5 Tdo 994/2025-956
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 o dovoláních, která podali obvinění Ing. Petr Kuba a obchodní společnost KUBA communications, s. r. o., IČ 030 81 486, se sídlem Vinohradská č. 227, Nosislav, okres Brno-venkov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 8 To 243/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 55/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 4. 2025, sp. zn. 1 T 55/2024, byli obvinění Ing. Petr Kuba a obchodní společnost KUBA communications, s. r. o. (dále též jen „obviněná obchodní společnost“), uznáni vinnými přečinem neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému Ing. Petru Kubovi uložen podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s ustanoveními § 67 odst. 2 písm. a) a § 68 odst. 1, odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 3 000 Kč, tedy celkem ve výši 300 000 Kč, a dále podle § 73 odst. 1, 4 tr.
zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ ve smyslu § 160 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, a činnosti stavebního podnikatele ve smyslu § 14 písm. d) zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, a to na dobu 5 let. Obviněnému Ing. Petru Kubovi byl současně uložen trest zákazu činnosti spočívající i v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev, jakož i jejich zastupování na základě plné moci, a to na dobu 3 roků.
Obviněné obchodní společnosti KUBA communications, s. r. o., byl uložen podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku, § 18 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 418/2011 Sb.“), § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 a 5 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 3 000 Kč, tedy celkem ve výši 300 000 Kč, a dále podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku a § 20 zákona č. 418/2011 Sb. trest zákazu činnosti spočívají v zákazu výkonu živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ ve smyslu § 160 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, a činnosti stavebního podnikatele ve smyslu § 14 písm. d) zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona, a to na dobu 5 let.
Ve vztahu k poškozeným M. T. a J. T. byl současně vysloven výrok podle § 229 odst. 1 tr. ř., kterým byli odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Podstata trestné činnosti obviněných spočívala ve stručnosti v tom, že obviněný Ing. Petr Kuba jako jednatel obchodní společnosti KUBA communications, s. r. o., tedy jako její statutární orgán oprávněný za ni jednat v jejím zájmu a v rámci její činnosti, v době nejméně od 1. 2. 2022 do 15. 12. 2022 pro J. T. zhotovoval prostřednictvím dalších osob a subdodavatelů stavbu rodinného domu na základě ústně uzavřené dohody a listiny nazvané „Nacenění zakázky – RD XY 2021/2022, Garantovaná cena 4,88 mil. Kč uvažuje realizaci na klíč“ na pozemcích parc. č. XY a XY v katastrálním území XY, okres XY, za předem dohodnutou cenu 4 880 000 Kč, kterou J. T. akceptoval, přičemž obviněný zhotovoval výše uvedenou stavbu na základě projektové dokumentace obchodní společnosti a.123, s. r. o., a dále na základě stavebního povolení ve formě rozhodnutí stavebního úřadu v Rajhradu ze dne 14. 6. 2021, č. j. MěRaj/467/221/Ca-11, a takto jednal přesto, že v dané době obviněná obchodní společnost neměla živnostenské oprávnění k živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ uvedené v příloze č. 2 k zákonu č. 455/1991 Sb., živnostenskému zákonu, ve znění pozdějších předpisů.
3. Obviněná obchodní společnost se pak podle závěrů soudu prvního stupně dopustila uvedeného přečinu prostřednictvím svého jednatele – obviněného Ing. Petra Kuby, tedy svého statutárního orgánu oprávněného za ni jednat v jejím zájmu a v rámci její činnosti, který v době nejméně od 1. 2. 2022 do 15. 12. 2022 zhotovoval pro J. T. prostřednictvím dalších osob a subdodavatelů stavbu rodinného domu na základě ústně uzavřené dohody a listiny nazvané „Nacenění zakázky – RD XY 2021/2022, Garantovaná cena 4,88 mil. Kč uvažuje realizaci na klíč“ na pozemcích parc. č. XY a XY v katastrálním území XY, okres XY, za předem dohodnutou cenu 4 880 000 Kč, kterou J. T. akceptoval, přičemž výše uvedenou stavbu zhotovoval na základě projektové dokumentace obchodní společnosti a.123, s. r. o., a dále na základě stavebního povolení ve formě rozhodnutí stavebního úřadu v Rajhradu ze dne 14. 6. 2021, č. j. MěRaj/ 467/221/Ca-11, a takto jednal přesto, že v dané době obchodní společnost KUBA communications, s. r. o., neměla živnostenské oprávnění k živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ uvedené v příloze č. 2 k zákonu č. 455/1991 Sb., živnostenskému zákonu, ve znění pozdějších předpisů.
4. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění Ing. Petr Kuba a obchodní společnost KUBA communications, s. r. o., prostřednictvím svého obhájce včas odvolání směřující proti výrokům o vině a uložených trestech a v návaznosti na to i proti výroku o náhradě škody. Odvolání obou obviněných Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 8 To 243/2025, podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněných
5. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podali obviněný Ing. Petr Kuba a obviněná obchodní společnost KUBA communications, s. r. o., prostřednictvím svého obhájce dovolání, která opřeli o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. a která učinili v jednom společném podání.
6. Obvinění v nich popřeli, že by neoprávněně vykonávali činnost podřaditelnou pod živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ s tím, že tuto činnost realizoval pro J. T. svědek Jiří Vašina. Samotný tok finančních prostředků v rámci daňových dokladů vystavených obviněnou obchodní společností za situace, kdy J. T. neměl finanční prostředky na přímou realizaci stavby a potřeboval ji financovat podle prostavěnosti, přičemž se dohodl s obviněným Ing. Petrem Kubou, že mu pomůže s financováním, nemůže podle přesvědčení obviněných vést k automatickému závěru, že stavbu realizovala obviněná obchodní společnost.
7. Jak dále obvinění namítli, soud prvního stupně i odvolací soud závažným způsobem pochybily ve svých závěrech o naplnění skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání, a to jak z hlediska její objektivní stránky, tak i subjektivní stránky. Stejně jako v podaném odvolání, i v dovolání obvinění vytkli nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupně potvrzené odvolacím soudem. Podle obviněných došlo k extrémnímu nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy a s právními závěry soudů nižších stupňů, přičemž na podporu svých tvrzení odkázali v dovoláních na judikaturu Ústavního soudu vztahující se mimo jiné i k tzv. opomenutým důkazům (tj. na nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, a ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03), z čehož dovozují, že je na místě zásah Nejvyššího soudu i v tomto ohledu, aby bylo garantováno právo na spravedlivý proces.
8. Podle přesvědčení obviněných se soud prvního stupně nevypořádal se zcela zásadním důkazem, a to Protokolem o provedené kontrole vydaným Městským úřadem v Židlochovicích dne 14. 4. 2023. Živnostenský úřad provedl kontrolu jednak na místě samém, tj. na stavbě v XY, a jednak si obviněného pozval na několik osobních jednání, kde po něm chtěl doložit listiny týkající se účetnictví obviněné obchodní společnosti. Odborníci z řad zaměstnanců příslušného živnostenského úřadu neshledali, že by se obvinění dopustili porušení zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání.
9. Obvinění se v této souvislosti dovolávají rovněž přípisu příslušného živnostenského úřadu ze dne 15. 6. 2023 ve spojení s úředním záznamem policejního orgánu, v němž je uvedeno, že živnostenský úřad na podkladě opětovného podnětu ke kontrole konzultoval věc s nadřízeným orgánem a nenašel důvody ke změně svého stanoviska a k opětovné kontrole obviněné obchodní společnosti. Tato skutečnost podle obviněných devalvuje názor soudu prvního stupně i odvolacího soudu o jejich jednání v přímém úmyslu. Pochybení v podobě jednostranného hodnocení důkazů se podle názoru obviněných dopustil i odvolací soud v souvislosti s jeho účelovým výkladem vztahujícím se k zahájení kontroly živnostenského úřadu až po zahájení jejich trestního stíhání. Obvinění tvrdí, že je irelevantní, kdy byla kontrola provedena, přičemž podstatný je její výsledek, tedy že v průběhu realizace stavebních činností obviněná obchodní společnost neporušila živnostenský zákon.
10. Obvinění dále namítli, že se soudy nižších stupňů důkladně nevypořádaly s e-mailovou komunikací dokumentující schůzku z června 2021 mezi obviněným Ing. Petrem Kubou, poškozeným J. T. a svědkem Ing. Martinem Klempířem, jejímž předmětem byla domluva zúčastněných na způsobu a průběhu realizace stavby rodinného domu J. T. Na schůzku měl upozornit e-mail ze dne 22. 6. 2021, v němž J. T. mimo jiné píše obviněnému, že „na zítřejší schůzce je třeba se vypořádat s problematikou stavebního úřadu, kdy musí před zahájením stavby nahlásit, kdo bude stavbu provádět“. Ze schůzky uskutečněné dne 23. 6. 2021 vyplynula dohoda o tom, kdo bude stavbu provádět. J. T. následující den poslal obviněnému Ing. Petru Kubovi e-mail, v němž ho žádal, aby mu sdělil identifikační číslo Jiřího Vašiny, který měl stavbu provádět. V e-mailu ze dne 28. 1. 2022 J. T. sám nahlásil stavebnímu úřadu informace o stavebním podnikateli, který bude zakázku realizovat, a uvedl, že stavební práce provede Jiří Vašina, přičemž měl přiložit i výpis ze živnostenského rejstříku Jiřího Vašiny, který si J. T. sám opatřil. Obsah této komunikace podle názoru obviněných zpochybňuje zjištění, k nimž došel soud prvního stupně, tedy že po dobu více jak jednoho roku obvinění udržovali poškozené v domnění, že jsou stavebním podnikatelem. Poškozený J. T. od počátku věděl a sám ohlašoval, že obviněná obchodní společnost není stavebním podnikatelem, a věděl, kdo bude realizovat stavební práce.
11. Soud prvního stupně se podle tvrzení obviněných nijak nevypořádal s listinou označenou jako „Protokol o kontrole zahájené dne 13. 4. 2022 Oblastním inspektorátem práce pro Jihomoravský a Zlínský kraj“, kde byla předmětem kontrolní činnosti kontrolovaná osoba Jiří Vašina, osoba samostatně výdělečně činná, realizující stavbu rodinného domu. Obvinění se domnívají, že i tato listina vylučuje, že by stavbu prováděla obviněná obchodní společnost. Obvinění mají za to, že se odvolací soud nikterak podrobně nezabýval pochybeními soudu prvního stupně a vše shrnul v rámci podstatné námitky obviněných v podobě protokolu ze strany živnostenského úřadu. Podle odvolacího soudu obvinění s odkazem na časový odstup mezi provedenou kontrolou a ukončením spolupráce mezi obviněnými a poškozenými museli vědět, že obviněná obchodní společnost není stavebním podnikatelem.
12. Obvinění vytkli soudům obou stupňů zcela svévolné a jednostranné hodnocení důkazů, při němž oba soudy bez vazby na další důkazy upřednostnily důkazy v neprospěch obviněných. Podle obviněných soudy nepřihlédly k listinným důkazům, jak už to dříve obvinění namítali v podaných odvoláních, čímž mělo dojít k porušení jejich práva na spravedlivý proces, k porušení zákazu libovůle při rozhodování soudů a k porušení práva na rovnost účastníků soudního sporu a rovnost jejich zbraní. Obvinění z důvodu výše uvedených tvrzených pochybení, která mají ústavněprávní rozměr, avizovali možné podání ústavní stížnosti, neshledá-li dovolací soud jejich námitky důvodnými.
13. Závěrem svých dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Brno-venkov a aby přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovoláním
14. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovoláním obviněných prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru se soud prvního stupně velmi podrobně zabýval dílčími aspekty obhajoby obviněných, které v jednotlivostech konfrontoval s konkrétními důkazy, jež hodnotil v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Z důkazů podle státního zástupce vyplývá, že generálním dodavatelem stavby zhotovované pro poškozeného J. T. byla obviněná obchodní společnost, jejímž jednatelem byl obviněný Ing. Petr Kuba. Státní zástupce shledal nepochybným, že obviněná obchodní společnost vystupovala jako podnikatel ve stavebnictví, když poskytovala – zastoupena svým jednatelem – komplexní služby při zajištění samotné realizace stavby. Činila tak ve větším rozsahu, ačkoliv pro takovou činnost neměla příslušné oprávnění.
15. Státní zástupce se neztotožnil s naplněním dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když podle jeho názoru mají rozhodná skutková zjištění přesvědčivou oporu v provedených důkazech. Své argumenty podpořil odbornou literaturou a judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se výše uvedeného dovolacího důvodu, zejména zjevného rozporu mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy a volného hodnocení důkazů. Podle státního zástupce obvinění nevytkli žádný nedostatek v hodnocení důkazů, který by měl povahu protismyslného výkladu či nelogického začlenění informace získané z těchto důkazů do komplexu ostatních důkazů. Státní zástupce se domnívá, že soudy hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, nedopustily se deformace důkazů ani nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů a srozumitelně vysvětlily své úvahy.
16. Státní zástupce se neztotožnil ani s poukazem obviněných na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., protože zde je významné, že předmětem právního posouzení je skutek, jak ho zjistily soudy, a nikoliv jak ho prezentují obvinění v jiné verzi, kterou se snaží prosadit. V posuzované věci podle názoru státního zástupce není pochyb o tom, že skutkovému stavu odpovídá
právní posouzení zvolené soudem prvního stupně a potvrzené odvolacím soudem, a to v případě obou obviněných. Státní zástupce k tomu odkázal i na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle které provozování činnosti, odpovídající živnosti, bez živnostenského oprávnění je činností v rozporu se živnostenským zákonem a jde o jedno z nejzávažnějších porušení živnostenského zákona, což vyplývá i z maximální výše možných pokut. Společenskou škodlivost provozování činnosti bez příslušného oprávnění dokresluje také to, že takové jednání může naplnit skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného podnikání podle § 251 tr. zákoníku. Podle živnostenského zákona není výkon činnosti bez živnostenského oprávnění považován za výkon živnostenského podnikání.
17. Státní zástupce je přesvědčen, že z odůvodnění rozhodnutí obou soudů (zejména soudu prvního stupně) lze důvodně usuzovat, že podmínky trestní odpovědnosti obviněných za trestný čin podle § 251 tr. zákoníku byly důsledně zvažovány. Státní zástupce se ztotožnil se závěry soudů obou stupňů ohledně viny obviněných a odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž v situaci, kdy podnikatel neprovádí pouze dílčí činnosti na stavbě, ale odpovídá za postavení stavby jako celku, ať již stavbu provádí sám, nebo prostřednictvím subdodavatelů, nepostačuje disponovat živnostenskými oprávněními k dílčím stavebním činnostem, ale podnikatel musí být držitelem živnostenského oprávnění pro živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“.
18. Ohledně záměru spočívajícího v dosažení zisku z neoprávněně vykonávané činnosti státní zástupce uvedl, že na tento záměr obviněných lze v projednávané věci usuzovat z objektivních okolností rozebraných v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Obviněná obchodní společnost, zastoupená obviněným Ing. Petrem Kubou, bez příslušného oprávnění zaštiťovala provedení celé výstavby rodinného domu v obci XY, takže rozhodně nešlo o pouhé financování stavby z pozice investora. Neoprávněnost podnikání nakonec potvrdil i správní orgán v rozhodnutí vydaném v rámci přezkumného řízení.
19. Podle státního zástupce byl naplněn i znak „většího rozsahu“ ve smyslu základní skutkové podstaty trestného činu podle § 251 tr. zákoníku. To státní zástupce podpořil judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž provozováním soukromé výdělečné činnosti ve větším rozsahu je i provedení sice jedné, avšak velké a déletrvající akce (např. dostavba rodinného domu) spojené se značnou odměnou. Za výchozí parametr pro stanovení „většího rozsahu“ neoprávněného podnikání se považuje doba trvání neoprávněného podnikání 6 měsíců s tím, že případná kratší doba má být vyvážena vyšší intenzitou jiných parametrů. V daném případě trvalo jednání obviněných naplňující neoprávněné podnikání téměř 11 měsíců. Státní zástupce se ztotožnil se závěry soudů obou stupňů i ohledně formy zavinění v podobě přímého úmyslu.
20. Ve vztahu k trestní odpovědnosti obviněné obchodní společnosti státní zástupce uvedl, že byla splněna podmínka přičitatelnosti jednání fyzické osoby právnické osobě podle zákona č. 418/2011 Sb.
21. Státní zástupce shrnul, že dovolání obviněných jsou založena na opakování námitek prolínajících se celým trestním řízením, a reagoval i na námitku obviněných týkající se tvrzeného porušení ústavních principů. Podle jeho názoru soudy v dané trestní věci postupovaly v souladu se zákonem a s ústavními principy.
22. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.
23. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice obviněným, kteří však tohoto práva nevyužili.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
24. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti námitek obviněných ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Oba obvinění opřeli svá dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
25. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud připomíná, že uvedený důvod spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán především tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
27. Nejvyšší soud dodává, že dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl pouze formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem skutečně odpovídaly takovému důvodu.
b) K trestnému činu neoprávněného podnikání
28. Nejvyšší soud dále připomíná, že přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání. Uvedené ustanovení chrání společenské vztahy související s podnikáním v tržní ekonomice, neboť jeho účelem je zajistit rovnost subjektů v rámci jejich soutěžení, a to i ve vztahu ke státní ingerenci nebo regulaci v těch oblastech podnikání, v nichž je třeba zajistit kvalifikovaný výkon určitých činností nebo profesí, a to zejména z hlediska ochrany spotřebitelů, ale i zajištění bezpečnosti práce, hygienických a jiných společensky důležitých požadavků. Kromě rovnosti přístupu na trh jsou tak tímto ustanovením nepřímo chráněny i další zájmy jako ochrana před zdravotně závadným či nebezpečným zbožím nebo takovým zdravotně závadným poskytováním služeb, ale i fiskální zájmy státu. Objektivní stránka záleží v tom, že pachatel poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání neoprávněně, tj. bez příslušného povolení nebo jiného oprávnění, a ve větším rozsahu.
29. Podnikáním se přitom rozumí soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku, jak vyplývá z definice podnikatele v ustanoveních § 420 a § 421 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Z hlediska soukromého práva není rozhodující pro označení podnikatele, zda má příslušné veřejnoprávní podnikatelské oprávnění k podnikání, ale určující je, zda jde o osobu fakticky podnikající. Oproti tomu pro účely trestněprávního posouzení, jak vyplývá již ze samotného označení trestného činu, je nezbytné, aby podnikání bylo „neoprávněné“, tedy činěné bez povolení, licence či jiného oprávnění k takové činnosti, jak vyplývá z dalších mimotrestních předpisů.
Právě na porušení výchozích podmínek stanovených mimotrestními předpisy je založena trestnost tohoto typu jednání. Závisí pak na oblasti, v níž dochází k takovému neoprávněnému výkonu podnikání, a podle toho je třeba řídit se pravidly pro posouzení oprávněnosti výkonu určitého podnikání, tedy projeví se zde akcesorická povaha trestního práva. Základním předpisem přitom zůstává vedle obecných předpisů upravujících občanskoprávní a obchodní vztahy (tedy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů), především zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „živnostenský zákon“), který upravuje různé druhy živnostenského podnikání a který je v oblasti podnikání obecným předpisem (k tomu viz blíže ŠÁMAL, Pavel a kol.
Trestní zákoník II. § 140 až 271. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3278 až 3301). Mimo to existuje řada zvláštních právních předpisů upravujících podnikání, na něž se nevztahuje živnostenský zákon. Podnikatelským oprávněním se rozumí veřejnoprávní oprávnění podnikat, které vzniká ze zákona splněním předepsaných podmínek, správním rozhodnutím příslušného správního úřadu, nebo zápisem do seznamu, o němž se posléze vydá osvědčení. Pro podnikatelské oprávnění a jeho prokázání užívají právní předpisy různá označení.
Podle živnostenského zákona se nazývá živnostenským oprávněním (§ 10 živnostenského zákona), jinak se může označovat jako licence, povolení, autorizace nebo osvědčení.
30. Živností se přitom rozumí soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených živnostenským zákonem (§ 2 živnostenského zákona). Živnost může provozovat jak fyzická, tak právnická osoba, splní-li podmínky stanovené živnostenským zákonem. Rozlišují se dva druhy živností, a to ohlašovací živnosti, které lze při splnění stanovených podmínek provozovat na základě ohlášení (§ 19 živnostenského zákona), a koncesované živnosti (§ 26 a § 27 živnostenského zákona), které lze provozovat jen na základě koncese. Ohlašovací živnosti je možné dále dělit na živnosti řemeslné (§ 20 až § 22 živnostenského zákona, podmínkou je odborná způsobilost získaná ve smyslu § 21 a § 22 živnostenského zákona), vázané (podle § 23 až § 24 živnostenského zákona, podmínkou je odborná způsobilost, která je uvedena v příloze č. 2 k živnostenskému zákonu nebo jež je upravena zvláštními právními předpisy uvedenými v této příloze) a volné podle § 25 živnostenského zákona (odborná způsobilost není stanovena, postačí splnění obecných podmínek, viz přílohu č. 4 živnostenského zákona).
31. Neoprávněného podnikání se tedy dopouští každý, kdo poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání v rozporu se živnostenským zákonem nebo v rozporu s jinými právními předpisy, které stanoví podmínky pro jeho provozování. Neoprávněným je pak podnikání nejen tehdy, jestliže někdo podniká např. bez živnostenského oprávnění, které se prokazuje zpravidla výpisem ze živnostenského rejstříku, ale i tehdy, když podnikatel překračuje rozsah tohoto živnostenského oprávnění. Rozsah živnostenského oprávnění se podle § 28 odst. 2 živnostenského zákona posuzuje podle předmětu podnikání uvedeného ve výpisu s přihlédnutím k ustanovením živnostenského zákona; v pochybnostech rozhodne na žádost podnikatele živnostenský úřad. To může zahrnovat i provádění některých činností prostřednictvím subdodavatelů, kteří také neměli příslušné oprávnění, resp. ho překročili (k tomu viz rozhodnutí pod č. 9/2010 Sb. rozh. tr.), anebo provozování jen doplňkové činnosti vedle jiného zaměstnání (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2007, sp. zn. 5 Tdo 370/2007).
32. K tomu, aby mohlo být neoprávněné podnikání posouzeno jako trestný čin, musí být prováděno ve větším rozsahu. Výkladové pravidlo uvedené v § 138 odst. 1 tr. zákoníku pro stanovení výše škody zde nelze pro stanovení většího rozsahu použít, ale zvažuje se především, zda šlo o činnost srovnatelnou s výkonem zaměstnání, provozovanou s cílem získat trvalejší zdroj finančních příjmů. Proto musí jít o soustavnou činnost provozovanou takřka „po živnostensku“. K založení trestní odpovědnosti u neoprávněného poskytování služeb nebo provozování výrobního, obchodního nebo jiného podnikání, které má povahu drobného podnikání, jímž pachatel dosahuje příjmy srovnatelné s příjmy z pracovního poměru s běžným výdělkem, je podle ustálené soudní judikatury třeba k naplnění znaku ve „větším rozsahu“, aby trvalo nejméně šest měsíců (viz rozhodnutí pod č. 5/1996 Sb. rozh. tr.).
c) K uplatněným námitkám obviněných
33. Po prostudování spisového materiálu a obsahu podaných dovolání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění v projednávané věci formálně deklarovali dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., byť správně měli opřít svá dovolání o dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť se domáhali přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí jejich odvolání podaných proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože (podle jejich přesvědčení) byly v řízení mu předcházejícím dány důvody právě podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Toto pochybení však samo o sobě nebylo natolik závažné, aby Nejvyšší soud jen kvůli tomu odmítl dovolání obviněných, proto se zabýval i obsahem výhrad uplatněných v dovoláních, jak bude rozvedeno níže. Nejvyšší soud se pak blíže vyjádřil k námitkám uplatněným s poukazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. společně, jelikož obvinění v podaných dovoláních nepodřadili své námitky pod jejich jednotlivé alternativy.
34. Dovolací argumentace obviněných vyplývá z jejich celkového postoje k vedenému trestnímu řízení, v němž odmítli svou vinu, tj. nadále popírají, že by neoprávněně vykonávali činnost podřaditelnou pod živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ a soudům nižších stupňů vytýkají jednostranné hodnocení důkazů. Jejich námitky jsou založeny především na jejich nesouhlasu se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a se závěry, k nimž tyto soudy dospěly na základě provedeného dokazování. Opatřené důkazy obvinění hodnotí sami jinak než soudy nižších stupňů a dovozují z nich i odlišná skutková zjištění, než jaká se stala podkladem výroku o jejich vině. Nejvyšší soud však v této souvislosti zdůrazňuje, že skutečnost, že se soudy nižších stupňů nepřiklonily k verzi skutkového děje, kterou zastávají obvinění, nemůže naplnit žádný dovolací důvod podle § 265b tr. ř., a to ani dovolací důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To platí zvláště za situace, kdy rozhodnutí soudů nižších stupňů odpovídá provedenému dokazování, a to včetně důkazů, které se obvinění snaží zpochybnit, přičemž tyto důkazy jsou ve vzájemném souladu a soudy neměly žádné důvodné pochybnosti o jejich pravdivosti. Ostatně v celém předchozím trestním řízení soudy nižších stupňů náležitě zjišťovaly skutkový stav věci tak, aby o něm nevznikaly žádné pochybnosti, jak to vyžaduje ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Zároveň soudy hodnotily provedené důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. a obviněnými napadená rozhodnutí splňují rovněž požadavky na odůvodnění podle § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 tr. ř., včetně toho, že podrobně a přesvědčivě reagují na obhajobu obviněných.
35. Převážná část námitek obviněných podřaditelných pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je založena na existenci údajného tzv. extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním, který ovšem obvinění vyvozují ze své verze skutkového stavu. Stěžejní námitkou, kterou obvinění uvedli, je, že se soudy nižších stupňů náležitě nevypořádaly se zásadním důkazem – Protokolem o provedené kontrole vydaným Městským úřadem v Židlochovicích dne 14. 4. 2023 ve spojení s přípisem příslušného živnostenského úřadu ze dne 15. 6. 2023 v rámci poskytnutí součinnosti podle § 8 odst. 1 tr. ř. a úředním záznamem policejního orgánu, kde je konstatováno, že ani po konzultaci s nadřízeným orgánem nebyly shledány důvody ke změně stanoviska (že nedošlo k porušení živnostenského zákona), ani nebyly shledány důvody k provedení opětovné kontroly obviněné obchodní společnosti. Uvedené podle obviněných znehodnocuje názor soudů o jejich jednání v přímém úmyslu. Pochybení soudů nižších stupňů mělo být podle přesvědčení obviněných umocněno ještě jejich účelovým výkladem vztahujícím se k zahájení kontroly živnostenského úřadu až po zahájení trestního stíhání, přičemž obvinění namítají, že je irelevantní, kdy byla kontrola provedena, ale důležitý je pouze její výsledek.
36. Pro přehlednost Nejvyšší soud uvádí pomyslnou časovou osu vztahující se k projednávané věci. Z ní vyplývá, že nejméně od 1. 2. 2022 do 15. 12. 2022 obvinění zhotovovali pro poškozené manžele T. prostřednictvím dalších osob a subdodavatelů stavbu rodinného domu v XY. Následně bylo dne 31. 3. 2023 podáno na obviněné trestní oznámení a dne 14. 4. 2023 rozhodl Obecní živnostenský úřad v Židlochovicích, jak je to uvedeno v trestním spise na č. l. 317, na základě výsledků provedené kontroly, že nebylo zjištěno porušení živnostenského zákona a že obviněná obchodní společnost dodržuje v souvislosti s výkonem své podnikatelské činnosti živnostenský zákon a související předpisy, přičemž služby poskytuje v souladu s obsahovou náplní živnosti „Výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona“.
Nicméně dne 24. 4. 2023 byly vůči obviněným na podkladě učiněného trestního oznámení zahájeny úkony trestního řízení, načež bylo dne 6. 11. 2023 zahájeno trestní stíhání obou obviněných. Na základě podnětu nadřízenému správnímu orgánu k prošetření postupu podřízeného správního orgánu (č. j. JMK 127510/1023), který obdržel Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor správní, a krajský živnostenský úřad dne 24. 8. 2023, dospěl tento nadřízený správní orgán k závěru ve svém „Sdělení k prošetření postupu Obecního živnostenského úřadu Židlochovice“ ze dne 4.
10. 2023, že zmíněné podklady nasvědčují tomu, že se obviněná obchodní společnost dopustila přestupku neoprávněného podnikání ohledně vázané živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“. Avšak vzhledem ke skutečnosti, že dne 31. 3. 2023 bylo podáno v této souvislosti trestní oznámení a dne 24. 4. 2023 bylo zahájeno trestní řízení, nebylo možné v dané chvíli vést přestupkové řízení. Nejvyšší soud se zde ztotožňuje se závěry odvolacího soudu v tom, že obviněný Ing. Petr Kuba obdržel vyjádření živnostenského úřadu až poté, kdy již byly zahájeny úkony trestního řízení, o čemž věděl minimálně jeho obhájce, a proto nemůže uspět obhajoba tohoto obviněného, že se v době od 1.
2. 2022 do 15. 12. 2022 domníval, že vše činí v souladu se živnostenským zákonem. Neoprávněnost podnikání ostatně nakonec potvrdil i Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor správní, a krajský živnostenský úřad jako správní orgán v rozhodnutí vydaném v rámci přezkumného řízení.
37. Pokud tedy obvinění namítají, že živnostenský úřad nezjistil pochybení, které by svědčilo o neoprávněnosti jejich podnikání a o podezření z trestné činnosti, pak tato argumentace nemůže obstát. Jak je z trestního spisu zřejmé, živnostenský úřad jako správní orgán posuzoval oprávněnost podnikání obviněných a jejich soulad se živnostenským zákonem pouze na základě dokumentace předložené obviněnými, resp. později provedl správní orgán i šetření na místě samém, kde neshledal pochybení, nicméně v dané chvíli nedisponoval všemi nezbytnými podklady pro posouzení oprávněnosti podnikání, které byly zjištěny až v průběhu trestního řízení.
V tomto kontextu je vhodné připomenout, že pro orgány činné v trestním řízení není závazné stanovisko správního orgánu, pokud jde o posouzení viny, jak vyplývá z ustanovení § 9 odst. 1 tr. ř. ohledně řešení předběžných otázek. Samostatnost řešení předběžných otázek při posuzování viny neznamená, že takové otázky může orgán činný v trestním řízení řešit podle své libovůle, ale vždy musí vycházet ze zvláštních právních předpisů a ze shromážděných důkazů, které musí náležitě zhodnotit. Jestliže v posuzované záležitosti existuje předchozí stanovisko správního orgánu o předběžné otázce vztahující se k trestnému činu, orgán činný v trestním řízení vždy přihlédne k takovému stanovisku jako k významnému důkazu.
V žádném případě však orgán činný v trestním řízení není vázán takovým stanoviskem správního orgánu, které má podstatný význam pro posouzení viny obviněného, a proto se od něj může odchýlit, jestliže zvláštní právní předpisy a/nebo jiné důkazy zpochybňují jeho správnost. Taková stanoviska nebo rozhodnutí mají povahu důkazů, které soud činný v trestním řízení hodnotí volně a nezávisle ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. V dané věci si orgány činné v trestním řízení vyhodnotily, a to v souladu s příslušnými právními předpisy, vinu obviněných samy, byť odlišně od živnostenského úřadu, jelikož disponovaly jinými (novými) důkazy svědčícími o spáchání přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr.
zákoníku oběma obviněnými.
38. Řízení v nyní posuzované trestní věci nebylo zatíženo procesními vadami ani nedostatky, které by znemožnily, aby výsledné závěry o vině obou obviněných logicky vyplynuly z provedených důkazů. Skutkové závěry, ke kterým zde dospěly soudy nižších stupňů, nemohou být vyvráceny tvrzením obviněných o výsledcích kontrol provedených zaměstnanci živnostenského úřadu. Uvedené námitky obvinění uplatňovali i v dřívějších fázích trestního řízení a soudy nižších stupňů se s nimi dostatečně vypořádaly. Konkrétně soud prvního stupně tak učinil pod bodem 40. odůvodnění svého rozsudku, na jehož argumentaci zde obsaženou Nejvyšší soud odkazuje. Ani v odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, který pod bodem 6. potvrdil správnost provedeného dokazování a argumentace rozhodnutí soudu prvního stupně, kterou ještě šířeji rozvedl, nelze spatřovat žádný exces podřaditelný pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Zjevný nesoulad mezi skutkovými závěry učiněnými soudy nižších stupňů a provedenými důkazy totiž není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (viz k tomu i nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14).
39. V dané věci by neobstála ani případná obhajoba obviněných, že se dopustili svého jednání v negativním právním omylu, tedy že sice věděli, co činí, ale nevěděli, že je to zakázané, přičemž takové jednání by naplňovalo znaky neomluvitelného právního omylu, který je nutné posuzovat podle § 19 odst. 2 tr. zákoníku. Obvinění totiž byli povinni seznámit se s příslušnou právní úpravou, když obviněnému Ing. Petru Kubovi jakožto statutárnímu orgánu obchodní společnosti (která je automaticky ze zákona podnikatelem) vyplývala z jeho postavení podnikatele a funkce jednatele povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou, přičemž i protiprávnost jednání obviněných bylo možné rozeznat bez zřejmých obtíží.
40. Pokud jde o námitku obviněných, že se soudy nižších stupňů důkladně nevypořádaly s e-mailovou komunikací, která dokumentuje dění kolem schůzky uskutečněné v červnu 2021 mezi obviněným Ing. Petrem Kubou, svědkem Jiřím Vašinou, poškozeným J. T. a Ing. Martinem Klempířem, ani ta nemůže podle přesvědčení Nejvyššího soudu uspět. Vyplývá z ní totiž, i s ohledem na ostatní e-mailovou komunikaci, přesný opak toho, co tvrdí obvinění. Už soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku pod body 28. až 31., pod bodem 34.
a pod body 41. až 46. velmi podrobně vysvětlil, proč v jednání obviněného Ing. Petra Kuby nespatřoval pouze zprostředkovatelskou činnost a finanční krytí, ale to, že se obviněný fakticky choval jako podnikatel ve stavebnictví se všemi důsledky, a Nejvyšší soud zde zcela odkazuje na tuto argumentaci. Obviněná obchodní společnost KUBA communications, s. r. o., která byla zastoupena svým jednatelem – obviněným Ing. Petrem Kubou, poskytovala v souvislosti s výstavbou rodinného domu manželů T. v XY komplexní služby stavebního podnikatele, jak je definován v § 2 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona (účinného v době výstavby domu poškozených), ve spojení s § 160 téhož zákona.
K uvedenému však podle přílohy č. 2 živnostenského zákona v případě výkonu tzv. vázané živnosti „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ potřebovala splnit určité zákonné podmínky, které však nesplnila a neměla příslušná oprávnění. Navzdory tomu obviněný a obchodní společnost, za kterou jednal, po celou dobu nakupovali materiál a zajišťovali zaměstnance, za které jednali a s nimiž byli v kontaktu. Obviněný Ing. Petr Kuba komunikoval s poškozeným jakožto objednatelem stavby, oba si vyměňovali zprávy ohledně všech okolností stavby od časového rozvrhu, přes konkrétní technologie či vícepráce, až po řešení zjištěných vad a způsobu jejich odstranění a následné vypořádání vzájemných finančních nároků.
K tomu Nejvyšší soud dodává, že obviněná obchodní společnost, zastoupená svým jednatelem, obviněným Ing. Petrem Kubou, nakupovala stavební materiál za ceny se sníženou sazbou 15 % daně z přidané hodnoty, který dále přeprodávala poškozeným za ceny s vyšší sazbou 21 % daně z přidané hodnoty, čímž se obohatila a generovala zisk. Uvedené rovněž v řetězci jednotlivých důkazů svědčí pro závěr, že obviněná obchodní společnost fakticky vystupovala jako generální dodavatel stavby, ačkoli k tomu neměla příslušné oprávnění.
Z dosavadního průběhu trestního řízení jednoznačně vyplynulo, že obviněná obchodní společnost vystupovala prostřednictvím svého jednatele – obviněného Ing. Petra Kuby – jako podnikatel ve stavebnictví, činila tak ve větším rozsahu, aniž pro to měla potřebné oprávnění.
41. Proto neobstojí ani námitka obviněných týkající se existence opomenutých důkazů v tom směru, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s listinou označenou jako Protokol o kontrole, zahájené dne 13. 4. 2022, kde byla předmětem kontrolované činnosti kontrolovaná osoba Jiří Vašina, osoba samostatně výdělečně činná, realizující stavbu rodinného domu (kontrolu prováděl oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj). Uvedená listina podle názoru dovolatelů vylučuje, že by stavbu prováděla obviněná obchodní společnost.
42. Na základě shora uvedeného však Nejvyšší soud shledal i tuto námitku dovolatelů zjevně neopodstatněnou, protože nevylučuje trestní odpovědnost obviněných za spáchaný přečin a výše zmíněný protokol nemá důkazní potenciál zpochybnit tento závěr. Obvinění totiž nesli hlavní odpovědnost za zhotovení díla, jak přesvědčivě zdůvodnily soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích a jak nepochybně vyplývá i ze samotného stavebního deníku (č. l. 211 a násl. trestního spisu, a to i pokud jde o nový stavební deník č. 2, jak je uvedeno na č. l. 77 trestního spisu). V uvedeném stavebním deníku je jako generální zhotovitel stavby (dodavatel) pro poškozeného J. T. jednoznačně uvedena obviněná obchodní společnost KUBA communications, s. r. o., jejímž jednatelem byl v rozhodné době obviněný Ing. Petr Kuba. Svědek Jiří Vašina je zde zmíněn jen jako stálý dozor, dodavatel stavební části a hlavní stavbyvedoucí. Jako generální a odpovědný projektant vykonávající autorský stavební dozor je ve stavebním deníku uveden Ing. Martin Klempíř.
43. I když stavbu fakticky v konkrétních činnostech prováděl Jiří Vašina jako subdodavatel, nemůže to zpochybnit fakt, že obviněná obchodní společnost ani její jednatel – obviněný Ing. Petr Kuba jako zastřešovatel celého projektu stavby v XY – neměli k dané činnosti zákonem vyžadované oprávnění. Soudy nižších stupňů zohlednily i skutečnost, že se obviněný Ing. Petr Kuba se svědkem Jiřím Vašinou dlouhodobě znali a obviněný věděl, že je Jiří Vašina dyslektik (resp. podle názoru soudu prvního stupně spíše dysgrafik), přičemž v situaci, kdy by obviněný za Jiřího Vašinu kvůli jeho hendikepu zapisoval do stavebního deníku příslušné údaje, nedává smysl, aby jej i podepisoval (viz bližší argumentace pod bodem 31.
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Ostatně, jak zjistil Nejvyšší soud, příslušné živnostenské oprávnění k prováděným činnostem neměl dokonce ani svědek Jiří Vašina. K tomu v souladu s ustanovením § 243 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání v dovolacím řízení provedl důkaz přečtením listinného důkazu – výpisu z veřejně přístupného živnostenského rejstříku k fyzické osobě Jiří Vašina, IČ 18538746, se sídlem Dobřínsko č.
119. Z uvedené listiny vyplývá, že Jiří Vašina nemohl být dodavatelem komplexní stavby rodinného domu manželů T. v XY na klíč, jelikož v rozhodné době, kdy byla prováděna tato stavba, měl platné živnostenské oprávnění vztahující se ke stavebním pracím pouze pro předmět podnikání zednictví (živnostenské oprávnění č. 3 provozovny – obor činnosti: zednictví, vznik oprávnění dne 30. 9. 1992, na dobu neurčitou) a dále oprávnění na přípravné stavební práce a specializované stavební činnosti (živnostenské oprávnění č. 4, předmět podnikání: výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách č. 1 až 3 živnostenského zákona, obor činnosti: přípravné a dokončovací stavební práce, specializované stavební činnosti, přičemž obor dokončovacích stavebních prací měl, jak vyplývá z výpisu ze živnostenského rejstříku, k 15.
1. 2018 ukončen). Pro dokončovací stavební práce, jak je zřejmé ze živnostenského oprávnění č. 8, měl Jiří Vašina zvlášť zřízenou ohlašovací volnou živnost již v minulosti od 26. 8. 1992, ovšem i tato zanikla, a to ke dni 30. 6. 2008. Z výpisu ze živnostenského rejstříku je dále patrné, že svědek Jiří Vašina disponuje nebo v minulosti disponoval i jinými živnostenskými oprávněními (např. pro předmět podnikání truhlářství a podlahářství, zámečnictví, nástrojařství, sklenářské práce, specifické údržbářské práce a další), která však nesouvisí s projednávanou trestní věcí.
44. Nejvyšší soud připomíná, že je nezbytné být držitelem živnostenského oprávnění pro živnost „Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“ za situace, kdy podnikatel odpovídá za realizaci stavby jako celku, ať již stavbu provádí sám, nebo prostřednictvím subdodavatelů. V této souvislosti lze upozornit též na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 2. 2015, sp. zn. 9 As 48/2014, podle kterého „za situace, kdy podnikatel neprovádí pouze dílčí činnosti na stavbě, ale odpovídá za postavení stavby jako celku, ať již stavbu provádí sám, nebo prostřednictvím subdodavatelů, nepostačuje disponovat živnostenskými oprávněními k dílčím stavebním činnostem, ale podnikatel musí být držitelem živnostenského oprávnění pro živnost Provádění staveb, jejich změn a odstraňování“. Pokud je třeba výkon některých z dílčích činností zajistit osobou odborně způsobilou, rozumí se tím, že daná osoba splňuje požadavky pro vlastní výkon činnosti stanovené jiným právním předpisem, např. zákonem č. 250/2021 Sb., o bezpečnosti práce v souvislosti s provozem vyhrazených technických zařízení a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a jeho prováděcích právních předpisů (nařízení vlády č. 190/2022 Sb., o vyhrazených technických elektrických zařízeních a požadavcích na zajištění jejich bezpečnosti, a nařízení vlády č. 194/2022 Sb., o požadavcích na odbornou způsobilost k výkonu činnosti na elektrických zařízeních a na odbornou způsobilost v elektrotechnice).
45. Oba obvinění s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zpochybnili i právní posouzení skutku, který podle jejich názoru nevykazuje znaky trestného činu, jímž byli uznáni vinnými, tj. přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku. Obvinění zde zároveň namítají nesprávnost skutkových zjištění soudu prvního stupně a jeho hodnocení důkazů. Odlišné právní posouzení skutku tedy odvozují též od jiné skutkové verze, kterou dovodili z vlastní (odlišné) interpretace důkazů. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že při posuzování správnosti právní kvalifikace skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu hlavního líčení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou považují za správnou obvinění. Je třeba konstatovat, že obvinění se svým dovoláním domáhají, aby na základě odlišného hodnocení důkazů byl jinak právně posouzen skutek, pro který byli stíháni, resp. aby nebyl kvalifikován jako trestný čin, jímž byli uznáni vinnými.
46. V posuzované věci není pochyb, že jejímu skutkovému stavu odpovídá právní posouzení zvolené soudem prvního stupně a potvrzené odvolacím soudem, a to v případě obou obviněných, přičemž z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů lze dovodit, že se důsledně zabývaly podmínkami trestní odpovědnosti obviněných za přečin neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku. Provozování činnosti odpovídající určité živnosti bez živnostenského oprávnění je nepochybně činností v rozporu se živnostenským zákonem a v dané trestní věci dosáhlo takové intenzity společenské škodlivosti, že je nutné jej považovat za trestný čin neoprávněného podnikání (k tomu viz i rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.
8. 2024, sp. zn. 8 Afs 290/2022). K tomu, aby šlo o trestný čin neoprávněného podnikání, musí být současně splněna podmínka spočívající ve větším rozsahu neoprávněného podnikání. Pro naplnění tohoto znaku hrají zásadní roli jiná hlediska než kvantifikační okolnosti uvedené v § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku, podle nichž se stanoví výše škody a prospěchu. U přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku jde o okolnosti, které jsou spojeny nejen s finančním obnosem, ale i takové, jež nejsou jednoduše vyjádřitelné určitou peněžitou částkou, jako je např. délka neoprávněného provozování činnosti, množství útoků, počet dotčených subjektů apod. U posuzovaného přečinu hraje významnou roli (vedle dalších kritérií) i časové hledisko, tj. doba páchání činu (viz rozhodnutí pod č. 5/1996 Sb. rozh.
tr. ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2020, sp. zn. 5 Tdo 953/2020, podle kterých se vyžaduje délka neoprávněného podnikání v trvání alespoň 6 měsíců s tím, že případná kratší doba by měla být vyvážena vyšší intenzitou jiných parametrů). Rovněž hledisko zisku je jen podpůrné a jako trestný čin lze postihovat i neoprávněné podnikání, které je ve výsledku ztrátové. V dané trestní věci dovolatelů trvalo jejich jednání naplňující objektivní stránku přečinu neoprávněného podnikání nejméně od 1.
2. 2022 do 15. 12. 2022, tj. téměř 11 měsíců, tudíž délka páchání neoprávněného podnikání převyšovala rozhodných 6 měsíců.
47. Podle ustálené judikatury (blíže k tomu viz rozhodnutí pod č. 6/1976 Sb. rozh. tr.) lze považovat za provozování soukromé výdělečné činnosti ve větším rozsahu i provedení jedné, avšak velké a déletrvající akce (např. dostavby rodinného domu) spojené se značnou odměnou. Spáchání přečinu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1 tr. zákoníku je rovněž podmíněno záměrem dosáhnout zisku z neoprávněného podnikání, přičemž na takový záměr lze usuzovat i z objektivních okolností, zejména z charakteru a četnosti neoprávněně provozované činnosti, doby jejího vykonávání, okruhu osob, vůči nimž směřovala, přijímaných plateb apod. (viz rozhodnutí pod č. 32/2023 Sb. rozh. tr.). V nyní posuzované trestní věci pak stavba rodinného domu manželů T. v XY splňovala kritérium velké a déletrvající akce, když šlo o rodinný dům za několik milionů korun, přičemž obvinění realizovali uvedenou stavební akci se záměrem dosažení zisku, na což lze v dané věci usuzovat z objektivních okolností podrobně rozebraných v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na který v tomto směru Nejvyšší soud plně odkazuje, přičemž obviněný Ing. Petr Kuba, resp. obviněná obchodní společnost KUBA communications, s. r. o., jejímž jednatelem byl obviněný Ing. Petr Kuba, tím dosáhla nezanedbatelného příjmu. Čistě hypoteticky, i kdyby svou činností naplňující znaky přečinu neoprávněného podnikání obvinění nevygenerovali čistý zisk, nemělo by to dopad na protiprávnost jejich jednání, když – jak Nejvyšší soud připomněl výše – hledisko zisku je u daného trestného činu jen podpůrné a trestně lze postihovat i ztrátové neoprávněné podnikání. Pokud jde o formu zavinění (úmysl) obviněných, soudy nižších stupňů se vypořádaly s touto otázkou v zásadě dostatečně (viz zejména bod 48. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a Nejvyšší soud souhlasí s jejich závěry a odkazuje na ně. Soudy nižších stupňů se rovněž zabývaly, byť poněkud stručně, avšak dostatečně, otázkou přičitatelnosti jednání fyzické osoby právnické osobě podle § 8 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb. (k tomu viz bod 49. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), která byla v daném případě splněna.
48. Pokud jde o namítané porušení ústavních principů (porušení práva na spravedlivý proces, porušení zákazu libovůle při rozhodování soudů a porušení práva na rovnost účastníků soudního sporu a rovnost jejich zbraní), je nutno zdůraznit, že právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněných. Uvedeným základním právem se zajišťuje jen právo na spravedlivý průběh soudního řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy, ale nikoli na jeho výsledek (viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04).
49. Nejvyšší soud zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002). Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněných vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné, jelikož jsou založeny jen na zpochybnění skutkových zjištění a výsledků provedeného dokazování před soudy nižších stupňů nebo jsou pouhou polemikou s jejich skutkovými a právními závěry. Navíc ve svých dovoláních obvinění v podstatě jen zopakovali argumentaci uplatněnou v předchozím řízení, s níž se soudy nižších stupňů správně a beze zbytku vypořádaly. Jak bylo před soudy nižších stupňů dostatečně prokázáno, obviněná obchodní společnost KUBA communications, s. r. o., zastoupená obviněným Ing. Petrem Kubou, zcela zjevně bez příslušného oprávnění zaštiťovala z pozice generálního dodavatele provedení celé výstavby rodinného domu na klíč pro poškozené manžele T. v obci XY, protože nešlo jen o pouhé financování stavby z pozice investora, jak v průběhu trestního řízení opakovaně namítali oba obvinění.
V. Závěrečné shrnutí
50. Na základě všech shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněných sice zčásti odpovídala uplatněným dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. [byť na ně měli poukázat prostřednictvím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], avšak nejsou opodstatněná, neboť se v nich opakují námitky, které obvinění již uplatnili v předchozím trestním řízení, a napadené rozhodnutí, ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami. Nejvyšší soud proto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl podaná dovolání jako zjevně neopodstatněná. Učinil tak na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelů či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. ř.
51. Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaných dovoláních obviněných podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 11. 2025
JUDr. František Púry, Ph.D. předseda senátu