6 As 85/2023- 13 - text
6 As 85/2023 - 16 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudkyně Lenky Matyášové a soudce Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: M. R., proti žalovanému: Okresní soud v Nymburce, sídlem Soudní 996/10, Nymburk, týkající se žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. P 53 16/2019, a ze dne 30. 9. 2022, sp. zn. P 53 16/2019, o kasační stížnosti žalobkyně proti výrokům II a III usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 54 Af 18/2022 25,
I. Kasační stížnost žalobkyně proti výroku II usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 54 Af 18/2022 25, se zamítá.
II. Kasační stížnost žalobkyně proti výroku III usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 54 Af 18/2022 25, se odmítá.
III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti proti výroku II usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 54 Af 18/2022 25.
IV. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti proti výroku II usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 54 Af 18/2022 25.
V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti proti výroku III usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2023, č. j. 54 Af 18/2022 25.
[1] Žalobkyně se žalobou podanou dne 12. 12. 2022 u Krajského soudu v Praze domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí žalovaného (exekučního příkazu ze dne 30. 1. 2020 a rozhodnutí ze dne 30. 9. 2022, kterým žalovaný zamítl návrh žalobkyně na zastavení daňové exekuce). Žalobkyně současně požádala o osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě.
[2] Na výzvu krajského soudu (ze dne 20. 12. 2022, č. j. 54 Af 18/2022 10) k doložení vyplněného formuláře „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ žalobkyně reagovala přípisem ze dne 23. 1. 2023, v němž odkázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2022, č. j. 4 A 39/2022 21, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2022, č. j. 92 C 10/2022 27, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 15. 11. 2019, č. j. 52 C 172/2012 130, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2021, č. j. 28 Co 99/2021 124. Žalobkyně se domnívala, že na základě těchto usnesení, v nichž soudy řešily otázku jejího osvobození od soudních poplatků, by jí mělo být osvobození přiznáno i v řízení o této žalobě, neboť v mezidobí u ní nenastala změna poměrů.
[3] Krajský soud žalobkyni opětovně vyzval (usnesením ze dne 24. 1. 2023, č. j. 54 Af 18/2022 20) k doložení vyplněného formuláře „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“. V odůvodnění usnesení poukázal na nedostatečnost podkladů, které žalobkyně k žádosti o osvobození od soudních poplatků připojila. Upozornil, že usneseními Městského soudu v Praze č. j. 4 A 39/2022 21 a č. j. 28 Co 99/2021 124, bylo rozhodnuto o žádostech o osvobození od soudních poplatků žalobce Ing. P. R., nikoli žalobkyně. Dále krajský soud uvedl, že nemohl vycházet ani z usnesení Městského soudu v Praze č. j. 92 C 10/2022 27, neboť neobsahuje odůvodnění. Není z něj tedy patrné, z jakých skutečností soud při rozhodování vycházel a jaká konkrétní zjištění učinil ohledně osobních, majetkových a výdělkových poměrů žalobkyně. Krajský soud poukázal také na časový odstup od doby vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 č. j. 52 C 172/2012 130 a zároveň doplnil, že sám v minulosti rozhodoval o osvobození od soudních poplatků žalobkyně, a sice dvěma usneseními vydanými dne 4. 2. 2021, č. j. 51 A 5/2021 36, a dne 7. 12. 2021, č. j. 59 Af 15/2021 23, jimiž žalobkyni přiznal částečné osvobození ve výši 90 %. Časový odstup od vydání těchto usnesení byl však dle krajského soudu natolik významný, že z nich již nebylo možno vycházet.
[4] Žalobkyně ani na základě této výzvy prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech soudu nedoložila. Na výzvu reagovala sdělením ze dne 6. 3. 2023, v němž uvedla, že městský soud v usnesení č. j. 92 C 10/2022 27 vycházel z údajů uvedených v žádosti o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, která obsahuje informace o aktuálních nezměněných poměrech žalobkyně.
[5] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením odmítl žalobu směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 1. 2020 pro opožděnost (výrok I), zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků (výrok II) a vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku ve výši 3 000 Kč za žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2022 (výrok III). II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla výroky II a III usnesení krajského soudu kasační stížností. Zopakovala svou argumentaci z předchozích podání ze dne 23. 1. 2023 a ze dne 6. 3. 2023, která současně navrhla provést v řízení o kasační stížnosti k důkazu. Domnívala se, že řádně a v úplnosti uvedla aktuální poměry odkazem na označená soudní rozhodnutí, jimiž jí bylo přiznáno úplné osvobození od soudních poplatků s přihlédnutím k poměrům, které v mezidobí nedoznaly změn. Doplnila také odkaz na obsah usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 139/2022 27 a usnesení ze dne 6. 10. 2022 ve věci sp. zn. 19 Co 250/2022. Dle stěžovatelky prohlášení o aktuálních osobních a majetkových poměrech nemusí být učiněno pouze na předtištěném formuláři. Z judikatury a soudní praxe naopak vyplývá, že soud je povinen vycházet také z jiných soudních rozhodnutí, jimiž byl totožný účastník od soudních poplatků osvobozen, nedošlo li ke změně poměrů. V návaznosti na uvedené stěžovatelka namítala, že napadené usnesení krajského soudu je založeno na nesprávném právním posouzení, je nepřezkoumatelné a došlo jím k porušení stěžovatelčiných práv (na rovné zacházení, práva na nestranný soud, na výkon spravedlnosti, na přístup k soudu a zákazu diskriminace).
[7] Žalovaný práva vyjádřit se ke kasační stížnosti nevyužil. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Stěžovatelka kasační stížností napadla výrok II usnesení krajského soudu, kterým byla zamítnuta její žádost o osvobození od soudních poplatků.
[9] Nejvyšší správní soud v úvodu připomíná, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí soudu rozhodujícího ve věcech správního soudnictví (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Usnesení, jímž krajský soud zamítl návrh na osvobození od soudních poplatků (a současně vyzval stěžovatelku k úhradě soudního poplatku), nepochybně je takovým procesním rozhodnutím. Stěžovatelku tedy netíží poplatková povinnost. Obdobné závěry platí podle rozšířeného senátu i pro povinnost být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem. Stěžovatelka tedy nemusí být v tomto řízení zastoupena, o čemž byla Nejvyšším správním soudem poučena v podání ze dne 22. 5. 2023, č. j. 6 As 85/2023 8, které jí bylo doručeno dne 24. 5. 2023.
[10] Kasační stížnost směřující proti výroku II napadeného usnesení krajského soudu není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud nejprve uvádí, že neshledal namítanou nepřezkoumatelnost napadeného usnesení krajského soudu, v němž krajský soud ve vztahu k výroku II srozumitelně a přezkoumatelně odůvodnil, proč stěžovatelčině žádosti nevyhověl a nepřiznal jí osvobození od soudních poplatků.
[12] Podle § 36 odst. 3 věty první a druhé s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Osvobození od soudních poplatků představuje výjimku z pravidla, že žaloba proti rozhodnutí správního orgánu je na základě zákona zpoplatněna. Účelem tohoto institutu je zejména ochrana účastníka řízení, který se nachází v tíživé finanční situaci, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona o soudních poplatcích (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2012, č. j. 2 Ans 6/2012 12).
[13] Krajský soud opakovaně, a to výše označenými usneseními ze dne 20. 12. 2022 a ze dne 24. 1. 2023, vyzýval stěžovatelku k doložení vyplněného prohlášení o jejích aktuálních osobních, majetkových a výdělkových poměrech. V odůvodnění druhé výzvy pak stěžovatelce podrobně a srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů nelze vycházet toliko ze soudních rozhodnutí, která k žádosti připojila. Stěžovatelka navzdory tomu krajskému soudu prohlášení o osobních a majetkových poměrech nedoložila a v reakci na druhou výzvu se omezila toliko na obecná tvrzení o tom, že se její osobní a majetková situace nezměnila, že pobírá nízký starobní důchod, aniž ovšem uvedla a doložila jeho konkrétní výši; a dále na ničím nedoložená tvrzení, na co konkrétně vynakládá finanční prostředky, aniž podrobněji uvedla a doložila, jaké výše tvrzené výdaje dosahují. Opětovně odkázala pouze na předchozí soudní rozhodnutí, jimiž jí bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno.
[14] Se stěžovatelkou je možno souhlasit do té míry, že tvrzení a doložení podmínek pro osvobození od soudních poplatků může být učiněno i jiným způsobem než vyplněním příslušného formuláře (k tomu shodně již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2008, č. j. 4 Ads 90/2008 130, nebo rozsudek ze dne 22. 7. 2009, č. j. 1 Afs 68/2009 42). V souzené věci však k tvrzení a doložení podmínek pro osvobození od soudních poplatků, které by soudu umožnilo jejich konkrétní posouzení, nedošlo ani jiným způsobem. Stěžovatelkou učiněná podání totiž soudu ucelený obraz o jejích aktuálních poměrech neposkytla.
[15] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s hodnocením krajského soudu, že při posouzení naplnění podmínek pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků nebylo možno vycházet z usnesení, která se týkala osvobození jiné osoby, tedy z usnesení č. j. 4 A 39/2022 21 a č. j. 28 Co 99/2021 124. Rovněž souhlasí se závěry krajského soudu, že stěžovatelčina tvrzení o jejích osobních, majetkových a výdělkových poměrech musejí být dostatečně konkrétní a aktuální a že tato tvrzení musejí být doložena a prokázána relevantními listinami. Sama stěžovatelka přitom ve svých podáních zmínila změny, k nimž došlo zejména v předchozím roce a na které poukázal také krajský soud. V této souvislosti připomněl, že v rozhodném období došlo nejen k nárůstu cen, ale také k opakované valorizaci starobních důchodů. Uvedené změny poměrů proto odůvodnily potřebu soudu zjistit a ověřit naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Při posuzování stěžovatelčiny žádosti nebylo možno zohledňovat rozhodnutí vydaná v roce 2019 či v roce 2021.
[16] Stejně tak usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2022, č. j. 92 C 10/2022 27, nepředstavovalo dostatečný podklad pro posouzení naplnění podmínek pro osvobození stěžovatelky od soudních poplatků, a sice z toho důvodu, že neobsahovalo odůvodnění. Krajský soud tak ve vztahu k tomuto rozhodnutí správně upozornil, že z něj nebylo možno zjistit, na základě jakých konkrétních skutečností a úvah dospěl Městský soud v Praze k závěru o naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků. Chybějící odůvodnění nemohl nahradit ani stěžovatelčin odkaz na obsah žádosti. Při úvaze o naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků soudy nezkoumají pouze absolutní hodnotu majetku a příjmů (výdělků) na straně jedné a výdajů na straně druhé. Úvaha soudu je v tomto ohledu širší, zahrnuje také poměřování s konkrétní výší soudního poplatku, včetně hodnocení dalších okolností, které se sporem souvisejí (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 96, č. 2163/2011 Sb. NSS, bod 21). Vzhledem k tomu, že ve věci sp. zn. 92 C 10/2022 se jednalo o občanskoprávní spor o plnění ve výši 150 000 Kč s příslušenstvím, přičemž stěžovatelkou označené usnesení se týkalo žádosti o osvobození od soudních poplatků pro řízení o dovolání, tedy spor jiné povahy a s jinou výší soudního poplatku, nelze z něj nic dovozovat pro nyní souzenou věc.
[17] Krajský soud v napadeném usnesení také správně připomněl judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které nese břemeno tvrzení a břemeno důkazní ve vztahu k naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků navrhovatel, tedy stěžovatelka. Nejvyšší správní soud zároveň doplňuje, že v již výše citovaném usnesení č. j. 1 As 23/2009 96 (viz bod 20) rozšířený senát zdůraznil, že rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je předpokladem pro další postup soudu, a tedy při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků nemůže být prováděno obsáhlé a náročné dokazování či šetření. Pokud účastník nedoloží nedostatek prostředků, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Je tedy povinností navrhovatele (zde stěžovatelky), aby soudu dostatečně konkrétně popsal osobní, majetkové a výdělkové poměry a současně projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil doklady prokazující jeho nemajetnost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 80/2011 122).
[18] K námitce, že krajský soud byl povinen vycházet z dřívějších usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 a Městského soudu v Praze, jimiž byla stěžovatelka osvobozena od soudních poplatků, Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem odkazuje již na svůj rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 88, č. 1962/2010 Sb. NSS, v němž vyslovil následující závěry: „Zásadu stejného rozhodování ve vztahu k témuž účastníkovi nelze vykládat absolutisticky. Na jedné straně stojí ústavní imperativ zákazu svévole a ústavním pořádkem chráněná důvěra adresáta rozhodnutí v to, že k němu bude soud přistupovat ve svých budoucích rozhodnutích konzistentně s tím, jak o něm rozhodoval v minulosti. Naproti tomu stojí v prvé řadě možná změna relevantních skutkových okolností, rozhodných pro aplikaci právní normy, která opodstatní rozhodnutí odlišné od rozhodnutí předchozího. Právě v případě posuzování žádosti o osvobození od soudních poplatků půjde pravidelně o rozhodnutí velmi citlivé na měnící se skutková východiska předložená žadatelem soudu.“ Rovněž v rozsudku ze dne 30. 3. 2022, č. j. 10 As 13/2022 16, vydaném přímo ve věci totožné stěžovatelky, Nejvyšší správní soud uvedl, že nelze tvrdit, že „na základě dřívějšího přiznání úplného osvobození od soudních poplatků by mělo být vždy stěžovatelce bez dalšího přiznáno úplné osvobození i v dalších věcech. Není tedy vyloučeno, aby se soud od dřívější judikatury odchýlil“.
[19] S ohledem na specifickou povahu institutu osvobození od soudních poplatků (jako výjimky z pravidla) je tedy nutno přihlížet a zohledňovat možné změny poměrů žadatele v čase. Za situace, kdy krajský soud neměl k dispozici dostatek aktuálních informací o stěžovatelčiných aktuálních osobních a majetkových poměrech, nemohl žádost náležitě posoudit, a proto se nedopustil nezákonnosti, pokud ji zamítl. O tomto následku byla stěžovatelka v opakované výzvě poučena.
[20] Pokud se jedná o stěžovatelčiny důkazní návrhy uplatněné v podané kasační stížnosti (konkrétně návrh důkazů podáními ze dne 23. 1. 2023 a ze dne 6. 3. 2023, která stěžovatelka učinila v reakci na výzvy krajského soudu k doložení vyplněného formuláře), Nejvyšší správní soud konstatuje, že tyto listiny jsou součástí soudního spisu, z jehož obsahu ve své rozhodovací činnosti vychází, a tedy jimi nebylo nutno provádět dokazování. Ve vztahu k usnesením Krajského soudu v Praze č. j. 19 Co 139/2022 27 a ze dne 6. 10. 2022 ve věci sp. zn. 19 Co 250/2022 pak Nejvyšší správní soud uvádí, že je stěžovatelka poprvé zmínila až v kasační stížnosti (aniž je ke kasační stížnosti současně připojila), a to opět toliko v tom ohledu, že z nich krajský soud byl povinen v souzené věci vycházet. Před krajským soudem se jich však stěžovatelka v souvislosti s žádostí o osvobození od soudních poplatků nedovolávala (na rozdíl od jiných usnesení uvedených výše). S ohledem na povahu žádosti a s ní spojenou povinnost žadatele tvrdit a prokázat podmínky pro osvobození od soudních poplatků však krajský soud nebyl povinen sám z úřední činnosti vyhledávat, v jakých jiných věcech (nadto v občanském soudním řízení) a za jakých konkrétních okolností soud v těchto řízeních o stěžovatelčiných žádostech o osvobození od soudních poplatků rozhodoval.
[21] Ke stěžovatelčině obecné námitce týkající se porušení jejích práv (na rovné zacházení, zákazu diskriminace, práva na nestranný soud, na výkon spravedlnosti a na přístup k soudu) Nejvyšší správní soud odkazuje na svou konstantní judikaturu, dle které kvalita uplatněných námitek předurčuje kvalitu jejich vypořádání. Není povinností soudu za účastníka řízení domýšlet jeho argumentaci. Jedná se o odraz dispoziční zásahy, kterou je řízení před správními soudy ovládáno (viz např. rozsudek dne 26. 5. 2016, č. j. 2 Azs 113/2016 26, či ze dne 21. 5. 2018, č. j. 7 As 128/2018 17, a tam citovaná judikatura). Nejvyšší správní soud tak v odpovědi na tuto námitku pouze v obecné rovině uvádí, že namítané porušení stěžovatelčiných práv v předchozím řízení před krajským soudem a v něm vydaném usnesení neshledal.
[22] Nejvyšší správní soud proto z výše uvedených důvodů kasační stížnost proti výroku II napadeného usnesení krajského soudu zamítl podle § 110 odst. 1 věty poslední zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[23] Stěžovatelka napadla kasační stížností také výrok III usnesení krajského soudu, proti němuž není kasační stížnost přípustná.
[24] Podle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení.
[25] Výrokem III napadeného usnesení krajský soud vyzval stěžovatelku k úhradě soudního poplatku v návaznosti na to, že zamítl její žádost o osvobození. Výzva k úhradě soudního poplatku je dle judikatury Nejvyššího správního soudu rozhodnutím, jímž se pouze upravuje vedení řízení (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2006, č. j. 5 As 15/2005 47, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 2/2008 47, nebo ze dne 27. 9. 2022, č. j. 8 As 176/2022 14).
[26] S ohledem na výše uvedené proto Nejvyšší správní soud podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.) odmítl kasační stížnost směřující proti výroku III napadeného usnesení pro nepřípustnost dle § 104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. O tom, že proti tomuto výroku není kasační stížnost přípustná, byla ostatně stěžovatelka v napadeném usnesení řádně krajským soudem poučena. IV. Náklady řízení
[27] O nákladech řízení o kasační stížnosti proti výroku II napadeného usnesení krajského soudu Nejvyšší správní soud rozhodl podle § 60 odst. 1 a 7 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Žalobkyně (stěžovatelka), která nebyla ve věci úspěšná, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly, proto mu Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
[28] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti proti výroku III napadeného usnesení krajského soudu se opírá o § 60 odst. 3 s. ř. s. (ve spojení s § 120 s. ř. s.), podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. června 2023
Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu