6 Azs 111/2024- 38 - text
6 Azs 111/2024 - 40 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové, soudkyně zpravodajky Jiřiny Chmelové a soudce Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: E. K., zastoupen Mgr. Leonidem Kušnarenkem, advokátem, sídlem Polská 1090/4, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, za účasti: N. K., proti rozhodnutí žalované ze dne 22. listopadu 2023, č. j. MV 37971
22/SO
2023, o kasační stížnosti žalované proti výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. března 2024, č. j. 48 A 11/2023 73,
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2024, č. j. 48 A 11/2023 73, se ve výrocích II a III ruší a věc se v tomto rozsahu vrací soudu k dalšímu řízení.
[1] Žalobce je státním příslušníkem Ruské federace a od roku 2006 pobývá na území České republiky na základě povolení k trvalému pobytu. Žalovaná žalobci v návětí uvedeným rozhodnutím zrušila povolení k trvalému pobytu podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), protože shledala důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu. Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Praze, který jí vyhověl, rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
[2] Krajský soud se ztotožnil se žalobcem, že utajované informace evidované pod č. j. D65/2022 OAM, č. j. D16/2023 OAM a č. j. D42/2023 SO (dále též „utajovaná informace“), na kterých je napadené rozhodnutí postaveno, nesplňují judikaturou kladené požadavky, aby tyto informace poskytovaly dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci. Podle krajského soudu utajovaná informace obsahuje jen stručný popis skutečností, ze kterého původce informace vyvozuje závěr o možném ohrožení bezpečnosti České republiky. Krajský soud proto vyhodnotil, že utajovaná informace by měla obsahovat přesnější vymezení žalobcova jednání, včetně popisu jeho intenzity, místa, kde k jednání docházelo a dalších relevantních skutečností. Obzvlášť v situaci, je li součástí správního spisu podrobná „cizinecká historie“ žalobce a závěr založený na utajované informaci je jediným důvodem pro zrušení povolení k trvalému pobytu.
[3] Krajský soud tak uzavřel, že závěry žalované, že utajovaná informace obsahuje konkrétní popis jednání žalobce, včetně přesného časového rámce, nemají oporu ve správním spisu. Podle krajského soudu je možné tento nedostatek odstranit pouze pořízením nové, dostatečné informace. Jedná se o vadu, kterou je třeba odstranit ve správním řízení, a proto krajský soud rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní
[4] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadla výroky II a III rozsudku krajského soudu kasační stížností. Výrokem II bylo zrušeno jí vydané rozhodnutí a věc byla žalované vrácena k dalšímu řízení, současně byla výrokem III stěžovatelce stanovena povinnost k náhradě nákladů řízení.
[5] Stěžovatelka uvádí, že krajský soud se dopustil zásadního pochybení při interpretaci § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců, a proto by kasační stížnost měla být přijata k věcnému projednání. Podle stěžovatelky je nepochybné, že důvodem pro zrušení povolení k trvalému pobytu je nikoliv možné ohrožení bezpečnosti státu, ale již důvodné nebezpečí možného ohrožení bezpečnosti státu. Krajský soud se dopustil zúžení zákonného důvodu vedoucího k vydání rozhodnutí.
[6] Stěžovatelka dále uvedla, že nesouhlasí ani s hodnocením obsahu utajované informace krajským soudem. Dle jejího názoru utajované informace obsahují konkrétní časový rámec, vytýkané aktivity žalobce jsou v nich jasně popsány, a to včetně ověřitelných faktů. Možné důvodné nebezpečí ohrožení bezpečnosti státu je podle stěžovatelky nezbytné vnímat též v kontextu vojenské agrese Ruské federace na Ukrajině a zařazení České republiky na seznam nepřátelských zemí. Utajované informace tak podle stěžovatelky splňují kritéria plynoucí z judikatury soudů, na kterou odkazuje krajský soud, a jsou dostatečným podkladem pro závěr, že je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost sátu. Stěžovatelka rovněž namítla nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu.
[7] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že nejsou splněny podmínky pro její přijatelnost. V případě věcného posouzení navrhl kasační stížnost zamítnout. Plně se ztotožnil s hodnocením krajského soudu ohledně nedostatečnosti obsahu utajované informace. Státní zastupitelství, na které se žalobce obrátil s podnětem k prošetření jeho údajného ohrožujícího jednání, se tímto podnětem nezabývalo, ačkoliv v případě důkazů prokazujících závadové jednání žalobce by určitě postupovalo v souladu se zákonem. Žalobce poukázal na nedůvodnost posuzování souvislosti trvalého pobytu žalobce s válečným konfliktem na Ukrajině. Obecné formulace obsažené v utajované informaci nelze považovat za dostatečný podklad pro závěr, že je důvodné nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu. Krajský soud tyto informace zkoumal, včetně jejich doplnění, a ani poté neshledal důvody jako postačující pro zrušení povolení k trvalému pobytu (označil je za velmi vágní).
[8] Rovněž osoba zúčastněná na řízení považuje rozsudek krajského soudu za správný a řádně odůvodněný. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští. Následně kasační soud přezkoumal rozsudek krajského soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů, jakož i z hlediska možných vad, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost je důvodná.
III.a Námitka nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku
[11] Stěžovatelka obecně namítla nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. Nejvyšší správní soud odkazuje na ustálenou judikaturu k výkladu pojmu nepřezkoumatelnosti (srov. rozsudky NSS ze dne 4. prosince 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 29. července 2004, č. j. 4 As 5/2003 52, ze dne 14. července 2005, č. j. 2 Afs 24/2005 44, č. 689/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 16. prosince 2008, č. j. 1 Ao 3/2008 136, č. 1795/2009 Sb. NSS). Podle ní je rozhodnutí soudu nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, trpí li vadou skutkových zjištění, která utvářejí rozhodovací důvody.
Nepřezkoumatelné bude typicky takové rozhodnutí, ve kterém soud opřel rozhodovací důvody o skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu se zákonem anebo tam, kdy není zřejmé, zda vůbec nějaké důkazy byly v řízení provedeny. Naopak nepřezkoumatelnost nelze spatřovat v dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí (např. již citovaný rozsudek NSS č. j. 2 Ads 58/2003 75). Namítanou nepřezkoumatelnost Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku neshledal. III.b K výkladu § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců
[12] Podle stěžovatelky krajský soud nesprávně interpretoval § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Důvodem pro zrušení povolení k trvalému pobytu je nikoliv možné ohrožení bezpečnosti státu, ale již důvodné nebezpečí možného ohrožení bezpečnosti státu.
[13] Této námitce Nejvyšší správní soud nepřisvědčil. Krajský soud § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců vykládá v tomtéž smyslu jako stěžovatelka. Krajský soud posuzoval závěr stěžovatelky o existenci důvodného nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu, resp. zda skutečnosti obsažené v utajované informaci skutečně odůvodňují závěr o existenci důvodného nebezpečí, že by tato osoba mohla ohrozit bezpečnost státu (viz např. body 23 a 28 rozsudku krajského soudu). Věc tak hodnotil v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, která rovněž vychází z toho, že podle § 77 odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců je důvodem pro zrušení povolení k trvanému pobytu již důvodné nebezpečí možného ohrožení bezpečnosti státu (rozsudek ze dne 19.
března 2024, č. j. 6 Azs 76/2023 28, nebo ze dne 28. března 2024, č. j. 8 Azs 17/2024 39). Krajský soud se tak nedopustil žádného nepřípustného zúžení zákonného důvodu pro zrušení povolení k trvalému pobytu. III.c K obsahu utajované informace
[14] Nejvyšší správní soud se však ztotožnil s námitkou stěžovatelky, dle které vytýkané aktivity žalobce jsou v utajované informaci dostatečně jasně specifikovány, a to včetně uvedení konkrétních a ověřitelných skutečností. Podle Nejvyššího správního soudu obsah utajované informace nevede k pochybnostem o její věrohodnosti.
[15] Krajský soud v posuzované věci správně poukázal na ustálenou judikaturu, podle které soud nemůže rezignovat na rozsah a kvalitu poskytnuté utajované informace, neboť je povinen posoudit mj. její věrohodnost.
[16] Judikatura Nejvyššího správního soudu, ale též Ústavního soudu (např. nález ze dne 12. 7. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 11/2000, nález ze dne 6. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 377/04, z nedávné doby např. nález ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. III. ÚS 2116/21), Evropského soudu pro lidská práva (rozsudky velkého senátu Regner proti České republice ze dne 19. 9. 2017, stížnost č. 35289/11, či Muhammad a Muhammad proti Rumunsku ze dne 15. 10. 2020, stížnost č. 80982/12) a Soudního dvora EU (rozsudek velkého senátu ze dne 4. 6. 2013, C
300/11, ve věci ZZ proti Secretary of State for the Home Department) dovodila, že procesní omezení účastníka řízení, jemuž jsou utajované informace legitimně znepřístupněny, musejí být určitým způsobem vyvážena tak, aby tato omezení byla ve výsledku přiměřená sledovaným účelům, tj. ochraně bezpečnosti státu a dalším ústavně aprobovaným zájmům.
[17] Toto vyvážení je zajišťováno prostřednictvím specifické role správního soudu v rámci přezkumu správního rozhodnutí, jehož podkladem byla utajovaná informace. Právě s ohledem na to, že je to jedině soudní přezkum, který v souladu se shora uváděnou judikaturou představuje vyvážení omezení procesních práv účastníka řízení, je zcela nezbytné, aby se soud s utajovanou informací přímo seznámil, včetně ověření věrohodnosti, přesvědčivosti a relevance takové informace ve vztahu k závěrům, které z nich správní orgán vyvodil. Úkolem správního soudu však není přezkoumávat pravdivost takových informací (usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 3. 2016, č. j. 4 As 1/2015 40, č. 3667/2018 Sb. NSS).
[18] Otázka věrohodnosti a přesvědčivosti utajovaných informací je v rámci soudního přezkumu klíčová právě z toho důvodu, že sám účastník řízení nemůže jakkoliv oponovat jejich obsahu, například namítat, že uváděné skutečnosti se nestaly nebo probíhaly jinak. Soud je tak postaven do situace, v níž nahrazuje jinak běžné kontradiktorní schéma soudního řízení, avšak o skutečnostech obsažených v utajované informaci sám nemá rovněž dostatečné povědomí (dokonce je má nižší než žalobce a původce utajované informace), přičemž ale v rámci soudního přezkumu musí aprobovat věrohodnost a relevanci těchto skutečností (srov. rozsudek ze dne 31. 8. 2023, č. j. 1 Azs 87/2023 32, č. 4518/2023 Sb. NSS).
[19] Utajované informace by měly obsahovat popis okolností a také důvodů, pro které je má správní orgán nebo zpravodajská služba za věrohodné. Smyslem a účelem soudní kontroly rozhodování na základě utajovaných informací je zajistit, aby byly používány pouze informace skutečné a věrohodné a aby poskytovaly dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci (srov. rozsudek ze dne 12. března 2020, č. j. 2 Azs 259/2019 28, či ze dne 22. září 2021, č. j. 1 Azs 153/2021 78, nebo ze dne 27. srpna 2020, č. j. 6 Azs 226/2020 30).
[20] Zpracovatel informace je proto povinen poskytnout informace popisující kontext jejich získání v dostatečně konkrétní podobě k tomu, aby soud mohl posoudit věrohodnost utajované informace. Každý jednotlivý případ je nicméně třeba hodnotit individuálně, neboť pokud utajovaná informace obsahuje skutečnosti, které jsou ověřitelné a které významně podporují věrohodnost utajované informace, nemusí být popis okolností získávání utajované informace zcela podrobný a konkrétní. V takovém případě výjimečně postačuje, pokud zpravodajská služba uvede, že použila určitý počet zdrojů a zhodnotí stupeň jejich spolehlivosti. Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě. Proto s ohledem na okolnosti této věci nelze považovat informace popisující kontext získání utajované informace za nedostatečné.
[21] Zpracovatel informace má dále podle výše citované judikatury povinnost popsat konkrétní jednání, včetně jeho intenzity, místa, kde k jednání docházelo a dalších relevantních skutečností, a situaci zasadit do širšího kontextu. V této věci však nebylo třeba popisovat veškerá dílčí jednání žalobce (postačovalo jejich typové vymezení), neboť je zřejmé, že vzhledem k povaze vazeb na zpravodajské služby Ruské federace nebylo třeba v detailní míře uvádět jednotlivá jednání žalobce. V daném případě utajovaná informace, s níž se Nejvyšší správní soud seznámil, podává ve svém souhrnu ucelený obraz o žalobcových kontaktech. Nebylo tedy nezbytné popisovat jednotlivé dílčí kontakty žalobce, neboť z konkrétně ověřitelných skutečností lze dostatečně spolehlivě dovodit zapojení žalobce do konkrétní struktury vazeb na zpravodajské služby Ruské federace.
[22] Krajský soud proto nepostupoval správně, zrušil li rozhodnutí stěžovatelky z důvodu, že utajované informace neposkytovaly spolehlivý skutkový základ pro posouzení věci. Dle Nejvyššího správního soudu nelze s přihlédnutím k okolnostem nyní posuzovaného případu dovodit, že utajované informace neposkytovaly dostatečně přesný a spolehlivý skutkový základ pro právní posouzení věci. Pokud krajský soud zrušil rozhodnutí žalované toliko pro nedostatečnou konkrétnost utajovaných informací, znemožňujících mu vyhodnotit jejich věrohodnost, nelze s tímto závěrem vzhledem k obsahu a závažnosti utajované informace souhlasit.
[23] Z výše uvedeného vyplývá, že není správný závěr krajského soudu, že nebylo možno přezkoumat závěry správního orgánu, že s osobou žalobce v případě jeho dalšího pobytu na území je spojeno důvodné riziko ohrožení bezpečnosti České republiky. Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že závěr krajského soudu o tom, že skutkový stav, který vzala stěžovatelka za základ svého rozhodnutí, nemá oporu ve spise, neobstojí.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle § 110 odst. 1 s. ř. s. zrušil rozsudek krajského soudu ve výrocích II a III a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
[25] Podle § 110 odst. 4 s. ř. s. je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku. Krajský soud se tedy bude znovu věcně zabývat podanou žalobou, včetně posouzení přiměřenosti dopadů do žalobcova soukromého a rodinného života.
[26] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí, jak stanoví § 110 odst. 3 s. ř. s.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 31. července 2024
Mgr. Ing. Veronika Juřičková předsedkyně senátu