6 Pzo 4/2024

6 Pzo 4/2024-17178

USNESENÍ

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2025, návrh T. T. H. D. na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. V 6/2012, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. V 8/2012, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. V 22/2012, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. V 30/2012, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. V 74/2012, a příkazů k prodloužení doby odposlechu soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. Nt 1116/2012 (V 1-19/2012-BŘ), soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2012, sp. zn. Nt 1160/2012 (V 1-67/2012-BŘ), soudce Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. Nt 1168/2012 (V 1-75/2012-BŘ), soudce Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. Nt 1202/2012 (V 1-111/2012-BŘ), soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. Nt 1216/2012 (V 1-128/2012-BŘ), soudce Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. Nt 1223/2012 (V 1-135/2012-BŘ), soudce Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. Nt 1111/2013 (V 1-12/2013-BŘ), soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. Nt 1129/2013 (V 1-30/2013-BŘ), a podle § 314n odst. 1 tr. ř. rozhodl, takto:

Příkazem soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011, příkazem soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. V 6/2012, příkazem soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. V 8/2012, příkazem soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. V 22/2012, příkazem soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. V 30/2012, a příkazem soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. V 74/2012, nebyl porušen zákon v části týkající se T. T. H. D.

Příkazem k prodloužení doby odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. Nt 1116/2012 (V 1-19/2012-BŘ), příkazem k prodloužení doby odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2012, sp. zn. Nt 1160/2012 (V 1-67/2012-BŘ), příkazem k prodloužení doby odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. Nt 1168/2012 (V 1-75/2012-BŘ), příkazem k prodloužení doby odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Městského soudu v Praze ze dne 14.

8. 2012, sp. zn. Nt 1202/2012 (V 1-111/2012-BŘ), příkazem k prodloužení doby odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. Nt 1216/2012 (V 1-128/2012-BŘ), příkazem k prodloužení doby odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. Nt 1223/2012 (V 1-135/2012-BŘ), příkazem k prodloužení doby odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Městského soudu v Praze ze dne 21. 1.

2013, sp. zn. Nt 1111/2013 (V 1-12/2013-BŘ), a příkazem k prodloužení doby odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. Nt 1129/2013 (V 1-30/2013-BŘ), nebyl porušen zákon v části týkající se T. T. H. D.

1. Nejvyššímu soudu byl doručen návrh T. T. H. D. (dále též „navrhovatelka“) na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamů telekomunikačního provozu vydaných soudcem Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011, ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. V 6/2012, ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. V 8/2012, ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. V 22/2012, ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. V 30/2012, ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. V 74/2012, jimiž byl podle § 88 odst. 1 tr. ř. přikázán odposlech a záznam telekomunikačního provozu telefonních stanic a e-mailových schránek užívaných mimo jiné T. T. H. D., a příkazů k prodloužení odposlechu vydaných soudci Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. Nt 1116/2012 (V 1-19/2012-BŘ), ze dne 18. 5. 2012, sp. zn. Nt 1160/2012 (V 1-67/2012-BŘ), ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. Nt 1168/2012 (V 1-75/2012-BŘ), ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. Nt 1202/2012 (V 1-111/2012-BŘ), ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. Nt 1216/2012 (V 1-128/2012-BŘ), ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. Nt 1223/2012 (V 1-135/2012-BŘ), ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. Nt 1111/2013 (V 1-12/2013-BŘ), a ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. Nt 1129/2013 (V 1-30/2013-BŘ), jimiž byla podle § 88 odst. 4 tr. ř. ve znění novel prodloužena doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mimo jiné mobilní telefonní stanice, jejímž uživatelem byla T. T. H. D.

2. Navrhovatelka úvodem zmínila, že jí byla dne 6. 5. 2024 ze strany Městského soudu v Praze poskytnuta informace podle § 88 odst. 8 tr. ř., kde se uvádí, že v jejím případě došlo k realizaci odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu telefonních čísel jí užívaných, konkrétně telefonního čísla XY (období odposlechu 14. 10. 2011 – 7. 6. 2013), XY (období odposlechu 23. 1. 2012 – 24. 5. 2013), XY (období odposlechu 7. 2. 2012 – 7. 10. 2012), XY (období odposlechu 17. 4. 2011 – 18. 12. 2012), XY (období odposlechu 17. 4. 2011 – 17. 8. 2012), XY (období odposlechu 17. 4. 2011 – 18. 12. 2012), XY (období odposlechu 31. 5. 2012 – 30. 9. 2012) a XY (období odposlechu 9. 11. 2012 – 9. 3. 2013).

3. Ve svém návrhu se následně vyjádřila zejména k příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011. Uvedla, že tento příkaz byl vydán, aniž by byly splněny materiální podmínky uvedené v § 88 odst. 1 tr. ř. (pozn. navrhovatelka na tomto, jakož i na dalších místech, kde cituje vzhledem ke zmíněnému příkazu ustanovení trestního řádu bez dalšího, měla patrně na mysli tehdejší znění trestního řádu), neboť se lze důvodně domnívat, že kvalifikace skutku, pro který bylo trestní řízení vedeno, byla účelová, formálně bez materiálních důvodů, změněna v doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, a to proto, aby bylo možno vydat příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Obvodní soud pro Prahu 8 pouze uvedl, že podmínky § 88 odst. 1 tr. ř. byly splněny, neboť trestní řízení je vedeno pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. Takové odůvodnění je velmi stručné. Nad to dotčený soud neprovedl žádné ověřování toho, zda je tato podmínka skutečně materiálně naplněna a spokojil se s tím, že je daná právní kvalifikace formálně uvedena v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení a v návrhu státního zástupce.

4. Úkony trestního řízení byly zahájeny podle záznamu ze dne 15. 9. 2011 (č. l. 224) pro podezření ze spáchání „trestného činu krácení daně“ podle § 240 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, což je trestný čin, který nesplňuje podmínky § 88 odst. 1 tr. ř. V tomto záznamu je pak uvedeno, že „z operativně pátrací činnosti a z materiálů, získaných v rámci trestního řízení vedeného pod č. j. OKFK-99/TČ-2011-20203 ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu účast na organizované zločinecké skupině dle § 361 odst. 1 tr. zákoníku a trestného činu neoprávněného podnikání dle § 251 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, vyplynulo …“. Ve spise se dále nachází doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 12. 10. 2011 (č. l. 225), podle kterého mělo být trestní řízení vedeno již i pro závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, který již podmínky § 88 odst. 1 tr. ř. pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu splňuje. V tomto záznamu je přitom k odůvodnění změny právní kvalifikace uvedeno to stejné, co je uvedeno v prvním záznamu o zahájení úkonů trestního řízení (viz citovaná věta v tomto odstavci).

5. K tomu dále upozornila, že v trestním spise jako celku se nenachází žádné podklady, kterými by Policie České republiky odůvodnila zahájení úkonů trestního řízení, včetně úpravy právní kvalifikace trestného činu, která byla provedena dne 12. 10. 2011, a která umožnila nařízení odposlechu a záznamů telekomunikačního provozu. K úpravě právní kvalifikace přitom došlo ve stejný den, kdy policejní orgán zaslal státnímu zastupitelství podnět k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Nad to jsou v tomto doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení uvedeny osoby, které v této trestní věci nikdy nebyly stíhány a uvedení jejich jmen tedy mělo pravděpodobně sloužit jenom k tomu, aby byl formálně rozšířen počet členů údajné organizované zločinecké skupiny. Je tedy zjevné, že se jednalo o účelový postup, jehož jediným smyslem bylo navození formálních podmínek pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. To je přitom v rozporu s čl. 1 Ústavy. Rovněž je v rozporu s Ústavou, konkrétně s jejím čl. 90, že se soud vůbec nezabýval tím, zda právní kvalifikace skutku, pro který bylo trestní řízení vedeno, je materiálně podložená a vydal předmětný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

6. Navrhovatelka dále k příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011, konstatovala, že jeho odůvodnění (jehož znění i citovala) je velmi stručné, všeobecné a nepřezkoumatelné, přičemž není zřejmé, z jakých konkrétních důkazů či indicií předložených státním zástupcem soudce vycházel. Není tedy ani jasné, z čeho soudce dovozuje, že uživatelé telefonních stanic jsou v úzkém kontaktu a tvoří uzavřené společenství, do kterého není možné se přímo infiltrovat. Rovněž není zřejmé, jakým „operativním šetřením“ Policie České republiky zjistila čísla mobilních telefonů a e-mailové schránky, kterými mají podezřelí komunikovat. Ve spise se nenachází protokoly o použití jakýchkoli operativně pátracích prostředků ve smyslu § 158b a násl. tr. ř., které by mohly být „operativním šetřením“ provedeným v souladu se zákonem. Proto není přezkoumatelné, co soudce v příkazu označuje za „operativní šetření policie“, na kterém staví důvodnost svého příkazu.

7. Ke stejnému příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nakonec namítla, že návrh státního zástupce je zákonným předpokladem jeho vydání soudem, přičemž v daném případě měl návrh povahu předtištěného formuláře, do kterého jsou dodatečně vpisována jména a telefonní čísla. Z textu formuláře je navíc zřejmé, že byl použit v jiné trestní věci, neboť skutkový děj v něm uvedený neodpovídá skutkovému ději tak, jak je popsán v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení a v jeho doplněních, příp. v podnětu policejního orgánu na č. l. 3887. Státní zastupitelství ve formuláři zmatečně popisuje trestnou činnost podezřelých jako službu proclení, kterou měl provádět otec navrhovatelky, údajně známý jako služba k proclení T. A. atd.

8. Souhrnně ke všem příkazům, k nimž podala návrh na přezkoumání zákonnosti, pak uvedla, že pokud jde o přiměřenost zásahu do ústavně chráněných práv odposlouchávaných osob, jsou úvahy soudů nepřezkoumatelné. Podle čl. 8 odst. 2 Úmluvy musí být zásah do práva na respektování soukromého života a korespondence, do čehož spadá i telekomunikační provoz, nezbytný v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti apod. Nezbytnost zásahu v zájmu vyjmenovaných zájmů soudy v příkazech k záznamu a odposlechu nezkoumaly, pouze obdobně všeobecně konstatovaly, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak než odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, neboť není možné se do komunity infiltrovat a monitorovat podezřelé bez hrozby dekonspirace. Souběžně s odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu však bylo v průběhu trestního řízení po řadu měsíců prováděno i sledování osob a věcí podle § 158d tr. ř. Příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a povolení ke sledování osob a věcí tak sledovaly stejný cíl a zároveň byly odůvodněny tím, že sledovaného cíle nelze dosáhnout jinak. Jinak řečeno, pokud bylo souběžně s odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu stejných cílů dosahováno sledováním osob a věcí, nebyly odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu nezbytné a všechny příkazy a prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly nezákonné.

9. Vedle uvedeného navrhovatelka odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019, které vyjmenovává náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i návrhu státního zástupce k jeho vydání. Poukázala zejména na náležitosti v podobě a) konkrétních skutkových okolností, které vydání příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují, b) odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené (vedle toho ještě připomněla, že v daném případě musí být dostatečně zváženo, zda získání konkrétních významných skutečností pro trestní řízení nelze zajistit a dokazovat i jinými důkazními prostředky uvedenými v trestním řádu, např. výslechem obviněného, svědků apod.) a dále c) odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti trestního úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. (ve fázi před zahájením trestného stíhání). Těmto požadavků však žádný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ani žádný příkaz k jeho prodloužení vydaný k telefonním číslům jí užívaným, podle navrhovatelky neodpovídá.

10. K návrhu se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že tvrzení navrhovatelky o účelově zvolené právní kvalifikaci nelze přisvědčit, neboť je třeba vzít v potaz, že se jednalo o složitý, vícevrstvý případ, na němž participovalo několik skupin pachatelů, a který se vyvíjel ve vazbě na nově rozkrývané okolnosti do více segmentů trestné činnosti s různou právní kvalifikací, a to v závislosti na identifikaci příslušného zásahu do objektu chráněného trestním zákonem.

11. Jádrem prověřované trestné činnosti bylo zjištění, že ve vietnamské tržnici XY je ve velkém rozsahu prodáváno zboží ilegálně dovážené do České republiky bez odpovídajícího zaplacení daně z přidané hodnoty. Policejní orgán tehdejšího Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR vydal podle § 158 odst. 3 tr. ř. záznam o zahájení úkonů trestního řízení ve věci podezření ze spáchání trestných činů účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve vztahu k pachatelům, kteří měli neoprávněně zprostředkovat nelegální převody peněžních prostředků do ciziny. V samostatné věci pak byly policejním orgánem podle § 158 odst. 3 tr. ř. zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, na což dopadalo zjištění o dovozu řádně neprocleného zboží do České republiky. Následně policejní orgán vyhotovil doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., v němž rozšířil okruh podezřelých pachatelů, a to s přistoupením právní kvalifikace účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Na trestné činnosti organizované zločinecké skupiny se dále podíleli celníci, a proto rovněž Generální inspekce bezpečnostních sborů zahájila úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání trestných činů přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b), c) tr. zákoníku a následně pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku a zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku.

12. Vůči navrhovatelce je třeba mít na zřeteli skutek kvalifikovaný jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku. Meritum její (a dalších obviněných osob vietnamské národnosti) trestné činnosti spočívalo zjednodušeně řečeno v tom, že v letech 2011–2013, zejména ve vietnamské tržnici XY na území Prahy, prováděli dovoz zboží z Asie, hlavně z Číny, a následně je prodávali na území ČR, přičemž k provedení celního řízení vytvářeli a předkládali v úmyslu zkrátit clo falešné průvodní doklady ke zboží, ve kterých jeho cena byla výrazně podhodnocena, a po prodeji zboží řádně nepřiznali a neuhradili daň z přidané hodnoty. Tímto jednáním zkrátili daň z přidané hodnoty v přesně nezjištěném rozsahu přesahujícím částku 5 000 000 Kč.

13. Státní zástupce připomněl, že navrhovatelka zpochybňovala použití odposlechů jako důkazu v této trestné činnosti daňového charakteru (pozn. dané tvrzení není zcela přesné, neboť navrhovatelka ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 8 Tdo 38/2021, sama dovolání nepodala – podali je však její spoluobvinění, konkrétně její rodiče a sestra – právě jejich námitky se nicméně týkaly i nařízených odposlechů) i v rámci dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020, sp. zn. 2 To 120/2019, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 6/2017, které však Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 8 Tdo 38/2021, odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

14. Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu (např. nález ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, uveřejněný pod č. 88/2007 Sb. n. u. ÚS), v odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vyloženo, o jaké indicie se opírá závěr o důvodném podezření ze spáchání konkrétního trestného činu, resp. příkaz musí být podložen relevantními indiciemi, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání daného trestného činu, pro nějž se řízení vede. Zároveň musí být alespoň v minimální míře uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být zjištěny, a z čeho je to vyvozováno. Podle státního zástupce pak lze konstatovat, že základním atributům příkazy vydané Obvodním soudem pro Prahu 8 k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu dostály, třebaže je možné přiznat, že jejich odůvodnění není vyloženě detailní. Ve shodě s bodem 90. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 8 Tdo 38/2021, vztahujícím se k odmítnutí odvolání navrhovatelky jako osoby obviněné (pozn. viz poznámka výše), lze s odkazem na tam zmiňovanou judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva připomenout, že ani stručné odůvodnění rozhodnutí neznamená automaticky porušení práva na spravedlivý proces.

15. Co se týče subsidiarity odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, odůvodnění, proč nelze stejného účelu dosáhnout jinak, se především akcentuje jakožto i součást návrhu na vydání předmětného příkazu státním zástupcem v období následujícím po aplikaci uvažovaného institutu v projednávané věci, k čemuž došlo v letech 2011-2013, a to v důsledku vývoje judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. V zamýšleném ohledu se nabízí poukázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 6 Tz 3/2017, usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 15 Tdo 510/2013, a nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13.

16. Pokud jde o návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, učiněném Obvodním státním zastupitelstvím pro Prahu 8 (než věc byla převzata do agendy odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Vrchního státního zastupitelství v Praze), nelze podle státního zástupce přisvědčit navrhovatelce ani v kritice, že vykazuje podobu předtištěného formuláře. Obsahoval totiž množství individualizovaných skutečností a jen některé údaje byly ručně vepsány do určených kolonek. Jednalo se o označení jmen dotčených osob a užívané účastnické stanice, což jsou údaje proměnlivé. Navíc pro posouzení zákonnosti výsledného výstupu není klíčové, jakým pracovním způsobem tyto údaje vtělil zpracovatel do předkládaného dokumentu, jsou-li v něm nakonec uvedeny.

17. Státní zástupce uzavřel, že vydání předmětných příkazů Obvodním soudem pro Prahu 8 a prodloužení uvedených příkazů Městským soudem v Praze se uskutečnilo v souladu se zákonem, jelikož zásadní předpoklady pro tento postup byly dodrženy. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podle § 314n odst. 1 tr. ř. usnesením vyslovil, že zákon nebyl porušen.

18. Navrhovatelka využila svého práva a zaslala dovolacímu soudu repliku k vyjádření státního zástupce. V ní setrvala na skutečnostech, které uvedla ve svém návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamů telekomunikačního provozu.

19. Nejvyšší soud se předně věnoval tomu, zda jsou v posuzované věci splněny zákonné podmínky pro přezkoumání zákonnosti vydaných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (resp. jeho prodloužení).

20. Podle § 88 odst. 8 tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2012 státní zástupce nebo policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, a v řízení před soudem předseda senátu soudu prvního stupně po pravomocném skončení věci, informuje o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu osobu uvedenou v odst. 2, pokud je známa. Informace obsahuje označení soudu, který vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, délku trvání odposlechu a datum jeho ukončení. Součástí informace je poučení o právu podat ve lhůtě šesti měsíců ode dne doručení této informace Nejvyššímu soudu návrh na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Předseda senátu soudu prvního stupně podá informaci bezodkladně po pravomocném skončení věci, státní zástupce, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí nejvyšším státním zástupcem podle § 174a a policejní orgán, jehož rozhodnutím byla věc pravomocně skončena, bezodkladně po uplynutí lhůty pro přezkoumání jeho rozhodnutí státním zástupcem podle § 174 odst. 2 písm. e).

21. Z citovaného ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. vyplývá, že informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se odposlouchávané osobě poskytuje až po pravomocném skončení věci, v níž byl příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydán. V předmětné věci k jejímu pravomocnému skončení došlo dne 16. 10. 2020. Navrhovatelce byla daná informace doručena dne 7. 5. 2024, přičemž její návrh na přezkum příkazů k odposlechu a záznamů telekomunikačního provozu byl Nejvyššímu soudu doručen dne 4. 11. 2024. Byl tudíž naplněn zákonný požadavek podání předmětného návrhu na přezkoumání zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamů telekomunikačního provozu ve lhůtě 6 měsíců od doručení informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu odposlouchávané osobě podle § 88 odst. 2 tr. ř. Z příkazů k odposlechům, resp. jejich prodloužení, přitom vyplývá, že návrh byl podán uživatelkou odposlouchávaných telefonních stanic, a je tak naplněn i požadavek vyplývající z § 314l odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 88 odst. 2, 8 tr. ř., neboť jde o osobu oprávněnou iniciovat řízení o přezkumu příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

22. Následně Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání vydaných příkazů z hlediska námitek uplatněných v podaném návrhu. Úvodem je vhodné připomenout relevantní obecná východiska pro posouzení zákonnosti příkazů k odposlechu a jejich provedení. Protože se v době, kdy byly vydány příkazy Obvodního soudu pro Prahu 8, tato právní úprava měnila, je třeba vzít v úvahu obě znění.

23. Trestní řád stanovil ve znění účinném do 31. 12. 2011 pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v § 88 odst. 1 (uvedené platí pro příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudcem Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011) následující podmínky: - je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, - lze důvodně předpokládat, že jím budou získány skutečnosti významné pro trestní řízení (takový důvodný předpoklad možno vyvodit např. z povahy trestné činnosti, která vyžaduje častou komunikaci pachatele nebo ze samotného faktu, že podezřelý velmi často komunikuje s dalšími podezřelými osobami), a - nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo je jinak jeho dosažení podstatně ztížené (a to zpravidla pokud není možné předpokládat, že k usvědčení pachatelů postačují „běžné“ důkazní prostředky, jelikož jejich provádění by mohlo vést k vyzrazení, a tedy i zmaření probíhajícího prověřování). Tímto je v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. ř. vyjádřena tzv. subsidiarita použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

24. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 odst. 1 tr. ř ve znění účinném od 1. 1. 2012 (platí pro ostatní příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jejich prodloužení) lze pouze - je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, nebo pro vyjmenované trestné činy, - pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány skutečnosti významné pro trestní řízení (takový důvodný předpoklad možno vyvodit např. z povahy trestné činnosti, která vyžaduje častou komunikaci pachatele nebo ze samotného faktu, že podezřelý velmi často komunikuje s dalšími podezřelými osobami), a - nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené (a to zpravidla pokud není možné předpokládat, že k usvědčení pachatelů postačují „běžné“ důkazní prostředky, jelikož jejich provádění by mohlo vést k vyzrazení, a tedy i zmaření probíhajícího prověřování). Tímto je v souladu se zásadou přiměřenosti a zdrženlivosti vymezenou v § 2 odst. 4 tr. ř. vyjádřena tzv. subsidiarita použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

25. Ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. (v obou zněních) stanoví, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce v obligatorní písemné podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu přitom musí obsahovat: a) uživatelskou adresu či zařízení (včetně telefonního čísla), b) osobu uživatele, pokud je její totožnost známa, c) dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce, d) konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují, e) účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené, f) ve fázi před zahájením trestního stíhání rovněž odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. [srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1196, 1207; Musil. J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 369; Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 802–804].

K příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011 (dále „příkaz k odposlechu“)

26. Nejvyšším soudem byly pro účely posouzení zákonnosti tohoto příkazu k odposlechu (ale i příkazů ostatních) vyžádány spisové materiály Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze (včetně vyšetřovacího spisu) k trestní věci vedené pod sp. zn. 56 T 6/2017, v níž byly odposlechy povoleny a provedeny. Z uvedených podkladů a spisu Policie ČR (sp. zn. OKFK-219/TČ-2011-200203 a sp. zn. OKFK-219/TČ-2011-251201) bylo zjištěno, že trestní řízení bylo vedeno nejprve pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (č. l. 224). Následně, a to o měsíc později, byl záznam o zahájení úkonů trestního řízení doplněn o další skutek a o osoby podezřelé s tím, že jednání podezřelých uvedených nejméně pod body 5) – 9) (mezi nimi navrhovatelka sice nefiguruje, avšak trestní řízení bylo vedeno společně pro podezření ze spáchání trestných činů více osob, tedy i navrhovatelky) naplňuje znaky zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku (č. l. 225).

27. Trestní zákoník stanoví (a bylo tomu tak i v době vydání předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody osm let a za trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody deset let. V souvislosti s tím je třeba zmínit ustanovení § 14 odst. 3 tr. zákoníku, podle něhož se za zvlášť závažné zločiny považují ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let. K výše uvedenému doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení došlo dne 12. 10. 2011, přičemž příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu sp. zn. V 56/2011 byl vydán dne 14. 10. 2011. Byla tak splněna podmínka obsažená v § 88 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2011, podle níž je možné vydat příkaz k odposlechu mj. pokud je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin.

28. Navrhovatelka namítla, že daný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byl vydán, aniž by byly splněny materiální podmínky § 88 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2011, tedy že právní kvalifikace skutku, pro který bylo původně trestní řízení vedeno, byla účelově rozšířena v doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení tak, aby bylo možno vydat příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, přičemž Obvodní soud pro Prahu 8 se dostatečně nezabýval tím, zda je právní kvalifikace skutku materiálně podložená. V doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, které je co do odůvodnění téměř shodné s odůvodněním původního záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, jsou uvedeny i osoby, které v předkládané trestní věci nikdy nebyly stíhány, tedy uvedení jejich jmen mělo pravděpodobně sloužit jenom k formálnímu rozšíření počtu členů údajné organizované zločinecké skupiny. Vedle toho se v trestním spise nenachází podklady, kterými Policie České republiky odůvodnila důvodnost zahájení úkonů trestního řízení, včetně dané (upravené) právní kvalifikace skutku, která navíc byla upravena ve stejný den, kdy policejní orgán zaslal státnímu zastupitelství podnět k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. To vše je v rozporu s čl. 1 a 90 Ústavy. K namítaným skutečnostem Nejvyšší soud uvádí následující.

29. Pokud navrhovatelka poukazuje na to, že odůvodnění původního záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 15. 9. 2011, č. j. OKFK:219-1/TČ-2011-200203, a odůvodnění doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 12. 10. 2011, č. j. OKFK:219-4/TČ-2011-200203, je shodné, a to minimálně v té části, kde je uvedeno, že „z operativně pátrací činnosti a z materiálů získaných v rámci trestního řízení vedeného pod č. j. OKFK-99/TČ-2011-20203 ve věci podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku a trestného činu neoprávněného podnikání podle § 251 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku vyplynulo, že …“, pak Nejvyšší soud konstatuje, že v takovém postupu neshledává žádnou vadu. Uvedené totiž znamená pouze to, že trestní řízení bylo zahájeno (a následně doplněno) na základě skutečností zjištěných v rámci jiné trestní věci, která byla vedena pod č. j. OKFK-99/TČ-2011-20203.

30. Z tohoto důvodu se i většina podkladů, na základě kterých bylo dané trestní řízení zahájeno, nachází ve spise vedeném ve výše uvedené jiné trestní věci (č. j. OKFK-99/TČ-2011-20203). Není také pravdou, že by se v trestním spise nyní projednávané věci nenacházely vůbec žádné podklady, kterými Policie České republiky odůvodnila zahájení úkonů trestního řízení, včetně dané (upravené) právní kvalifikace skutku. Ohledně navrhovatelky lze totiž odkázat např. na č. l. 6111–6236, na kterých se nachází vyhodnocení odposlechů realizovaných v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-99/TČ-2011-20203. Tyto byly realizovány ještě před zahájením trestního řízení (započaly 22. 7. 2011, kdežto trestní řízení bylo zahájeno dne 15. 9. 2011) a pokračovaly až do 17. 10. 2011 (záznam o zahájení úkonů trestního řízení byl doplněn dne 12. 10. 2011). Je tedy patrné, že uvedené odposlechy byly průběžně vyhodnocovány, přičemž poznatky z nich byly využity pro zahájení úkonů trestního řízení a jeho následné rozšíření o další kvalifikaci a další podezřelé osoby. Vedle toho je vhodné odkázat i na č. l. 91 a násl. přílohy č. 7 spisového materiálu, kde se nachází podklady (úřední záznamy) pro postup podle § 158 odst. 3 tr. ř., ze kterých je taktéž patrné, že podezřelí, včetně navrhovatelky, byli ustanoveni v důsledku prověřování ve věci vedené pod č. j. OKFK-99/TČ-2011-20203.

31. Za „podezřelou“, jak naznačuje navrhovatelka, pak nelze považovat ani skutečnost, že ve stejný den, kdy bylo vyhotoveno doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení a rozšířena právní kvalifikace v dané věci, byl ze strany policejního orgánu státnímu zástupci zaslán podnět k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Z povahy obdobných (neodkladných) úkonů totiž zcela pochopitelně plyne zvýšený zájem na přednostním a bezodkladném rozhodování o těchto úkonech, tedy i zájem na bezodkladném zahájení postupu směřujícího k vydání daného příkazu, a to v podobě podnětu k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

32. Navrhovatelce lze nicméně přisvědčit v tom, že vůči některým osobám uvedeným v doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení následně nebylo zahájeno trestní stíhání. Ani takový postup však nelze označit za neobvyklý, natož snad „účelový“, jak tvrdí navrhovatelka, která má za to, že výčet osob podezřelých měl pravděpodobně sloužit k formálnímu rozšíření počtu členů údajné organizované zločinecké skupiny. Lze totiž opětovně odkázat na č. l. 91–102 přílohy č. 7 spisového materiálu, ze kterých je zřejmé, že policejní orgán nerozšířil počet podezřelých v dané věci náhodně, libovolně či účelově, jak tvrdí navrhovatelka, ale že existovalo důvodné podezření, že se na trestné činnosti podílí více osob, které následně zahrnul do doplnění záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 12. 10. 2011. Postup policejního orgánu tedy měl, navzdory tvrzení navrhovatelky, svůj základ zejména ve vyhodnocení odposlechů v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-99/TČ-2011-20203. Pokud však policejní orgán následně, po zjištění dalších skutečností ve fázi prověřování, uzavřel, že není dán důvod pro zahájení trestního stíhání některých osob, případně, že existují překážky pro takový postup, nelze mu to klást k tíži – naopak, uvedené svědčí o důsledném a zodpovědném přístupu k trestnímu řízení. Nejde přitom o věc nijak neobvyklou.

33. O absenci účelového rozšíření počtu podezřelých tak, aby byl dán formální důvod pro vedení trestního řízení pro trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, navíc svědčí i to, že pro daný trestný čin bylo dále zahájeno trestní stíhání a podána obžaloba, a to navíc i přes fakt, že v době po zahájení trestního stíhání trestní řád jako podmínku pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (§ 88 odst. 1 tr. ř.) stanovil již nikoliv vedení trestního řízení pro zvlášť závažný zločin, ale vedení trestního řízení pro trestný čin s horní hranicí trestní sazby nejméně 8 let [čemuž vyhovuje i sám trestný čin podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku].

34. Připomenout je vhodné také rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2018, č. j. 56 T 6/2017-14166, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu navrhovatelky. Soud prvního stupně ji sice nakonec neuznal vinnou trestným činem účasti na organizované zločinecké skupině, uvedl však mj. to, že z popisu organizované zločinecké skupiny je patrné, že řadu dílčích znaků takové skupiny lze v projednávané věci shledat (existence společenství nejméně tří osob, zaměření k soustavnému páchání úmyslné trestné činnosti, rozdělení činností, utajování činnosti). Soud prvního stupně taktéž uzavřel, že do značné míry rozumí důvodům, které k takovému posouzení jednání obviněných v usnesení o zahájení trestního stíhání, případně následně v podané obžalobě, vedly. Policejním šetřením totiž bylo zjištěno, a jak vyplývá z jeho rozsudku, následně i prokázáno, mnohačetné páchání rozličné, nicméně vzájemně ve větší či menší míře související trestné činnosti, a to především v rámci vietnamské komunity při dovozu a prodeji zboží do České republiky. Činnost obviněných tak skutečně navenek mohla působit jako činnost páchaná jednou organizovanou zločineckou skupinou. I uvedené svědčí o tom, že kvalifikace dané trestné činnosti kromě jiného jako zločinu účasti na organizované zločinecké skupině nebyla účelová.

35. Pokud jde o samotný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudcem Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 14. 10. 2011 pod sp. zn. V 56/2011, tento obsahuje konkretizaci telefonních stanic, jež měly být odposlouchávány, i jejich uživatelů, přičemž je v něm stanovena doba odposlechu trvající 4 měsíce (od 14. 10. 2011 do 14. 2. 2012) a poskytnuto odůvodnění. V tomto rozsahu lze tudíž konstatovat dodržení zákonných kritérií stanovených § 88 odst. 2 tr. ř.

36. Ačkoliv odůvodnění je v právě přezkoumávaném příkazu k odposlechu obsaženo, navrhovatelka konstatovala, že je nepřezkoumatelné, přičemž navíc není zřejmé, z jakých konkrétních důkazů nebo indicií předložených státním zástupcem soudce vycházel. Jinak řečeno, není podle ní jasné, z čeho soudce dovodil, že jsou uživatelé telefonních stanic v úzkém kontaktu a tvoří uzavřené společenství, do kterého není možné se přímo infiltrovat. Rovněž není zřejmé, jakým „operativním šetřením“ Policie České republiky zjistila čísla mobilních telefonů a e-mailové schránky, kterými mají podezřelí komunikovat, neboť ve spise se nenacházejí protokoly o použití jakýchkoli operativně pátracích prostředků ve smyslu § 158b a násl. tr. ř., které by mohly být „operativním šetřením“ provedeným v souladu se zákonem. Je tedy nutné zabývat se jeho kvalitou ve výše naznačených oblastech.

37. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaný soudcem Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 14. 10. 2011 pod sp. zn. V 56/2011, byl vydán ještě před zahájením trestního stíhání. Je tak nutno brát v úvahu, že raná fáze trestního řízení, jakou nepochybně fáze prověřování je, slouží k objasnění a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Podezření z trestné činnosti v tomto stadiu nemusí (a ani nemůže) být prokázáno v takové míře jako v dalších stadiích trestního řízení.

Na druhou stranu, pokud je řízení vedeno pouze na základě důvodného podezření, musí být v odůvodnění příkazu k odposlechu vyloženo, o jaké indicie se takový závěr opírá, resp. příkaz musí být založen na relevantních podkladech, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání trestného činu, pro nějž se řízení vede. Zároveň musí být alespoň v minimální míře uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být zjištěny, a z čeho je to vyvozováno (nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II.

ÚS 615/06). Z hlediska ústavně chráněných základních práv je nepřípustné, aby zahájení úkonů k objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, podle § 158 odst. 3 tr. ř., např. ve formě odposlechů, bylo zneužíváno jako prostředku k teprve dodatečnému opatřování podkladů pro tento postup, tj. samotné důvodnosti podezření.

38. Při posuzování kvality odůvodnění příkazu k odposlechu je tedy nutné vycházet ze stavu poznatků orgánů činných v trestním řízení k datu vydání příkazu, ze kterých soudce vycházel. S ohledem na brzkou fázi trestního řízení, v níž byl daný příkaz vydán, je možné označit jeho odůvodnění za dostačující (k tomu více také níže). Přestože je odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu stručnější, je z něj patrné, že soudce přezkoumal návrh státního zástupce, jakož i přiložený spisový materiál (na základě čehož opravil zjevné nedostatky návrhu státního zástupce), když v odůvodnění shrnul relevantní poznatky z předmětného návrhu a dospěl k závěru, že je důvodný. Soudce vycházel především ze zjištění, že podezřelí, včetně navrhovatelky, nejméně od 15. 4. 2011 dovážejí do České republiky jménem společnosti Nepa Invest, s.r.o., IČO: 246 73 749, a jménem dalších doposud neustanovených právnických osob domácí potřeby a jiné zboží z Asie, zejména z Číny a Vietnamu, přičemž při celním řízení předkládají fiktivní průvodní doklady, zejména faktury, na kterých je uvedena cena zboží nižší, než je cena skutečně placená. Následně takto proclené zboží nezahrnují do účetnictví ani do příslušných daňových přiznání, čímž zkracují clo, DPH na dovozu a další daně, a to v tehdy přesně nezjištěné výši, nejméně však v částce 300 000 Kč. Za účel odposlechů bylo označeno skutečností závažných pro trestní řízení, zejména zdokumentování předmětné trestné činnosti, její organizace a zjištění dalších osob, které se na této trestné činnosti podílejí. Nemožnost spolehlivého opatření těchto informací jiným způsobem byla odůvodněna skutečností, že se jedná o skupinu pachatelů převážně vietnamské národnosti, kteří jsou ve velmi úzkém kontaktu a tvoří uzavřené společenství osob, tedy do takového prostředí – komunity se nelze přímo infiltrovat bez toho, že by došlo k dekonspiraci a podezření ze strany pachatelů, že jsou monitorováni ze strany Policie České republiky. Ještě podrobněji, a to individuálně k jednotlivým podezřelým osobám, včetně navrhovatelky, bylo uvedené rozepsáno v podnětu policejního orgánu, případně v návrhu státního zástupce (ačkoliv tento obsahoval, jak již řečeno, některé věcné chyby, resp. zjevné překlepy).

39. Z uvedeného je zřejmé, že v odůvodnění příkazu k odposlechu byly vyloženy indicie poukazující na důvodné podezření o páchané trestné činnosti. Rovněž bylo odkázáno na typ poznatků, které měly být skrze odposlechy zjištěny, s logickým vyložením, proč by jiný postup v dané fázi trestního řízení mohl vést ke zmaření jeho účelu, resp. z jakého důvodu je nutné přistoupit právě k odposlechům, místo využití jiných procesních postupů k opatření důkazů. S přihlédnutím k povaze této trestné činnosti seznatelné z odůvodnění příkazu si přitom nelze reálně představit, že by bylo možné zjišťovat skutečnosti důležité pro trestní řízení prostřednictvím úkonů jiných či méně zasahujících do základních práv podezřelých.

40. Pokud jde o neodkladnost a neopakovatelnost daného úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. je pravdou, že tato není v předmětném příkazu k odposlechu výslovně zmíněna či odůvodněna. Obdobná je situace v podnětu k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze strany Policie České republiky a dále i v samotném podnětu k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze strany státního zástupce. V posuzovaném případě policejní orgán podal věcně i formálně odůvodněný návrh státnímu zástupci a ten pak soudci, přičemž ze spisového materiálu vyplývá, že všichni tito, ačkoliv to není v dokumentech výslovně uvedeno, posuzovali příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jako úkon, jehož neodkladnost, resp. neopakovatelnost je zachycena a prokázána ve spisovém materiálu. Odůvodnění podnětu policejního orgánu, návrhu státního zástupce ani rozhodnutí soudce tedy sice formálně neobsahují pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti daného úkonu, nicméně tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu, z okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení zřejmá. Uvedené tedy znamená, že daný příkaz není z obsahového hlediska perfektní, avšak tento nedostatek nedosahuje takové míry, aby bylo nutno příkaz považovat za nezákonný a jako takový jej zrušit (k tomu viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, a usnesení Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2816/10).

41. Případné nedostatky odůvodnění příkazu lze navíc odstranit i dodatečně při následném posouzení a po zvážení všech souvislostí, jestliže věcné důvody pro neodkladnost, resp. neopakovatelnost úkonu, byly splněny, neboť pak se ve své podstatě jedná o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení úkonu jako neodkladného či neopakovatelného. Slabé či dokonce chybějící odůvodnění takového úkonu nevede samo o sobě k závěru o nezákonnosti příslušných meritorních rozhodnutí, na jejichž podkladě byly realizovány. Jde sice o formální vadu řízení, která však neznamená automatický závěr o nezákonnosti příslušných meritorních rozhodnutí v takové trestní věci (srov. rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.). Ústavní soud navíc při zkoumání neodkladnosti a neopakovatelnosti příslušných úkonů vychází z použití testu účinnosti trojí kontroly (policejní orgán-státní zástupce-soud, srov. nález ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13).

42. Jak již uvedeno, je nutno připustit, a to nad rámec absence odůvodnění neodkladnosti a neopakovatelnosti daného úkonu, že soudce vydávající tento příkaz mohl být při jeho odůvodnění podrobnější (viz také bod 40. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Je však nutno připomenout některá doktrinální východiska. Kontinentální trestní řízení vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k vyloučení důkazu. Zásada volného hodnocení důkazů totiž orgánům činným v trestním řízení ukládá, aby bylo k vadám řízení přistupováno diferencovaně – materiálně.

Trestní řád sice pro některé důkazy vyžaduje zvláštní podmínky jejich opatření a provedení, pro jejich nesplnění ale zpravidla výslovně nestanoví jako důsledek neplatnost, neúčinnost apod. Činí tak pouze tehdy, když by provedení důkazu způsobilo státu nebo osobě, proti níž se řízení vede, vážnou škodu nebo ohrozilo jiné státem uznané zájmy, přičemž takové důkazy jsou v trestním řízení nepřípustné. Je tak tomu v případě získání důkazu nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení (§ 89 odst. 3 tr.

ř.) nebo v případě nesplnění kogentních procesních podmínek, za kterých má být důkaz proveden. Doktrína pak konkrétně ve vztahu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i k sledování osob a věcí konstatuje, že případné neúplné či nedostatečné odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebo povolení ke sledování osob a věcí, které dostatečně podrobně neobsahuje všechny požadavky uvedené v § 88 odst. 1, 2 tr. ř. nebo v § 158d odst. 4 tr. ř., nemusí bez dalšího založit nepoužitelnost odposlechů a záznamů opatřených na jejich podkladě, pokud je zjevné, že v dané věci byly splněny materiální podmínky pro jejich vydání [srov. Draštík, A., Fenyk, J.

a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h), Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 804, 877, 878, 1196].

43. Se zřetelem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že příkaz Obvodního soudu pro Prahu 8 dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011, byl vydán v mezích zákona a jeho odůvodnění, byť stručné, je dostatečné, neboť z formálně-materiálního hlediska splňuje všechny náležitosti vymezené v § 88 odst. 1, 2 tr. ř. Nejvyšší soud navíc akcentuje, že k závěru o materiální důvodnosti nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a zákonnosti tohoto úkonu lze dospět o to výrazněji po přezkoumání věcně a v zásadě i formálně dostatečně odůvodněného návrhu státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 8 (i přes překlepy, které obsahuje – k tomu více body 45.

– 46. odůvodnění tohoto rozhodnutí) na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, podnětu policejního orgánu a spisového materiálu. Tyto dokumenty totiž obsahují ještě podrobnější popis zjištěných skutkových okolností prověřované trestné činnosti materiálně odůvodňující nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i pasáže, které ve smyslu testu účinnosti trojí kontroly (policejní orgán – státní zástupce – soud) formálně i věcně „doplňují“ odůvodnění jednotlivých náležitostí příkazu vydaného Obvodním soudem pro Prahu 8.

V podnětu policejního orgánu je také specifikováno, že informace byly získány operativně pátrací činností, a to v trestní věci vedené pod č. j. OKFK-99/TČ-2011-20203, přičemž nutno podotknout, že zákon ani judikatura nepožaduje, aby orgány činné v přípravném řízení ve svých podnětech (návrzích) rozhodnutích sui generis podrobně specifikovaly důkazní materiál, z něhož čerpaly uváděné skutečnosti (tj. kupř. odkazem na konkrétní strany ve spise, či dokonce na prameny jednotlivých informací zjištěných v rámci operativního šetření policejního orgánu; k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15.

3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05), jelikož na tyto úkony nelze klást stejně formalizované nároky jako na rozhodnutí soudu ve věci samé. To je nutno připomenout i k námitce navrhovatelky, že není zřejmé, jakým „operativním šetřením“ Policie České republiky zjistila čísla mobilních telefonů a e-mailové schránky, kterými měli tehdy ještě podezřelí komunikovat a k námitce, že není zřejmé, z jakých konkrétních důkazů nebo indicií soudce vycházel (což není úplně přesné, když z podnětu policejního orgánu plyne, že podkladem jsou mj. informace získané operativně pátrací činností v trestní věci vedené pod č. j.

OKFK-99/TČ-2011-20203, jak ostatně uvedeno výše).

44. Výše uvedený závěr o tom, že daný příkaz byl vydán v mezích zákona nezpochybňuje ani námitka, že Obvodní soud pro Prahu 8 vycházel stran kvalifikace skutku, pro který bylo trestní řízení vedeno, z návrhu státního zástupce na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. I pro tento aspekt daného příkazu platí výše uvedené ohledně testu trojí kontroly. K tomu lze navíc poznamenat, že účelem přípravného řízení je zejména zjištění, zda je podezření ze spáchání trestného činu proti určité osobě natolik odůvodněné, že je možno podat obžalobu k soudu. Proto postačí, že z odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (vzhledem k formálně-materiální povaze důkazu případně společně s dalšími podklady, viz výše) vyplývá důvodné podezření, že takový trestný čin mohl být spáchán a jeho právní kvalifikace se vzhledem k okolnostem jeví jako přiléhavá. To bylo v předkládané věci splněno, o čemž svědčí také to, jak uvedl i soud prvního stupně, že činnost obviněných skutečně navenek mohla působit jako činnost páchaná organizovanou zločineckou skupinou, když řadu dílčích znaků takové skupiny bylo možno v projednávané věci shledat (bod 34. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

45. Nakonec pak k námitce navrhovatelky, že návrh státního zástupce k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu měl povahu předtištěného formuláře, který byl použit v jiné trestní věci, neboť skutkový děj v něm uvedený neodpovídá skutkovému ději popsanému v záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, případně v podnětu policejního orgánu, Nejvyšší soud uvádí následující. Primárně je nutno navrhovatelce přisvědčit, že tento návrh státního zástupce obsahuje některé věcné chyby (např. označení obviněného D. D. K. jako službu k proclení „The Anh“). Na druhou stranu je patrné, že předmětný návrh byl vypracován pro projednávanou trestní věc, neboť i nevepsané, ale přímo vytištěné části textu se evidentně týkají této trestní věci, případně trestní věci vedené pod č. j. OKFK-99/TČ-2011-20203, ze které byly čerpány poznatky pro trestní věc, ve které vystupovala i navrhovatelka. I kdyby snad bylo třeba uzavřít, že měl povahu formuláře, lze se ztotožnit se státním zástupcem, že návrh obsahoval množství individualizovaných skutečností a jen některé údaje byly ručně vepsány do určených kolonek (označení jmen dotčených osob a užívané účastnické stanice). Pro posouzení zákonnosti výsledného výstupu navíc není klíčové, jakým pracovním způsobem tyto údaje vtělil zpracovatel do předkládaného dokumentu, jsou-li v něm nakonec uvedeny.

46. I přes jisté nesprávnosti a překlepy obsažené v návrhu státního zástupce nelze uzavřít, že by tento návrh vzbuzoval nejasnosti ohledně toho, o jakou trestní věc se jedná a jaká byla podstata a struktura dané trestné činnosti, když soudce vydávající samotný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (který je, byť stručný, ale věcně správný) měl k dispozici nejen věcně správný podnět policejního orgánu k podání návrhu státního zástupce na vydání příkazu podle § 88 tr. ř., ale také samotný spis. Vedle toho předmětem řízení o přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, které je vedeno u Nejvyššího soudu, je právě přezkoumání samotného příkazu, nikoliv návrhu státního zástupce k jeho vydání, byť i takový návrh může k závěru o zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu přispět.

Ke všem příkazům k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a k prodloužením příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu

47. Nejvyšší soud v této části připomíná, že navrhovatelka souhrnně ke všem příkazům k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jejich prodloužení, k nimž podala návrh na přezkoumání zákonnosti, a které jsou vyjmenované v bodě 1. odůvodnění tohoto rozhodnutí, uvedla, že pokud jde o přiměřenost zásahu do jejích ústavně chráněných práv, jsou úvahy soudů nepřezkoumatelné, když soudy nezkoumaly nezbytnost zásahu do práva na respektování soukromého života a korespondence a pouze konstatovaly, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak než odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu, když není možné se do komunity infiltrovat a monitorovat podezřelé bez hrozby dekonspirace. Souběžně s odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu navíc bylo prováděno i sledování osob a věcí podle § 158d tr. ř., které sledovalo stejný cíl jako vydané příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, tedy pokud bylo stejných cílů dosahováno sledováním osob a věcí, nebyly odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu nezbytné, a proto byly všechny příkazy a prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nezákonné.

48. Ke všem příkazům k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jejich prodloužení, navrhovatelka také odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019, které vyjmenovává náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i návrhu státního zástupce k jeho vydání, přičemž uvedla, že těmto požadavků žádný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, ani žádný příkaz k jeho prodloužení vydaný k telefonním číslům jí užívaným, neodpovídá.

49. Jak už je uvedeno i v části týkající se příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011, trestní řízení v předkládané trestní věci bylo vedeno nejprve pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přičemž následně byl záznam o zahájení úkonů trestního řízení doplněn o další skutek a o osoby podezřelé s tím, že jednání podezřelých uvedených nejméně pod body 5) – 9) naplňuje znaky zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku (č. l. 225).

50. Trestní zákoník stanoví (a bylo tomu tak i v době vydání předmětného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody osm let, za trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku horní hranici trestní sazby trestu odnětí svobody deset let. K příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011, se ohledně podmínky obsažené v § 88 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2011 Nejvyšší soud vyjádřil již v bodě 28. odůvodnění tohoto rozhodnutí, a proto ji znovu zkoumat nebude. Pokud jde o ostatní příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jejich prodloužení, tyto byly vydány až po 31. 12. 2011, tedy po změně právní úpravy § 88 odst. 1 tr. ř. (viz bod 25. odůvodnění tohoto rozhodnutí). Je tak možno konstatovat, že i vzhledem ke zbylým příkazům k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jejich prodloužení, je splněna podmínka obsažená v § 88 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 1. 1. 2012, podle níž je možné vydat příkaz k odposlechu mj. pokud je vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let.

51. Kromě příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 10. 2011 pod sp. zn. V 56/2011, i ostatní příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (sp. zn. V 6/2012, V 8/2012, V 22/2012, V 30/2012, V 74/2012) obsahují konkretizaci telefonních stanic, jež měly být odposlouchávány i jejich uživatelů, přičemž je v nich stanovena doba odposlechu trvající vždy 4 měsíce a poskytnuto odůvodnění. V tomto rozsahu lze tudíž konstatovat dodržení zákonných kritérií stanovených § 88 odst. 2 tr. ř. Obdobné platí také pro prodloužení daných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu [sp. zn. Nt 1116/2012 (V 1-19/2012-BŘ), sp. zn. Nt 1160/2012 (V 1-67/2012-BŘ), sp. zn. Nt 1168/2012 (V 1-75/2012-BŘ), sp. zn. Nt 1202/2012 (V 1-111/2012-BŘ), sp. zn. Nt 1216/2012 (V 1-128/2012-BŘ), sp. zn. Nt 1223/2012 (V 1-135/2012-BŘ), sp. zn. Nt 1111/2013 (V 1-12/2013-BŘ), a sp. zn. Nt 1129/2013 (V 1-30/2013-BŘ)].

52. Na tomto místě se pak jeví vhodné znovu připomenout požadavky § 88 odst. 2 tr. ř., který stanoví, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušný návrh státního zástupce k jeho vydání musí obsahovat: a) uživatelskou adresu či zařízení (včetně telefonního čísla), b) osobu uživatele, pokud je její totožnost známa, c) dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce, d) úmyslný trestný čin ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř. (včetně případného odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, je-li vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje), e) konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují, f) účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené, g) ve fázi před zahájením trestního stíhání rovněž odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. [srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1196, 1207; Musil. J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 369; Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 802–804].

53. Jak již uzavřel Nejvyšší soud výše v bodech 50. a 51. odůvodnění tohoto rozhodnutí, informace uvedené pod písm. a) – d) všechny zkoumané příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (včetně příkazu ze dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011), a dále i jejich prodloužení, obsahují. To ani navrhovatelka nepopírá, avšak neguje, že obsahují informace uvedené pod body e) – g). Nejvyšší soud se níže vyjádří souhrnně ke všem příkazům k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jejich prodloužení, tak jak to ostatně činí i navrhovatelka, neboť závěr je ve vztahu ke všem z nich totožný.

54. Všechny příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jejich prodloužení, byly vydány ještě před zahájením trestního stíhání (poslední prodloužení příkazu k odposlechu bylo vydáno dne 5. 2. 2013, usnesení o zahájení trestního stíhání dne 7. 5. 2013). Lze tedy zopakovat, že raná fáze trestního řízení, jakou nepochybně fáze prověřování je, slouží k objasnění a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin. Podezření z trestné činnosti v tomto stadiu nemusí (a ani nemůže) být prokázáno v takové míře jako v dalších stadiích trestního řízení. V odůvodnění příkazu k odposlechu však musí být vyloženo, o jaké indicie se takový závěr opírá, resp. příkaz musí být založen na relevantních podkladech, z nichž lze dovodit důvodné podezření ze spáchání trestného činu, pro nějž se řízení vede. Zároveň musí být alespoň v minimální míře uvedeno, jaké skutečnosti významné pro trestní řízení mají být zjištěny, a z čeho je to vyvozováno (nález Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06). Z hlediska ústavně chráněných základních práv je nepřípustné, aby zahájení úkonů k objasňování a prověřování skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, podle § 158 odst. 3 tr. ř., např. ve formě odposlechů, bylo zneužíváno jako prostředku k teprve dodatečnému opatřování podkladů pro tento postup, tj. samotné důvodnosti podezření.

55. Stejně tak se jeví vhodné zopakovat, že při posuzování kvality příkazu k odposlechu je nutné vycházet ze stavu poznatků orgánů činných v trestním řízení k datu vydání příkazu, ze kterých soudci vycházeli. S ohledem na brzkou fázi trestního řízení, v níž byly dané příkazy a jejich prodloužení vydány, je možné jejich odůvodnění opět označit za dostačující, a to i s přihlédnutím k tomu, že s časovým odstupem od vydání prvního příkazu k odposlechu jsou odůvodnění později vydaných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu o něco detailnější (např. příkaz k odposlechu ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. V 8/2012, již uvádí také to, že „vyhodnocením odposlechů opatřených na základě již dříve vydaných povolení zdejšího soudu bylo dále zjištěno, že …“), přičemž ze všech odůvodnění prodloužení příkazů k odposlechu vyplývá, že (tehdy) podezřelí v dané době stále využívali odposlouchávané stanice a prostřednictvím nich si vyměňovali informace důležité pro trestní řízení. Ještě detailnější jsou pak zejména podněty policejních orgánů k návrhu státního zástupce k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, dostatek informací obsahují ale i tyto návrhy státního zástupce.

56. Ze všech zkoumaných příkazů k odposlechu a jejich prodloužení je dále patrné, že soudci je vydávající přezkoumali návrhy státního zástupce, jakož i přiložený spisový materiál, a v odůvodnění shrnuli relevantní poznatky, přičemž dospěli k závěru, že jsou důvodné.

57. Soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 v příkazech sp. zn. V 6/2012 a sp. zn. V 8/2012, vycházel ze skutkového zjištění, že podezřelí, včetně navrhovatelky, dovážejí nejméně od 15. 4. 2011 do České republiky jménem společnosti Nepa Invest, s.r.o., IČO: 246 73 749, a jménem dalších doposud neustanovených právnických osob domácí potřeby a jiné zboží z Asie, zejména z Číny a Vietnamu, přičemž při celním řízení předkládají fiktivní průvodní doklady, zejména faktury, na kterých je uvedena cena zboží nižší, než je cena skutečně placená. Následně takto proclené zboží nezahrnují do účetnictví ani do příslušných daňových přiznání, čímž zkracují clo, DPH na dovozu a další daně, a to v tehdy přesně nezjištěné výši, nejméně však v částce 300 000 Kč. Při páchání předmětné trestné činnosti využívají tzv. „službu k proclení“, která je založena na principu poskytování kompletního servisu při dovozu kontejnerů, zejména z Vietnamu a Číny do zemí EU, kdy dochází ke značnému snížení původní hodnoty zboží v dovezených kontejnerech. Dne 9. 11. 2011 odcestoval hlavní podezřelý P. T. A. na 3 měsíce do Vietnamu, kdy po jeho odjezdu začali podezřelí D. D. K. a V. T. U. využívat „službu k proclení“ D. V. H. Q., kterou provozuje L.T. T. T., a to prostřednictvím osoby T. H. Tato využívá jako pomocnici zatím blíže neustanovenou osobu vystupující pod jménem L., která mj. zajišťuje komunikaci s D. T. T. H. (navrhovatelkou). Dále oba příkazy k odposlechu rekapitulují také informace zjištěné vyhodnocením odposlechů opatřených na základě již dříve vydaných povolení zdejšího soudu.

58. Další příkazy k odposlechu Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. V 22/2012, sp. zn. V 30/2012 a sp. zn. V 74/2012, jsou pak ve svých skutkových zjištěních ještě více detailní a je z nich patrné kromě jiného také to, že podezřelí jsou ve vzájemném osobním kontaktu, v rámci kterého si předávají dokumenty potřebné k proclení kontejnerů či finanční hotovost. Zároveň jsou v kontaktu i s dalšími zatím neustanovenými osobami, které se přímo podílí na prověřované trestné činnosti. Podezřelé osoby navíc často mění telefonní čísla, prostřednictvím kterých organizují dovozy zboží, při kterých dochází ke krácení daní a rovněž i nelegální převody peněžních prostředků získaných uvedenou trestnou činností.

59. Pokud pak jde o prodloužení daných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, i tyto obsahují výčet konkrétních skutkových okolností, které jejich vydání odůvodňují. Je v nich totiž dostatečně popsáno nejen to, že k účastnickým číslům bylo zjištěno, že jsou i nadále využívány v souvislosti s prověřovanými podezřelými dovozy, ale jsou zde rozvedeny i další okolnosti odvozované z předchozích příkazů k odposlechu (které jak je uvedeno výše Nejvyšší soud neshledal, co do odůvodnění, nedostatečné) s tím, že podezřelí i nadále organizují ve velkém rozsahu podezřelé dovozy kontejnerů se zbožím do ČR. Ještě podrobnější odůvodnění pak obsahují také podněty policejního orgánu k návrhu státního zástupce k jejich vydání, jakož i samotné podněty státního zástupce.

60. Za účel vydání všech příkazů k odposlechu bylo označeno zjištění skutečností závažných pro trestní řízení, zejména zdokumentování předmětné trestné činnosti, její organizace a zjištění dalších osob, které se na této trestné činnosti podílejí. Nemožnost spolehlivého opatření těchto informací jiným způsobem byla odůvodněna skutečností, že se jedná o skupinu pachatelů převážně vietnamské národnosti, kteří jsou ve velmi úzkém kontaktu a tvoří uzavřené společenství osob, tedy do takového prostředí – komunity se nelze přímo infiltrovat bez toho, že by došlo k dekonspiraci a podezření ze strany pachatelů, kteří jsou monitorováni Policií České republiky (příkaz sp. zn. V 6/2012 a sp. zn. V 8/2012) a dále skutečností, že, jak už uvedeno i výše, jsou podezřelé osoby vzájemně v osobním kontaktu, v rámci kterého si předávají potřebné dokumenty a finanční hotovost, přičemž vzájemně jsou v kontaktu i s dalšími osobami, které se podílí na prověřované trestné činnosti, např. s pracovníky celní správy a s dalšími osobami, které jsou schopné ovlivnit průběh trestního řízení, tedy se jedná o skupinu pachatelů, kteří tvoří uzavřené společenství osob, do kterého se nelze přímo infiltrovat a získat informace důležité pro trestní řízení tak, aby ze strany pachatelů nevzniklo podezření, že jsou ze strany Policie monitorováni (příkaz sp. zn. V 22/1012, sp. zn. V 30/2012, a sp. zn. V 74/2012).

61. K prodloužením příkazů k odposlechu pak lze souhrnně uvést, že jejich účelem bylo další zjišťování skutečností důležitých pro trestní řízení, přičemž s ohledem na okolnosti případu nebylo možno sledovaného účelu dosáhnout jinak, resp. jeho dosažení by bylo podstatně ztížené, a to vzhledem k tomu, že se jedná o skupinu pachatelů, kteří jsou ve velmi úzkém kontaktu a tvoří uzavřené společenství osob, do kterého se nelze přímo infiltrovat a tyto významné skutečnosti získat bez toho, aniž by došlo k podezření, že jsou ze strany policie monitorováni. Je sice pravdou, že minimálně v příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. Nt 1129/2012 (V 1-30/2013-BŘ), soudkyně odkázala v odůvodnění také na podrobné odůvodnění ze strany Policie ČR, to však nelze vnímat jako takový zásah do ústavních práv navrhovatelky, který by vyžadoval zrušení daného příkazu (viz i níže).

62. Z uvedeného je zřejmé, že v odůvodněních příkazů k odposlechu, včetně jejich prodloužení, byly vyloženy indicie poukazující na důvodné podezření o páchané trestné činnosti. Rovněž bylo odkázáno na typ poznatků, které měly být skrze odposlechy zjištěny s logickým vyložením, proč by jiný postup v dané fázi trestního řízení mohl vést ke zmaření jeho účelu, resp. z jakého důvodu je nutné přistoupit právě k odposlechům, místo využití jiných procesních postupů k opatření důkazů. S přihlédnutím k povaze této trestné činnosti seznatelné z odůvodnění příkazu si přitom nelze reálně představit, že by bylo možné zjišťovat skutečnosti důležité pro trestní řízení prostřednictvím úkonů jiných či méně zasahujících do základních práv podezřelých.

63. Pro úplnost je pak vhodné zopakovat, že případné nedostatky odůvodnění příkazů lze odstranit i dodatečně při následném posouzení a po zvážení všech souvislostí, jestliže věcné důvody pro neodkladnost, resp. neopakovatelnost úkonu byly splněny, neboť pak se ve své podstatě jedná o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení úkonu jako neodkladného či neopakovatelného. Slabé či dokonce chybějící odůvodnění takového úkonu nevede samo o sobě k závěru o nezákonnosti příslušných meritorních rozhodnutí, na jejichž podkladě byly realizovány. Jde sice o formální vadu řízení, která však neznamená automatický závěr o nezákonnosti příslušných meritorních rozhodnutí v takové trestní věci (srov. rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.). Opět lze pak připomenout, že kontinentální trestní řízení vychází z formálně-materiální povahy důkazu a zpravidla jen takové vady úkonu, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k vyloučení důkazu (viz bod 44. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

64. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že příkazy k odposlechu, včetně jejich prodloužení, byly vydány v mezích zákona a jejich odůvodnění je dostatečné, neboť z formálně-materiálního hlediska splňuje všechny náležitosti vymezené v § 88 odst. 1, 2 tr. ř. Nejvyšší soud navíc akcentuje, že k závěru o materiální důvodnosti nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a zákonnosti tohoto úkonu lze dospět o to výrazněji po přezkoumání věcně a v zásadě i formálně dostatečně odůvodněných návrhů státního zástupce na vydání těchto příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, podnětů policejního orgánu a spisového materiálu. Tyto dokumenty totiž obsahují ještě podrobnější popis zjištěných skutkových okolností prověřované trestné činnosti materiálně odůvodňující nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i pasáže, které ve smyslu testu účinnosti trojí kontroly (policejní orgán – státní zástupce – soud) formálně i věcně „doplňují“ odůvodnění jednotlivých náležitostí daných příkazů k odposlechu vydaných Obvodním soudem pro Prahu 8 a jejich prodloužení vydaných Městským soudem v Praze.

65. Nejvyšší soud tedy, a to zejména se zřetelem k tomu, co je vyloženo v bodech 55. až 63. odůvodnění tohoto rozhodnutí, nepřisvědčil navrhovatelce, že dané příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jejich prodloužení, neobsahují náležitost popsanou v bodě 52. písm. e) a f) odůvodnění tohoto rozhodnutí, tedy že neobsahují vyložení konkrétních skutkových okolností, které jejich vydání odůvodňují a popsání účelu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění toho, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené.

66. Pokud jde o neodkladnost a neopakovatelnost daného úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., je pravdou, že tato není v žádném příkazu k odposlechu, ani v jejich prodloužení, výslovně zmíněna či odůvodněna. Obdobné platí také pro podněty k podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze strany Policie České republiky a samotné podněty k vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze strany státního zástupce. Ve vztahu k této problematice pak platí premisy a skutečnosti rozvedené shora (viz zejména body 40. a 41. tohoto rozhodnutí), včetně toho, že (jak se hodí připomenout) Ústavní soud při zkoumání neodkladnosti a neopakovatelnosti příslušných úkonů vychází z použití testu účinnosti trojí kontroly (policejní orgán – státní zástupce – soud, srov. nález ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13).

67. Z vyloženého přístupu k posuzování neodkladnosti nebo neopakovatelnosti a příp. absence náležitého odůvodnění plyne, že když při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost či neopakovanost úkonu byly splněny, pak neexistence zdůvodnění sama o sobě – byť je vadou řízení – nedosahuje takové roviny, aby byla sama o sobě důvodem pro rušení příslušných meritorních rozhodnutí, resp. vyslovení nezákonnosti příkaz k odposlechu. Jde totiž ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu. Takový právní názor je projevem v judikatuře Ústavního soudu (ale i Nejvyššího soudu) deklarované doktríny materiálního právního státu. Zde je vhodné opětovně odkázat na plenární nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13, v němž Ústavní soud shledal, že neodkladnost, resp. neopakovatelnost, provedené domovní prohlídky (v posuzovaném případě obdobně odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu) je zřejmá ze spisového materiálu a z okolností případu a je tak v daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový postup, není absence výslovného označení daného úkonu za neodkladný nebo neopakovatelný pochybením, dosahujícím ústavněprávní intenzity.

68. Nakonec k námitce, že ve stejné době probíhalo i sledovaní osob a věcí podle § 158d tr. ř., které bylo prováděno za stejným účelem jako nařízené odposlechy, tedy, že v takovém případě nebyla stran odposlechů splněna podmínka § 88 odst. 1 tr. ř., když stejného účelu šlo dosáhnout právě prostřednictvím sledování osob a věcí a nařízené odposlechy nebyly nezbytné.

69. Nejvyšší soud se s takovou výtkou navrhovatelky neztotožňuje. Je sice pravdou, že se jedná o zajišťovací instituty, které jsou si svou povahou velmi blízké, cílem každého z nich (sledování osob a věcí podle § 158d tr. ř. a odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř.) je však zjištění jiného druhu informací. Navíc, jejich souběžné využití není vyloučeno, naopak v praxi se mohou oba instituty vzájemně doplňovat.

70. Sledováním osob a věcí se totiž rozumí získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jiným prostředky. To může být provedeno buď - obecným sledování osob a věcí, při kterém nejsou pořizovány záznamy uvedené v odst. 2 nebo nejde o případy upravené v odst. 3, a které nevyžaduje povolení ze strany soudce či státního zástupce, tedy je plně v režii policejního orgánu (§ 158d odst. 1 tr. ř.), - sledováním, při kterém jsou pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy ve smyslu § 158b odst. 3, tedy záznamy pomocí technického zařízení o průběhu samotného úkonu, tj. v průběhu jeho provádění (§ 158d odst. 2 tr. ř.) nebo - sledováním, které zasahuje do některých ústavně chráněných práv a svobod občanů, např. do nedotknutelnosti obydlí, listovního tajemství a tajemství jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí (§ 158d odst. 3 tr. ř.) (viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2001, s. 2004).

71. Sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1 tr. ř. je prováděno prostředky, které umožňují sledování osob a věcí tzv. na dálku (např. od klasického dalekohledu přes přístroje využívající infračerveného, rentgenového i jiného záření až po přístroje umožňující vidění v noci, tzv. noktovizorů atd.), prostorovými odposlechy nebo také klasickým fyzickým sledováním dané osoby policejním orgánem. Při sledování osob a věcí podle § 158d odst. 2 tr. ř. pak dochází k pořizování zvukových, obrazových nebo jiných záznamů, které dokumentují průběh sledování uvedeného v odst. 1. Nakonec, pokud jde o sledování osob a věcí podle § 158d odst. 3. tr. ř., toto je prováděno prostřednictvím prostorových odposlechů, umístěním mikrofonů a nahrávacího zařízení do obydlí a dále různými technickými zařízeními k zjišťování obsahu korespondence a jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí zpravidla bez porušení jejich uzavření (viz ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2001, s. 2004–2005).

72. Jinak řečeno, tím nejinvazivnějším „typem“ sledování osob a věcí může policejní orgán, po získání povolení, zjišťovat obsah komunikace odposlouchávané osoby s jinou osobou za situace, že tyto např. společně sedí v jedné, technickými prostředky odposlouchávané (např. mikrofony), místnosti, kde spolu tyto osoby hovoří tzv. „tváří v tvář“. Stejným způsobem pak lze zjišťovat např. obsah e-mailové schránky, avšak podstatou je získávání informací z již doručených e-mailů (zjišťování informací „z minulosti“).

73. Odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu lze pak zjišťovat obsah telefonické komunikace (týká se sice např. i komunikace prostřednictvím e-mailu, naopak však ale nejde o osobní komunikaci bez využití technických prostředků jako jsou telefony, počítače apod.) od vydání příslušného příkazu k odposlechu pouze „do budoucna“, tedy nikoliv zpětně. Lze sice připustit, že může nastat situace, kdy jsou též informace v jednu a tu stejnou chvíli získávány jak prostřednictvím institutu sledování osob a věcí, tak prostřednictvím institutu odposlechů (např. pokud daná osoba přijde do odposlouchávané místnosti telefonovat, přičemž má svůj telefon nastaven na hlasitý odposlech a je tak slyšet jak osoba v místnosti, tak osoba na druhé straně telefonu, tedy tímto způsobem je jedna a táž komunikace zjištěna jak prostřednictvím např. mikrofonu umístěného v místnosti, tak prostřednictvím odposlouchávání hovoru), jedná se však spíše o náhodu, kterou orgány činné v trestním řízení nemohou předvídat.

74. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud uzavřel, že ani současné povolení sledování osob a věcí podle § 158d tr. ř. nezpůsobuje nezákonnost vydaných příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, včetně jejich prodloužení.

75. S ohledem na shora uvedené závěry lze tedy konstatovat, že zákonem vymezené předpoklady pro povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly v přezkoumávané věci splněny. Proto po prostudování předloženého spisového materiálu a s ohledem na výše uvedená zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 14. 10. 2011, sp. zn. V 56/2011, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 1. 2012, sp. zn. V 6/2012, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 2. 2012, sp. zn. V 8/2012, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 17. 4. 2012, sp. zn. V 22/2012, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. V 30/2012, soudce Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. 11. 2012, sp. zn. V 74/2012, a příkazy k prodloužení doby odposlechu soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. Nt 1116/2012 (V 1-19/2012-BŘ), soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2012, sp. zn. Nt 1160/2012 (V 1-67/2012-BŘ), soudce Městského soudu v Praze ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. Nt 1168/2012 (V 1-75/2012-BŘ), soudce Městského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. Nt 1202/2012 (V 1-111/2012-BŘ), soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. Nt 1216/2012 (V 1-128/2012-BŘ), soudce Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. Nt 1223/2012 (V 1-135/2012-BŘ), soudce Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. Nt 1111/2013 (V 1-12/2013-BŘ), soudkyně Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. Nt 1129/2013 (V 1-30/2013-BŘ), zákon porušen nebyl, což ve svém rozhodnutí podle § 314n odst. 1 tr. ř. vyslovil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 314n odst. 2 tr. ř.).

V Brně dne 29. 7. 2025

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu