USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. 3. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný M. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 11 To 233/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 3 T 181/2022, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. V. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 11. 5. 2023, č. j. 3 T 181/2022-733 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný M. V. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle § 273 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že:
v odpoledních hodinách dne 11. 2. 2021 v obci XY, ul. XY č. p. XY, okres XY, v areálu firmy B.S.B. welding s.r.o., kde měl v dílně v přízemí objektu zaparkované své osobní motorové vozidlo zn. Mercedes, reg. zn. XY, prováděl na tomto vozidle úkony směřující k rozmrazení palivového systému, k dobití autobaterie (akumulátoru) a k nastartování vozidla, přičemž v rozporu s obecnými zásadami bezpečnosti při používání elektrických spotřebičů startoval vozidlo, ačkoliv měl připojenou nabíječku staršího typu k autobaterii, kdy tyto starty způsobily rázové poklesy napětí autobaterie a prudké změny nabíjecích proudů nabíječky, které vedly k poškození autobaterie a k její následné explozi, tedy nedodržel bezpečnostní předpisy při nabíjení akumulátoru vozidla, porušil zásady bezpečného provozu elektrické nabíječky a ustanovení § 17 odst. 1 písmeno a) zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku čehož kolem 17:53 hodin došlo k poškození a vznícení akumulátoru vozidla s následným rozšířením požáru na okolní hořlavé materiály a vlivem vysoké teploty a zplodin hoření k poškození celé dílny i s vybavením a zde umístěným strojním zařízením, čímž firmě B.S.B. welding s.r.o., IČO: 27135560, se sídlem Květnová 44/1, Neratovice, způsobil na movitých a nemovitých věcech škodu v celkové výši 14 637 311 Kč, poškozenému J. B., nar. XY, poškozením mobilního telefonu zn. Samsung Galaxy S8 a bezdrátových sluchátek zn. Niceboy škodu ve výši 7 550 Kč a poškozenému Václavu Bartoňovi, nar. XY, újmu na zdraví, spočívající v intoxikaci zplodinami hoření, která si vyžádala nemocniční ošetření, bez dalšího léčení.
2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 273 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
3. Proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 21. 9. 2023, č. j. 11 To 233/2023-760, a to tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení soudu druhého stupně (i proti rozsudku soudu prvního stupně) podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. S ohledem na jejich slovní vymezení je ovšem zřejmé, že měl na mysli právní úpravu účinnou do 31. 12. 2021. Takto Nejvyšší soud usuzuje proto, že k prvně zmíněnému dovolacímu důvodu obviněný uvedl, že je přesvědčen, že rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího je založeno na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení celého případu. V současnosti jde však o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [nikoliv písm. g)]. Z toho pak plyne, že v případě druhého z uplatněných dovolacích důvodů se mělo jednat o důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
5. V odůvodnění dovolání v první řadě rozporoval zjištěnou příčinu požáru. Vyjádřil nesouhlas s tím, že by požár vznikl v důsledku neopatrné manipulace s nabíječkou a špatného postupu při nabíjení. Zpochybnil přitom postup soudu prvního stupně a odvolacího soudu, pokud své závěry ohledně příčiny požáru opřely pouze o odborné vyjádření, nikoliv o znalecký posudek. Podle něj je tato skutečnost zásadní vadou, neboť odborné vyjádření postrádá kvality znaleckého posudku jak vzhledem k jeho obsahu, tak i způsobu vypracování.
Odborná osoba zpracovávající odborné vyjádření totiž vyjadřuje svůj názor pramenící pouze z praxe, nemusí mít vzdělání a schopnosti soudního znalce, a není za své závěry odpovědná. V případě nesprávného závěru jí nehrozí pokuta ani jiný postih. Proto může být odborné vyjádření pouze podpůrným důkazem. Soudy měly nechat zpracovat znalecký posudek zejména z toho důvodu, že příčina požáru zjištěná podle odborného vyjádření byla v příkrém rozporu s jeho tvrzením od samého počátku trestního řízení. Odborné vyjádření navíc nezpracovala nezávislá osoba, protože jejím zpracovatelem byl Hasičský záchranný sbor Středočeského kraje (dále jen „HZS“), konkrétně P., který se sám účastnil likvidace požáru.
Proto není součástí odborného vyjádření posouzení, zda při zásahu hasičů nevznikly škody větší, než bylo nutno vzhledem k rozsahu požáru. HZS si navíc měl přizvat znalce z oboru požáru motorových vozidel, se kterým by své závěry alespoň konzultoval. Obsah není vyhovující také kvůli rozsahu (pouze 9 stran), neuvedení odborné literatury či podkladů pro jeho vypracování. Soud však vzal závěry odborného vyjádření za prokázané, aniž by zohlednil námitky obviněného, a to i přes to, že verze požáru způsobeného špatným nabíjením autobaterie je uvedena jako pravděpodobná, ale verze požáru založená na vznícení benzinových par u filtru vzduchu nebyla popsána jako vyloučená.
P. dále spletl poloautomatickou a automatickou nabíječku, nedohledal typ, výrobce ani návod k nabíječce, nevyšrouboval zbytek akumulátoru k dalšímu posouzení vraku vozidla, a nakonec pouze konstatoval, že došlo k explozi akumulátoru, ačkoliv ten jevil pouze známky částečného roztavení. Závěry odborného posouzení navíc založil zejména na svědectví zaměstnanců poškozené společnosti, tedy na subjektivních skutečnostech.
6. Obviněný si proto nechal na vlastní náklady vyhotovit znalecký posudek od pana Milana Bartáka, znalce se specializací na autoopravárenství a zjišťování příčin vzniku požárů motorových vozidel. Ze závěru znaleckého posudku ze dne 29. 12. 2023 plyne, že příčina vzniku požáru nebyla v akumulátoru a jeho neodborném nabíjení, ale v nefunkční benzinové soustavě automobilu, kdy po startování vznikal podtlak v sacím systému vozu, kde byla koncentrace benzinové směsi. Podtlak pak zažehl vložku v čističi vzduchu, čímž vznikl celý požár. Destrukci autobaterie je tak třeba chápat jako následek, nikoliv jako příčinu vzniku požáru. To odpovídá popisu vzniku požáru ze strany obviněného, který nemohl předpokládat takové ohnisko, když neměl s rozmrazováním vozu žádné zkušenosti. Požár tedy vznikl náhodou, což nemohl předvídat, a není tedy odpovědný za jeho vznik a následky, a to ani formou nevědomé nedbalosti. Závěry znaleckého posudku tak zpochybňují závěry odborného vyjádření.
7. Dále obviněný namítl, že soud prvního stupně opřel své závěry ohledně příčiny požáru pouze o obecné fráze o porušení bezpečnostních předpisů a o § 17 zákona č. 133/1980 Sb., o požární ochraně, který hovoří toliko o obecných zásadách práce s nebezpečnými látkami, nikoliv v souvislosti s provozem automobilu a jeho případnou údržbou a opravami. S ohledem na uvedené není jasné, jaké bezpečnostní předpisy měl porušit, aby naplnil skutkovou podstatu § 273 odst. 1 a odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. V průběhu trestního řízení navíc nebylo prokázáno, že autobaterie byla připojena při vzniku požáru k nabíječce, neboť plus pól byl na baterii zcela odtaven.
8. Výhrady uplatnil dovolatel též vůči výrokům o náhradě škody. Připomněl, že jak v hlavním líčení, tak v řízení o odvolání namítal jejich nepodloženost, když nebyly doloženy „opravdové“ faktury, posudky nutné k likvidaci věcí, předávací protokoly a další účetní doklady a nedošlo k ohledání poškozených věcí. Soudy i přes jeho námitky dokazování nedoplnily. Znalecké posudky vypracované za účelem stanovení způsobené škody byly vyhotoveny až poté, co byly poškozené věci zlikvidovány a dotčený objekt stavebně opraven. Nakonec namítl i možnou odpovědnost poškozené společnosti, neboť objekt, ve kterém došlo k požáru, nebyl řádně zkolaudován pro účel, pro který byl užíván, a nesplňoval požadavky požárních předpisů na výrobní dílnu.
9. Na základě výše uvedených skutečností navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně a přikázal podle § 265l odst. 1 tr. ř. soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Požádal pak ještě, aby Nejvyšší soud rozhodl o „nevykonatelnosti rozsudků“, tedy pravděpodobně o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí.
10. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že byť je dovolání založeno na důvodech podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., nachází se uplatněné dovolací důvody podle jeho názoru pod jinými písmeny § 265b odst. 1 tr. ř., když obsah jeho námitek neodpovídá ani dovolacím důvodům před novelou účinnou ode dne 1. 1. 2022. Proto vyložil námitky obviněného podle jejich obsahu a dovodil, že ačkoliv výslovně brojí proti právnímu posouzení skutku, obsahem jeho dovolání jsou výlučně námitky proti skutkovému zjištění, že příčinou požáru byl výbuch akumulátoru, a nikoliv jím tvrzený zážeh benzinových par ze sání motoru.
Ty spadají pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který má celkem tři alternativy – skutková zjištění jsou 1) ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, 2) založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo 3) ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Žádnou z uvedených alternativ však, podle státního zástupce, obviněný neuplatnil. Znalecký posudek ze dne 29. 12. 2023 je návrhem dříve neznámým. Byl zpracován až poté, co napadené usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci, tedy nemůže být opomenutým důkazem podle třetí alternativy zmíněného dovolacího důvodu.
Jinak, pokud by mohl být opatřený znalecký posudek proveden jako důkaz, by se obsahu námitek nejvíce blížila alternativa první. Ostatní důkazy, které měl navrhovat, ale nebylo mu soudem vyhověno, nejsou specifikovány. V těchto částech tak dovolání žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
11. K námitce dovolatele, že není jasné, jaké bezpečnostní předpisy by měl porušit, státní zástupce uvedl, že odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. S touto námitkou se však podle jeho názoru vypořádal již odvolací soud. Dodal, že zavinění pachatele nedbalostního trestného činu je možno dovozovat i z porušení obecné prevenční povinnosti podle § 2900 o. z., k čemuž odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dovodil, že zásadní je, aby bylo porušení povinnosti dostatečně konkretizováno a existovala příčinná souvislost mezi porušením a škodlivým následkem, přičemž porušená povinnost by měla mít přímý vztah k ochraně života a zdraví lidí nebo ochraně majetku. Tyto podmínky byly v daném případě splněny, když konkrétní povinnost zvýšené obezřetnosti při používání elektrických spotřebičů a hořlavých látek byla dovozena z § 17 odst. 1 písm. a) zákona o požární ochraně. Bylo ji však možno dovodit i z obecné zkušenosti rozumného člověka. Chování elektrických zařízení, včetně nabíječek a akumulátorů, bylo přitom obviněnému dobře známo z jeho bohatých zkušeností, o kterých hovořil u hlavního líčení. Stejně tak mu byla známa vysoká hořlavost použitého prostředku Velfobin. Znal i prostory dílny, a proto mu muselo být zřejmé i to, že se jedná o místo vhodné nanejvýš k rozmrazení vozidla, nikoliv k jeho opravám. Vozidlo trpělo závadou jemu neznámou a k jejímu nalezení neměl vědomosti ani vybavení. Pokud se i za těchto podmínek pokoušel vozidlo nastartovat, není podstatné, zda je příčinou požáru výbuch akumulátoru nebo palivo v sacím potrubí automobilu – jeho jednání bylo obecně nebezpečné v každém případě.
12. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Souhlasil přitom s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud by Nejvyšší soud považoval za vhodné učinit jiné než navrhované rozhodnutí, souhlasil i pro takový případ podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.
14. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 11 To 233/2023, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
15. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
16. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
17. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. g)] je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Jeho podstatou tudíž je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je tak dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného
trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky.
18. Důvodem dovolání podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. [v jeho obsahovém vymezení odpovídajícím dřívější úpravě účinné do 31. 12. 2021 pod písm. l)] je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) (§ 265b odst. 1 tr. ř.). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci (prvá alternativa), nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).
19. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvod.
IV. Důvodnost dovolání
20. Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný své dovolání většinově založil na námitce, že soud prvního stupně učinil skutkové závěry na základě odborného vyjádření, ačkoliv podkladem měl být znalecký posudek. Namítl, že ani odvolací soud tuto „vadu“ neodstranil.
21. Taková námitka de facto směřovala do oblasti dokazování, nikoliv hmotného práva. Formálně by tak bylo možno uvažovat o jejím podřazení pod výše specifikovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v aktuálním znění, jeho první alternativu, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nicméně nemůže být založena na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
22. Po přezkoumání věci nicméně Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uplatněné námitky nemají potenciál zjevný rozpor osvědčit. Jedná se o běžnou polemiku s provedenými důkazy, konkrétně s odborným vyjádřením HZS, a způsobem jejich hodnocení soudy nižších stupňů. Obviněný přitom prosazuje vlastní způsob přístupu k danému odbornému vyjádření a vlastní verzi skutkového stavu věci. Tuto polemiku opírá o nově zpracovaný znalecký posudek, který má stvrzovat jeho závěry.
23. Zmíněný znalecký posudek přiložil v příloze svého dovolání. Nutno ovšem konstatovat, že k jeho vyhotovení došlo až dne 29. 12. 2023, tedy až poté, co byla věc pravomocně skončena. V souvislosti s tím pak nutno zdůraznit, že v rámci dovolacího řízení Nejvyšší soud v souladu s platnou judikaturou přezkoumává napadené rozhodnutí pouze ex tunc, tedy podle skutkového a právního stavu existujícího v době vydání napadeného rozhodnutí, resp. v době, kdy probíhalo řízení, které tomuto rozhodnutí předcházelo. Proto ke znaleckému posudku, který předložila obhajoba až v rámci podaného dovolání, případně o který obviněný opírá podstatnou část své dovolací argumentaci, nelze přihlížet. Tento by mohl být důvodem pro podání návrhu na obnovu řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 6 Tdo 941/2016).
24. Následně Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil odvolací soud, mají odpovídající obsahové zakotvení v provedených důkazech, provedených v rozsahu odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., které již soud prvního stupně hodnotil v souladu s jejich obsahem, přičemž nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) a své hodnotící závěry dostatečně vysvětlil. Nejvyšší soud proto neshledal, že by učiněná skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudů byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna.
25. V posuzované věci tak zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů není dán [a tím není naplněna ani první alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. To ostatně platí i pro další alternativy zmíněného dovolacího důvodu.
26. Nad rámec uvedeného považuje Nejvyšší soud za vhodné stručně se vyjádřit k některým skutečnostem, které obviněný uvedl v dovolání.
27. Podle § 105 odst. 1 tr. ř. je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. Při výkladu znění tohoto ustanovení je zřejmé, že zákonodárce měl v úmyslu zdůraznit použití odborného vyjádření před znaleckým posudkem, jestliže to okolnosti případu umožňují. Trestní řád přitom bližší podmínky, za nichž je možno vyžádat odborné vyjádření nestanoví, a proto je třeba využít praktické zkušenosti (CÍSAŘOVÁ, D., FENYK, J., GŘIVNA T. a kol. Trestní právo procesní. 5. vydání. Praha: ASPI, s. 332–333). Jinak řečeno, právní úprava striktně neudává, za jakých konkrétních situací již nestačí zpracování odborného vyjádření a je třeba přibrat znalce. Je tedy na orgánech činných v trestním řízení, aby posoudily, kdy je posuzovaná otázka natolik složitá, že odborné vyjádření není dostačující. Výjimkou jsou situace uvedené v § 115 až 116 a § 118 tr. ř., kdy je přibrání znalce obligatorní. V praxi se za jednodušší případy, kdy postačí odborné vyjádření, považuje např. lékařská zpráva o zranění poškozeného nebo vyjádření od oddělení kriminalistické techniky a expertiz Krajských správ Policie ČR nebo příslušných pracovišť Kriminalistického ústavu v Praze (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1571). Nelze tedy říci, že by zpracování odborného vyjádření ze strany Hasičského záchranného sboru v případě zjišťování příčiny vzniku požáru výrazně vybočovalo z praxe a bylo by jednoznačně nedostačující. To, že byla zjištěná příčina požáru v rozporu s tvrzením obviněného, není samo o sobě důvodem pro nutnost přibrání znalce, navíc když výpovědi svědků potvrzovaly závěry odborného vyjádření.
28. K tomu lze dodat, že trestní řád ani jiný právní předpis nestanoví přesné formální náležitosti odborného vyjádření, jako je např. jeho obsah, rozsah či forma (FRYŠTÁK, Marek. Znalecké dokazování v trestním řízení. 2. přeprac. a doplněné vyd. Praha: Wolter Kluwer, podkapitola 9.1). Z toho vyplývá, že není stanovena ani povinnost zpracovatele odborného vyjádření přibrat znalce ke konzultaci svých závěrů tak, jak požadoval obviněný.
29. Pokud obviněný dále namítá, že znalecký posudek k příčině vzniku požáru vypracován nebyl, ačkoliv k vyčíslení způsobené škody ano, pak tuto námitku nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, přičemž navíc lze říci, že vzhledem k okolnostem podmiňujícím řešení této otázky, zejména plošnému rozšíření požáru, umístění specializovaných strojů v objektu a původně předpokládanému rozsahu škody, nelze orgánům činným v trestním řízení vytýkat, pokud ke stanovení výše škody přibraly znalce.
30. K podjatosti osoby, která zpracovala odborné vyjádření nutno poznamenat, že v průběhu řízení nebylo zjištěno a ze spisového materiálu ani nevyplývá, že by HZS, konkrétně P., měl mít jakýkoliv bližší vztah k obviněnému či jiným osobám zúčastněným na trestním řízení. To, že jmenovaný byl přítomen při likvidaci požáru, pak samo o sobě nezakládá ani poměr k věci ve smyslu § 105 odst. 2 věta druhá tr. ř. Zde tak nebyl žádný důvod, pro který by bylo možno činit o procesní nepoužitelnosti daného důkazu. Ostatně proto tak ve vztahu k němu nemohla být naplněna druhá alternativa dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
31. Není také pravdou, že by soud prvního stupně převzal závěry odborného vyjádření bez dalšího a ignoroval námitky obviněného. Naopak soud prvního stupně odborné vyjádření i jeho závěry řádně zhodnotil, a to jak samostatně, tak i v souvislosti s dalšími důkazy, především se svědeckými výpověďmi a obhajobou obviněného (bod 11. rozhodnutí soudu prvního stupně). Podrobně vysvětlil také, proč se neztotožnil s jeho verzí (bod 9. rozhodnutí soudu prvního stupně). Ani v tomto případně Nejvyšší soud neshledal vadný postup soudu prvního stupně či soudu odvolacího, který taktéž řádně zdůvodnil, proč souhlasí se závěry soudu prvního stupně.
32. Ohledně rozporu v užití pojmů „poloautomatická“ a „automatická“ nabíječka ze strany P. lze říci, že sám při hlavním líčení uvedl, že se jedná o chybu psaní z jeho strany. Z jeho výpovědi navíc vyplývá, že je mu jasně znám rozdíl mezi zmíněnými druhy nabíječek. I k námitce, že P. nedohledal typ a výrobce nabíječky a nezískal návod k její obsluze lze uvést, že zpracovatel odborného vyjádření postupoval v souladu s § 42 odst. 1 vyhlášky č. 246/2001 Sb., o požární prevenci, podle kterého při používání tepelných, elektrických, plynových a jiných spotřebičů, u kterých není k dispozici průvodní dokumentace (návod výrobce na provoz, kontroly, údržbu, obsluhu apod.), se postupuje podle dokumentace technicky a funkčně srovnatelných druhů a typů spotřebičů. I tato skutečnost byla známa již z hlavního líčení.
33. Nakonec k námitce, že HZS konstatovalo explozi na základě svědectví zaměstnanců, avšak zbytek akumulátoru jevil pouze známky roztavení, nikoliv exploze, lze poznamenat, že podle odborného vyjádření bylo svědecké ohnisko v souladu s požárním hlediskem a na jeho str. 6 se nachází fotografie nikoliv roztaveného, ale roztrženého akumulátoru.
34. Namítl-li obviněný, že nebylo prokázáno, že autobaterie byla připojena při vzniku požáru k nabíječce, neboť plus pól byl na baterii zcela odtaven, postačí zmínit, že z odborného vyjádření naopak vyplývá, že k akumulátoru byly v době výbuchu připojeny obě krokosvorky. To je zřejmé i z fotografií, které jsou součástí odborného vyjádření.
35. Opětovně, jak již shora řečeno, je třeba uvést, že v posuzované věci není možno činit závěr, že by skutková zjištění postrádala obsahovou spojitost s provedenými důkazy, že by nevyplývala z těchto důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, či by byla opakem toho, co je jejich obsahem, tedy že by byla s nimi ve zjevném rozporu.
36. Jakkoliv některé námitky pravděpodobně směřovaly do roviny opomenutého důkazu, Nejvyšší soud naplnění třetí alternativy § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neshledal. V daných souvislostech je na místě znovu připomenout podstatu této alternativy, která spočívá v tom, že ve vztahu ke skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Z rozhodnutí soudů obou stupňů je zcela jasně patrné, že považovaly provedené dokazování za dostatečné k náležitému objasnění věci, tedy ke zjištění skutkového stavu věci v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, o němž nejsou důvodné (rozumné) pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.). Pokud tedy zamítly návrhy obhajoby na provedení určitých důkazů, učinily tak, jak je z uvedeného patrné, z důvodu jejich nadbytečnosti. Nemůže se proto jednat o důkazy opomenuté. Obviněný navíc ani nenamítl, jaký konkrétní jím navržený důkaz, který by měl skutečný potenciál zásadním způsobem ovlivnit skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu, soudy opomenuly.
37. K námitce, kterou je při širším pohledu na věc možné podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., že není jasné, jaké bezpečnostní předpisy měl obviněný porušit, Nejvyšší soud ve shodě se státním zástupcem konstatuje, že byla dostatečně vypořádána již soudem odvolacím, konkrétně v bodě 7. jeho rozhodnutí. Navíc i soud prvního stupně podrobně vysvětlil, z jakého důvodu zvolil kvalifikaci podle § 273 odst. 1 a odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (body 13. a 14. rozhodnutí soudu prvního stupně). Vyložil, že se nejednalo o porušení povinnosti konkrétní a jasně specifikované, která by měla upravovat postup při dobíjení akumulátorů motorových vozidel za pomocí dobíječek, nýbrž o povinnost obecnou, aby si každý při používání elektrických spotřebičů (elektrické nabíječky) počínal opatrně, aby nedocházelo k požáru.
38. Vzhledem k výše uvedenému shledal Nejvyšší soud i tuto námitku za zjevně neopodstatněnou.
39. Obviněný v dovolání namítl také nepodloženost výroků soudu prvního stupně o náhradě škody. Uvedl, že nebyly podloženy „opravdovými“ fakturami, ohledáním věcí, posudkem o jejich likvidaci, předávacími protokoly při likvidaci a dalšími doklady. To nenapravil ani odvolací soud. Lze však přisvědčit odvolacímu soudu (bod 8. jeho rozhodnutí), že se soud prvního stupně řádně zabýval tím, které věci byly poškozeny a do jaké míry či komu svědčilo vlastnické právo. Nechal také vypracovat dva znalecké posudky. Soud prvního stupně taktéž podrobně vysvětlil způsob výpočtu škody, přičemž zohlednil právě i výplatu ze strany pojišťoven. Součástí spisového materiálu je množství faktur, zpráva o prohlídce strojů nebo například i protokol o poškození. Nelze tedy říci, že by soud prvního stupně neměl dostatek podkladů pro rozhodnutí o výši způsobené škody. Ani nikoliv bezprostřední ustanovení znalce nemá na tuto skutečnost žádný vliv. Soud prvního stupně se pak řádně vypořádal i s namítanou potenciální spoluodpovědností poškozené společnosti. Nad to je třeba uvést, že Nejvyšší soud zmíněnou námitku navíc považuje za formulovanou pouze v hypotetické rovině, tedy neskýtající základ pro přezkumnou činnost dovolacího soudu.
40. Podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002), pokud je dovolání založeno výlučně na opakování námitek uplatněných v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů beze zbytku vypořádaly, pak je zpravidla nutné dovolání označit jako zjevně neopodstatněné. Protože obviněný namítal nepodloženost výroků o náhradě škody již v předchozích fázích trestního řízení a odvolací soud se s jeho námitkou řádně vypořádal, jakož i soud prvního stupně řádně odůvodnil výši škody, kterou má uhradit tak, jak je uvedeno výše, Nejvyšší soud shledal dovolání i v této části za neopodstatněné.
41. Co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze ve stručnosti konstatovat, že v posuzované věci by teoreticky mohla být uvažována jeho druhá alternativa. Za situace, kdy uplatněnými námitkami nebyly naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. (ani jiné důvody dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř.), však nemohl být tento dovolací důvod naplněn.
V. Způsob rozhodnutí
42. Z rozvedených skutečností plyne, že ty dovolací námitky, jež bylo možno formálně podřadit pod některé z dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst. 1 tr. ř., byly zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
43. Pokud v dovolání obviněný žádal „o rozhodnutí o nevykonatelnosti rozsudků“, je třeba uvést, že se jednalo o podnět, nikoli návrh, o němž by bylo nutno učinit formální rozhodnutí (takový návrh na odklad nebo přerušení výkonu rozhodnutí může podat se zřetelem k ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. pouze předseda senátu soudu prvního stupně). Předseda senátu Nejvyššího soudu však důvody pro přerušení nebo odložení výkonu rozhodnutí (takové konkrétní okolnosti vyplývající z podaného dovolání nebo z obsahu spisu, které by vyvolávaly opodstatněné pochybnosti o vhodnosti výkonu rozhodnutí) neshledal. Za této situace nebylo zapotřebí o podnětu obviněného k předmětnému postupu rozhodnout samostatným (negativním) výrokem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 3. 2024
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu