6 Tdo 1614/2017-139
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2018
ve věci dovolání podaných obviněnými A. J., P. Š., Z. A., a V. R.,
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 9 To 94/2016,
jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp.
zn. 56 T 7/2013 t a k t o :
Podle § 23 odst. 1 tr. ř. se věc obviněných A. J., a P. Š.,
dosud vedená pod sp. zn. 6 Tdo 1614/2017 vylučuje ze společného řízení k
samostatnému projednání a rozhodnutí.
Ve výše označené věci rozhodoval Nejvyšší soud v neveřejném zasedání
nařízeném na den 11. l. 2018 o dovoláních, která proti rozsudku Vrchního soudu
v Praze ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 9 To 94/2016, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 7/2013, podali
obvinění A. J., P. Š., Z. A. a V. R. V souvislosti s řešením problematiky,
která se vztahuje ke způsobu rozhodnutí o obviněném P. Š., dospěl k poznatku,
že z hlediska zásady rychlosti řízení je vhodné realizovat vyloučení
rozhodování o mimořádném opravném prostředku tohoto obviněného (a pro obsahovou
souvislost s dovoláním obviněného A. J.) i posléze jmenovaného dovolatele
postupem podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení k samostatnému
projednání a rozhodnutí. Nedospěl totiž k jednoznačnému závěru, že by o
dovoláních označených obviněných, a to na rozdíl od dovolání obviněných Z. A.
a V. R., mohl rozhodnout konečným způsobem již v nařízeném neveřejném
zasedání. Na straně druhé právo obviněných Z. A. a V. R., aby jejich věc
byla projednána bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv
a svobod) vyžaduje, aby rozhodnutí o jejich mimořádných opravných prostředcích
nebylo odsouváno jen pro nutnost řešení otázek, jež se jich nikterak nedotýkají.
Nejvyšší soud proto podle § 23 odst. 1 tr. ř. z důvodu urychlení řízení
vyloučil trestní věc obviněných A. J. a P. Š., tj. rozhodování o jejich
dovoláních, ze společného řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí. O
těchto opravných prostředcích rozhodne týž senát pod nově přidělenou sp. zn.,
jež bude určena podle zásad přidělování věcí uplatňujících se u Nejvyššího
soudu.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Ivo
Kouřil
předseda senátu
Soud: Nejvyšší soud
Důvod dovolání: § 265b odst.1 písm. g) tr.ř.
Spisová značka: 6 Tdo 1614/2017
Datum rozhodnutí: 11.01.2018
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí
Dotčené předpisy: § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí: D
6 Tdo 1614/2017-I.-140
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. ledna 2018 o
dovolání, které podali obvinění Z. A., a V. R., proti rozsudku Vrchního soudu
v Praze ze dne 11. 1. 2017, č. j. 9 To 94/2016-4498, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 7/2013, t a k t
o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Z. A. a V. R.
o d m í t a j í .
O d ů v o d n ě n í :
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2016, č. j. 56 T
7/2013-4342, byli uznáni vinnými
obviněný A. J. a obviněný P. Š. pod body I a II
zločiny podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, úvěrového
podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a padělání a
pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku,
všechny ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku;
obviněný K. N. pod body I a II
zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku,
spáchaným ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a zločiny
podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a padělání a
pozměnění veřejné listiny podle § 348 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku;
obviněná Z. A. pod bodem I a obviněný V. R. pod bodem II
zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku.
Uvedených trestných činů se podle skutkových zjištění městského soudu
dopustili tím, že
I. v úmyslu získat pro sebe majetkový prospěch, po vzájemné dohodě s
obžalovanými A. J. a P. Š., kteří celé níže popsané jednání naplánovali a
řídili,
obžalovaný K. N. zajistil schůzku obžalované Z. A. s pracovnicí společnosti
Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., IČO 60192852, se sídlem Bělehradská
222/128, Praha 2, kterou dne 29. 6. 2010 společně navštívili na pobočce v Praze
v Jindřišské ulici, kde obžalovaná Z. A. za pomoci obžalovaného K. N. zažádala o překlenovací úvěr ve výši 3.784.000 Kč, ač si byla vědoma toho, že
předkládá stavební spořitelně padělané potvrzení o výši příjmů, údajně
vystavené společností Craft AT, s. r. o., u níž nikdy nebyla zaměstnána, které
jí opatřil obžalovaný K. N., a věděla, že nebude schopna takto vysoký úvěr
splácet, neboť je nemajetná a v té době nezaměstnaná, byť jí obžalovaný K. N. slíbil, že za ni splátky překlenovacího úvěru budou hradit jiné, blíže
nespecifikované osoby, kdy účelem překlenovacího úvěru bylo zakoupení bytové
jednotky v ulici P. v P. – H. o výměře 84,6 m2, vč. podílu na společných
částech domu a na pozemku parc. č. st., vše zapsané na LV u Katastrálního
úřadu pro hl. m. P. pro obec P., kat. území H., ve vlastnictví společnosti Mat
Sport s. r. o., IČO 27093786, se sídlem Na Příkopě 958, Praha 1, v celkové
hodnotě 4.333.419 Kč, avšak za kupní cenu ve výši 4.600.000 Kč, obžalovaný K. N. poté, opět po dohodě s obžalovaným A. J. a obžalovaným P. Š., předložil
dne 31. 8. 2010 v P. v kavárně v pasáži J. G. obžalované Z. A. kupní smlouvu
mezi prodávající společností Mat Sport s. r. o., na straně jedné a kupující
Z. A. na straně druhé, která však byla opatřena padělkem kulatého notářského
razítka JUDr. Aleny Procházkové a padělkem ověřeného podpisu B. V., , trvale
bytem B., P., jednatele společnosti Mat Sport s. r. o., čímž uvedl obžalovanou
Z. A. v omyl, neboť ta očekávala oprávněný prodej nemovitosti, a v důsledku
toho došlo k převodu vlastnických práv k uvedeným nemovitostem na obžalovanou
Z. A. bez vědomí jejich vlastníka, kdy na základě podepsané kupní smlouvy
obžalovaný K. N. zajistil další schůzku obžalované Z. A. s pracovnicí
společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., kterou společně
navštívili, kde obžalovaná Z. A. za pomoci obžalovaného K. N. nechala z
poskytnutého hypotečního úvěru převést částku ve výši 109.119,49 Kč na účet
patřící společnosti Stavby, investice, reality, s. r. o., IČO 27437663, jejímž
jednatelem byl obžalovaný P. Š., jakožto provizi za zprostředkování koupě
předmětných nemovitostí, a částku 3.654.000 Kč nechala dne 14. 9. 2010 převést
na účet patřící společnosti Arastea s. r. o., IČO 28172825, kdy
prostřednictvím internetového bankovnictví obžalovaný P. Š. a obžalovaný A. J. z výše uvedeného jimi ovládaného účtu společnosti Arastea uvedenou částku
několikrát a v různých částkách převáděli přes účty patřící jimi řízeným
obchodním společnostem, a to společnosti Bel-Gan s. r. o., IČO 25134019,
oficiálně zastoupené V. M., zesnulým dne 25. 7. 2010, společnosti Wilton a. s., IČO 27385639, oficiálně zastoupené P. D., trvale bytem V., K.,
společnosti Big Extra Auto, a. s., IČO 27116158, společnosti Kanrin Maru, a. s., IČO 28938267, a společnosti Basiliscus, a. s., IČO 28881907, oficiálně
zastoupených A.
Š., trvale bytem V., J., kdy tyto finanční prostředky jednak
nechali dne 15. a 16. 9. 2010 v Komerční bance v částce 1.646.000 Kč vybrat A. Š. v hotovosti, kterou od něj následně převzali, jednak je převedli na účty
svých či jimi řízených obchodních společností, jako byly Česká investiční CZ,
a. s. v likvidaci, IČO 26112485, společnost Best Credit Group a. s., IČO
27944077, společnost Stavby, investice, reality s. r. o., IČO 27437663, a na
další účty, kde je použili pro vlastní potřebu a o zisk se obžalovaní A. J.,
P. Š. a K. N. dosud nezjištěným způsobem podělili, čímž poškozené
společnosti Mat Sport s. r. o., způsobili škodu ve výši 4.333.419 Kč a
poškozené společnosti Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., škodu ve výši
3.763.119,49 Kč;
obžalovaný K. N. zajistil schůzku obžalovaného V. R. s pracovnicí
společnosti Modrá Pyramida stavební spořitelna, a. s., IČO 60192852, se sídlem
Bělehradská 222/128, Praha 2, kterou dne 30. 9. 2010 společně navštívili na
pobočce v Praze v Jindřišské ulici, kde obžalovaný V. R. za pomoci
obžalovaného K. N. zažádal o překlenovací úvěr ve výši 4.500.000 Kč, ač si
byl vědom toho, že předkládá stavební spořitelně padělané potvrzení o výši
příjmů, údajně vystavené společností J.I.A. Company s. r. o., u níž nikdy nebyl
zaměstnán, které mu opatřil obžalovaný K. N., a věděl, že nebude schopen takto
vysoký úvěr splácet, neboť je nemajetný a v té době nezaměstnaný, byť mu
obžalovaný K. N. slíbil, že za něho splátky překlenovacího úvěru budou hradit
jiné, blíže nespecifikované osoby, kdy účelem překlenovacího úvěru bylo
zakoupení bytové jednotky v ulici P. v P. – H., vč. podílu na společných
částech domu a na pozemku parc. č. st., vše zapsané na LV u Katastrálního
úřadu pro hl. m. P. pro obec P., kat. území H., ve vlastnictví společnosti Byty
Poupětova s. r. o., IČO 27860728, Na Balkáně 812, Praha 3, v celkové hodnotě
8.230.340,90 Kč, avšak za kupní cenu ve výši 6.800.000 Kč, obžalovaný K. N. poté, opět po dohodě s obžalovanými A. J. a P. Š., předložil dne 8. 11. 2010 v P. obžalovanému V. R. kupní smlouvu, mezi prodávající společností
Byty Poupětova s. r. o., na straně jedné a kupujícím V. R. na straně druhé,
která však byla opatřena padělkem kulatého notářského razítka JUDr. Aleny
Procházkové a padělkem ověřeného podpisu B. V., trvale bytem B., P.,
jednatele společnosti Byty Poupětova s. r. o., čímž uvedl obžalovaného V. R. v omyl, neboť ten očekával oprávněný prodej nemovitostí a v důsledku toho došlo
k převodu vlastnických práv k uvedeným nemovitostem na obžalovaného V. R. bez
vědomí jejich vlastníka, kdy na základě podepsané kupní smlouvy obžalovaný K. N. zajistil další schůzku obžalovaného V. R. s pracovnicí společnosti Modrá
pyramida stavební spořitelna, a. s., kterou společně navštívili, kde obžalovaný
V. R. za pomoci obžalovaného K. N. nechal z poskytnutého hypotečního úvěru
převést částku ve výši 115.642,50 Kč na účet patřící společnosti Stavby,
investice, reality, s. r. o., IČO 27437663, jejímž jednatelem byl obžalovaný P. Š., jakožto provizi za zprostředkování koupě předmětných nemovitostí, a částku
4.364.000 Kč nechal dne 18. 11. 2010 převést na účet patřící společnosti
Marcia s. r. o., IČO 27657965, kdy prostřednictvím internetového bankovnictví
obžalovaný P. Š. a obžalovaný A. J. z výše uvedeného jimi ovládaného účtu
společnosti Marcia uvedenou částku několikrát a v různých částkách převáděli
přes účty patřící jimi řízeným obchodním společnostem, a to společnosti Onyx s. r. o., IČO 60914807, společnosti Wilton a. s., IČO 27385639, oficiálně
zastoupené P. D., trvale bytem V., K., společnosti Big Extra Auto, a. s., IČO
27116158, společnosti Kanrin Maru, a. s., IČO 28938267, a společnosti
Basiliscus, a s., IČO 28881907, oficiálně zastoupených A.
Š., trvale bytem
V., J., kdy tyto finanční prostředky převedli na účty svých a jimi řízených
obchodních společností, jako byly Česká investiční CZ, a. s. v likvidaci, IČO
26112485, společnost Best Credit Group, a. s., IČO 27944077, společnost Stavby,
investice, reality s. r. o., IČO 27437663, a další účty, kde je použili pro
vlastní potřebu a o zisk se obžalovaní A. J., P. Š. a K. N. dosud
nezjištěným způsobem podělili, čímž poškozené společnosti Byty Poupětova, s. r. o., způsobili škodu ve výši 8.230.340,90 Kč a poškozené společnosti Modrá
pyramida stavební spořitelna, a. s., škodu ve výši 4.479.642,50 Kč.
2. O právním následku takto zjištěné trestní odpovědnosti obviněných
rozhodl nalézací soud následujícím způsobem.
Obviněného A. J.
odsoudil za tyto zločiny a dále za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5
písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2014,
sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11.
11. 2015, sp. zn. 5 To 72/2015, a pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 21 tr. zákoníku k § 240 odst. 1, odst. 2 písm.
a), odst. 3 tr. zákoníku z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010,
sp. zn. 7 T 84/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5.
12. 2011, sp. zn. 3 To 31/2011, podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití §
43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let,
pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 zařadil do věznice s dozorem. Podle § 73
odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu funkce člena statutárního orgánu v obchodních společnostech, a to na
dobu deseti let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o
trestech z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 40 T
13/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, sp.
zn. 5 To 72/2015, a z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp.
zn. 7 T 84/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12.
2011, sp. zn. 3 To 31/2011, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok
obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo tímto zrušením,
pozbyla podkladu.
Obviněného P. Š.
odsoudil za tyto zločiny a dále za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5
písm. a) tr. zákoníku z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2014,
sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11.
11. 2015, sp. zn. 5 To 72/2015, a pokus zločinu zkrácení daně, poplatku a
podobné povinné platby podle § 8 odst. 1 tr. zákona ve znění účinném do 31. 12.
2009 (dále jen tr. zákona) k § 148 odst. 1, 2, 3 písm. a), c) tr. zákona z
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, ve
spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 3 To
31/2011, podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku
a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř
let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 zařadil do věznice s dozorem. Podle
§ 70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku mu uložil trest propadnutí věci, a to 2
disket (zn. Verbatim a Fujifilm), flash disku zn. SanDisk backup 8 GB,
plastového průhledného převaděče, stolního počítače bílé barvy vč. napájecího
kabelu, 3 ks flash disku, 2 ks platebních karet MasterCard a 4 ks různých
písemností k platebním kartám. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního
orgánu v obchodních společnostech, a to na dobu pěti let. Podle § 43 odst. 2
tr. zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestech z rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 8. 12. 2014, sp. zn. 40 T 13/2014, ve spojení s usnesením Vrchního
soudu v Praze ze dne 11. 11. 2015, sp. zn. 5 To 72/2015, a z rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, ve spojení s
rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 3 To 31/2011,
jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem
ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněného K. N.
odsoudil podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku
a § 58 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let,
jehož výkon mu podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně
odložil na zkušební dobu pěti let. Podle § 102 tr. zákoníku mu uložil trest
propadnutí náhradní hodnoty, a to motorových vozidel tov. zn. Hummer H2,
Subaru Impreza, Hummer H3, a Mercedes S.
U obviněné Z. A.
soud podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k
trestnímu příkazu Okresního soudu v Berouně ze dne 18. 2. 2011, sp. zn. 2 T
17/2011, dále ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 6.
2011, sp. zn. 1 T 17/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze
dne 12. 10. 2011, sp. zn. 9 To 459/2011, dále ve vztahu k rozsudku Okresního
soudu v Kutné hoře ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 2 T 38/2011, ve spojení s
usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 9 To 571/2011,
ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 1. 2012, sp. zn. 17
T 87/2011, a dále ve vztahu k rozsudku Okresního soudu pro Prahu - východ ze
dne 4. 5. 2012, sp. zn. 1 T 16/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v
Praze ze dne 1. 8. 2012, sp. zn. 9 To 341/2012.
U obviněného V. R.
soud podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k
trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 4 T
316/2010, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 27. 9.
2011, sp. zn. 4 T 326/2010.
Soud dále rozhodl o uplatněných nárocích na náhradu škody tak, že podle § 228
odst. 1 tr. ř. uložil obviněným A. J., P. Š., K. N. a Z. A. povinnost
společně a nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida stavební spořitelna, a.
s., se sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve výši
5.546.855,83 Kč a obviněným A. J., P. Š., K. N. a V. R. povinnost společně
a nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se
sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve výši 6.313.888,28 Kč.
3. O odvolání obviněných A. J., P. Š., Z. A., V. R. a zúčastněných
osob Herington Leasing s. r. o., Best Transport Prague s. r. o. a Centavia s.
r. o. proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1.
2017, č. j. 9 To 94/2016-4498, jímž z podnětu odvolání obviněných A. J., P.
Š., Z. A., V. R. a zúčastněných osob napadený rozsudek částečně zrušil podle
§ 258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř., a to u obviněných A. J. a P.
Š. ve výrocích o trestech, u obviněných A. J., P. Š., Z. A. a V. R. ve
výroku o náhradě škody a ve výroku o zabrání náhradní hodnoty a z důvodu
uvedeného v § 261 tr. ř. také ohledně obviněného K. N. ve výroku o náhradě
škody a výroku o zabrání náhradní hodnoty. Odvolací soud podle § 259 odst. 3
tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem podvodu
podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, úvěrového podvodu podle §
211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a padělání a pozměnění veřejné
listiny podle § 348 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, vše ve formě
organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku u obviněných A. J. a
P. Š. a dále zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c)
tr. zákoníku u obviněných Z. A. a V. R. odsoudil
obviněného A. J.
podle § 209 odst. 5, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 zařadil do
věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v
obchodních společnostech, a to na dobu deseti let. Podle § 43 odst. 2 tr.
zákoníku byl zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 7. 12. 2010, sp. zn. 7 T 84/2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu
v Praze ze dne 5. 12. 2011, sp. zn. 3 To 31/2011, jakož i všechna rozhodnutí na
tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo tímto
zrušením, pozbyla podkladu.
obviněného P. Š.
podle § 209 odst. 5, § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v
trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 zařadil do
věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu dále uložil trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu v
obchodních společnostech, a to na dobu pěti let. Podle § 70 odst. 2 písm. b)
tr. zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to 2 disket (zn.
Verbatim a Fujifilm), flash disku zn. SanDisk backup 8 GB, plastového
průhledného převaděče, stolního počítače bílé barvy vč. napájecího kabelu, 3 ks
flash disku, 2 ks platebních karet MasterCard a 4 ks různých písemností k
platebním kartám.
Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným A. J., P. Š., K. N. a Z. A.
povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida stavební
spořitelna, a. s., se sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve
výši 3.784.000 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % počínaje 15. 4. 2015 do
zaplacení a obviněným A. J., P. Š., K. N. a V. R. povinnost společně a
nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se
sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve výši 4.500.000 Kč, s
úrokem z prodlení ve výši 8,05 % počínaje 15. 4. 2015 do zaplacení. Podle § 229
odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou Modrá pyramida stavební spořitelna, a. s., se
sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, se zbytkem nároku na náhradu škody na
řízení ve věcech občanskoprávních.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti citovanému rozsudku vrchního soudu podali obvinění A. J., P.
Š., Z. A. a V. R. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
5. Obviněný A. J. v dovolání zpracovaném svým obhájcem JUDr. Vojtěchem
Veverkou uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Soudy podle něj neučinily taková skutková zjištění, aby jej mohly uznat vinným
účastenstvím ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Předchozí dohoda uvedená v závětích skutkových vět rozhodnutí je ve skutečnosti
závěrem právním a nikoli skutkovým. Řízení či naplánování je přímo znakem
objektivní stránky účastenství, tímto znakem proto nemůže být popsán skutek.
Jednání, kterým měl trestnou činnost řídit, nebylo v rozhodnutí uvedeno a nijak
detailně konkretizováno. Soudy obou stupňů se nezabývaly subjektivní stránkou
účastenství ve vztahu k jednotlivým trestným činům. V rovině úvah ohledně
objektivní a subjektivní stránky účastenství soud nedostatečně rozlišuje mezi
spácháním trestného činu pachatelem a účasti na něm ze strany organizátora.
Pokud jde o kvalifikaci zločinu podvodu, zůstalo nevysloveno, koho měli
pachatelé uvést v omyl, jakým jednáním a zda je dána příčinná souvislost mezi
omylem a způsobenou škodou. Těžko mohla vzniknout škoda tím, že byli uvedeni v
omyl obvinění R. a A. Zmiňuje-li soud omyl poškozeného, pak není jasné, jak
jej mohli pachatelé uvést v omyl, když mezi nimi nedošlo k žádnému jednání.
Obviněný dále shledává v napadeném rozhodnutí nedostatečné zjištění skutkového
stavu a ústavní deficity. Má za to, že řízení nemělo rysy spravedlivého
procesu, kdy vady spočívaly zejména v tzv. opomenutých důkazech a přehlížení
obhajoby obviněného. Odvolací soud se následně odmítl zabývat alibi, kterého se
obviněný dovolával.
6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr.
ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a odvolacímu soudu přikázal, aby věc v
potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě, aby zrušil i rozsudek
prvního stupně a shodný příkaz učinil tomuto soudu. Ke svému dovolání připojil
také žádost o odklad výkonu trestu podle § 265o tr. ř.
7. Obviněný P. Š. podal prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lucie
Kotyzové dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g),
h), k) tr. ř. Namítá, že rozsudky nebyly dostatečně odůvodněny, neboť v těchto
není uvedeno, kterými konkrétními důkazy je jeho vina prokázána. Nebylo
dokázáno, že věděl o tom, že podpisy prodávajících na kupních smlouvách byly
zfalšované. V této souvislosti zpochybňuje hodnocení důkazů nalézacím soudem.
Je dále toho názoru, že v jeho věci mělo být zohledněno spoluzavinění poškozené
Modré pyramidy. Vůči výroku o trestu uplatňuje výhradu, že mu měl být místo
trestu samostatného uložen trest souhrnný. Samotný trest pokládá za nepřiměřeně
vysoký, zvláště s ohledem na dobu spáchání jeho trestné činnosti, rodinnou
situaci, spoluzavinění poškozené a skutečnost, že zásadním způsobem přispěl k
zadržení hlavního pachatele. Svojí poslední námitkou obviněný brojí proti
výroku o náhradě škody, kterým byl podle jeho mínění porušen zákaz
reformationis in peius, neboť dlužná částka z odvolacího rozsudku se při úroku
8,05 % bude rovnat nejpozději po pěti letech, tedy v roce 2020, částce z
rozsudku soudu prvního stupně. Vzhledem k tomu, že obviněný byl odsouzen k
trestu odnětí svobody v délce čtyř let, výstup jeho trestu bude v roce 2021. Je
tedy zjevné, že výrok odvolacího soudu je méně příznivý, než byl výrok soudu
prvního stupně. V této souvislosti dodává, že nebylo zohledněno spoluzavinění
poškozené, která zanedbala svoji povinnost přecházet škodám.
8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr.
ř. zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc znovu
projednal a rozhodl.
9. Obviněná Z. A. podala prostřednictvím svého obhájce JUDr.
Františka Šafárika dovolání opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. stejně jako obviněný V. R., jež je podal prostřednictvím své
obhájkyně Mgr. Zuzany Beranové. Obsah dovolání těchto obviněných je zcela
shodný. Dovolatelé uvádí, že s ohledem na § 18 a § 19 tr. zákona nelze jejich
jednání podřadit pod § 211 odst. 5 písm. c) tr. zákona. Mají za to, že soudy
nesprávně posoudily právní stránku jejich skutku. Nevěděli, že sjednávají úvěr,
nevěděli, o jakou výši úvěru se jednalo, nevěděli, že to budou oni, kdo bude
úvěr splácet, a neznali ani hodnotu bytu, k němuž kupní smlouvu podepisovali.
Slíbenou odměnu nepovažují za projev ziskuchtivého jednání, ale za přiměřenou
odměnu. Přestože jim nemůže být podle názoru soudu přičteno ve prospěch, že
nečetli dokumenty, které podepsali, neznamená to, že jim tato skutečnost má být
přičtena k tíži. Trvají dále na tom, že nepředložili žádné nepravdivé údaje,
když nevěděli o tom, že by se k úvěru mělo předkládat potvrzení. Názor soudu,
že byli informováni, popř. věděli, že půjčky nebudou spláceny, je podle jejich
mínění mylný. Soudy měly dále vyhodnotit spoluúčast poškozené Modré pyramidy na
způsobené škodě. Byli to právě oni, kdo byl uveden spoluobviněnými v omyl.
Závěrem tito dovolatelé dovozují, že § 211 a násl. tr. zákoníku považují za
odporující pravidlům EU o nedovolené podpoře státu soukromým podnikatelům.
10. Z výše uvedených důvodů oba obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud
rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 9 To 24/2016 spolu s rozsudkem
Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 7/2013 zrušil, a aby věc vrátil k novému
projednání, a dále, aby se Nejvyšší soud vypořádal s námitkou nedovolené státní
podpory a předložil Ústavnímu soudu k posouzení ustanovení § 211 a násl. tr.
zákoníku.
11. Nejvyšší státní zástupce se k dovoláním obviněných vyjádřil
prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství
(dále jen „státní zástupkyně).
12. Pokud jde o námitku obviněného A. J. týkající se jeho role jako
organizátora v dané trestné činnosti, poukazuje státní zástupkyně na popis jeho
jednání obsažený ve výroku o vině s tím, že v podrobnostech odkazuje na
odůvodnění rozsudku nalézacího soudu na str. 22-23 (zatímco dovolatelem A. J.
poukazovaná část odůvodnění na č. l. 24 se vztahuje pouze ke shrnutí
podstatných skutkových okolností výroku o vině v celém jeho rozsahu). Z popisu
skutku podle ní vyplývá, že dovolatelé A. J. a P. Š. zosnovali a řídili
trestné činy spáchané jinými osobami. Přitom ve vztahu ke dvojnásobnému zločinu
úvěrového podvodu ve smyslu § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) trestního zákoníku
není pochyb o tom, že subjektivní stránka jednání A. J. a P. Š. pokrývá v
prvé řadě otázku nepravdivosti údajů hlavních pachatelů při sjednávání
úvěrových smluv a v pořadí druhém i způsobený škodlivý následek, kdy v tomto
případě postačuje podle § 17 písm. a) tr. zákoníku jejich zavinění z nedbalosti.
13. K další námitce dovolatele ohledně naplnění znaku uvedení v omyl
státní zástupkyně uvádí, že z obsahu popisu skutku je zcela zřejmé, že obviněná
Z. A. a obviněný V. R. byli uvedeni v omyl obviněným K. N., neboť
očekávali oprávněný prodej nemovitosti. V tomto mylném přesvědčení pak
vystupovali na straně kupujících, aby předmětné byty do svého vlastnictví
nabyli. Uveden v omyl byl také příslušný katastrální úřad, který na základě
předložených podkladů provedl zápis o změně vlastníka předmětných nemovitostí.
Došlo tak k obohacení obviněné Z. A. a obviněného V. R.. Doplnila, že na
podvodu mohou být zainteresovány až 4 osoby: pachatel, osoba jednající v omylu,
osoba poškozená a osoba obohacená. Způsob naplnění skutkové podstaty obou
zvlášť závažných zločinů podvodu ve smyslu výše uvedené právní kvalifikace a
tím i postavení (nejen) dovolatele A. J. jako účastníka při jejich spáchání
tedy považuje za zřejmý z přisouzených skutkových okolností výroku o vině, a to
i přesto, že z příslušné části odůvodnění odsuzujícího rozsudku soudu I. stupně
je zřejmá jistá nepřesnost, kdy se na č. l. 25 druhý odstavec jeho rozsudku
podává, že poškozené společnosti (vlastníků obou bytových jednotek) byly
uvedeny v omyl, aniž by bylo současně uvedeno, jakým způsobem se tak mělo stát,
jestliže vůči nim žádné klamavé jednání adresné povahy uskutečněno nebylo.
14. Pokud obviněný ve vztahu ke zločinu úvěrového podvodu, resp. účasti
na něm, namítá nedostatečná skutková zjištění, založená na vadě tzv.
opomenutých důkazů, poukazuje státní zástupkyně s odkazem na judikaturu
Ústavního soudu na to, že v posuzované věci se o případ tzv. opomenutých důkazů
nejednalo, byť se poukazovanými důkazními návrhy a jejich možnou vypovídací
hodnotou zabýval z podnětu podaného odvolání obviněného A. J. až soud druhého
stupně, jak je patrno z tomu odpovídající pasáže na jeho rozsudku (str. 8). V
uvedeném směru dospěl ke zcela správnému závěru, že se finanční prostředky,
vylákané na úvěrovém věřiteli, dostaly zcela mimo rámec kupních smluv, pokud
byly namísto takového účelového určení převedeny na bankovní účty dalších
obchodních společností, aniž by tyto společnosti vystupovaly v postavení
řádných zprostředkovatelů obchodování s byty a aniž by tak disponovaly
odpovídajícím právním titulem k inkasu příslušné části obdržených úvěrových
peněz.
15. K části dovolací argumentace obviněného P. Š. týkající se jeho
vědomosti o nepravosti podpisů na kupních smlouvách a závěru o jeho vině na
základě toho, že převody částek byly prováděny z IP adresy společnosti Stavby,
investice, reality s. r. o. uvádí, že je ryze skutkové povahy a odporuje
účelovému zaměření uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. Ve smyslu léty ustálené judikatury nezakládá kvalifikovaný důvod
výjimečného přezkoumání skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání, jestliže
je existence extrémního rozporu mezi výsledky provedeného dokazování a
přijatými skutkovými závěry obou soudů, tvořícími skutkový podklad výroku o
jeho vině, tvrzena toliko na podkladě zpochybnění kvality hodnotícího postupu
soudů. Tuto část dovolací argumentace tak nepovažuje za způsobilou k věcnému
projednání, a proto pouze nad rámec podaného vyjádření poukazuje na správnost
hodnotících úvah nalézacího soudu v kontextu s důkazním podkladem, kterým se po
stránce skutkové řídil, a na tomto podkladě vzal za prokázaný způsob, jakým
byla veškerá přisouzená trestná činnost ze strany spoluobviněných A. J. a P.
Š. zosnována a řízena (viz zejm. str. 22–23 shora jeho rozsudku).
16. K námitce o spoluzavinění poškozené Modré pyramidy, stavební
spořitelny, a. s., prostřednictvím níž obviněný poukázal na pasáž z rozsudku
odvolacího soudu na jeho č. l. 23 s tím, že její kontrolní mechanismy
nefungovaly tak jak měly, uvádí, že této nelze přisvědčit, vytýká-li dovolatel
soudům, že nezohlednily toto zjištění ve světle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.
zn. 11 Tdo 1121/2012 ze dne 14. 3. 2013 (podle kterého „trestní represe
uplatněná proti jednomu z účastníků soukromoprávního vztahu nemůže nahrazovat
nezbytnou míru opatrnosti druhého účastníka při ochraně jeho soukromých práv a
nahrazovat instituty jiných právních odvětví, které jsou určeny k ochraně
těchto práv“). Podle státní zástupkyně je naopak namístě v kontextu s
přisouzeným způsobem, jakým byl v daném případě trestný čin úvěrového podvodu
spáchán, přiměřeně odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo
1256/2003 a dále i pod sp. zn. 3 Tdo 1086/2013 a pod sp. zn. 6 Tdo 728/2013,
podle kterých „o podvodné jednání ve smyslu § 250 trestního zák. jde i v
případě, jestliže poškozený je schopen prověřit si skutečný stav rozhodných
okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých
informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku
pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas, přičemž je třeba
vzít v úvahu, že poškozený nemá uloženou povinnost v obdobných případech
provádět zmíněné ověření, byť lze takový postup považovat za obezřetný a
obvyklý“.
17. K námitce dovolatele stran porušení pravidel pro ukládání souhrnného
trestu státní zástupkyně uvedla, že napadený výrok o trestu podle jejího
aktuálního zjištění právně neexistuje, neboť z rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 26. 10. 2017 sp. zn. 6 To 48/2017, vydaného v dovolatelem
poukazované trestní věci Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 50 T 11/2015,
vyplynulo, že byl zrušen v souvislosti s ukládáním souhrnného trestu odnětí
svobody, vyměřeného dovolateli P. Š. za podmínek § 43 odst. 2 tr. zákoníku
podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku v trvání osmi let se zařazením pro jeho výkon
podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou.
Stalo se tak při zohlednění sbíhající se trestné činnosti, přisouzené (mj. i) v
předmětné trestní věci Městského soudu v Praze sp. zn. 56 T 7/2013, když bylo
prve označeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci konkrétně rozhodnuto mj.
tak, že se „podle § 43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku současně zrušuje výrok o
trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2016 sp. zn. 56 T
7/2013, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017 sp.
zn. 9 To 94/2016“.
18. Za důvodnou pokládá státní zástupkyně námitku dovolatele o porušení
zákazu reformationis in peius odvolacím soudem při rozhodnutí o náhradě škody
přisouzené poškozené společnosti Modrá pyramida, stavební spořitelna, a. s.
Nové rozhodnutí o solidární povinnosti všech obviněných vůči tomuto poškozenému
subjektu je sice v rozsahu 40% snížení původně přisouzené výše náhrady škody,
nicméně s 8,5% úrokem z prodlení ve smyslu uplatněného nároku poškozené,
počínaje od 15. 4. 2015, podle ní při perspektivě navýšení jistiny přisouzené
pohledávky poškozeného o 51 % na úrocích z prodlení se tak (zvažováno k 15. 4.
2021, tedy do přepokládaného vykonání trestu obviněným) pohybuje nad rámcem
jejího 40% snížení na odvolací úrovni. Je tedy zřejmé, že v daném případě při
absentujícím odvolání státního zástupce, jakož i poškozeného subjektu Modrá
pyramida, stavební spořitelna, a. s., došlo ke zhoršení postavení obviněného,
ačkoliv tomu bránil zákaz, uvedený v § 259 odst. 4 tr. ř., který patří mezi
nepominutelné náležitosti spravedlivého procesu.
19. Důvodnost takto uplatněné námitky se pak podle závěru státní
zástupkyně s ohledem na zásadu beneficium cohaesionis vztahuje i na všechny ty
zbývající spoluobviněné, kteří byli uvedenou změnou adhezních výroků dotčeni
vyslovením takto upravené výše jejich solidární platební povinnosti a jejichž
objektivní platební možnosti (v případě obviněných A. J., Z. A. a V. R. z
obdobného důvodu výkonu nepodmíněných trestů odnětí svobody v nezanedbatelné
výši, u obou posledně jmenovaných v kontextu s postupem podle § 44 tr. zákoníku
podrobně odůvodněným na str. 29 rozsudku soudu prvního stupně a navíc vzhledem
k jejich sociálnímu postavení osob bez domova, u podmíněně odsouzeného K. N.
pak z důvodu jeho nevyhovující zdravotní způsobilosti – viz protokol o hlavním
líčení ze dne 13. 4. 2015 k jeho osobě) se nestaly podobně jako v případě
dovolatele P. Š. předmětem takových úvah odvolacího soudu, ze kterých by mohl
dospět k přesvědčivému závěru, že splněné podmínky zákazu změny k horšímu byly
respektovány i ve vztahu k adheznímu způsobu rozhodování. Podstatným však
zůstává, že by takové úvahy za poukázaných osobních poměrů obviněných, pokud by
tyto byly odpovídajícím způsobem zohledněny, přijetí takového závěru
nedovolovaly.
20. K dovoláním obviněného V. R. a obviněné Z. A. státní zástupkyně
uvedla, že tito obvinění vystupovali na pozici tzv. bílých koní. Propůjčili
svoji identitu k tomu, aby figurovali na straně žadatelů o úvěr, a to přestože
věděli, že budou vstupovat do platebních závazkových vztahů a za tímto účelem
předkládali doklady potvrzující jejich platební způsobilost, ačkoliv jim bylo
známo, že tato potvrzení jsou nepravdivá a že s tam deklarovanými
zaměstnavateli nikdy nebyli v pracovním vztahu a nedisponují tak žádnou reálnou
možností poskytnuté úvěry splácet. Soudy proto nemohly přisvědčit jejich
obhajobě o tom, že oni sami byli při uzavírání úvěrových smluv uvedeni v omyl s
tím, že žádné listiny nevyhotovovali ani nečetli a že jim nebylo známo, jaké
listiny se bance při sjednávání úvěru předkládají, a že ani neznali výši
poskytnutých úvěrových peněz a tím ani výši škody, kterou měli svým jednáním
způsobit. S ohledem na to, že byli osobami dlouhodobě nezaměstnanými, věděli,
že listiny uvádějí o jejich výdělkových poměrech nepravdivé údaje. Věděli také,
že tyto poslouží k uzavření úvěrových vztahů, které nemohli z hlediska svých
platebních povinností naplnit. Byli tak srozuměni s tím, že úvěry, ze kterých
plynuly platební povinnosti toliko jim, spláceny nebudou, a to ke škodě jejich
úvěrového věřitele. Současně jim bylo známo, že účelem obou úvěrových vztahů je
koupě dvou bytových jednotek z jejich strany, s tím, že je na sebe nechají
dočasně převést a že v této souvislosti budou popsaným způsobem vystupovat při
uzavírání úvěrových smluv, za což jim byla poskytnuta přislíbená finanční
odměna. O rozhodné skutečnosti jimi uzavíraných úvěrových smluv se nezajímali
nikoliv proto, že by z jakýchkoli objektivních důvodů a zejména pak důvodů
deficitu duševních schopností průměrného dospělého člověka nebyli schopni tak
činit, ale že tak ani postupovat nechtěli, smířeni s tou eventualitou, že za
přisouzených okolností jimi sjednaných úvěrových vztahů velmi reálně dojde k
jejich uzavření na podkladě jimi uváděných nepravdivých údajů [§ 15 odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. zákoníku] a k následnému poškození jejich smluvního
partnera [ § 17 písm. a) tr. zákoníku]. Pokud jde o otázku úmyslného zavinění
jmenovaných dovolatelů, odkazuje státní zástupkyně na příslušné hodnotící
pasáže z rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 23 rozsudku nalézacího soudu, str.
10 shora rozsudku odvolacího soudu) s tím, že se o dovolateli namítaný skutkový
omyl ve smyslu § 18 tr. zákoníku, ani o právní omyl podle § 19 tr. zákoníku za
tam zakotvených zákonných podmínek jejich vyvinění právě v kontextu výše
konstatovaných skutkových okolností, dokládajících jejich úmyslné zavinění,
jednat nemohlo.
21. Závěrem státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1, 2 tr. ř. napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 1. 2017,
sp. zn. 9 To 94/2016, částečně zrušil z podnětu dovolání obviněného P. Š. ve
všech jeho výrocích o náhradě škody poškozené Modrá pyramida, stavební
spořitelna, a. s., a aby tak postupoval s přihlédnutím k § 261 tr. ř. i ohledně
obviněných A. J., Z. A., V. R. a K. N., a dále postupoval podle § 265m
odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 265 tr. ř. a sám ve věci rozhodl tak, že uloží
podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněným A. J., P. Š., K. N. a Z. A.
povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida, stavební
spořitelna, a. s., se sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve
výši 5.546.855,83 Kč, a obviněným A. J., P. Š., K. N. a V. R. povinni
společně a nerozdílně nahradit poškozené Modrá pyramida, stavební spořitelna,
a. s., se sídlem Bělehradská 128/222, Praha 2, majetkovou škodu ve výši
6.313.888,28 Kč. Státní zástupkyně současně vyjádřila podle § 265r odst. 1
písm. c) tr. ř. souhlas s tím, aby toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v
neveřejném zasedání. Současně vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejném
zasedání i pro případ jiného, než navrženého rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal,
zda v této trestní věci jsou dovolání přípustná, zda byla podána v zákonné
lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podaly osoby
oprávněné. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a
odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami
oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňují i
obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
23. Na základě těchto zjištění se všemi dovoláními zabýval v neveřejném
zasedání nařízeném na den 11. l. 2018, v němž naznal, že v souvislosti s
řešením problematiky, který se vztahuje ke způsobu rozhodnutí o obviněném P.
Š., je z hlediska zásady rychlosti řízení vhodné realizovat vyloučení
rozhodování o mimořádném opravném prostředku tohoto obviněného (a pro obsahovou
souvislost s dovoláním obviněného A. J.) i posléze jmenovaného dovolatele
postupem podle § 23 odst. 1 tr. ř. ze společného řízení k samostatnému
projednání a rozhodnutí, neboť na rozdíl od obviněných Z. A. a V. R.
nedospěl k jednoznačnému závěru, že by řízení o dovolání u Nejvyššího soudu
bylo možno ukončit rozhodnutím senátu č. 6 v nařízeném jednání. Proto podle §
23 odst. 1 tr. ř. vyloučil věc obviněných A. J. a P. Š. ze společného
řízení k samostatnému projednání a rozhodnutí a nadále se soustředil pouze na
posouzení důvodnosti dovolání obviněných Z. A. a V. R.
IV.
Důvodnost dovolání
obecná východiska
24. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v §
265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky
naplňují jím uplatněné dovolací důvody.
25. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon
vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci
samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných
skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.
Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí – s výjimkou případu tzv.
extrémního nesouladu – vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v
průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího
rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s
vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s
ohledem na zjištěný skutkový stav.
26. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst.
1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně
uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových
zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi
provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem
prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen
soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263
odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout
přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy a čl. 2 odst.
1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.
27. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro
existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v
pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především
v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další
soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva
(trestního, ale i jiných právních odvětví).
28. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že
Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§
265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní
iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má
zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr.
ř.).
29. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení
dovolání obviněných.
vlastní posouzení dovolání
30. Přestože dovolací argumentace obou obviněných je zdánlivě založena
na námitce hmotně právní povahy, a to v souvislosti s jejich tvrzením, že v
důsledku § 18 a § 19 tr. zákoníku nelze v jejich případě dojít k závěru o
naplnění skutkové podstaty zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst.
5 písm. a) tr. zákoníku, ve skutečnosti její základ spočívá v odmítnutí
hodnotících stanovisek a z nich vyvozených skutkových závěrů soudů nižších
stupňů. Podstatu obou dovolání tvoří popření jakékoli vědomosti obou obviněných
o faktické povaze jejich jednání, jehož se podle zjištění soudů dopustili.
Popírají nejen jakoukoli vědomost o protiprávní povaze svého jednání, resp.
subjektivní souvislost takového jednání s jednáním dalších na činu
participujících osob, které označují za osoby, jež je měly uvést v omyl, nýbrž
prakticky vědomost o účasti na jakémkoli právním úkonu. Jejich výhrady jdou
totiž až tak daleko, že popírají samotnou vědomost uzavření úvěrových smluv.
31. Obvinění se svou argumentací zcela zřetelně ocitají mimo obsahové
zaměření jimi uplatněného dovolacího důvodu, jenž je, jak již zmíněno shora
(body 24. až 26), určen k nápravě vad hmotně právního posouzení zjištěného
skutkového stavu (skutku vyjádřeného především ve výrokové části rozsudku). Své
výhrady vůči správnosti právního posouzení skutku budují na odlišném skutkovém
základě, tj. aniž by brali v potaz ta zjištění, z nichž vyšly soudy nižších
stupňů. Toto konstatování lze jednoznačně doložit citací příslušných pasáží
tzv. skutkových vět, podle nichž obviněná Z. A. „za pomoci obviněného K. N.
zažádala o překlenovací úvěr ve výši 3.784.000 Kč, ač si byla vědoma toho, že
předkládá stavební spořitelně padělané potvrzení o výši příjmů, údajně
vystavené společností Craft AT, s. r. o., u níž nikdy nebyla zaměstnána, které
jí opatřil obviněný K. N., a věděla, že nebude schopna takto vysoký úvěr
splácet, neboť je nemajetná a v té době nezaměstnaná, …(atd.)“, což
následujícího dne učinil i obviněný V. R., který rovněž „za pomoci obviněného
K. N. zažádal o překlenovací úvěr ve výši 4.500.000 Kč, ač si byl vědom toho,
že předkládá stavební spořitelně padělané potvrzení o výši příjmů, údajně
vystavené společností J.I.A. Company s. r. o., u níž nikdy nebyl zaměstnán,
které mu opatřil obviněný K. N., a věděl, že nebude schopen takto vysoký úvěr
splácet, neboť je nemajetný a v té době nezaměstnaný,.. (atd.)“. Součástí
skutkových zjištění soudů je i další jednání obviněných spočívající v nakládání
s úvěrovými prostředky, které opět „za pomoci obviněného K. N.“ nechali
převádět na účty konkretizovaných společností, jež byly odlišné od údajného
prodejce bytu.
32. Je třeba obecně konstatovat, že v případě, kdy dovolatel vychází ve
své argumentaci z jiných skutkových okolností, než jsou vyjádřena v jím
napadených rozhodnutích, je nutno dospět k závěru, že jeho námitky, byť
formálně opírající se o jím zmíněná ustanovení zákona (v případě dovolatelů §
18 a § 19 tr. zákoníku), dovolacímu důvodu upravenému v § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. nevyhovují. Oba obvinění sice citovaná ustanovení o omylu (skutkovém - §
18 a právním - § 19) ve svém dovolání uvedli, avšak již nikterak s vazbou na
své skutkové námitky nevymezili, které alternativy by se ve vztahu k vzneseným
výhradám měly uplatnit. Přitom jen samotné ustanovení § 18 tr. zákoníku,
týkající se omylu ohledně faktů skutkových (de facto), upravuje v jednotlivých
odstavcích různé typy skutkového omylu (negativní a pozitivní, o okolnosti
vylučující protiprávnost). Naproti tomu § 19 tr. zákoníku se týká omylu stran
faktů právních (de iure), tj. omylu o právu. Není úkolem dovolacího soudu, aby
za dovolatele domýšlel, co měl svými námitkami na mysli, tj. aplikace kterého
konkrétního ustanovení se svým dovolání domáhá.
33. Protože úkolem dovolacího soudu rovněž není to, aby opětovně
přehodnocoval, resp. znovu detailně interpretoval skutkové a právní závěry, k
nimž došly soudy nižších stupňů, zejména (jako tomu je ve věci těchto
dovolatelů) pokud dovolací námitky nezaloží jeho přezkumnou povinnost ve
smyslu § 265i odst. 3 tr. ř., omezuje se Nejvyšší soud na konstatování, že oba
obvinění své mimořádné opravné prostředky podali z jiného důvodu, než je
upraven v § 265b tr. ř., a na odkaz na příslušné pasáže rozsudků soudů nižších
stupňů (zejména soudu odvolacího, neboť ten důvodně poukázal na některé
nesprávnosti obsažené v rozsudku soudu nalézacího) a na vyjádření státní
zástupkyně k dovolání obviněných (bod 20.), s nimiž se ztotožňuje.
34. Z uvedeného je zřejmé, že námitky vyjádřené v dovoláních
obviněných Z. A. a V. R. nenaplňují jak zvolený, tak současně žádný z
ustanovením § 265b tr. ř. upravených dovolacích důvodů. Jejich opravné
prostředky byly proto odmítnuty podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., tj. jako
dovolání podaná z jiného důvodu, než je upraven v § 265b.
35. K tomuto řešení Nejvyšší soud přistoupil poté, co neshledal důvodným
návrh státní zástupkyně v jejím vyjádření k dovolání obviněných, jenž se opíral
o přisvědčení námitce obviněného P. Š. o porušení zákazu reformationis in
peius v souvislosti s uložením povinnosti obviněných uhradit škodu poškozenému
subjektu. Zhodnocení toho, zda výrok odvolacího soudu je pro obviněného
nepříznivější než výrok obsažený v rozsudku nalézacího soudu, který byl napaden
toliko odvoláním podaným ve prospěch obviněného, nemůže být odvislé od
jakýchkoli skutečností, jež nastanou, nebo naopak nenastanou v jakkoli vzdálené
budoucnosti. Na tomto základě by totiž bylo možno tvrdit například to, že trest
odnětí svobody delšího trvání, jehož výkon byl obviněnému podmíněně odložen, je
přísnější než nalézacím soudem uložený nepodmíněný trest kratšího trvání, neboť
v důsledku nesplnění podmínek jeho podmíněného odkladu představuje (v důsledku
jeho následného výkonu při přeměně na trest nepodmíněný) závažnější právní
následek jeho trestní odpovědnosti a porušuje tak zmíněný zákaz změny k
horšímu. V uváděné souvislosti je naopak třeba posuzovat právní důsledky
vyvolané příslušným výrokem k datu jeho vydání. Je třeba zhodnotit, zda
odvolacím soudem zvolený výrok, který jeho rozhodnutím nabývá právní moci,
představuje pro obviněného k tomuto okamžiku větší zátěž, než by přinášel výrok
obsažený v odvoláním napadeném rozsudku, pokud by zůstal nezměněn. Ve věci
posuzované by tak porušení ustanovení § 259 odst. 4 tr. ř. zakládalo pouze
vydání takového výroku o náhradě škody, jímž by solidárně zavázaným
spoluobviněným byla uložena povinnost k náhradě škody ve větším rozsahu, než se
stalo výrokem soudu prvního stupně. K tomu by došlo tehdy, pokud by celková
částka nově formulované náhrady škody (součet jistiny a částky odpovídající
výši úroků z prodlení ke dni rozhodnutí) převyšovala částku k náhradě
stanovenou rozsudkem nalézacího soudu. O takový případ se ve věci posuzované
nejedná.
36. Stejně tak lze konstatovat, že zvažované nedostatky v právní
kvalifikaci skutku, jež souvisí s posouzením části jednání obviněného A. J.
v podobě organizátorství zločinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. a)
tr. zákoníku k § 211 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, se vztahují
výlučně ke znakům účastenství, resp. k problematice s touto formou účastenství
spojené (pokračování) a jako takové nemají žádný vliv na posouzení jednání
hlavních pachatelů, tj. obviněných Z. A. a V. R. U těchto obviněných je
popis skutku zcela dostačující pro soudy užitou právní kvalifikaci, jež je
taktéž v dostatečném rozsahu správně odůvodněna. Ustanovení § 261 tr. ř. se tak
ve vztahu k těmto obviněným nemohlo uplatnit ani co se týče výroků o vině a
trestu.
37. Pokud jde o požadavek obviněných Z. A. a V. R. na předložení věci
Ústavnímu soudu, pak tento nebyl Nejvyšším soudem vyslyšen. Předložení věci
Ústavnímu soudu oba dovolatelé navrhli proto, že podle jejích mínění „by se
Nejvyšší soud, potažmo Ústavní soud měl zabývat otázkou, zda vůbec ustanovení §
211 a násl. tr. zákoníku neodporuje duchu zákonů a pravidlům EU o nedovolené
podpoře státu soukromým podnikatelům, respektive neodůvodněné(mu) zvýhodnění
úzkého okruhu soukromého sektoru vůči ostatním podnikatelům, neboť banky
bezesporu do soukromého sektoru patří, přičemž samotná skutková podstata je
formulována bezdůvodně zvýhodněně oproti dostačujícímu ustanovení o podvodu.“
Trestní řád počítá s možností předložení věci Ústavnímu soudu soudem nalézacím
(§ 224 odst. 5 tr. ř.) a odvolacím (§ 255 odst. 2 tr. ř.), a to za obdobných
podmínek, tedy má-li příslušný soud za to, že zákon jehož užití je v dané
trestní věci rozhodné pro rozhodování o vině a trestu, je v rozporu s ústavním
pořádkem. Skutečnost, že hlava sedmnáctá upravující řízení o dovolání obdobná
ustanovení neobsahuje, nevylučuje možnost takového postupu, neboť v případě
jeho opodstatněnosti se nabízí postupovat za užití trestním právem dovolené
analogie, jež by v daném případě byla analogií bonam parte (ve prospěch
obviněného). Nejvyšší soud však k takovému řešení nepřistoupil, neboť samotná
argumentace dovolatelů, která ve vztahu k § 211 tr. zákoníku namítá, že jeho
dikce „je formulována bezdůvodně zvýhodněně“, nepřináší žádné konkrétní námitky
stran toho, v čem, tj. v jakých zákonných znacích skutkové podstaty, se tvrzený
deficit (a proč) projevuje. Jinými slovy vznesená námitka nevyvolává u
dovolacího soudu přesvědčení, že zákonné podmínky pro přerušení řízení a
předložení věci Ústavnímu soudu (zákon… je v rozporu s ústavním pořádkem)
nastaly. Nadto nelze pomíjet, že nastíněnou otázkou ústavnosti trestného činu
úvěrového podvodu se Ústavní soud již prakticky zabýval (srov. přiměřeně nález
sp. zn. Pl. ÚS 5/2000), takže i s přihlédnutím k tomuto faktu Nejvyšší soud
neshledal návrh obviněných opodstatněným.
38. O dovoláních všech obviněných rozhodl Nejvyšší soud v neveřejném
zasedání, neboť s ohledem na rozhodnutí, které vydal, takto mohl rozhodnout v
této formě zasedání soudu [srov. § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.], což by učinit
nemohl, pokud by rozhodl způsobem navrženým státní zástupkyní, neboť k vydání
rozsudku, jímž by v případě vyslovení nového výroku o náhradě škody musel
rozhodnout, může dovolací soud přistoupit jen ve veřejném zasedání.
39. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje dovolací
soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení
o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem
na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. ledna 2018
JUDr. Ivo Kouřil
předseda senátu