6 Tdo 208/2024

6 Tdo 208/2024-2434

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 8. 2024 o dovolání, které podal obviněný Jiří Havelka, trvale bytem Chotucká 272, 289 33 Křinec, okres Nymburk, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 9 To 8/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 1 T 2/2022, takto:

I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, č. j. 9 To 8/2023-2394, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 10. 2022, č. j. 1 T 2/2022-2100.

II. Podle § 265k odst. 2 věty druhé tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Nymburce přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 6. 10. 2022, sp. zn. 1 T 2/2022, uznal obviněného Jiřího Havelku vinným ze spáchání jednak zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku. Za to jej podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil povinnost, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil způsobenou škodu. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 200 celých denních sazeb po 1 250 Kč, tedy celkem 250 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku současně rozhodl, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách po 10 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu živnostenského podnikání v oboru nákupu a prodeje paliv a v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech v trvání pěti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rovněž rozhodl o nároku poškozené na náhradu způsobené škody.

2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 9 To 8/2023, jímž podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4, písm. d) tr. zákoníku a přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, znovu rozhodl tak, že podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu živnostenského podnikání v oboru nákupu a prodeje paliv a v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech v trvání pěti roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

3. Podle skutkové věty se obviněný dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v úterý dne 15. 5. 2018 v obci XY, okr. XY, jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona, v úmyslu získat neoprávněný prospěch, jednostranně a náhle bez předchozího upozornění a v rozporu s ustanovením o ukončení smlouvy formou výpovědi s dvouměsíční výpovědní dobou přestal plnit povinnosti vyplývající pro něj ze smlouvy o obchodní spolupráci, kterou uzavřel s poškozenou společností JANIMEX TRADING, s.r.o., a podle které se pro tuto společnost zavázal vykonávat činnost spočívající v přejímce uhlí uvedené společnosti od dopravců, manipulaci s ním a zabezpečení prodeje tohoto zboží ve svých provozovnách koncovým zákazníkům,

a to tím způsobem, že si uhlí v celkovém množství nejméně 999,4 tun v ceně nejméně 1 491 Kč za jednu tunu patřící společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., určené k prodeji koncovým zákazníkům, které se nacházelo k uvedenému datu v jeho provozovnách v XY, XY, XY, XY a XY, ponechal a následně jej prodal na svůj účet či s ním naložil jinak, ačkoli se na uvedené uhlí vztahovala podle uvedené smlouvy o obchodní spolupráci výhrada vlastnického práva a bylo tudíž až do doby jeho prodeje koncovému zákazníkovi ve vlastnictví společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., přičemž dne 15. 5. 2018 vyměnil v sídle své podnikatelské činnosti na adrese XY, zámky a svým zaměstnancům přikázal, aby do objektu na uvedené adrese pouštěli pouze jím určené osoby, a současně znemožnil vstup do objektu jednateli poškozené společnosti Ing. Petru Janouškovi, a dále přikázal svým zaměstnancům, aby přestali přijímat objednávky na prodej uhlí na účet společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., a uhlí této společnosti uskladněné ve výše uvedených provozovnách začali prodávat pouze na jeho účet a zároveň nechal cestou tzv. vzdáleného přístupu do počítačů smazat veškerá data z elektronické evidence nákupů, prodejů, tržeb a objednávek týkající se uhlí společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., prodávaného cestou jeho provozoven v XY, XY, XY, XY a XY, a zničit papírovou dokumentaci ohledně nakládání s tímto uhlím, aby znemožnil zpětné vyčíslení a prokázání vzniklé škody,

a v souvislosti s tím ve stejném záměru vědomě a v rozporu s platně uzavřenou smlouvou o nájmu prostor sloužící k podnikání ze dne 1. 2. 2017, na základě které jako pronajímatel a vlastník nemovitosti přenechal ode dne 1. 2. 2017 na dobu neurčitou do užívání kancelář č. 7 nájemci společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., ode dne 15. 5. 2018 poté, co vyměnil zámkovou vložku u vchodových dveří uvedené kanceláře, zamezil jednateli uvedené společnosti Petru Janouškovi v přístupu do této kanceláře a znemožnil mu tak nakládat mimo jiné s elektronickými daty a dokumentací v papírové podobě týkající se výše popsaných transakcí s uhlím patřícího společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., a dalším firemním majetkem včetně finanční hotovosti, přičemž Petru Janouškovi i přes písemné výzvy neumožnil přístup do uvedené kanceláře ani dodatečně a do současné doby mu rovněž neumožnil, aby si převzal osobní i firemní věci, které se nacházely v uvedené kanceláři ani mu je žádným jiným způsobem nezpřístupnil,

a dále si v době od 1. 5. 2018 do 24. 5. 2018 přisvojil a pro svou potřebu ponechal prostředky v celkové výši nejméně 2 264 847 Kč, které byly v době od 1. 5. 2018 do 14. 5. 2018 včetně inkasovány v jeho provozovnách v XY, XY, XY, XY a XY, od koncových zákazníků za prodej nejméně 791,07 tun uhlí v ceně nejméně 2 863 Kč včetně DPH za jednu tunu patřícího společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., aniž by tyto tržby v souladu s výše uvedenou smlouvou o obchodní spolupráci ve lhůtě do 7 pracovních dnů od jejich převzetí předal zástupci společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., nebo je zaslal na její účet, přičemž část z těchto prostředků ve výši kolem 250 000 Kč pocházejících z provozovny XY osobně převzal dne 14. 5. 2018 od M. M., další část z uvedených prostředků v podobě tržeb z pobočky XY ve výši kolem 100 000 Kč osobně převzal v blíže nezjištěné době kolem poloviny května 2018 od vedoucí provozovny XY J. P., a další část z uvedených prostředků v přesně nezjištěné výši v podobě tržeb z pobočky v XY převzal 14. 5. 2018 osobně od I. C. a zbývající část denních tržeb ze stejné pobočky v blíže nezjištěné výši převzal téhož dne v XY od H. D.,

čímž společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., způsobil celkovou škodu ve výši nejméně 3 022 349,55 Kč, z toho 1 490 105,40 Kč zpronevěřením uhlí a 2 264 847 Kč zpronevěřením tržeb za prodané uhlí.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Shora citovaný rozsudek odvolacího soudu i předcházející rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Michala Bortela dovoláním, v němž odkázal na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř.

5. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný namítl, že se krátce před prvním jednáním odvolacího soudu dozvěděl informace, které podle jeho názoru činí přísedícího nalézacího soudu pana Jiří Felkra v této věci podjatým. Namítl proto jeho podjatost, avšak nalézací ani stížnostní soud se s jeho námitkami dostatečně nevypořádaly. Obviněný poukázal na to, že sám přísedící ve svém písemném vyjádření uvedl, že podniká od roku 1991 v oboru servis a prodej vážících zařízení a v letech 2006 a 2010 prováděl pro obviněného servis mostní váhy v provozovně XY. Jde o přísedícího, který je ekonomicky závislý na poskytování servisních a certifikačních služeb pro osoby provozující uhelné sklady v dané lokalitě. V tomto segmentu se nedá hovořit o vysoce tržním prostředí s desítkami tisíc vzájemně v zásadě anonymních tržních subjektů, ale jde o velmi úzký tržní segment na lokálním trhu malého počtu soutěžitelů (nižší desítky soutěžitelů), kteří se vzájemně znají a vykazující znaky relativně blízkých osobních vazeb. Za této situace není podle obviněného myslitelné, aby přísedící, který je ekonomicky aktivní v úzkém tržním segmentu, rozhodoval v zásadě o konkurenci (obviněném) svých zákazníků. Skutečnost, že přísedící v letech 2006 a 2010 prováděl certifikaci váhy pro obviněného, který poté přešel na jiný druh vah, které přísedící certifikovat nemůže, dává důvod jeho podjatosti pro poměr k osobám, neboť přísedící se může cítit dotčen, že nemůže poskytovat služby přímo odsouzenému. A je také jasným důkazem, o jak malý lokální tržní segment se jedná.

6. Důvod podjatosti je podle obviněného založen také tím, že přísedící Jiří Felkr provedl ověření a certifikaci váhy používané společností KOMINÍK Chotětov, s.r.o., jejímž jednateli a sekundárními vlastníky jsou Ing. Petr Janoušek a Ing. Martin Procházka, tedy osoby, které byly slyšeny v rámci hlavního líčení jako svědci. Ing. Petr Janoušek v řízení vystupoval též v pozici zástupce poškozené společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o. Nalézací soud i stížnostní soud postavily obviněného do pozice důkazní nouze, když se spokojily s pouhým tvrzením přísedícího Jiřího Felkra, že nikdy neposkytoval žádné servisní služby společnosti „Komín Chotěboř“.

S námitkou, že se mělo jednat o váhu používanou společností KOMINÍK Chotětov, s.r.o., nikoliv společností Komín Chotěboř, se stížnostní soud nijak nevypořádal. Podle obviněného šlo o váhu nacházející se v areálu na ulici Nádražní ev. č. 1 v obci Chotětov, kterou společnost KOMINÍK Chotětov, s.r.o., používala, nemusela ji však vlastnit. Teprve 27. 3. 2023 byl areál převeden do vlastnictví Ing. Petra Janouška a Ing. Martina Procházky. Na podporu svých tvrzení navrhl obviněný, aby soud vyžádal informace od Českého metrologického institutu, které by doložily, za které klienty pan Jiří Felkr objednával ověření u tohoto úřadu v období let 2018 až 2023.

K důkaznímu návrhu však ani soud prvního stupně, ani stížnostní soud, ve svých rozhodnutích nenapsaly jediné slovo. Tímto postupem se cítí obviněný poškozen a bere jej jako porušení jeho ústavního práva na spravedlivý proces. Obviněný se tyto informace sice pokusil od Českého metrologického institutu opatřit, úřad však jeho žádosti nevyhověl. Obviněný proto navrhl, aby si tyto důkazy opatřil sám dovolací soud.

7. V návaznosti na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl, že rozhodná skutková zjištění jsou v rozporu s provedenými důkazy a soudy nedůvodně neprovedly jím navržené důkazy. Obviněný především odmítl postup, který zvolil nalézací soud k určení množství uhlí, které se mělo nacházet ve skladech ke dni 15. 5. 2018, kdy k výpočtu použil program Excel, do kterého zadal veškeré faktury o nákupu a prodeji uhlí. Podle obviněného se však jedná o přesný výpočet vycházející z nepřesných čísel. Poukázal na to, že Ing. Petr Janoušek podle svých slov doložil doklady o nákupu uhlí od téměř všech dodavatelů, tedy nikoliv od všech dodavatelů. Nalézací soud se navíc spokojil pouze s podklady, které předložila sama poškozená společnost, které však několikrát upravovala, čímž vnesla do tvrzeného rozsahu uhlí nacházejícího se údajně ve skladech ke dni 15. 5. 2018 zcela zásadní pochybnosti. K tomu obviněný zdůraznil, že další listiny poškozená odmítla policejnímu orgánu vydat. Obviněný tvrdí, že pro účely trestního řízení poškozená nedodala doklady ke všem nákupům a prodejům uhlí. Proto navrhoval jako důkaz obstarat kontrolní hlášení poškozené společnosti za období od srpna 2016 do června 2018 u příslušného finančního úřadu. Společnost JANIMEX TRADING, s.r.o., byla měsíčním plátcem daně z přidané hodnoty. Z jejích měsíčních kontrolních hlášení by bylo možné přesně určit jednotlivé daňové doklady na vstupu i výstupu. Z toho by bylo možné provést přesnou rekonstrukci stavu zásob ke dni 15. 5. 2018 a zjistit, zda poškozená neuplatňovala v trestním řízení i zásoby, které neprošly sklady obviněného. Tento důkazní návrh byl zcela oslyšen a odvolací soud se s tímto důkazním návrhem odsouzeného ve svém odůvodnění vůbec nevypořádal. Poškozená společnost nemá podle názoru obviněného právní zájem na doložení co nejnižší možné škody. Ostatně v rámci insolvenčního řízení podal Ing. Petr Janoušek jako jednatel poškozené společnosti přihlášku pohledávky, v níž uvedl zcela jinou částku hotovosti i hodnoty uhlí nacházejícího se na skladě obviněného.

8. Soudy podle obviněného pochybily i tím, že za nejnižší prodejní cenu uhlí vzaly na základě předložených faktur částku 1 491 Kč. Ve spisu jsou přitom založeny faktury společnosti Karel Holoubek, ze kterých jasně plyne, že poškozená prodala této společnosti v roce 2017 celkem 4 208,75 tun uhlí za jednotkovou částku 530 Kč za tunu. Soudy však tyto doklady ignorovaly. Odvolací soud v této souvislosti podle obviněného nesprávně argumentoval tím, že jde o faktury za rok 2017, když je zřejmé, že i nalézací soud své skutkové závěry postavil na fakturách roku 2017 i 2018. Další pochybnosti do rozhodných skutkových zjištění vnášejí tabulky založené na č. l. 132, 133 a 134. Z těchto tabulek, které předložila sama poškozená, plyne, že na skladech u obviněného ke dni 10. 5. 2018 mělo být pouze 645,65 tun uhlí. V dalších tabulkách jsou pouze nepodložená čísla o nějaký pohybech uhlí na cestě mezi obdobím 10. 5. 2018 až 18. 5. 2018.

9. Zcela protichůdné skutkové závěry učinily soudy ve vztahu ke zpronevěřeným tržbám. Soudy vyšly z faktur za provize z prodeje uhlí v celkové hmotnosti 791,07 tuny. Z provedených svědeckých výpovědi M. M. a J. P. ovšem vyplynulo, že dne 14. 5. 2018 předali obviněnému tržbu v celkové výši 375 382 Kč. Z žádné jiné výpovědi neplyne žádná jiná konkrétní částka, kterou by měl obviněný jako tržbu mezi 1. 5. 2018 a 13. 5. 2018 od kohokoli převzít. Ze všech svědeckých výpovědí naopak jasně plyne, že do dne 14.

5. 2018 nikdy obviněný žádnou tržbu nepřijal. Až do dne 14. 5. 2018 měli běžný přístup do všech prostor a řídili jeho zaměstnance Ing. Petr Janoušek a Ing. Martin Procházka. Je tedy zcela nesmyslný skutkový závěr obou soudů, že měl zpronevěřit tržby za období od 1. 5. 2018 do 14. 5. 2018 v částce 2 264 847 Kč. K tomu obviněný odkázal na část svědecké výpovědi I. C., podle které pro tržbu si chodil pan Janoušek, možná i pan Procházka či paní L. nebo ji předala paní T. Obviněný tedy nedisponoval tržbami za období od 1.

5. 2018 do 13. 5. 2018. Nalézací soud podle názoru obviněného provedl opět hypotetickou výši zpronevěry zcela laickým výpočtem jako tomu bylo i u předešlého skutkového závěru ohledně množství uhlí, aniž by měl částku ve svých skutkových tvrzeních jakkoli podloženou. Už samotný výpočet takto způsobené škody je podle obviněného nepřesný, jelikož součin uhlí v množství 791,07 tun a částky za jednu tunu ve výši 2 863 Kč není 2 264 847 Kč. Především však soud vycházel z naprosto neověřené a nepodložené částky 2 863 Kč za tunu uhlí, která je výrazně vyšší než částka 1 491 Kč za tunu, ke které soud dospěl, když určoval cenu uhlí, které zůstalo na skladě.

10. V souvislosti s důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že nalézací soud zcela nesprávně hmotněprávně posoudil skutek a smluvní vztahy mezi obviněným a poškozenou společností, leč odvolací soud se této části obhajoby vůbec nevěnoval. Podle názoru obviněného je třeba na Smlouvu o obchodní spolupráci ze dne 3. 10. 2016 a Smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 1. 2. 2017 chápat jako části smlouvy hlavní, a to ústně a fakticky uzavřené smlouvy o provozu obchodního závodu.

Z provedených důkazů zřetelně plyne, že jednatel společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., fakticky řídil obchodní závod obviněného, když řídil jeho zaměstnance sám nebo prostřednictvím svědka Ing. Martina Procházky. Právní jednání mezi oběma společnostmi bylo uzavíráno postupně s ohledem na průběh insolvenčního řízení, přičemž pouze část byla zachycena písemně. Pro faktické konání svědka Janouška vůči zaměstnancům podniku odsouzeného neexistuje písemné právní jednání, ale toto jednání je právě odrazem všech ústních a písemných dohod, které ve svém souhrnu tvoří jedno právní jednání – smlouvu o provozu obchodního závodu.

Perspektivou § 1726 občanského zákoníku je z provedených důkazů zřejmé, že smlouva o provozu obchodního závodu byla mezi stranami dojednána nejpozději ke dni 1. 2. 2017, kdy si faktická přítomnost svědka Ing. Petra Janouška v sídle společnosti obviněného od října roku 2016 vyžádala i další formální krok, a to formální uzavření smlouvy o nájmu nebytových prostor. Tato dvě písemná právní jednání jsou závislými smlouvami ve smyslu § 1727 občanského zákoníku na mezi stranami ústně uzavřené a fakticky naplňované smlouvě hlavní, kterou byla smlouva o provozu obchodního závodu obviněného ze strany společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o.

Z provedeného dokazování je podle názoru obviněného zřejmé, že faktické zvyklosti a zavedená praxe trvající více než rok a půl jsou právním jednáním ve smyslu § 545 občanského zákoníku a tvoří Smlouvu o provozu obchodního závodu obviněného ze strany společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o. Této obhajobě ovšem odvolací soud vůbec nevěnoval pozornost. Provoz obchodního závodu obviněného byl postaven na ujednání, že majetkové podstatě o odsouzeného v rámci insolvenčního řízení náleží provize z každé tuny, která se prodá z prodejního skladu obviněného, jak plyne z předposlední věty z čl.

5.1. Smlouvy o obchodní spolupráci. Přesto společnost JANIMEX TRADING, s.r.o., neprodávala své uhlí jen prostřednictvím provozu obchodního závodu obviněného, ale i mimo provoz tohoto podniku, resp. při zneužívání provozu jeho obchodního závodu (využívání skladů, zaměstnanců a techniky odsouzeného). Takové jednání bylo v rozporu s uzavřenou smlouvou o provozu obchodního závodu a obviněný jej nemohl v rámci probíhajícího insolvenčního řízení připustit. Společnost JANIMEX TRADING, s.r.o., si nadto najala jako svého zaměstnance i výkonného ředitele společnosti obviněného, což obviněného zcela logicky muselo vést k rázným krokům, aby zabránil zneužívání majetkové podstaty jeho společnosti.

Takový postup ze strany společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., považoval obviněný za podstatné porušení smlouvy o provozu obchodního závodu, čímž mu vzniklo právo odstoupit od smlouvy v souladu s § 2002 odst. 1 občanského zákoníku. Jak známo odstoupením od smlouvy hlavní tato s okamžitou účinností zaniká a tímto odstoupením také zanikají všechny závislé smlouvy na smlouvě hlavní, tedy jak Smlouva o obchodní spolupráci, tak Smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání. Obviněný tedy neoprávněně nezasáhl do práva společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, neboť v případě smlouvy o nájmu šlo o závislou smlouvu, která zanikla společně se smlouvou hlavní dne 14. 5. 2018.

11. Za opomenutý důkaz označil obviněný výpověď svědka J. M., slyšeného v rámci hlavního líčení dne 31. 3. 2022, která vrhla zcela odlišné světlo na chování poškozené společnosti a o které není v žádném z napadených rozsudků ani jedno slovo. Stejná situace nastala u svědkyně H. P., slyšené v rámci téhož hlavního líčení. Dalšími opomenutými důkazy jsou podle obviněného důkazní návrhy týkající se opatření kontrolních hlášení poškozené společnosti za období srpen 2016 až červen 2018, opatření analytické části účetnictví poškozené společnosti, znalecký posudek z oboru ekonomika ke stavu skladových zásob poškozené společnosti ke dni 15. 5. 2018, výslech M. P., ekonomického poradce insolvenčního správce, a dožádání u Českého metrologického institutu, za které klienty objednával ověření pan Jiří Felkr v období let 2018 až 2023.

12. Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud postupem podle § 265k odst. 1 tr. ř. oba napadené rozsudky zrušil a podle § 265l odst. 1 a odst. 3 tr. ř. přikázal věc nalézacímu soudu znovu projednat v jiném složení senátu.

13. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) uvedl, že námitka obviněného sice formálně naplňuje zmíněný důvod dovolání, avšak není opodstatněná. O námitce obviněného rozhodly soudy činné dříve ve věci. Okresní soud v Nymburce tak učinil usnesením ze dne 27.

4. 2023, kterým rozhodl, že přísedící Jiří Felkr není vyloučen z projednávání trestní věci obviněného. O stížnosti obviněného rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2023 tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost jako nedůvodnou zamítl. V posuzované věci tak nevznikly pochybnosti o tom, že by přísedící senátu č. 1 Okresního soudu v Nymburce Jiří Felkr nemohl nestranně rozhodovat. V řízení totiž nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by vyvolávaly tyto pochybnosti o jeho nepodjatosti.

Za takové skutečnosti podle názoru státního zástupce rozhodně nelze považovat, že tento přísedící vykonává podnikatelské aktivity, které se v obecných souvislostech týkají také podnikání obviněného. Jednak tyto aktivity nespočívají v nějakém bezprostředním a individualizovaném vztahu přísedícího k obviněnému či dalším osobám, kterých se týkaly úkony trestního řízení v této věci, takže nedosahují takové intenzity, aby vyvolávaly pochybnosti o schopnosti přísedícího nezávisle a nestranně rozhodovat.

V této věci však neexistují ani objektivní pochybnosti o nestranném rozhodování jmenovaného přísedícího, neboť výkon běžných podnikatelských aktivit takovou pochybnost nezakládá. Na tom nemůže nic změnit ani námitka obviněného, v níž uvedl, že přísedící se vyjádřil k námitce podjatosti ve vztahu k jinému subjektu, než kterého se měla týkat tato námitka. Jak je totiž patrné z protokolu o neveřejném zasedání ze dne 27. 4. 2023, přísedící Jiří Felkr se mimo jiné zcela jednoznačně vyjádřil v tom směru, že nemá žádné osobní vztahy k obviněnému a dalším stranám trestního řízení či jejich zástupcům.

Takové vztahy neměl ani k nesprávně označenému subjektu ani ke kterýmkoliv osobám uvedeným v § 30 odst. 1 tr. ř. Za tohoto stavu považuje státní zástupce za nedůvodný i návrh obviněného, kterým se opakovaně domáhá opatření a provedení důkazního prostředku, a to sdělení Českého metrologického institutu k osobám, za které přísedící Jiří Felkr objednával u tohoto institutu ověření.

14. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce uvedl, že ze spáchání skutku popsaného ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně usvědčují obviněného opatřené a provedené důkazy. Skutková zjištění soudu prvního stupně podle státního zástupce logicky vyplývají z důkazů provedených v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a vyhodnocených podle zásad vyjádřených v § 2 odst. 6 tr. ř. Skutková zjištění jsou v souladu se skutečným obsahem důkazů bez známek jakékoli deformace, včetně povinné reakce soudu na obhajobu uplatněnou obviněným. Souhrn důkazů provedených v posuzovaném případě zcela jednoznačně svědčí o tom, že obviněný zpronevěřil peníze a věci popsané ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a způsobil na cizím majetku značnou škodu. Současně je z těchto skutkových zjištění zřejmé, že neoprávněně bránil oprávněné osobě v užívání nebytového prostoru. Z podrobného odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů pro státního zástupce vyplývá přesvědčivý vztah jednak mezi úvahami soudů při hodnocení důkazů a na tomto podkladě přijatými skutkovými zjištěními, jednak mezi skutkovými zjištěními a právními závěry z nich dovozenými. Navíc soudy ve svých rozhodnutích náležitě vyložily, na jakých důkazech založily svá rozhodnutí, jakým způsobem je hodnotily, proč je takto hodnotily a z jakých skutkových závěrů vycházely při právním posouzení.

15. Opodstatněná není podle názoru státního zástupce ani námitka, že soudy neprovedly některé obviněným navrhované důkazní prostředky. Jak vyplynulo z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho s. 90 až 92, odstavec 76.), tento soud uvedl, proč nevyhověl důkazním návrhům obviněného. Popsaný postup soudu je zákonný a důvodný, přičemž nebyl opomenut žádný důkaz významný pro rozhodnutí o vině obviněného. S takovým postupem soudu prvního stupně se ztotožnil i odvolací soud (viz s. 9 a 10, odstavec 26. odůvodnění jeho rozsudku).

16. Státní zástupce dále uvedl, že žádnému důvodu dovolání uvedenému v § 265b tr. ř. neodpovídají námitky obviněného, jimiž orgánům činným v trestním řízení vytkl, že nepostupovaly podle § 79 tr. ř. a že vycházely z nepravdivých důkazních prostředků předložených poškozenou obchodní společností. Jedná se totiž o ryze procesní námitky, jimiž obviněný toliko nesouhlasí s rozsahem provedeného dokazování.

17. Ve vztahu k dovolacím námitkám podřazeným pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl, že byly založeny na zpochybnění skutkového stavu, který byl zjištěn soudy obou stupňů. Úvahy obviněného o ústních ujednáních a zavedené praxi stran, které vyústily v údajné sjednání smlouvy o provozu obchodního závodu, i jeho úvahy o zániku nájemní smlouvy ke dni 14. 5. 2018 z důvodu odstoupení od smlouvy o provozu obchodního závodu se zcela míjí s výsledky provedeného dokazování, ze kterého mimo jiné jednoznačně vyplynulo, že mezi smluvními stranami byly sjednány toliko smlouva o obchodní spolupráci a nájemní smlouva. Tvrzení obviněného o existenci smlouvy o provozování obchodního závodu není podporováno žádným důkazním prostředkem.

18. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

19. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný prostřednictvím obhájce replikou. Ve vztahu k námitce podjatosti přísedícího obviněný uvedl, že státní zástupce ve vyjádření pouze opakoval argumenty nalézacího a stížnostního soudu bez vazby na argumenty uvedené dovolání. Vůbec se nevyjádřil ke zcela konkrétním skutkovým tvrzením uvedeným v dovolání, které nasvědčující tomu, že přísedící Jiří Felkr má poměr k osobám vystupujícím v tomto řízení. Z hlediska včasnosti podání námitky podjatosti obviněný uvedl, že ji vznesl bezprostředně poté, co se o důvodech dozvěděl, a současně ještě před rozhodnutím odvolacího soudu. V případě námitek vztahujících se k důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se státní zástupce podle názoru obviněného vůbec nevyjádřil k jejich podstatě, ale pouze opakoval nesprávná skutková zjištění nalézacího soudu. Obviněný nesouhlasí s úvahami státního zástupce, že skutková zjištění mají oporu v provedeném dokazování, když v tomto směru je podle něj zcela zjevné, že státní zástupce ve svém vyjádření vůbec nereagoval na zcela konkrétní námitky dosouzeného. Státní zástupce se ve svém vyjádření nevěnoval ani vzneseným právním otázkám posouzení skutečného obsahu právního jednání uzavřeného a naplňovaného mezi obviněným a poškozenou společností, jež odpovídají dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný proto setrval na svých dovolacích námitkách i na svém návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu.

III. Formální podmínky věcného projednání dovolání

20. Obviněný Jiří Havelka je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.

21. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny

podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť napadá pravomocný odsuzující rozsudek odvolacího soudu, jímž byl podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody předcházející odsuzující rozsudek soudu prvního stupně a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněnému znovu uložen trest a rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

22. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami vznesenými v dovolání rovněž zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř., na které obviněný v dovolání odkázal. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).

23. Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, rozhodl-li ve věci vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí učinil soudce, tj. samosoudce, člen senátu, předseda senátu, který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř. Aby se jednalo o naplnění tohoto dovolacího důvodu, musí to být právě vyloučený orgán, který vydal meritorní rozhodnutí, jež je napadáno předmětným dovoláním. Pod citovaný důvod dovolání tedy nebudou spadat dovolání namítající účast některých z vyloučených osob podle § 30 tr. ř. na předchozích stadiích trestního řízení ani situace, v nichž vyloučený orgán učinil jiné rozhodnutí než rozhodnutí ve věci samé. Z hlediska formálních předpokladů uplatnění tohoto dovolacího důvodu zákon dále rozlišuje dvě situace – zda byla či nebyla okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, dovolateli známa již v původním řízení. A pro případ, že mu známa byla, stanoví jako podmínku podání dovolání namítnutí této okolnosti před rozhodnutím orgánu druhého stupně. Jelikož obviněný namítl, že vyloučeným z projednávané věci měl být jeden z přísedících jako člen senátu soudu prvního stupně rozhodujícího ve věci samé, u kterého lez mít pochybnosti, že nemůže nestranně rozhodovat pro poměr k věci i k osobám obviněného a svědkům vystupujícím na straně poškozené, a tuto svoji námitku uplatnil již v rámci řádného opravného prostředku proti odsuzujícímu rozsudku, odpovídá jeho argumentace uplatněnému důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18.

11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III.

ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II.

ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další). Rovněž v tomto případě argumentoval obviněný v dovolání relevantně, když namítal zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění soud prvního stupně s konkrétními provedených důkazy, poukazoval na absenci hodnocení některých provedených důkazů a rozporoval zamítnutí v dovolání označených návrhů na doplnění dokazování bez věcně adekvátního odůvodnění ze strany soudů.

25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je určen k nápravě vyjmenovaných rozhodnutí, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vadou, která je prostřednictvím tohoto důvodu dovolání vytýkána, je proto jen nesprávné použití ustanovení hmotného práva, typicky trestního zákoníku, případně na něj navazujících hmotněprávních norem mimo oblast trestního práva. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, jestliže soudy zjištěný skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný v této souvislosti namítl, že nemohl neoprávněně zasáhnout do práva poškozené k nebytovému prostoru plynoucího ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 1. 2. 2017, jelikož se ve smyslu § 1727 občanského zákoníku jednalo o smlouvu závislou, jež byla od počátku zrušena okamžikem odstoupení od hlavní smlouvy o provozu podniku. Jeho argumentace prosazující posouzení dotčené smlouvy podle jiných ustanovení občanského zákoníku, než které použily soudy, deklarovanému důvodu dovolání odpovídá.

IV. Důvodnost dovolání

26. Jelikož Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů pro odmítnutí dovolání, přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, a to v rozsahu a z důvodů, jež byly v dovolání relevantně uvedeny, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Přitom zjistil, že dovolání je zčásti důvodné. Napadený rozsudek odvolacího soudu a řízení mu předcházející je zatíženo vadami odpovídajícími důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

27. Nejprve je nutné zdůraznit význam práva obviněného na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy, na něž je nezbytné brát zřetel v průběhu celého trestního řízení. Nedílnou součástí tohoto práva je záruka, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, přičemž nestrannost a nezaujatost soudce je jedním z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů a jiných subjektů práva v právo a právní stát. Nestranností soudce se rozumí nepodjatost rozhodujícího subjektu ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení.

Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.

Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují objektivní okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce určitým nikoliv nezaujatým vztahem k věci disponuje. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.

To znamená, že otázka podjatosti nemůže být postavena nikdy zcela najisto, nelze ovšem vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, nýbrž i z právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedou (srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04).

28. Podle argumentace obsažené v dovolání je přísedící Jiří Felkr z projednávání a rozhodování věci vyloučen pro jeho poměr k projednávané věci i k osobám, jichž se trestní řízení přímo dotýká. Poměr k věci spatřoval obviněný v tom, že Jiří Felkr je ekonomicky závislý na poskytování servisních a certifikačních služeb pro osoby provozující uhelné sklady v dané lokalitě. Jde o velmi úzký tržní segment na lokálním trhu malého počtu soutěžitelů, kteří se vzájemně znají a vykazující znaky relativně blízkých osobních vazeb. Ostatně poskytoval i služby pro obviněného. Tím, že jako přísedící rozhodoval ve věci obviněného, fakticky rozhodoval o konkurenci svých zákazníků. Poměr k osobám souvisí se zjištěním obhajoby, že Jiří Felkr v letech 2020 až 2022 prováděl ověření a certifikaci váhy používané společností KOMINÍK Chotětov, s.r.o., jejímiž jednateli a sekundárními vlastníky jsou Ing. Petr Janoušek a Ing. Martin Procházka, tedy osoby, které byly slyšeny v rámci hlavního líčení jako svědci. Ing. Petr Janoušek v řízení vystupoval též v pozici zástupce poškozené společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o. Šlo o váhu nacházející se v areálu na ulici Nádražní ev. č. 1 v obci Chotětov, kterou společnost KOMINÍK Chotětov, s.r.o., používala, ale nemusela jí vlastnit. V roce 2023 byl areál převeden do vlastnictví Ing. Petra Janouška a Ing. Martina Procházky.

29. Takovou dovolací argumentaci rozhodně nelze označit jako zcela neopodstatněnou. Pokud by totiž okolnosti uváděné obviněným měly reálný základ, nelze vyloučit, že by mohly skutečně objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že přísedící Jiří Felkr má určitý nikoliv nezaujatý vztah k projednávané věci. A to bez ohledu na to, zda sám přísedící svou podjatost pociťuje, či nikoliv.

30. Námitku podjatosti přísedícího Jiřího Felkra jako člena senátu soudu prvního stupně uplatnil obviněný poprvé v rámci veřejného zasedání o odvolání před Krajským soudem v Praze dne 5. 4. 2023. V reakci na ni odvolací soud zrušil veřejné zasedání o odvolání a rozhodl o vrácení věci soudu prvního stupně k rozhodnutí o námitce podjatosti přísedícího. Takový procesní postup nebyl správný. Sám krajský soud v postavení soudu stížnostního později citoval závěry usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05, podle kterých postupem podle § 31 tr. ř. nelze o vyloučení soudce (přísedícího) rozhodovat zpětně ve vztahu k úkonům, které již byly učiněny (v dané věci o námitce podjatosti vznesené až poté, kdy soud prvního stupně ve věci již meritorně rozhodl). Vedle obecného postupu podle § 31 tr. ř. proto může být otázka vyloučení příslušného orgánu vykonávajícího v předchozím řízení úkony trestního řízení předmětem řízení o řádném či mimořádném opravném prostředku. Bylo tedy namístě, aby odvolací soud o námitce obviněného rozhodl v rámci podaného odvolání [pokud by dospěl k závěru, že přísedící je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen a že v důsledku toho je řízení zatíženo podstatnou vadou řízení, zrušil by napadené rozhodnutí z důvodu podle § 258 odst. 1 písm. a) tr. ř., vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí a zároveň by podle § 262 tr. ř. nařídil, aby byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu]. Vrácení věci soudu prvního stupně k rozhodnutí o námitce podjatosti nicméně nemělo žádný negativní dopad do práva obviněného na spravedlivý proces. Z hlediska řízení o dovolání je třeba uvést, že rozhodnutí soudu prvního stupně o námitce podjatosti podle § 31 tr. ř. stejně jako rozhodnutí o stížnosti proti takovému rozhodnutí mohou být předmětem dovolacího přezkumu jakožto součást řízení předcházející dovoláním napadenému rozhodnutí.

31. Závažné pochybení odvolacího soudu, které ovlivnilo i následné projednání námitky podjatosti, nicméně spočívá v nesprávné protokolaci průběhu veřejného zasedání o odvolání a obsahu podané námitky. V protokolu o veřejném zasedání (č. l. 2338) je totiž uvedeno, že obhájce obviněného hovořil o certifikaci váhy pro společnost Komín Chotěboř, k níž mělo docházet v letech 2000 až 2022. Obhájce ve skutečnosti hovořil o společnosti KOMINÍK Chotětov, s.r.o. a období 2020, 2021 a 2022. Právě tento se skutečností nekorespondující protokol o veřejném zasedání následně sloužil přísedícímu Jiřímu Felkrovi jako podklad pro vyjádření k námitce podjatosti (č. l. 2344).

32. V důsledku chybné protokolace u odvolacího soudu se však přísedící nevyjádřil (a ani nemohl) k námitkám obviněného, nýbrž reagoval na svůj údajný vztah k neexistující společnosti „Komín Chotěboř“. Je pravdou, že se vyjádřil také v tom smyslu, že nikdy neposkytoval služby společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., či osobám, jež jsou s touto společností personálně propojeny, ani žádnému podnikatelskému subjektu vystupujícímu pod názvem Kominík anebo podobně znějícím obchodním jménem. Ani takové vyjádření se ovšem nekryje s argumentací obhajoby, podle které poskytoval servis a certifikaci váhy používané společností KOMINÍK Chotětov, s.r.o., v areálu na ul. Nádražní v Chotětově. Jestliže přísedící dále uvedl, že k žádnému z účastníků nemá žádný vztah či poměr, čímž v podstatě vyjádřil vlastní subjektivní náhled na svoji nestrannost, obratem relativizoval své tvrzení dodatkem, že obviněného zná jako svého zákazníka, kterému servisoval mostní váhu v provozovně v Křinci v letech 2006 a 2010.

33. Pokud jde o projednání námitky podjatosti, soud prvního stupně se výhradám obhajoby seriózně nevěnoval a nekriticky vyšel pouze z vyjádření přísedícího, jež bylo ve zdánlivé kontradikci s námitkou obhajoby (ve skutečnosti se obě vyjádření z velké části míjela). Zde je třeba zdůraznit, že o vyloučení podle § 31 tr. ř. rozhoduje příslušný orgán nejen na návrh, ale i bez něj. Je tudíž povinností takového orgánu opatřit si všechny potřebné podklady, přičemž není omezen jen obsahem případné námitky podjatosti.

V tomto případě si řádné projednání námitky vyžadovalo nejprve doplnění stanoviska obhajoby o vysvětlení, čím má podloženo tvrzení „máme zjištěno, že (Jiří Felkr) … prováděl měření a certifikaci vah společnosti KOMINÍK Chotětov…“ (zachycené na zvukovém záznamu veřejného zasedání odvolacího soudu ze dne 5. 4. 2023 v čase 3:48). Dosud totiž obhajoba hovořila pouze o jakémsi místním šetření, aniž by bylo zřejmé, co bylo jeho obsahem a co konkrétně při něm zjistila, a nelze proto usuzovat, zda je její tvrzení podložené či pouze spekulativní.

Pokud by nešlo pouze o spekulaci, mělo být obhajobě umožněno reagovat na vyjádření přísedícího a současně neměl být přehlédnut relativně snadno dostupný důkaz označený obhajobou, spočívající ve vyžádání informací od Českého metrologického institutu. V návaznosti na to mělo být opatřeno rovněž nové vyjádření přísedícího, odpovídající skutečnému obsahu námitek obhajoby. Soud prvního stupně si tedy neopatřil všechny potřebné podklady pro své rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí se nadto vůbec nevypořádal s tím, zda skutkové zjištění vyplývající z vyjádření přísedícího, podle kterého se tento skutečně třicet let pohybuje v oboru vah používaných mimo jiné pro uhelné sklady, zná v této souvislosti obviněného a v letech 2006 a 2010 pro něj prováděl servis váhy na provozovně v Křinci, by mohlo objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že tento přísedící objektivně disponuje určitým nikoliv nezaujatým vztahem k věci, jak argumentuje obhajoba.

Naznačená pochybení nenapravil ani stížnostní soud, který ve svém rozhodnutí námitky obhajoby pouze obecně označil za abstraktní domněnky a spekulace. Ani on se nevyjádřil k okolnostem vztahu mezi obviněným a přísedícím, a navíc se žádným způsobem nevypořádal s návrhem obviněného na doplnění dokazování (k problematice opomenutých důkazů srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Ani jedno z napadených rozhodnutí o námitce podjatosti proto nemohlo obstát.

34. Existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá (s výjimkou případu, kdy okolnost způsobující podjatost nebyla dovolateli v původním řízení známa), že o námitce podjatosti již bylo řádně rozhodnuto v původním řízení. Jelikož tomu tak v této věci nebylo a v předchozím řízení nebyl opatřen ani dostatečný skutkový podklad pro takové rozhodnutí, nebylo by možné dovolací námitku přezkoumávat po věcné stránce bez předchozího doplnění dokazování. Pokud by však dovolací soud sám doplňoval dokazování a podle jeho výsledků poprvé právně posuzoval námitku podjatosti vznesenou obviněným již v původním řízení, do značné míry by tím suploval činnost náležející soudům prvního a druhého stupně. Tato okolnost v kombinaci s tím, že původní řízení je zatíženo také vadami odpovídajícími důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pro které bylo třeba obě napadená rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně do stadia před meritorním rozhodnutím, vedla dovolací soud k tomu, že otázku podjatosti přísedícího Jiřího Felkra ponechal otevřenou a přikázal soudu prvního stupně, aby se s námitkou podjatosti vznesenou obviněným znovu náležitě vypořádal.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

35. Zásadní pochybení soudů při zjišťování skutkového stavu věci odpovídající důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval obviněný u té části skutku, jež byla právně posouzena jako zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Konkrétně nesouhlasil se zjištěním soudů ohledně množství uhlí ve vlastnictví společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., nacházejícího se ke dni 15. 5. 2018 ve skladech obviněného, ani s výší peněžních prostředků inkasovaných jako tržby za prodej uhlí v období od 1. 5. 2018 do 24. 5. 2018, které si měl ponechat pro svoji potřebu.

36. Pokud jde o množství uhlí společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., uskladněné u obviněného, vyšel soud prvního stupně z výpovědi Ing. Petra Janouška a z podkladů, které za společnost JANIMEX TRADING, s.r.o., předložil. Podle hodnocení soudu tento svědek vše vysvětlil a doložil. Přesto soud snížil množství uhlí zbývajícího na skladech z 1507,45 tun, jež dokladovala poškozená, na 999,4 tun, k nimž dospěl vlastním výpočtem. Rozdíl je podle soudu prvního stupně vysvětlitelný početními chybami na straně poškozené, jinak je její vyčíslení objektivní (odst. 76 odůvodnění rozsudku).

37. Závěr soudu prvního stupně o hmotnosti uhlí nacházejícího se k 15. 5. 2018 na skladech obviněného ve výši 999,4 tun je třeba považovat podle závěru Nejvyššího soudu za nepřezkoumatelný. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí zejména není jasné, z jakých podkladů soud čerpal a z jakého důvodu se výsledek liší od toho, který prezentovala poškozená, zda je rozdíl důsledkem pouze nesprávného součtu na straně poškozené, anebo zda soud vycházel částečně z jiných podkladů o nákupu a prodeji uhlí.

38. Soud nekriticky přijal jako jediný způsob prokázání stavu zásob uhlí na skladech obviněného přístup, opírající se pouze o bilanci nákupů a prodejů uhlí podle účetních dokladů předložených poškozenou. A to přesto, že tento přístup nezohledňuje ztráty uhlí související například s jeho uskladněním, manipulací, vážením, krádežemi apod., a výsledek tedy nemusí odpovídat tomu, kolik uhlí se skutečně na skladech v rozhodný okamžik nacházelo. K tíži obviněného tak může být přičítáno i uhlí, jež se ztratilo v předchozím období (přirozeně či například v důsledku porušení smluvních povinností některé ze stran) bez souvislosti s vytýkaným jednáním ze dne 15.

5. 2018. Problém tohoto přístupu je navíc v tom, že jeho průkaznost vyžaduje opatření všech dokladů o nákupu i prodeji uhlí. Sama poškozená připustila, že se jí nepodařilo získat veškeré doklady o nákupu uhlí od dodavatelů. Byť tato okolnost mohla ovlivnit výsledek pouze ve prospěch obviněného. Naopak v neprospěch obviněného mohla ovlivnit výsledek jakákoliv neúplnost dokladů na straně prodeje uhlí. A právě zde přetrvávají zásadní pochybnosti o úplnosti podkladů předložených poškozenou. Podstatná je v této souvislosti skutečnost, že faktury o prodeji uhlí uvedené v excelové tabulce soudu netvoří ucelenou číselnou řadu.

Jedním z důvodů nepochybně je, že poškozená vykonávala i jiné podnikatelské aktivity, než jen nákup a prodej uhlí. Zabývala se například i nákupem a prodejem květin, takže faktury související s touto činností jednoduše do trestního spisu nepředložila. Tvrzení poškozené, že faktury o prodeji uhlí předložené do trestního spisu jsou úplné, však nelze nijak ověřit. Také podle závěru soudu prvního stupně jsou veškeré doklady o prodeji uhlí zahrnuty v jeho excelové tabulce. Podle výpovědi Ing. Petra Janouška byl prodej uhlí uskutečňován buď prostřednictvím obviněného, anebo napřímo (č. l.

1971, 2084). V případě prodejů přes obviněného se jednalo o drobný prodej a prodej na objednávku. Drobný prodej byl doložen fakturami společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., znějícími na odběratele Jiřího Havelku (např. faktura VF1-0003/2017), prodej na objednávku fakturou Jiřího Havelky vůči společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o. (např. Provize 38/201). V obou případech vystavoval doklad konečným zákazníkům obviněný. Přímé prodeje se týkaly pouze odběratelů K. H. a SVEMAK s.r.o. a byly rovněž doloženy fakturami vystavenými přímo společností JANIMEX TRADING, s.r.o.

(např. faktury VF1-0098/2017, VF1-0353/2017). V květnu 2018 pak došlo k přímým prodejům odběratelům L. H. a Agro Žamberk a.s. (faktury VF1-0175/2018 a VF1-0176/2018).

39. Pak ovšem není zřejmé, proč nejsou v excelové tabulce zahrnuty faktury VF1-0001/2017, VF1-0002/2017, VF1-0006/2017, VF1-0009/2017, VF1-013/2017, VF1-0014/2017, VF1-0015/2017, VF1-0016/2017, VF1-0017/2017, VF1-0019/2017, VF1-0038/2017, VF1-0042/2017, VF1-0054/2017, VF1-0062/2017, VF1-0063/2017, VF1-0072/2017, VF1-0078/2017, VF1-0079/2017, VF1-0101/2017, VF1-0127/2017, VF1-0142/2017, VF1-0154/2017, VF1-0163/2017, VF1-0186/2017, VF1-0187/2017, VF1-0262/2017, VF1-0305/2017, VF1-0306/2017, VF1-0321/2017, VF1-0322/2017, VF1-0341/2017, VF1-0342/2017, VF1-0343/2017, VF1-0358/2017, VF1-0358/2017, VF1-0358/2017, VF1-0375/2017, VF1-0378/2017, VF1-0378/2017, VF1-0378/2017, VF1-0383/2017, VF1-0438/2017 a VF1-0448/2017, obsažené v souboru faktur předložených poškozenou v přípravném řízení a založené ve spise od čísla listu 832.

Jedná se o faktury společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., vystavené pro koncové zákazníky. Tyto faktury dokládají prodej uhlí o celkové váze 387,88 tun. Při jejich zohlednění by zůstatek uhlí na skladech obviněného k 15. 5. 2018 činil 611,52 tun, nikoliv 999,4 tun. Další pochybnosti o úplnosti podkladů excelové tabulky vyvolává i meziroční srovnání prodejů uhlí. Například zatímco v dubnu 2017 je v tabulce dokladováno osmdesát drobných prodejů, v dubnu 2018 pouze dva (přitom duben měl patřit mezi měsíce, kdy se uhlí prodává nejvíce).

Takto zásadní rozdíl by si zasloužil své vysvětlení, neboť jinak umocňuje představu, že zejména ke konci zkoumaného období nejsou veškeré prodeje uhlí poškozenou dokladovány. Dále je třeba soudu prvního stupně vytknout, že vyšel pouze z faktur předložených poškozenou, avšak nevypořádal se s dalším důkazem svědčícím o stavu skladových zásob, konkrétně hlášením o stavu zásob na jednotlivých skladech, které vypracoval svědek M. M. k datu 10. 5. 2018 (č. l. 1135-1138) a podle něhož se na všech skladech obviněného nacházelo celkem 382,8 tun uhlí.

Ostatně sám soud prvního stupně tohoto svědka hodnotil jako jediného nákupčího uhlí v inkriminované době a osobu, která měla o zásobách uhlí přehled (odst. 76 odůvodnění rozsudku). Přestože z faktury společnosti MEXI PLUS spol. s r.o. číslo 96738 (č. l. 1652) vyplývá, že po 10. 5. 2018 došlo k naskladnění nového uhlí, jednalo se spíše jen o desítky tun, jelikož část z uhlí uvedeného na faktuře byla naskladněna již před 10. 5. 2018 (byla tedy zohledněna v hlášení svědka M. M.) a část uhlí poškozená „odklonila“, tj. před naskladněním sama prodala (viz faktury VF1-0175/2018 a VF1-0176/2018).

Podle těchto listin se tedy na skladech obviněného k 15. 5. 2018 mohlo nacházet uhlí v hmotnosti jen něco přes 400 tun.

40. Z uvedeného plyne, že v odsuzujícím rozsudku prezentovaná excelová tabulka nemůže představovat dostatečný transparentní podklad pro výpočet minimálního množství uhlí na skladech obviněného. Soud prvního stupně se nevypořádal s veškerými důkazy svědčícími o stavu zásob uhlí k 15. 5. 2018. Za současného stavu nelze uzavřít, zda na skladech leželo uhlí v množství 1507,47 tun, jak tvrdí poškozená, 999,4 tun, ke kterým dospěl soud, anebo 611,52 tun či o něco víc než 400 tun, jak plyne z dalších listin založených v trestním spise.

41. Vedle samotného množství uskladněného zboží pochybil soud prvního stupně také v otázce zjištění jeho ceny. Především měl podle § 137 tr. zákoníku zjišťovat cenu, za kterou se uhlí v době a v místě činu obvykle prodává. Místo toho poněkud nejasně vyšel z „nejnižší prodejní ceny, za kterou (poškozená) prodávala, resp. kupovala 1 tunu hnědého uhlí“ (viz odst. 76 rozsudku). Mělo se jednat o cenu 1491 Kč za tunu uhlí, o níž hovořil svědek Ing. Petr Janoušek (č. l. 1973, 2085) a která odpovídá nejnižší ceně podle faktury na č. l. 1652. Soud však nepřihlédl k tomu, že uhlí poškozená nakupovala a prodávala i za výrazně nižší cenu. Například prodávala jednu tunu uhlí i za cenu 530 Kč, jak na to v dovolání poukázal obviněný (viz faktury na č. l. 940 a násl.). Pokud tedy soud v rozporu s požadavkem trestního zákoníku nezjišťoval cenu obvyklou, ale cenu nejnižší, měl tak činit důsledně. Jinak jsou totiž jeho skutkové závěry v rozporu s obsahem provedených důkazů. Nepřípadný je v této souvislosti argument odvolacího soudu, že nižší prodejní ceny se týkaly roku 2017, jelikož prostým srovnáním faktur za oba roky lze zjistit, že k žádnému významnému nárůstu cen uhlí meziročně nedošlo.

42. Obstát nemohou ani skutkové závěry soudu prvního stupně ohledně výše peněžních prostředků, které si měl obviněný přisvojit v období od 1. 5. 2018 do 24. 5. 2018. Podle skutkové věty se jednalo o částku 2 264 847 Kč za prodej 791,07 tun uhlí, kterou podle smlouvy o obchodní spolupráci nepředal zástupci společnosti JANIMEX Trading, s.r.o., ani nezaslal na její účet. Jednání obviněného bylo blíže specifikováno tak, že dne 14. 5. 2018 převzal od M. M. částku přibližně 250 000 Kč, od J. P. částku asi 100 000 Kč, a další nezjištěné částky od I. C. a H. D.

43. Pokud jde o samotné množství takto prodaného zboží, není obviněným zpochybňováno, jelikož vychází z jím vystavených faktur. O prokázané výši tržeb inkasovaných obviněným v době od 1. 5. do 14. 5. 2018 lze však hovořit pouze u částek předaných obviněnému M. M. a J. P. v celkové výši 375 382 Kč. Částky předané obviněnému I. C. a H. D. nebylo možné blíže specifikovat. Rovněž by bylo možné uvažovat o částce 1 000 000 Kč, kterou svědkyně P. L. ukládala do trezoru asi dne 15. 5. 2018. Jednalo se o tržbu od J. P. z Chvaletic. Tato skutková okolnost nicméně není součástí skutkové věty a je uvedena pouze v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (viz odst. 12., 13. a 77. rozsudku).

44. Celkově bylo tedy za období od 1. 5. do 14. 5. 2018 prokázáno nakládání obviněného s hotovostí z prodeje uhlí v částce přibližně 1 375 382 Kč. Soud prvního stupně neoznačil žádný jiný důkaz nesvědčící o tom, že by zaměstnanci obviněnému předali další peněžní prostředky z prodeje uhlí, že by s tržbami bylo nakládáno nestandardně anebo že by tržby byly uschovány v některém z trezorů v sídle obviněného. Ostatně i Ing. Petr Janoušek a Ing. Martin Procházka uvedli, že až do dne 14. 5. 2018 probíhala spolupráce standardně. Soud prvního stupně tedy nijak nevysvětlil, jakým způsobem si obviněný přisvojil zbývající část peněžních prostředků ve výši 889 465 Kč. Současně nijak nezohlednil peněžní částku, kterou obviněný, resp. jeho zaměstnanci, předali Ing. Martinu Procházkovi na počátku května 2018 a kterou tento svědek dne 2. 5. 2018 vložil na bankovní účet poškozené. Celkově se jednalo o částku 362 100 Kč (č. l. 1319) a zahrnovala jak tržby za měsíc duben, tak tržby z počátku měsíce května.

45. Jistou nedůslednost je třeba sodu prvního stupně vytknout i ve vztahu k určení ceny, za kterou obviněný uhlí v měsíci květnu 2018 prodal. Soud zde správně uvažoval o skutečné nejnižší ceně prodaného uhlí, a nikoliv o jeho ceně obvyklé, jelikož bylo třeba zjistit, jakou peněžní částku obviněný za prodej uhlí ve skutečnosti inkasoval. Proto je lichá výhrada obviněného, že by mělo jít o stejnou částku jako v případě hodnoty zboží na skladě. Na druhou stranu konkrétní určení ceny ve výši 2 863 Kč včetně DPH za tunu uhlí soud bez dalšího převzal od poškozené, aniž by bylo zřejmé, z jakých podkladů tato částka vychází.

46. Uvedená pochybení soudu prvního stupně při zjišťování skutkového stavu, a to jak ohledně stavu skladových zásob, tak ohledně výše tržeb neodvedených poškozené, v rámci své přezkumné činnosti nezjistil a nenapravil ani odvolací soud. V odstavci 28. odůvodnění svého rozhodnutí v podstatě odkázal na obsáhlé a zcela vyčerpávající odůvodnění rozsudku okresního soudu. Ani jedno z napadených rozhodnutí proto nemohlo v rámci dovolacího přezkumu obstát.

47. Důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídaly rovněž výhrady obviněného poukazující na nedůvodné nevyhovění některým důkazním návrhům obhajoby a na to, že soudy některé provedené důkazy nijak nehodnotily. Pokud jde o důkazní návrhy související s prokázáním stavu skladových zásob (opatření kontrolních hlášení, analytické části účetnictví, znaleckého posudku z oboru ekonomika ke stavu skladových zásob poškozené ke dni 15. 5. 2018 či výslech M. P.), při novém projednání věci bude úlohou soudu prvního stupně se s nimi pečlivěji vypořádat, neboť vzhledem ke zjištěným pochybením soudů nabyly tyto návrhy obhajoby na významu.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

48. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný v podstatě namítl, že nemohl neoprávněně zasáhnout do práva poškozené k nebytovému prostoru plynoucího ze smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 1. 2. 2017, jelikož se ve smyslu § 1727 občanského zákoníku jednalo o smlouvu závislou, jež byla od počátku zrušena okamžikem odstoupení od hlavní, kterou byla ústně uzavřená smlouva o provozu podniku obviněného. Této argumentaci nemohl dovolací soud přisvědčit. Celá právní konstrukce prosazovaná obviněným totiž stojí na tvrzení, podle kterého poškozená fakticky řídila obchodní závod obviněného včetně jeho zaměstnanců, přičemž tak činila pouze na základě ústně a fakticky sjednané smlouvy o provozu podniku obviněného. Tak tomu ovšem nebylo. Jak vyplývá z čl. 2.1 Smlouvy o obchodní spolupráci uzavřené podle § 1746 odst. 2 občanského zákoníku mezi obviněným a společností JANIMEX TRADING, s.r.o. (č. l. 7), jejím předmětem bylo zajištění provozních činností společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o., souvisejících s přejímkou zboží od dopravců, manipulaci se zbožím, nakládkou zboží a závozu zboží zákazníkům společnosti JANIMEX TRADING, s.r.o. Právě za účelem dosažení hlavního účelu smlouvy byla společnost JANIMEX TRADING, s.r.o. oprávněna udělovat zaměstnancům obviněného pokyny ke konkrétnímu nakládání se zbožím, jak bylo stranami sjednáno v článku 2.3.4 a 4.1 této smlouvy. Obviněným zmiňované právní vztahy mezi oběma společnostmi tudíž byly upraveny zmíněnou smlouvou o obchodní spolupráci, a nebylo třeba vůbec uvažovat o existenci další nadřazené smlouvy o provozu obchodního závodu obviněného. V těchto souvislostech je třeba přisvědčit závěru rozpornému se závěrem dovolatele, že s ohledem na obsah provedeného dokazování (svědecké výpovědi a listiny) není dán jakýkoli základ pro právní konstrukt prezentovaný v dovolání.

V. Způsob rozhodnutí

49. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného zčásti důvodným, zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2023, č. j. 9 To 8/2023-2394, a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 6. 10. 2022, č. j. 1 T 2/2022-2100, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Nymburce přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto své rozhodnutí učinil podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady zároveň nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.

50. Věc se tak vrací do stadia, kdy Okresní soud v Nymburce bude muset věc znovu projednat a rozhodnout. V novém řízení o této věci bude povinen postupovat v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu (§ 265s odst. 1 tr. ř.). Jde v podstatě o to, aby nejprve znovu řádně projednal a posoudil námitku podjatosti vznesenou obviněným proti osobě přísedícího Jiřího Felkra. Teprve poté bude možné rozhodnout, zda postačí pokračovat v hlavním líčení doplněním dokazování, anebo zda bude třeba celé hlavní líčení provést znovu v novém složení senátu. Následně bude úlohou soudu prvního stupně, aby si opatřil dostatečný a spolehlivý skutkový podklad pro své rozhodnutí o vině obviněného ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. Všechny provedené důkazy bude muset znovu hodnotit v souladu s požadavky § 2 odst. 6 tr. ř., aniž by některé z podstatných důkazů při svých úvahách opomenul, a rovněž bude muset zvážit doplnění dokazování nejméně ve směru důkazních návrhů obhajoby. V těchto souvislostech nutno připomenout, že princip presumpce neviny vyžaduje, aby to byl stát, kdo nese konkrétní důkazní břemeno; existují-li jakékoliv pochybnosti, nelze je vyložit v neprospěch obviněného, resp. obžalovaného, ale naopak je nutno je vyložit v jeho prospěch. Z principu presumpce neviny plyne pravidlo in dubio pro reo, podle kterého, není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného. Obecný soud musí dodržet vysoký standard, i pokud jde o hodnocení vypovídací schopnosti a hodnověrnosti důkazu samotného. Jde-li o hodnocení důkazů, procesní předpisy sice ponechávají volnost soudci obecného soudu, avšak nemůže jít o úvahu absolutní, nevázanou na zkušenostmi prověřenou pravděpodobnost určitých skutečností (zejména viz nález Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, a další).

51. Teprve v případě, že souhrn dostatečně kvalitních důkazů bude tvořit logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti žalovaného skutku, bude možné uvažovat o trestní odpovědnosti obviněného (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. II. ÚS 3068/17).

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. 8. 2024

Mgr. Pavel Göth předseda senátu