6 Tdo 256/2025-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2025 o dovolání obviněného R. S. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2024, č. j. 12 To 285/2024-37, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 PP 62/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 11. 2024, č. j. 2 PP 62/2024-25, byl podle § 88 odst. 1 tr. zákoníku zamítnut návrh obviněného na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců z rozhodnutí Okresního soudu v Břeclavi ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 1 T 121/2022, v trvání 6 měsíců z rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 2. 2020, sp. zn. 1 T 128/2019, v trvání 200 dnů z rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 66 T 118/2021, a v trvání 11 měsíců z rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 3 T 110/2023.
2. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, o níž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 30. 12. 2024, č. j. 12 To 285/2024-37, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti usnesení stížnostního soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. S ohledem na jejich vymezení ve znění § 265b odst. 1 tr. ř. účinném od 1. 1. 2022 měl patrně na mysli dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) a m) tr. ř. Takto Nejvyšší soud usuzuje, neboť k prvně zmíněnému dovolacímu důvodu uvedl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na „nesprávném právním posouzení a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení“ [v současnosti § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] a bylo rozhodnuto o zamítnutí „odvolání“ proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí [v současnosti § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.].
4. Uvedl, že soudy nižších stupňů porušily jeho právo na spravedlivý proces a rozhodly v rozporu s aktuální judikaturou, konkrétně s rozhodnutím „ústavního soudu ČR sz. zn. TZ 98/2019“. Oba soudy nižších stupňů uzavřely, že se nepolepšil, což je podle něj v rozporu s provedenými důkazy. Konkrétně jmenoval zprávu věznice o jeho chování, doložený příslib zaměstnání a jeho insolvenční řízení. Obviněný si rovněž zajistil zaměstnání v případě svého propuštění.
5. V předkládané věci tak došlo „k extrémnímu nesouladu s provedeným dokazováním“, když v řízení byly v jeho prospěch předloženy minimálně dva důkazy osvědčující jeho nápravu, přičemž soud neprovedl žádné důkazy, které by svědčily o opaku této skutečnosti.
6. Obviněný již před soudy nižších stupňů namítal, že v jeho případě došlo k negativnímu řetězení trestů za většinou drobné přečiny, což je v rozporu se závěry „ústavního soudu ČR sz. zn. TZ 98/2019, podle kterého pokud hrozí nepřiměřená kumulace trestů, nemusí soudy výjimečně přeměnit starší podmínku na nepodmíněný trest. Namísto toho mohou volit jiné prostředky doplňující odnětí svobody, například u drogově závislého nařídit léčbu, získání pracovní kvalifikace nebo stanovit podmínky pro vedení života po propuštění“. Podle odvolacího soudu je však tato argumentace relevantní, pokud již bylo o přeměně trestu pravomocně rozhodnuto. S tím obviněný nemůže souhlasit, když je přesvědčen, že soudy nižších stupňů by měly respektovat ústavní principy obsažené v judikatuře ústavního soudu.
7. Vzhledem k uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud shledal jeho dovolání důvodným a obě rozhodnutí soudu nižších stupňů zrušil a „uložil Okresnímu soudu v Nymburce, aby při ukládání trestů respektoval zásady obsažené v rozhodnutí ústavního soudu ČR TZ 98/2019“.
8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který uvedl, že podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu učiněné ve druhém stupni, pokud ovšem tento soud rozhodl ve věci samé. Z taxativního výčtu takových věcí v odst. 2 citovaného ustanovení je zřejmé, že rozhodnutí soudu o podmíněném propuštění rozhodnutím ve věci samé není. K tomu pak odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 4 Tdo 187/2022.
9. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Souhlasil přitom s tím, aby o dovolání rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání.
III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou v posuzované věci splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaného dovolání z hlediska ustanovení § 265a tr. ř. Shledal, že dovolání není přípustné, a to z níže uvedených důvodů.
11. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle § 265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí: a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, c) usnesení o zastavení trestního stíhání, d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu, e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, g) usnesení o schválení narovnání, nebo h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
12. Jelikož výše uvedený výčet je taxativní, nelze za rozhodnutí ve věci samé považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 12. 2024, č. j. 12 To 285/2024-37, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. 11. 2024, č. j. 2 PP 62/2024-25, kterým tento soud zamítl návrh obviněného na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, který je v tomto usnesení dále konkretizován. To ostatně odpovídá i konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v případě dovolání proti těmto typům rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 4 Tdo 187/2022, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 8 Tdo 168/2019, či ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1256/2016, nebo ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. 4 Tdo 965/2012).
IV. Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
13. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud o dovolání obviněného rozhodl způsobem uvedeným v § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné.
14. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.
15. Zbývá jen dodat, že pokud je obviněný přesvědčen o nesprávném (či dokonce o nezákonném) postupu obou soudů nižších instancí, může se obrátit na ministra spravedlnosti s příslušným podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 4. 2025
JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu