6 Tdo 257/2024

6 Tdo 257/2024-1390

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný P. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 7 To 201/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 32/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. 88 T 32/2022, byl obviněný P. K. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným pod body 1) a 2) zločinem obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku a pod body 1) – 3) přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Za tyto trestné činy a sbíhající se přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25.

10. 2022, sp. zn. 12 T 39/2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 20.12.2022, sp. zn. 4 To 272/2022, mu byl podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let se zařazením do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 10. 2022, sp. zn. 12 T 39/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody, jakož i o úplném či částečném odkázání některých poškozených s jejich nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

1) dne 7. 8. 2021 v době kolem 4.00 hodin v Brně na ulici XY na parkovišti před domem č. XY dosud nezjištěným způsobem zapálil zde zaparkovaný karavan, tovární značky Fiat Capron, registrační značky XY, v hodnotě 1 461 079 Kč, který v důsledku takto založeného požáru kompletně shořel, a to včetně vnitřního vybavení karavanu v hodnotě 22 930 Kč a dalších osobních věcí uložených v době požáru v karavanu poškozeným R. P. v celkové hodnotě 189 340 Kč, čímž způsobil poškozené spol. XANOX REAL s.r.o., IČ 036 63 396, škodu poškozením ve výši 1 484 009 Kč, přičemž společností Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ 639 98 530, bylo poskytnuto pojistné plnění ve výši 704 929 Kč a poškozenému R.

P., nar. XY, škodu poškozením ve výši 189 340 Kč, přičemž společností Kooperativa pojišťovna, a.s. Vienna Insurance Group, IČ: 47116617 bylo poskytnuto pojistné plnění ve výši 49 000 Kč, kdy v důsledku žáru jako následku jím založeného požáru výše uvedeného karavanu došlo k poškození v blízkosti zaparkovaných motorových vozidel, a to tovární značky Peugeot 2008, registrační značky XY, a to levé strany vozidla spočívající v deformaci levého zadního a předního světla, levého střešního nosiče, těsnění oken, levého zpětného zrcátka, antény na zadní části střechy a poškození laku vozidla, čímž způsobil poškozenému P.

B., nar. XY, škodu poškozením ve výši 84 964 Kč, přičemž společností Direct pojišťovna, a.s., IČ 25073958, bylo poskytnuto pojistné plnění ve výši 95 000 Kč, tovární značky Ford Focus, registrační značky XY, a to pravého boku vozidla spočívající v poškození všech plastových částí na pravém boku vozidla, deformace pravého zadního a předního světla, pravého zpětného zrcátka, poškození zadní pravé pneumatiky a poškození laku vozidla, čímž způsobil poškozené Š. P., nar. XY, škodu poškozením ve výši 59 536 Kč, tovární značky Toyota Aygo, mezinárodní poznávací značky XY, SVK, a to levé strany vozidla spočívající v ohoření veškerých plastových komponentů, prasklém čelním skle, prasklém levém bočním skle, ohoření levého zpětného zrcátka a poškození laku vozidla, čímž způsobil poškozené D.

O., nar. XY, škodu poškozením ve výši 34 780 Kč, kdy následně byl požár uhašen zákrokem Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, přičemž v případě pokračujícího nekontrolovaného hoření bez účinného a včasného zásahu jednotek požární ochrany lze reálně předpokládat možnost výbuchu 2 ks 10 kg propan-butanových láhví nacházejících se v obytném voze tovární značky Fiat Capron, registrační značky XY, kdy lze podle znaleckého posudku z oboru požární ochrany znalce Ing. Ivo Šroma předpokládat rozšíření požáru na čtyři vedle obytného vozu stojící vozidla, a to vozidla výše uvedená, tedy tovární značky Peugeot 2008, registrační značky XY, Ford Focus, registrační značky XY, Toyota Aygo, mezinárodní poznávací značky XY, SVK, a rovněž vozidla tovární značky Citroën C4 registrační značky XY, tedy hrozila škoda poškozením vozidel v celkové výši 2 159 462 Kč, 2) dne 18.

8. 2021 v době kolem 1:23 hodin v Brně ulici XY na parkovací ploše před vchodem domu č.

XY dosud nezjištěným způsobem zapálil zde zaparkovaný karavan tovární značky Hobby de Luxe Easy, registrační značky XY, v hodnotě 132 910 Kč, který v důsledku takto založeného požáru kompletně shořel, a to včetně vnitřního vybavení karavanu a dalších věcí nacházejících se v karavanu v celkové hodnotě 71 600 Kč,

tovární značky Jeep GrandCherokee, registrační značky XY, kdy došlo k prasknutí čelního skla vozidla žárem, k poškození pravého zpětného zrcátka a plastových dílů pod čelním sklem, čímž způsobil poškozenému M. H., nar. XY, celkovou škodu poškozením karavanu, věcí uložených v karavanu a vozidla Jeep ve výši 359 948 Kč, tovární značky Ford S-MAX, registrační značky XY, a to plastových dílů na pravé straně vozidla, čímž způsobil poškozenému M. Č., nar. XY, škodu poškozením ve výši 50 763 Kč, tovární značky Peugeot 406, registrační značky XY, a to laku na střeše a levém boku vozidla a rozbití prosklení levé části vozidla a čelního sklo, čímž způsobil blíže nezjištěnému poškozenému škodu poškozením ve výši 73 034 Kč, a dále v důsledku požáru a jím vydávaného žáru došlo k poškození fasády předmětného domu na ulici XY XY, Brno o šíři nejméně 5 m a výšce nejméně 12 m, 9 ks skleněných výplní prosklení chodby, kovových prosklených vstupních dveří, elektroinstalace a 2 kusů skleněných výloh rozměru 1,7 x 3,15 m uvedeného domu, čímž způsobil poškozenému Společenství vlastníků pro dům XY, Brno, IČ XY, škodu poškozením ve výši 289 987 Kč, a dále došlo k poškození reklamního poutače umístěného na uvedené budově, čímž způsobil poškozené společnosti JMP, s.r.o., IČ 629 08 219, škodu poškozením ve výši 21 490 Kč, přičemž společností Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČ 471 16 617, bylo poskytnuto pojistné plnění ve výši 25 700 Kč, kdy následně byl požár uhašen zákrokem Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje, přičemž v případě pokračujícího nekontrolovaného hoření bez účinného a včasného zásahu jednotek požární ochrany lze reálně předpokládat možnost výbuchu 2 ks 10 kg propan-butanových láhví nacházejících se v obytném voze tovární značky Hobby de Luxe Easy, rz XY, kdy lze podle znaleckého posudku z oboru požární ochrany znalce Ing.

Ivo Šroma předpokládat rozšíření požáru na tři vedle obytného vozu stojící vozidla výše uvedená, a to tovární značky Jeep GrandCherokee, registrační značky XY, Ford S-MAX, registrační značky XY a Peugeot 406, registrační značky XY, tedy hrozila škoda poškozením vozidel v celkové výši 540 172 Kč, kdy dále lze reálně předpokládat rozšíření požáru i do vnitřních prostor v přízemí budovy umístěné prodejny společnosti H. nábytek a.s., právě v důsledku poškození skleněných výloh a skleněných výplní v budově, kdy uvedené poškození skleněných výplní tlakovou vlnou výbuchu by umožnilo přes poškozené výplně okenních otvorů vnikání a zesílení účinků sálavého tepla (tepelného toku z požáru) na vnitřní zařízení a vybavení prodejny H., kdy z venkovního požáru by pak rovněž hrozilo poškození obvodové konstrukce (výplní otvorů) společných prostor chodby a schodiště (1.

– 3. NP) a jejich poškození zakouřením a zplodinami (1. – 5. NP) a dále byly ohroženy výplně otvorů pavlače v 2. NP a 3. NP, kdy tato skleněná stěna tvořila průhledný obvodový plášť objektu a půdorysně navazovala na skleněné výlohy prodejny H. v 1. NP, kdy dle znaleckého posudku z oboru ekonomika, ceny a odhady, odvětví nemovitosti znalce doc. Ing. Libora Matějky, CSc., Ph.

D., MBA hrozila škoda vyjadřující míru poškození budovy ve výši 17 503 588 Kč, a dále hrozila škoda vyjadřující poškození vnitřního vybavení prodejny H. ve výši 6 157 202 Kč, tedy reálně hrozil vznik škody na cizím majetku v celkové výši 24 200 962 Kč, 3) dne 22. 8. 2021 v době kolem 2:00 hodin v XY na ulici XY na autobusovém nádraží zapálil v místech u zadního pravého kola zde zaparkovaný linkový autobus tovární značky Irisbus, registrační značky XY, který v důsledku takto založeného požáru kompletně shořel, a to včetně vnitřního vybavení, čímž způsobil poškozené společnosti ČSAD Tišnov, spol. s r.o., IČ 469 05 952, škodu ve výši 1 055 484 Kč,

kdy v důsledku žáru jako následku jím založeného požáru výše uvedeného autobusu došlo dále k poškození přilehlé prosklené autobusové zastávky, čímž způsobil poškozené společnosti CITY TOOLS, s.r.o., IČ 607 52 165, se sídlem Preslova 406/94, Brno, škodu poškozením ve výši 238 532 Kč, a tímto jednáním popsaným pod body 1. – 3. způsobil škodu v celkové výši 3 941 867 Kč, kdy v případě jednání popsaného v bodech 1. a 2. bezprostředně hrozilo způsobení škody na cizím majetku v celkové výši 26 360 424 Kč, avšak vznik dalšího poškození či zničení movitých i nemovitých věcí byl odvrácen včasným hasebním zákrokem Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje.

3. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 5. 2023, sp. zn. 88 T 32/2023, podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 7 To 201/2023, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 2023, sp. zn. 7 To 201/2023, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Evy Kantoříkové v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítl, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný měl za to, že hodnocení důkazů soudy obou stupňů je v příkrém rozporu s provedenými důkazy a se zásadami formální logiky (tedy v rozporu s § 2 odst. 5 tr. ř.), tudíž je dán extrémní nesoulad skutkových zjištění soudů s provedenými důkazy a nedůvodně nebyl proveden obhajobou navrhovaný důkaz. Konkrétně jde o vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, stran osoby obviněného a jeho příčetnosti, neboť byl v minulosti hospitalizován v Psychiatrické nemocnici Brno. Městský soud v Brně zamítl jako nadbytečný důkazní návrh obhajoby s odkazem na jiný znalecký posudek zpracovaný v trestní věci obviněného vedené u Okresního soudu v Plzni (správně Okresního soudu Plzeň- město) pod sp. zn. 1 T 132/2017, který však byl zpracován již 4. 6. 2018, a od té doby mohlo teoreticky dojít u obviněného z psychiatrického hlediska k významným změnám. Příčetnost obviněného nelze podle dovolání dedukovat ani z projevů obviněného u hlavního líčení, ani z odmítnutí obdobného návrhu na doplnění dokazování v jiné věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 39/2022, ani z povahy trestné činnosti (podvod spáchaný během výkonu trestu odnětí svobody) řešené v další věci obviněného vedené u téhož soudu pod sp. zn. 10 T 59/2023. Ani odvolací soud uvedený důkazní návrh neakceptoval. Jde tak o důkaz opomenutý a o porušení práva obviněného na spravedlivý proces.

5. Dovolatel nesouhlasil ani s použitou právní kvalifikací skutkové podstaty obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku. Nedomnívá se, že uvedená škoda zejména na nemovitostech [viz bod 2) rozsudku soudu prvního stupně] reálně hrozila. Takové stanovení výše reálně hrozící škody je otázkou velmi hypotetickou, která závisí na celé řadě okolností. Obviněný připustil možnost poškození, resp. úplného zničení blízko stojících osobních automobilů, případně částí budovy prodejny H., ale nikoliv v rozsahu předpokládaném znalcem z oboru požární ochrany. Dotčený komplex budov na ulici XY v Brně byl zkolaudován maximálně před deseti lety, tudíž splňoval veškeré bezpečnostní prvky požární ochrany (kouřová čidla apod.) a lze tak vyloučit, že by nedošlo k včasnému hasebnímu zásahu. Nadto se v daném místě, byť v noční dobu, pohyboval velký počet kolemjdoucích osob, které by požár zaregistrovaly a přivolaly hasiče. Obviněný pak provedl vlastní výpočet škody pro body 1) – 3) výroku rozsudku sestávající ze součtu škody fakticky způsobené a reálně hrozící, toliko však zničením blízko zapáleným karavanům zaparkovaných automobilů, nikoli již poškozením nemovitosti pod bodem 2). Ta potom nedosahuje zákonem požadované hranice škody velkého rozsahu, tj. nad 10 000 000 Kč. Hypotetickou škodu na budově prodejny H. považoval za nadhodnocenou. Z jednání obviněného tak nehrozilo nebezpečí škody velkého rozsahu, ani nebyl vydán v nebezpečí smrti či ublížení na zdraví dostatečný počet lidí, tudíž nebyly naplněny základní znaky skutkové podstaty zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku.

6. Dovolatel z důvodů výše uvedených navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

7. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že za irelevantní lze považovat obecnou kritiku hodnocení důkazů soudy. Formálně podřaditelnou pod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je námitka opomenutého důkazu – neprovedení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Důvody neprovedení takového důkazu se však městský soud podrobně zabýval a soud odvolací se s ním ztotožnil. Ve věci nevznikly důvodné pochybnosti o duševním stavu obviněného, který byl v minulosti opakovaně zkoumán v jiných trestních věcech a byl shledán plně trestně odpovědným. Nadto znalecký posudek zpracovaný v jiné trestní věci lze využít jako listinný důkaz a není zřejmé, proč by pouze pro jeho stáří pěti let nemohl být procesně použitelný. Žádné konkrétní okolnosti nenasvědčují tomu, že by v mezidobí došlo ke zhoršení duševního zdraví obviněného, o čemž svědčí i vystupování obviněného v průběhu trestního řízení. Navíc ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 59/2023 je obviněný stíhán pro sofistikovaně spáchanou majetkovou trestnou činnost. Nic tak nenasvědčuje duševní nemoci či duševní poruše, která by měla mít vliv na rozpoznávací či ovládací schopnosti obviněného. Proto se státní zástupce ztotožnil se závěrem o nadbytečnosti obhajobou navrženého důkazu.

8. Námitky dovolatele proti právní kvalifikaci skutku shledal primárně námitkami skutkovými, neboť obviněný odmítá skutková zjištění rozsahu a hodnoty cizího majetku, kterému reálně hrozil vznik škody způsobením požáru. Polemizuje se závěry znaleckého posudku z oboru požární ochrany o možnostech rozšíření požáru, fakticky se domáhá jen jiného hodnocení provedených důkazů a požaduje, aby soud ze znaleckého posudku nevycházel. Existenci zjevného rozporu skutkových zjištění však v žádném případě nelze dovozovat. Navíc k některým technickým vlastnostem budovy bylo znalcem a soudem přihlédnuto (nereálné rozšíření požáru do obytné části budovy a ohrožení života a zdraví osob tam se zdržujících). Za bezpředmětnou považoval státní zástupce argumentaci dovolatele o pohybu dalších osob na místě, které by měly přivolat hasiče. Námitky nesprávné právní kvalifikace tak nevycházejí ze skutkových zjištění soudů, směřují výlučně proti zjištěním o rozsahu a hodnotě cizího majetku, který byl požárem ohrožen, z čehož je dovozováno nenaplnění zákonných znaků zločinu obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku.

9. Jelikož dovolatel uplatnil formálně relevantní námitky pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž tyto jsou zjevně nedůvodné, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska

10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

11. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Nestačí přitom, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, nýbrž je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.

12. Pro úplnost se připomíná, že k naplnění obviněným vznesených dovolacích důvodů dochází podle jejich obsahového vymezení tehdy, jestliže · rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.], · rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.].

13. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluva) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

14. Obviněný v dovolání sice nejprve namítl toliko třetí variantu uvedeného dovolacího důvodu (nedůvodné neprovedení navrhovaného podstatného důkazu), posléze však vytkl i extrémní nesoulad skutkových zjištění soudů s obsahem provedených důkazů (tedy uplatnil i první variantu dovolacího důvodu). V konkrétní dovolací argumentaci se pak opřel toliko o výtku spočívající v neprovedení navrženého znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k osobě obviněného při náznaku možné nepříčetnosti obviněného, aniž by však taková skutečnost rozhodná pro posouzení trestní odpovědnosti ve smyslu § 26 tr. zákoníku byla dovolatelem explicitně tvrzena.

15. Nejvyšší soud dále k případnému tzv. „opomenutí důkazů“ podotýká, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl.

Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Jinými slovy za opomenutý důkaz nelze považovat jakýkoli stranami navržený a soudem neprovedený důkaz, ale pouze takový důkazní návrh, který byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, event. zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny.

Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

16. V této konkrétní trestní věci bylo na návrh obhajoby obviněného soudy obou stupňů náležitě procesně reagováno (viz usnesení soudu prvního stupně u hlavního líčení konaného dne 22. 5. 2023, č. l. 1250 verte, a usnesení odvolacího soudu ve veřejném zasedání konaném dne 21. 9. 2023, č. l. 1300) a nevyhovění návrhům na doplnění dokazování bylo oběma soudy nižších stupňů i řádně argumentováno v odůvodnění jejich rozhodnutí (viz bod 28. rozsudku městského soudu a bod 10. usnesení krajského soudu). Rozsah provedeného důkazního řízení v této trestní věci lze považovat za plně dostačující, jak koneckonců vyplývá z odůvodnění rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu. Je tedy naprosto zřejmé, že v kompletní šíři návrhu obhajoby na doplnění dokazování se soudy obou stupňů tímto návrhem řádně zabývaly a navržený důkaz vyhodnotily jako nadbytečný.

Odůvodnění tohoto závěru považuje i dovolací soud za přiléhavé a vyčerpávající a plně se s ním ztotožňuje. Soudy logicky vyargumentovaly, proč byl neprovedený důkaz nadbytečným, tj. zejména s přihlédnutím ke zbývajícímu rozsahu dokazování, k obsahu spisů v jiných trestních věcech obviněného, resp. ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví k osobě obviněného, poznatkům o jeho účasti na úkonech trestního řízení apod. Zejména soud prvního stupně velmi podrobně vysvětlil zjištění stran osoby obviněného, která nezavdávala příčinu k důvodnému aktuálnímu přezkumu jeho zdravotního stavu.

Obviněný byl znalecky naposledy zkoumán sice ke dni 4. 6. 2018 ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město 1 T 132/2017, nicméně žádné závěry o nepříčetnosti obviněného učiněny v tomto případě nebyly a ani následné jeho trestní věci a průběh trestního řízení v nich nevedou k závěru, že by obviněný měl mít pro duševní poruchu v době spáchání činu jakkoli ovlivněny rozpoznávací či ovládací schopnosti. Naopak bylo velmi důvodně poukázáno na to, že ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 39/2022 byl totožný důkazní návrh rovněž zamítnut [obviněný byl pravomocně odsouzen pro přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. b) tr.

zákoníku spočívající ve výhrůžkách usmrcení policistovi kriminální policie a vyšetřování], že v jiné trestní věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 10 T 59/2023 je trestně stíhán pro podvodnou trestnou činnost (§ 209 odst. 1 tr. zákoníku) spáchanou relativně sofistikovaně, když bez vědomí spoluvězně ve vazební věznici falzifikoval žádanku o převod peněžní částky 14.000 Kč, která byla neoprávněně ke škodě spoluvězně skutečně proplacena, a že i aktivní účast na trestním řízení v projednávané věci, orientace obviněného, jeho spolupráce s obhájcem atd., neodůvodňují závěr o jakémkoli zhoršení zdravotního stavu obviněného, resp. o poznatcích, že by tento zdravotní stav měl být podroben znaleckému zkoumání pro pochybnosti o příčetnosti obviněného.

Nutno opakovaně zdůraznit, že ani dovolatel sám netvrdí, že by v době činu nebyl příčetný, toliko odkazuje na smíšenou poruchu osobnosti, která byla dříve zjištěna, avšak bez vlivu na ovládací a rozpoznávací schopnosti.

Poukázáno bylo rovněž v obecnosti na pobyt obviněného v Psychiatrické nemocnici Brno s tím, že od posledního znaleckého zkoumání v roce 2018 „mohlo teoreticky dojít o obviněného k významným psychiatrickým změnám“. Jde však v kontextu zjištění soudů nižších stupňů o ničím relevantním nepodloženou hypotézu, na základě níž obviněný i v rámci dovolacího řízení reklamuje neprovedení znaleckého přezkumu jeho zdravotního stavu. Nepochybně v případě zjištění důvodných pochybností o příčetnosti obviněného plynoucích z jeho duševní poruchy by byly dány důvody pro přibrání příslušného znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, nicméně v dané věci soudy důvodně k takovému závěru nedospěly, neboť suma poznatků k osobě obviněného, včetně vnímání jeho projevů a způsobu účasti na hlavním líčení soudem prvního stupně k případným pochybnostem nezavdaly jakoukoli příčinu.

Samotné nepodložené a hypotetické zpochybnění duševního stavu obviněného (kdy ani eventuální smíšená porucha osobnosti nepředstavuje automaticky duševní poruchu s podstatným vlivem na rozpoznávací a ovládací schopnosti) nemůže představovat důvod pro postup soudů podle § 105 odst. 1 tr. ř., tedy pro ustanovení znalce a vypracování znaleckého posudku k osobě obviněného. Ve věci tak nelze s ohledem na výše uvedené konstatovat existenci tzv. opomenutých důkazů, potažmo z toho obviněným dovozované porušení práva na spravedlivý proces.

17. Pokud pak obviněný vznesl námitku zjevného rozporu skutkových závěrů soudů s obsahem provedených důkazů, tato zůstala pouze v rovině rozporu takto obecně konstatovaného, aniž by dovolatel svoji námitku specifikoval, tedy které skutečnosti s obsahem kterých důkazů jsou v jakém rozporu apod. Takto vymezená kritika hodnocení důkazů je obecná natolik, že nedává Nejvyššímu soudu možnost žádné případné argumentační reakce. V řízení o dovolání se neuplatňuje tzv. revizní princip, z čehož plyne, že to je zásadně dovolatel, který svou argumentací vymezuje rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí tímto soudem. Pokud již k němu Nejvyšší soud přistoupí (viz § 265i odst. 3 tr. ř.: Neodmítne-li Nejvyšší soud dovolání podle odstavce 1 …), činí tak zásadně jen v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takový postup aprobuje i Ústavní soud, což lze – a to i ve vztahu zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022 zavedenému důvodu dovolání podle písm. g) – doložit např. na jeho usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle něhož „není-li z obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 tr. ř., který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání.“ Současné znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak z hlediska vlastního obsahu dovolání „vyžaduje podstatně konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“. Takovým požadavkům však dovolání v rozsahu první varianty dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedostálo. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

18. V rámci tohoto dovolacího důvodu obviněný odmítl právní kvalifikaci obecného ohrožení podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku a argumentačně se opřel [a to výlučně pouze ve vztahu k bodu 2) výroku o jeho vině] zejména o zpochybnění reálně hrozící škody na nemovitostech (ač výslovně připustil škodu, která mohla vzniknout až úplným zničením zaparkovaných automobilů a rovněž poškozením části budovy prodejny H.) nesouhlasem s rozsahem možného poškození podle znaleckého posudku z oboru požární ochrany, neboť nemovitost byla postavena podle moderních protipožárních standardů a i v nočních hodinách bývá v okolí přítomno dostatek lidí, kteří by iniciovali hasební zásah. Proto podle dovolatele nelze souhlasit ani s předpokladem vzniku vyčíslené škody na nemovitosti, čímž není naplněn ani zákonný znak skutkové podstaty podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku.

19. V tomto ohledu je třeba plně přisvědčit stanovisku státního zástupce, že námitka proti právní kvalifikaci podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku fakticky spočívá v námitkách skutkového charakteru, jimiž obviněný odmítá akceptovat odborné závěry znaleckých posudků z oboru požární ochrany (znalce Ing. Ivo Šroma) a z oboru ekonomika, ceny a odhady (znalce doc. Ing. Libora Matějky, CSc., PhD., MBA). Tyto závěry relevantně nezpochybnil, např. tvrzením opřeným o obsah jiných důkazů, a v obecné poloze se dožadoval toho, aby soudy k uvedeným znaleckým posudkům nepřihlížely.

Přitom jejich obsah byl poměrně podrobně a výstižně prezentován v bodech 21. a 22. rozsudku soudu prvního stupně, oba znalci byli vyslechnuti u hlavního líčení, aniž by byly zjištěny skutečnosti závěry uvedených znaleckých posudků jakkoli zpochybňující. Pouhý obecně deklarovaný nesouhlas s obsahem provedeného důkazu nemůže představovat naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz výše bod 17.), tím méně pak naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když obviněný negativní stanovisko k použité právní kvalifikaci dovozuje sekundárně z ničím neodůvodněného nesouhlasu se skutkovými zjištěním soudů nižších stupňů.

Tímto postupem pak obviněný dospěl i k vlastní kalkulaci výše škody, logicky pro něj příznivější, která měla vyloučit nejpřísnější právní kvalifikaci podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku.

20. Přesto lze ve stručnosti doplnit, že stavební specifika budovy na ulici XY i specifika obviněným založeného požáru znalec z oboru požární ochrany náležitě zohlednil, mj. závěry o tom, že nehrozilo šíření požáru na okolní zástavbu, nehrozilo rozšíření požáru do obytných prostor domu č. 1a (tedy nebyly bezprostředně ohroženy osoby nacházející se v bytech domu), společné chodby, prostory, včetně ochozu – pavlače. Jak plyne přímo již z písemného vyhotovení posudku, znalec uvedené závěry učinil právě při zohlednění relativně nízkého stáří budovy cca 10 let, předpokladu požární bezpečnosti stavby v rámci platné legislativy, předpokladu správné funkce požárně dělících (nehořlavých) konstrukcí v rámci požárních úseků, zabraňujících šíření požáru v rámci objektu, a to jak horizontálním, tak i vertikálním směrem (viz bod 4.7 posudku na č. l.

914). Je tedy zjevné, že obviněný se svou argumentací dovolával zohlednění protipožárních parametrů moderní stavby, které však byly v plném rozsahu znalcem zapracovány do jeho posudku. Závěry o možných hmotných následcích požáru na budově (se kterými dovolatel přesto nadále polemizuje a zpochybňuje je) tak znalec učinil striktně právě s přihlédnutím k možnostem reálného šíření požáru. V rámci svých závěrů pak vyloučil i bezprostřední ohrožení osob v bytové části domu, přičemž taková skutečnost nebyla obviněnému kladena za vinu, ani nebyla v příslušné variantě skutkové podstaty § 272 odst. 1 tr.

zákoníku („Kdo…vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví…“) u obviněného právně kvalifikována. V tomto ohledu je tedy dovolací námitka, že obviněný nevydal dostatečný počet osob v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví, zcela bezpředmětná. Zbývá pouze doplnit, že na závěry znaleckého posudku z oboru požární ochrany navazují znalecké posudky z oboru ekonomika, ceny a odhady, kalkulující výši majetkové škody jednak fakticky způsobené, jednak reálně hrozící. Proti těmto závěrům však obviněný nebrojil, neboť primárně zpochybňoval již samotnou možnost poškození budovy v popsaném rozsahu, avšak tato možnost byla patřičně a odborně hodnotově kvantifikována (tedy byla vyčíslena výše hrozící škody) a nalezla svůj odraz i ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně.

21. Stejně tak jako bezpředmětnou je třeba vyhodnotit námitku, že poblíž ohroženého objektu se i v pokročilé noční době pohybují osoby, od nichž lze vysoce pravděpodobně očekávat iniciaci hasebního zásahu. Podle komentářové literatury i ustálené judikatury obecné nebezpečí ve smyslu § 272 odst. 1 tr. zákoníku nastává, pokud nebezpečí dané povahy, rozsahu a intenzity – tedy nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví většího počtu osob anebo nebezpečí škody velkého rozsahu na cizím majetku – hrozí bezprostředně a zcela konkrétně (R 3/1963, R 10/1965, R I/1966, R 27/1967 a R 12/1988).

Bezprostředností daného nebezpečí je míněno výrazné přiblížení se hrozící poruchy (R 12/1988). Ta přitom musí být konkrétní v tom smyslu, že běh vyvolaných událostí musí přispět k vzniku určitého specifického obecně nebezpečného následku, byť k němu nemusí dospět, takže hrozící porucha nemusí nastat (R 3/1963). Nepostačuje tedy navození situace, za níž sice může potenciálně dojít k obecně nebezpečnému následku, ale pouze za dosud nenaplněných předpokladů a okolností, které mohou, ale nemusí nastat a jejichž dosažení či nedosažení je v moci pachatele nebo jiných osob.

Pro stav obecného nebezpečí je totiž typické nejen přiblížení se k hrozící poruše, to znamená bezprostřední konkrétní hrozba jejího vzniku, ale také určitá živelnost a neovladatelnost průběhu vyvolané události, kdy vznik poruchy už není závislý jen na jednání pachatele, ale především na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i ohrožených osob (R 27/1967 a R 12/1988, srov. též R I/1966 a R 33/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 8 Tdo 945/2018, ze dne 7. 9.

2017, sp. zn. 4 Tdo 1092/2017, ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 7 Tdo 621/2018 a další). Vyvolání obecného nebezpečí ve smyslu § 272 tr. zákoníku předpokládá obecně nebezpečné jednání pachatele a vznik obecně nebezpečného následku v příčinné souvislosti s takovým jednáním (srov. R 3/1963 a R 47/1970). Zda takové bezprostřední nebezpečí vzniklo, nutno posuzovat vždy v souvislosti se všemi okolnostmi konkrétního případu, se způsobem provedení činu, s časem a místem spáchání činu a s jeho povahou, zejména účinností prostředků, které pachatel použil.

22. V projednávané věci není nejmenších pochyb, že jednání obviněného popsané pod bodem 2) spočívalo v zapálení zaparkovaného karavanu blíže nezjištěným způsobem, kdy došlo k jeho kompletnímu shoření a poškození tří blízko zaparkovaných vozidel a k poškození fasády domu na ulici XY XY (tedy „zapříčinil požár“), s potenciálem úplného zničení vozidel (potud ani obviněný skutková zjištění nijak nerozporuje) a rozsáhlého poškození budovy, včetně vnitřního vybavení prodejny H. s vyčíslenou faktickou i reálně hrozící škodou (skutková výhrada do tohoto skutkového zjištění byla vypořádána výše). Nepochybně tak byla dána „živelnost a neovladatelnost“ průběhu událostí založených obviněným, jakož i bezprostřední hrozba nebezpečí vyvolaného obviněným (odvrácená pouze včasným zákrokem hasičského sboru a tím i odvrácením výbuchu propanbutanových lahví v karavanu). Z provedeného dokazování tak jednoznačně vyplynulo, že obviněný založil intenzivní požár, tedy vyvolal stav bezprostředního nebezpečí pro specifikovaný cizí majetek tak, že způsobení eventuálního následku spočívajícího ve škodě velkého rozsahu ponechal na zcela nahodilých událostech, které již nemohl sám nijak ovlivnit. Pod onu nahodilost je pak třeba podřadit ve smyslu hypotézy dovolatele též to, zda se na místě nacházelo či mohlo nacházet v tu kterou denní (či spíše noční) dobu potřebné množství uvědomělých osob, které (by) požár zpozorovaly a přivolaly pomoc hasičů. Tato okolnost je pak pro posouzení způsobení obecného nebezpečí zcela irelevantní, a to zejména s přihlédnutím ke způsobu založení požáru (byť konkrétní postup obviněného zjištěn nebyl), který ve velmi krátkém časovém rozmezí způsobil škody dokumentované spisovým materiálem a byl založen v čase 1:23 hod., kdy navzdory poloze místa činu nelze důvodně spoléhat, že požár bude odhalen natolik včas, aby mohl být bez zákonem předvídaných následků uhašen. Podle již zmíněného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 7 Tdo 621/2018, jestliže stav obecného nebezpečí vyplývá z požáru, musí pachatel založit oheň takovým způsobem a na takovém místě, že bez účinného zásahu směřujícího k jeho uhašení z toho reálně hrozí rozšíření ohně v měřítku, které dosáhne živelnosti a neovladatelnosti a tím ohrozí lidi smrtí nebo těžkou újmou na zdraví. Přesně o takový případ se pak v dané věci jednalo, avšak pokud jde o zákonnou alternativu vydání cizího majetku v nebezpečí škody velkého rozsahu podle § 272 odst. 1 tr. zákoníku.

23. Je tedy možno na základě výše uvedeného uzavřít, že obviněný existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovodil z nedůvodných námitek ryze skutkového charakteru, zejména z popření (dokazováním potvrzených) následků reálně hrozících v souvislosti s poškozením budovy. Pokud

jde o právní posouzení skutku pod bodem 2) výroku rozsudku soudu prvního stupně, vůči němuž bylo dovolání zaměřeno, neshledal Nejvyšší soud v rozsahu dovolacích námitek v aplikaci § 272 odst. 1 tr. zákoníku pochybení.

V. Způsob rozhodnutí

24. Námitkám obviněného obsaženým v jeho mimořádném opravném prostředku dovolací soud nepřisvědčil, neboť ač částečně formálně relevantně uplatněné, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jimi naplněn nebyl, námitky opřené o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. pod tento podřaditelné nebyly. Dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 5. 2024

Mgr. Pavel Göth předseda senátu