6 Tdo 305/2023-470
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 6. 2023 o dovolání, které podaly obviněná P. Č., nar. XY, trvale bytem XY, XY, a obviněná Š. Č., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, č. j. 11 To 353/2022-402, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 7/2022, takto:
I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 11 To 353/2022, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 6 T 7/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Kutné Hoře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 27. 9. 2022, č. j. 6 T 7/2022-369, byly uznány vinnými obviněná P. Č. přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a obviněná Š. Č. přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle zjištění tohoto soudu dopustily tím, že
P. Č. jako zaměstnankyně společnosti D. d. Č., IČ XY, se sídlem XY, XY, jejíž náplní práce byla mimo jiné obsluha pokladního a rezervačního systému pokladny K. M. F. v XY na adrese XY, XY, prodej vstupenek a inkasování tržby, v rámci této činnosti nejméně v době od 25. 9. 2016 do 10. 10. 2020 v úmyslu vlastního obohacení, ačkoliv měla za povinnost každému platícímu zákazníkovi vystavit jedinečnou vstupenku na představení, v rozporu s touto povinností a v rozporu s uzavřenou dohodou o hmotné odpovědností vědomě nevystavovala všem platícím zákazníkům jedinečné vstupenky na konkrétní jedinečné sedadlo, avšak dříve uhrazenou a systémově vedenou vstupenku vytiskla a vydala opakovaně jako doklad na zakoupené sedadlo více zákazníkům, od kterých taktéž vyinkasovala platbu za představení, přičemž opakovaně uhrazenou cenu za vstupenku na představení kina bez vědomí a souhlasu zřizovatele K. M. F. v XY D. d. Č. a v rozporu s uzavřenou pracovní smlouvou a dohodou o hmotné odpovědnosti nezavedla do pokladního systému jako příjem kina, neodvedla ji do pokladny a ponechala si ji pro vlastní potřebu, a takto v předmětném období opakovaně prodala vstupenky v celkovém počtu 1588 ks na pokladně v různých hodnotách na různá představení a to v celkové hodnotě 98.220 Kč a současně v téže době prodala vstupenky v celkovém počtu 63 ks v rámci opakovaného tisku vstupenek zakoupených online a to v celkové hodnotě 4.430 Kč, tržbu z prodaných vstupenek neodvedla do pokladny a ponechala si ji pro vlastní potřebu, čímž společnosti D. d. Č. způsobila škodu ve výši nejméně 102.650 Kč,
Š. Č. jako zaměstnankyně společnosti D. d. Č., IČ XY, se sídlem XY, XY, jejíž náplní práce byla mimo jiné obsluha pokladního a rezervačního systému pokladny K. M. F. v XY na adrese XY, XY, prodej vstupenek a inkasování tržby, v rámci této činnosti nejméně v době od 28. 12. 2016 do 31. 12. 2019, v úmyslu vlastního obohacení, ačkoliv měla za povinnost každému platícímu zákazníkovi vystavit jedinečnou vstupenku na představení, v rozporu s touto povinností a v rozporu s uzavřenou dohodou o hmotné odpovědností vědomě nevystavovala všem platícím zákazníkům jedinečné vstupenky na konkrétní jedinečné sedadlo, avšak dříve uhrazenou a systémově vedenou vstupenku vytiskla a vydala opakovaně jako doklad na zakoupené sedadlo více zákazníkům, od kterých taktéž vyinkasovala platbu za představení, přičemž opakovaně uhrazenou cenu za vstupenku na představení kina bez vědomí a souhlasu zřizovatele K.
M. F. v XY D. d. Č. a v rozporu s uzavřenou pracovní smlouvou a dohodou o hmotné odpovědnosti nezavedla do pokladního systému jako příjem kina, neodvedla ji do pokladny a ponechala si ji pro vlastní potřebu, a takto v předmětném období opakovaně prodala vstupenky v celkovém počtu 1213 ks na pokladně v různých hodnotách na různá představení a to v celkové hodnotě 77.195 Kč a současně v téže době prodala vstupenky v celkovém počtu 18 ks v rámci opakovaného tisku vstupenek zakoupených online a to v celkové hodnotě 1.150 Kč, tržbu z prodaných vstupenek neodvedla do pokladny a ponechala si ji pro vlastní potřebu, čímž společnosti D.
d. Č. způsobila škodu ve výši nejméně 78.345 Kč.
2. Obviněná P. Č. byla za tento trestný čin odsouzena podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Obviněné Š. Č. byl podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost uhradit poškozené společnosti D. d. Č. náhradu škody, a to obviněné P. Č. ve výši 102.650 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 102.650 Kč od 11. 10. 2020 do zaplacení, a obviněné Š. Č. ve výši 78.345 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 78.345 Kč od 1. 1. 2020 do zaplacení.
3. O odvoláních obviněných rozhodl Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) usnesením ze dne 8. 12. 2022, č. j. 11 To 353/2022-402, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
4. Je třeba doplnit, že citovaná rozhodnutí jsou již druhými meritorními rozhodnutími označených soudů, neboť Okresní soud v Kutné Hoře nejprve o vině obviněných rozhodl rozsudkem ze dne 8. 6. 2022, č. j. 6 T 7/2022-322, tak, že podle § 226 písm. a) tr. ř. obě obviněné zprostil obžaloby, avšak Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 7. 2022, č. j. 11 To 214/2022-348, podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. tento rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle § 259 odst. 1 tr. ř. mu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí pro nesoulad jeho závěrů s obsahem provedených důkazů.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soud ze dne 8. 12. 2022 podaly obě obviněné prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Růžičky dovolání, jež opřely o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř.
6. Obviněné především nesouhlasily s názorem odvolacího soudu, že soud prvního stupně řádně zjistil skutkový stav věci, tedy kolik vstupenek každá z obviněných skutečně vytiskla a kolik jich skutečně prodala, zejména ve vztahu k předpokladu způsobení škody u stíhaného přečinu zpronevěry. Připomněly, že soud prvního stupně ve svém prvním meritorním rozhodnutí na základě shodného skutkového stavu rozhodl, že se skutek nestal. Excelová tabulka vytvořená svědkem K. obsahující celou řadu nejasností, jež nebyly v průběhu trestního řízení odstraněny, tudíž není spolehlivým podkladem. Z tabulky nevyplývá, kolik vstupenek bylo skutečně duplicitně vytištěno, duplicitně prodáno a že peníze z nich byly neodvedeny do pokladny kina. Obsahuje pouze evidenci pokynů k tisku včetně data a času, nikoli evidenci tisku samotného. Dovolatelky současně upozornily na možnost důvodného duplicitního tisku z důvodu technických potíží, což nebylo zohledněno. Orgány činné v trestním řízení předmětnou tabulku v průběhu řízení upravovaly a vypustily zjevně chybně zaevidované duplicitní tisky, aniž by bylo důsledně popsáno, ve kterých konkrétních případech k vypuštění došlo, přičemž jako rozlišovací kritérium byl použit bez bližšího odůvodnění časový rozestup mezi jednotlivými zadanými tisky.
7. Nebylo ani postaveno najisto, kdo kdy měl směnu v pokladně, pokud obviněné za sebe zaskakovaly, aniž by se tyto skutečnosti do knihy docházky promítly. Pokyn k duplicitnímu tisku je navíc v tabulce evidován i v jiných případech, než měly dovolatelky službu, mj. i ve dnech 11. 10. 2020 a 15. 10. 2020, kdy ani jedna z obviněných neměla již do pokladny kina přístup.
8. Nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně z důvodu nedostatečně individualizovaného popisu skutku, v němž je pominuta přesná specifikace dnů, v nichž se jednotlivá obviněná měla trestného jednání dopouštět, zakládá podle obviněných porušení povinností plynoucích z § 2 odst. 5 tr. ř. Skutek obsahuje pouze časové rozmezí trestné činnosti, nicméně není zřejmé které konkrétní vstupenky (skutečně vytištěné ve které konkrétní dny) byly konkrétní obviněnou skutečně prodány, kolik peněžních prostředků obdržela a současně zpronevěřila, a to v návaznosti na naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Soudy obou stupňů své závěry opřely pouze o tabulku evidující pokyny k duplicitnímu tisku. I kdyby se přes popěrnou obhajobu obviněných prokázalo, že vstupenky zajištěné ve dnech 9. 10. 2020 a 10. 10. 2020 byly vytištěny v pokladně kina, a některá z obviněných za ně vybrala peníze, které nebyly odvedeny do pokladny kina, nebylo by takové jednání z důvodu nepřekročení zákonem požadované výše škody trestné. Nebylo ovšem zjištěno, jak osoby duplicitními vstupenkami disponující, k nim přišly, zda za ně zaplatily, komu a kdy.
9. Obviněné dále namítly neprocesně provedené doznání obviněné P. Č. a z toho vyvozený závěr o vině druhé obviněné. Ohradily se proti vytrhávání pouze některých částí z kontextu u výpovědi svědka K. stran vědomého postupu při duplicitním tisku, což nesporují, ale zpochybňují, že není jasné, kdo vědomě duplicitně tiskl a že byl motivován zištně. Připomněly cloudový systém prodeje vstupenek a skutečnost, že přihlašovací údaje byly známy neurčenému okruhu osob, neboť všechny pokladní se přihlašovaly přes přihlašovací údaje obviněné P.
Č., které visely viditelně na nástěnce v pokladně. Z výslechu svědka K. vyplynulo, že je možné se do systému přihlásit i z více míst najednou a sledovat, jaké vstupenky byly prodány, tyto poté v případě vybavení typově shodnou tiskárnou opakovaně vytisknout. Ze systému není možné zjistit, kolik ze vstupenek bylo skutečně vytištěno, ani místo zadání pokynu k tisku, nepodařilo se ani zjistit IP adresy zařízení, která pokyny k tisku zadávala. Nebylo tudíž postaveno najisto, zda opakované pokyny k tisku byly vůbec zadávány v pokladně kina, a to ani v případě skutečně zajištěných duplicitních vstupenek ze dne 9.
10. 2020 a ze dne 10. 10. 2020, když tento důkazní návrh obhajoby nebyl proveden. Způsobilost laika k systému duplicitního tisku vstupenek měl posoudit znalec.
10. Nesprávné právní posouzení pak obviněné spatřovaly v tom, že soud prvního stupně nezískal dokazováním v dané věci spolehlivý podklad pro spravedlivé rozhodnutí o vině k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, soudy obou stupňů se nezabývaly vznikem a rozsahem škody, kterou měla každá z obviněných způsobit, k čemuž spolehlivý důkaz proveden nebyl.
11. Závěrem svého dovolání obviněné navrhly, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí v souladu s ustanovením § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil, včetně vadného řízení jemu předcházejícího, a ve věci sám rozhodl tak, že je v souladu s ustanovením § 265m tr. ř. ve spojení s ustanovením § 226 písm. a) tr. ř. zprostí obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro který jsou stíhány, eventuálně rozhodl tak, že věc v souladu s ustanovením § 265l odst. 1 tr. ř. přikáže soudu odvolacímu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) uvedla, že dovolatelkami namítané vady hodnocení důkazů neodůvodnily způsobem odpovídajícím zákonným podmínkám. Pokud z hlediska své neobjasněné technické způsobilosti ke spáchání přisouzeného jednání v nastavených aplikačních podmínkách poškozeného zaměstnavatele postrádají znalecké posouzení příslušné odbornosti, pak by v této souvislosti musely vyložit, že se jedná o důkaz natolik podstatné povahy, že by mohl vést k odstranění důvodných pochybností ve skutkovém závěru, že se skutku dopustily právě ony a že se tak stalo způsobem, který jim byl přisouzen. Na absenci poukazovaného znaleckého posudku nelze nahlížet ve smyslu opomenutého důkazu. Jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 22. 9. 2022, otázky, které měly být v souvislosti s důkazním návrhem obhajoby na vyžádání znaleckého posudku řešeny, totiž byly jiného zaměření.
13. Napadené rozhodnutí netrpí deficitem kvality a rozsahu rozhodného skutkového stavu věci, který by se zcela vymykal postupu ve smyslu § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Důvodem předcházejícího kasačního rozhodnutí odvolacího soudu nebylo zjištění neúplnosti opatřeného důkazního stavu věci, jehož doplnění ani neukládalo, ale zjištění nesouladu provedených důkazů s těmi skutkovými závěry soudu nalézacího, na jejichž podkladě vydal výroky zprošťující povahy (navíc ještě zatížené nesprávnou volbou použitého důvodu zproštění). Nyní poukazovaný nezměněný důkazní stav věci, který nově vedl k vydání výroků odsuzující povahy, se tentokrát stal předmětem předepsaného způsobu jeho vyhodnocení tak, aby o rozhodných skutkových okolnostech posuzovaného případu nepanovaly důvodné pochybnosti.
14. Obviněnými presentovaný hodnotící postup nevychází z celého souhrnu provedených důkazů, a proto ani nemůže skutečně demonstrovat onen zjevně rozporný vztah mezi jejich vypovídací hodnotou a na jejím podkladě přijatými skutkovými závěry. V té souvislosti odkázala státní zástupkyně na bod 7. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
15. Státní zástupkyně konstatovala, že soudy nemohly vycházet z okruhu přímých důkazů, zda duplicitně vytištěné vstupenky byly dílem dovolatelek, které je v uvedené podobě vyřazení ze sčítacího systému následně prodaly a inkasované peníze si ponechaly pro svoji potřebu a v té souvislosti poukázala na výstižnou argumentaci odvolacího soudu. Zdůraznila, že odvolací soud nemohl přehlédnout, že i přes obhajobou poukazovanou část vypovídací hodnoty svědka S. K. (jednatele společnosti T.), že v případě opakovaného pokynu k tisku vstupenek nelze zjistit, zda skutečně došlo k jejich vytisknutí a použití za účelem inkasa následně zpronevěřených plateb, měl v uvedeném směru potvrzeno pozitivní zjištění namátkovou kontrolou svědkyně L. B. Ta na takovém podkladě zpětně prošla celý pokladní systém prodeje vstupenek od samého počátku jeho zavedení s výsledkem, že k tisku duplikátů vstupenek po celé sledované období nejenže docházelo, ale že se tak dělo ve vzestupném trendu, a právě v době působení prvé dovolatelky na pokladně jmenovaného kina ve smyslu záznamů z docházkové knihy, vztahujících se i na druhou takto zapojenou dovolatelku. Po ukončení jejich pracovního angažmá takové aktivity ustaly, popř. byly vysvětlitelné jinými okolnostmi, než které popisoval svědek S. K. co do postupu při duplicitním tisku a míře vědomého zapojení toho, kdo takový pokyn dával. Pokud svědek na žádost svědkyně B. vypracoval výpis z duplicitního tisku vstupenek, jakož i kompletní výpisy všech prodaných vstupenek přihlášených pod přihlašovacími údaji prvé dovolatelky jako pokladní včetně informace o časech originálního i duplicitního tisku, spárovaných podkladů k tisku vstupenek, pak bylo zřejmé, ve které době, kterou pokladní a pod jakým číslem dokladu o prodeji byly vstupenky vytisknuty. Na podkladě tohoto postupu došlo k porovnání s výkazem nahlášených platících diváků a k následnému zjištění částky, která měla být ke škodě společnosti D. d. Č. odvedena do pokladny podle vydaných vstupenek, a to právě ze strany dovolatelek. Do rámce těchto zjištění pak spolehlivě zapadá uznání dluhu ze strany prvé obviněné, obsahující doznání úmyslného krácení tržeb na pokladně jmenovaného kina, které se uskutečnilo za přítomnosti tří svědků a o jehož průběhu byl rovněž pořízen audiozáznam, aniž by tak soudy mohly akceptovat tu část dovolatelčiny obhajoby, že se tak stalo pod nátlakem, při ovlivnění sedativy a bez odpovídajícího náhledu k právnímu významu takového úkonu.
16. Opatřený skutkový stav, vztahující se k rozhodným skutkovým okolnostem výroků o vině obou dovolatelek, je tedy založen na řetězci vzájemně se doplňujících důkazů nepřímé povahy, aniž by bylo namístě jeho doplnění ve smyslu jimi poukazovaného důkazního návrhu za účelem zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností, když v té souvislosti odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 426/2014.
17. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud, aby rozhodl o společném dovolání obviněných P. Č. a Š. Č. tak, že se odmítá podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřila zároveň souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
18. V replice na vyjádření státní zástupkyně odkázaly obviněné na obsah podaného dovolání, které podle jejich mínění dostatečně jasně popisuje pochybení soudů při zjišťování skutkového stavu, když vycházely z tabulky evidující toliko pokyny k tisku a nikoli tisk vstupenek. Dále není zřejmé, na základě jakých důkazů, vzešel výrok o vině obviněné Š. Č., která v době kontroly, na níž je z velké části stavěn výrok o vině prvé dovolatelky, v kině již nepracovala. Duplicitní tisky byly zjištěny navíc i v období, kdy v kině nepracovala ani jedna obviněná. V řízení nebylo ani zjišťováno, jakou škodu měly obviněné způsobit, aby byly naplněny znaky žalovaného trestného činu.
III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněných jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž stran dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d), g), h), m) tr. ř. splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
20. Protože argumentace obsažená v dovoláních obviněných (byť jde o jedno podání obhájce obviněných, z povahy věci jde o dvě dovolání, neboť proti napadeným rozhodnutím jeho prostřednictvím brojí obě obviněné) je podřaditelná pod obsahové vymezení jimi uplatněných dovolacích důvodů a tuto argumentaci [v případě námitek vznesených pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] nelze posoudit jako zjevně neopodstatněnou, nebylo možno o podaných dovoláních rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 tr. ř., tj. formou jejich odmítnutí. Nejvyšší soud proto na podkladě uplatněných dovolacích námitek přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu i řízení jemu předcházející a dospěl k závěru o důvodnosti těchto mimořádných opravných prostředků.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
21. Tento dovolací důvod je určen k nápravě vad hmotně právního charakteru, neboť k jeho naplnění dochází tehdy, pokud dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
22. Z dovolací argumentace obviněných je zřejmé, že ten důvod dovolání uplatnily v jeho první alternativě, tj. na podkladě námitky, že nesprávným je právní posouzení skutků, jimiž byly uznány vinnými. Namítly totiž, že odvolací soud „… se nezabýval otázkou, zda některá z obviněných … duplicitně vytištěné vstupenky skutečně prodala … a kolik peněz za ně … měla obdržet … aby bylo možné hovořit o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry“.
23. V uvedeném směru je však nezbytné připomenout, že takto uplatněná výhrada nemůže být shledána opodstatněnou, neboť je ve své podstatě skutkového charakteru. Byť to v ní explicitně vyjádřeno není, posouzením jejího obsahu je třeba dospět k poznatku, že jí obviněné patrně chtějí zpochybnit zjištění o nabytí finanční hotovosti prodejem duplikátních vstupenek, resp. její výše, kterou vyčíslil soud prvního stupně ve svém odsuzujícím rozsudku (a následné protiprávní naložení s ní). Takový charakter námitky se však míjí s obsahovým zaměřením tohoto dovolacího důvodu, neboť ten je určen (jeho první varianta) k označení vadné hmotně první subsumpce soudem zjištěného skutkového stavu vyjádřeného v tzv. skutkové větě výroku o vině pod příslušná zákonná ustanovení. Jinými slovy vyjádřeno, obviněné (měly-li být úspěšné se svým dovoláním na podkladě tohoto důvodu dovolání) by musely vznést konkrétní námitky vůči právnímu posouzení skutku, resp. jeho popisu obsaženému ve výroku odsuzujícího rozsudku (viz výše bod 1.), jejichž podstatou by bylo vyložení toho, proč mají za nesprávné posouzení zde popsaného jejich jednání jako přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku (v případě obviněné P. Č.), resp. přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. zákoníku (v případě obviněné Š. Č.).
24. Přečinů, jimiž byly dovolatelky uznány vinným, se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (§ 206 odst. 1 tr. zákoníku), resp. takový pachatel, který způsobí činem uvedeným v odstavci 1 větší škodu (§ 206 odst. 3 tr. zákoníku).
25. Objektem trestného činu zpronevěry je vlastnictví věci nebo obdobné majetkové právo k jiné majetkové hodnotě. Předmětem útoku je cizí věc nebo jiná majetková hodnota, která byla pachateli svěřena. Objektivní stránku tohoto trestného činu naplní pachatel, který si a) přisvojí cizí věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která mu byla svěřena, a zároveň b) způsobí na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou (odst. 1), resp. větší škodu (odst. 3). Z hlediska zavinění se vyžaduje ve vztahu k základní skutkové podstatě alespoň nepřímý úmysl, který zpravidla vznikne až později, nikoli hned při svěření věci. Může však být už při svěření věci, jestliže svěření nebylo dosaženo vyvoláním nebo využitím omylu. (In. Šámal P. a kol. Trestní zákoník II. § 140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, 2005–2027 s.).
26. Podle zjištění soudů obě obviněné měly se zaměstnavatelem vedle pracovních smluv uzavřené i dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených k vyúčtování podle § 252 a násl. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (č. l. 98, 103), podle nichž zaměstnavateli odpovídaly za případně zjištěnou ztrátu peněz (tržby) v pokladně za prodané vstupenky.
27. Soudy nižších stupňů dospěly k závěru, že popis skutku umožňuje učinění závěru o vině obviněných označenými přečiny, a nutno konstatovat, že vůči tomuto posouzení, tj. vlastní hmotně právní subsumpci tohoto skutku pod soudy vymezené zákonné znaky (viz tzv. právní věta) dovolatelky žádnou argumentace svědčící o existenci hmotně právní vady v tomto smyslu nepředkládají. Z uvedeného současně plyne, že pokud by svá dovolání založily jen na tomto důvodu dovolání a výše uvedené výhradě, nemohly by tyto mimořádné opravné prostředky být posouzeny dovolacím soudem jako důvodné. Dovolací argumentace obviněných se však těmito výhradami nevyčerpává.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
28. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jsou-li rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněné tento dovolací důvod explicitně uplatnily (bod 8. dovolání) v jeho první a třetí variantě.
29. Ve vztahu k první variantě se vztahuje jejich tvrzení, že provedené důkazy zcela jednoznačně nedostačovaly k tomu, aby bylo bez pochybností prokázáno, že se uvedeného skutku dopustily, resp. že se tvrzený skutek vůbec stal. V souladu s obhajobou uplatněnou v dřívějších stadiích řízení v bodech 12. a násl. zpochybňují dovolatelky průkaznost důkazů, na nichž soudy založily jejich odsouzení a oběma soudům vytýkají (bod 18.), že se nezabývaly otázkou, zda některá z odsouzených podle obžaloby duplicitně vytištěné vstupenky skutečně prodala, která z nich to měla být a v jakých případech, a kolik peněz za ně ta která z nich měla obdržet. Podle nich bez toho, aby soudy dospěly k závěru, kolik vstupenek bylo skutečně vytištěno a též prodáno, nelze uvažovat o tom, že by mohly být naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry. Pokud nebylo a nelze prokázat, zda vstupenky byly vytištěna a skutečně prodány, zůstávají pochybnosti, zda vůbec došlo k nějaké škodě.
30. Výše zmíněnými námitkami obě obviněné brojí vůči základních skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, která jsou rozhodná pro právní kvalifikaci skutku, a současně tvrdí, že tato zjištění zjevně nemají podklad v provedených a soudy hodnocených důkazech. Nejvyšší soud byl proto povinen přezkoumat, zda jsou tyto výtky oprávněné, nebo zda jde o námitky zjevně neopodstatněné.
31. Úvodem je vhodné připomenout, že podle § 2 odst. 5 tr. ř. je povinností orgánů činných v trestním řízení postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jejich rozhodnutí. Podle § 2 odst. 6 tr. ř. mají orgány činné v trestním řízení hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že volné hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. neznamená libovůli, resp. svévoli orgánů činných v trestním řízení. Uplatnění této zásady je neoddělitelně spjato s požadavkem transparentnosti rozhodování, spočívajícím v povinnosti důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 464/99 ze dne 13. 7. 2000 (N 109/19 SbNU 63), nález sp. zn. IV. ÚS 219/03 ze dne 20. 2. 2004 (N 25/32 SbNU 225), nález sp. zn. I. ÚS 455/05 ze dne 24. 11. 2005 (N 210/39 SbNU 239) či nález sp. zn. I. ÚS 910/07 ze dne 23. 9. 2008 (N 156/50 SbNU 389)].
32. Pominout nelze ani to, že v trestním řízení se uplatňuje zásada presumpce neviny, z níž plyne požadavek na to, aby vina obviněného byla úplně a nepochybně prokázána. Tato zásada je úzce spjata s pravidlem in dubio pro reo a zásadou zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (viz § 2 odst. 5 tr. ř.). Obsahem pravidla in dubio pro reo totiž je, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o relevantních skutkových okolnostech, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného, přičemž ani vysoký stupeň podezření sám o sobě ještě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok [srov. nález sp. zn. II. ÚS 1975/08 ze dne 12. 1. 2009 (N 7/52 SbNU 73) nebo nález sp. zn. III. ÚS 1624/09 ze dne 5. 3. 2010 (N 43/56 SbNU 479)]. Trestní řízení vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ [nález sp. zn. I. ÚS 553/05 ze dne 20. 9. 2006 (N 167/42 SbNU 407)].
33. Jakkoli není vyloučeno, aby ke splnění požadavku prokázání skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, došlo i na podkladě nepřímých důkazů, musí jít o důkazní řetězec uzavřený, který vytvoří dostatečný důkazní podklad pro všechna dílčí skutková zjištění, jež jsou nezbytná pro to, aby zjištěný (a v odsuzujícím výroku popsaný) skutek) mohl být podřazen pod zákonné znaky skutkové podstaty toho trestného činu, který je ve skutku shledán. Právě z tohoto pohledu proto muselo být posouzeno, zda důkazy, o něž se soudy opřely, vytvořily nezpochybnitelný důkazní podklad jejich skutková zjištění, která se stala předmětem následného právního posouzení. Vyjádřeno jinak, bylo nutno zodpovědět, zda jsou či naopak nejsou liché ty námitky obviněných, které zpochybňují to, že získaly (na podkladě provedení duplicitního tisku vstupenek a jejich prodeje za částky odpovídající jejich ceně) finanční prostředky, a to ve výši 102.650 Kč v případě obviněné P. Č. a ve výši 78.345 Kč v případě Š. Č.
34. Soudy nižších stupňů výrok o vině založily zejména na obsahu úředního záznamu policejního orgánu (č. l. 126–127) vycházejícího ze seznamu duplicitně tištěných vstupenek vytvořeného společností T., která zřídila a provozovala prodejní portál pro D. d. Č. (CD na č. l. 127 verte). Tento přehled, obsahující seznam všech prodejů a seznam tisků s časovým údajem k požadavku na tisk vstupenky, byl svědkyní B., od července 2020 ředitelkou divadla, porovnán s evidencí docházky obviněných a s výkazem nahlášených platících diváků. Z této komparace pak vyplynulo období a souhrnný počet duplicitních vstupenek v zjištěné finanční výši, jenž našel odraz v sumě, o kterou měla každá obviněná ke škodě společnosti D. d. Č. zkrátit tržby přisvojením si inkasa za tyto vstupenky.
35. Z uvedeného úředního záznamu pak bez bližší konkretizace vyplývá, že do jednání, jímž byly dovolatelky shledány vinnými, nebyly zahrnuty záznamy s opakovaným pokynem k tisku nad 3 kopie z důvodu nemožnosti vyloučení chybovosti systému. Které položky však ve vztahu k té které obviněné byly do způsobené škody zahrnuty, zřejmé není. Současně o jedné z těchto podkladových listin vznikají pochybnosti, jelikož z výpovědi obou obviněných vyplynulo, že obviněná Š. Č. zejména po narození dítěte do kina docházela pouze občas, zaskakovala za ni matka (tj. prvá obviněná), která ovšem v evidenci docházky vykazovala přítomnost dcery. Tato skutečnost ovšem nebyla nijak ze strany obecných soudů vypořádána, když vyjádření z úředního záznamu, že veškeré duplicitní tisky evidované po 31. 12. 2019 na druhou obviněnou byly přičteny k tíži prvé obviněné, nemůže obstát.
36. V té souvislosti nelze pominout, že z uvedeného přehledu tisku duplicitních vstupenek vyplývá, že tyto byly vykázány např. i u svědkyně H. a docházelo k nim i po ukončení působení obviněných v divadle po 10. 10. 2020. Nelze akceptovat vyjádření odvolacího soudu v bodu 13. z prvého kasačního rozhodnutí, že nalézací soud nemusí prověřovat v těch dnech, které nejsou zahrnuty do žalobního návrhu, kdo měl službu na pokladně a kolik duplicitních vstupenek bylo tehdy vytisknuto nebo připraveno k tisku a kým, pokud se obviněné při důsledně popěrné obhajobě hájí rovněž tím, že přihlašování všech pokladních do prodejního portálu divadla se dělo po celou dobu výhradně na přihlašovací údaje obviněné P. Č. I odvolací soud ostatně konstatoval, že zadávací údaje, jsou-li veřejně známy, byly v podstatě použitelné každým. Obhajobu obviněných v tomto smyslu proto nelze bez dalšího považovat za vyvrácenou.
37. Soudy současně pominuly skutečnost, že přehled duplicitně tištěných vstupenek vyhotovený provozovatelem prodejního portálu, eviduje pouze pokyny k tisku a nikoli tisk, prodej a inkaso za vstupenku, jak vyplynulo ze svědectví zpracovatele přehledu za společnost T., svědka K., což byla rovněž relevantní argumentace obviněných. Tato skutečnost pak má přímý vztah ke stanovení výše škody, která měla být obviněnými způsobena.
38. Zásadní otázkou posuzovaného případu bylo, zda mohly soudy dospět ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. k závěru, že skutek se odehrál tak, jak je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině, aniž by bylo v řízení zkoumáno, zda vstupenky, u nichž byl dán duplicitně pokyn k tisku, byly současně vytištěny, zpeněženy a tyto prostředky si obviněné ponechaly pro svou potřebu. Soudy nižších instancí dospěly k závěru, že toto není potřeba ověřovat, a vycházely tak z předpokladu, že rozsah duplicitního tisku u jednotlivých počtu vstupenek nemůže být (s ohledem na časové prodlevy mezi duplicitními tisky a jejich množství) dílem technických potíží ani nedopatření, ale úmyslu, a to s evidentním cílem obohacení se.
39. Z pohledu namítaného zjevného nesouladu mezi rozhodným skutkovým zjištěním soudu a obsahem provedených důkazů vyvstává otázka, zda rozsah dokazování provedeného v této trestní věci, který nezahrnoval zkoumání vytištění a dalšího (neoprávněného) nakládání s duplicitními vstupenkami, postačoval k přijetí závěru, o němž nepanují důvodné pochybnosti, tj. že · z jednání obviněných vznikla na majetku jejich zaměstnavatele škoda ve výši 102.650 Kč v případě obviněné P. Č. a ve výši 78.345 Kč v případě Š. Č., a to proto, že z prodeje vytištěných duplikátů vstupenek takové peněžní částky nabyly a v rozporu se svými povinnostmi zaměstnavateli neodvedly, resp. že · bylo uvedeným způsobem prokázáno jejich protiprávního jednání spočívající v dlouhodobém krácení tržeb z prodeje vstupenek v soudy určeném rozsahu.
40. Nejvyšší soud je přesvědčen, že provedené dokazování a jeho zhodnocení soudy nižších stupňů neumožňuje učinění kladného závěru o nastolené otázce. Je tomu tak proto, že obstaraný důkazní materiál nemá dostatečný potenciál prokázat všechny skutečnosti nezbytné pro vyslovení závěru, že k defraudaci peněžních prostředků ke škodě poškozené společnosti způsobem a v rozsahu v odsuzujícím rozsudku popsaném skutečně (aniž by o tom panovaly pochybnosti) došlo.
41. O inkasu plateb za duplicitně vytištěné vstupenky, jímž mělo dojít k získání možnosti trvalé dispozice obviněných s těmito finančními prostředky a zároveň vyloučení zaměstnavatele obviněných z jejich držení a tím k naplnění znaku přisvojení si cizí věci, totiž nebyl proveden žádný důkaz. Přestože bylo (při namátkové kontrole provedené dne 9. 10. a 10. 10. 2020) nepochybným způsobem zjištěno, že v kinosále se nacházelo a produkci sledovalo více osob, než odpovídalo vykázanému prodeji vstupenek, nebylo ve vztahu ke zvažovanému naplnění znaku přisvojení si cizí věci (peněz odpovídajících hodnotě nevykázaných duplicitních vstupenek) učiněno nezbytné zjištění. Tehdy byly sice zajištěny duplicitní vstupenky (a stran jejich počtu tak nevzniká pochybnost, že by vytištěny nebyly), ovšem bez návaznosti na zjištění, jakým způsobem je návštěvníci kina získali a zejména zda, kolik a komu za ně zaplatili.
42. Jinak řečeno, v posuzovaném případě nebyl během přípravného řízení ani v řízení před soudem proveden žádný důkaz, který by doložil vznik škodlivého následku takovým průběhem událostí, které našly výraz ve skutkové větě výroku o vině. Je tedy zjevné, že pro závěr o vytisknutí vstupenek a jejich užití za účelem inkasa následně zpronevěřených plateb obviněnými (v rozsahu vymezeném v odsuzujícím rozsudku) není podklad. Tento nedostatek, jakkoli nepopírá jisté důvodné podezření, že se obviněné (resp. v těchto dnech na pokladně přítomná obviněná) jim vytýkaného jednání dopustily, přitom nelze nahradit úvahou soudu prvého stupně (strana 13), rozvedenou odvolacím soudem (bod 9 odůvodnění) stran uznání dluhu obviněnou P. Č. ze dne 20. 10. 2020 (viz č. l. 104). Tuto listinu sice nelze s ohledem na okolnosti jejího pořízení potvrzené třemi svědky považovat za procesně nepoužitelný důkaz ve smyslu druhé alternativy vzneseného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale sama o sobě pro závěr o vině nepostačuje. Nelze totiž přehlédnout, že uznání dluhu zní na částku 309.155 Kč, tedy částku trojnásobnou oproti vyčíslení škody ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, což pochybnosti ohledně způsobu stanovení výše škody jen prohlubuje.
43. Výše zmíněný požadavek směřovaný vůči soudům spočívající v povinnosti důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit, nenachází dovolací soud v hodnotících pasážích odůvodnění obou dovoláním napadených rozhodnutí splněn. Zjevné je to zejména v případě Š. Č., ve vztahu k níž přesvědčivé zdůvodnění výroku o její vině označeným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr. ř. prakticky absentuje, resp. je zcela nepřesvědčivým a nedostatečným způsobem odvozováno (neboť důkazů usvědčujícího charakteru vůči této obviněné je ještě méně než v případě její matky) od viny této spoluobviněné.
44. Nelze se ubránit dojmu, že soudy ve věci rozhodující (soud prvního stupně ve svém druhém rozsudku patrně pod vlivem obsahu kasačního rozhodnutí odvolacího soudu) přiznaly důkazům ve věci provedeným vyšší důkazní význam, než jim lze patrně při objektivním zvažování všech okolností přiznat. Byť zjištěný rozsah zásahů do prodejního portálu kina vyvolává zcela důvodné podezření, že jeho příčinou byla dovozovaná zištná motivace obviněných, nemůže soud (při popěrném stanovisku obou obviněných), · neposkytuje-li mu důkazní situace (a tak tomu zjevně je s ohledem na výše uvedené vyjádření svědka K. ze společnosti prodejní portál provozující) možnost učinit závěr, že k tisku duplicitních vstupenek ve zvažovaném rozsahu skutečně došlo, · při absenci dalších nepřímých důkazů, z nichž by byl opak dovoditelný, podle přesvědčení Nejvyššího soudu oprávněně uzavřít, že obviněné skutečně v rozsudku uvedené peněžní částky popsaným způsobem nabyly a tyto si v rozporu se svými povinnostmi přisvojily.
45. Nejvyšší soud nesdílí závěr státní zástupkyně uvedený v jejím vyjádření, podle něhož je odsuzující výrok ve vztahu k oběma dovolatelkám založen na (dostačujícím) řetězci vzájemně se doplňujících důkazů nepřímé povahy, který pak činí nadbytečným i doplnění dokazování ve smyslu jimi poukazovaného důkazního návrhu. Naopak je přesvědčen, že zcela důvodné je tvrzení obou obviněných, že provedené důkazy nevytvářejí dostatečný podklad pro nezpochybnitelný závěr soudů, že provedly tisk v rozsudku specifikovaného množství duplicitních vstupenek, tyto prodaly, získaly příslušné peněžní částky a ty si ponechali pro svoji potřebu.
46. Nejvyšší soud proto shledává naplněnou první variantu obviněnými uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
47. Jak již bylo uvedeno v bodu 41., za neopodstatněné podkládá tvrzení obviněných, že napadená rozhodnutí jsou založena i na procesně neúčinném důkaze, neboť taková vada je ve skutečnosti nezatěžuje. Písemné uznání dluhu obviněnou P. Č. není s ohledem na okolnosti jeho vzniku důkazem nepoužitelným, pořízeným v rozporu se zákonem, ovšem postrádá s ohledem na významný nesoulad vyčíslení zpronevěřené částky oproti výši škody uvedené ve výroku o vině vypovídací hodnotu a přesvědčivost v rozsahu, který mu soudy přiznaly.
48. Co se týče třetí varianty tohoto dovolacího důvodu, je obviněnými vznesena s ohledem na způsob vypořádání se soudů s jejich důkazním návrhem na obstarání znaleckého posudku. K této námitce dovolací soud musí konstatovat, že soud prvního stupně ani soud odvolací se tímto zamítnutým důkazním návrhem obviněných vůbec nezabývaly a ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí není žádná zmínka. Jakkoli lze v obecné rovině připomenout, že ani podle judikatury Ústavního soudu nejsou soudy povinny vyhovět všem důkazním návrhům (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96), jsou povinny provést důkazy, které objasní skutkový stav bez důvodných pochybností, a musí o neprovedených důkazech rozhodnout a zejména vyložit, z jakých důvodů jim nebylo vyhověno. To ovšem soudy v posuzované věci neučinily. Napadené rozhodnutí je tudíž vadou tzv. opomenutých důkazů stiženo, jelikož dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn i v případě, že se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly navrhovanými důkazy. Uvedená (procesní) vada má totiž vliv na správnost skutkových zjištění a v důsledku toho i na hmotněprávní posouzení skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 3 Tdo 91/2011, příp. ze dne 6. 8. 2019, sp. zn. 4 Tdo 843/2019).
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
49. Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Obviněné namítaly jeho druhou alternativu s tím, že v řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí krajského soudu, totiž v rozsudku soudu prvního stupně, byly naplněny dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
50. S ohledem na výše uvedené je zřejmé, že tento dovolací důvod uplatnily obviněné důvodně, neboť dovolací soud, byť ne v celém rozsahu, přisvědčil správnosti jejich tvrzení, že vadou [konkrétně ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] byl stižen již odvoláním napadený rozsudek soud prvního stupně.
V. Způsob rozhodnutí
51. Nejvyšší soud proto zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, sp. zn. 11 To 353/2022, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 6 T 7/2022, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (§ 265k odst. 1, 2 tr. ř.). Okresnímu soudu v Kutné Hoře pak přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§ 265l odst. 1 tr. ř.). Nejvyšší soud učinil toto své rozhodnutí za splnění podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
52. V dalším řízení bude povinností soudu prvního stupně vzhledem k výše definovaným vadám rozhodnutí soudů obou stupňů postupovat v mezích ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., tj. zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a ve věci znovu rozhodnout. Na úvaze soudu se ponechává, zda před svým rozhodnutím dokazování nějakým způsobem doplní. V uvedeném směru se však připomíná, že je především věcí státního zástupce, aby obstaral důkazní materiál v rozsahu umožňujícím mu prokázat skutková tvrzení obsažená v žalobním návrhu způsobem, který zákon vyžaduje (§ 2 odst. 5 tr. ř.), a že by to zásadně neměl být soud, kdo tuto jeho roli přejímá, byť je oprávněn, resp. i povinen (To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu nezbytném pro své rozhodnutí.), sám ze své iniciativy dokazování v takovém případě doplnit.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 6. 2023
JUDr. Ivo Kouřil předseda senátu
Zpracovala: Mgr. Zuzana Ursová