6 Tdo 579/2025

6 Tdo 579/2025-1792

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. H. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2025, č. j. 4 To 411/2024-1749, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 7 T 122/2019, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. H. odmítá.

I. Dosavadní průběh řízení

1. Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 7. 2024, č. j. 7 T 122/2019-1717 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný R. H. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku ve spojení s ust. § 238 tr. zákoníku a zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tak, že:

1. v přesně neurčené době, nejpozději dne 8. 10. 2013, na dosud neustanoveném místě, padělal směnku vlastní v úmyslu uplatnit ji jako pravou, ve formě avalované krycí blankosměnky (ve znění popsaném v rozhodnutí soudu prvního stupně) tím způsobem, že v části per aval padělal podpis G. H., nar. XY, a v části podpis výstavce padělal podpis L. T., kdy tato blankosměnka byla podle bodu č. 7 Zajištění úvěru nedílnou součástí Smlouvy o úvěru č. 0099007024503 ze dne 8. 10. 2013, mezi společností 4 P. s.r.o., se sídlem XY XY, XY PRAHA XY, XY, CZ IČ: XY (dále „4 P. s.r.o.“), a K. b., a.s., se sídlem Praha XY, XY XY čp. XY, PSČ XY, IČ: XY (dále „K. b., a.s.“), poskytnutého ve výši 500 000 Kč s předmětem účelu profinancování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti klienta,

a v souvislosti se shora uvedenou smlouvou o úvěru č. 0099007024503 ze dne 8. 10. 2013 dále padělal podpisy L. T., ve znění „T.“ na originálech formulářů K. b., a.s., v úmyslu uplatnit je jako pravé, a to na listinách: - Žádost o podnikatelský úvěr ze dne 2. 10. 2013, na čtvrté, šesté a osmé straně, - Smlouva o úvěru č. 0099007024503 ze dne 8. 10. 2013, na šesté straně, - Žádost o čerpání úvěru ze dne 9. 10. 2013, na první straně a

podpisy G. H. ve znění „H. G.“ na originálech formulářů K. b., a.s., v úmyslu uplatnit je jako pravé, a to na listinách: - Žádost o podnikatelský úvěr ze dne 2. 10. 2013, na desáté straně, - Prohlášení avalisty ze dne 8. 10. 2013,

shora uvedenou padělanou blankosměnku a formuláře s padělanými podpisy předložil při jednání o uzavření výše uvedeného úvěru č. 0099007024503 na pobočce K. b., a.s., v XY jako pravé, čímž K. b., a.s., způsobil škodu ve výši nejméně 500 000 Kč; pro nedodržení smluvních podmínek ze strany klienta došlo dne 15. 1. 2016 k předčasnému zesplatnění úvěru, kdy do té doby byla uhrazena částka ve výši 262 042 Kč, a tedy došlo k uplatnění avalované krycí blankosměnky doplněné částkou 237 958 Kč (zůstatek úvěru), a dobou splatnosti do 26. 1. 2016, v době splatnosti ani později směnečná částka uhrazena nebyla, a zbývá tedy poškozené K. b., a.s., uhradit částku ve výši nejméně 237 958 Kč,

2. v přesně neurčené době, nejpozději dne 9. 1. 2014, na dosud neustanoveném místě, padělal směnku vlastní v úmyslu uplatnit ji jako pravou, ve formě avalované krycí blankosměnky (ve znění popsaném v rozhodnutí soudu prvního stupně) tím způsobem, že v části per aval padělal podpis L. T., a v části podpis výstavce padělal podpis L. T., kdy tato blankosměnka byla podle bodu č. 7 Zajištění úvěru nedílnou součástí Smlouvy o úvěru č. 0099007638793 ze dne 9. 1. 2014, mezi společností 4 P., s.r.o. a K. b., a.s., poskytnutého ve výši 1 000 000 Kč s předmětem účelu profinancování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti klienta,

a v souvislosti se shora uvedenou smlouvou o úvěru č. 0099007638793 ze dne 9. 1. 2014 dále padělal podpisy L. T., ve znění „T.“ na originálech formulářů K. b., a.s., v úmyslu uplatnit je jako pravé, a to na listinách: - Žádost o podnikatelský úvěr ze dne 7. 1. 2014, na čtvrté, šesté, osmé a jedenácté straně, - Smlouva o úvěru č. 0099007638793 ze dne 9. 1. 2014, na šesté straně, - Žádost o čerpání úvěru ze dne 9. 1. 2014, na druhé straně, - Prohlášení avalisty ze dne 9. 1. 2014, na první straně,

a podpis V. T., ve znění „T.“ na originálu formuláře K. b., a.s., v úmyslu uplatnit ho jako pravý, a to na listině: - Prohlášení avalisty ze dne 9. 1. 2014, na třetí straně,

shora uvedenou padělanou blankosměnku a formuláře s padělanými podpisy předložil při jednání o uzavření výše uvedeného úvěru č. 0099007638793 na pobočce K. b., a.s., v XY jako pravé, čímž K. b., a.s., způsobil škodu ve výši nejméně 1 000 000 Kč; pro nedodržení smluvních podmínek ze strany klienta došlo dne 15. 1. 2016 k předčasnému zesplatnění úvěru, kdy do té doby byla uhrazena částka ve výši 401 687 Kč, a tedy došlo k uplatnění avalované krycí blankosměnky doplněné částkou 598 313 Kč (zůstatek úvěru), a dobou splatnosti do 26. 1. 2016, v době splatnosti směnečná částka uhrazena nebyla, po výzvě byla uhrazena částečně ve výši 4 981 Kč, a zbývá tedy poškozené K. b., a.s., uhradit částku ve výši nejméně 593 332 Kč,

3. v přesně neurčené době, nejpozději dne 25. 6. 2014, na dosud neustanoveném místě, padělal směnku vlastní v úmyslu uplatnit ji jako pravou, ve formě avalované krycí blankosměnky (ve znění popsaném v rozhodnutí soudu prvního stupně) tím způsobem, že v části per aval padělal podpis L. T., a v části podpis výstavce padělal podpis L. T., kdy tato blankosměnka byla podle bodu č. 7. Zajištění úvěru nedílnou součástí Smlouvy o úvěru č. 0099008983372 ze dne 25. 6. 2014, mezi společností 4 P. s.r.o. a K. b., a.s., poskytnutého ve výši 500 000 Kč s předmětem účelu profinancování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti klienta,

a v souvislosti se shora uvedenou smlouvou o úvěru č. 0099008983372 ze dne 25. 6. 2014 dále padělal podpisy L. T., ve znění „T.“ na originálech formulářů K. b., a.s., v úmyslu uplatnit je jako pravé, a to na listinách: - Žádost o podnikatelský úvěr ze dne 24. 6. 2014, na čtvrté, šesté, osmé a jedenácté straně, - Smlouva o úvěru č. 0099007638793 ze dne 25. 6. 2014, na šesté straně, - Žádost o čerpání úvěru ze dne 25. 6. 2014, na druhé straně, - Prohlášení avalisty ze dne 25. 6. 2014, na první straně,

a podpis V. T., ve znění „T.“ na originálu formuláře K. b., a.s., v úmyslu uplatnit ho jako pravý, a to na listině: - Prohlášení avalisty ze dne 25. 6. 2014, na třetí straně,

shora uvedenou padělanou blankosměnku a formuláře s padělanými podpisy předložil při jednání o uzavření výše uvedeného úvěru č. 0099008983372 na pobočce K. b., a.s., v XY jako pravé, čímž K. b., a.s., způsobil škodu ve výši nejméně 500 000 Kč; pro nedodržení smluvních podmínek ze strany klienta došlo dne 15. 1. 2016 k předčasnému zesplatnění úvěru, kdy do té doby byla uhrazena částka ve výši 108 174 Kč, a tedy došlo k uplatnění avalované krycí blankosměnky doplněné částkou 391 826 Kč (zůstatek úvěru), a dobou splatnosti do 26. 1. 2016, v době splatnosti ani později směnečná částka uhrazena nebyla, a zbývá tedy poškozené K. b., a.s., uhradit částku ve výši nejméně 391 826 Kč,

4. v přesně neurčené době, nejpozději dne 7. 10. 2014, na dosud neustanoveném místě, padělal směnku vlastní v úmyslu uplatnit ji jako pravou, ve formě avalované krycí blankosměnky (ve znění popsaném v rozhodnutí soudu prvního stupně) tím způsobem, že v části per aval padělal podpis L. T., a v části podpis výstavce padělal podpis L. T., kdy tato blankosměnka byla podle bodu č. 7 Zajištění úvěru nedílnou součástí Smlouvy o úvěru č. 0099009757856 ze dne 7. 10. 2014, mezi společností 4 P. s.r.o. a K. b., a.s., poskytnutého ve výši 300 000 Kč s předmětem účelu profinancování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti klienta,

a v souvislosti se shora uvedenou smlouvou o úvěru č. 0099009757856 ze dne 7. 10. 2014 dále padělal podpisy L. T., ve znění „T.“ na originálech formulářů K. b., a.s., v úmyslu uplatnit je jako pravé, a to na listinách: - Žádost o podnikatelský úvěr ze dne 6. 10. 2014, na čtvrté, šesté, osmé a dvanácté straně, - Smlouva o úvěru č. 0099009757856 ze dne 7. 10. 2014, na páté straně, - Žádost o čerpání úvěru ze dne 7. 10. 2014, na druhé straně, - Prohlášení avalisty ze dne 25. 6. 2014, na první straně,

a podpis V. T., ve znění „T.“ na originálu formuláře K. b., a.s., v úmyslu uplatnit ho jako pravý, a to na listině: - Prohlášení avalisty ze dne 7. 10. 2014, na třetí straně, shora uvedenou padělanou blankosměnku a formuláře s padělanými podpisy předložil při jednání o uzavření výše uvedeného úvěru č. 0099009757856 na pobočce K. b., a.s., v XY jako pravé, čímž K. b., a.s., způsobil škodu ve výši nejméně 300 000 Kč, pro nedodržení smluvních podmínek ze strany klienta došlo dne 15. 1. 2016 k předčasnému zesplatnění úvěru, kdy do té doby byla uhrazena částka ve výši 153 755 Kč, a tedy došlo k uplatnění avalované krycí blankosměnky doplněné částkou 146 245 Kč (zůstatek úvěru), a dobou splatnosti do 26. 1. 2016, v době splatnosti ani později směnečná částka uhrazena nebyla, a zbývá tedy poškozené K. b., a.s., uhradit částku ve výši nejméně 146 245 Kč,

kdy při sjednávání úvěrových smluv pod čísly 1. – 4. uvedl úmyslně nepravdivé údaje, a tímto svým úmyslným podvodným jednáním, a v souvislosti s paděláním blankosměnek, celkem způsobil poškozené společnosti K. b., a.s., IČ: XY, se sídlem XY XY, XY PRAHA, škodu ve výši nejméně 2 300 000 Kč, kdy částečně došlo ke splacení úvěrů v celkové výši 925 658 Kč, zbývá tedy poškozené K. b., a.s., uhradit částku ve výši nejméně 1 074 642 Kč.

2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu dále byla uložena povinnost, aby ve zkušební době uhradil škodu, kterou trestnou činností způsobil.

3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 25. 2. 2025, č. j. 4 To 411/2024-1749. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3 alinea 2 tr. zákoníku ve spojení s ust. § 238 tr. zákoníku a zločinem úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, kterých se měl podle jeho skutkových zjištění dopustit tím, že:

1. padělaný platební prostředek použil jako pravý, a to nejpozději dne 8. 10. 2013, když se jednalo o avalovanou krycí blankosměnku (ve znění popsaném v rozhodnutí odvolacího soudu) tím způsobem, že v části per aval byl padělaný podpis G. H., nar. XY, a v části podpis výstavce byl padělaný podpis L. T., kdy tato blankosměnka byla podle bodu č. 7 Zajištění úvěru nedílnou součástí Smlouvy o úvěru č. 0099007024503 ze dne 8. 10. 2013, mezi společností 4 P. s.r.o., se sídlem XY XY, XY PRAHA XY, XY, CZ IČ: XY (dále „4 P. s.r.o.“), a K. b., a.s., se sídlem Praha XY, XY XY čp. XY, PSČ XY, IČ: XY (dále K. b., a.s.), poskytnutého ve výši 500 000 Kč s předmětem účelu profinancování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti klienta,

a v souvislosti se shora uvedenou smlouvou o úvěru č. 0099007024503 ze dne 8. 10. 2013 dále padělané podpisy L. T., ve znění „T.“ na originálech formulářů K. b., a.s., použil je jako pravé, a to na listinách: - Žádost o podnikatelský úvěr ze dne 2. 10. 2013, na čtvrté, šesté a osmé straně, - Smlouva o úvěru č. 0099007024503 ze dne 8. 10. 2013, na šesté straně, - Žádost o čerpání úvěru ze dne 9. 10. 2013, na první straně,

a podpisy G. H. ve znění „H. G.“ na originálech formulářů K. b., a.s., použil je jako pravé, a to na listinách: - Žádost o podnikatelský úvěr ze dne 2. 10. 2013, na desáté straně, - Prohlášení avalisty ze dne 8. 10. 2013,

shora uvedenou padělanou blankosměnku a formuláře s padělanými podpisy předložil při jednání o uzavření výše uvedeného úvěru č. 0099007024503 na pobočce K. b., a.s., v XY jako pravé, čímž K. b., a.s., způsobil škodu ve výši nejméně 500 000 Kč; pro nedodržení smluvních podmínek ze strany klienta došlo dne 15. 1. 2016 k předčasnému zesplatnění úvěru, kdy do té doby byla uhrazena částka ve výši 262 042 Kč, a tedy došlo k uplatnění avalované krycí blankosměnky doplněné částkou 237 958 Kč (zůstatek úvěru), a dobou splatnosti do 26. 1. 2016, v době splatnosti ani později směnečná částka uhrazena nebyla, a zbývá tedy poškozené K. b., a.s., uhradit částku ve výši nejméně 237 958 Kč,

2. padělaný platební prostředek použil jako pravý, a to nejpozději dne 9. 1. 2014, když se jednalo o avalovanou krycí blankosměnku (ve znění popsaném v rozhodnutí odvolacího soudu) tím způsobem, že v části per aval byl padělaný podpis L. T., a v části podpis výstavce padělaný podpis L. T., kdy tato blankosměnka byla podle bodu č. 7 Zajištění úvěru nedílnou součástí Smlouvy o úvěru č. 0099007638793 ze dne 9. 1. 2014, mezi společností 4 P. s.r.o. a K. b., a.s., poskytnutého ve výši 1 000 000 Kč s předmětem účelu profinancování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti klienta,

a v souvislosti se shora uvedenou smlouvou o úvěru č. 0099007638793 ze dne 9. 1. 2014 dále padělané podpisy L. T., ve znění „T.“ na originálech formulářů K. b., a.s., použil je jako pravé, a to na listinách: - Žádost o podnikatelský úvěr ze dne 7. 1. 2014, na čtvrté, šesté, osmé a jedenácté straně, - Smlouva o úvěru č. 0099007638793 ze dne 9. 1. 2014, na šesté straně, - Žádost o čerpání úvěru ze dne 9. 1. 2014, na druhé straně, - Prohlášení avalisty ze dne 9. 1. 2014, na první straně,

a podpis V. T., ve znění „T.“ na originálu formuláře K. b., a.s., použil ho jako pravý, a to na listině: - Prohlášení avalisty ze dne 9. 1. 2014, na třetí straně,

shora uvedenou padělanou blankosměnku a formuláře s padělanými podpisy předložil při jednání o uzavření výše uvedeného úvěru č. 0099007638793 na pobočce K. b., a.s., v XY jako pravé, čímž K. b., a.s., způsobil škodu ve výši nejméně 1 000 000 Kč; pro nedodržení smluvních podmínek ze strany klienta došlo dne 15. 1. 2016 k předčasnému zesplatnění úvěru, kdy do té doby byla uhrazena částka ve výši 401 687 Kč, a tedy došlo k uplatnění avalované krycí blankosměnky doplněné částkou 598 313 Kč (zůstatek úvěru), a dobou splatnosti do 26. 1. 2016, v době splatnosti směnečná částka uhrazena nebyla, po výzvě byla uhrazena částečně ve výši 4 981 Kč, a zbývá tedy poškozené K. b., a.s., uhradit částku ve výši nejméně 593 332 Kč,

3. padělaný platební prostředek použil jako pravý, a to nejpozději dne 25. 6. 2014, když se jednalo o avalovanou krycí blankosměnku (ve znění popsaném v rozhodnutí odvolacího soudu) tím způsobem, že v části per aval byl padělaný podpis L. T., a v části podpis výstavce padělaný podpis L. T., kdy tato blankosměnka byla podle bodu č. 7 Zajištění úvěru nedílnou součástí Smlouvy o úvěru č. 0099008983372 ze dne 25. 6. 2014, mezi společností 4 P. s.r.o. a K. b., a.s., poskytnutého ve výši 500 000 Kč s předmětem účelu profinancování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti klienta,

a v souvislosti se shora uvedenou smlouvou o úvěru č. 0099008983372 ze dne 25. 6. 2014 dále padělané podpisy L. T., ve znění „T.“ na originálech formulářů K. b., a.s., použil je jako pravé, a to na listinách: - Žádost o podnikatelský úvěr ze dne 24. 6. 2014, na čtvrté, šesté, osmé a jedenácté straně, - Smlouva o úvěru č. 0099007638793 ze dne 25. 6. 2014, na šesté straně, - Žádost o čerpání úvěru ze dne 25. 6. 2014, na druhé straně, - Prohlášení avalisty ze dne 25. 6. 2014, na první straně,

a podpis V. T., ve znění „T.“ na originálu formuláře K. b., a.s., použil ho jako pravý, a to na listině: - Prohlášení avalisty ze dne 25. 6. 2014, na třetí straně,

shora uvedenou padělanou blankosměnku a formuláře s padělanými podpisy předložil při jednání o uzavření výše uvedeného úvěru č. 0099008983372 na pobočce K. b., a.s., v XY jako pravé, čímž K. b., a.s., způsobil škodu ve výši nejméně 500 000 Kč; pro nedodržení smluvních podmínek ze strany klienta došlo dne 15. 1. 2016 k předčasnému zesplatnění úvěru, kdy do té doby byla uhrazena částka ve výši 108 174 Kč, a tedy došlo k uplatnění avalované krycí blankosměnky doplněné částkou 391 826 Kč (zůstatek úvěru), a dobou splatnosti do 26. 1. 2016, v době splatnosti ani později směnečná částka uhrazena nebyla, a zbývá tedy poškozené K. b., a.s., uhradit částku ve výši nejméně 391 826 Kč,

4. padělaný platební prostředek použil jako pravý, a to nejpozději dne 7. 10. 2014, když se jednalo o avalovanou krycí blankosměnku (ve znění popsaném v rozhodnutí odvolacího soudu) tím způsobem, že v části per aval byl padělaný podpis L. T., a v části podpis výstavce padělaný podpis L. T., kdy tato blankosměnka byla podle bodu č. 7 Zajištění úvěru nedílnou součástí Smlouvy o úvěru č. 0099009757856 ze dne 7. 10. 2014, mezi společností 4 P. s.r.o. a K. b., a.s., poskytnutého ve výši 300 000 Kč s předmětem účelu profinancování potřeb vyplývajících z podnikatelské činnosti klienta,

a v souvislosti se shora uvedenou smlouvou o úvěru č. 0099009757856 ze dne 7. 10. 2014 dále padělané podpisy L. T., ve znění „T.“ na originálech formulářů K. b., a.s., použil je jako pravé, a to na listinách: - Žádost o podnikatelský úvěr ze dne 6. 10. 2014, na čtvrté, šesté, osmé a dvanácté straně, - Smlouva o úvěru č. 0099009757856 ze dne 7. 10. 2014, na páté straně, - Žádost o čerpání úvěru ze dne 7. 10. 2014, na druhé straně, - Prohlášení avalisty ze dne 25. 6. 2014, na první straně,

a podpis V. T., ve znění „T.“ na originálu formuláře K. b., a.s., použil ho jako pravý, a to na listině: - Prohlášení avalisty ze dne 7. 10. 2014, na třetí straně, shora uvedenou padělanou blankosměnku a formuláře s padělanými podpisy předložil při jednání o uzavření výše uvedeného úvěru č. 0099009757856 na pobočce K. b., a.s., v XY jako pravé, čímž K. b., a.s., způsobil škodu ve výši nejméně 300 000 Kč, pro nedodržení smluvních podmínek ze strany klienta došlo dne 15. 1. 2016 k předčasnému zesplatnění úvěru, kdy do té doby byla uhrazena částka ve výši 153 755 Kč, a tedy došlo k uplatnění avalované krycí blankosměnky doplněné částkou 146 245 Kč (zůstatek úvěru), a dobou splatnosti do 26. 1. 2016, v době splatnosti ani později směnečná částka uhrazena nebyla, a zbývá tedy poškozené K. b., a.s., uhradit částku ve výši nejméně 146 245 Kč,

kdy při sjednávání úvěrových smluv pod čísly 1. – 4. uvedl úmyslně nepravdivé údaje, a tímto svým úmyslným podvodným jednáním, a v souvislosti s paděláním blankosměnek, celkem způsobil poškozené společnosti K. b., a.s., škodu ve výši nejméně 2 300 000 Kč, kdy částečně došlo ke splacení úvěrů v celkové výši 925 658 Kč, zbývá tedy poškozené K. b., a.s., uhradit částku ve výši nejméně 1 074 642 Kč.

4. Za to jej odvolací soud odsoudil podle § 234 odst. 3 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu dále uložil povinnost, aby ve zkušební době uhradil škodu, kterou trestnou činností způsobil.

5. Vhodné je dodat, že Nejvyšší soud se danou věcí již v minulosti zabýval. Usnesením ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. 6 Tdo 205/2023, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 4 To 210/2022, jako soudu odvolacího, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 7 T 122/2019, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

6. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2025, č. j. 4 To 411/2024-1749 (dále také „napadený rozsudek“), napadl obviněný dovoláním, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě. Poté, co zrekapituloval dosavadní průběh nynějšího, a dále i předcházejícího, řízení, uvedl, že jeho dosavadní obrana byla postavena na tvrzeních, že soudy nižších stupňů neprovedly důkazy navrhované obhajobou, a to zejména výslech K. S. ml. (požadavek na provedení tohoto důkazu byl vznesen i v kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu), opětovný výslech svědka K. S. (st.) (ten Nejvyšší soud nevyloučil) a doklady o doručených poštovních zásilkách směřovaných K. b., a.s., v XY za období 8. 10. 2013 až 17. 10. 2016, které měly být důležité pro ověření věrohodnosti svědka K. S. (st.). Taktéž požadoval, aby se K. S. (st.) a K. S. ml. podrobili porovnání jejich písma s podpisy osob zavázaných na směnkách a úvěrových smlouvách, tedy aby za tímto účelem byl ustanoven znalec z oboru písmoznalectví. Všechny tyto důkazní návrhy byly soudy nižších stupňů zamítnuty. Obviněný přitom dále setrval na tom, že on nikdy žádnou padělanou smlouvu ani směnku bance v úmyslu ji užít jako pravou tak, jak to vyžaduje § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, nepředkládal.

7. Upozornil také na zásadní teze kasačního rozhodnutí dovolacího soudu, kterému podle jeho názoru soudy nižších stupňů nedostály. Po kasačním rozhodnutí navíc ani neprovedly žádné nové důkazy, a přes to rozhodly, že obviněný předkládal bance padělané listiny jako pravé.

8. Jak plyne z § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, daného trestného činu se dopustí ten (volně řečeno), kdo padělaný nebo pozměněný platební prostředek použije jako pravý nebo platný, s tím, že o tom, že podpisy na předmětných směnkách a listinách nejsou pravými podpisy jmenovaných osob, věděl, a to současně se záměrem tímto dosáhnout uzavření úvěrových smluv a vyplacení finančních prostředků. On však nikdy směnky ani úvěrové smlouvy bance nepředkládal, resp. nepoužil je jako pravé. To je mj. potvrzováno právě i ředitelem banky, K. S. (st.), jehož výpověď z hlavního líčení dne 30. 9. 2021 obviněný připomněl.

9. Z výše uvedené výpovědi (pokud by bylo dané svědectví relevantní) však podle obviněného není zřejmé, kdo, kdy a jaké příslušné listiny skutečně přebíral, tedy zda to byl svědek T. nebo obviněný, resp. kdo je následně mimo banku podepisoval a zpět bance předkládal (pozn.: obviněný s ohledem na následně uvedené pravděpodobně hovoří o dokumentech popsaných v bodě 1. skutkové věty rozsudku odvolacího soudu). Není tak jasné, od koho a jak se listiny dostaly zpět do sféry banky, a tím i svědka K. S. (st.). O úvěrových produktech popsaných v bodě č. 2. – 4. skutkové věty rozsudku odvolacího soudu se již svědek K. S. (st.) blíže nevyjadřuje, tedy soud předkládání padělaných platebních prostředků v těchto případech dovozuje pouze na základě jisté dávky předpokladu, a to bez provázání na provedené důkazy. Přestože tak je jedním ze znaků skutkové podstaty trestného činu podle § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku právě použití padělaného platebního prostředku jako pravého, z žádného důkazu nevyplývá, že by to byl právě obviněný, kdo daný padělaný platební prostředek předložil či použil jako pravý. To navíc s přihlédnutím k tomu, že první úvěrová smlouva byla uzavřena přímo před K. S. (st.), a to včetně podpisu směnky. O dalších směnkách a úvěrových smlouvách tedy panují důvodné pochybnosti.

10. Obviněný dále odkázal na body 20. a 21. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu a dodal, že on sám nikdy neuvedl, že by směnky či smlouvy jeho prostřednictvím opustily budovu K. b., a.s. Pouze vyslovil domnění, že listiny mohly být padělány K. S. (st.) či K. S. ml., neboť podpisy na listinách asi chyběly a nebyly učiněny oprávněnými osobami (p. T. a p. H.). Ani svědek K. S. (st.) nepotvrdil, že by směnky či úvěrové smlouvy byly předkládány či použity obviněným. Závěry soudů nižších stupňů jsou tak postaveny na domněnce, instinktu, vnuknutí či intuici, a neodpovídají § 2 odst. 6 tr. ř., a to v otázce náležitého hodnocení důkazů tak, aby závěry soudů byly provázány s vnitřním přesvědčením, což je uvědomělá, rozumná a odůvodněná jistota, ke které soud dospěl na základě svých odůvodněných úvah při hodnocení provedených důkazů.

11. Dále i závěr, že obviněný byl tím, kdo směnky a úvěrové smlouvy předkládal zpět bance, soudy nižších stupňů činí bez logického provázání na provedené důkazy. Dovolací soud přitom ve svém zrušovacím rozhodnutí uvedl, že „takový závěr by však musel být podložen důvodně nezpochybnitelným zjištěním, učiněným na základě provedených důkazů, že obviněný věděl o tom, že podpisy na předmětných směnkách a listinách nejsou pravými podpisy jmenovaných osob a s tímto vědomím a záměrem takto dosáhnout uzavření úvěrových smluv a vyplacení finančních prostředků je bance předkládal“. Obviněný však směnky a úvěrové smlouvy bance nepředkládal, tedy ani nemohl vědět, že jsou padělané (chybí spojitost mezi předložením předmětných směnek a listin a znalostí toho, že podpisy na nich nejsou pravými podpisy).

12. Pokud tedy měl podle odvolacího soudu předložit padělané platební prostředky jako pravé (v kontrastu s původními závěry soudů nižších stupňů před kasačním rozhodnutím Nejvyššího soudu, kdy měl naopak padělat dané platební prostředky), pak se v případě jeho odsouzení nelze ubránit domněnce o libovůli soudů, o které hovořil i dovolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí. Za současného stavu, a v souladu s původními závěry Nejvyššího soudu, že ne všechny podpisy padělal obviněný (což i on sám nadále popírá), není prokázáno, že by všechny padělané platební prostředky předložil či použil ve vztahu k bankovní instituci právě on. Pokud tedy dovolací soud v minulosti zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů z důvodu neúplnosti skutkových zjištění a z důvodů chybnosti hodnocení důkazů ve smyslu domněnek, instinktů, vnuknutí či intuicí nižších soudů, pak by měl i nyní, za situace, kdy není vůbec prokázán počet předložených padělaných platebních prostředků bankovnímu ústavu obviněným, zrušit napadený rozsudek odvolacího soudu, a to v podstatě ze stejných důvodů jako předcházející napadené rozhodnutí.

13. Vzhledem ke skutečnostem výše uvedeným pak v souhrnu a při hodnocení všech relevantních skutečností nelze dojít k závěru, že obviněný padělané platební prostředky použil jako pravé, tedy, že byla naplněna objektivní stránka daného trestného činu. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou tak ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Výše uvedené navrhované důkazy navíc nebyly provedeny v souladu s požadavkem Nejvyššího soudu, který vtělil do svého kasačního rozhodnutí, a dále v souladu s důkazními návrhy obviněného. Obviněný má tak za to, že bez provedení dalších důkazů a bez náležitého objasnění věci nelze ve věci vyslovit jeho vinu.

14. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2025, č. j. 4 To 411/2024-1749, i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 30. 7. 2024, č. j. 7 T 122/2019-1717, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

15. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zrekapituloval dovolání obviněného, podstatu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podmínky jeho řádného uplatnění, uvedl, že obviněný jako rozhodné skutkové zjištění vymezil vyřešení odpovědi na otázku, kdo předložil padělané směnky a podpisy na úvěrových smlouvách, a zda touto osobou byl právě on. Nelze rozporovat, že jde o zjištění, jež je z hlediska naplnění skutkových podstat obou zločinů, jimiž byl uznán vinným, zcela zásadní. Obviněný se dále pokusil označit konkrétní důkazy, jejichž obsah deklarovanému skutkovému závěru odporuje, a popsat existenci onoho zjevného rozporu mezi označenými důkazy a rozhodným skutkovým závěrem. V tomto ohledu však byl méně úspěšný, když ve svých úvahách (krom okrajové zmínky o obsahu své výpovědi), a to navzdory deklarované potřebě hodnotit všechny důkazy v souhrnu, vycházel v podstatě výlučně z obsahu výpovědi svědka K. S. st., a to ještě z jeho neúplné verze. Takto poskládaný rozpor není rozporem v tom chápání a kvalitě, jaké má na paměti § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

16. Státní zástupce dále upozornil, že se obviněný snaží vystavět existenci zjevného rozporu na vybraných citacích z výpovědi svědka, které poskládal tak, aby budily dojem pochybností o správnosti skutkových závěrů soudů v tom, že to musel být právě on, kdo se vědomě zasloužil o předložení padělaných směnek a podpisů na úvěrových smlouvách uzavřených mezi K. b., a.s., a společností 4 P. s.r.o. O reálný rozpor obsahu důkazu (zvlášť při zohlednění dalších důkazů) s přijatými skutkovými závěry se však ve skutečnosti nejedná.

17. Jestliže obviněný zdůrazňuje prohlášení svědka K. S. (st.), že úvěrovou smlouvu podepsal pan T., přehlíží další pasáže jeho výpovědi, v nichž zpochybnil pravou totožnost osoby, která mu byla obviněným jako pan T. představena. Svědek zároveň vyloučil, že by ověřoval totožnost této osoby, a potvrdil i to, že podle původní dohody se měla k uzavření první úvěrové smlouvy a k podpisu listin dostavit i paní H., kterou obviněný omluvil a listiny k zajištění jejího podpisu si odvezl. Obviněný také k první úvěrové smlouvě pomíjí, že krom zfalšovaného podpisu pana T., který svou přítomnost v bance vyloučil, a tedy podepsat listiny nemohl (což potvrdilo i znalecké zkoumání pravosti podpisu), to byl obviněný, kdo na toto jednání přivedl další osobu, o níž tvrdil, že jde o pana T., a především, že na listinách se i v případě prvního skutku objevuje také zfalšovaný podpis paní H.

18. Rovněž obviněný ignoruje, že to byl on, kdo se bance a svědkovi K. S. st. ozval s žádostí o úvěrování společnosti 4 P. s.r.o., tedy to byl on, kdo se ve všech případech zúčastnil vyjednávání o uzavření úvěrové smlouvy a kdo v případě sjednávání druhé úvěrové smlouvy přišel s historkou, že se panu T. udělalo špatně a nemůže se hýbat, načež požádal, aby si úvěrovou smlouvu a směnku k podpisu odnesl s sebou do auta. Pochopitelně to musel být právě on, kdo tyto listiny předložil bance. Z uvedených úryvků výpovědi tohoto svědka také vyplývá, že si obviněný musel být vědom zfalšování podpisů paní H. a pana T. na předmětných listinách, jestliže to byl on, kdo s listinami nakládal, a přitom to nebyli jmenovaní, kdo je podepsali.

19. Na podkladě provedeného dokazování je tak nutno dospět k odůvodněnému a jedinému logickému závěru, že to nemohl být nikdo jiný než obviněný, kdo zajistil, aby listiny, které v bance převzal za účelem opatření podpisu k tomu povolaných osob, byly podepsány někým jiným, rozhodně ne panem T. a paní H., a aby takto fiktivně podepsané listiny (směnky/smlouvy) byly předloženy bance. Jedině tak mohl právě on prostřednictvím společnosti 4P. s.r.o. profitovat z úvěrových prostředků poskytnutých bankou. Nelze tak tvrdit, že by rozhodný skutkový závěr přijatý soudy byl v rozporu s obsahem výpovědi svědka K. S. (st.), natož aby se jednalo o rozpor očividný a zcela jasný, přičemž by skutkový závěr soudů z provedených důkazů neodpovídal žádnému z logických způsobů vysvětlení.

20. Protože obviněný neoznačuje další důkazy ve věci provedené, jež na jeho vinu ukazují, není důvod znovu podrobně rozebírat důkazní situaci a tuto dále hodnotit. Uplatněný dovolací důvod obecně nezaručuje opětovné a celistvé přezkoumání přijatých skutkových zjištění ze strany dovolacího soudu. Ten může do skutkových zjištění soudů nižších stupňů zasahovat jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy (který obviněný argumentačně nedoložil). Lze tedy stran hodnocení důkazů za účelem zjištění rozhodných skutkových zjištění vyjít z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů.

21. Státní zástupce dále připomněl, že obviněný namítl i naplnění třetí alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když upozorňoval na neprovedené důkazy. K tomu je podle státního zástupce nutno potvrdit, že se prvoinstančnímu soudu nepodařilo vyslechnout K. S. ml. tak, jak to požadoval dovolací soud ve zrušujícím rozhodnutí. Soudu prvního stupně však nelze vyčítat, že se pokynem neřídil a nevyvinul úsilí za účelem zajištění účasti svědka při dokazování. Snaha však nebyla z důvodů nesoučinnosti předvolávaného úspěšná.

22. Souhlasit je podle státního zástupce ale nutné s tezemi, jež byly v obecné rovině vysloveny Nejvyšším soudem k důvodům, kterými soud může vysvětlit odmítnutí návrhu účastníka řízení na provedení důkazu. V tomto ohledu lze odůvodnění rozsudku prvoinstančního soudu přičíst jisté mezery, jež ovšem odstranil odvolací soud v napadeném rozhodnutí, když vysvětlil, proč se výslech svědka K. S. ml. nejeví tím stěžejním z hlediska prokázaní skutku, který byl obviněnému kladen za vinu. Z žádného důkazu totiž nevyplývá, že by se K. S. ml. měl zúčastnit sjednávání úvěrových smluv, být přítomen jednání mezi bankou a společností 4P. s.r.o., podílet se na předávání listin k vyžadovaným úvěrům a o tomto mohl podat přímé svědectví. Svědek se měl vyjádřit k poukázání finančních prostředků na svůj bankovní účet, stran čehož jakoukoliv souvislost s úvěrováním společnosti 4P. s.r.o. vyloučil K. S. st. Proto se státní zástupce ztotožnil s přístupem odvolacího soudu, že výslech K. S. ml. nemohl zásadně přispět k objasnění těch skutkových otázek, jež mohly mít význam pro naplnění znaků zločinů, jež jsou obviněnému kladeny za vinu.

23. Nebyla tak naplněna ani zákonná podmínka pro úspěšné uplatnění dovolacího důvodu podle písm. g) v jeho třetí alternativě, totiž onen vztah neprovedeného navrhovaného důkazu k takovým rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Dovolatel k tomuto předpokladu pro uplatnění daného dovolacího důvodu ani žádnou argumentaci neuvádí – podle státního zástupce tak nedostál požadavku přizpůsobit své námitky danému dovolacímu důvodu a jeho zákonným podmínkám. Obviněný totiž zdůrazňuje toliko, to, že důkaz zůstal soudy nižších stupňů neproveden, ač jeho provedení uložil soudům nižších stupňů soud dovolací. To je nutno sice potvrdit, nelze ale opomenout, že Nejvyšší soud k takovému pokynu přistoupil v návaznosti jen na částečné přisvědčení důvodnosti původních námitek obviněného stran otázky úplnosti dokazování, a to především v reakci na neakceptovatelné zdůvodnění neprovedení důkazu výslechem svědka preferencí ukončení trestního řízení. Něco takového se ovšem v napadeném rozhodnutí již neobjevuje.

24. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., a aby dané rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně souhlasil s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

25. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí.

26. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 25. 2. 2025, č. j. 4 To 411/2024-1749, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.

27. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Obecně pak platí, že obsah konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

28. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

IV. Posouzení dovolání

29. Nejvyšší soud považuje za vhodné nejprve konstatovat, že námitky obviněného přichází (s jistou mírou tolerance) v úvahu formálně podřadit, tak jak to učinil i obviněný, pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první a třetí alternativě.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě

30. Pod uvedený dovolací důvod v jeho první alternativě lze podřadit námitky obviněného, podle kterých rozhodnutí soudů nižších stupňů neodpovídají požadavku vyslovenému Nejvyšším soudem ve svém kasačním rozhodnutí, podle kterého závěr o vině musí být podložen důvodně nezpochybnitelným zjištěním, učiněným na základě provedených důkazů, že obviněný věděl o tom, že podpisy na předmětných směnkách a listinách nejsou pravými podpisy jmenovaných osob, a s tímto vědomím a záměrem dosáhnout uzavření úvěrových smluv a vyplacení finančních prostředků, je bance předkládal. Kromě toho, že obviněný upozornil, že soudy nižších stupňů po tomto kasačním rozhodnutí ve věci neprovedly žádné nové důkazy, setrval na svém tvrzení, že on nikdy padělané směnky a úvěrové smlouvy bance nepředkládal, přičemž ani nemohl vědět, že podpisy na předmětných listinách nejsou pravé. Uvedené má vyplývat mj. z výpovědi svědka K. S. (st.). Podle obviněného navíc ani není jasné, kdo, kdy a jaké listiny skutečně přebíral, resp. kdo je následně mimo banku podepisoval a zpět bance předkládal. Svědek K. S. (st.) se navíc ve své výpovědi věnoval zejména úvěrovým produktům uvedeným v popisu skutku pod bodem 1. (přičemž tyto měly být uzavřeny přímo před ním, včetně podpisu směnky), ke skutkům pod body 2. – 4. se již blíže nevyjádřil a soudy proto předkládání padělaných platebních prostředků spíše dovozují. Závěry soudů nižších stupňů jsou tak postaveny na domněnce a neodpovídají § 2 odst. 6 tr. ř. Pokud mu je navíc, a to v důsledku námitky, že podpisy na listinách mohly být vyhotoveny někým ze svědků S., kladeno k tíži, že si musel tím spíš být vědom nepravosti podpisů na listinách, uvedl k tomu, že jeho prostřednictvím dané listiny nikdy neopustily budovu K. b., a.s., a stran podpisů vyhotovených svědky S. se z jeho strany jednalo pouze o domněnku. Obviněný tedy svoji obhajobu zaměřil zejména k neprokázání naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku.

31. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními se jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Za případ extrémního (tedy zjevného) nesouladu ovšem nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu stěžovatele, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2024, II. ÚS 840/24).

32. Po přezkoumání věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uplatněné námitky nemají potenciál zjevný rozpor osvědčit. Jedná se totiž o běžnou polemiku s hodnocením důkazů provedeným soudy nižších stupňů a prosazování vlastního názoru na to, jaké závěry z nich měly soudy činit. Obsah podaného dovolání přitom svědčí o tom, že obviněný ve své dosavadní obhajobě akcentuje skutková tvrzení, k nimž dospěl na základě selektivního hodnocení provedených důkazů. Z provedeného dokazování vyjímá jen takové důkazy nebo jejich části, které svědčí v jeho prospěch, a zcela opomíjí zbývající provedené důkazy. Existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy ovšem nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).

33. Nehledě na uvedené je třeba konstatovat, že zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a obsahem provedených důkazů v předkládané věci není dán, a to ani pokud jde o naplnění znaků trestného činu § 234 odst. 3 alinea druhá tr. zákoníku, na který obviněný zaměřil svoji obhajobu [to přiměřeně nicméně platí také pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku]. Přestože lze soudu prvního stupně vytknout, že to, jakým způsobem hodnotil provedené důkazy, mohl ještě podrobněji a důsledněji vyjádřit také v odůvodnění svého rozhodnutí (stejně tak své úvahy mohl podrobněji vyjádřit i odvolací soud), lze uzavřít, že v dosavadním řízení soud prvního stupně provedl dokazování, jež lze označit za dostatečné pro zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (k tomu viz níže), tedy vyhověl požadavku ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., přičemž při hodnocení důkazů postupoval v mezích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Jeho skutková zjištění mají přitom v provedených důkazech patřičné obsahové zakotvení. Nejvyšší soud proto neshledal, že by učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně, se kterými se ztotožnil i odvolací soud, postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudu byla opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud uvádí následující.

34. Předně je vhodné připomenout, že obviněný na hlavním líčení dne 19. 8. 2021 (č. l. 1478) vypověděl, že předmětné úvěrové smlouvy de facto sjednal on (jednu možná i jeho bývalá manželka), a to po telefonu nebo po SMS. Podle jeho výpovědi čerpala finanční prostředky ze sjednaných úvěrů obchodní společnost 4 P. s.r.o., přičemž peníze sloužily na nákup a prodej vozidel. Nebyl to však on, kdo potřebné dokumenty, včetně směnek, podepsal na příslušné pobočce K. b., a.s. Jinak řečeno, obviněný nepopírá, že měl znalost toho, že úvěrové smlouvy byly sjednány, a to navíc z jeho vlastní iniciativy, stejně tak nepopírá, že by finanční prostředky z uvedených úvěrů čerpal, resp. že je čerpala obchodní společnost, jejíž činnost fakticky řídil. Nesouhlasí však s tím, že by úvěrové smlouvy a předmětné směnky podepsal (což mu ani za vinu kladeno není) a předložil je bance jako pravé.

35. Pro řádné vypořádání se s námitkami obviněného je vhodné připomenout i to, jaká dynamika vztahů existovala v rámci obchodní společnosti 4 P. s.r.o. Obrázek o ní si lze spolehlivě vytvořit na základě výpovědí svědka T. a svědkyň T. a H., které se vzájemně podporují, přičemž není důvod jim v daném ohledu nevěřit. Tedy, svědek T. ve jmenované společnosti po značnou dobu vykonával funkci jejího jednatele, kterou převzal po své dceři, svědkyni H. Svědkyně H. následně v dané společnosti zajišťovala podklady pro účetnictví. Přestože oficiálním jednatelem společnosti byl svědek T., tento žádné obchodní nebo právní kroky nečinil, přičemž faktickou řídící funkci společnosti vykonával obviněný [to potvrdil také svědek K. S. (st.)], a to mj. na základě generální plné moci uzavřené mezi svědkem T. a obviněným. O existenci sjednaných úvěrů, jakož i o tom, že tyto úvěry byly zajištěny směnkami, jež měly být jimi podepsány, se všichni tři jmenovaní svědci (T., T. a H.) dozvěděli až v roce 2016, a to s výzvou K. b., a.s., k zaplacení daných směnek. To, že s předmětným jednáním neměli uvedení svědci nic společného, vyplývá i z jejich následného jednání, kdy poté, co na ně byla podána žaloba ze strany K. b., a.s., resp. byly vydány směnečné platební rozkazy, se tomuto bránili, a to úspěšně, neboť tyto byly posléze zrušeny, když i civilní soud učinil zjištění o padělání podpisů na dotyčných směnkách. Již na základě uvedeného lze uzavřít, že je nesporné, že tyto směnky nesly padělané podpisy svědků T., T. a H.

36. K samotným námitkám obviněného pak lze, a to i s odkazem na přiléhavou argumentaci státního zástupce obsaženou v jeho vyjádření k dovolání obviněného a uvedenou v bodech 17. – 19. tohoto rozhodnutí, uvést následující. Pokud obviněný, a to s argumentem, že on nikdy směnky ani úvěrové smlouvy bance nepředkládal, resp. směnky nepoužil jako pravé, odkázal na výpověď ředitele banky K. S. (st.) z hlavního líčení dne 30. 9. 2021, a to s tvrzením, že tato výpověď, kde svědek uvedl, že první úvěrovou smlouvu podepsal pan T., má jeho obhajobu potvrzovat, pak Nejvyšší soud uzavírá, že takový odkaz není zcela přiléhavý. Svědek S. (st.) totiž uvedl, že obviněný přijel do XY s pánem, kterého představil jako pana T., přičemž jeho kolega v bance (konkrétně kolega M. nebo A.) ověřoval jeho totožnost. Nějaké dokumenty (nebyla to ale úvěrová smlouva) měla původně podepisovat i paní H., ale ta nepřijela s tím, že má něco v práci, a tedy uvedení podklady odvezli s sebou s tím, že je pošlou zpátky poštou (svědek si nicméně nevybavil, zda byly dané dokumenty následně přivezeny nebo poslány poštou). Za jeho přítomnosti se sice jménem pana T. podepisovala úvěrová smlouva (svědek hovořil o úvěrové smlouvě popsané ve skutkové větě pod bodem 1.), zda je svědek T. toutéž osobou, která měla na jejich pobočce dokumentaci podepsat, si svědek S. (st.) nebyl jistý. Navíc ještě uvedl, že je „zviklaný, zda u první smlouvy pan T. byl nebo nebyl. Ten člověk mi byl představený jako pan T., ale já jsem si od něho občanský průkaz nevyžádal …“. Není tedy pravdou, že by snad ředitel banky S. (st.) potvrdil, že svědek T. byl tím, kdo osobně podepsal úvěrovou smlouvu a směnku uvedenou ve skutkové větě pod bodem 1.

37. Není také pravdou, že by snad soud prvního stupně své závěry ohledně úvěrových produktů uvedených ve skutkové větě pod body 2. – 4. stavěl na ničím nepodložené domněnce. Svědek S. (st.) totiž dále uvedl, že v případě další (druhé) úvěrové smlouvy si vzpomíná, že se obviněný dostavil do kanceláře a sdělil, že se panu T. udělalo špatně, že se nemůže hýbat a zda si může úvěrovou smlouvu odnést. O standardní chování nešlo, nicméně firma patřila mezi TOP klienty a první úvěr se řádně splácel, a proto svědek S. (st.) věřil tomu, že v autě sedí pan T. Ten měl podepsat i směnku. Zřejmě ji podepsal v autě, avšak tomuto podpisu nikdo z banky přítomen nebyl. Ohledně další úvěrové smlouvy pak svědek uvedl, že první úvěry se splácely, a proto nebyl důvod k tomu, aby se neposkytnuly další. Detaily si nevybavil, nicméně uvedl, že průběh byl pravděpodobně obdobný, přičemž něco se posílalo i poštou. Když docházelo k postupnému uzavírání úvěrových smluv, byl podle svědka vždy přítomen obviněný. Svědek S. (st.) se tedy vyjádřil podrobněji minimálně ke dvěma ze čtyř úvěrových produktů, přičemž pokud tyto v bance řešil přímo obviněný, není důvod odlišně od tohoto závěru uzavřít, že další dva úvěrové produkty začala oproti tomu řešit jakási třetí osoba – to navíc s přihlédnutím k tomu, že svědek S. (st.) dodal, že postupnému uzavírání úvěrových smluv byl obviněný přítomen.

38. Není proto také pravdou, že z výpovědi svědka K. S. (st.) není zřejmé, kdo, kdy a jaké příslušné listiny skutečně přebíral – je z ní totiž naopak patrné, že to byl právě obviněný, kdo byl účasten každému uzavírání úvěrové smlouvy. I pokud by byl jednání účasten (vedle obviněného) ještě někdo třetí, je postaveno na jisto, že tímto člověkem nemohl být svědek T., jehož údajný podpis je na daných dokumentech připojen, a to proto, že takovou možnost vyloučil nejen samotný svědek T., ale také jeho manželka či jeho dcera. Vedle toho pravost podpisu (lze totiž předpokládat, že pokud by byl podpis svědka pravý, byl by to také on, kdo se uzavírání úvěrových smluv účastnil) svědka T. vyloučil i znalecký posudek z oboru písmoznalectví.

39. Dané úvahy a závěry pak vychází zejména z té skutečnosti, že v předkládané věci proti sobě fakticky stojí dvě verze skutkového děje. První, nastíněná obviněným, zakládající se na tom, že on sám sice o úvěrech společnosti 4 P. s.r.o. věděl, když tyto byly uzavřeny z jeho iniciativy, nebyl to však on, kdo podepsal (což mu za vinu kladeno není) potřebné podklady a kdo s vědomím, že jde o podpisy padělané, předložil tyto podklady bance. Obviněný se přitom snaží vyvolat dojem, že dokumenty mohly být podepsány K. S. (st.), případně jeho synem. V původním řízení přitom soudům předkládal tu verzi skutkového děje, kdy sjednal úvěry telefonicky a podepsat je měl až někdy v budoucnosti, až „bude mít cestu“. V mezičasí nicméně mělo dojít k vypracování interního auditu, v souvislosti s čímž mu svědek S. (st.) volal, a to s naléhavou prosbou na doplnění podpisů. On však byl na druhé straně republiky a k podpisu se dostavit nemohl. Následně se na příslušných dokumentech jakýmsi „záhadným“ způsobem, bez jeho přičinění, podpisy objevily. Druhá verze skutkového děje, plynoucí zejména z výpovědi svědka K. S. (st.), je naopak založena na tom, že obviněný, kterému se dostávalo výjimečného zacházení (které v konečném důsledku spočívalo mj. v porušování interních předpisů ze strany tohoto svědka, k čemuž se i sám přiznal), neboť byl, resp. jím ovládaná společnost, TOP klientem banky, byl tím, kdo byl přítomen při uzavírání všech úvěrových smluv, přičemž na jednání o první úvěrové smlouvě přivedl i osobu, kterou K. S. (st.) představil jako svědka T., a i při jednání o druhé úvěrové smlouvě to byl obviněný, kdo materiály k podpisu odnesl mimo budovu banky (do auta), a to s legendou, že se svědku T. udělalo špatně, a proto je podepíše v autě.

40. Z těchto dvou skutkových verzí se soudy nižšího stupně zcela logicky přiklonily právě k verzi prezentované svědkem K. S. (st.), když jeho výpověď nestojí (na rozdíl od výpovědi obviněného) v mnoha ohledech osamoceně. Odpovídá totiž mj. i výsledkům auditního šetření K. b., a. s. (i z něj vyplynulo mj. to, že svědek nepostupoval při uzavírání úvěrových smluv standardně), nebo okolnostem uvedeným ve výpovědích svědků T., T. a H. (svědek s paní H. jednal jen telefonicky, i ostatní svědci jednohlasně uvádí, že nikdy nebyli přítomni žádnému jednání, nikdy neuzavírali žádné úvěrové smlouvy a společnost fakticky vedl obviněný). Pokud chce navíc obviněný tvrdit, že svědek S. (st.) není věrohodným, pak si nelze nepovšimnou, že paradoxně i on sám, v těch částech, které zdánlivě vyznívají v jeho prospěch, na tuto výpověď svědka S. (st.) odkazuje (avšak zároveň ji také částečně dezinterpretuje) a vyvozuje z ní pro něj příznivější skutkové závěry (viz tvrzení, že první úvěrová smlouva byla uzavřena před svědkem S. st., a to přímo panem T.).

41. Za podstatnou nicméně Nejvyšší soud považuje tu skutečnost, že obhajobu obviněného vyvrací výpověď svědka H., přičemž tato zároveň v určitém smyslu také potvrzuje výpověď svědka S. (st.). Svědek H. totiž uvedl, že se k němu úvěry dostávaly ve chvíli, kdy byla jakákoliv částka po splatnosti 90 dnů a více (v předkládané věci došlo pro nedodržení smluvních podmínek ze strany klienta k předčasnému zesplatnění úvěru dne 15. 1. 2016), přičemž v takovém případě se klientovi zaslal dopis s informacemi, že je pohledávka určitý počet dnů po splatnosti a o jakou částku jde. Poté, co byl obviněnému dopis zaslán, tento se mu ozval a řešili spolu další náležitosti dané věci. Kromě toho svědek H. hovořil také s jakýmsi pánem, který mu volal s tím, že nikdy žádnou směnku nepodepsal a nikdy v XY nebyl (jednalo se tedy zjevně o svědka T.). Svědek také soudu sdělil, že pokud byl mezi ním a klientem sjednán jakýsi splátkový režim, a tento byl řádně plněn, neměl důvod věc postupovat právníkovi. Protože ale dlužníka, obchodní společnost 4 P. s.r.o., právníkovi předal, muselo být něco v nepořádku. Jeho úkolem tedy bylo řádně vyplnit blankosměnku a složku předat právníkovi. Dodal dále, že si vzpomíná, že v dané věci byly problémy se směnkou, přičemž se ověřovala pravost nějakého podpisu. Zjednodušeně řečeno, zjištění svědka T. ohledně jím „podepsaných“ dokumentů navazovalo na jednání svědka H., který pracoval na útvaru vymáhání pohledávek. Svědek H. se nicméně nevyjádřil v tom smyslu, že by snad podklady, které zpracovával, byly neúplné a chyběly na nich podpisy, a proto je musel nechat doplnit. Naopak sdělil, že si vybavuje, že se měla řešit jejich pravost (tedy pravost podpisů umístěných na listinách) – jinak řečeno, v době, kdy se dostaly úvěrové smlouvy a další dokumenty k tomuto svědkovi, již musely obsahovat dané podpisy.

42. Pokud pak jde o audit, který prováděla K. b., a.s., podává se z něj, že dne 13. 4. 2016 byl Interní audit telefonicky informován odborem AVR o tom, že dne 19. 2. 2016 odmítl pan L. T. žádost K. b., a.s., o zaplacení směnky, kde figuroval jako avalista, neboť všechny jeho podpisy na směnkách a úvěrových smlouvách byly padělány, a že nikdy nemluvil se zaměstnanci pobočky K. b., a.s., v XY.

43. Jinak řečeno, Interní audit byl vyvolán právě hovorem svědka T., který uskutečnil v důsledku výzvy k úhradě dluhu, která mu byla zaslána panem H., díky které se dozvěděl o tom, že vůbec nějaké listiny s „jeho“ podpisem existují.

44. Popsané skutečnosti pak spolehlivě vyvracejí tvrzení obviněného (a tím zásadně zpochybňují celou jeho obhajobu a naproti tomu svědčí ve prospěch skutkového stavu věci zjištěného soudy nižších stupňů), že mu krátce před samotným auditem volal svědek S. (st.) s tím, že potřebuje doplnit podpisy na listiny související s poskytnutými úvěry, přičemž posléze se na předmětných listinách podpisy bez jeho přičinění objevily. Jak již řečeno, podpisy musely na těchto listinách existovat již v době, kdy se dostaly do dispozice svědka H. (viz bod 41.). Co víc, skutečnost, že podpisy musely být na příslušných listinách ještě před samotným auditem, potvrzuje také svědek M., který uvedl, že ředitel S. mu úvěrovou dokumentaci, včetně žádosti o čerpání úvěru, předložil po podpisu, přičemž následně byl úvěr poskytnut. Žádost o čerpání úvěru přitom byla podána vždy v týž den jako byla uzavřena úvěrová smlouva.

45. Obiter dictum lze dodat, že ve světle rozvedených skutečností neexistuje logický motiv, který by měl svědka S. (st.) vést k tomu, aby v souvislosti s poskytnutím úvěrů, které čerpal výhradně obviněný (resp. společnost, kterou ovládal), vyřizoval za něj veškerou dokumentaci, padělal podpisy jeho bývalé manželky, tchýně a tchána, a inkriminované listiny předkládal svým kolegům ke zpracování. Takovým motivem rozhodně nemohl být obviněným naznačený úplatek, který by znamenal, že si svědek S. (st.) nechal za zajištění poskytnutí úvěru v celkové výši 2 300 000 Kč zaplatit částku ve výši 10 000 Kč (případně dvě částky zhruba v této výši, tedy celkem částku okolo 20 000 Kč). Taková částka je totiž v porovnání s výší úvěru naprosto zanedbatelná, přičemž je nelogické, že by svědek S. (st.) kvůli takovému finančnímu obnosu riskoval jednak svoji pozici ředitele pobočky K. b., a.s., jednak trestní stíhání pro více úmyslných trestných činů. To navíc ještě s přihlédnutím k tomu, že z výpovědi svědka S. (st.) z hlavního líčení nařízeného po kasaci věci dovolacím soudem vyplynulo, že svědek S. (st.) si není se svým synem nijak obzvlášť blízkým (svědek konkrétně uvedl mj. to, že je se synem pouze v telefonickém kontaktu, neví, kde bydlí, nezajímá se o něj). Nakonec ani v rámci Interního auditu nebylo zjištěno, že by snad částky zaslané na účet syna pana S. (st.) měly spojení se zmíněnými čtyřmi úvěry poskytnutými společnosti. Naopak u obviněného je zřejmý motiv v podobě snahy o získání finančních prostředků pro provozní činnost společnosti, kterou fakticky řídil.

46. Lze navíc dodat, že pokud obviněný vědomě uzavíral úvěry v letech 2013–2014, přičemž audit proběhl v roce 2016, pak si nelze představit takový skutkový průběh, že obviněný, který se dlouhodobě pohybuje ve světě podnikání, a má tedy určité zkušenosti s uzavíráním různých smluv, žije zhruba 2 až 3 roky v dobré víře, že celý úvěrový proces (včetně čerpání úvěrových peněz) byl proveden v souladu se zákonem, přestože nikdy nepodepsal a nedoložil žádné dokumenty.

47. K tvrzení obviněného, že jeho prostřednictvím příslušné listiny nikdy neopustily budovu Komerční banky, a.s., ani že tyto listiny bance nepředkládal, je nutno uvést, že tato skutečnost je spolehlivě vyvrácena právě výpovědí svědka S. (st.), k jehož výpovědi se soudy nižších stupňů přiklonily, když obhajoba obviněného byla vyvrácena (viz výše). K domněnce obviněného, že listiny mohly být padělány právě svědkem S. (st.), se pak nelze přiklonit ani proto, že svědek S. (st.) nemohl mít znalost toho, jak vypadají autentické podpisy osob, které měly správně příslušné dokumenty podepsat – to platí přinejmenším u svědkyně T. Je totiž pravdou, že svědek S. (st). mohl znát podpis pana T., když mu obviněný měl předložit již zmíněnou generální plnou moc, a dále mohl mít představu i o podpisu paní H., když mu obviněný zaslal kopii její občanky. To však neplatí pro paní T., kdy o podobě jejího pravého podpisu nemohl mít svědek S. (st.) představu. Ze spisového materiálu je však patrné, že osoba, která vyhotovila podpisy paní T. na příslušných listinách, musela tento podpis znát, neboť se jednalo o podpis napodobený, nikoliv smyšlený. I uvedené proto vyvrací verzi obviněného, podle které to mohl být svědek S. (st.) či jeho syn, kdo předmětné dokumenty podepsal a uplatnil jako pravé. Ani v tomto smyslu tak nelze závěry soudů nižších stupňů označit za založené na pouhé domněnce, instinktu, vnuknutí či intuici.

48. Pokud soudy nižších stupňů uzavřely, že to byl obviněný, kdo předkládal bance příslušné listiny, nelze jim spravedlivě vyčítat ani to, že neuvěřily tvrzené neznalosti obviněného o tom, že dané úvěrové smlouvy a směnky jsou padělané. Byl to totiž obviněný, kdo, jak sám uvedl, dané úvěry sjednal (byť tvrdil, že pouze telefonicky) a byl hlavou obchodní společnosti 4 P. s.r.o., která úvěry čerpala, přičemž podpisy na předmětných listinách měly patřit jeho manželce, tchánovi a tchýni. Kdo jiný než obviněný, který úvěry sjednával, by přitom měl dát směnky oprávněným osobám k podpisu, když ke všem těmto osobám byl v postavení osoby v příbuzenském poměru, ke svědkyni H. navíc v postavení osoby blízké. Jinak řečeno, obviněný musel mít přehled o tom, zdali jeho manželka, tchán a tchýně dokumenty k úvěrům podepsali či nikoliv.

49. Nejvyšší soud se proto neztotožňuje s tvrzením, že skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou neúplná a založená na domněnkách, ke kterým soudy dospěly na základě chybného hodnocení důkazů a uzavírá, že neshledal naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě

50. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě je možno podřadit námitku obviněného, že soudy nižších stupňů neprovedly důkazy navrhované obhajobou, zejména výslech svědka K. S. ml., kdy požadavek na jeho provedení byl navíc vznesen i v předchozím kasačním rozhodnutí Nejvyššího soudu. Vedle toho je pod tento dovolací důvod možno, a to s jistou mírou tolerance, podřadit námitku, že soudy neprovedly ani opětovný výslech svědka K. S. (st.) a také navrhované důkazy v podobě dokladů o doručených poštovních zásilkách směřovaných K. b., a.s., v XY za období 8. 10. 2013 až 17. 10. 2016 a znalecký posudek k porovnání písma K. S. ml. a K. S. (st.) s podpisy osob zavázaných na směnkách a úvěrových smlouvách.

51. V obecné rovině lze k problematice opomenutého důkazu poznamenat, že podle judikatury Ústavního soudu nejsou soudy povinny vyhovět každému vznesenému důkaznímu návrhu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05). Právu stran navrhnout důkazy, jejichž provedení považují za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Za opomenutý důkaz tedy nelze považovat jakýkoli stranami navržený a soudem neprovedený důkaz, ale pouze takový důkazní návrh, který byl bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, event. zcela opomenut, případně může jít o situace, kdy v řízení řádně provedený důkaz nebyl v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněn při ustálení skutkového závěru, tj. soud jej neučinil předmětem svých úvah a hodnocení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 6 Tdo 902/2022).

52. Ještě před tím, než Nejvyšší soud přejde k podrobnějšímu výkladu, je nutno upozornit na skutečnost, že obviněný, a to bez jakékoliv konkrétnější argumentace, ve svém dovolání konstatoval, že zmíněné důkazy nebyly provedeny. U většiny zmíněných navrhovaných důkazů však podrobněji nerozvedl, proč tyto důkazy provedeny být měly, k jakým skutkovým zjištěním se vztahují nebo proč lze skutková zjištění, ke kterým by tyto důkazy měly přinést podstatné informace, považovat za určující pro naplnění znaků trestného činu. Přes to Nejvyšší soud, protože to považuje za podstatné, a to zejména ve vztahu k otázce provedení důkazu výslechem svědka K. S. ml., uvádí následující.

53. Nejprve tedy k neprovedení důkazu v podobě opětovného výslechu svědka S. (st.). Jak uvádí sám obviněný, Nejvyšší soud provedení tohoto důkazu soudu prvního stupně neuložil, dal jej pouze ke zvážení. Z kasačního rozhodnutí dovolacího soudu tak nevyplynula povinnost soudu prvního stupně takový důkaz v řízení provést. O tomto důkazním návrhu soud prvního stupně rozhodl (na tomto místě je třeba avizovat, že řádně rozhodl usnesením, a to o všech obviněným navrhovaných důkazech) a odvolací soud doplnil, neboť soud prvního stupně toto sám neučinil, z jakých důvodů jej neprovedl. Připomněl, že tento svědek byl již řádně vyslechnut, a uzavřel, že není důvod jeho výslech znovu opakovat. Vedle toho vyložil, a to konkrétně k námitce nevěrohodnosti svědka S. (st.), která s požadavkem na jeho opětovný výslech značně souvisí, že v tomto směru soud prvního stupně nevycházel pouze z jeho výpovědi, přičemž je zcela zřejmé, že svědek nepostupoval při uzavírání úvěrových smluv zcela standardně, zejména s ohledem na osobu obviněného, což vyplynulo i z šetření samotné K. b., a.s. Je tak zjevné, a to s ohledem na požadavky uvedené v bodě 52. odůvodnění tohoto rozhodnutí, že se o opomenutý důkaz nejedná. Nejvyšší soud dodává, že shledal, a to i se zřetelem k výše rozvedeným skutečnostem, postup soudů nižších stupňů správným.

54. Obdobně se odvolací soud, pokud jde o navrhovaný důkaz v podobě přibrání znalce z oboru písmoznalectví za účelem porovnání podpisů svědka S. (st.) a S. ml. s podpisy na předmětných dokumentech, vypořádal (tedy ani v tomto případě o opomenutý důkaz nejde) také s tímto důkazním návrhem, když uvedl, že závěry znaleckých posudků z oboru písmoznalectví, které byly ve věci provedeny jako důkaz (vypracované PhDr. Václavou Musilovou) není třeba jakkoli zpochybňovat, a to navíc s přihlédnutím k tomu, že mimo jiné na základě jeho závěrů bylo rozhodováno také Městským soudem v Praze v žalobách žalobce K. b., a.s., proti žalovanému L. T. (viz bod 35. odůvodnění tohoto rozhodnutí). K uvedenému je možno, obiter dictum, odkázat také na výše rozvedenou argumentaci dovolacího soudu týkající se objektivní nemožnosti svědka K. S. (st.), ale v konečném důsledku i K. S. ml., znát podpis minimálně svědkyně T. Tato skutečnost, ze které vyplývá, že svědek S. (st.) nemohl předmětné dokumenty podepsat, svědčí v tomto smyslu také o nadbytečnosti navrhovaného důkazu.

55. Pokud pak jde o navrhované provedení důkazu v podobě dokladů o doručených poštovních zásilkách K. b., a.s., v XY za období min. od 8. 10. 2013 do 17. 10. 2016, pak odvolací soud na tento důkazní návrh zjevně, byť s jistou nesrovnalostí v časovém rozmezí reagoval v bodě 8. odůvodnění svého rozhodnutí, když uvedl, že “stejně se tak jeví i lichým důkaz vyžádáním korespondence, resp. příchozí pošty v rámci K. b., pobočky v XY, za období ledna 2013 až listopadu 2014, neboť od spáchaného skutku již uplynulo 11 let, kdy i sám obhájce v rámci závěrečného návrhu uvedl, že tyto s největší pravděpodobností podlehly skartaci, přičemž si obhajoba této skutečnosti byla vědoma”. Takové vypořádání se s daným důkazním návrhem Nejvyšší soud považuje za korektní, věcně správné a opodstatněné. I v tomto případě pak je patrné, že o opomenutý důkaz se v předkládané věci nejedná.

56. Nakonec k výslechu svědka K. S. ml., na jehož provedení vznesl ve svém kasačním rozhodnutí požadavek také Nejvyšší soud. Předně je třeba vyzdvihnout, že v předkládané věci nelze soudu prvního stupně vytýkat, že by se snad daného svědka nesnažil k poskytnutí výpovědi dostatečně „motivovat“ nebo že by rezignoval na snahu jeho přítomnost při hlavním líčení zajistit. Soud prvního stupně totiž svědka opakovaně předvolal, prostřednictvím policejního orgánu se jej pokusil několikrát předvést, uložil mu pořádkovou pokutu a podal podnět k zahájení úkonů trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu pohrdání soudem podle § 336 tr. zákoníku. I přes uvedené se jej vyslechnout nepodařilo.

57. Ani v případě tohoto důkazu nelze, a to s ohledem na skutečnosti uvedené v bodě 52. odůvodnění tohoto rozhodnutí, uzavřít, že by se snad jednalo o opomenutý důkaz. Odvolací soud se totiž i jeho neprovedení řádně věnoval, a to v bodech 9. a 10. odůvodnění svého rozhodnutí, přičemž vcelku podrobně rozvedl, jakým způsobem se soud prvního stupně pokusil svědka zajistit, a proč provedení tohoto důkazu nakonec nepovažuje za podstatné. Ani v tomto případě tak nelze hovořit o opomenutém důkazu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě.

58. Vedle toho si je nicméně nutno odpovědět na otázku, zdali je třeba na provedení tohoto výslechu (vzhledem k původnímu požadavku dovolacího soudu vznesenému v jeho kasačním rozhodnutí) i přes nezdařilé pokusy trvat či nikoliv. Po pečlivém zvážení všech okolností případu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nikoliv. Jakkoliv je námitka obviněného, že obdobným způsobem by se nakonec mohl podání svědectví úspěšně vyhýbat každý, zcela pochopitelná, jedná se spíše o systémový problém, když český právní řád nezná instituty typu „příkazu k zatčení“ či „vazby“, které by směřovaly na „problémové“ svědky, a kterými by bylo možno přítomnost takového svědka na řízení zajistit i proti jeho vůli, případně které by působily preventivně tak, aby se zabránilo svědkovi vyhýbat se podání svědecké výpovědi.

59. Nutno pak zejména akcentovat, že daný svědek ani nemohl být tím, kdo předmětné směnky padělal, když, stejně jako jeho otec (což je ostatně rozvedeno i výše), nemohl znát podobu pravého podpisu minimálně svědkyně T. Pokud jde o samotné předkládání daných dokumentů s padělanými podpisy bance, obviněný ani nenamítá, že by to snad měl být svědek S. ml., kdo bance směnky, včetně ostatních dokumentů, předkládal. Jak uvedl i státní zástupce, z žádného důkazu, ani z výpovědí svědků, ani z listinných důkazů navíc ani nevyplývá, že by se K. S. ml. měl jakkoli zúčastnit sjednávání úvěrových smluv, být přítomen jednání mezi bankou a společností 4 P. s.r.o. a podílet se na předávání listin k vyžadovaným úvěrům. Znovu připomenout je vhodné také skutečnosti již rozvedené v bodě 45 odůvodnění tohoto rozhodnutí.

60. Pokud pak jde o povahu peněz poukázaných obviněným na účet svědka S. ml., je třeba uvést, že za situace, kdy byla obhajoba obviněného vyvrácena a soudy nižších stupňů se opodstatněně přiklonily k verzi skutkového děje ohledně okolností, za nichž došlo ke sjednání úvěrových smluv a úvěrových peněz společnosti 4 P. s.r.o., kterou prezentoval K. S. (st.), neměly tomuto svědkovi důvod nevěřit, když vyloučil, že by mělo dojít k poukázání finančních prostředků na účet jeho syna v souvislosti s úvěrováním této společnosti.

61. Opomenout nelze nakonec ani tu skutečnost, jak upozornil i státní zástupce, že Nejvyšší soud k pokynu výslechu svědka K. S. ml. přistoupil především v reakci na neakceptovatelné zdůvodnění neprovedení důkazu jeho výslechem preferencí ukončení trestního řízení. Tato vada se již v předkládané věci nevyskytuje, když soudy nižších stupňů nyní podrobně a logicky vysvětlily, proč k výslechu tohoto svědka nepřistoupily.

62. S ohledem na skutečnosti výše uvedené Nejvyšší soud konstatuje, že ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě naplněn nebyl.

V. Způsob rozhodnutí

63. Z rozvedených skutečností plyne, že dovolací námitky obviněného byly zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 22. 10. 2025

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu