USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 9. 2024 o dovoláních, která podali obvinění J. Č., a L. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 4 To 9/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 13 T 39/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obou obviněných odmítají.
1. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 13. 11. 2023, sp. zn. 13 T 39/2023, uznal obviněné J. Č. a L. H. vinnými ze spáchání zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty dopustili tím, že (zkráceně) dne 25. 7. 2022 v době od 9:28 hod. do 9:33 hod. v k. ú. obce XY v oploceném areálu v technologické místnosti vysílače firmy JaroNet s.r.o. přesně nezjištěným způsobem poškodili obecně prospěšné zařízení, rackové skříně s technologií datových nosičů firmy STARNET, s.r.o., tím způsobem, že přestřihli dráty a vytrhali kontakty z tohoto zařízení, které se v tuto chvíli stalo nefunkčním, kdy došlo k odpojení cca 800 uživatelů od IT služeb, čímž byla společnosti STARNET, s.r.o., způsobena škoda nejméně ve výši 29 524 Kč.
2. Oba obviněné za to podle § 276 odst. 2 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za použití § 53 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku každému z obviněných dále uložil peněžitý trest o výměře sta denních sazeb po částce 250 Kč, celkem tedy ve výši 25 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozenou společnost STARNET, s.r.o., s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. O odvoláních obviněných proti odsuzujícímu rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 3. 2024, sp. zn. 4 To 9/2024, jímž je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 19. 3. 2024 [§ 139 odst. 1 písm. b) cc) tr. ř.].
II. Dovolání a vyjádření k nim
4. Shora citovaný rozsudek odvolacího soudu napadli dovoláními obviněný J. Č. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Zuzany Kristiánové a obviněný L. H. prostřednictvím obhájce JUDr. Ivo Panáka.
5. Obviněný J. Č. odkázal na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Namítl, že skutkový stav, který zjistil soud, není trestným činem, neboť nevykazuje znaky jednání jako složky objektivní stránky trestného činu a rozsudek konstruuje jeho trestní odpovědnost jako odpovědnost za následek. Popřel, že by jakýmkoliv způsobem zapříčinil nefunkčnost zařízení poškozené. Zařízení bylo podle jeho názoru vypnuto na dálku ještě před jeho vstupem do technické budovy. Soudy opomenuly nezpochybnitelné důkazy, které to potvrzují. Konkrétně jde o obrazový záznam z venkovní kamery, která byla propojena s počítačem v kanceláři poškozené. Kamera přestala posílat obrazový záznam v 9:28 hodin, kdy došlo k vypnutí sítě a kdy stál obviněný před technickou budovou. Závěr soudu prvního stupně, že k výpadku sítě došlo asi za dvě minuty poté, co byli na odeslaném krátkém videu z kamery zaznamenáni oba obvinění před technickou budovou, považuje obviněný za spekulaci. Nepravdivé jsou podle obviněného výpovědi svědků M. H. a P. M., kteří uvedli, že kamera odešle jen krátké upozorňovací video a pak jen nahrává na SD kartu. Každá bezpečnostní kamera přitom umožňuje online přístup a sledování dění v reálném čase, včetně okamžitého nahrávání videa do počítače. Ukládání na SD kartu je jen bonusem. Online spojení navíc muselo být zajištěno při správném nasměrování kamery. Také záznam z 19. 7. 2022 vyvrací, že by mohl být pořízen ze záznamové SD karty. V rozporu s obsahem videonahrávky pořízené u vysílače je rovněž závěr soudu, že obviněný z kamery vyjmul SD kartu. To je zcela nemožné, jelikož obviněný byl zaznamenán, jak stojí ve dveřích technické budovy s levou rukou v bok, a tedy nemohl odšroubovat kryt kamery a vyjmout SD kartu. Možnost, že by síť byla vypnuta na dálku, soudy nedůvodně odmítly. Pokud daly soudy jednání obviněných do souvislosti s výzvou k odstranění technologie do dne 22. 7. 2022, nevzaly v úvahu, že obdobná situace nastala na jaře 2022, kdy obviněný také žádné kabely neřezal, netrhal ani neodpojoval.
6. Také z časové osy předložené obviněným vyplývá, že se obviněný nemohl dopustit vytýkaného jednání, jelikož by k tomu měl pouze vteřiny. Systém Nagios zaznamenal poruchu v 9:30:57. Soudní znalec i administrátor potvrdili, že systém má zpoždění 2-3 minuty. K poruše proto muselo dojít v době, kdy obviněný stál před technickou budovou, anebo jen krátce poté. Výsledek dokazování se proto obviněnému jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný. Skutečnost, že vstoupil do budovy, kde se nachází technologie poškozené, nemůže naplnit skutkovou podstatu zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. S odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17, namítl, že v jeho případě se jedná o tzv. opomenuté důkazy. V souvislosti s extrémně vadným hodnocením důkazů a porušením zásady in dubio pro reo citoval nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14-1.
7. V další části dovolání obviněný namítl, že soud druhého stupně téměř kompletně opomenul jeho jasně a konkrétně formulované odvolací námitky. Namísto toho se opakovaně spokojil s paušálním a obecným odkazem na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. Navíc se odvolací soud dopustil svévole při hodnocení důkazů, které prezentoval v rozporu se svědeckými výpověďmi, konkrétně svědkyně H. U., znalce Ing. Jiřího Kapouna a svědka M. H. Soud druhého stupně opomenul i námitky týkající se počtu poškozených zařízení uvnitř objektu.
8. Závěrem obviněný soudům vytkl, že jejich úporná snaha dosáhnout jeho odsouzení se projevila tím, že důkazy svědčící v jeho prospěch svévolně překroutily a vyloženě nepravdivé výpovědi svědků hodnotily jako přesvědčivé důkazy, na nichž založily svá skutková zjištění.
9. Obviněný proto navrhl, aby napadené usnesení Krajského soudu v Brně bylo zrušeno.
10. Obviněný L. H. v dovolání odkázal na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Podle obviněného bylo prokázáno, že k poškození obecně prospěšného zařízení nedošlo jeho jednáním, ale celý systém mohl být uveden mimo provoz dálkově (úmyslně) přímo poškozenou. Do areálu vysílače se dne 25. 7. 2022 dostavil se spoluobviněným J. Č. a dalšími pracovníky, aby provedli úklidové práce. Žádný z provedených důkazů jej nespojuje se skutkem a skutkovou podstatou trestného činu, za který byl odsouzen. Skutková zjištění soudů nejsou prokázána ani v časové ose údajného poškození vysílače mezi 9:28 až 9:33 hodin. Podle výpisu systému Nagios k přerušení signálu vysílače došlo v 9:30:57 hodin, přičemž záznam je zpožděn asi o jednu minutu. Videokamera snímající vchod do technologické části vysílače vysílá náhledové video každých 5-10 sekund. Poškozená doložila záznam z kamery v časovém úseku 9:27:53 – 9:28 hodin, kdy oba obvinění stojí před budovou vysílače. Pokud by videokamera byla odpojena přibližně minutu před přerušením signálu, tedy v 9:29:57 hodin, musel by záznam z kamery trvat ještě o dvě minuty déle. Soudy proto vůbec nemohou mít za prokázané, kdy oba obvinění vstoupili do technologické části vysílače a zda vůbec mohli i z časového hlediska způsobit poškození přestříháním kabelů, zejména když k tomu neměli žádné potřebné nástroje.
11. Obviněný dále namítl, že výstup ze systému Nagios mohl být poškozenou upraven, a poukázal na výpověď znalce Ing. Jiřího Kapouna, podle níž systém Nagios, sledující provoz vysílače, není schopen rozlišit, z jakého důvodu přestal vysílač fungovat. Nelze tedy zjistit, zda se tak stalo z důvodů mechanického poškození či dálkovým přístupem. Samotné závěry znaleckého posudku považuje obviněný za nepřezkoumatelné a pohybující se v oblasti domněnek a určité, neupřesněné a nepodložené míry pravděpodobnosti, když pouze z fotografií založených ve spise nelze zpětně určit stav technologického zařízení k datu 25. 7. 2022.
12. Z fotodokumentace, znaleckého posudku a výpovědí svědků sice vyplývá, že v provozní místnosti vysílače byly přerušeny některé kabely, avšak nebylo prokázáno, zda tyto kabely byly potřebné k provozu vysílače. Nebylo tedy prokázáno, že vysílací zařízení přestalo fungovat v příčinné souvislosti s jednáním obviněných z důvodů mechanického poškození přívodních kabelů, ani že tyto přívodní kabely poškodili oba obvinění ve spolupachatelství dne 25. 7. 2022.
13. Podle obviněného zcela absentuje obsahová spojitost mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. Soud pouze spekuluje o možném zapojení obviněných do spáchání trestného činu z důvodu jejich výskytu na místě činu a sám si skutková zjištění přizpůsobuje své hypotéze, aniž by k tomu byl relevantní podklad v obsahu provedených důkazů. Jelikož jde podle názoru obviněného o důkazy stěžejní a rozhodné pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
14. Obviněný rovněž namítl, že soud neprovedl žádný důkaz o tom, že skutečně došlo k poruše vysílacího zařízení i ve vztahu k uživatelům, v jakém rozsahu a na jak dlouho. Vyšel pouze z tvrzení poškozené o tom, že k přerušení provozu vysílače jako obecně prospěšného zařízení došlo, což však vůbec neprokazuje naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 276 tr. zákoníku.
15. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
16. Opisy dovolání obviněných zaslal předseda senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci.
17. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k dovoláním uvedl, že oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve variantě zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. V posuzované věci však nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a soudy učiněnými skutkovými zjištěními. Oba obvinění ve svých dovoláních z provedených důkazů konstruují jiná skutková zjištění, která jsou odlišná od skutkových zjištění učiněných soudy.
Rozhodným skutkovým zjištěním ve věci obou obviněných je závěr soudu o tom, že obvinění byli v době, kdy došlo k mechanickému poškození obecně prospěšného zařízení, na místě činu a kdy v této době došlo k přestřižení drátů a vytrhání kontaktů ze zařízení, které se v důsledku tohoto mechanického poškození stalo nefunkčním. Ze znaleckého posudku a výslechu znalce plyne, že zařízení bylo vyřazeno z funkce mechanickým poškozením. Mechanické poškození je zřejmé z fotodokumentace pořízené policejním orgánem.
Oba obvinění konstruují svá skutková zjištění, která jsou odlišná od skutkových zjištění soudů, na podkladě stejného znaleckého posudku, který připustil také možnost odpojení zařízení na dálku. Skutková zjištění obviněných jsou však v rozporu s fotodokumentací pořízenou policejním orgánem, neboť pro variantu vypnutí zařízení na dálku by nebylo třeba mechanicky zařízení poškozovat, zařízení by tudíž nevykazovalo mechanické poškození kabelů a bylo by připojené k elektrickému proudu. Státní zástupce proto nepovažuje skutkový závěr soudů o jediné možné příčině poruchy zařízení spočívající v mechanickém poškození ze strany obviněných za závěr ve zjevném nesouladu s provedenými důkazy.
Naopak ve zjevném nesouladu s provedenými důkazy (především fotodokumentací) je skutkový závěr obviněných o dálkovém vypnutí zařízení ze strany poškozené. Sám obviněný J. Č. připouští, že mechanicky poškodit předmětné zařízení by musel stihnout zrealizovat za 57 vteřin, což je dostatečná doba k realizaci mechanického poškození kabelů a také k jeho návratu před budovu, kterou snímala kamera. K námitkám obviněného L. H. státní zástupce uvedl, že u každého konkrétního přívodního kabelu není třeba zkoumat jeho význam stran provozu zařízení, protože skutkový závěr o poškození zařízení lze učinit bez toho, že bude identifikován konkrétní kabel nebo konkrétní kabely, jejichž poškození vedlo k poruše.
Pokud tedy obvinění vyřadili zařízení z provozu, způsobili poruchu, pro kterou nemohl nikdo ze smluvních uživatelů využívat sjednané služby od poškozené, a to až do doby opětovného zprovoznění zařízení.
18. Pokud jde o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatněný obviněným J. Č., měl státní zástupce za to, že námitka o absenci objektivní stránky trestného činu je sice relevantní, avšak nedůvodnou. Je tomu tak proto, že obviněný právní závěr o absenci objektivní stránky činí na podkladě jiných skutkových zjištění, odlišných od skutkových zjištění, která učinily soudy. Nalézací soud svá skutková zjištění shrnul na straně 8 svého rozsudku. Námitky obviněných popírající jejich jednání a poukazující na případnou jinou možnost skutkového děje jsou totožné s námitkami uplatňovanými již v odvoláních, přičemž odvolací soud je dostatečně vypořádal v odstavcích 9 a 10 odůvodnění svého usnesení.
19. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
20. Obviněný J. Č. v replice k vyjádření státního zástupce setrval na tvrzení o extrémním rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, když k vypnutí obecně prospěšného zařízení došlo v 9:28 hod., kdy venkovní kamera přestala vysílat a obviněný v ten okamžik stál cca 2 m od vchodových dveří objektu, tudíž zařízení nemohl vypnout nebo poškodit. Obviněný tedy brojí proti svévolnému hodnocení důkazů bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu.
III. Formální podmínky věcného projednání dovolání
21. Obvinění J. Č. i L. H. jsou podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána prostřednictvím obhájců (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.), v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 tr. ř.
22. Nejvyšší soud dále zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., neboť napadají rozhodnutí, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky proti rozsudku, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest.
23. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo v souvislosti s jednotlivými výhradami vznesenými v dovoláních rovněž zapotřebí posoudit, zda konkrétní dovolací argumentace skutečně odpovídá obsahovému vymezení dovolacích důvodů, na které obvinění v dovoláních odkázali. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. ř.).
24. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě vad v případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Nesprávná realizace důkazního řízení zde může vyústit do tří základních situací – opomenutý důkaz, nepřípustný důkaz a skutková zjištění bez návaznosti na provedené dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 18.
11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04). Tzv. opomenutý důkaz souvisí se zásadou volného hodnocení důkazů. Jde jednak procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dále se jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III.
ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další). Další skupinu případů tvoří situace, kdy důkaz, resp. informace v něm obsažená, není získán co do jednotlivých dílčích komponentů (fází) procesu dokazovaní procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem a limine vyloučen z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (sp. zn. IV. ÚS 135/99, I. ÚS 129/2000, III. ÚS 190/01, II.
ÚS 291/2000 a další). Konečně třetí základní skupinou vad důkazního řízení jsou případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy (sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, IV. ÚS 570/03 a další).
25. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Východiskem pro posuzování, zda je tento dovolací důvod naplněn, jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).
IV. Důvodnost dovolání
26. Obvinění J. Č. i L. H. opřeli svá dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Oba argumentovali shodně tím, že technické zařízení poškozené mechanicky nepoškodili, ale vypnula jej na dálku sama poškozená. Poukaz na zjevný rozpor skutkových zjištění soudů se skutečným obsahem provedených důkazů sice deklarovanému důvodu dovolání odpovídá, jejich výhradám ovšem nebylo možné přisvědčit. Soudy zjištěný skutkový stav věci totiž není zatížen ani existencí zjevného rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů ani přítomností opomenutých důkazů.
27. Především je třeba zdůraznit, že námitky uvedené v dovoláních jsou opakováním obhajoby, kterou obvinění uplatňovali již v předcházejících stadiích trestního řízení. Stejné výhrady uplatnili v řízení před nalézacím soudem i v řádném opravném prostředku. Oba soudy se s nimi zevrubně a přiléhavě vypořádaly, proto lze na příslušné pasáže jejich rozhodnutí v podrobnostech a nad rámec dále uvedeného odkázat. Není totiž úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, podrobně rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Na případ, kdy obviněný v dovolání uplatňuje obsahově shodné námitky s námitkami, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, dopadá rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu [C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408], podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Pouze v návaznosti na konkrétní dovolací výhrady lze uvést následující.
28. Nelze souhlasit s obviněným J. Č., že by časové souvislosti plynoucí ze záznamu bezpečnostní kamery představovaly nezpochybnitelný důkaz o jeho nevině. Je tomu právě naopak. Sám obviněný na základě vlastní analýzy časové osy předestřené na straně 5 dovolání (na rozdíl od tvrzení v replice na vyjádření státního zástupce) dospěl k závěru, že na mechanické poškození zařízení měl k dispozici vteřiny (nikoli že by striktně k poškození došlo ještě během jeho stání před vchodovými dveřmi a tudíž neměl pro poškození vůbec žádný časový prostor). Při svých výpočtech přitom uvažoval i o tom, že se po vstupu do technické místnosti zdržel až dvě minuty prohlížením dieselagregátu. Takové chování by však bylo krajně nelogické, pokud měl do budovy vstoupit za účelem poškození technologického zařízení. I dovolací soud se proto ztotožňuje s názorem soudů prvního a druhého stupně, že obvinění měli dostatečně dlouhý časový prostor k takovému poškození zařízení, které vyvolá jeho výpadek. Tím spíš, pokud obviněný L. H. se v budově orientoval a znal i technologii celého zařízení, tedy přesně věděl, co dělá. Navíc k výpadku systému nemuselo dojít až v době, kdy obvinění přestříhali a vytrhali veškeré poškozené kabely. Teoreticky mohlo výpadek způsobit poškození již prvního napájecího kabelu, což je zásah, který si vyžaduje skutečně jen velmi krátkou dobu.
29. Liché jsou rovněž námitky obou obviněných, že bezpečnostní kamera musela být připojena online a že musela nahrávat a odesílat záznam i po čase 9:28 hodin. Pokud se v této otázce přiklonily soudy k verzi prezentované zástupci poškozené společnosti, nelze jim nic vytknout, neboť jde o vysvětlení logické. Nahrávání záznamu na vyměnitelné úložiště (např. SD kartu) po určitých časových úsecích a jejich postupné odesílání není u záznamových kamer nic neobvyklého. Je pochopitelné, že v okamžiku, kdy obvinění přerušili napájení kamery i její síťové spojení, k odeslání dalších záznamů již nemohlo dojít.
Navíc ani případná nejistota v této dílčí otázce (jakkoliv zde soudy pochybnosti neměly, když zástupci poškozené popsali způsob aktivace kamery pohybem obviněných a na to navazující odeslání pouhé kratší sekvence videozáznamu) není pro posouzení věci podstatná. Soudy totiž svá skutková zjištění zasadily do širšího kontextu všech provedených důkazů, jež ve svém souhrnu tvořily spolehlivý podklad pro závěr o vině obou obviněných.
30. Celá obhajoba obviněných stojí na tvrzení, že technologické zařízení poničila a na dálku vypnula záměrně sama poškozená (z projednávaného případu je zjevné, že příčinou konfliktní situace byl dlouhodobější konkurenční spor ve stejném oboru podnikání). Tomu však neodpovídá zjištění vyplývající z pořízené fotodokumentace místa činu (a s tím související, zcela logický znalecký závěr o příčině vyřazení zařízení z provozu v důsledku mechanického poškození), že zařízení bylo bez proudu, ačkoliv vypnutí na dálku by elektrickou energii vyžadovalo.
Takové jednání poškozené by ani nedávalo valný smysl už proto, že by se vystavila neúměrnému riziku poškození reputace u mnoha set svých zákazníků, a to oproti nejasnému prospěchu, který by jí mohlo přinést trestní stíhání obviněných. Bylo by také v rozporu s jejím dosavadním přístupem, kdy vzájemné rozpory řešila prostřednictvím právního zástupce. Především však lze takovou úvahu považovat za absurdní vzhledem k okolnostem, za kterých k výpadku systému došlo. Stalo se tak krátce poté, kdy oba obvinění byli zachyceni na kamerovém záznamu před technologickou budovou.
Svou přítomnost i vstup do technologické budovy potvrdili i oba obvinění. Pokud by se mělo jednat o léčku na obviněné, jistý technicky sofistikovaný komplot, znamenalo by to, že by poškozená musela s předstihem naaranžovat poškození technologie a poté nepřetržitě čekat, v podstatě hlídkovat, až se obvinění dostaví na místo, aby proces poškození vlastní technologie na dálku iniciovala. Zda se na ono konkrétní místo obvinění dostaví (např. za účelem údržby pozemku, jak obvinění prezentovali), ovšem poškozená nemohla vědět.
Sám obviněný J. Č. uvedl, že na místo přijel poprvé. Důvodem jeho příjezdu přitom nebylo (snad předpokládatelné) řešení vzájemných sporů, nýbrž – jak vypověděl – sekání trávy. Takovou návštěvu obviněných na místě rozhodně poškozená očekávat nemohla. Nesmyslnost verze vypnutí na dálku podtrhuje i chování obviněných krátce po činu. Z výpovědí svědků vyplynulo, že poté, kdy se na místo dostavili zástupci poškozené, došlo ke konfliktu mezi obviněným J. Č. a svědkem M. H. (mj. dokumentovaném videozáznamem jeho mobilního telefonu).
Během doby, kdy byli na místě zástupci obou společností, obviněný J. Č. nechal demontovat bezpečnostní kameru, odešel s ní do technologické budovy a teprve za několik minut ji vrátil svědkovi M. H. bez SD karty. Obviněný měl přitom řvát, že „všechno půjde dolů“. Přestože již v té době muselo být obviněným zřejmé, že se řeší poškození technologického zařízení, z výpovědi žádného ze svědků nevyplynulo, že by se některý z obviněných ohradil v tom smyslu, že by to na ně poškozená takzvaně ušila a že by se cítili překvapeni technickým stavem technologie uvnitř objektu z hlediska jejího evidentně masivního mechanického poškození.
Chování obviněných naopak zcela logicky (jak rovněž soudy zdůraznily) navazovalo na jejich předcházející výzvu k odstranění technologie nejpozději do 22. 7.
2022 (tedy do pátku) a upozornění, že nebude-li odstraněna, bude demontována (s čímž fakticky bylo započato ihned v ranních hodinách inkriminovaného pondělí 25. 7. 2022, ačkoli poškozená již dne 22. 7. 2022 obratem reagovala nesouhlasným stanoviskem prezentovaným prostřednictvím právního zástupce, které bylo společnosti JaroNet s. r. o. doručeno právě dne 25. 7. 2022 ráno).
31. Vypnutí technologie poškozenou na dálku lze proto na základě logické úvahy jednoznačně odmítnout. Na těchto závěrech ničeho nemění ani dovolateli opakovaně zpochybňované časové a technické údaje, jejich vlastní hodnocení výstupu ze systému Nagios apod. Je pravdou, že i ve věci činný znalec z oboru kybernetika připustil technickou možnost deaktivace systému na dálku, nicméně takový postup i znalec hodnotil jako poměrně komplikovaný a směřující přímo proti zájmům poškozené, přičemž v kontextu s ostatními provedenými důkazy ji soudy správně při hodnocení skutkového děje neakceptovaly. Ničím neodůvodněn zůstal náznak dovolatelů, že by výstup systému Nagios měl být „zfalšován“, naopak i v tomto ohledu znalec podrobně vysvětlil, jakým způsobem systém hlásí poruchu a zejména, že se nejedná o systém evidující historii takových poruch či analyzující jejich příčinu. Ani časové údaje hodnocené obviněnými i při zohlednění maximální představitelné časové prodlevy hlášení systému Nagios v porovnání s kamerovým záznamem odeslaným poškozené nijak nevylučují reálnou možnost obviněných způsobit následek dokumentovaný na místě činu (ten je lehce představitelný i za 57 vteřin kalkulovaných obviněným J. Č., přičemž obviněný L. H. použil stejnou hypotetickou časovou osu). Je sice pravdou, že neexistuje zcela přímý důkaz prokazující, že obvinění technologii fyzicky poškodili, avšak ucelený řetězec nepřímých důkazů (svědeckých výpovědí, listin, znaleckého posudku, videozáznamů, fotodokumentace atd.) soudům umožnil bez důvodných pochybností uzavřít, že technologii poškodili obvinění, nikoliv sobě sama poškozená.
32. Důkazní řízení není zatíženo ani existencí takzvaných opomenutých důkazů, jak se o nich v dovoláních zmínili oba obvinění. Opomenutím totiž obvinění označují situaci, kdy soudy jednotlivé důkazy nehodnotily podle jejich představ. To však obsahu pojmu opomenutých důkazů ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu neodpovídá. Z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že veškeré důkazy, o nichž obvinění v dovoláních hovořili, soudy nejen provedly, ale také je zahrnuly do svých hodnotících úvah.
33. S ohledem na uvedené lze uzavřít, že napadená rozhodnutí netrpí žádnými vadami důkazního řízení, které by odůvodňovaly zásah dovolacího soudu z důvodu porušení práva obviněného na spravedlivý proces. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (zejména strana 7 až 9 rozsudku nalézacího soudu a body 7 až 11 usnesení odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 a § 134 odst. 2 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné deformace důkazů, ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněného, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Nad rámec uvedeného lze k tvrzení obviněného J. Č. o „úporné snaze soudů nižších stupňů dosáhnout jeho odsouzení“ konstatovat a zdůraznit, že soudy jakožto zcela nezávislé justiční orgány nejsou žádným způsobem zainteresovány na výsledku trestního řízení a nejsou jakkoli motivovány k některému konkrétnímu zákonem předvídanému způsobu rozhodnutí ve věci. Taková námitka musí být vnímána jako zcela nepřiměřené až nemístné vyjádření pouhého nesouhlasu se způsobem hodnocením provedených důkazů, který však plně konvenuje zákonným kritériím.
34. Obviněný J. Č. v dovolání uplatnil rovněž důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Své výhrady proti právnímu posouzení skutku jako zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ovšem založil výlučně na tvrzení, že se skutek uvedený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nestal. Nesprávnost právního posouzení skutku tedy vázal k vlastní verzi skutkového děje, a nikoliv ke skutku, jak jej zjistily soudy. Tento způsob argumentace tedy nesměřoval vůči právním úvahám soudů ohledně přiléhavé právní kvalifikace činu, nýbrž opětovně napadal skutkový podklad napadených rozhodnutí. Tyto námitky obviněného se proto s deklarovaným důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. míjely a nezaložily ani přezkumnou povinnost dovolacího soudu ve vztahu k otázce právního posouzení skutku. Nejvyšší soud k tomu podotýká, že není jeho úkolem, aby si dovolací argumentaci obviněného jakkoli domýšlel, resp. ji doplňoval, neboť je vázán obsahem a rozsahem dovolání. Zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu a z důvodů, které byly v dovolání zřetelně vymezeny (§ 265i odst. 3 tr. ř.).
35. Ačkoli obviněný L. H. důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neuplatnil, s jistou mírou tolerance mu odpovídá stručná výhrada obviněného, podle které nebyl zjištěn rozsah a doba poruchy vysílače (byť formulace námitky vyznívá spíše ve smyslu nedostatečně zjištěného skutkového děje). K tomu je třeba uvést, že k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 276 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku v podobě způsobení poruchy provozu obecně prospěšného nevyžaduje, aby šlo o poruchu závažnou či trvající delší dobu. Aby bylo možné uvažovat o tom, že určité jednání tento znak nenaplňuje, muselo by se jednat o drobnou poruchu, která v podstatě nemá vliv na funkčnost obecně prospěšného zařízení, případně o poruchu trvající jen velmi krátkou dobu. V projednávané věci však ze skutkové věty plyne, že obvinění svým jednáním v technologické místnosti vysílače poškodili rackové skříně s technologií datových nosičů, čímž došlo k odpojení přibližně osmi set uživatelů od IT služeb. Jak vyplynulo mimo jiné z výpovědi svědka M. B., zařízení nefungovalo minimálně jeden den, než mohlo být opraveno. Na tomto skutkovém základě plynoucím z provedeného důkazu (kdy pro rozhodnutí ve věci se jeví vyjádření kvalifikovaného a orientovaného svědka plně dostačujícím) je právní kvalifikace skutku jako zločinu poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zcela přiléhavá.
V. Způsob rozhodnutí
36. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněných nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podaná dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 9. 2024
Mgr. Pavel Göth předseda senátu