6 Tdo 817/2025

6 Tdo 817/2025-3587

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 4. 12. 2025 o dovolání, které podali obvinění Volodymyr Mitrofanov, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, Ing. Josef Valenta, Ph.D., ALW Industry, s.r.o., IČ: 60794372, se sídlem Olomouc-Chválkovice, U Panelárny 594/6C, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 6 To 46/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 81 T 9/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 10. 5. 2024, č. j. 81 T 9/2022-3254, byli jednotliví obvinění uznáni vinnými, a to obviněný Volodymyr Mitrofanov zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (v bodě I.), obviněný Ing. Josef Valenta, Ph.D., pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (v bodě I.) a obviněná ALW Industry, s.r.o., pomocí podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku (v bodě II.), jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustili tím, že (zkráceně uvedeno)

obvinění Volodymyr Mitrofanov, Ing. Josef Valenta, Ph.D., a obchodní korporace ALW Industry, s.r.o.:

Volodymyr Mitrofanov, jako jednatel již zaniklé obchodní korporace R.F.Morava Progress s.r.o., IČ: 28646584, se sídlem Kokory 35, 751 05 Kokory (dále jen: „R.F.Morava Progress“), podnikající v oboru pracovní agentura, v úmyslu zkrátit daň z příjmů, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění, nejméně v období ode dne 1. ledna 2016 do dne 30. dubna 2017 vědomě vykazoval nižší než skutečné základy mezd pro výpočet daně z příjmů ze závislé činnosti, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na zdravotní pojištění, což mu bylo umožněno tím, že na základě dohody s Ing. Josefem Valentou, Ph.D., bývalým prokuristou obchodní korporace ALW Industry, s.r.o., IČ: 60794372, se sídlem Olomouc, U Panelárny 594/6C (dále jen: „ALW Industry“), Volodymyr Mitrofanov za již zaniklou obchodní korporaci R.F.Morava Progress fakturoval obviněné ALW Industry jako provedenou práci pouze část práce odvedené zaměstnanci již zaniklé pracovní agentury R.F.Morava Progress pro ALW Industry, a to pouze hodiny v rozsahu měsíčního fondu pracovní doby pro daný konkrétní měsíc a rozdíl mezi skutečně odpracovanými hodinami jednotlivých agenturních zaměstnanců a fakturovaným počtem odpracovaných hodin byl, dle dohody obviněných, vůči společnosti ALW Industry fakturován jako tzv. poskytnuté služby, a z této další části odpracovaných hodin nebyly sráženy a odváděny povinné odvody v podobě záloh na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění, k čemuž Josef Valenta vědomě vytvořil podmínky tím, že ALW Industry každý měsíc zasílala R.F.Morava Progress podklady pro takovou fakturaci v podobě dvojího výkazu odpracovaných hodin agenturních zaměstnanců, konkrétně jeden výkaz se skutečně odpracovanými hodinami uváděnými pouze do maximální výše měsíčního fondu pracovní doby pro daný konkrétní měsíc bez odpracovaných přesčasů a druhý výkaz se skutečně odpracovanými hodinami včetně odpracovaných přesčasů, přičemž si oba obvinění byli vědomi toho, že ve skutečnosti agenturní zaměstnanci odpracovali u ALW Industry práci i nad rámec měsíčního fondu pracovní doby, kdy konkrétně:

poté je uvedeno, kolik v měsících lednu 2016 až dubnu 2017 odpracovali zaměstnanci pracovní agentury R.F.Morava Progress u ALW Industry ve skutečnosti celkový počet hodin, avšak následně byl ze strany R.F.Morava Progress fakturován pouze nižší počet hodin a zbylá část odpracovaných hodin byla fakturována jako poskytnuté služby,

a na základě takto zmanipulované fakturace vykazující nepravdivě snížené hodnoty skutečně odpracovaných hodin Volodymyr Mitrofanov přiznal a odvedl za již zaniklou pracovní agenturu R.F.Morava Progress:

Finančnímu úřadu pro Olomoucký kraj nižší zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků ze zdanitelné mzdy, čímž byla způsobena České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Olomoucký kraj, škoda v celkové výši 4 195 127 Kč,

Okresní správě sociálního zabezpečení Přerov nižší pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, čímž byla způsobena Okresní správě sociálního zabezpečení Přerov, škoda v celkové výši 8 499 420 Kč,

Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR nižší pojistné na zdravotní pojištění, čímž byla způsobena Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, škoda v celkové výši 1 096 353 Kč,

Vojenské zdravotní pojišťovně nižší pojistné na zdravotní pojištění, čímž byla způsobena Vojenské zdravotní pojišťovně, škoda v celkové výši 503 902 Kč,

Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky nižší pojistné na zdravotní pojištění, čímž byla způsobena Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, škoda v celkové výši 393 197 Kč,

České průmyslové zdravotní pojišťovně nižší pojistné na zdravotní pojištění, čímž byla způsobena České průmyslové zdravotní pojišťovně, škoda v celkové výši 821 795 Kč,

Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, nižší pojistné na zdravotní pojištění, čímž byla způsobena Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, škoda v celkové výši 50 396 Kč,

Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví nižší pojistné na zdravotní pojištění, čímž byla způsobena Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, škoda v celkové výši 126 464 Kč,

a tímto svým jednáním způsobili škodu v celkové výši 15 686 654 Kč.

2. Obviněný Volodymyr Mitrofanov byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech či družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, na dobu 5 let.

3. Obviněný Ing. Josef Valenta, Ph.D., byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb při výši denní sazby 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 500 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech či družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci na dobu 5 let.

4. Obviněná obchodní korporace ALW Industry, s.r.o., byla podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a § 18 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, odsouzena k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb při výši denní sazby 20 000 Kč, tedy celkem ve výměře 2 000 000 Kč.

5. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, majetkovou škodu ve výši 50 396 Kč.

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni tři obvinění odvolání, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 6 To 46/2024 (dále jen „napadené usnesení“), zamítl.

II. Dovolání a vyjádření k němu

7. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 6 To 46/2024, podali dovolání obvinění Volodymyr Mitrofanov, Ing. Josef Valenta, Ph.D. a ALW Industry, s.r.o.

8. Dovolání obviněného Volodymyra Mitrofanova odůvodnil zvolený obhájce JUDr. Ing. Ondřej Lichnovský tak, že podstatná část jeho argumentace mířící zejména do právního hodnocení nebyla ze strany krajského soudu ani vrchního soudu vůbec vypořádána. Jedná se zejména o nereprezentativní vzorek svědků, které krajský soud pro účely zjištění skutkového stavu vyslechl (článek III. odvolání), nesprávné východisko pro stanovení výše zkrácené daně (článek IV. odvolání) a nesprávné posouzení osoby, které svědčí daňová povinnost (článek V. odvolání). Stávající situace tak zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu, a přestože podle dovolatele dovolací řízení takovýto důvod nepředpokládá, nelze od něj v tomto řízení odhlížet. Obviněný v odvolacím řízení poukázal na zásadní pochybení krajského soudu, který pro účely stanovení výše zkrácené daně vycházel ze skutečně odpracovaných hodin. Z ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/92 Sb. o daních z příjmů vyplývá, že předmětem daně je plnění v podobě příjmů z pracovněprávního poměru. Stejně tak z ustanovení § 4 a § 5 odst. 1 zákona č. 589/92 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti vyplývá, že výše pojistného se odvíjí od vyměřovacího základu. Ten se pak odvíjí od úhrnu příjmů zaměstnance, které podléhaly zdanění daní z příjmů. Tato právní úprava je na základě ustanovení § 3 zákona č. 592/92 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění obdobná i u zdravotního pojištění. Z uvedeného vyplývá, že pro určení veškerých zaměstnaneckých odvodů není rozhodný potenciální nárok zaměstnance odvíjející se od skutečně odpracovaného času, nýbrž jemu fakticky vyplacená mzda. Znalec Ing. Bohunovský ve znaleckém posudku č. 16/17 skutečně vyplacenou mzdu nijak nezjišťoval a nijak s ní nepracoval. Tuto dopočítával a stanovoval v rozporu se skutečností. V posudku uvádí, že při výpočtu vycházel z hodinových mezd i tam, kde hodinová mzda nebyla nijak stanovená. Pokud soudy obou stupňů pro účely stanovení výše zkrácené daně nesprávně vycházely ze skutečně odpracovaných hodin a nikoliv ze skutečně vyplacených mezd, nelze jimi zjištěnou výši zkrácené daně brát za správnou a jejich rozhodnutí tak spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

9. S výše uvedeným bodem úzce souvisí otázka výše skutečně vyplacených mezd jednotlivým zaměstnancům. Tato skutečnost ale nebyla v řízení vůbec zjišťována. Výše skutečně vyplacených mezd měla být nikoliv znalecky vypočtena, nýbrž důkazně zjištěna a dána znalci v rámci zadání. Teprve ze skutečně vyplacených mezd měl znalec vypočíst výši zkrácené daně, tak se ale v celé věci nestalo. Napadené rozhodnutí je proto zatíženo vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

10. V průběhu hlavního líčení bylo zjištěno, že na počátku měl obviněný jen pár lidí, které dodával obviněné ALW. V průběhu spolupráce ale tato společnost veškeré zájemce o práci u ní posílala rovnou za obviněným a jeho agentura práce se tak stala zaměstnavatelem několika set zaměstnanců, kteří pro obviněnou ALW pracovali. Vůči těmto vystupoval obviněný jako zaměstnavatel pouze formálně. Povinností orgánů činných v trestním řízení bylo posoudit zjištěnou činnost pohledem ustanovení § 8 odst. 3 daňového řádu, který potírá disimulované právní jednání. Pokud by tak učinily, mohly seznat, že skutečným zaměstnavatelem není ten, kdo možná má formálně uzavřenou pracovní smlouvu, ale obviněná ALW. Pokud tak vrchní soud případ obviněného hodnotil, pak by musel obviněnému přiznat nanejvýš účastenství ve formě pomoci. Pokud vrchní soud dospěl k závěru, že zákonné odvody zde stíhaly dnes již vymazanou R.F.Morava Progress s.r.o., pak jeho rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

11. Závěrem proto obviněný Volodymyr Mitrofanov navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 6 To 46/2024, zrušil a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

12. Dovolání obviněného Ing. Josefa Valenty, Ph.D., odůvodnil zvolený obhájce JUDr. Jan Galuszka tak, že toto je podáno z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, která jsou určující pro naplnění znaků trestné činnosti, jelikož jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nesouhlasí s tím, že předávaný výkaz s vyšším počtem hodin byl výkazem, jenž obsahoval skutečně odpracované hodiny a nikoliv normohodiny, jak od začátku ve své obhajobě tvrdí. Dále, že se s panem Mitrofanovem dohodl na způsobu fakturace poskytnutého plnění včetně podkladů k ní potřebných. Provedená úhrada společností ALW vystavených faktur R.F.Morava Progress, jež zahrnovaly položku mzdových nákladů, je v přímém rozporu se skutkovými závěry soudu o výši způsobené škody, jež byla stanovena znaleckým posudkem Ing. Bohunovského. Znalcem sestavené mzdové výpočtové základy jsou nižší než uvedená fakturovaná položka mzdových nákladů, která byla ze strany ALW zaplacená. Výše škody navíc vychází z vykázaných vyměřovacích základů R.F.Morava Progress, o kterých ALW nevěděla, a tedy k jejich sestavení nikterak svým hmotněprávním jednáním nepřispívala.

13. Obviněný proto spatřuje extrémní rozpor rozhodných skutkových zjištění v tom, že skutkové závěry soudů obou stupňů o výši škody vychází ze znaleckého posudku Ing. Bohunovského, jenž sestavil měsíční výpočtové základy pro výpočet povinných odvodů v částkách řádově o statisíce nižších, než činila měsíční fakturace „mzdových nákladů“ provedená na základě výkazů o fondu pracovní doby. Pomoc obviněného Valenty obviněnému Mitrofanovi při fakturaci části odvedené práce pouze v rozsahu měsíčního fondu pracovní doby pro daný konkrétní měsíc by podle těchto skutkových zjištění směřovala nikoliv ke zkrácení povinných odvodů, ale k jejich zvýšení.

14. Skutkové závěry soudů obou stupňů jsou tedy v extrémním rozporu s provedenými důkazy, když na jednu stranu spatřují pomoc ke zkrácení povinných odvodů v předaných podkladech a samotné fakturaci mezi ALW a R.F.M (snížené na mzdové náklady z fondu pracovní doby), aby výši škody následně vypočetly z výpočtového základu stanoveného znalcem, který nevychází ze samotné fakturace vyplývající z předaných podkladů a provedených úhrad „fakturovaných mzdových nákladů“.

15. Obviněný nesouhlasí ani s právní kvalifikací svého jednání jako pomoci ke spáchání trestné činnosti obviněného Mitrofanova, dokonce i při zachování skutkového závěru, že výkaz s vyšším obsahem hodin byl výkazem obsahujícím skutečně odpracované hodiny. Nalézací soud posuzoval zavinění obviněného Valenty z pohledu vědomé nedbalosti k následku trestného činu a na posouzení subjektivní stránky pomoci rezignoval (bod 86.). Odvolací soud posoudil zavinění jako přímý úmysl (bod 50. usnesení) konstatováním, že z úvah soudu prvního stupně v bodech 86. – 88. rozsudku je zavinění obviněného ve formě přímého úmyslu evidentní. Odvolací soud přitom odhlédl, že soud prvního stupně zavinění obviněného posoudil jen ve vztahu k podkladům pro fakturaci a fakturované položce služby, i když vyšel z nesprávného právního závěru, že z fakturovaných služeb nebyly vypočteny ani zaplaceny povinné odvody.

16. Forma zavinění obviněného Valenty tak byla vymezena způsobem, který rozhodovací činnost Nejvyššího soudu nepřipouští, v čemž odkázal na usnesení pod sp. zn. 6 Tdo 586/2016. Nalézací nebo odvolací soud se nezabývaly otázkou, že obviněný jednající s péčí řádného hospodáře předem smlouvu konzultoval s právníkem, nebo zda obviněný Mitrofanov neuvedl dovolatele v omyl, pokud hodlal

podklady k fakturaci využít jinak. Nesprávné právní posouzení pomoci vychází z nesprávného závěru, že výpočtový základ pro výpočet povinných odvodů je ovlivněn rozdělením fakturace odvedené práce na mzdové náklady a služby, který odporuje zákonu a nezabývá se již tím, zda vůbec a jak mohly podklady k fakturaci výpočtový základ pro výši povinných odvodů R.F.Morava Progress snížit, zda k takovému snížení skutečně v důsledku položkové fakturace mzdových nákladů, tedy odpracovaných hodin v rozsahu fondu pracovní doby a služeb, které napadená rozhodnutí pokládají za přesčasy, došlo. Jednání účastníka musí zahrnovat skutečnost, že se účastní na úmyslném trestném činu hlavního pachatele a musí zároveň chtít, aby k jeho jednání přispěl svou účastí. To však soudní rozhodnutí pomíjí, když navíc tento příčinný vztah u obviněného Valenty zcela absentuje.

17. Společnost ALW, za kterou jednal Ing. Valenta, a R.F.M, za kterou jednal Mitrofanov, byly obchodní partneři na základě uzavřené rámcové smlouvy o agenturním zaměstnávání ze dne 29. 6. 2012. Z pohledu ALW docházelo k nájmu pracovní síly, za který platila R.F.M odměnu. Zákonnou povinností R.F.M bylo evidovat docházku svých zaměstnanců a jimi odpracované směny a na základě této evidence následně řádně plnit své povinnosti zaměstnavatele. Obviněný ani společnost ALW nevedou mzdové účetnictví agenturních zaměstnanců a nemohou ani odpovídat za to, že jejich obchodní partner dané řádně nevede.

Proto nemůže být jakýkoliv předaný podklad dle rámcové smlouvy mezi obchodními partnery podkladem pro mzdové účetnictví agentury R.F.M, a tedy ani podkladem pro výpočet odvodů ze mzdy agenturním zaměstnancům. Definice vyměřovacího základu pro povinné odvody je vždy příslušným zákonem upravena, například podle § 5a zákona č. 589/92 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, je vyměřovacím základem zaměstnavatele částka odpovídající úhrnu příjmů jeho zaměstnanců, tedy nejenom mezd.

Základem pro výpočet povinných odvodů tedy nejsou odpracované hodiny či přesčasy, ale celkové příjmy zaměstnanců R.F.M snížené o zákonem dané položky. Tyto informace dovolatel neměl. Z toho důvodu je právní kvalifikace pomoci k páchání trestné činnosti obviněného Mitrofanova ze strany obviněného Valenty vyloučená, když předané výkazy nebyly a nejsou podkladem pro povinné odvody cizích zaměstnanců. Obviněný Valenta svým jednáním neporušil žádnou zákonnou povinnost. Předané výkazy ze strany obviněného Valenty sloužily pouze a jen k fakturaci mezi dvěma obchodními společnostmi a nebyly podkladem pro státní instituce k plnění, resp. k možné následné kontrole zákonných odvodů.

Obviněný Valenta o páchání trestné činnosti obviněného Mitrofanova nevěděl a nemohl ani z pozice prokuristy jako zástupce smluvního partnera tuto ani předpokládat.

18. Obviněný rovněž nesouhlasí s rozhodnými skutkovými závěry soudů, že výkaz obsahující vyšší počet jednotek byl výkazem obsahujícím skutečně odpracované hodiny, jelikož se jednalo o výkaz obsahující normohodiny. Druhým výkazem společnost ALW evidovala fond pracovní doby, který byl pro ni informativní jako forma hlídání a ověření docházky agenturních zaměstnanců. Skutkový závěr o výkazu skutečně odpracovaných hodin je v přímém rozporu s provedenými důkazy, a to rámcovou smlouvou, výpovědí svědků J., Š., S., N., S.

i obou obviněných. Fakturace nebyla prováděna za účelem mzdového účetnictví R.F.M, a tedy ani nebyla podkladem pro povinné odvody jejich zaměstnanců. Z pohledu ALW bylo podstatné, že tato vždy společnosti R.F.M plnila, co bylo dohodnuto. Z provedené fakturace R.F.M, zejména fakturované položky mzdových nákladů a její výše, je zřejmé, že částka, která byla ze strany ALW společnosti R.F.M každý měsíc zaplacena, nejen asi dvojnásobně převyšuje vykázaný základ pro povinné odvody společnosti R.F.M, který společnosti ALW nebyl znám, a dokonce převyšuje i vypočtený základ pro výpočet povinných odvodů zaměstnanců R.F.M dle znaleckého posudku Ing.

Bohunovského, jehož závěry přebraly soudy obou stupňů při stanovení výše škody. V přehledné tabulce za období od ledna 2016 do dubna 2017 obviněný uvedl zvlášť vykázaný základ hrubé mzdy agenturou R.F.M, znalcem vypočtený základ pro výpočet povinných odvodů z celkově odpracovaných hodin s přesčasy a fakturaci položky mzdových nákladů R.F.M – ALW, což je podle rozsudku jen hodnota odpracovaných hodin podle fondu pracovní doby bez přesčasů. Dovolatel zdůraznil, že mu nebyl znám R.F.M vykázaný základ pro plnění povinných odvodů agenturních zaměstnanců a jeho výpočet a nemohl předpokládat, že R.F.M nejedná v souladu se svými zákonnými povinnostmi bez ohledu na skutečnost, zda výkaz rozhodný pro fakturaci obsahoval skutečně odpracované hodiny či normohodiny.

Společnost ALW se naopak domnívala, že ze strany pana Mitrofanova je vše v pořádku, spolupráce fungovala a agenturní zaměstnanci chodili řádně do práce, tedy patrně museli od pana Mitrofanova obdržet sjednanou mzdu v patřičné výši a s tím souvisí i legitimní očekávání společnosti ALW, že za tyto jejich zaměstnavatel společnost R.F.M odvádí v příslušné výši povinné odvody.

19. Skutkové i právní závěry soudů obou stupňů o výši škody, včetně způsobu jejího výpočtu, ačkoliv vychází ze znaleckého posudku Ing. Bohunovského a o vědomosti obviněného Valenty o dohodě, která k páchání trestné činnosti s obviněným Mitrofanovem měla směřovat, jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, včetně důkazů o provedených platbách, kterými společnost ALW hradila vystavené faktury společnosti R.F.M. Ze strany obviněné ALW na základě její vlastní fakturace byla na mzdové náklady agenturních zaměstnanců hrazena částka asi dvojnásobně vyšší než vykázaný základ pro povinné odvody jak je výše podrobně rozepsáno. Z uvedeného je zcela patrné, že obviněný Valenta neměl jakoukoliv vědomost o protiprávním jednání obviněného Mitrofanova. U obviněného Valenty a společnosti ALW zcela absentuje hmotněprávní jednání, jež by mělo znaky pomoci k trestné činnosti obviněného Mitrofanova, které by navíc muselo být úmyslně vedeno k páchání trestné činnosti.

20. Závěrem obviněný Ing. Josef Valenta, Ph.D., navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení v části zamítnutí jeho odvolání a odvolání společnosti ALW Industry, s.r.o., zrušil a obviněné zprostil obžaloby, případně věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

21. Dovolání obviněné společnosti ALW Industry, s.r.o., odůvodnil zvolený obhájce Mgr. Ondřej Švára tak, že je dán dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy proto, že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, představují nepřípustný zásah do základních lidských práv a svobod dovolatelky, konkrétně právo nebýt stíhán jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon, právo na spravedlivý proces a právo na účinný prostředek nápravy.

22. Podle obviněné společnosti nalézací i odvolací soud nesprávně posoudily subjektivní stránku jednání dovolatelky, konkrétně formu zavinění vyžadovanou pro právní kvalifikaci pomoci ke zločinu zkrácení daně podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ve spojení s § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Nalézací soud v bodě 86. rozsudku explicitně dovodil, že prokurista Ing. Valenta jednal minimálně ve vědomé nedbalosti. Odvolací soud naproti tomu v bodě 50. usnesení tvrdí, že nalézací soud dospěl k závěru o přímém úmyslu na straně těchto obviněných. Tento rozpor není pouhou formální vadou, nýbrž představuje fatální právní nedostatek, který dokládá, že ani jeden ze soudů nedisponuje dostatečnými skutkovými zjištěními pro spolehlivé stanovení formy zavinění vyžadované předmětnou právní kvalifikací. Odvolací soud v bodě 50. svého usnesení nesprávně uvedl, že nalézací soud „explicitně neuvádí konkrétní formu jejich zavinění“, ačkoliv nalézací soud v bodě 86. rozsudku prokazatelně stanovil formu zavinění prokuristy Valenty jako „minimálně nevědomou nedbalost“. Slovo minimálně je v tomto kontextu zavádějící, neboť nijak neupřesňuje domnělou formu zavinění.

23. Rozhodující skutkovou okolností, kterou ani nalézací, ani odvolací soud dostatečně nezohlednily, je fakt, že prokurista Ing. Valenta nechal rámcovou smlouvu předem prověřit firemním právníkem JUDr. Martinem Slavíčkem, který k postupu fakturace upravené ve smlouvě neměl žádné výhrady. Podle odborné literatury má žádost o právní radu adresovaná právnímu odborníkovi zásadní význam pro vyloučení úmyslného zavinění. Prokurista Ing. Valenta neměl v rozhodné době žádné objektivní důvody pro pochybnosti o správnosti postupu, neboť celý systém fakturace byl předem konzultován s právním odborníkem a právník nevznesl žádné připomínky k navrhovanému postupu.

Později byl postup prověřen i daňovými poradci a auditory, kteří rovněž neshledali nic právně sporného. Pokud v rozhodné době neexistovaly žádné relevantní pochybnosti o správnosti poskytnuté rady a subjekt ani jinak nevěděl o její nesprávnosti, pak zpravidla nelze dovodit úmyslné zavinění ve vztahu k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. Podle § 8 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob se právnické osobě přičítá spáchání trestného činu, jedná-li některá z osob uvedených v odst. 1 v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti.

Zavinění právnické osoby ve vztahu k některému z trestných činů vymezených v § 7 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob je třeba odvozovat od zavinění fyzické osoby, která při páchání trestného činu jednala jménem právnické osoby nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Nebylo-li u prokuristy Ing. Valenty nalézacím soudem prokázáno úmyslné zavinění, nemůže být takové zavinění přičítáno dovolatelce.

24. Napadené usnesení je založeno na nesprávném právním posouzení skutku, neboť ani nalézací ani odvolací soud neposoudily možnost omylu ve skutkových okolnostech podle § 18 tr. zákoníku, kterým byl prokurista dovolatelky obviněný Ing. Josef Valenta uveden v omyl jednáním obviněného Mitrofanova. Ze skutkových zjištění obou soudů vyplývá, že obviněný Mitrofanov ujistil prokuristu Ing. Valentu, že takto specificky sjednaný systém fakturace používá dlouhodobě s jinými obchodními společnostmi a s tímto systémem nikdy nebyl žádný problém.

Toto lze interpretovat jako úmyslné uvedení v omyl, neboť Mitrofanov jako hlavní pachatel zkrácení daně si musel být vědom skutečného účelu navrhovaného systému fakturace. V důsledku těchto ujištění prokurista Ing. Valenta neměl důvod pochybovat o legitimnosti navrhovaného postupu. Nebyl si vědom, že navrhovaný systém fakturace je určen ke zkrácení daňových povinností, že druhý výkaz představuje ve skutečnosti přesčasové hodiny podléhající odlišnému daňovému režimu a Mitrofanov má úmysl využít tohoto systému k neoprávněnému snížení základu pro výpočet povinných odvodů.

V daném případě jsou naplněny všechny podmínky negativního skutkového omylu podle § 18 odst. 1 tr. zákoníku. Prokurista Ing. Valenta neznal skutečný účel navrhovaného systému fakturace a jeho dopad na daňové povinnosti. Na základě ujištění Mitrofanova nepředpokládal, že by se mohl dopustit protiprávního jednání, přičemž objektivně se mělo jednat o systém určený ke zkrácení daňových povinností. Takový omyl vylučuje trestní odpovědnost pachatele za úmyslný trestný čin. Soudy nesprávně aplikovaly § 8 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, když přičítaly dovolatelce zavinění jejího prokuristy, aniž by spolehlivě prokázaly existenci úmyslného zavinění vyžadovaného právní kvalifikací.

25. Obviněná ALW Industry, s.r.o., konečně namítla, že rozhodující soudy neporozuměly smyslu a účelu agenturního zaměstnávání a jeho právní úpravě, což vedlo k nesprávnému právnímu posouzení skutkových zjištění. Mezi obchodními společnostmi, z nichž jedna je agenturou práce a druhá uživatelem, který si od agentury pronajímá pracovní sílu, neexistuje natolik blízký vztah, aby jedna druhé mohla popsaným jednáním vytvořit podmínky ke spáchání zkrácení daně v rozsahu, v jakém to dovozují soudy obou stupňů. Nesprávná právní interpretace úpravy agenturního zaměstnávání spočívá v tom, že soudy dovozují možnost vytvoření podmínek ke zkrácení daně prostřednictvím rozdílné fakturace odpracovaných hodin a tzv. služeb. Tento závěr je však právně neudržitelný, neboť základem pro výpočet povinných odvodů nejsou žádné výkazy odpracovaných hodin, ale vyčíslené mzdy a další plnění zaměstnavatele zaměstnanci k výplatě. Normohodiny ve skutečnosti vyjadřují ohodnocení kvality a množství odvedené práce agenturního zaměstnance, nikoliv časové údaje podléhající režimu přesčasové práce. Dovolatelka nebyla povinna evidenci odpracovaných hodin vést. Interpretace, kterou zvolily soudy obou stupňů, vede k neústavní expanzi trestní odpovědnosti do oblasti čistě administrativních a obchodně právních vztahů mezi samostatnými právnickými osobami. Takový výklad porušuje zásadu nullum crimen sine lege zakotvený v čl. 40 Listiny, neboť činí trestným jednání, které není jednoznačně vymezeno zákonem. Dovolatelka dává na zvážení, zda není na místě aplikovat § 12 odst. 2 tr. zákoníku, tedy zásadu subsidiarity trestní represe a zprostit dovolatelku trestní odpovědnosti.

26. Závěrem společnost ALW Industry, s.r.o., navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. napadené usnesení a další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující zrušil a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci věc nově projednat a rozhodnout.

27. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k podaným dovoláním vyjádřil tak, že z argumentace uplatněné obviněným Mitrofanovem a v určitém smyslu i v části námitek zbylých dvou dovolatelů, v nichž uplatňují nevypořádání se s odvolacími námitkami odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí, nelze pod uplatněné dovolací důvody podřadit tu, v níž obviněný namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou soudů z důvodu jejich nedostatečného odůvodnění, neboť dovolání jen proti důvodům rozhodnutí přípustné není (§ 265a odst. 4 tr.

ř.). Povinnosti svá rozhodnutí řádně odůvodnit oba rozhodující soudy plně dostály. Odvolací soud se se závěry prvoinstančního soudu plně ztotožnil a zabýval se i jednotlivými námitkami odvolatelů. Dovolací argumentaci obviněných Mitrofanova a Ing. Valenty lze s notnou dávkou tolerance formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v první alternativě. Ovšem obvinění přistupují k prostému vlastnímu přehodnocení některých důkazů, nadto značně neurčitě a izolovaně v jejich dílčích aspektech a pasážích, zčásti povrchně za užití setrvalého opakování těch samých výhrad, přitom bez komplexního posouzení vzájemných souvislostí a skutečností, jež z provedených důkazů vyplývají.

Z jejich kritiky hodnocení důkazů ovšem nelze dovodit onen potřebný extrémní rozpor skutkového závěru přijatého prvoinstančním soudem a potvrzeného soudem odvolacím. S částí obhajoby obviněných, že hodiny vykázané u jednotlivých agenturních zaměstnanců ve vyšších hodnotách, než byl rámec měsíčního fondu pracovní doby, jsou jen tzv. normohodinami a nikoliv odvedenou prací přesčas, se již soudy plně vypořádaly. Součást obhajoby obviněného Mitrofanova, že z faktického hlediska se v posuzovaném případě nejednalo o zaměstnance pracovní agentury R.F.Morava, ale o zaměstnance ALW Industry, byla ze strany soudů nižších stupňů adekvátně vypořádána.

Soudům nelze přičítat, že by nepochopily podstatu agenturního zaměstnávání. Obviněným Ing. Valentovi a ALW Industry nebylo přičítáno jednání, že by vystavovali realitě neodpovídající faktury, aby následně za jejich využití vůči oprávněným subjektům neplnili svou zákonnou povinnost k povinným odvodům záloh za agenturní zaměstnance. Jejich jednání bylo správně vyhodnoceno jako účastenství ve formě pomoci k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, a to po subjektivní stránce jako jednání v přímém úmyslu.

28. Všichni tři dovolatelé v určité podobě namítají, že soudy při stanovení rozsahu zkrácení daně z příjmů fyzických osob, pojistného na zdravotní pojištění, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, vycházely ze skutečně odpracovaných hodin a nikoliv ze skutečně vyplacené mzdy zaměstnanců. Skutkové zjištění ohledně rozsahu zkrácení daně z příjmů fyzických osob a dalších povinných plateb, které je povinen zaměstnavatel jako plátce odvádět za poplatníka zaměstnance, je nepochybně určující pro naplnění znaků trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. c) tr.

zákoníku. Obvinění ovšem v dovoláních neidentifikují rozpor mezi tímto rozhodným skutkovým zjištěním a nějakým konkrétním důkazem. Toliko podrobují kritice důkazní podklad, jako je znalecký posudek a faktury vystavené společností R.F.Morava odběrateli ALW Industry, z něhož prvoinstanční soud při utváření předmětného skutkového zjištění vycházel. Dovolatelé celý proces tvorby skutkového zjištění soudu ohledně rozsahu zkrácení značně zjednodušují a staví proti sobě zjištění o počtu odpracovaných přesčasových hodin agenturními zaměstnanci společnosti R.F.Morava na pracovišti obviněné ALW Industry a skutečně těmto agenturním zaměstnancům vyplacené mzdy, přičemž se snaží vzbudit dojem, že soudy příjmy ani nezjišťovaly.

Soudy sice vycházely mimo jiné i ze skutečně agenturními zaměstnanci odpracovaných hodin, současně ovšem zjišťovaly i skutečně vyplacené mzdy, přičemž zohlednily hodinovou sazbu u jednotlivých zaměstnanců, případně tam, kde u jednotlivých zaměstnanců chyběl důkazní podklad o mzdě, vycházely z minimální mzdy. Podrobně je celý mechanismus popsán v bodě 74. odůvodnění rozsudku prvoinstančního soudu.

29. Za námitku podřaditelnou s jistou dávkou benevolence pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ve variantě jiného nesprávného hmotněprávního posouzení je možno podřadit výhradu obviněného Mitrofanova, že podle příslušných právních předpisů upravujících daň z příjmů fyzických osob, pojistné na zdravotní pojištění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti nejsou předmětem těchto povinných plateb nároky zaměstnanců z pracovněprávních poměrů, ale skutečně dosažené příjmy.

Předmětem daně z příjmů jsou mimo jiné podle § 3 odst. 1 písm. a) zákona č. 586/92 Sb. o daních z příjmů příjmy ze závislé činnosti. Za ty se považují i příjmy z tzv. agenturního zaměstnávání. Tím se rozumí podle § 14 odst. 1 písm. b) a § 66 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti zprostředkování zaměstnání agenturou práce. V posuzovaném případě tedy byla plátcem daně z příjmů ze závislé činnosti, jichž dosahovali a měli dosahovat agenturní zaměstnanci, a to i v rozsahu odměny za odvedenou práci v přesčasech, společnost R.F.Morava, která své zaměstnance poskytovala uživateli ALW Industry.

Společnost R.F.Morava, jejímž jménem jednal obviněný Mitrofanov, byla podle příslušných předpisů plátcem daně z příjmů fyzických osob i dalších povinných odvodů. Jako taková měla zákonné povinnosti při vybírání a placení záloh na daň podle § 6 zákona o daních z příjmů. Podle § 38h zákona o daních z příjmů při placení, resp. vymáhání daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, hraje zásadní roli právě plátce a nikoliv poplatník. Plátce odvádí daň správci daně formou záloh pod vlastní majetkovou odpovědností.

Základ daně je pro účely výpočtu zálohy na daň zvýšen o povinné pojistné, tedy o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění. Zásadní mezerou v argumentaci obviněného Mitrofanova a zčásti i dalších dovolatelů, v níž zdůrazňuje význam skutečně vyplacené mzdy zaměstnancům a její přesné výše, je ta skutečnost, že na postavení R.F.Morava coby plátce záloh na daň z příjmů ze závislé činnosti a dalších povinných plateb, aplikuje bez dalšího § 6 odst. 3 zákona o daních z příjmů, který pojednává o příjmu jako příjmu, který je zaměstnanci vyplácen nebo připisován k dobru a rezignuje na jeho postavení vztahující se k § 38h odst. 1 zákona o daních z příjmů, v němž je zaměstnavateli – plátci daně uložena povinnost srazit zálohu na daň již při vyúčtování příjmů ze závislé činnosti.

Tuto zákonnou povinnost má plátce daně zcela nezávisle na tom, zda tento zdanitelný příjem byl již poplatníkovi vyplacen nebo připsán k dobru. Skutečnost, zda zaúčtovaná mzda byla poplatníkovi plátcem vyplacena, není pro vznik povinnosti plátce odvést zálohu na daň z příjmů fyzických osob rozhodná.

30. Za námitku hmotněprávní povahy lze do jisté míry považovat obviněnou ALW Industry namítaný rozpor v závěrech o subjektivní stránce mezi nalézacím soudem a odvolacím soudem. Prvoinstanční soud v poslední větě bodu 86. odůvodnění svého rozsudku závěr o zavinění ve formě vědomé nedbalosti uvedl pouze ve vztahu k výši způsobené škody.

31. Za námitky nesprávného právního posouzení skutku lze pokládat výhrady obviněných Ing. Valenty a ALW Industry ohledně posouzení subjektivní stránky trestného činu odvolacím soudem jako jednání v přímém úmyslu. S dovolateli nelze souhlasit, že z odůvodnění napadených rozhodnutí nevyplývají skutečnosti jednoznačně svědčící o prokázání úmyslného zavinění obviněného Ing. Valenty. Soudy se ve svých rozhodnutích věnovaly zavinění pomocníka na trestném činu poměrně důkladně a lze odkázat na body 79., 80., 86. a 87. odůvodnění rozsudku prvoinstančního soudu a body 36. – 43. a 50. odůvodnění napadeného rozhodnutí.

32. K úmyslu pomocníka Ing. Valenty a jeho případného uvedení v omyl hlavním pachatelem lze zvlášť poukázat na část odůvodnění rozsudku prvoinstančního soudu v bodě 69., kde je na podkladě konkrétně označených důkazů přijato skutkové zjištění, že to byl Ing. Valenta, kdo kontroloval výkazy společnosti ALW Industry zasílané agentuře R.F.Morava a že to byl on, kdo dával zaměstnancům ALW Industry podnět ke zpracování výkazů. Povinnost fakturace byla na společnosti R.F.Morava, ovšem ta při fakturaci postupovala na základě údajů dodávaných společností ALW Industry. Obviněný Ing. Valenta byl v pozici prokuristy ALW Industry jako jediný, kdo s agenturou R.F.Morava jednal. Nechával každý měsíc zpracovávat dvojí výkaz odpracovaných hodin, jeden se skutečně odpracovanými hodinami zaměstnanců agentury do výše měsíční pracovní doby, druhý výkaz se skutečně odpracovanými hodinami, tentokrát ovšem včetně prací přesčas. Tyto podklady vůbec neodpovídaly obsahu rámcové smlouvy, kterou obviněný Ing. Valenta vyjednal. Společnost ALW Industry nezasílala podklady pro fakturaci podle v rámcové smlouvě sjednanému členění, v podkladech nebyla uváděna hrubá mzda agenturních zaměstnanců, nebyla v nich samostatně uváděna částka odpovídající povinným odvodům agenturních zaměstnanců, náhrada za opotřebení osobních ochranných pomůcek, odměna za zprostředkování přidělených zaměstnanců a odměna za výkonnost přidělených zaměstnanců. Právě tato pravidelná pomoc v utváření výkazů napomohla obviněnému Mitrofanovi k úpravě fakturace způsobem neodpovídajícím sjednané smlouvě, což ze strany odběratele bylo vědomě tolerováno, protože to bylo i pro něj ekonomicky výhodné. Právě na podkladě takto naformulované fakturace agentura R.F.Morava odváděla oprávněným subjektům povinné odvody za agenturní zaměstnance maximálně do výše odpovídající maximálnímu počtu hodin dle měsíčního fondu pracovní doby. Agentuře naopak bylo umožněno, aby neodváděla povinné odvody za zaměstnance za odpracované hodiny za práci přesčas. Obviněný Mitrofanov si mohl snížit daňovou povinnost R.F.Morava v postavení plátce daně z příjmů ze závislé činnosti a dalších povinných plateb zaměstnanců za využití vystavených předmětných realitě neodpovídajících daňových dokladů. Obviněný Ing. Valenta jednoznačně jako pomocník přispěl k dokonání trestné činnosti hlavního pachatele, což jistě nelze chápat jako jednání osoby uvedené jiným v omyl.

33. Poukazuje-li dovolatelka na údajně poskytnutou odbornou radu firemního právníka, nutno poznamenat, že ten měl prověřit předem rámcovou smlouvu. V jejím uzavření a obsahu ovšem trestnost jednání obviněných nespočívala. Dovolatelka tak pomíjí skutkové zjištění prvoinstančního soudu, že obvinění Ing. Valenta a Mitrofanov se vlastním obsahem smlouvy neřídili.

34. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. státní zástupce uvedl, že odvolání obviněných bylo v řádně provedeném odvolacím řízení věcně přezkoumáno. Procesní podmínky stanovené pro rozhodnutí odvolacího soudu tedy byly splněny a nemohlo dojít k naplnění zmíněného dovolacího důvodu v jeho první alternativě. Obvinění spatřovali druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu v existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí. Jejich opodstatněnost však nebylo možné potvrdit. Závěrem proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání všech tří obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná.

35. K vyjádření státního zástupce zaslal repliku obhájce obviněné společnosti ALW Industry, s.r.o., v níž uvedl, že nalézací soud se ve svém rozsudku vůbec nezabýval naplněním subjektivní stránky ve smyslu § 15 tr. zákoníku a tento právní závěr za něj učinil až soud odvolací v napadeném usnesení. Odvolací soud sám v bodě 50. napadeného usnesení uznal, že v případě obviněných Ing. Valenty a dovolatelky ALW Industry nalézací soud v odůvodnění rozsudku explicitně neuvádí konkrétní formu jejich zavinění. U účastenství je třeba prokázat tzv. dvojí úmysl. Za prvé musí být prokázán úmysl účastníka ve vztahu k jeho vlastnímu jednání v případě pomoci k tomu, že poskytuje pachateli pomoc, za druhé musí být prokázán úmysl účastníka ve vztahu k činu hlavního pachatele, tedy že účastník ví, že jeho jednání směřuje ke spáchání konkrétního úmyslného trestného činu hlavním pachatelem. Odvolací soud tento nedostatek rozsudku nalézacího soudu uznal, avšak učinil vlastní právní závěr, že obviněný Ing. Valenta jednal v přímém úmyslu. Tento postup však představuje nepřípustné nahrazování a zpětné ovlivňování kvality činnosti nalézacího soudu.

36. K vyjádření státního zástupce ohledně možnosti aplikace skutkového omylu podle § 18 odst. 1 tr. zákoníku uvedl, že pokud odborník neshledal v rámcové smlouvě právní problémy a pokud obviněný Ing. Valenta byl ujištěn hlavním pachatelem, obviněným Mitrofanovem, o správnosti systému fakturace, je zcela legitimní, že se na tato ujištění jakožto osoba bez právního vzdělání spoléhal a neměl důvod pochybovat o tom, že jeho jednání je právně bezvadné. Skutková zjištění shrnutá státním zástupcem nijak neřeší právní otázku, zda si obviněný Ing. Valenta mohl vůbec být vědom, že jeho jednání může mít trestněprávní relevanci. Státní zástupce interpretuje všechna skutková zjištění výlučně ve prospěch naplnění úmyslného zavinění, aniž by se zabývalo alternativní interpretací svědčící pro skutkový omyl. Tento přístup je v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Pokud skutková zjištění připouštějí dvě interpretace, jednu svědčící pro úmysl a druhou pro skutkový omyl, je třeba dát přednost interpretaci pro obviněného příznivější. Dovolatelka zároveň shrnula, že státní zastupitelství se ve svém vyjádření nedostatečně vypořádalo s jejími hmotněprávními námitkami, především neporozumělo hlavní námitce, což byla námitka zásadního rozporu mezi právními závěry obou soudů ve vztahu k naplnění formy subjektivní stránky a státní zastupitelství rovněž neprovedlo řádný právní rozbor otázky skutkového omylu negativního.

37. Konečně pak repliku k vyjádření státního zástupce podal prostřednictvím obhájce obviněný Mitrofanov, když uvedl, že otázka skutečně vyplacených příjmů nebyla v řízení nikdy zjišťována, což uváděli v článku IV. dovolání. Otázka zaúčtování příjmů byla doložena znaleckým posudkem plně ve prospěch obviněného, když ze znaleckého posudku č. 16/17 vyplývá, že účetnictví bylo vedeno v souladu s platnými zákony. Z účetnictví vyplývající daně a povinné odvody přesně odpovídají zaúčtovaným mzdám, jakož i v této výši byly řádně odvedeny. Ze zcela podle zákona vedeného účetnictví tak žádné krácení daně a jiných povinných plateb nevyplývá. Obviněný byl odsouzen za situace, kdy skutečně vyplacené mzdy nikdo nezjišťoval a kdy přiznané daně a povinné odvody zcela odpovídají zaúčtovaným mzdám. Právní postavení zaměstnavatele není otázkou skutkovou, avšak otázkou právní a v bodě 85. odůvodnění prvoinstančního rozsudku se soud omezuje na ničím nepodložené tvrzení o tom, že zaměstnavatelem byl R.F.Morava Progress. Jak a proč k tomuto soud došel nelze zjistit.

III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování

38. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou výše uvedená dovolání přípustná, zda byla podána včas a oprávněnými osobami, zda mají všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí, nebo zda tu nejsou důvody pro jejich odmítnutí.

39. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 6 To 46/2024, je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obvinění jsou osobami oprávněnými k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložená dovolání splňují náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a byla podána prostřednictvím obhájců, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř.

40. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatelů takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. Nejvyšší soud proto nejprve hodnotil, zda obviněnými vznesené námitky svým obsahem vyhovují uplatněným důvodům dovolání.

IV. Důvodnost dovolání

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

41. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dovolací důvod se tedy vztahuje ke skutkovým zjištěním, jak byla tato ustálena postupem rozhodujících soudů v procesu dokazování. Tento dovolací důvod tedy nemohou naplnit námitky, které toliko obecně vytýkají nesprávné hodnocení důkazů, případně pouze nastiňují jinou verzi skutkového stavu, aniž by označily konkrétní evidentní rozpory mezi obsahem důkazů a jejich interpretací soudy obou stupňů, ani takové námitky, které se týkají jen nepodstatných skutkových zjištění.

42. Obviněný Ing. Josef Valenta v podaném dovolání nesouhlasí s tím, že výkaz hodin za jednotlivé měsíce vypracovaný společností ALW Industry byl výkazem, který obsahoval skutečně odpracované hodiny a nikoliv normohodiny, avšak neuvádí žádné konkrétní důkazy, jimiž by tento skutkový závěr z rozhodnutí nižších soudů zpochybňoval. Tento nesouhlas proto neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud nadto plně odkazuje na hodnotící pasáže uvedené v bodech 67. -73. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a v bodech 20. – 30. odůvodnění napadeného usnesení, jakož i na skutečnost, že sám obviněný Mitrofanov ve své výpovědi u hlavního líčení dne 13. 2. 2023 (č. l. 2886) vystihl podstatu trestné činnosti kladené všem obviněným za vinu. Jak je konstatováno v bodě 68. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, mimo jiné uvedl, že „ve výkazech s vyšším počtem hodin je zaznamenána i práce přesčas a z toho je problém, že z těch přesčasů se sociální, zdravotní a další odvody nehradily“.

43. Dovolání obviněného Mitrofanova tento dovolací důvod spatřuje ve skutečnosti, že v předchozím řízení nebyla zjišťována výše mezd skutečně vyplacených jednotlivým zaměstnancům. Podle obviněného tato měla být důkazně zjištěna a dána znalci v rámci zadání, a teprve ze skutečně vyplacených mezd měl znalec vypočíst výši zkrácené daně. Tato námitka obviněného směřující do oblasti skutkových zjištění soudů nižších stupňů neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v žádné ze tří alternativ. Nehledě na to, postrádá i věcné opodstatnění.

44. Obviněný Ing. Valenta spatřuje extrémní rozpor rozhodných skutkových zjištění v tom, že skutkové závěry soudů obou stupňů o výši škody vychází ze znaleckého posudku Ing. Bohunovského, jenž sestavil měsíční výpočtové základy pro výpočet povinných odvodů v částkách řádově o statisíce nižších, než činila měsíční fakturace mzdových nákladů provedená na základě výkazů o fondu pracovní doby. I tato dovolací námitka, která je pouze se značnou mírou tolerance podřaditelná pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je nedůvodná.

45. Ve spisovém materiálu se nachází dostatek podkladů, ze kterých při stanovení rozsahu zkrácené daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na zdravotní pojištění vycházel znalecký posudek znalce Ing. Ivana Bohunovského č. 16/17, včetně dodatků a které při svém rozhodování zohlednil soud prvního stupně. Těmito jsou zejména ručně psané poznámky obviněného Mitrofanova o výplatě konkrétních částek jednotlivým zaměstnancům za uvedené měsíce tak, jak je soud prvního stupně popisuje v bodě 42.

odůvodnění rozsudku, a výkazy hodin vypracované společností ALW Industry pro R.F.Morava. Tyto rozsudek soudu prvního stupně detailně rozebírá v bodě 41. odůvodnění. Stejně tak z výpovědí svědkyň R. M., dříve A., L. B. a N. B. v obecné rovině vyplývá, že dostávaly výplatu podle skutečně odpracovaných hodin, a to i včetně přesčasů, když zejména s ohledem na časový odstup svědkyně nebyly schopny se blíže a konkrétně k obdrženým částkám vyjádřit. Rovněž tak z jednotlivých faktur vystavených dodavatelem R.F.Morava Progress s.r.o.

vůči odběrateli ALW Industry, s.r.o., jak jsou popsány v bodě 38. odůvodnění prvostupňového rozsudku, je zřejmé, jakou částku připadající na mzdové náklady zaměstnanců za konkrétní měsíc R.F.Morava fakturovala, přičemž tato vychází z výkazu odpracovaných hodin vystavených společností ALW Industry. Z těchto údajů vycházel znalec Ing. Bohunovský při vypracování svého znaleckého posudku, ve kterém stanovil jak čistou, tak i hrubou mzdu zaměstnanců v jednotlivých měsících. Je třeba zdůraznit, že při tomto postupoval naprosto v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněných, neboť v případech, kdy přesně neznal výši hodinové mzdy vyplácené konkrétnímu zaměstnanci, vycházel z minimální hodinové mzdy.

Skutečnosti uvedené v předchozí pasáži lze u konkrétních zaměstnanců doložit následně uvedenými fakty. Například v ručně

psaných poznámkách obviněného Mitrofanova nazvaných výplata za září 2016 (č. l. 1427) jsou uvedeny počty odpracovaných hodin a výše čisté hodinové mzdy. Jednotliví pracovníci zde podpisem stvrdili převzetí uvedené částky. U osoby M. G. je uvedeno 225 odpracovaných hodin, což odpovídá výkazu skutečně odpracovaných hodin i s přesčasy na č. l. 1261. Podle poznámek obviněného Mitrofanova činí čistá hodinová mzda 90 Kč. Znalec Ing. Bohunovský ve znaleckém posudku na č. l. 896 počítá na hodinu 87 Kč hrubého.

Znalec Ing. Lukáš Křístek ve znaleckém posudku č. l. 2990 taktéž počítá s hrubou hodinovou mzdou 87 Kč, ovšem pouze do základního fondu pracovní doby 150 hodin měsíčně, přesčasy ve výši 75 hodin zvyšuje o 25 %, takže u těchto dospívá k hrubé hodinové mzdě 108,75 Kč. Pracovnice I. M. měla podle poznámek obviněného Mitrofanova čistou hodinovou mzdu 85 Kč, znalec Ing. Bohunovský počítá s hrubou hodinovou mzdou 88 Kč, znalec Ing. Křístek počítá se stejnou částkou pouze do výše měsíčního fondu 150 pracovních hodin, 75 hodin přesčasů navyšuje o 25 %, čímž dochází k hodinové mzdě 110 Kč.

46. Ve výkazech hodin vyhotovených společností ALW Industry za jednotlivé měsíce, ať už se jedná o výkazy do maximálního fondu pracovní doby v tom kterém měsíci, nebo o výkazy se skutečně odpracovanými hodinami včetně přesčasů, je vždy uvedena částka hodinové odměny, zvlášť u hodin odpracovaných ženami a zvlášť u hodin odpracovaných muži. Tato se v průběhu času navyšovala postupně od částek 132 Kč za hodinu u žen a 139 Kč za hodinu u mužů v lednu 2016, přes částku 137 Kč za hodinu u žen a 144 Kč za hodinu u mužů v září 2016, až po částku 146 Kč na hodinu u žen a 153 až 158 Kč na hodinu u mužů za duben 2017. Podstatné je, že na jednotlivých fakturách vystavených dodavatelem R.F.Morava Progress vůči odběrateli ALW Industry (č. l. 467–482) je vždy uvedena částka mzdových nákladů jen v té výši, jak vyplývá z výkazu hodin do maximálního fondu pracovní doby za konkrétní měsíc. Pod položkou služby se pak nachází částka odpovídající přesčasovým hodinám skutečně odpracovaným jednotlivými zaměstnanci v konkrétním měsíci. Součet fakturovaných částek tak odpovídá počtu hodin včetně přesčasů odpracovaných jednotlivými zaměstnanci, vynásobených paušální hodinovou částkou za práci zaměstnanců, rozdílnou u žen a mužů. Nelze však říci, že by tato paušální hodinová částka měla být hrubou mzdou zaměstnankyň a zaměstnanců, neboť je v ní zahrnuta i odměna pracovní agentury R.F.Morava Progress s.r.o. Není proto možné směšovat stanovení měsíčního výpočtového základu pro výpočet povinných odvodů s částkou nazvanou jako mzdové náklady, která se vždy objevuje na faktuře vystavené R.F.Morava Progress vůči ALW Industry.

47. Námitka obviněného Ing. Valenty spočívající v tom, že fakturace části odvedené práce pouze v rozsahu měsíčního fondu pracovní doby pro daný konkrétní měsíc by směřovala nikoliv ke zkrácení povinných odvodů, ale k jejich zvýšení, neboť znalec Ing. Bohunovský sestavil měsíční výpočtové základy pro výpočet povinných odvodů v částkách řádově o statisíce nižších, než činila měsíční fakturace mzdových nákladů provedená na základě výkazů o fondu pracovní doby, je vyvrácena výpověďmi obou znalců Ing. Bohunovského i Ing. JUDr. Křístka. Tito shodně uvedli (č. l. 3058 a 3064–3065), že pokud by znalec Ing. Bohunovský vycházel z podkladů, které uváděl znalec Ing. JUDr. Křístek, byla by výše povinných odvodů ještě větší, než Ing. Bohunovský stanovil. Logické jsou i úvahy obou rozhodujících soudů prezentované v bodech 75. a 76. odůvodnění prvostupňového rozsudku a v bodě 43. odůvodnění napadeného usnesení spočívající v tom, že pokud by za základ pro výpočet odvodů byly považovány částky uvedené na fakturách č. l. 467–482 jako „mzdové náklady“, byla by výše zkrácené daně způsobená obviněnými daleko vyšší, nežli je uvedeno ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

48. Tento dovolací důvod je dán, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). S poukazem na tento dovolací důvod nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu.

49. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

50. Obviněný Mitrofanov naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřoval v tom, že vrchní soud dospěl k nesprávnému závěru, že zákonné odvody stíhaly dnes již vymazanou R.F.Morava Progress s.r.o. Soud prvního stupně i soud odvolací se ve svých rozhodnutích opakovaně zabývaly charakterem smluvního vztahu mezi společností R.F.Morava Progress s.r.o., která byla pracovní agenturou a poskytovala zaměstnance k výkonu práce společnosti ALW Industry, s.r.o., která tyto zaměstnance používala k provozování výroby. Oba rozhodující soudy správně dovodily, že povinnost k zákonným odvodům ležela na společnosti R.F.Morava Progress s.r.o., jejímž jednatelem byl obviněný Mitrofanov, a společnost ALW Industry, s.r.o., pouze shromažďovala údaje o skutečně odpracovaných hodinách zaměstnanců, kteří jí byli pro výrobu poskytnuti. V tomto je třeba zejména poukázat na shodné výpovědi obviněných Mitrofanova i Valenty (ohledně této skutečnosti), svědkyň J., M., N., Rámcovou smlouvu o agenturním zaměstnávání č. 01/12 ze dne 29. 6. 2012 (č. l. 410–414), faktury vystavené R.F.Morava Progress vůči ALW Industry (č. l. 424–482) a další listinné důkazy. Námitka obviněného Mitrofanova proto není důvodná.

51. Obviněný Ing. Valenta, potažmo právnická osoba ALW Industry, s.r.o., jejíž vina je odvozována od jednání právě obviněného Ing. Valenty jako jejího prokuristy v době páchání trestné činnosti, namítali nesprávné posouzení subjektivní stránky jednání obviněného Ing. Valenty. Tato dovolací námitka souvisí i s další námitkou obviněného Ing. Valenty, že jednání účastníka musí zahrnovat vědomí o skutečnosti, že se účastní na úmyslném trestném činu hlavního pachatele a musí zároveň chtít, aby k jeho jednání přispěl svou účastí.

52. Je skutečností, že úvahy soudu prvního stupně prezentované v bodech 84. – 88. odůvodnění jeho rozsudku dospěly k výslovnému závěru o jednání obviněného Mitrofanova v přímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž takové vyjádření ve vztahu k jednání obviněného Ing. Valenty nebo obviněné ALW Industry zde chybí. Toto odvolací soud ostatně konstatoval v bodě 50. odůvodnění napadeného usnesení a správně dovodil, že byť odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně explicitně neuvádí konkrétní formu zavinění obviněných Ing.

Valenty a ALW Industry, je z jeho úvah prezentovaných v bodech 86. – 88. naprosto evidentní, že ve vztahu k základní skutkové podstatě zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterým byli tito dva obvinění uznáni vinnými, je dán přímý úmysl a ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě je dán závěr minimálně o nedbalostním zavinění.

53. V obecné rovině je třeba uvést, že spolupachatelství je třeba odlišovat od dalších forem trestné součinnosti, zejména od účastenství ve smyslu § 24 odst. 1 tr. zákoníku (organizátorství, návod a pomoc). Účastník podle § 24 tr. zákoníku bezprostředně přispívá k tomu, že došlo k naplnění zákonných znaků konkrétní skutkové podstaty trestného činu, avšak sám tyto znaky přímo nenaplňuje. Organizátorství, návod ani pomoc nejsou součástí společného jednání přímo směřujícího k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to pouze jednání podporující činnost (hlavního) pachatele, které nevykazuje znaky společného jednání ve smyslu § 23 tr.

zákoníku. Účastníkem ve formě pomoci na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku ten, kdo úmyslně umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník) [srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. § 1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 333)]. Skutečnosti rozlišující spolupachatelství a účastenství vyplývají i z judikatury Nejvyššího soudu (srov. mj. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.

2. 2018, sp. zn. 11 Tdo 140/2018, ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 137/2015, ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. 3 Tdo 604/2014, ze dne 26. 11. 2014, sp. zn. 8 Tdo 1208/2014, a další). Z těchto rozhodnutí je zároveň zjevné, že na spolupachatelství lze usuzovat pouze v případě aktivní účasti pachatele na jednání, které samo o sobě či v součinnosti s dalšími pachateli naplňuje (lhostejno jakou měrou či v jaké intenzitě) alespoň některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, popř. je oním článkem řetězu, který některý ze znaků skutkové podstaty vytváří.

Pomoc není součástí společného jednání přímo směřujícího k provedení činu, tedy k porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ale je to pouze jednání podporující činnost pachatele, které nevykazuje znaky úmyslného společného jednání ve smyslu § 23 tr. zákoníku.

54. Jak bylo uvedeno výše, Nejvyšší soud je v rámci uplatněného dovolacího důvodu vázán skutkovými zjištěními soudů v předchozím řízení. Z pohledu dovolacího soudu je proto třeba vyjít ze skutkové věty uvedené ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, následně rozvedené v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, která se věnují posouzení právní kvalifikace jednání obviněných Ing. Valenty a ALW Industry. Z popisu skutku obsaženého ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že obviněný Mitrofanov v úmyslu zkrátit daň z příjmů, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění (dále také jen daň a pojistné), vědomě vykazoval nižší než skutečné základy mezd pro výpočet této daně a pojistného, což mu bylo umožněno tím, že na základě dohody s obviněným Ing.

Valentou, tehdejším prokuristou ALW Industry, obviněný Mitrofanov za R.F.Morava Progress fakturoval ALW Industry jako provedenou práci pouze část práce odvedené zaměstnanci R.F.Morava Progress pro ALW Industry, a to pouze hodiny v rozsahu měsíčního fondu pracovní doby pro daný konkrétní měsíc. Rozdíl mezi skutečně odpracovanými hodinami jednotlivých agenturních zaměstnanců a fakturovaným počtem odpracovaných hodin byl podle dohody obviněných vůči společnosti ALW Industry fakturován jako tzv. poskytnuté služby.

Z této další části odpracovaných hodin nebyly sráženy a odváděny povinné odvody v podobě záloh na daň a pojistného, k čemuž obviněný Valenta vědomě vytvořil podmínky tím, že ALW Industry každý měsíc zasílala R.F.Morava Progress podklady pro takovou fakturaci v podobě dvojího výkazu odpracovaných hodin agenturních zaměstnanců. Konkrétně šlo o jeden výkaz se skutečně odpracovanými hodinami uváděnými pouze do maximální výše měsíčního fondu pracovní doby pro daný měsíc bez odpracovaných přesčasů a druhý výkaz se skutečně odpracovanými hodinami včetně odpracovaných přesčasů.

Oba obvinění si byli vědomi toho, že ve skutečnosti agenturní zaměstnanci odpracovali u ALW Industry práci i nad rámec měsíčního fondu pracovní doby a na základě takto zmanipulované fakturace vykazující nepravdivé snížení hodnoty skutečně odpracovaných hodin obviněný Mitrofanov přiznal a odvedl za R.F.Morava Progress nižší částky na dani a pojistném. Tímto svým jednáním zaviněně způsobili škodu v celkové výši 15 686 654 Kč.

55. Zejména z bodů 78. – 81. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a z bodů 34. – 43. odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že se oba rozhodující soudy zabývaly charakterem pomocného jednání obviněného Ing. Valenty, potažmo ALW Industry ve vztahu ke spáchání trestného činu obviněným Mitrofanovem jako pachatelem. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěly ke skutkovému závěru vyjádřenému ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Oba soudy poukázaly na skutečnost, že faktická spolupráce mezi R.F.Morava a ALW Industry fungovala již od července 2012, přičemž vedení dvojí evidence odpracovaných hodin za konkrétní měsíc muselo vycházet z dohody obviněných Mitrofanova a Ing. Valenty. Tento postup byl výhodný pro obě strany, neboť dvojí evidence umožnila obviněnému Mitrofanovi neodvádět z prací přesčas povinné odvody. Společnost ALW Industry na druhou stranu ušetřila minimálně na zákonných příplatcích za práci přesčas, o víkendech a svátcích. Existence dvojího výkazu odpracovaných hodin agenturními zaměstnanci napomáhala obviněnému Mitrofanovi v předstírání nižšího rozsahu povinnosti k zákonným odvodům a bránila tak odhalení trestné činnosti, neboť účetnictví R.F.Morava evidovalo výkaz odpracovaných hodin do maximální výše měsíčního fondu stanovené pracovní doby, čemuž odpovídala fakturace mzdových nákladů vůči ALW Industry. Na první pohled tak podklady poskytnuté z ALW Industry pro fakturaci měsíčních mzdových nákladů byly zcela v pořádku a odůvodňovaly hrazení povinných odvodů pouze v rozsahu maximální obvyklé pracovní doby v měsíci. Pomocné jednání obviněného Valenty, stejně jako obviněného Mitrofanova, tak bylo z hlediska jeho popsané podstaty vědomé a záměrné, tedy chtěné. V tom je nutné spatřovat úmysl přímý ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku jak ve vztahu k vědomosti o krácení daně (hlavním) pachatelem Mitrofanovem, tak i ve vztahu k jednání, kterým mu konkrétním způsobem k páchání trestného činu pomohl.

56. Dovolací námitka odvolávající se na vyjádření znalce Ing. Bohunovského, že po prohlédnutí účetnictví R.F.Morava Progress s.r.o. nebyly zjištěny žádné závady, které by neodpovídaly platným zákonům o účetnictví a daních, samo o sobě k projednávané věci nic neříká. Ostatně znalec se vyjádřil tak, že z pohledu zákona o účetnictví byla obě dvě účetnictví, tedy to, co obdržel od účetní, a druhé, které bylo získáno při domovní prohlídce a neodpovídalo prvnímu, vedeno správně, tedy v souladu se zákonem.

57. Výlučně k dovolání obviněné ALW Industry (dále také jen „dovolatelka“), které obdobně jako obviněný Ing. Valenta namítalo nesprávné posouzení subjektivní stránky jejího jednání, je třeba uvést, že konstatování o zavinění obviněné společnosti „minimálně ve vědomé nedbalosti“, citované na závěr bodu 86. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, se jednoznačně a nezpochybnitelně vztahuje k výši způsobené škody, tedy k okolnosti podmiňující použití trestní sazby uvedené v § 240 odst. 3 písm. a) tr.

zákoníku. Již odvolací soud v bodě 50. odůvodnění napadeného usnesení jasně konstatoval závěr o přímém úmyslu obviněné ALW Industry ve vztahu k naplnění znaků základní skutkové podstaty trestného činu, kterým byla uznána vinnou, s tím, že ve vztahu ke kvalifikované skutkové podstatě postačí zavinění nedbalostní. Vyložení závěru o naplnění, případně nenaplnění znaku konkrétní skutkové podstaty trestného činu, vyplývá vždy z odůvodnění rozhodnutí, v daném případě rozsudku prvostupňového soudu či usnesení soudu druhého stupně.

Opět je třeba zdůraznit, že dovolací soud při posouzení důvodnosti podaného dovolání musí vycházet z popisu skutku obsaženého ve výroku odsuzujícího rozsudku, přičemž obviněné ALW Industry se týká bod II. výroku rozsudku soudu prvního stupně. Z uvedeného je naprosto zřejmé, že ALW Industry zastoupená bývalým prokuristou Ing. Valentou, se dohodla s již zaniklou obchodní korporací R.F.Morava Progress jednající obviněným Mitrofanovem, že za účelem vykázání nižšího než skutečného základu mezd pro výpočet daně a pojistného bude fakturovat jako provedenou práci pouze část práce odvedené zaměstnanci R.F.Morava pro ALW Industry, a to

pouze hodiny v rozsahu měsíčního fondu pracovní doby pro daný konkrétní měsíc. Rozdíl mezi skutečně odpracovanými hodinami bude fakturován jako tzv. poskytnuté služby a z této další části odpracovaných hodin nebyly sráženy a odváděny povinné odvody. Z uvedeného popisu skutku tak jednoznačně vyplývá dohoda obviněné společnosti ALW Industry zastoupené prokuristou Ing. Valentou s obviněným Mitrofanovem o tom, jak bude vykazován počet odpracovaných hodin agenturních zaměstnanců s cílem, aby z odpracovaných přesčasových hodin nemusely být odváděny povinné odvody.

Za společnost ALW Industry jednal obviněný Ing. Valenta, který byl i jejím prokuristou, což odpovídá postavení osoby uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) zák. č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, přičemž ve smyslu § 8 odst. 2 písm. a) tohoto zákona lze obviněné společnosti přičítat spáchání trestného činu. Formulace užité v popisu skutku odsuzujícího výroku vzhledem k obviněné ALW Industry tak nevzbuzují pochybnosti o charakteru zavinění na účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr.

zákoníku ve vztahu ke zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku spáchaného obviněným Mitrofanovem. Uvedená námitka dovolatelky tak fakticky nereflektuje popis skutku z výroku odsuzujícího rozsudku, což nemůže naplňovat důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.

ř., ale reaguje na ne zcela dostatečné právní úvahy v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které doplnil a takto napravil v odůvodnění napadeného usnesení soud odvolací. Určité nedostatky v odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí však nezakládají žádný dovolací důvod, jak vyplývá z ustanovení § 265a odst. 4 tr. ř.

58. Dále dovolatelka namítala, že rozhodující soudy dostatečně nezohlednily fakt, že prokurista Ing. Valenta nechal rámcovou smlouvu předem prověřit firemním právníkem, který k postupu fakturace upravené ve smlouvě neměl žádné výhrady, což by mělo mít zásadní význam pro vyloučení úmyslného zavinění. Opět jde o námitku nepřípadnou, neboť žádnému z obviněných nebylo kladeno za vinu jednání související s uzavřením rámcové smlouvy o agenturním zaměstnávání z roku 2012 (č. l. 410–414). Rozsudek soudu prvního stupně ostatně dovodil, že v mnohých ohledech se obvinění uzavřenou rámcovou smlouvou vůbec neřídili. Tato dovolací námitka se proto s uplatněným dovolacím důvodem míjí.

59. Dovolatelka rovněž namítala, že rozhodující soudy neposoudily možnost omylu ve skutkových okolnostech podle § 18 tr. zákoníku, který má spočívat v tom, že prokurista Ing. Valenta byl uveden v omyl jednáním obviněného Mitrofanova. Opět je třeba poukázat na popis skutku uvedený pod bodem II. rozsudku soudu prvního stupně. Tento vychází ze vzájemné dohody obviněných Mitrofanova a Ing. Valenty, z čehož vyplývá, že uplatněná dovolací námitka konstruuje jiný skutkový stav spočívající v údajném uvedení obviněného Ing. Valenty obviněným Mitrofanovem v omyl. K takovému skutkovému závěru však dříve rozhodující soudy nedospěly a vznesená dovolací námitka proto uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Je možné doplnit, že dovolatelkou užitá argumentace neodpovídá ani dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

60. Za dovolací námitku podřaditelnou, byť s vyšší mírou tolerance, pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., lze považovat tvrzení, že dříve rozhodující soudy dovodily možnost vytvoření podmínek ke zkrácení daně prostřednictvím rozdílné fakturace odpracovaných hodin a tzv. služeb. Podle dovolatelky základem pro výpočet povinných odvodů nejsou žádné výkazy odpracovaných hodin, ale vyčíslené mzdy a další plnění zaměstnavatele zaměstnanci k výplatě. Je třeba připomenout, že dovolatelka byla uznána vinnou pro jednání, kterým její prokurista obviněný Ing. Valenta po předchozí dohodě s obviněným Mitrofanovem vědomě vytvářel podmínky pro to, aby obviněný Mitrofanov za pracovní agenturu R.F.Morava Progress z hodin odpracovaných jako práce přesčas nemusel odvádět povinné odvody. K tomuto dovolatelka vystavovala dvojí výkaz odpracovaných hodin, jeden s odpracovanými hodinami do maximální výše měsíčního fondu pracovní doby pro daný konkrétní měsíc bez odpracovaných přesčasů a druhý výkaz se skutečně odpracovanými hodinami včetně odpracovaných přesčasů. Na základě těchto výkazů obviněný Mitrofanov vyhotovoval pro dovolatelku fakturaci, v níž hodiny odpracované jako práce přesčas vykazoval jako služby, přičemž dovolatelka věděla, že z hodin odpracovaných jako práce přesčas agenturními zaměstnanci nebude obviněný Mitrofanov odvádět povinné odvody.

61. Je tedy třeba od sebe odlišit jednání, kterým pachatel již přímo naplňuje po objektivní stránce znaky skutkové podstaty trestného činu, a jednání, kterým účastník na spáchaném trestném činu, v daném případě pomocník podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, pachateli spáchání trestného činu umožňuje. V posuzované věci nastal právě tento případ, kdy jednání obviněné ALW Industry spočívající ve vedení dvojího rozdílného výkazu odpracovaných hodin za jednotlivé měsíce a jeho předání pracovní agentuře obviněného Mitrofanova umožnilo tomuto fakturovat zvlášť mzdové náklady zaměstnanců za odpracované hodiny do maximální výše měsíčního fondu pracovní doby v konkrétním měsíci a fakturovat zvlášť odpracované přesčasy v daném měsíci. Takto rozdělená fakturace pak obviněnému Mitrofanovi umožnila odvádět povinné odvody pouze z části hodin odpracovaných zaměstnanci agentury, a to do výše maximálního fondu pracovní doby v daném měsíci. Uvedená dovolací námitka ALW Industry je proto zjevně neopodstatněná.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

62. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., který uplatnil obviněný Ing. Valenta, spočívá v první alternativě v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Podané odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem ve veřejném zasedání řádně projednáno. Tato varianta dovolacího důvodu proto nemohla být naplněna. Druhá alternativa uvedeného zákonného ustanovení nemůže být naplněna, protože Nejvyšší soud neshledal důvodným dovolací námitky tohoto obviněného podřazené pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

V. Závěrečné shrnutí a způsob rozhodnutí

63. Závěrem Nejvyšší soud shrnuje, že dovolací námitky podřazené obviněným Mitrofanovem pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají žádné ze tří alternativ zde popsaných, a proto se s tímto dovolacím důvodem míjí. Dovolací námitka podřazená pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v tom, že bylo nesprávně dovozeno, že zákonné odvody stíhaly společnost R.F.Morava Progress s.r.o., je dovolací námitkou zjevně neopodstatněnou.

64. Pokud obviněný Ing. Valenta své dovolání zdůvodnil výhradami, které podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nejednalo se námitky důvodné, což je činí neopodstatněnými. Námitky podřazené obviněnými Ing. Valentou a ALW Industry pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v nesprávném posouzení subjektivní stránky jejich jednání rovněž nejsou opodstatněné. V případě obviněného Ing. Valenty Nejvyšší soud také neshledal naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.

65. Dovolací námitky obviněné ALW Industry podřazené pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívající v tom, že prokurista Ing. Valenta nechal rámcovou smlouvu předem prověřit firemním právníkem a že rozhodující soudy neposoudily možnost omylu ve skutkových okolnostech podle § 18 tr. zákoníku, se s jeho obsahovým vymezením rozešly. Pod uvedený dovolací důvod je možno podřadit námitku spočívající v tom, že prostřednictvím rozdílné fakturace odpracovaných hodin a tzv. služeb nedošlo k vytvoření podmínek ke zkrácení daně, ovšem tato je zjevně neopodstatněnou.

66. Nejvyšší soud proto dovolání všech tří obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná, přičemž tak za splnění podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 4. 12. 2025

JUDr. Vladimír Veselý předseda senátu

Vypracoval: Mgr. Daniel Plšek