6 Tdo 844/2024-333
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 10. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání, které
podal obviněný P. P. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024,
č. j. 11 To 123/2024-298, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 1 T 204/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 22. 2. 2024, č. j.
1 T 204/2023-278 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný
P. P. uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4
písm. b) tr. zákoníku, jehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu
dopustil tak, že:
v době od 24. 8. 2022 do 24. 7. 2023 v obci XY č. p. XY, okres XY, jako
ustanovený opatrovník P. P., nar. XY, rozsudkem Okresního soudu v Mladé
Boleslavi č. j. 26 Nc 542/2017-106 ze dne 10. 5. 2018 za nezjištěných okolností
v rozporu se zájmy jmenované si neoprávněně přisvojil její finanční prostředky
ve výši nejméně 664 659,95 Kč, které P. P. v srpnu 2022 obdržela od České
správy sociálního zabezpečení jako doplatek invalidního důchodu v celkové výši
790 184 Kč, přičemž uvedená částka byla dne 24. 8. 2022 vyplacena
prostřednictvím poukázky typu B P. P., nar. XY, na poště v XY, čímž P. P., nar.
XY, způsobil škodu ve výši nejméně 334 659,95 Kč.
2. Za uvedený trestný čin byl obviněný P. P. (dále jen „obviněný“)
odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24
měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku
podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců.
3. Poškozená P. P. byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s uplatněným
nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o
němž Krajský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 23. 5. 2024, č. j. 11 To
123/2024-298, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které
opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. s tím, že
připomenul obsah jednotlivých bodů odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu,
přičemž zároveň zopakoval svoji argumentaci z odvolacího řízení. Současně
prostřednictvím své obhájkyně zkonstatoval, že „v žádném případě jsem ty peníze
nepřebral za nezjištěných okolností, ale normálně na poště proti mojí občance.
Jak může kdokoli říct, že jdu proti zájmům mé dcery. JAK můžou cizí lidé mluvit
za moji dceru, tu vůbec neviděli. Vůbec neznají můj vztah s dcerou. Poukazuji
na nekorektní postup policistky B. a paní státní zástupkyně. Já jsem bojoval za
důchod dcery, celou dobu akorát to nikoho nezajímalo. Sám soudce 2 stupně dále
prohlásil, že není dokázáno, kam jsem ti peníze dal. Další důkaz mé nevinny je
to, že jsem dal na účet 330 000 Kč. Kdybych mněl tu možnost hned, tak nebyl
žádný problém“.
6. Obviněný, jak již řečeno, zopakoval svůj pohled na předkládanou věc,
a to následovně. V minulosti byl postižen exekucemi a velmi se bál, aby peníze,
které náležely jeho dceři, nebyly tímto ohroženy. Zároveň byl určen správcem
majetku dcery a nechtěl, aby se k jejím penězům kdokoliv dostal. To podle něj
odpovídá skutkovým okolnostem, tedy že byl exekučním dlužníkem a potřeby dcery
řádně uspokojoval. Dcera byla 10 let bez jakéhokoliv příjmu a on ji musel
živit, což systémově nikomu nevadilo a nikdo mu nepomohl. Následně se postaral
o to, aby jí byl vyplácen invalidní důchod, neboť je nemocná a má na něj nárok.
Takto učinil, aby dcera měla důstojný život, nikoliv proto, aby peníze následně
zpronevěřil.
7. Následně namítl, že nebyl poučen, že jako opatrovník musí prokázat,
jak naložil s každou korunou, kterou ve prospěch dcery vynaloží. Neschopnost
doložit účetní doklady k veškerým, i běžným, platbám z něj nedělají zločince.
Pokud soudy konstatovaly, že s finančními prostředky své dcery naložil neznámým
způsobem, pak je třeba podotknout, že pouze nedoložil doklady. Způsob naložení
s nimi vyplynul z jeho výpovědi. Finanční prostředky byly užity na úhradu
potřeb jeho dcery. Soud druhého stupně však souhlasil se soudem prvního stupně,
že nedoloženou částku rozhodně nepoužil ve prospěch opatrovanky, s tím, že s
ohledem na výši chybějící částky nelze věřit tomu, že by za 11 měsíců vynaložil
měsíčně dalších cca 30 400 Kč na běžné výdaje dcery a výlety autem (když nad
rámec toho řadu výdajů za stejné období vyúčtoval, a ještě měl od 5. 9. 2022
každý měsíc k dispozici invalidní důchod dcery). K tomu obviněný výslovně
namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by takové prostředky užil pro sebe.
8. Nebylo tedy nijak prokázáno, že by si peníze jakkoli přisvojil a užil
k uspokojení vlastních potřeb, tedy že by je zpronevěřil. Obviněný nepije,
nehraje automaty, nemá nic, za co by peníze měl utratit. Peníze dcery navíc
nepotřebuje, má své. Z uvedených důvodů nechápe, jak může být napadán, že
sebral dceři peníze. Neudělal by nikdy nic, co by bylo v rozporu s jejím
zájmem. Cítí se být odsouzen zcela nespravedlivě a křivě, přičemž nerozumí
tomu, jak kdokoliv přišel na to, že se dopustil protiprávního jednání.
Vyšetřovatelka, paní B., na něj od počátku vytvářela psychický tlak. Při
podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry byl nesmyslně povinen podrobit
se odběru DNA, otisků prstů a pořízení fotografie. Policie s ním jednala jako
by již byl odsouzen, což vnímá jako protiprávní. Má za to, že v jeho případě
nebyla ctěna presumpce nevinny.
9. V případě, že by ho soud „shledal nevinným ze spáchání trestného činu
zpronevěry“, nebyl by důvod, aby nemohl vykonávat funkci opatrovníka dcery. Tím
by se staly rozsudky Okresního soudu v Mladé Boleslavi, který rozhodl o změně
opatrovníka kvůli podezření, že se obviněný dopustil zpronevěry, nepodložené. I
to podle něj může mít vliv na rozhodnutí soudu v této trestní věci, neboť
zproštěním viny by se ukázalo, že rozsudky přijaté v opatrovnickém řízení byly
chybné. On se však skutečně obával, aby kvůli jeho exekucím nebyly postiženy
peníze jeho dcery. Sám se již rok a půl snaží o to, aby svou situaci vyřešil
insolvencí. V důsledku odsouzení se může stát, že tato snaha bude marná.
10. Současně podle obviněného není správný závěr soudu o tom, že za
relevantní je možno pokládat pouze účetní doklady do data 24. 7. 2023, kdy byl
poškozené ustanoven veřejný opatrovník. Skutečnost, že s finančními prostředky
poškozené nakládal opatrovník, ještě nezakládá jeho trestní odpovědnost za
zločin zpronevěry, když si tyto finanční prostředky nepřisvojil, ale byly
prokazatelně využity ve prospěch poškozené. Nebyl tak naplněn znak skutkové
podstaty daného trestného činu, který spočívá v přisvojení si peněz. Nebyla
naplněna ani subjektivní stránka skutkové podstaty, tj. požadavek na jeho
úmyslné jednání. V žádném případě nejednal v přímém úmyslu, ale ani v úmyslu
nepřímém, který vyžaduje, aby věděl, že způsobem, jakým jedná, trestný čin
spáchat může, a pro případ, že se tak skutečně stane, je s tím srozuměn.
Nechtěl se dopustit trestného činu, bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že
se tak nestane. Byl přesvědčen, že když by peníze uložil na účet, ač veden na
jméno dcery, mohla by o ně dcera přijít. Byl motivován snahou ochránit její
prostředky, když s nimi měl hospodařit a byl v exekuci. Takové jednání je
nedbalostní. K naplnění trestní odpovědnosti za trestný čin zpronevěry je však
třeba úmyslného zavinění.
11. Obviněný nakonec požádal dovolací soud, aby zvážil všechny okolnosti
případu z pohledu jeho vnitřního poměru k věci. Jeho subjektivní poměr se
navenek projevuje v jeho jednání, které bylo vedeno úmyslem zajistit dceři
finanční prostředky na její živobytí a zlepšení jejího standardu. Obviněný
přitom vůbec nevěděl, že se může dopustit trestného činu, a proto nemůže být
uznán vinným.
12. Na základě výše uvedených skutečností obviněný navrhl, aby Nejvyšší
soud podle § 265k odst. 1 a § 265m odst. 1 tr. ř. dovoláním napadené rozhodnutí
zrušil a sám rozhodl rozsudkem, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
13. K dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního
zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zrekapituloval dovolací
argumentaci uvedl, že v posuzované věci není dán dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť v ní nelze shledat žádný, natož extrémní rozpor
mezi provedenými důkazy a soudem učiněnými skutkovými zjištěními u skutku, z
něhož byl obviněný uznán vinným. Jde tak spíše o nesouhlas obviněného a o jeho
polemiku spočívající v odlišném hodnocení provedených důkazů a skutkového stavu
zjištěného soudy.
14. V posuzované věci je zásadním skutkovým zjištěním to, zdali
obviněný, jako opatrovník své dcery, využil nebo nevyužil ve prospěch
opatrované finanční prostředky od České správy sociálního zabezpečení ve výši
790 184 Kč. Důkazně bylo doloženo využití finančních prostředků ve prospěch
opatrované jen zčásti, další část finančních prostředků obviněný složil na
bankovní účet zřízený novým opatrovníkem. Využití svěřených finančních
prostředků ve výši uvedené v popisu skutku ve prospěch P. P. nebylo doloženo.
Skutkový závěr, že obviněný v popisu skutku vyčíslenou část svěřených
finančních prostředků použil ve prospěch své dcery, nelze z provedených důkazů
logicky dovodit. Argumentace obviněného o využití finančních prostředků
uvedených v popisu skutku ve prospěch své dcery, byla uplatňována obviněným v
rámci obhajoby před nalézacím soudem a také v odvolání, přičemž soudy na ni
dostatečně reagovaly v odůvodnění svých rozhodnutí.
15. Stran namítaného naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř. státní zástupce uzavřel, že v předkládané věci je nesprávné
právní posouzení skutku obviněným činěno na podkladě jiných skutkových
zjištění, resp. popření skutkových zjištění učiněných soudy. Právní kvalifikace
skutku jako zločinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. b)
tr. zákoníku, je právní kvalifikací správnou a odpovídající skutkovým zjištěním
soudů, která logicky plynou z provedeného dokazování.
16. K dovolacím námitkám týkajícím se nenaplnění objektivní a
subjektivní stránky trestného činu pak státní zástupce uvedl, že všechny znaky
zločinu zpronevěry byly naplněny. Přisvojení si svěřených finančních prostředků
vyčíslených v popisu skutku logicky plyne z provedeného dokazování, úmyslnou
formu zpronevěry předmětných finančních prostředků dokládá obviněným předložené
falsum příjmového pokladního dokladu ze dne 15. 5. 2023 s vykázaným zůstatkem
505 000 Kč ve prospěch opatrované dcery. Pokud neměl obviněný záměr si svěřené
prostředky přisvojit a nepřisvojil si je, neměl by důvod dokládat využití
finančních prostředků falešným příjmovým pokladním dokladem o složení platby v
hotovosti v České pojišťovně.
17. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném
zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.,
dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasil s tím,
aby Nejvyšší soud podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání
učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III.
Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal,
zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou
osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad
pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho
odmítnutí.
19. Dospěl přitom k závěru, že dovolání podané proti usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 23. 5. 2024, č. j. 11 To 123/2024-298, je přípustné z
hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou
oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolání,
které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle § 265f odst. 1 tr. ř., podal
prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr.
ř., ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným
ustanovením.
20. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z
důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Obecně pak platí, že obsah
konkrétních uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího
důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení tohoto dovolacího důvodu podle
§ 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující
některý z dovolacích důvodů.
21. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění
znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo
jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v
případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Nejvyšší soud považuje za vhodné nejprve konstatovat, že námitky
obviněného přichází v úvahu formálně podřadit, a to s jistou mírou tolerance,
pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první
alternativě.
24. Se zřetelem k tomu, že i sám obviněný upozornil na to, že ve svém
dovolání opakuje obhajobu, kterou již uplatnil v odvolacím řízení, je třeba
zmínit, že pokud je dovolání založeno na opakování námitek uplatněných v
předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se soudy obou stupňů dostatečně
a správně vypořádaly, pak je zpravidla nutné je označit jako zjevně
neopodstatněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp.
zn. 5 Tdo 86/2002, resp. ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002). Nad to
však Nejvyšší soud uvádí následující.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě
25. Pod uvedený dovolací důvod je formálně, jak již řečeno s jistou
mírou tolerance, možno podřadit mimo jiné ty námitky obviněného, podle kterých
není přesný závěr, že s financemi své dcery naložil neznámým způsobem. On pouze
nedoložil doklady, způsob naložení s nimi však popsal ve své výpovědi – byly
použity na potřeby dcery. Naopak nebylo prokázáno, že by je užil pro sebe.
Prokázáno nebylo ani to, že by si peníze přisvojil a užil k uspokojení
vlastních potřeb. Současně není správný závěr, že za relevantní je možno
pokládat pouze účetní doklady do data 24. 7. 2023, kdy byl poškozené ustanoven
veřejný opatrovník. Skutečnost, že s financemi nakládal opatrovník, nezakládá
jeho trestní odpovědnost, když on si je nepřisvojil, ale byly prokazatelně
využity ve prospěch poškozené.
26. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými
zjištěními ve smyslu zmíněné první alternativy daného dovolacího důvodu se
jedná tehdy, když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy,
když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky
přijatelných způsobů jejich hodnocení, a dále když skutková zjištění soudů jsou
opakem toho, co je obsahem provedených důkazů (přiměřeně viz nález Ústavního
soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne
30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další). Za případ extrémního (zjevného)
nesouladu ovšem nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující
požadavky formulované zněním § 2 odst. 6 tr. ř. ústící do skutkových a právních
závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu stěžovatele, leč jsou z obsahu
provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a
požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich
souhrnu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. II. ÚS
840/24).
27. Ve vztahu k první alternativě tohoto dovolacího důvodu musí
dovolatel ve své dovolací argumentaci takový zjevný rozpor osvědčit, tj.
konkrétně uvést, proč má za to, že tu takový očividný rozpor existuje. Jinými
slovy, nemůže se uchýlit jen k tomu, že poukáže na existenci rozporných a
vzájemně si odporujících důkazů, či uplatní námitky vůči hodnocení důkazů
soudem ve snaze prosadit jejich vlastní (jeho zájmům prospěšnější)
interpretaci. Shodný výklad sdílí i Ústavní soud, jak lze doložit např. na jeho
usnesení ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. I. ÚS 3298/22, podle kterého „není-li z
obsahu dovolacích námitek směřujících do oblasti dokazování a zjišťování
skutkového stavu a priori zjevné, že odpovídají hypotéze § 265b odst. 1 písm.
g) trestního řádu, není Nejvyšší soud povinen sám aktivisticky prověřovat
dokazování provedené nižšími soudy a jejich skutkové závěry nad rámec dovolací
argumentace, neboť takový postup by byl v rozporu s § 265i odst. 3 trestního
řádu, který nařizuje Nejvyššímu soudu přezkoumávat napadená rozhodnutí pouze v
,v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání‘ … Dovolací důvod podle současného
§ 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu oproti tomu vyžaduje podstatně
konkrétnější vymezení, kterých rozhodných skutkových zjištění se dovolatelova
námitka týká a v čem konkrétně je spatřován jejich zjevný rozpor s provedenými
důkazy a proč jsou tato skutková zjištění podstatná, které důkazy nebyly
provedeny a proč byly podstatné, či v čem spočívá procesní nepoužitelnost
důkazů, z nichž byly skutkové závěry vyvozeny“.
28. Po přezkoumání věci Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uplatněné
námitky nemají potenciál zjevný rozpor, ve smyslu bodu 27. tohoto rozhodnutí,
osvědčit, neboť obviněný konkrétně neuvádí, v čem v předkládané věci zjevný
rozpor spatřuje. Jedná se totiž zejména o prosazování vlastního skutkového
tvrzení o tom, co se vlastně událo. Existence případného zjevného rozporu mezi
učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy ovšem nemůže být
založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů či vlastní
skutková tvrzení a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz
přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo
1268/2013).
29. Nehledě na uvedené je třeba konstatovat, že zjevný rozpor mezi
rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, a obsahem provedených důkazů v předkládané věci ani není dán.
Soud prvního stupně provedl úplné dokazování, přičemž při hodnocení důkazů
postupoval důsledně v mezích ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Jeho skutková
zjištění mají přitom odpovídající obsahové zakotvení v důkazech provedených v
rozsahu odpovídajícím ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř. Nejvyšší soud proto
neshledal, že by učiněná skutková zjištění soudu prvního stupně, se kterými se
ztotožnil i odvolací soud, postrádala obsahovou spojitost s důkazy, že by
skutková zjištění soudů nevyplývala z důkazů při žádném z logicky přijatelných
způsobů jejich hodnocení, anebo že by skutková zjištění soudu byla opakem toho,
co je obsahem provedených důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Své
hodnotící úvahy také soud prvního stupně patřičně vyjádřil v odůvodnění svého
rozhodnutí způsobem, který odpovídá požadavkům § 125 odst. 1 tr. ř. V
podrobnostech tedy zásadně postačí odkázat na rozhodnutí soudů nižších stupňů.
Taktéž porušení principu presumpce neviny Nejvyšší soud neshledal.
30. S ohledem na skutečnosti v této části rozhodnutí uvedené Nejvyšší
soud pouze nad rámec poznamenává, že za nesporné je nutno označit skutečnost,
že obviněný převzal částku ve výši 790 184 Kč, která byla vyplacena poškozené,
neboť v danou dobu byl jejím opatrovníkem. Dne 24. 7. 2023 pak byla poškozené
ustanovena opatrovnicí obec Dolní Krupá. Od této chvíle tak obviněný nebyl
oprávněn nakládat s financemi poškozené. Soudy nižších stupňů, především soud
prvního stupně, proto nepochybily, když posuzovaly nakládání s danou částkou od
jejího převzetí do 24. 7. 2023 a stejně tak nepochybily, pokud braly v úvahu
pouze účetní doklady vystavené do tohoto data. Tyto správně odečetly od původní
částky (790 184 Kč), která představuje celkový objem finančních prostředků,
které obviněný převzal. Od této částky, a to v jeho prospěch, odečetly i částku
330 000 Kč, již sám vložil na účet poškozené, který zřídila obec Dolní Krupá
jako její opatrovnice. Částka, která vznikla po odečtení celkové výše
relevantních doložených účtenek a financí vložených na účet obviněné od původně
převzatého finančního obnosu, představuje způsobenou škodu. Tato činí 334
659,95 Kč. O škodu se v daném případě jedná proto, že jde o částku, se kterou
byl obviněný oprávněn nakládat výlučně ve prospěch poškozené, avšak naložil s
ní v rozporu s tímto účelem. Sám ani nepopírá, že měl tyto finanční prostředky
k dispozici. Naopak uvedl, že ví, kde se nachází nebo co se s nimi stalo, pouze
uvedené odmítl sdělit orgánům činným v trestním řízení, případně nedodal účetní
doklady (sám sdělil, že některé „zašantročil“). Nikoliv nelogickým je ovšem
závěr soudů, že s ohledem na výši chybějící částky není možno uvěřit tomu, že
by obviněný za 11 měsíců vynaložil měsíčně dalších cca 30 400 Kč (výše
způsobené škody vydělená počty měsíců, které oddělují převzetí finanční částky
a ustanovení obce opatrovnicí poškozené) na běžné výdaje dcery a výlety autem,
a to navíc za situace, kdy nad rámec této částky řadu výdajů za stejné období
doložil a ještě měl od 5. 9. 2022 každý měsíc k dispozici invalidní důchod
dcery v částce převyšující 14 000 Kč.
31. Pokud obviněný uvádí, že peníze použil ve prospěch poškozené, pak
taková obhajoba sama o sobě nemůže se zřetelem k obsahu další důkazní materie
obstát, a především není způsobilá vyvolat důvodné (rozumné) pochybnosti o
zjištění (závěru), podle něhož je obviněný neužil v souladu s jejich jasně
definovaným účelovým určením – uspokojením potřeb své dcery, nýbrž jinak,
způsobem mařícím tento účel svěření. Jedná se tedy pouze o osamocené a ničím
nepodpořené tvrzení, jež je spolehlivě vyvráceno ostatními provedenými důkazy
(např. zjevně nepravdivým příjmovým platebním dokladem na č. l. 109, o kterém
se Generali Česká pojišťovna a.s. vyjádřila tak, že byl zřejmě vystaven
účelově, ačkoliv k tomu nebyl obviněný oprávněn, a ke kterému je ve shodě se
státním zástupcem možno poznamenat, že pokud by obviněný neměl záměr si
finanční prostředky přisvojit, neměl by ani důvod dokládat jejich využití
falešným příjmovým pokladním dokladem o složení platby v hotovosti v České
pojišťovně). V kontextu dosud uvedeného je třeba upozornit také na to, že
tvrzení obviněného jsou v určitém směru protichůdná. Na jednu stranu totiž
tvrdí, že finanční prostředky jeho dcery uložil na soukromý fond, ke kterému
nikomu nesdělil bližší informace tak, aby o peníze nepřišla, na druhou stranu
však obci, jako nové opatrovnici poškozené, předal „pouze“ 330 000 Kč z celkové
částky 790 184 Kč (i když doložil, jak naložil s částí rozdílu mezi těmito
částkami). Navíc, pro založení trestní odpovědnosti za trestný čin zpronevěry
není třeba prokázat, že finanční prostředky využil obviněný výlučně pro svůj
vlastní prospěch, neboť uvedené není znakem dané skutkové podstaty. Je však
možné přitakat tomu, že skutečnost, že s financemi poškozené nakládal veřejný
opatrovník, nezakládá trestní odpovědnost obviněného za trestný čin zpronevěry.
Nutno však poznamenat, že skutek, jehož se dopustil, je vymezen dobou od
převzetí finančních prostředků od České správy sociálního zabezpečí do
okamžiku, kdy se opatrovníkem poškozené stala obec. Od této chvíle (tedy od
ustanovení obce opatrovníkem poškozené) v jeho jednání žádný trestný čin
spatřován není. Z tohoto důvodu soudy nižších stupňů do svých úvah zahrnuly,
jak již výše řečeno, pouze účtenky, které byly vystaveny do tohoto data (do 24.
7. 2023).
32. Ačkoliv obviněný v souvislosti s námitkami týkajícími se naplnění
znaku „přisvojení si cizí věci“ u trestného činu zpronevěry a dále naplnění
jeho subjektivní stránky uplatnil také dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř., jeho dovolací argumentace směřovala de facto spíše do oblasti
dokazování a z toho vyplývajících skutkových zjištění, neboť teprve z těchto
výhrad obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku. Obiter
dictum je však vhodné uvést následující.
33. Skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry podle § 206 odst. 1 tr.
zákoníku naplní ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí
tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Kvalifikovanou skutkovou podstatu
podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku pak naplní ten, kdo uvedeným jednáním způsobí
větší škodu. Nakonec, v § 206 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pak přistupuje
znak spočívající v tom, že pachatel spáchá takový čin jako osoba, která má
zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného.
34. Nejprve tedy ke znaku spočívajícímu v přisvojení si věci, v
posuzovaném případě peněz. Pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla
svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc
dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel
svěření. Přisvojení je tedy takové nakládání pachatele s věcí, které má trvale
vyloučit svěřitele z dispozice s věcí [Šámal, P. Zpronevěra (§ 206). In: Šámal,
P. a?kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s.
2589.]. Přisvojením takové věci se nerozumí získání věci do vlastnictví, neboť
trestným činem nelze nabýt vlastnického práva, nýbrž získání možnosti neomezené
dispozice s věcí, resp. možnost nakládat s ní jako s vlastní, není však
rozhodné, jak poté pachatel s přisvojenou věcí, která mu byla svěřena, skutečně
nakládá.
35. Vzhledem k významu uvedeného znaku tedy není podstatné, jak obviněný
se zpronevěřenými penězi naložil v tom smyslu, že je nutně nemusel využít ve
svůj prospěch (např. umořit s nimi své dluhy). Důležité je, že je vynaložil v
rozporu s jejich účelem (tedy jinak než ve prospěch poškozené). Pokud tedy
soudy nižších stupňů vycházely ze zjištění, že obviněnému byly finanční
prostředky svěřeny a měl je k dispozici a dále z nikoliv nelogického skutkového
závěru, že není věrohodné jeho tvrzení, že za 11 měsíců vynaložil ve prospěch
poškozené měsíčně dalších cca 30 400 Kč na její běžné výdaje a výlety autem s
tím, že nad rámec této částky řadu výdajů za stejné období doložil a ještě měl
od 5. 9. 2022 každý měsíc k dispozici invalidní důchod dcery v částce
převyšující 14 000 Kč, je možné učinit závěr, že s danými finančními prostředky
bylo naloženo v rozporu s jejich účelem, tedy, že byly obviněným přisvojeny.
36. Nad rámec uvedeného závěr o naplnění znaku „přisvojení si“ podporuje
také skutečnost, že obviněný poté, co byl odvolán z funkce opatrovníka
poškozené a této byla opatrovnicí jmenována obec Dolní Krupá, nové opatrovnici
nepředal veškeré informace o tom, jakým způsobem naložil s penězi poškozené a
zejména, tvrdí-li, že peníze pro dceru uložil na soukromém fondu, neumožnil
obci přístup k nim a nakládání s nimi. Je sice pravdou, že na účet zřízený
novou opatrovnicí ve prospěch poškozené vložil částku ve výši 330 000 Kč,
nesdělil ji však, jak bylo naloženo se zbylými finančními prostředky. Uvedené
nové opatrovnici nesdělil i přes to, že se již nemusel strachovat o to, že jeho
dceři někdo zabaví tyto finanční prostředky na jeho exekuce, když je měl vydat
a nemohl s nimi již nijak disponovat či nakládat.
37. Pokud jde o subjektivní stránku daného trestného činu, s obviněným
se lze ztotožnit, že se v případě zpronevěry jedná o úmyslný trestný čin. Je
však třeba upozornit, že soudy nižších stupňů mu není kladeno za vinu, že by
snad jednal v úmyslu přímém. Naopak, soudy se shodly na tom, že obviněný jednal
v úmyslu nepřímém. Jednáním v nepřímém úmyslu se podle § 15 odst. 1 písm. b)
tr. zákoníku rozumí situace, kdy pachatel věděl, že svým jednáním může porušit
nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem, a pro případ, že je způsobí, byl
s tím srozuměn.
38. Soud prvního stupně uzavřel, že obviněný nemohl jednat nedbalostně,
když i sám uvedl, že měl obavy, aby peníze nebyly použity na exekuce, a proto
nezaložil poškozené účet, na který by peníze vložil a transparentně s nimi
nakládal. Dopustil se tak skutku minimálně v úmyslu nepřímém. S uvedeným se
Nejvyšší soud ztotožňuje a doplňuje, že obviněný jako opatrovník poškozené
musel každoročně opatrovnickému soudu dokládat, jakým způsobem hospodaří s
jejími finančními prostředky. To i učinil, a to minimálně v letech 2018 a 2020,
tedy o této své povinnosti věděl (na situaci nic nemění ani to, že poškozená v
uvedených letech žádné příjmy neměla). Obviněný tedy věděl, že jeho povinností
je transparentně nakládat i s částkou ve výši 790 184 Kč, což však neučinil, z
čehož plyne minimálně jeho srozumění s možným porušením zájmu chráněného
(nejen) trestním zákonem. Nad to byl několikrát upozorňován na to, a to již v
opatrovnickém řízení, že je nutné (aby jeho jednání nebylo protiprávní)
doložit, co se s danými finančními prostředky stalo, přičemž byl ujišťován, že
jeho domnění, že peníze budou zajištěny v exekučním řízení, je zcela mylné,
neboť nemůže dojít k zabavení finančních prostředků, které nejsou jeho.
39. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší soud konstatuje, že nedošlo k naplnění
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě.
Další dovolací námitky
40. Ostatní námitky obviněného neodpovídají žádnému ze zákonem
vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 tr. ř. a nemají ani potenciál
k osvědčení závěru o porušení pravidel spravedlivého procesu.
V.
Způsob rozhodnutí
41. Z rozvedených skutečností plyne, že ty dovolací námitky, jež bylo
možno formálně podřadit pod některý z dovolacích důvodů ve smyslu § 265b odst.
1 tr. ř., byly zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného
jako celek odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., přičemž tak za splnění
podmínky uvedené v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání.
Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i
odst. 2 tr. ř., podle něhož [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání
Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti
vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 10. 2024
JUDr. Vladimír Veselý
předseda senátu