7 As 159/2022- 11 - text
7 As 159/2022 - 12 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Michala Bobka v právní věci žalobce: P. Č., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2022, č. j. 14 A 48/2022 9,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[1] Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) domáhal zrušení rozhodnutí žalované, kterým zamítla žádost žalobce o určení advokáta k poskytnutí právní služby dle § 18c zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů. Jednání žalobce označila žalovaná za sudičské. Poukázala na skutečnost, že ve své evidenci registruje stovky žádostí žalobce o určení advokáta.
[2] Městský soud zamítl žádost žalobce o přiznání osvobození od soudních poplatků. Konstatoval, že žalobce sdělil soudu ohledně svých majetkových poměrů značně neurčité a zčásti nevěrohodné údaje. Svá tvrzení ani řádně nedoložil. Soud nepřistoupil k tomu, aby žalobce vyzval k odstranění těchto nedostatků. Konstatoval, že žalobce zneužívá institutu osvobození od soudních poplatků. Žalobce vede před městským soudem množství řízení, v nichž byl opakovaně dostatečně procesně poučen. Ze způsobu vedení sporu je zřejmé, že žalobci nejde o ochranu jeho veřejných subjektivních práv, ale o vedení sporu jako takového. V takovém případě je spravedlivé, aby nesl náklady řízení sám. II.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) napadl usnesení městského soudu přípisem. Ten lze při značné míře kognitivní disonance vyhodnotit jako kasační stížností. V něm se domáhá „kasace písemností MěS v Praze“ s údajně téměř totožným až nonsenuálním zněním v záležitosti osvobození od soudního poplatku. Rozhodnutí městského soudu je označeno za sáhodlouhé paušalizující invektivy, které necitují žalobní důvody žalobce, ale odůvodnění aktu ČAK. Stěžovatel nicméně uzavřel své podání v pozitivní rovině, když vyjádřil spokojenost nad skutečností, že „si onen „soud“ tentokráte nedovolil zpochybňovat chudobnost žalobce“.
III.
[4] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014
19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Stěžovatele tedy v projednávané věci netíží poplatková povinnost. Ze stejného usnesení rozšířeného senátu plyne, že stěžovatel v tomto typu řízení nemusí být zastoupen advokátem ve smyslu § 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“).
[5] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou.
[6] Individuální osvobození od soudních poplatků je procesní institut, jehož účelem je ochrana účastníka, který se nachází v tíživých poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Tento druh osvobození od soudních poplatků je upraven v § 36 odst. 3 s. ř. s., v němž je uvedeno, že [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[7] Z citovaného ustanovení vyplývá, že pro přiznání částečného osvobození od soudních poplatků musí být splněny následující podmínky: účastník řízení požádal o osvobození, jeho návrh není zjevně neúspěšný a doložil nedostatek příjmů. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela přitom lze pouze výjimečně, jsou li pro to zvlášť závažné důvody (srov. i usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 5. 2014, č. j. 7 As 68/2014 50).
[8] Navrhovatel žádající o osvobození od soudních poplatků proto musí osvědčit, že jsou v jeho případě splněny zákonem stanovené předpoklady (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009
95, č. 2163/2011 Sb. NSS). Je tedy na něm, aby dostatečně konkrétně popsal své osobní a majetkové poměry a současně doložil listiny prokazující nemajetnost (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004
50, č. 537/2005 Sb. NSS). Právní úprava institutu individuálního osvobození od soudních poplatků neukládá soudu povinnost, aby sám za účastníka vyhledával další skutečnosti, které mají jeho nedostatek prostředků k uhrazení soudního poplatku dokládat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. 1 Aps 2/2012 11). Stěžovatele jako žadatele o toto dobrodiní ze strany státu tak tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 7. 2017 č. j. 6 As 228/2017 9). Aby bylo možné žádosti vyhovět, je stěžovatel povinen nejen tvrdit, že nemá dostatečné prostředky na zaplacení soudního poplatku, nýbrž musí tuto skutečnost také soudu prokázat.
[9] Nejvyšší správní soud souhlasí s městským soudem, že stěžovatel řádně netvrdil a nedoložil své majetkové poměry. Stěžovatel zaslal soudu v návaznosti na výzvu k zaplacení soudního poplatku prohlášení, ve kterém uváděl zcela obecné důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků a dokládal některé údaje týkající se jeho majetkových poměrů. Toto prohlášení však, jak správně uvedl městský soud, bylo nekompletní a neurčité. Městský soud pak postupoval v souladu s výše uvedenou judikaturou, když dospěl k závěru, že stěžovatel ve vztahu k prokázání nemajetnosti neunesl důkazní břemeno. Jeho postupu konvenuje i recentní judikatura, která se týká přímo stěžovatele (srov. např. rozsudky ze dne 4. 11. 2021, č. j. 3 As 305/2021 12, ze dne 3. 1. 2022, č. j. 2 As 285/2021 23 atp.). Městský soud tedy při formulaci svých závěrů postupoval zcela v mezích právní úpravy a judikatury.
[10] I další postup městského soudu odpovídal judikatuře Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudky ze dne 30. 9. 2021, č. j. 10 As 371/2021 11, ze dne 17. 9. 2021, č. j. 8 As 207/2021 15, či ze dne 16. 9. 2021, č. j. 9 As 199/2021
12). Zcela obecná polemika stěžovatele se závěry městského soudu proto nevyvolává nezákonnost jeho usnesení. Podobně jako městský soud i Nejvyšší správní soud musí podtrhnout velké množství sporů vedených stěžovatelem, ve kterých opakuje stále podobné argumenty, a odmítá tak respektovat již dříve vydaná rozhodnutí soudů, která tyto argumenty již neuznaly opodstatněnými. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 10. 2011, č. j. 7 As 101/2011
66, vyplývá, že „osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory podle své libosti,“ nýbrž zajistit, aby v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní spor vedly, jim nedostatek prostředků nebránil v účinné soudní ochraně. I v této dimenzi se rovněž nelze než připojit k závěru učiněnému městským soudem: pokud za těchto podmínek, tedy podobným způsobem a rozsahem, stěžovatel trvá na uplatňování svých práv soudní cestou, nechť tak činí na své náklady.
[11] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou (§ 110 odst. 1 s. ř. s.).
[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 1 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Žalované pak nevznikly v tomto řízení náklady nad rámec její běžné činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 22. srpna 2022
David Hipšr předseda senátu