I. Je-li občanské sdružení založeno teprve po zahájení správního řízení a podá-li
žádost podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pak je
třeba je informovat o již zahájených řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy
ochrany přírody a krajiny, a umožnit mu účast v nich, lze-li toho ještě dosáhnout bez
neúnosného prodloužení řízení. II. Občanské sdružení, které existuje v době, kdy je oznámeno nařízení veřejného ústního jednání (§ 87 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006), se již nemůže po konání tohoto jednání stát účastníkem řízení, a tedy ani uplatňovat námitky.
I. Je-li občanské sdružení založeno teprve po zahájení správního řízení a podá-li
žádost podle § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, pak je
třeba je informovat o již zahájených řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy
ochrany přírody a krajiny, a umožnit mu účast v nich, lze-li toho ještě dosáhnout bez
neúnosného prodloužení řízení. II. Občanské sdružení, které existuje v době, kdy je oznámeno nařízení veřejného ústního jednání (§ 87 odst. 1 stavebního zákona z roku 2006), se již nemůže po konání tohoto jednání stát účastníkem řízení, a tedy ani uplatňovat námitky.
Na žádost společnosti Fabionn, s. r. o., stavební úřad dne 9. 3. 2011 oznámil, že bylo zahájeno územní řízení a vyhlásil veřejné ústní
jednání na den 12. 4. 2011. Žalobce byl registrován dne 16. 3. 2011 a dne 23. 3. 2011 stavební úřad obdržel jeho žádost o poskytování
informací o zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy
ochrany přírody a krajiny, které se týkají jakýchkoliv řízení o stavbách hypermarketů,
supermarketů, obchodních center, maloobchodních či jiných prodejen. Téhož dne sta-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
ků na trhu a jejich spojením v očích spotřebitelské veřejnosti s těmito známkami, žalovaný rovněž pominul.
Z tohoto důvodu se Nejvyšší správní soud
ztotožnil se závěrem městského soudu o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného
spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí.
Byť tedy dílčí závěry, k nimž městský soud dospěl, je třeba považovat za nesprávné, resp.
předčasné, samotné důvody, pro něž městský
soud rozhodnutí žalovaného zrušil, ve světle
uvedených úvah obstojí. (...)
vební úřad obdržel oznámení, ve kterém žalobce oznámil svoji účast ve výše uvedeném
územním řízení ve smyslu § 70 odst. 3 zákona
o ochraně přírody a krajiny.
Dne 31. 3. 2011 stavební úřad rozhodl, že
žalobce není účastníkem územního řízení.
Následné odvolání žalobce žalovaný zamítl
svým rozhodnutím ze dne 23. 5. 2011.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze. Ten
rozsudkem ze dne 5. 12. 2011, čj. 3 A 190/2011-52,
zrušil rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí
I. stupně. V odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že spornou je právní otázka, zda
mohl být žalobce – občanské sdružení ve
smyslu § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody
a krajiny účastníkem územního řízení, které
bylo zahájeno v době, kdy žalobce neměl podanou žádost u stavebního úřadu o poskytování informací o zahajovaných správních řízeních, neboť vzniklo registrací teprve po
zahájení územního řízení. Městský soud dospěl k závěru, že stavebnímu úřadu po zjištění existence žalobce ve smyslu citovaného
ustanovení nic nebránilo, aby mu umožnil
účastnit se předmětného územního řízení.
Jestliže žalobce neprodleně po své registraci
oznámil stavebnímu úřadu svůj úmysl být
účastníkem předmětného řízení, a to ještě
před konáním ústního jednání, v jehož průběhu mohli účastníci řízení uplatnit námitky,
bylo namístě, aby stavební úřad jednal s žalobcem jako s účastníkem řízení. Lhůta stanovená v § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody
a krajiny se podle městského soudu vztahuje
k občanským sdružením již existujícím v době
zahájení řízení, nikoli k těm, která vznikla až
po jeho zahájení. Stavební úřad proto zvolil nesprávný postup, pokud žalobci zabránil uplatňovat svá práva v postavení účastníka řízení.
v jehož průběhu mohli účastníci řízení uplatnit námitky,
bylo namístě, aby stavební úřad jednal s žalobcem jako s účastníkem řízení. Lhůta stanovená v § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody
a krajiny se podle městského soudu vztahuje
k občanským sdružením již existujícím v době
zahájení řízení, nikoli k těm, která vznikla až
po jeho zahájení. Stavební úřad proto zvolil nesprávný postup, pokud žalobci zabránil uplatňovat svá práva v postavení účastníka řízení.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný
(stěžovatel) kasační stížnost. Podle jeho názoru je vznik práva občanského sdružení účastnit se řízení podmíněn jeho existencí a podáním žádosti o informování o zahajovaných
správních řízeních. Slovní význam slova zahajovaný vyjadřuje současné dění, tedy nějaký děj (v tomto v případě řízení), který je právě zahajován, na rozdíl od významu slova
zahájený (jak dovozuje městský soud), který
vyjadřuje již stav minulý. Stejně tak příslovce
času předem nekoresponduje se stavem minulým. Z uvedeného gramatického výkladu
lze zcela logicky dovodit, že v době zahajování řízení, tedy přede dnem podání žádosti
o vydání územního rozhodnutí, musí již občanské sdružení existovat a musí také již mít
podanou žádost ve smyslu § 70 odst. 2 zákona
o ochraně přírody a krajiny. To lze dovozovat
i z časového omezení platnosti žádosti po do-
je městský soud), který
vyjadřuje již stav minulý. Stejně tak příslovce
času předem nekoresponduje se stavem minulým. Z uvedeného gramatického výkladu
lze zcela logicky dovodit, že v době zahajování řízení, tedy přede dnem podání žádosti
o vydání územního rozhodnutí, musí již občanské sdružení existovat a musí také již mít
podanou žádost ve smyslu § 70 odst. 2 zákona
o ochraně přírody a krajiny. To lze dovozovat
i z časového omezení platnosti žádosti po do-
bu jednoho roku, které bylo vloženo do zákona o ochraně přírody a krajiny zákonem
č. 218/2004 Sb. Výklad městského soudu vede
k absurdnímu závěru, že skončí-li občanskému sdružení platnost jeho žádosti v průběhu
řízení, pak také přestává být účastníkem řízení. Stěžovatel rovněž vyjádřil nesouhlas s názorem městského soudu, že po zjištění existence občanského sdružení mohl stavební
úřad oznámit, že územní řízení bylo zahájeno. Takovou povinnost zákon neukládá a podle Listiny základních práv a svobod lze státní
moc uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem. Podle § 2 odst. 2 správního řádu uplatňuje správní orgán „svou pravomoc pouze k těm účelům, k nimž mu byla
zákonem nebo na základě zákona svěřena,
a v rozsahu, v jakém mu byla svěřena“. Výše
uvedeným postupem by byla založena nezákonná účast občanského sdružení ve správním
řízení s významným zásahem do subjektivních práv ostatních účastníků řízení. Takový
výklad by vnesl chaos a zmatek do správních
řízení. V daném případě by byl porušen § 87
odst. 1 stavebního zákona z roku 2006, podle
kterého „[s]tavební úřad oznámí zahájení
územního řízení a k projednání žádosti nařídí veřejné ústní jednání, je-li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě; konání veřejného ústního jednání oznámí nejméně 15 dnů
předem“. Stěžovatel namítal, že pokud by měl
stavební úřad dostát § 85 odst. 1 stavebního
zákona z roku 2006, pak by musel již oznámené veřejné ústní jednání zrušit a oznámit
nové. Před novým veřejným jednáním by
mohlo vzniknout nové občanské sdružení,
mohlo by podat žádost atd. Takovým způsobem by se dal průběh řízení zcela zacyklit.
Dále stěžovatel vyjádřil pochybnosti ohledně
postupu vůči občanskému sdružení, které
projeví vůli účastnit se řízení až po konání
ústního jednání. Dovodil, že se jedná o prolomení koncentrační zásady stanovené v § 89
stavebního zákona z roku 2006, neboť občanské sdružení se nemohlo účastnit ústního jednání a je nutno mu dát možnost seznámit se
s podklady rozhodnutí. Mohlo by navrhovat nové důkazy a ostatní účastníci by museli být s nimi opět seznámeni. Důsledkem tohoto postupu
je s poukazem na praxi cílených obstrukcí ob-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
čanských sdružení opět zacyklení a protahování řízení, již nyní časově náročných.
zásady stanovené v § 89
stavebního zákona z roku 2006, neboť občanské sdružení se nemohlo účastnit ústního jednání a je nutno mu dát možnost seznámit se
s podklady rozhodnutí. Mohlo by navrhovat nové důkazy a ostatní účastníci by museli být s nimi opět seznámeni. Důsledkem tohoto postupu
je s poukazem na praxi cílených obstrukcí ob-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
čanských sdružení opět zacyklení a protahování řízení, již nyní časově náročných.
Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti
uvedl, že při interpretaci § 70 zákona
o ochraně přírody a krajiny je třeba vycházet
ze záměru této právní normy, z příslušných
ustanovení Ústavy i Listiny základních práv
a svobod. Odkázal na judikaturu městského
soudu i Nejvyššího správního soudu (rozsudky ze dne 28. 4. 2005, čj. 1 As 24/2004-52, a ze
dne 16. 2. 2005, čj. 3 As 10/2004-72) a upozornil na převažující názor právní praxe, že se
může do řízení přihlásit i to občanské sdružení, které nepodalo žádost o poskytování informací podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Jde podle něj o dvě samostatná
práva – právo na informace o správních řízeních a právo se řízení účastnit.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost
zamítl.
Z odůvodnění:
(...) K povaze účastenství občanských
sdružení ve správních řízeních podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny se Nejvyšší
soud vyjádřil již v rozsudku ze dne 4. 5. 2011,
čj. 7 As 2/2011-52, č. 2393/2011 Sb. NSS,
v němž uvedl, že úkolem občanských sdružení není blokace, zdržování a protahování řízení procesními obstrukcemi, nýbrž kvalifikované hájení dotčených zájmů ochrany
přírody a krajiny v konkurenci jiných veřejných a soukromých zájmů. Tomu odpovídá
i text důvodové zprávy k zákonu o ochraně
přírody a krajiny, podle níž se jedná o další
prvek účasti občanů při výkonu ochrany přírody a krajiny. V rozsudku ze dne 7. 12. 2005,
čj. 3 As 8/2005-118, č. 825/2006 Sb. NSS, pak
Nejvyšší správní soud uvedl, že „[ú]čast občanských sdružení podle § 70 zákona
o ochraně přírody a krajiny nelze vykládat
natolik široce, že by se vztahovala na jakoukoliv složku životního prostředí, nýbrž toliko na složky životního prostředí chráněné
zákonem o ochraně přírody a krajiny“. Zákon
o ochraně přírody a krajiny vymezuje dotčené
zájmy velmi široce, a to, zda argumentace ekologického občanského sdružení souvisí se zájmy vymezenými citovaným zákonem, je tře-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
ba vykládat extenzivně. Z toho, že sdružení,
jehož hlavním posláním je podle stanov
ochrana přírody a krajiny, je oprávněno být
účastníkem správního řízení, nelze dovodit,
že má možnost hájit v tomto řízení i zájmy jiné, s ochranou přírody a krajiny nesouvisející.
zuje dotčené
zájmy velmi široce, a to, zda argumentace ekologického občanského sdružení souvisí se zájmy vymezenými citovaným zákonem, je tře-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
ba vykládat extenzivně. Z toho, že sdružení,
jehož hlavním posláním je podle stanov
ochrana přírody a krajiny, je oprávněno být
účastníkem správního řízení, nelze dovodit,
že má možnost hájit v tomto řízení i zájmy jiné, s ochranou přírody a krajiny nesouvisející.
Občanské sdružení může být účastníkem
správního řízení, pokud splní podmínky vymezené v zákoně o ochraně přírody a krajiny
a zároveň pokud budou v tomto řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. Městský
soud se správně nezabýval tím, zda byly
v předmětném územním řízení dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, neboť není jeho úlohou nahrazovat v tomto směru činnost
správního orgánu nad rámec uplatněných žalobních námitek ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s.
I nadále zůstává na stavebním úřadu, aby
v dalším řízení posoudil, zda mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Pokud městský soud konstatoval, že
občanské sdružení mělo být účastníkem
územního řízení a že stavebnímu úřadu nic
nebránilo mu takovou účast umožnit, pak
tento závěr byl předčasný. Jedná se však pouze o závěr k dílčí otázce aktivní legitimace občanského sdružení v předmětném územním
řízení. Toto pochybení městského soudu tak
nezakládá vadu nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.
K námitce, že právo občanského sdružení
účastnit se řízení je podmíněno jeho existencí a podáním žádosti o informování o zahajovaných správních řízeních, Nejvyšší správní
soud odkazuje zejména na svůj rozsudek ze
dne 18. 8. 2011, čj. 9 As 40/2011-51, v němž
dospěl k závěru, že podání žádosti podle § 70
odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny je
jednou ze zákonných podmínek pro účastenství občanského sdružení v konkrétním řízení, když odstavec 3 citovaného ustanovení
zjevně navazuje na předcházející odstavec,
a to slovně i významově: „[U]stanovení § 70
odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny
hovoří o oprávnění, nikoli povinnosti občanského sdružení požadovat, aby bylo předem informováno; nicméně při výkladu
§ 70 uvedeného zákona nelze vycházet izo-
lovaně pouze z gramatické dikce odstavce 2,
ale je třeba posuzovat celé ustanovení jako
jeden významový celek, který od úvodní proklamace v odstavci 1 o účasti občanů (veřejnosti) přechází dále ke konkrétním podmínkám této účasti v odstavcích 2 a 3, při jejichž
splnění má občanské sdružení ex lege postavení účastníka řízení. Nelze tedy souhlasit se
závěrem stěžovatele, dle kterého § 70 odst. 3
zákona o ochraně přírody a krajiny nemá
v hypotéze podání žádosti podle odstavce 2
tohoto zákona. Naopak odstavec 3 má parametry právní normy odkazující na další
ustanovení, v daném případě na odstavec 2
uvedeného ustanovení a v něm stanovená
pravidla pro možné účastenství občanských
sdružení ve správních řízeních.“
stavcích 2 a 3, při jejichž
splnění má občanské sdružení ex lege postavení účastníka řízení. Nelze tedy souhlasit se
závěrem stěžovatele, dle kterého § 70 odst. 3
zákona o ochraně přírody a krajiny nemá
v hypotéze podání žádosti podle odstavce 2
tohoto zákona. Naopak odstavec 3 má parametry právní normy odkazující na další
ustanovení, v daném případě na odstavec 2
uvedeného ustanovení a v něm stanovená
pravidla pro možné účastenství občanských
sdružení ve správních řízeních.“
Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku vyšel ze zásady racionality účasti veřejnosti
na ochraně přírody a krajiny, kdy v požadavku
určité předběžné aktivity občanských sdružení spočívající v podání žádosti podle § 70
odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny
nelze spatřovat nadbytečnou podmínku, která
vyšla z užívání či která občanská sdružení nad
únosnou míru zatěžuje (srov. s rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2007,
čj. 5 As 19/2006-59, č. 1483/2008 Sb.). Vedle
toho Nejvyšší správní soud zohlednil interpretační pravidlo, že zákonodárce je v zásadě
regulativně racionální, tedy že se snažil stanovit podrobnější pravidla, která však účasti
občanských sdružení nijak nebrání, pouze
určitým způsobem strukturují jejich postup.
V rozsudku ze dne 16. 11. 2011, čj. 6 As
19/2011-728, č. 2546/2012 Sb., se Nejvyšší
správní soud zabýval otázkou, zda jsou podmínky pro účast ve správním řízení splněny
i v případě, kdy žádost o informace o zahajovaných správních řízeních podle § 70 odst. 2
zákona o ochraně přírody a krajiny byla podána správnímu orgánu až po zahájení tohoto řízení a vyslovil, že „[z] doslovného znění
zákona tedy nevyplývá, že žádost o informace o zahajovaných správních řízeních by
musela být nutně podána ještě před zahájením řízení. Dikci ,aby byla předem informována‘ je třeba vykládat v souladu s účelem
zákona o ochraně přírody a krajiny, kterým
veřejnosti,
padě, kdy žádost o informace o zahajovaných správních řízeních podle § 70 odst. 2
zákona o ochraně přírody a krajiny byla podána správnímu orgánu až po zahájení tohoto řízení a vyslovil, že „[z] doslovného znění
zákona tedy nevyplývá, že žádost o informace o zahajovaných správních řízeních by
musela být nutně podána ještě před zahájením řízení. Dikci ,aby byla předem informována‘ je třeba vykládat v souladu s účelem
zákona o ochraně přírody a krajiny, kterým
veřejnosti,
je podle jeho § 1 přispět k udržení a obnově
přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně
rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás a k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji, přičemž § 70 zaručuje přímou účast
prostřednictvím
občanských sdružení a dobrovolných sborů
či aktivů při orgánech ochrany přírody.
Smyslem toho, že mají být občanská sdružení informována o zahajovaných řízeních
předem, není omezení účasti občanských
sdružení v přístupu do správních řízení, při
nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany
přírody a krajiny, ale v zajištění možnosti
efektivní účasti těchto občanských sdružení
na celém správním řízení již od jeho počátku. Ostatně kupříkladu u řízení zahajovaných na žádost není z povahy věci ani reálné, aby informace o zahájení řízení byla
dána občanskému řízení předem, tj. ještě
před zahájením řízení. Hlavním smyslem
žádostí o informace o zahajovaných správních řízeních ve smyslu § 70 odst. 2 zákona
o ochraně přírody a krajiny je zajistit, aby
občanská sdružení byla nejprve za stanovených podmínek stanovených zákonem informována správními orgány o řízeních, ve
kterých mohou hájit zájmy ochrany přírody
a krajiny, a pak se mohla na základě obdržení
této informace přihlásit písemným
oznámením své účasti podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny, což teprve
založí jejich případné účastenství v uvedených správních řízeních. Bylo by tedy v rozporu s účelem právní úpravy, kdyby bylo
předmětné ustanovení vykládáno tak, že
podmínky pro účast občanského sdružení ve
správním řízení mohou být splněny pouze
tehdy, když žádost o informace předchází
zahájení správního řízení, ve kterém mohou
být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny.“ Od výše uvedených závěrů neshledal
Nejvyšší správní soud důvod se odklonit.
V případě občanských sdružení, jejichž
hlavním posláním je ochrana přírody a krajiny a která se účastní správních řízení, je předvídána určitá aktivita, aby jim byla coby dotčené veřejnosti ve smyslu čl. 2 odst. 4
Úmluvy o přístupu k informacím, účasti ve-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
řejnosti na rozhodování a přístupu k právní
ochraně v záležitostech životního prostředí
(č. 124/2004 Sb. m. s.; Aarhuská úmluva) přiznána účast ve správním řízení (viz např.
usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2005,
sp. zn. I. ÚS 603/04). Na rozdíl od ostatních
účastníků řízení, kteří mohou být rozhodnutím přímo dotčeni ve svých právech nebo povinnostech, se u těchto občanských sdružení
předpokládá, že mají na environmentálním
rozhodování zájem, a to právě na základě toho, že jsou založena s posláním ochrany přírody a krajiny a správnímu orgánu sdělí svůj
úmysl účastnit se správního řízení.
řiznána účast ve správním řízení (viz např.
usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2005,
sp. zn. I. ÚS 603/04). Na rozdíl od ostatních
účastníků řízení, kteří mohou být rozhodnutím přímo dotčeni ve svých právech nebo povinnostech, se u těchto občanských sdružení
předpokládá, že mají na environmentálním
rozhodování zájem, a to právě na základě toho, že jsou založena s posláním ochrany přírody a krajiny a správnímu orgánu sdělí svůj
úmysl účastnit se správního řízení.
Mezi občanskými sdruženími ve smyslu
§ 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny lze nepochybně rozlišit dvě základní skupiny. První skupinu představují občanská
sdružení trvalejšího charakteru, jejichž aktivita je zaměřena proti více zásahům určitého
typu nebo v rozsáhlejším území. V krajní podobě se jedná o občanská sdružení „profesionální“ povahy s celostátní působností. Vedle
toho existují občanská sdružení založená s cílem obrany proti zamýšlenému zásahu nebo
kvůli účasti v jediném konkrétním správním
řízení, případně v úzké skupině řízení vzájemně souvisejících. Tato občanská sdružení
vznikají ad hoc teprve tehdy, je-li zamýšlený
zásah oznámen, případně je-li správní řízení
zahájeno. V prvé ani ve druhé skupině nevznikají občanská sdružení v časovém a procesním vzduchoprázdnu, tedy za neexistence jakýchkoli probíhajících správních řízení
či v období, kdy nejsou žádné zásahy zamýšleny. Stěžovatelem provedený výklad § 70 zákona o ochraně přírody by jim bránil účastnit
se již zahájených řízení, což by v důsledku
mohlo vést k tomu, že by nebyly kvalifikovaně hájeny dotčené zájmy ochrany přírody
a krajiny, respektive že by jejich hájení bylo
svěřeno (jiným) účastníkům řízení. Vedle toho by byla potlačena účast veřejnosti na
ochraně životního prostředí na nejnižší úrovni,
kdy zejména občanská sdružení ve druhé vymezené skupině by byla nucena k „profesionalizaci“, k bezobsažné existenci a preventivnímu podávání žádostí o informování
o zahajovaných řízeních. Pokud je ochrana ži-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
votního prostředí přiznaným cílem právní normy, respektive životní prostředí je zájmem, k jehož zachování, ochraně či podpoře právo směřuje, pak není logický důvod, aby se užití
ochranných právních norem lišilo při shodném zásahu do životního prostředí. V praxi
ovšem dochází k zásadní diverzifikaci kvality
právní ochrany, a to v závislosti na mnoha
aspektech. Tím hlavním je omezení účasti ve
správních řízeních a svěření žalobní legitimace
osobám, jejichž práva byla zkrácena nebo porušena. Účast občanských sdružení ve správních
řízeních, při nichž mohou být zájmy přírody
a krajiny dotčeny, umožňuje tento nedostatek
v určité míře kompenzovat a chránit přírodu
a krajinu ve smyslu § 1 a § 2 zákona o ochraně
přírody a krajiny bez rozlišování toho, zda dochází k ohrožení zájmů nějakých (dalších)
osob, tedy možných účastníků správních řízení.
Proto je třeba se klonit k široké a efektivní účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní
ochraně v záležitostech životního prostředí.
rávních
řízeních, při nichž mohou být zájmy přírody
a krajiny dotčeny, umožňuje tento nedostatek
v určité míře kompenzovat a chránit přírodu
a krajinu ve smyslu § 1 a § 2 zákona o ochraně
přírody a krajiny bez rozlišování toho, zda dochází k ohrožení zájmů nějakých (dalších)
osob, tedy možných účastníků správních řízení.
Proto je třeba se klonit k široké a efektivní účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní
ochraně v záležitostech životního prostředí.
Vedle výše uvedeného nelze pominout
ani důležitý aspekt, na který stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje. Cíle přímé účasti
veřejnosti na ochraně přírody a krajiny má
být podle § 70 zákona o ochraně přírody
a krajiny dosaženo při zachování určité procesní jistoty příslušných správních orgánů.
Z toho důvodu, je-li to možné, má správní orgán již při zahájení správního řízení mít možnost určit okruh účastníků správního řízení.
Proto musí být žádost o informování o zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních věcně a místně specifikována. Proto je
také omezena platnost této žádosti na dobu
jednoho roku od jejího podání. Z toho vyplývá, že je-li občanské sdružení založeno před
zahájením správního řízení s cílem účasti ve
správních řízeních podle § 70 odst. 2 zákona
o ochraně přírody a krajiny, pak mu nic nebrání podat žádost, aby bylo o zahajovaných
řízeních a zamýšlených zásazích informováno. Pokud takovou žádost nepodá, pak lze mít
za to, že se účastnit správních řízení nezamýšlí a není oprávněno k účasti ve správním řízení podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. Z teleologického výkladu
citovaného ustanovení však nelze dovozovat,
právního řízení s cílem účasti ve
správních řízeních podle § 70 odst. 2 zákona
o ochraně přírody a krajiny, pak mu nic nebrání podat žádost, aby bylo o zahajovaných
řízeních a zamýšlených zásazích informováno. Pokud takovou žádost nepodá, pak lze mít
za to, že se účastnit správních řízení nezamýšlí a není oprávněno k účasti ve správním řízení podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny. Z teleologického výkladu
citovaného ustanovení však nelze dovozovat,
že by podmínkou účasti občanského sdružení ve správním řízení musela být jeho existence ještě před zahájením tohoto řízení, potažmo že by takové sdružení muselo mít
podanou žádost ve smyslu § 70 odst. 2 zákona
o ochraně přírody a krajiny. Procesní jistota,
které se stěžovatel dovolává, spočívá v tom,
že v době zahájení řízení je znám okruh
účastníků správního řízení z řad občanských
sdružení, kteří předem podali žádost o informace. Tato jistota je však relativní. Úplnou jistotu v tomto ohledu bude mít správní orgán
teprve v okamžiku, kdy se informovaná občanská sdružení k účastenství ve stanovené
lhůtě přihlásí. Taková jistota má svoji nepochybnou hodnotu, ovšem je nutno ji poměřovat i s jinými protichůdnými důležitými zájmy, jimž by měla ustoupit, jsou-li dostatečně
významné. A takovým je zájem na co možná
nejširší účasti na řízení takových částí veřejnosti, které na předmětu řízení mají, posuzováno hledisky ochrany přírody a krajiny, skutečný a intenzivní zájem. Mohou jimi být
právě zejména občanská sdružení, která
vzniknou teprve v reakci na to, že se objeví
určitý záměr, jenž se může dotknout zájmů
ochrany přírody a krajiny a který se procesně
projeví zahájením příslušného správního řízení typicky na návrh toho, kdo chce záměr realizovat. Proto je namístě určitou část právní jistoty obětovat jinému podobně důležitému
zájmu, který je s ní v rozporu. Míra narušení
právní jistoty bude za normálních okolností,
tedy při věcném a nešikanózním chování občanských sdružení, resp. subjektů, jež taková
sdružení budou zakládat, únosná a proporcionální. Možnost dalších občanských sdružení,
která žádost o informace před zahájením
správního řízení nepodala, např. proto, že
před zahájením správního řízení ještě neexistovala, přihlásit se jako účastník do určitého
okamžiku po zahájení předmětného správního řízení, je proto nutno mít za legitimní
omezení právní jistoty dalších účastníků řízení, resp. správního orgánu. Pokud by se pak
v konkrétním řízení objevovaly snahy určitých subjektů opakovaným zakládáním provázaných občanských sdružení mařit průběh
řízení a bez věcného důvodu řízení prodlužovat, fakticky s cílem zabránit realizaci zámě-
ru, ačkoli pro to nejsou z pohledu zájmů
ochrany přírody a krajiny věcné důvody, je
namístě takovým sdružením odepřít jejich
takto šikanózně uplatněná procesní práva
s poukazem na zákaz zneužití práva.
správního orgánu. Pokud by se pak
v konkrétním řízení objevovaly snahy určitých subjektů opakovaným zakládáním provázaných občanských sdružení mařit průběh
řízení a bez věcného důvodu řízení prodlužovat, fakticky s cílem zabránit realizaci zámě-
ru, ačkoli pro to nejsou z pohledu zájmů
ochrany přírody a krajiny věcné důvody, je
namístě takovým sdružením odepřít jejich
takto šikanózně uplatněná procesní práva
s poukazem na zákaz zneužití práva.
Časové omezení platnosti žádosti na dobu jednoho roku ulehčuje procesní situaci
správního orgánu, který nemusí opětovně informovat občanská sdružení, jejichž zájem
účastnit se správních řízení zanikl. Výklad
městského soudu ani nevede k závěru, že
v případě, že občanskému sdružení skončí
platnost jeho žádosti v průběhu řízení, přestává být účastníkem řízení. Pokud dojde ke
skončení platnosti žádosti, je správní orgán
nadále povinen, pokud tak již neučinil, informovat občanské sdružení o všech řízeních,
která v době platnosti žádosti probíhala, nebo jejichž zahájení správní orgán zamýšlel.
Je-li občanské sdružení založeno teprve
po zahájení správního řízení a podá-li žádost
podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody
a krajiny, pak je třeba jej informovat o již zahájených řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny,
a umožnit mu účast v nich, lze-li toho ještě
dosáhnout bez neúnosného prodloužení řízení. Tento postup není v rozporu s § 2 odst. 2
správního řádu a ani s Listinou základních
práv a svobod, jak dovozuje stěžovatel. Povinnost poskytnout informaci podle § 70 odst. 2
zákona o ochraně přírody a krajiny odpovídá
subjektivnímu veřejnému právu občanského
sdružení takovou informaci požadovat. Nejedná se ani o prolomení koncentrační zásady stanovené v § 89 odst. 1 stavebního zákona
z roku 2006, podle kterého musí být námitky
účastníků řízení uplatněny nejpozději při veřejném ústním jednání, jinak se k nim nepřihlíží. Občanské sdružení, které existuje v době, kdy je oznámeno nařízení veřejného
ústního jednání, se již nemůže po konání tohoto jednání stát účastníkem řízení a tedy ani
uplatňovat námitky, neboť mu postupem
správního orgánu bylo svým způsobem oznámeno, že řízení probíhá. Vyhlášení veřejného
ústního jednání na úřední desce lze totiž považovat za úkon v tomto ohledu svým účelem
rovnocenný oznámení správního řízení po-
S B Í R K A RO Z H O D N U T Í N S S 10 / 2 012
Občanské sdružení VITA FUTURA proti Krajskému úřadu Středočeského kraje o úča- je ňovanými jednotlivými znaky a jejich působením na průměrného spotřebitele dostatečně důkladně nezabýval. Jeho hodnocení neodpovídá nárokům, které
třeba na
odůvodnění rozhodnutí klást zvláště za situace, kdy se přihlašované označení týká výrobků a služeb, které jsou takřka zcela totožné
s výrobky, pro které jsou zapsány starší
ochranné známky a které jsou či měly být navíc ve vzájemně konkurenčním vztahu. Další
již zmíněné důležité okolnosti, jako je zejména vysoká rozlišovací schopnost ochranných
známek žalobce daná postavením jeho výrob- stenství v řízení, o kasační stížnosti žalovaného.