7 Azs 169/2016- 28 - text
7 Azs 169/2016 - 29 pokračování
U S N E S E N Í
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: H. V. T., zastoupen Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem se sídlem Helénská 4, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2016, č. j. 49 Az 59/2015 - 33,
I. Kasační stížnost s e o d m í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna advokáta Mgr. Bc. Filipa Schmidta, LL.M., s e u r č u j e částkou 4.114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Rozhodnutím ze dne 27. 4. 2015, č. j. OAM-21/LE-BE02-HA08-2015 (dále též „napadené rozhodnutí“), Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „žalovaný“) neudělilo žalobci mezinárodní ochranu podle § 12 až § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Praze. Krajský soud žalobu zamítl. Rozsudek krajského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje. III.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Krajskému soudu předně vytýkal, že nevypořádal všechny uplatněné žalobní námitky. Poukazoval i na stanovení krátké lhůty k odstranění vad žaloby. Dále namítal nesprávné posouzení doplňkové ochrany. Obsáhle poukazoval i na (rodinné, ekonomické a sociální) důsledky návratu do země původu. Je názoru, že krajský soud měl rozhodnutí žalovaného zrušit. Navrhl zrušení rozsudku krajského soudu, jakož i rozhodnutí žalovaného. IV.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a rozsudek krajského soudu, se kterým se ztotožnil. Kasační námitky neshledal důvodné. Navrhl kasační stížnost zamítnout, popř. odmítnout pro nepřijatelnost. V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany je její přijatelnost. Kasační stížnost je podle § 104a odst. 1 s. ř. s. přijatelná, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Výkladem institutu přijatelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, na které Nejvyšší správní soud pro stručnost odkazuje.
[7] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky.
[8] Pokud stěžovatel poukazoval na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., odkazuje Nevyšší správní soud např. na rozsudky ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26, ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, či ze dne 13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze kterých vyplývá povinnost krajského soudu řádně vypořádat uplatněné žalobní námitky. Podle názoru zdejšího soudu se krajský soud dostatečně zabýval uplatněnými žalobními námitkami.
Rovněž zdůvodnil, z jakých důvodů se nemohl některými námitkami zabývat. Krajský soud k tomu poukázal na relevantní judikaturu, podle níž není povinností soudu se zabývat obecnými žalobními tvrzeními. Nejvyšší správní soud v souladu se svou konstantní judikaturou doplňuje, že žalobní body stanoví meze přezkumu napadeného správního rozhodnutí (§ 75 odst. 2 s. ř. s.). Správní soud není povinen ani oprávněn za žalobce konkrétní důvody nezákonnosti správního rozhodnutí dovozovat, tedy z vlastní iniciativy nahrazovat projev vůle žalobce a sám vyhledávat vady napadeného správního aktu.
Pokud žalobce žalobní bod neformuloval dostatečně konkrétně uvedením určitých skutečností, a s tím spojených právních důvodů, na nichž je tento žalobní bod založen, nelze nyní úspěšně krajskému soudu vytýkat, že se jím nezabýval. Je to totiž právě stěžovatel, který v souladu s dispoziční zásadou vymezuje předmět řízení i rozsah a obsah žalobních bodů (srovnej § 71 odst. 1 písm. d) a § 71 odst. 2 s. ř. s.). V uvedené otázce však stěžovatel bezezbytku povinnosti formulovat řádně a určitě uvedený žalobní bod nesplnil, nese proto také negativní následky takového postupu v podobě nemožnosti věcného přezkoumání jeho neurčitých tvrzení v řízení před soudem (srv.
např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2011, č. j. 5 Afs 6/2011 - 42, ze dne 19. 12. 2014, č. j. 4 Afs 153/2014 - 31, ze dne 17. 4. 2015, č. j. 4 As 245/2014 - 50, či nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1999, sp. zn. I. ÚS 164/97, ze dne 19. 11. 1999, sp. zn. IV. ÚS 432/98). Zkrácení práv stěžovatele ve shora nastíněné intenzitě nelze spatřovat ani v tom, že ustanovenému zástupci byla stanovena předmětná lhůta k odstranění vad žaloby. Tento postup byl jednoznačně ve prospěch stěžovatele, který podal velmi obecnou žalobu, přičemž jak vyplývá z obsahu soudního spisu, zástupce stěžovatele ve stanovené lhůtě žalobu řádně doplnil.
Nic mu přitom nebránilo rozvést obecná tvrzení uvedená v žalobě, což judikatura výslovně připouští (srv. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS, či na něj navazující judikaturu, např. rozsudek ze dne 21. 10. 2015, č. j. 8 Afs 85/2015 - 39).
[9] Stran doplňkové ochrany lze rovněž odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu, např. na rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011, č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008, č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 - 68, ze dne 28. 11. 2008, č. j. 5 Azs 46/2008 - 71, ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, ze dne 12. 5.
2016, č. j. 5 Azs 29/2016 - 19 atp.). Z této judikatury přitom nelze dovodit, že by stěžovatelem v kasační stížnosti uváděné důvody měly bez dalšího zaručovat udělení této ochrany. Se žalovaným, resp. krajským soudem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje i v tom, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla v posuzovaném případě podána účelově, ve snaze legalizovat pobyt. Jak přitom vyplývá z judikatury, snaha o legalizaci pobytu nemůže být azylově relevantním důvodem (viz například rozsudky zdejšího soudu ze dne 16.
2. 2005, č. j. 4 Azs 333/2004 - 69, ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44 či krajským soudem citovaný rozsudek ze dne 24. 2. 2005, č. j. 7 Azs 187/2004 - 94).
[10] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle ust. § 104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[11] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[12] Podle § 35 odst. 8 poslední věty s. ř. s. platí, že zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem, je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§ 35 odst. 7 ve spojení s § 120 s. ř. s.). Při přiznání odměny v dané věci Nejvyšší správní soud vycházel z usnesení ze dne 5. 10. 2016, č. j. 10 Azs 178/2016 - 41, a určil odměnu výše uvedenému advokátovi ve výši 3.400 Kč [jeden úkon právní služby po 3.100 Kč dle § 7 a § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, s přihlédnutím k ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) téže vyhlášky (návrh ve věci samé – doplnění důvodů kasační stížnosti), a jeden režijní paušál po 300 Kč za jeden úkon právní služby dle 13 odst. 3 téže vyhlášky].
Jelikož je zástupce plátcem DPH, zvýšil soud odměnu o 21 %, odpovídající částce 714 Kč. Celková částka 4.114 Kč bude k rukám advokáta vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné. V Brně dne 14. října 2016
JUDr. Tomáš Foltas předseda senátu