7 Azs 50/2026- 28 - text 7 Azs 50/2026 - 30 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Hipšra, soudce Milana Podhrázkého a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: A. H., zastoupen JUDr. Ivem Žižkovským, advokátem se sídlem Americká 60, Staňkov, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2026, č. j. 69 A 11/2025-74, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 2. 2026, č. j. 69 A 11/2025-74, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 7. 10. 2025, č. j. OAM-2934-16/ZR-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“) bylo žalobci podle § 871 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zrušeno povolení k trvalému pobytu (výrok I.) a současně mu byla dle § 87l odst. 3 téhož zákona stanovena lhůta k vycestování z území do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, případně do 30 dnů od propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (výrok II.). II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) žalobu, a ten ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Krajský soud neshledal zásah do žalobcova soukromého a rodinného života nepřiměřeným, přestože těžiště jeho života je právě v ČR, kde žije jeho manželka a nezletilý syn, kteří jsou oba občany ČR. Uvedl, že žalovaný provedl vážení relevantních kritérií ve vztahu ke konkrétní situaci žalobce. Žalovaný poměřil uvedené soukromé a rodinné vazby s veřejným zájmem na ochraně veřejného pořádku a veřejného zdraví.
Neshledal důvodnou námitku, že žalovaný opřel svůj závěr výhradně o existenci pravomocného odsouzení žalobce. Současně uvedl, že neprovedení důkazu – výslechu manželky a nezletilého syna – nepředstavovalo zkrácení na právech žalobce. Krajský soud dále neshledal důvodnými ani námitky ohledně vad spisového materiálu. Dle krajského soudu ani skutečnost, že byl stěžovatel propuštěn z výkonu trestu dříve, nelze zohlednit, neboť k tomu došlo až po rozhodnutí správního orgánu a na jeho rozhodnutí nemůže mít žádný vliv.
Krajský soud se ztotožnil s argumentací správních orgánů, dle níž trvá nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost ČR nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek. Uzavřel, že neprovedl žádný další z navržených důkazů, neboť jejich provedení nebylo nezbytné k posouzení důvodnosti či nedůvodnosti žaloby. III.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Spolu s kasační stížností podal návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Namítal nesprávný procesní postup krajského soudu, který – ani přes jeho výslovný návrh – nevyzval jím označené rodinné příslušníky ke sdělení, zda hodlají uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení. Krajský soud je tímto zkrátil na procesních právech vymezených v § 34 odst. 3 s. ř. s., zejména na právu být vyrozuměny o probíhajícím řízení, vyjádřit se k věci, navrhovat důkazy a účastnit se jednání.
Tato procesní vada mohla mít dle stěžovatele za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, a to zejména v souvislosti s posouzením otázky přiměřenosti zásahu do stěžovatelova soukromého a rodinného života. Poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve skutkově obdobné věci ze dne 28. 8. 2025, č. j. 4 Azs 53/2025-25, kde soud výslovně uzavřel, že nevyrozumění rodinných příslušníků cizince, jejichž práva mohou být dotčena rozhodnutím ve věci pobytového oprávnění, představuje vadu řízení, která zpravidla vede ke zrušení rozsudku krajského soudu.
Podpůrně namítal, že krajský soud nesprávně aproboval správní rozhodnutí i ve věci samé. Vzhledem k tomu, že oba rodinní příslušníci jsou občany ČR, bylo třeba mimořádně pečlivě posoudit konkrétní dopady rozhodnutí do rodinného života všech dotčených osob, což se nestalo. Setrval též na tom, že žalovaný nezjistil skutkový stav v rozsahu potřebném pro posouzení věci. Bez dostatečného důvodu neprovedl navržené důkazy k rodinným poměrům stěžovatele, zejména výslech manželky a syna, ačkoli právě z těchto skutečností dovozoval závěr o přiměřenosti zásahu.
Krajský soud tuto námitku vypořádal pouze formálně.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že rozsudek krajského soudu byl vydán v souladu s právními předpisy a procesně správným způsobem. Odkázal na obsah správního spisu, napadené rozhodnutí a napadený rozsudek. Kasační stížnost považoval za nepřijatelnou, neboť veškeré otázky týkající se daného typu řízení již byly judikaturou vyřešeny. Pokud by byla shledána přijatelnou, považoval ji za nedůvodnou. Uvedl, že manželka a nezletilý syn nejsou účastníky ve správním řízení o zrušení trvalého pobytu, neboť tím je v daném případě pouze ten, komu se odnímá právo nebo stanoví povinnost.
Z žaloby vyplývá, že stěžovatel ohledně manželky a syna neuvedl nic konkrétního, resp. nebylo nijak podrobně a konkrétně popsáno, v čem má spočívat nepřiměřenost vydaného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí dle žalovaného nemá žádný přímý účinek na stěžovatelovu manželku a nezletilého syna. Zdůraznil, že to byl stěžovatel, kdo svým protizákonným jednáním sám sobě způsobil jak nepodmíněné odsouzení, tak i zrušení trvalého pobytu. S ohledem na žalobcem spáchanou trestnou činnost a její celospolečenskou plošnou nebezpečnost je dle něj zrušení jeho trvalého pobytu zcela na místě, v souladu se zákonem o pobytu cizinců, aktuální judikaturou a rovněž v souladu s čl.
8 EÚLP. IV.
[5] Nejvyšší správní soud se předně zabýval tím, zda je kasační stížnost přijatelná. Podle § 104a odst. 1 s. ř. s. totiž platí, že rozhodoval-li před krajským soudem o věci specializovaný samosoudce a kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud přijme kasační stížnost k věcnému přezkumu pouze v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu, a to i) z důvodu neexistence, nejednotnosti nebo překonání judikatury, nebo ii) v případě zásadního pochybení krajského soudu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Kasační stížnost je přijatelná a důvodná. Krajský soud zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. Tím se dopustil zásadního procesního pochybení, které mohlo mít vliv na výsledek soudního řízení.
[7] Jak již bylo uvedeno shora, stěžovatel v prvé řadě namítal porušení procesních práv svých rodinných příslušníků, kteří v rozporu s § 34 odst. 2 s. ř. s. nebyli krajským soudem vyrozuměni o probíhajícím soudním řízení a nebyli vyzváni, aby ve stanovené lhůtě oznámili, zda v tomto řízení budou uplatňovat svá zákonná práva. Této námitce Nejvyšší správní soud přisvědčil. Vycházel přitom ze závěrů svého rozsudku ze dne 18. 7. 2024, č. j. 8 Azs 83/2024-39, č. 4631/2024 Sb. NSS a č. j. 4 Azs 53/2025-25, vydaných ve skutkově obdobné věci.
[8] Podle § 34 odst. 1 s. ř. s., osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty, které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na řízení uplatňovat.
[9] Podle § 34 odst. 2 s. ř. s., navrhovatel je povinen v návrhu označit osoby, které přicházejí v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, jsou-li mu známy. Předseda senátu takové osoby vyrozumí o probíhajícím řízení a vyzve je, aby ve lhůtě, kterou jim k tomu současně stanoví, oznámily, zda v řízení budou uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení; takové oznámení lze učinit pouze v této lhůtě. Současně s vyrozuměním je poučí o jejich právech. Obdobně předseda senátu postupuje, zjistí-li se v průběhu řízení, že je tu další taková osoba. O osobních údajích, o těchto osobách uváděných, platí přiměřeně ustanovení § 37 odst. 3.
[10] Osobou zúčastněnou na řízení se tak dle dikce citovaných ustanovení stane subjekt, který je na svých právech vydáním či zrušením napadeného rozhodnutí dotčen (materiální podmínka) a současně, kdo ve stanovené lhůtě oznámí, že práva osoby zúčastněné na řízení bude uplatňovat (formální podmínka).
[11] V rámci vymezení okruhu osob zúčastněných na řízení se přitom předpokládá aktivita na straně soudu, který i v případě, kdy žalobce nesplní povinnost osoby zúčastněné na řízení uvést, sám těmto osobám umožní svá práva v řízení uplatňovat (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. 1 As 39/2004-75, č. 1479/2008 Sb. NSS). Pokud tak soud nepostupuje, zatíží řízení vadou, která by mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2007, č. j. 5 As 3/2007-68, ze dne 17. 1. 2014, č. j. 5 As 140/2012-22, ze dne 9. 11. 2016, č. j. 2 As 256/2016-92, či ze dne 13. 10. 2021, č. j. 8 As 190/2019-39).
[12] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že taková vada ve výjimečných případech nemusí vést ke zrušení rozhodnutí krajského soudu. Půjde zejména o situace, kdy je s ohledem na okolnosti dané věci zřejmé, že tato vada jednoznačně nemohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, tj.
bez ohledu na případné vyjádření osoby zúčastněné na řízení a její důkazní návrhy by výsledek soudního řízení byl stejný (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 39/2004-75 a ze dne 20. 4. 2017, č. j. 2 Azs 343/2016-44, bod 19). Nejvyšší správní soud v již shora zmiňovaném rozsudku č. j. 8 Azs 83/2024-39 dovodil, že: „Osoba zúčastněná na řízení však zpravidla vždy může svou procesní aktivitou působit na výsledek řízení. Tato vada v postupu krajského soudu tudíž zpravidla povede ke zrušení napadeného rozhodnutí krajského soudu bez dalšího.“
[13] Pro posouzení toho, zda se o popsanou zásadní vadu řízení jedná, je tak v nynější věci rozhodné, zda některý z rodinných příslušníků stěžovatele, který je jako osoby potenciálně zúčastněné na řízení v žalobě výslovně označil, splňoval materiální podmínku podle § 34 odst. 2 s. ř. s.
[14] Rodinné příslušníky cizince je třeba obecně považovat za osoby přicházející v úvahu jako osoby zúčastněné na řízení, a to i v řízeních týkajících se rozhodnutí o zrušení pobytového oprávnění či zamítnutí pobytové žádosti. V rozhodnutí ze dne 8. 10. 2021, č. j. 5 Azs 314/2020-52, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že: „Řízení o vydání pobytového oprávnění se netýká pouze stěžovatele samotného, ale přímým způsobem zasahuje také do práv jeho nezletilé dcery a družky. I jejich dosavadní rodinný život je v podstatě odvislý od výsledku správního řízení stěžovatele. Správní rozhodnutí proto objektivně zasahuje rovněž do jejich právní sféry.“ (shodně srov. též rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne ze dne 8. 3. 2023, č. j. 10 Azs 12/2023-67, a ze dne 29. 11. 2023, č. j. 8 Azs 140/2022-30).
[15] Z uvedeného vyplývá, že rodinní příslušníci mají právo hájit svá práva související s řízením týkajícím se pobytového oprávnění žalobce, a to bez ohledu na to, zda byli účastníky správního řízení či nikoli (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 2. 2022, č. j. 5 Azs 308/2020-76, bod [20]).
[16] Nejvyšší správní soud z obsahu spisu předloženého žalovaným zjistil, že stěžovatel na území ČR žije se svou manželkou J. H. a jejich nezletilým synem T. H. Ve vztahu k těmto osobám se žalovaný podrobně nevyjádřil, na str. 7 až 15 napadeného rozhodnutí však obecně posuzoval přiměřenost zásahu práva na rodinný život. Dospěl přitom k závěru, že k jistému zásahu v tomto směru nepochybně dojde, nejedná se však o zásah nepřiměřený. S tímto závěrem se ztotožnil také krajský soud pod bodem 15 napadeného rozsudku. V bodech 24 a násl. se ztotožnil s neprovedením navrženého důkazu výslechem rodinných příslušníků.
[17] Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí, jímž byla stěžovateli zrušena platnost povolení k trvalému pobytu a bylo mu uloženo z území ČR vycestovat, se netýká pouze práv stěžovatele, nýbrž zasahuje i do práva na soukromý a rodinný život jeho rodinných příslušníků, kteří na území ČR žijí. Krajský soud proto mohl bez jakýchkoliv obtíží seznat, že se napadené rozhodnutí dotýká rovněž práv manželky stěžovatele a nezletilého syna.
[18] Rodinní příslušníci stěžovatele proto měli být krajským soudem vyrozuměni o probíhajícím řízení a vyzváni, aby ve stanovené lhůtě oznámili, zda v tomto řízení budou uplatňovat práva osob zúčastněných na něm. Procesní práva osob zúčastněných na řízení jsou totiž širšího charakteru, jak plyne z § 34 odst. 3 s. ř. s.
[19] Jakkoli Nejvyšší správní soud nemůže předvídat, zda uvedení rodinní příslušníci stěžovatele budou k výzvě krajského soudu uplatňovat práva osob zúčastněných na řízení, nelze vyloučit, že jejich případná argumentace bude mít vliv zejména na závěry krajského soudu týkající se přiměřenosti dopadů napadeného rozhodnutí do soukromého a rodinného života stěžovatele. Krajský soud proto zatížil řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší správní soud z tohoto důvodu napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[20] Nejvyšší správní soud se nemohl zabývat ostatními kasačními námitkami stěžovatele, neboť případná procesní aktivita osob zúčastněných na řízení může ovlivnit podobu vypořádání žalobních námitek ze strany krajského soudu (zejména pokud jde o otázku přiměřenosti zásahu do soukromého a rodinného života, byť nelze vyloučit, že se vyjádří i k otázce nebezpečí narušení veřejného pořádku stěžovatelem). Vypořádání kasačních námitek by proto v tuto chvíli bylo předčasné.
[21] Krajský soud v dalším řízení vyrozumí okruh možných osob zúčastněných na řízení podle § 34 odst. 2 s. ř. s. a spolu s poučením je vyzve k oznámení, zda budou v řízení uplatňovat svá práva. Následně krajský soud při vypořádání žalobních bodů přihlédne k případné procesní aktivitě osob zúčastněných na řízení.
[22] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů shledal kasační stížnost důvodnou, a proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s.). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§ 110 odst. 4 s. ř. s.).
[23] Nejvyšší správní soud dodává, že samostatně nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a dalších procesních úkonech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 6. 2012, č. j. 6 Ads 73/2012-17. S ohledem na povahu dané věci rozhodl zdejší soud ve věci přednostně (§ 56 s. ř. s. v návaznosti na § 120 s. ř. s.). Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se v důsledku rozhodnutí ve věci samé stal bezpředmětným (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 12. 2024, č. j. 7 Azs 215/2024-47, či ze dne 29. 4. 2020, č. j. 1 Azs 76/2020-37).
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne v souladu s § 110 odst. 3 větou první s. ř. s. krajský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 23.
dubna 2026
David Hipšr předseda senátu