USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2022 o dovolání
obviněného J. D., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, podaném proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 5 To 93/2020, v trestní
věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 5/2014, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2020, č. j. 1 T
5/2014-6827, byl obviněný J. D. uznán vinným pod bodem 1) zločinem zpronevěry
podle § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a pod bodem 2) zločinem
dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku, za které
byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož
výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl
obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce
statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních
společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci nebo
jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní společnosti na dobu
sedmi let. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku
poškozené České republiky, zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu České
republiky na náhradu škody. Tímto rozsudkem byl také obviněný I. A. zproštěn
podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby pro skutky podrobně popsané v rozsudku
soudu prvního stupně, kterých se měl dopustit společně s obviněným J. D.
2. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2022, č. j. 5 To
93/2020-7216, byl podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), f), odst. 2 tr. ř.
k odvolání obviněného podaného do výroku o vině, trestu a náhradě škody
částečně zrušen napadený rozsudek, a to v celém rozsahu ohledně obviněného J.
D., a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že byl obviněný J.
D. uznán vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, odst. 5 písm.
c) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou
let a šesti měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání
tří let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu
činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena
statutárního orgánu, a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech,
včetně jejich zastupování na základě plné moci nebo jiné smlouvy umožňující
jednat jménem nebo na účet obchodní společnosti na dobu čtyř let. Podle § 259
odst. 1 tr. ř. byla ve zbývající části věc vrácena soudu prvního stupně.
3. Zločinu dotačního podvodu se obviněný podle zjištění soudů dopustil v
podstatě tím, že jako osoba oprávněná na základě plné moci vystavené dne 7. 2.
2008 jednatelem společnosti T. Z., J. H. nechal vypracovat, doložit podklady a
odeslat Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky žádost ze dne 27. 6.
2008 o poskytnutí dotace na podnikatelskou činnost pro uvedenou společnost, ač
si byl vědom toho, že tvrzení obsažené v žádosti, že společnost vynaložila ke
dni podání žádosti o dotace náklady na budovy a pozemky ve XY, XY, v celkové
hodnotě 15 500 000 Kč, je nepravdivé, neboť kupní cena dle kupní smlouvy ze dne
5. 6. 2008 mezi prodávajícím V., a kupujícím T. Z., zastoupenou na základě plné
moci obviněným J. D., nebyla uhrazena, přičemž v důsledku podané žádosti byla
rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky ze dne 25. 11. 2008
poskytnuta společnosti T. Z., dotace ve výši 1 000 000 Kč připsaná na účet
společnosti dne 5. 12. 2008 a rozhodnutím Ministerstva průmyslu a obchodu ČR ze
dne 10. 3. 2009 dotace ve výši 12 783 737 Kč, připsaná na účet společnosti dne
16. 3. 2009, přičemž obviněný tímto jednáním způsobil České republice škodu ve
výši 6 817 913,60 Kč.
4. Lze doplnit, že Krajský soud v Brně již dříve ve věci obviněného J.
D. rozhodl rozsudkem ze dne 6. 12. 2016, č. j. 1 T 5/2014-6093, jenž byl
usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2018, č. j. 5 To
46/2017-6477, zrušen. Nato rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 2.
2019, č. j. 1 T 5/2014-6582, a rovněž tento rozsudek byl usnesením Vrchního
soudu v Olomouci ze dne 28. 11. 2019, č. j. 5 To 26/2019-6779, zrušen. Následně
rozhodl soud prvního stupně shora uvedeným způsobem.
5. Proti odsuzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal obviněný
prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předně byl
přesvědčen, že v jeho případě došlo k porušení zásady obžalovací uvedené v §
220 odst. 1 tr. ř., jelikož ze strany nalézacího soudu nebyl respektován popis
skutku uvedený v obžalobě. V tomto případě byl již formulován skutek nový, pro
který ovšem nebyla podána obžaloba ani zahájeno trestní stíhání. Poukázal na
skutečnost, že v obžalobě Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 9.
1. 2014, sp. zn. 1 KZV 170/2009 (a prakticky identicky i v usneseních o
zahájení trestního stíhání), byl předmětný skutek popsán jako dva samostatné
skutky v bodech 2/ a 3/, jejichž podstatou bylo zjednodušeně řečeno neoprávněné
převedení poskytnutých dotačních prostředků provedené dne 6. 4. 2009 a v
dalších dnech po 16. 3. 2009 na specifikované účty s tím, že následně byly tyto
prostředky získané účelovou dotací použity na jiný než určený účel s vědomím
toho, že společnost T. Z., neprováděla žádnou činnost, jejímž cílem byla
konstrukce inovace tkacích strojů jako konečný cíl podporovaného projektu.
Takto popsané skutky byly v obžalobě právně kvalifikovány jako zločin dotačního
podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.
6. Obhajoba obviněného se podle něj logicky soustřeďovala na vyvrácení
nepravdivého tvrzení, že společnost T. Z., neprováděla činnost, pro kterou byla
založena, jejímž záměrem bylo neoprávněně získat dotační prostředky, které byly
použity v rozporu s poskytnutým účelem. Takovou obhajobu označil za úspěšnou,
když prvním rozsudkem nalézacího soudu byl zproštěn obžaloby ohledně skutků 2/
a 3/, neboť soud nemohl dospět k závěru, že se skutek vůbec stal. V odvolání
státního zástupce proti tomuto zprošťujícímu výroku se poprvé objevila námitka,
že jednáním obviněných by mohlo dojít k naplnění zákonných znaků skutkové
podstaty trestného činu dotačního podvodu i podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku. V
návaznosti na to odvolací soud ve svém prvním zrušujícím usnesení poprvé
podotkl, že dotační prostředky byly přiznány na základě žádosti ze dne 27. 6.
2008, která zmiňuje kupní cenu ve výši 15 500 000 Kč z kupní smlouvy, kterou
společnost koupila nemovitosti ve XY, ačkoli byla tato kupní smlouva následně
souhlasným prohlášením označena za neplatnou. Aniž by došlo ze strany státního
zástupce k úpravě popisu těchto dvou skutků, krajský soud obviněného znovu
zprostil obžaloby ohledně těchto dvou skutků i svým druhým rozsudkem, ve kterém
mj. uvedl, že jednání obviněných nelze právně posoudit jako trestný čin
dotačního podvodu alternativně podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku pro nedostatek
popisu jednání ve skutku uvedeném v obžalobě. Jakýmkoli jiným postupem by
nebyla zachována totožnost skutku podle § 220 odst. 1 tr. ř. Vrchní soud ve
svém druhém zrušujícím usnesení konstatoval, že totožnost skutku byla zachována
částečně shodným následkem, za který považoval vyplacené dotační prostředky,
neboť podle popisu skutku měly být použity pro jiný než určený účel. K naplnění
skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr.
zákoníku mohlo podle jeho názoru dojít jen tím, že dotační prostředky byly
vylákány na základě žádosti obsahující nepravdivé skutečnosti týkající se
vynaložených uznatelných nákladů. Následně opět nedošlo ze strany státního
zástupce k úpravě popisu skutku pod body 2/ a 3/ obžaloby, státní zástupce
pouze upozornil na změnu právní kvalifikace, z čehož bylo zřejmé, že nemínil
změnu popisu skutku pod body 2/ a 3/ obžaloby, ale potenciálně jinak právně
kvalifikovaný skutek pod bodem 1/ obžaloby jako trestný čin zpronevěry. Státní
zástupce až v rámci své závěrečné řeči uvedl, že stran skutků pod body 2/ a 3/
obžaloby je nutno postupovat tak, že dojde ke změně popisu skutku a
překvalifikaci daného jednání. V důsledku řečeného obviněný namítal nezachování
totožnosti skutku i absenci řádného upozornění na možnou změnu právní
kvalifikace jeho jednání. K těmto námitkám se odvolací soud vyjádřil jen tak,
že se problematikou totožnosti skutku zabýval již ve svém předchozím zrušovacím
usnesení.
7. Podle obviněného jej vrchní soud odsoudil ve skutečnosti na základě
změněné obžaloby (kterážto změna nebyla projednána při hlavním líčení u
krajského soudu a o níž se dozvěděl až z rozsudku). To obviněný označil za
postup nepřijatelný a porušující jeho právo na obhajobu, jelikož došlo k
vyslovení jeho viny v rozporu s § 220 odst. 1 tr. ř. S vědomím, že pro
totožnost skutku postačuje zachování alespoň částečné totožnosti jednání nebo
následku, namítal, že rozhodnutí nesmí zahrnout takové okolnosti, které už
tvoří jiný skutek a nesmí se změnit podstata jednání. Popis skutku uvedený v
napadeném výroku rozsudku vrchního soudu se od popisu skutků 2/ a 3/ v obžalobě
odlišuje zcela diametrálně, přičemž nejde o žádný posun či zpřesnění popisu
jeho jednání, ale o jednání zcela jiné. Zatímco v obžalobě byl označen za
osobu, jež použila poskytnuté dotační prostředky k jinému než určenému účelu,
ve výroku rozsudku vrchního soudu byl označen za osobu, která nechala
vypracovat, doložit a odeslat žádost o dotaci při vědomí tvrzených nepravdivých
informací. Nebyla zde ani časová souvislost, neboť jde o dřívější jednání,
nebyla zde zmínka ani o neoprávněném poskytnutí dotačních prostředků ani o
údajném nenabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem, byla vypuštěna i
zmínka o neoprávněném poskytnutí předmětných dotací.
8. Obviněnému nebylo podle jeho názoru umožněno, aby ke změněnému popisu
skutku navrhl důkazy svědčící v jeho prospěch. Po závěrečné řeči státního
zástupce, který možnost změny popisu skutku zmínil, bylo dokazování již ze
strany soudu ukončeno. Během hlavního líčení se oprávněně bránil proti
obviněním uvedeným písemně v obžalobě. Dá-li se zmínka státního zástupce
považovat za změnu obžaloby, pak se tak stalo až po projednání věci u hlavního
líčení, o níž se písemně dozvěděl až ze samotného rozsudku. Vrchní soud tak ve
skutečnosti jednal o změněném skutku poprvé a nesprávně nahrazoval roli soudu
prvního stupně. Argument vrchního soudu, že byl se změnou popisu skutku
seznámen v jeho druhém zrušujícím usnesení, není správný, neboť soud nemá
suplovat úkol státního zástupce, nadto v předmětném usnesení není provedena
změna obžaloby, ale pouze pokyny k tomu, jak by změna mohla vypadat.
9. Obviněný rovněž podotkl, že nebylo vedeno řádné dokazování, zda se
skutečně jednalo o nepravdivou informaci a zda byla ze strany obviněného
naplněna subjektivní stránka uvedeného trestného činu, tj. zda si mohl být
vědom toho, že se mohlo jednat potenciálně o chybný postup. K žádosti o dotaci
byla přiložena kupní smlouva, ze které vyplývalo, že kupní cena je splatná až
po podání žádosti o dotaci, taková skutečnost tedy byla dotačnímu úřadu známa a
nebyla nijak zastírána. V této souvislosti poukázal na aktuální stanovisko
Ministerstva financí ze dne 7. 7. 2022, z něhož vyplývá, že „účetní jednotky
účtují podvojnými zápisy o veškerých nákladech a výnosech bez ohledu na okamžik
jejich zaplacení nebo přijetí“ a „při převodu vlastnictví k nemovitým věcem,
které podléhají vkladu do katastru nemovitostí, se o této nemovité věci účtuje
ke dni doručení návrhu na vklad katastrálnímu úřadu“. Dle názoru dovolatele z
toho vyplývá, že uvedení částky 15 500 000 Kč jako vynaloženého nákladu v
žádosti ze dne 27. 6. 2008 (tedy poté, co byl dne 9. 6. 2008 podán návrh na
vklad vlastnického práva podle předmětné kupní smlouvy ze dne 5. 6. 2008 do
katastru nemovitostí), nebylo uvedením nepravdivé informace.
10. Dále obviněný zdůraznil, že samotné vyplacení dotací na speciální
dotační účet společnosti neznamenalo jejich utracení, není tedy totožný ani
následek jednání. Převod dotace v celkové výši 13 783 737 Kč na speciální
dotační účet ještě neznamenal její utracení a vznik škody poskytovali dotace,
neboť podle pravidel Ministerstva průmyslu a obchodu až do 28. 2. následujícího
roku (míněno 2010) muselo být provedeno vyúčtování použití dotace nebo její
vrácení. Takové vyúčtování nebo vrácení však nemohlo být provedeno, neboť
policie odňala společnosti T. Z., všechny věci v rámci prohlídky jiných prostor
a společnost tak již neměla podklady, podle nichž by to mohla udělat. Takový
zásah současně označil za předčasný, neboť společnost nedostala šanci na
souhlasné prohlášení ze dne 25. 8. 2009 o neplatnosti předmětné kupní smlouvy
reagovat a do 28. 2. 2010 vrátit Ministerstvu průmyslu a obchodu prostředky
poskytnuté na základě kupní smlouvy, která byla následně označena za neplatnou.
11. Obviněný také vyjádřil své přesvědčení, že obžaloba pouze ohledně
jeho osoby zastávala účelově názor, že kupní cena u uznatelných dotačních
nákladů musí být nejdříve zaplacena, aby se tyto náklady staly dotačními
náklady. Uplatňování uznatelných dotačních nákladů vzniklých nákupem hmotného i
nehmotného majetku, u kterého nebyla zaplacena kupní cena k čerpání dotace,
byla obvyklá praxe, kterou prováděla společnost T. Z., i v roce 2008 za
předcházejícího jednatele P. N. (s konkrétním uvedením příkladu nákupu
strojírenských dílů), tedy před vstupem obviněného do této společnosti. Takový
nerovný postup obviněný shledal diskriminačním.
12. V neposlední řadě pak obviněný namítl, že jeho údajná odpovědnost za
jednání ve věci žádosti o dotaci byla nelogicky dovozena z toho, že měl plnou
moc jednatele k jednáním za společnost T. Z. Žádost ale na základě této plné
moci nepodepsal, což svědčí o tom, že ji ani nezpracovával.
13. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný
zrekapituloval, že odvolací soud měl rozhodnout o zproštění obžaloby. S ohledem
na popsané skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř.
zrušil napadený výrok rozsudku odvolacího soudu, jakož i všechna další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal odvolacímu soudu věc v
potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
14. Obviněný své dovolání následně doplnil dalším podáním, a to v rámci
svého předchozího tvrzení, že v projednávané věci nebylo vedeno dokazování k
tomu, zda byla z jeho strany naplněna subjektivní stránka trestného činu.
Poukázal na ve spise založené doklady, a to Mandátní smlouvu ze dne 10. 6. 2008
a fakturu č. 640030 ze dne 23. 3. 2009. Zmíněná mandátní smlouva byla uzavřena
mezi společností T. Z., jako mandantem a společností I. XY, jako mandatářem,
jejímž jednatelem byl M. K. Mandatář se touto smlouvou zavázal pro mandanta
zajistit kompletní projektový management dotačního projektu, včetně zpracování
žádosti o platbu a zpracování auditu uznatelných nákladů. Dle této smlouvy pak
citovanou fakturou vyúčtoval mandantovi sjednanou odměnu ve výši 511 700 Kč,
kterou společnost T. Z., uhradila. Společnost T. Z., si tedy na sestavení
žádosti o platbu dotace najala odbornou firmu právě proto, aby zajistila
splnění dotačních podmínek a souhlas dokumentů žadatele s právními předpisy.
Uvedená mandátní smlouva svědčí o tom, že M. K. vypovídal jako svědek při
hlavním líčení nepravdivě v tom směru, že do společnosti přišel, až když byla
žádost podána, neboť se aktivně podílel na jejím sestavení a její kontrole.
Uvedené důkazy svědčí o tom, že to byl M. K., který sestavoval žádost o platbu
dotace v roce 2008. Obviněný také upozornil, že soud i obžaloba zaměňují pojmy
žádost o poskytnutí dotace a žádost o platbu. Předmětné dokumenty jednoznačně
svědčí o tom, že ze strany obviněného nemohla být naplněna subjektivní stránka,
jelikož nevěděl o nepravdivosti tvrzení uvedených v žádosti o dotace ze dne 27.
6. 2008. Na zjištění souladu předmětné žádosti s dotačními podmínkami a
právními předpisy byl smluvně zajištěn mandatář, který disponoval všemi
relevantními informacemi a měl mandantovi tento soulad garantovat. Obviněný
žádost o platbu z 27. 6. 2008 nepřipravoval, nezpracovával ani nepodepisoval.
Nevěděl o tom, že M. K. nebude žádosti o platbu dotace zpracovávat pravdivě a
dle dotačních pravidel.
15. Obviněný vytkl, že nalézací soud nezkoumal okolnosti, za kterých
byla předmětná žádost sestavena, a vycházel z výpovědi svědka M. K., která je
evidentně nepravdivá, o čemž svědčí rovněž i odposlechy telefonních hovorů
(zejména mezi I. A., J. B. a D. P., které dokládají, že I. A. se svojí
sekretářkou jednali za společnost T. Z., a prováděli finanční převody v řádech
mil. Kč ve společnosti T. Z., a Z. Z.). To svědčí o tom, že nebyl jedinou
osobou jednající za předmětnou společnost, jak nesprávně uvádí napadený
rozsudek. Nalézací soud tak dospěl ke skutkovým i právním závěrům bez posouzení
předmětné mandátní smlouvy, faktury i odposlechů telefonických rozhovorů, resp.
ve zjevném rozporu s těmito provedenými důkazy.
16. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém
vyjádření uvedla, že dovolací námitka stran nezachování totožnosti vytýkaného
skutku a nerespektování obžalovací zásady může výjimečně naplnit dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by takové porušení mělo nebo mohlo
mít přímý a bezprostřední dopad na konečné právní posouzení vytýkaného jednání.
Pokud dovolatel tvrdí vyvození své trestní odpovědnosti za jiný skutek než za
ten, pro který byl postaven před soud, protože to není podloženo odpovídajícím
skutkovým podkladem, což se mělo promítnout v nesprávném právním závěru o jeho
vině, lze takové námitce přiznat zásadní hmotněprávní dopad ve smyslu
citovaného dovolacího důvodu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5.
2011, sp. zn. 3 Tdo 1071/2010). K výtce obviněného, že byl uznán vinným
skutkem, který se diametrálně odlišuje od jeho popisu v obžalobě, podotkla, že
obviněný si není vědom rozdílu mezi skutkem a jeho popisem, jelikož skutkem je
to, co se objektivně stalo, zatímco popisem skutku je slovní forma, jejímž
prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace.
Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a
nikoli jeho popis (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 3 Tdo
177/2017). K dodržení zásady totožnosti skutku v posuzovaném případě totiž
došlo, neboť byla zachována v následku spočívajícím v podobě neoprávněně
vyplacených dotačních prostředků, které měly být podle popisu skutku v žalobním
návrhu použity na jiný než určený účel. Zůstává totiž podstatným, že k
vyplacení předmětné dotace nemělo vůbec dojít, neboť absentoval právní důvod
takového inkasa za stavu, že se tak stalo na podkladě nepravdivě uvedených
údajů.
17. Státní zástupkyně dále konstatovala, že dovolatelova povědomost o
„změně obžaloby“ spadá do fáze řízení, v níž odvolací soud ve svém druhém
zrušovacím usnesení vyložil pojem totožnost skutku tak, že jednání obviněného
pod body 2/ a 3/ podané obžaloby v návaznosti na souhrn skutkových zjištění by
mohlo být posuzováno podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatel tak byl
seznámen se změnou popisu skutku již při odůvodnění jeho kasačního usnesení ze
dne 28. 11. 2019, tudíž při výkonu svého práva na obhajobu nemohl i nadále
vycházet výlučně z toho, jak byl skutek popsán v obžalobě. Nelze mu přisvědčit
ani z hlediska uplatněného judikatorního odkazu k požadavku dostatečně
náležitého způsobu vymezení skutku ve smyslu odkazovaného usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1231/2020, neboť toto se vztahuje na
specifika skutkových podstat trestných činů podle § 268 a § 269 tr. zákoníku s
normativními znaky. Státní zástupkyně uvedla, že obsah protokolu o hlavním
líčení ze dne 26. 6. 2020 a v této návaznosti i odpovídající části odůvodnění
obou napadených rozsudků rozhodně nedovolují přisvědčit důvodnosti námitky, že
by byl obviněný odsouzen bez projednání takto vymezeného předmětu řízení v
rámci hlavního líčení.
18. Státní zástupkyně dále doplnila, že by nebylo možno spatřovat zásah
do dovolatelova práva na spravedlivý proces ani za stavu odlišného popisu
skutku bez jeho náležitého vyrozumění o této skutečnosti, neboť se tak nestalo
až při konečném rozhodnutí o jeho vině, ale ve fázi řízení, ve které mu byl dán
prostor pro jeho obhajobu. V návaznosti na související změnu právní kvalifikace
podotkla, že obě samostatné skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu
podle § 212 odst. 1 i 2 tr. zákoníku jsou ohroženy shodnou trestní sazbou, aniž
by změna právního posouzení mohla přinést neočekávaný a překvapivý prvek, který
by ztížil výkon dovolatelova práva na obhajobu. Povinnost soudu upozornit
obviněného ve smyslu § 225 odst. 2 tr. ř. na aplikaci přísnějšího
hmotněprávního ustanovení tedy v daném případě nenastala.
19. Státní zástupkyně nepřisvědčila ani důvodnosti argumentu obviněného,
že předmětnou žádost o dotaci nepodepsal ani nezpracovával, neboť postupoval
jako osoba oprávněná jednat na podkladě plné moci vystavené jednatelem
společnosti T. Z., J. H. Pro vyvození jeho trestní odpovědnosti nebylo jen
formálně udělené zplnomocnění k jednání za žadatele o poskytnutí účelových
dotací, ale způsob, jakým se na procesu realizace předmětné žádosti podílel s
tím, že se jednalo o skutečné naplnění jeho postavení zmocněnce, které bylo
soustředěno právě v jeho rukou. Reagoval-li obviněný na poukazovanou roli
svědka M. K., který měl být v rámci jeho dotačního poradenství odpovědný za
podání žádosti o poskytnutí dotace, dle jeho nezpochybněné výpovědi jeho role
odpovídala pouze tomu, aby byla žádost rychle vyřízena. Dovolatel byl v souladu
s jeho vysokou mírou skutečné angažovanosti tím, kdo od jmenovaného svědka
nechal vypracovat, doložit doklady a odeslat Ministerstvu průmyslu a obchodu
České republiky předmětnou žádost o poskytnutí dotace s plnou odpovědností za
pravdivost informací, které tam byly obsaženy.
20. Z hlediska úmyslného zavinění obviněného za nepravdivost údajů v
žádosti o poskytnutí dotace státní zástupkyně zdůraznila, že tento si byl vědom
konkrétně tam uvedeného nepravdivého tvrzení, že společnost ke dni podání
žádosti o dotace vynaložila náklady na budovy a pozemky ve XY v celkové hodnotě
15 500 000 Kč. Datum splatnosti kupní ceny tak nebylo v posuzovaném směru
rozhodným a shodně je třeba nahlížet i na absentující právní význam právních
účinků uskutečněné koupě, které by nastaly zápisem do katastru nemovitostí, ke
kterému však z důvodu neuhrazení kupní ceny nikdy nedošlo. Na své validitě tak
postrádá i skutečnost, že z téhož důvodu nemohlo být o takto neuskutečněné
platbě ani účtováno.
21. Závěrem státní zástupkyně shrnula, že výrok odvolacího soudu
nevykazuje žádnou z dovolatelem namítaných vad ve smyslu uplatněného dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jakož ani argumentačně
odpovídajícího, leč neoznačeného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i
odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že
dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno
osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným, prostřednictvím obhájce [§ 265d odst.
1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném (§ 265e
tr. ř.) a splňuje náležitosti obsahu dovolání (§ 265f odst. 1 tr. ř.), avšak je
zjevně neopodstatněné.
23. Pokud jde o obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. h) tr. ř., ten je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že tento dovolací důvod je určen k nápravě
právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním
posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z
hlediska procesních předpisů.
24. Stěžejní námitkou prolínající se textem celého mimořádného opravného
prostředku obviněného je tvrzení, že došlo k porušení zásady obžalovací
zakotvené v § 2 odst. 8 tr. ř. a současně nebyla dodržena totožnost skutku
předpokládaná § 220 odst. 1 tr. ř., neboť byl formulován skutek nový, pro který
nebyla podána obžaloba ani zahájeno trestní stíhání. Institut totožnosti skutku
ve smyslu § 220 tr. ř. stojí mimo rámec všech dovolacích důvodů ve smyslu §
265b odst. 1 tr. ř., nicméně pro dodržení maximy práva na spravedlivý proces se
jím Nejvyšší soud zabýval.
25. Obviněný explicitně namítal, že nebyl respektován popis skutku
uvedený v obžalobě. Na tomto místě považuje Nejvyšší soud za nutné v obecné
rovině uvést, že trestní řízení se vede pro skutek. Momentem, který dělí
pachatelovo jednání na různé skutky, je následek závažný z hlediska trestního
práva, který pachatel způsobil nebo chtěl způsobit. Za jeden skutek lze
považovat jen ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou pro tento následek
kauzální, pokud jsou zahrnuty zaviněním. Soud může podle § 220 odst. 1 tr. ř.
rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. Obžalovací zásada
uvedená v citovaném ustanovení neznamená, že mezi skutkem, který je uveden v
žalobním návrhu, a skutkem uvedeným ve výroku rozsudku, musí být úplná shoda.
Některé skutečnosti mohou odpadnout a naopak jiné přistoupit, avšak nesmí se
změnit podstata skutku. Podstata skutku je určována účastí obviněného na určité
události popsané v žalobním návrhu, z níž vzešel následek porušující nebo
ohrožující společenské zájmy chráněné trestním zákonem. Totožnost skutku je
přitom zachována v případě úplné shody alespoň v jednání při rozdílném
následku, alespoň v následku při rozdílném jednání, nebo i tehdy, jsou-li
jednání nebo následek alespoň částečně shodné. Shoda musí být dána v
podstatných okolnostech, jimiž se rozumí zejména skutkové okolnosti
charakterizující jednání nebo následek z hlediska právní kvalifikace, která
přichází v úvahu. Následkem z hlediska zachování totožnosti skutku je přitom
třeba rozumět porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní
podobě, tedy konkrétní následek (rozhodnutí uveřejněné pod č. 1/1996 Sb. rozh.
tr.).
26. Současně je podstatné, že od skutku je nutno odlišovat popis skutku
jako obligatorní náležitost příslušného rozhodnutí orgánu činného v trestním
řízení. Soud je sice vázán skutkem uvedeným v žalobním návrhu, ale nikoli jeho
popisem v obžalobě. Proto není povinen bez dalšího převzít popis skutku z
obžaloby, ale při zachování totožnosti skutku soud musí přizpůsobit jeho popis
tak, aby odpovídal jeho zjištěním a použité právní kvalifikaci skutku. Byť tedy
v jednotlivých fázích trestního stíhání musí jít vždy o skutek totožný s tím,
který je popsán ve výroku usnesení o zahájení trestního stíhání, a posléze v
podané obžalobě, nelze vyloučit možnost následné změny či upřesnění skutkových
okolností v průběhu dalších fází trestního stíhání (Šámal, P. a kol., Trestní
řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2722;
dále rozhodnutí uveřejněná pod č. 1/1996, 6/1962 a 24/1981 Sb. rozh. tr.).
27. Obviněnému byl od počátku trestního řízení kladen za vinu podvodný
delikt související s poskytnutou dotací Ministerstvem průmyslu a obchodu České
republiky. Nejvyšší soud přitom nepustil ze zřetele, že v obžalobě Městského
státního zastupitelství v Praze ze dne 9. 1. 2014, sp. zn. 1 KZV 170/2009 (v
návaznosti na usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 29. 7. 2009 a ze dne
23. 4. 2012), byl předmětný skutek popsán jako dva samostatné skutky v bodech
2/ a 3/, jejichž podstatou bylo zjednodušeně řečeno neoprávněné převedení
poskytnutých dotačních prostředků provedené ve dnech 6. 4. 2009 a v dalších
datech po 16. 3. 2009 na specifikované účty s tím, že následně byly tyto
prostředky získané účelovou dotací použity na jiný než určený účel s vědomím
toho, že společnost T. Z., neprováděla žádnou činnost, jejímž cílem byla
konstrukce inovace tkacích strojů jako konečný cíl podporovaného projektu.
Takto popsané skutky byly v obžalobě právně kvalifikovány jako zločin dotačního
podvodu podle § 212 odst. 2, odst. 6 písm. a) tr. zákoníku.
28. Vrchní soud v napadeném rozsudku rozhodl tak, že obviněného uznal
vinným stručně řečeno tím, že nechal vypracovat, doložit podklady a odeslat
Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR žádost ze dne 27. 6. 2008 o poskytnutí
dotace za společnost T. Z., při vědomí nepravdivosti tvrzení, že tato
společnost vynaložila ke dni podání žádosti o dotace náklady na budovy a
pozemky ve XY ve výši 15 500 000 Kč, čemuž přisoudil právní kvalifikaci podle §
212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb.
29. Shodnou výtku stran nedodržení požadavku na zachování totožnosti
skutku (překročení jeho mezí) pak obviněný uplatnil již v rámci svého odvolání.
V návaznosti na ni vrchní soud v napadeném rozsudku odkázal na závěry obsažené
ve svém předchozím zrušovacím usnesení (viz odstavec 32. jeho odůvodnění). V
odkazovaném usnesení ze dne 28. 11. 2019, č. j. 5 To 26/2019-6779, vrchní soud
připustil, že v žalobním návrhu nebylo vyjádřeno jednání obviněného
předcházející vyplacení dotačních prostředků, což však neznamenalo, že by
nebyla zachována totožnost skutku v následku v podobě vyplacených dotačních
prostředků, neboť podle popisu skutku měly být tyto použity na jiný než určený
účel (viz zejm. odstavce 26. až 27. jeho odůvodnění).
30. Nejvyšší soud se s uvedeným zdůvodněním plně ztotožňuje, neboť
souhrnně vzato, totožnost skutku byla v posuzované věci zachována dílem v
podobě částečně shodného následku ve formě vyplacených dotačních prostředků.
Pokud tedy nalézací soud a návazně i soud odvolací (po doplnění dokazování)
upřesnily rovněž popis stále téhož skutku odrážející probíhající dokazování a z
něj vyplývající závěry v tom směru, že obviněný jakožto osoba oprávněná na
základě plné moci jednatele společnosti T. Z., nechal vypracovat, doložit
podklady a odeslat předmětnou žádost o poskytnutí dotace s uvedením konkrétní
nepravdivé informace, na podstatě se ničeho nezměnilo, neboť byl zachován
alespoň částečně shodný následek. Nelze tudíž přisvědčit námitce obviněného, že
by nesměla být (byť i diametrálně) změněna podstata jednání obsažená v popisu
skutku v obžalobě s odlišnou časovou souvislostí, neboť (jak již bylo
zdůrazněno), totožnost skutku bude zachována rovněž při alespoň částečné shodě
následku. Jak již bylo řečeno, totožnost skutku není chápána jako naprostá
shoda mezi skutkovými okolnostmi popsanými v žalobním návrhu a výrokem
rozhodnutí soudu a na zachování skutku nemají vliv změny v okolnostech, které
pouze individualizují žalovaný skutek např. z hlediska času, místa a způsobu
spáchání. Pokud obviněný spatřoval nesoulad rovněž v následku, neboť samotné
vyplacení dotačních prostředků na účet společnosti neznamenalo jejich utracení
a jako takové mohly být finanční prostředky, nebýt zásahu policie, vráceny,
nelze s ním souhlasit. Částečná totožnost následku byla spatřována v podobě
vyplacených dotačních prostředků bez ohledu na jejich další užití či další
případnou dispozici. Je nutno zdůraznit, že zásadní aspekt skutku v podobě
následku byl zachován a řízení bylo stále vedeno pro identický skutek.
31. Na okraj lze předestřít, že obviněný opakovaně odkazoval na usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 5 Tdo 1231/2020, podle něhož
jedině státní zástupce nese odpovědnost za náležité vymezení a správný popis
skutku tak, stejně nese odpovědnost za to, že takto vymezený skutek bude v
řízení před soudem prokázán procesně použitelnými důkazy. Předmětné rozhodnutí
se ovšem vztahuje na specifika skutkových podstat trestných činů podle § 268 a
§ 269 tr. zákoníku, neboť státní zástupce v tomto případě (především) nevymezil
ve skutkové větě přesně konkrétní chráněné průmyslové vzory a ochranné známky,
které měl obviněný svým jednáním zasáhnout.
32. Další úzce související okruh výtek dovolatel zaměřil k faktu, že mu
nebylo umožněno, aby ke změněnému popisu skutku navrhl důkazy svědčící v jeho
prospěch, neboť po závěrečné řeči státního zástupce, v níž formuloval možnost
změny popisu skutku i jeho právní kvalifikace ze strany soudu, bylo již
dokazování ze strany soudu ukončeno a jemu nebylo umožněno, aby navrhl důkazy
na svou obranu. O samotné změně se pak dozvěděl až ze samotného (tomu
následujícího) rozsudku, neboť taková změna nebyla projednána při hlavním
líčení. V návaznosti na to soud odvolací měl jednat o změněném skutku vůbec
poprvé.
33. V posuzované trestní věci však k takovému překvapivému rozhodnutí ze
strany odvolacího soudu nedošlo, neboť k úpravě popisu skutkového děje došlo na
základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, doplněných a
zčásti korigovaných soudem odvolacím, přičemž byla zejména precizována skutková
zjištění stran výše způsobené škody. Jinak řečeno, jednalo se stále o týž
skutek. Na možnou změnu právní kvalifikace, která byla navázána na upřesnění
popisu skutku, byl pak obviněný upozorněn Vrchním soudem v Olomouci v jeho
druhém kasačním usnesení již dne 28. 11. 2019, č. j. 5 To 26/2019-6779.
Nejpozději od tohoto okamžiku obviněný věděl, že jeho jednání oproti podané
obžalobě státním zástupcem může být krajským soudem v hlavním líčení právně
posouzeno odlišně a mohl současně realizovat svoji obhajobu. Od této chvíle již
nemohl nadále vycházet výlučně z toho, jak byl skutek popsán a kvalifikován v
obžalobě. Procesním postupem soudu prvního nebo druhého stupně nebyl nijak
zkrácen na svém právu na obhajobu a rozhodnutí soudu pro něj nemohlo být
překvapivé.
34. Dovolával-li se obviněný skutečnosti, že v popisu skutku napadeného
rozsudku i v jeho odůvodnění absentoval údajný předem smluvený záměr kupní cenu
ze smlouvy neuhradit, pak ignoruje podstatu skutkové podstaty trestného činu
dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku. V této první základní
skutkové podstatě se takový záměr nevyžaduje, nýbrž mj. alternativně postačí,
aby pachatel uvedl v žádosti o poskytnutí dotace nepravdivé údaje. Jedná se
totiž o tzv. předčasně dokonaný trestný čin, tedy takový, který je de facto
přípravou či pokusem, avšak zákonodárce ho kriminalizuje de iure jako trestný
čin dokonaný. Z tohoto pohledu je bezpředmětné, zda obviněný nesouhlasil s
následným souhlasným prohlášením o neplatnosti kupní smlouvy. Obdobně je
potřeba přistupovat k výtce obviněného, že z přiložené kupní smlouvy vyplývalo,
že kupní cena je splatná až po podání žádosti o dotaci, tudíž dotačnímu úřadu
informace nebyla nijak zastírána. Opět jsou tato tvrzení ve světle
předestřených východisek irelevantní, nadto lze dodat, že z předmětné kupní
smlouvy (na č. l. 4436 a násl.) vyplývá pouze to, že kupující je povinen
zaplatit kupní cenu nejpozději do 30. 9. 2008, přičemž nelze vyloučit, že
kupující zaplatil kupní cenu již před tímto datem, tedy před podáním žádosti o
dotaci. Z předmětné kupní smlouvy tedy nelze dospět k závěru, že kupní cena
uhrazená nebyla (náklady nebyly vynaloženy) před podáním žádosti o dotaci dne
27. 6. 2008 (což byla podmínka přiznání dotace), pouze k závěru, že má být
uhrazena nejpozději do 30. 9. 2008, tedy kdykoliv od podpisu smlouvy dne 5. 6.
2008 do tohoto data. Tedy, i kdyby byla tato smlouva součásti žádosti o dotaci,
to že za nemovitost doposud zaplaceno nebylo (náklady doposud nebyly
vynaloženy), z ní nevyplývá.
35. Obviněný dále opakovaně upozorňoval na to, že předmětnou žádost o
poskytnutí dotace nepodepsal (což svědčí i o tom, že ji ani nezpracovával) a
jeho odpovědnost byla dovozena z toho, že měl plnou moc od jednatele k jednáním
za společnost T. Z. K uvedené námitce pak Nejvyšší soud uvádí, že podle
stabilizovaných skutkových zjištění bylo ustáleno, že skutečné oprávnění za
společnost jednat bylo soustředěno v posuzovaném období právě v rukách
obviněného (i s ohledem na mnohé svědecké výpovědi korespondující s udělenými
plnými mocemi). Pokud vrchní soud uzavřel, že pro vyvození trestní odpovědnosti
dovolatele není rozhodující, že žádost o poskytnutí dotace formálně podepsal
jednatel společnosti J. H., ale že byla prokázána participace obviněného na
procesu realizace předmětné žádosti o poskytnutí dotace, Nejvyšší soud k
uvedenému závěru nemá žádných výhrad. Mimo jiné J. H. v procesním postavení
svědka uvedl, že o převzetí jednatelství ve společnosti byl požádán právě
obviněným J. D., přičemž jeho práce se ve společnosti nijak nezměnila a stejně
jako nadále i poté, co se stal jednatelem, vykonával jen funkci technologa a
metrologa a v řízení společnosti T. Z., pokračoval obviněný na základě
vystavené generální plné moci. Soudy totiž dospěly k tomu, že v daném období J.
D. rozhodoval o podání žádosti o dotaci a jejím obsahu, přičemž jednatel
společnosti fakticky svoje povinnosti plynoucí z tohoto postavení nevykonával
(viz odstavec 109. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a odstavec 37.
odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Námitka obviněného, že se s ním na
rozhodování ve společnosti podílely i další osoby, nemá pro vyvození jeho
trestní odpovědnosti žádnou právní relevanci. Současně byl odvolacím soudem
zamítnut návrh obviněného na další dokazování prováděním telefonních odposlechů
pro jejich nadbytečnost, neboť prokazování účasti a míry zapojení dalších osob
do trestné činnosti kladené obviněnému za vinu je mimo vymezený rámec podané
obžaloby (viz odstavec 36. odůvodnění jeho rozsudku).
36. Nejvyšší soud se dále zabýval námitkami obviněného, že nebylo vedeno
dokazování k tomu, zda se skutečně jednalo o nepravdivou informaci a zda byla
ze strany obviněného naplněna subjektivní stránka přisuzovaného trestného činu,
tj. zda si mohl být vědom toho, že se mohlo jednat o potenciálně chybný postup.
Takové námitky, byť formálně rozporují naplnění objektivní a subjektivní
stránky přisuzovaného trestného činu, v zásadě zpochybňují skutková zjištění
učiněná soudy a způsob, jak hodnotily provedené důkazy (se kterým se dovolatel
neztotožnil), a jako takové je není možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jsou však podřaditelné pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně jim nelze přiznat opodstatnění. V
tomto ohledu lze zmínit, že sám obviněný reflektoval (ačkoli až ve svém
doplnění dovolání, jímž především rozvíjel svou námitku o nenaplnění
subjektivní stránky přisuzovaného trestného činu), že nalézací soud dospěl ke
skutkovým i právním závěrům bez posouzení Mandátní smlouvy ze dne 10. 6. 2008,
faktury č. 640030 i odposlechů telefonických rozhovorů, resp. ve zjevném
rozporu s těmito provedenými důkazy.
37. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dán,
jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou
založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů
obou stupňů je dostatečně zřejmé, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým
závěrům přitom dospěly. Je zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy,
jejich hodnocením, učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní
posouzení i přijatými právními závěry. Existence případného zjevného rozporu
mezi učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených
důkazů nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení
důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013). Je
rovněž namístě připomenout, že ani po nabytí účinnosti novely trestního řádu,
která zavedla shora uvedený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., se Nevyšší soud jako soud dovolací nestává jakousi třetí instancí plného
skutkového přezkumu. Zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro
naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, je na místě
dovodit zejména, pokud by skutková zjištění neměla vůbec žádnou obsahovou vazbu
na provedené důkazy, případně nevyplývala z důkazů při žádném z logických
způsobů jejich hodnocení, anebo že zjištění jsou pravým opakem toho, co bylo
obsahem dokazování apod., k čemuž však v nyní projednávané věci nedošlo.
38. Za nepravdivou informaci bylo označeno tvrzení, že společnost T. Z.,
vynaložila na pozemky a budovy XY, XY celkem 15 500 000 Kč, ačkoliv tato částka
nikdy vynaložena nebyla, protože společnost T. Z., tuto kupní cenu nikdy
nezaplatila. Z hlediska přisuzovaného trestného činu je podstatné, že v momentu
podání vlastní žádosti o dotaci se jednalo o informaci nesouladnou se skutečným
stavem, neboť prostředky vynaloženy nebyly. Jedná se tedy o nepravdivou
informaci, která byla v žádosti o dotaci uvedena a která vedla k tomu, že
dotace byla vyplacena ve větším rozsahu, než by byla vyplacena, pokud by byla
uvedena pravdivá informace. Potom by nevynaložený náklad na pořízení pozemků a
budovy XY, XY v částce 15 500 000 Kč nebyl při výpočtu výše dotace zohledněn.
Lze dodat, že kupní cena ve výši 15 500 000 Kč měla být uhrazena do 30. 9.
2008, přičemž k její úhradě nedošlo, a to ani později, což je zřejmé i ze
souhlasného prohlášení o neplatnosti kupní smlouvy a výpovědi svědka R. Č.
Peněžní prostředky pak nebyly vynaloženy bez ohledu na to, jak mělo být nebo
bylo o kupní ceně, účtováno. Námitka obviněného v tomto směru je tedy zcela
neopodstatněná.
39. Naopak celý postup uzavření předmětné kupní smlouvy na pozemky a
budovy XY, XY za částku 15 500 000 Kč vzbuzuje pochybnosti o účelu této
transakce. Kupní smlouva byla uzavřena dne 5. 6. 2008, přibližně tři týdny před
podáním žádosti o dotaci, s tím, že nejpozdější splatnost kupní ceny byla
stanovena až do 30. 9. 2008 (tři měsíce po podání žádosti o dotaci), což je
poměrně velkorysé. Na základě této kupní smlouvy (aniž došlo k zaplacení kupní
ceny) byla jako vlastník do katastru nemovitostí zapsána již dne 18. 6. 2008
společnost T. Z. Tedy již před podáním žádosti o dotaci, k čemuž došlo 27. 6.
2008, společnost T. Z. disponovala kupní smlouvou, ze které nebylo možné
zjistit, zda již bylo nebo nebylo za nemovitost zaplaceno, a výpisem z katastru
nemovitostí, ze kterého vyplývalo, že to společnost je vlastníkem předmětných
nemovitostí. Přitom předmětné nemovitosti tvořily asi 45% nákladů, které
společnost uplatnila a z nichž byla výše dotace vypočtena. Kupní cena nebyla
nikdy zaplacena a již dne 25. 8. 2009 (to již byla žádost o dotaci včetně
příloh podána) došlo souhlasným prohlášením k zneplatnění předmětné kupní
smlouvy a následné změně v katastru nemovitostí, přičemž vlastníkem předmětných
nemovitostí se opět stala společnost V. Ze spisového materiálu pak nevyplývá,
že by tato skutečnost byla poskytovateli dotace sdělena.
40. Obviněný dále zpochybňoval naplnění subjektivní stránky skutkové
podstaty předmětného trestného činu pro absenci vědomosti o nepravdivosti
tvrzení uvedených v žádosti o dotace, neboť na zajištění souladu žádosti s
dotačními podmínkami i právními předpisy byl smluvně zajištěn mandatář,
společnost I. XY, jejímž jednatelem byl M. K. Za provedení pak vyúčtoval
mandantovi sjednanou odměnu na částku 511 700 Kč., která byla uhrazena.
Obviněný namítal, že nevěděl, že M. K. nebude žádosti o platbu dotace
zpracovávat pravdivě a dle dotačních pravidel, a sám žádost nepřipravoval ani
nezpracovával. Vědomost obviněného o nepravdivosti předmětného tvrzení v
žádosti o dotaci však byla soudy dovozena, neboť kupní cena, jak již bylo
uvedeno shora, zaplacena nebyla, a současně byl právě obviněný J. D. osobou,
která byla zodpovědná za obsah podané žádosti, neboť znal aktuální stav podané
žádosti a uděloval pokyny k její úpravě prostřednictvím svědka M. K. i poté, co
byla žádost o dotace již podána a registrována na Ministerstvu průmyslu a
obchodu (viz odstavec 37. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Nelze ani
přehlédnout, že to byl obviněný, kdo předmětnou kupní smlouvu se společností
V., ze dne 5. 6. 2008 uzavřel. Bylo mu tedy známo, že peníze za pozemky a
budovy XY, XY v částce 15 500 000 Kč nebyly uhrazeny a tudíž vynaloženy v
souladu s podmínkami dotačního programu. Přitom uvedená kupní smlouva byla
uzavřena krátce před podáním žádosti o dotaci a předmětné pozemky a nemovitost
tvořily podstatnou část (45%) uplatněných nákladů. Nejvyšší soud k tomu uvádí,
že nelze soudům vytýkat, vycházely-li soudy z výpovědi svědka M. K. Ten ve své
svědecké výpovědi uvedl, že jeho úkolem bylo zkontrolovat, aby žádost
společnosti byla aktivně vyřízena a nezůstala úředníkům na stole. Konstatoval,
že se dostal k soupisu uplatněných nákladů až v době, kdy byl vyhotoven a byl
předložen na ministerstvu. Vyjádřil se, že ve věci jednal jak s obviněným J.
D., tak i s I. A., nicméně věci týkající se fakturací řešil vždy s obviněným,
který byl „vedoucím činitelem“. Obecná mandátní smlouva uzavřená s tímto
svědkem takovou roli svědka M. K. přímo nezpochybňuje, byť je nutné připustit,
že rozsah činností v ní uvedený je širší než rozsah činností, které svědek M.
K. fakticky provedl, jak vyplývá z jeho výpovědi. Z tohoto důvodu nemůže tato
mandátní smlouva obviněného vyvinit v tom směru, že by nebyla naplněna
subjektivní stránka.
41. Pokud obviněný uvádí, že o nepravdivosti výpovědi svědka I. A.
svědčí i odposlechy telefonních hovorů, neboť pan I. A. se svojí sekretářkou
jednali za společnost T. Z., a prováděli finanční převody v řádech mil. Kč ve
společnosti T. Z., a Z. Z., což je podrobně popsáno v podání na KS ze dne 9. 6.
2022, tyto nebyly opomenuty (jak již bylo osvětleno shora), přičemž takové jeho
tvrzení postrádá i relevanci pro zpochybnění pravdivosti výpovědi svědka. Nadto
lze konstatovat, že Nejvyšší soud se může v řízení o dovolání zabývat jen těmi
skutečnostmi, které jsou v dovolání uplatněny v souladu s obsahovými
náležitostmi dovolání tak, aby byly uvedeny konkrétně přímo v textu dovolání, a
dovolatel nemůže svou námitku opírat o odkaz na obsah podání učiněných v
předcházejících stadiích řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7.
2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, uveřejněné pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).
42. Nad rámec řečeného Nejvyšší soud považuje za vhodné upozornit, že je
(stejně jako soud prvního stupně a odvolací soud) vázán obžalovací zásadou
vyjádřenou v § 2 odst. 8 tr. ř., podle níž je trestní stíhání před soudy možné
jen na základě obžaloby, návrhu na potrestání nebo návrhu na schválení dohody o
prohlášení viny a přijetí trestu, které podává státní zástupce, a § 220 odst. 1
tr. ř., podle něhož soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v
žalobním návrhu. Soud není oprávněn určovat, kdo má či nemá být trestně stíhán,
proti komu může být podána obžaloba, poněvadž otázka zahájení trestního stíhání
a podání obžaloby je svěřena výlučně do pravomoci k tomu příslušných orgánů
činných v trestním řízení. V žádném případě tedy není úlohou Nejvyššího soudu
zkoumat, zda obžaloba zastávala ohledně osoby obviněného účelově názor, že
kupní cena u uznatelných dotačních nákladů musí být nejdříve zaplacena s
odkazem na obvyklou praxi praktikovanou i předchozím jednatelem společnosti T.
Z., P. N. Související námitka obviněného, kromě toho, že není podřaditelná pod
žádný z dovolacích důvodů, není ani opodstatněná.
43. Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto
rozhodnutí, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného J. D. podle
§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Toto rozhodnutí učinil v souladu s
ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
44. Nad rámec uvedeného je namístě poznamenat, že rozhodnutí soudu
druhého stupně je ze dne 9. 2. 2022, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu
k projednání dovolání až dne 15. 11. 2022. V řízení o dovolání tak nedošlo k
průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 12. 2022
JUDr. Josef Mazák
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Roman Vicherek, Ph.D.