7 Tdo 1070/2017-21
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. srpna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání
obviněného M. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 4. 2017,
sp. zn. 6 To 107/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku
pod sp. zn. 5 T 46/2016 takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 1. 2017, č. j. 5 T
46/2016-235, byl obviněný uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle § 146
odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení za použití §
53 odst. 2 tr. zákoníku, § 62 odst. 1 tr. zákoníku a § 63 odst. 1 tr. zákoníku
k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 140 hodin. O náhradě škody bylo
rozhodnuto tak, že obviněnému byla uložena podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost
nahradit škodu poškozeným L. M. ve výši 11 839,50 Kč, Okresní správě sociálního
zabezpečení Ostrava ve výši 13 500 Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody byli
tito poškození podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech
občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Zdravotní
pojišťovna Ministerstva vnitra České republiky odkázána s nárokem na náhradu
škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl poškozený L. M. odvoláním, na základě
kterého Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 4. 2017, č. j. 6 To
107/2017-260, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o
náhradě škody ve vztahu k tomuto poškozenému a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově
rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit
na náhradě nemajetkové újmy poškozenému L. M. částku 55 960 Kč.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce
dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný se domáhá zrušení rozsudku soudu druhého stupně, neboť v otázce
náhrady škody nesprávně posoudil spoluzavinění poškozeného, použil nesprávná
ustanovení občanského práva a své rozhodnutí o náhradě škody nedostatečně
odůvodnil.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do
doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud nejdříve zkoumal, zda je vůbec v posuzované věci přípustné
dovolání a jestli nepřichází v úvahu odmítnutí dovolání podle ustanovení § 265i
odst. 1 písm. a) tr. ř. Po přezkoumání dospěl k závěru, že dovolání přípustné
není.
Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné
rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon
to připouští.
Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí
rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné
opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Takovým odsuzujícím rozsudkem pak
může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle § 259 odst. 3 tr. ř. po
zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v § 258
odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu.
Rozsudek, kterým odvolací soud rozhoduje k odvolání poškozeného tak, že
rozsudek soudu prvního stupně ruší pouze ve výroku o náhradě škody [§ 258 odst.
1 písm. f), odst. 2 tr. ř.] a sám ve věci znovu rozhoduje o náhradě škody (§
259 odst. 3 tr. ř., § 228 tr. ř. a § 229 tr. ř.), není žádným z taxativního
výčtu rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř. a dovolání podané
proti takovému rozhodnutí proto není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 15. 8. 2006, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne
28. 7. 2010, sp. zn. 8 Tdo 907/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3.
2012, sp. zn. 5 Tdo 266/2012).
Dovolání obviněného v posuzovaném případě směřuje proti rozsudku odvolacího
soudu, kterým byl z podnětu odvolání poškozeného L. M. podle § 258 odst. 1
písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok o náhradě škody ohledně tohoto
poškozeného a nově bylo rozhodnuto podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že
obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit tomuto
poškozenému na náhradě nemajetkové újmy částku 55 960 Kč. Rozsudkem odvolacího
soudu nebylo v tomto případě rozhodnuto o vině a trestu obviněného (ani nebylo
rozhodnuto o upuštění od potrestání, popř. o uložení ochranného opatření), když
tyto výroky nabyly právní moci již v řízení před soudem prvního stupně, nelze
jej tedy považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud bez věcného přezkoumání rozhodnutí odmítl podle § 265i odst. 1
písm. a) tr. ř. dovolání obviněného, neboť není proti napadenému rozhodnutí
přípustné.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.