7 Tdo 604/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 5. 2018 v neveřejném zasedání o dovolání
nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. F., proti
usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 6 To 420/2017,
v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T
106/2017, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce
odmítá.
Usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 30. 10. 2017, č. j. 81 T
106/2017-72, byla věc obviněného M. F. podle § 222 odst. 2 tr. ř. postoupena
Magistrátu města Frýdku-Místku, neboť skutek, pro který byl stíhán, není
trestným činem, avšak mohl by být posouzen jako přestupek.
Projednávaný skutek měl spočívat v podstatě v tom, že obviněný dne 30. 3. 2017
kolem 7:48 hod. řídil motorové vozidlo ovlivněn omamnou a psychotropní látkou v
obci Z., okres F.-M., kdy v důsledku překročení nejvyšší dovolené rychlosti byl
kontrolován hlídkou Policie ČR a byla zjištěna v jeho krvi hladina 3 ng/ml THC,
přičemž se jednalo o stav vylučující způsobilost řídit bezpečně motorové
vozidlo.
Proti usnesení soudu prvního stupně podal státní zástupce stížnost, kterou
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 12. 2017, č. j. 6 To 420/2017-81,
podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch
obviněného dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm.
f), g) a l) tr. ř. Uvedl, že na rozdíl od alkoholických nápojů, není pro jiné
návykové látky stanovena konkrétní hranice, od které se již skutek pokládá za
trestný čin a k posouzení ovlivnění je proto potřeba znalecký posudek.
Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, který byl v této
věci vypracován, byla v krvi obviněného zjištěna hladina 3 ng/ml THC. Ze
znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie pak vyplynulo, že
byl obviněný v době jízdy ve stavu akutního ovlivnění. Ačkoli podle posudku
nedošlo k ovlivnění jeho pohybové koordinace, byly z objektivního hlediska
narušeny jeho schopnosti racionálně vnímat realitu, adekvátně reagovat na
situace v silničním provozu a koordinovat tak své jednání. Obviněný tak byl
podle posudku ve stavu vylučujícím způsobilost řídit bezpečně motorové vozidlo.
Nejvyšší státní zástupce zdůraznil, že obviněný o 50% překročil hladinu THC v
krvi, kterou stanovuje nařízení vlády č. 41/2014. Protože navzdory závěrům
znaleckých posudků rozhodl soud prvního stupně, že se nejednalo o trestný čin a
postoupil věc k přestupkovému řízení, přičemž soud druhého stupně toto
rozhodnutí potvrdil, dostaly se podle nejvyššího státního zástupce jejich
právní závěry do extrémního rozporu s provedenými důkazy. K postoupení věci
jinému orgánu tedy došlo, aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky,
čímž soudy zatížily svá rozhodnutí vadami uvedenými v § 265b odst. 1 písm. f) a
g) tr. ř.
Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení
soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu
projednat a rozhodnout.
Obviněný se k dovolání nejvyššího státního zástupce vyjádřil a nejprve
zrekapituloval dosavadní průběh řízení a svoji obhajobu. Soudy obou stupňů svůj
postup řádně popsaly a logicky a přesvědčivě odůvodnily a nelze tedy shledat
extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Podle
obviněného je znalecký posudek MUDr. Milana Karase nedostatečný a nesprávný.
Všechny ostatní důkazy svědčí o tom, že jeho způsobilost řídit motorové vozidlo
nebyla vyloučena. Poukázal na nařízení vlády č. 41/2014 Sb., které stanovuje
hranici THC v krvi pro přestupek na 2 ng/ml, přičemž jemu bylo naměřeno 3
ng/ml. Zdůraznil, že policisté, ani lékař, který ho vyšetřil, na něm
nezaznamenali žádné známky ovlivnění návykovou látkou. Motorové vozidlo řídil
více než 48 hodin po požití koláčků s marihuanou a ten den ujel bez nehody asi
160 km.
Závěrem svého vyjádření obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího
státního zástupce zamítl postupem podle § 265j tr. ř., neboť není důvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
nejvyššího státního zástupce je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr.
ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v
zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, odst. 2 tr.
ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr.
ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je
zjevně neopodstatněné.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. je naplněn v případech, kdy
bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání,
o podmíněném zastavení trestního stíhání nebo o schválení narovnání, aniž byly
splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Námitku nejvyššího státního zástupce,
že soudy nižších stupňů nesprávně rozhodly o postoupení věci k přestupkovému
řízení, aniž by k tomu byly splněny podmínky, lze podřadit pod tento dovolací
důvod. Nejvyšší státní zástupce namítl, že obviněný nebyl v době, kdy řídil
motorové vozidlo, k této činnosti způsobilým s ohledem na obsah THC v krvi.
Nejprve je nutno připomenout, jak uvedl i sám nejvyšší státní zástupce v
dovolání, že neexistuje žádná konkrétní hladina THC, od které již nelze
považovat účastníka silničního provozu za způsobilého výkonu určité činnosti. Při posuzování, zda byly naplněny znaky přečinu podle § 274 tr. zákoníku, je
proto třeba vždy vycházet z konkrétních okolností, stavu a chování obviněného a
ze znaleckého posudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2014, sp. zn. 4 Tdo 765/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009,
sp. zn. 8 Tdo 449/2010). Z okolností v tomto konkrétním případě vyplynulo, že
obviněný nejevil známky ovlivnění návykovou látkou. Ze záznamů o podaném
vysvětlení policistů Tomáše Píska a Bc. Rostislava Ježe, kteří zastavili
vozidlo obviněného, vyplývá, že obviněný se choval slušně, s policisty
spolupracoval, ovládal se a jeho pohyby byly koordinované. Jediná známka
možného ovlivnění návykovou látkou byla pomalejší reakce zorniček. Rovněž z
protokolu o lékařském a toxikologickém vyšetření provedeného lékařem je zcela
zjevné, že obviněný nejevil žádné známky ovlivnění. Je namístě rovněž
zdůraznit, že hladina THC byla v krvi obviněného naměřena ve výši 3 ng/ml, což
je blízko minimální limitní hladiny, při jejímž dosažení se řidič považuje za
ovlivněného návykovou látkou, která činí 2 ng/ml (nařízení vlády č. 41/2014
Sb., o stanovení jiných návykových látek a jejich limitních hodnot, při jejichž
dosažení v krevním vzorku řidiče se řidič považuje za ovlivněného takovou
návykovou látkou). Znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie
MUDr. Milana Karase, podle kterého byl obviněný ve stavu vylučujícím
způsobilost bezpečně řídit motorové vozidlo, tedy není jediným a výlučným
důkazem stran schopností obviněného k výkonu činnosti. Závěry tohoto znaleckého
posudku přitom stojí osamoceně proti ostatním důkazům, které způsobilost
obviněného k výkonu činnosti zjevně nevyloučily. Z lékařského hlediska je
toxickou koncentrací této látky hladina 10 ng/ml v krvi, což je hranice, nad
kterou již dochází k podstatnému negativnímu ovlivnění řidičských schopností a
jedná se o stav vylučující způsobilost k řízení motorového vozidla (viz soudní
praxí obecně akceptovaný ústavní znalecký posudek Psychiatrické nemocnice
Bohnice vypracovaný ve věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 6 T
11/2014, který stanovil konkrétní hranici, při níž je u průměrné osoby
vyloučena způsobilost k řízení motorového vozidla v případě jejího ovlivnění
THC). Přestože se jedná o znalecký závěr učiněný v jiné trestní věci, je
Nejvyšší soud přesvědčen, při absenci jiných závěrů tohoto druhu, že je možno
tuto hodnotu vztáhnout i na trestní věc obviněného. Pokud je limitní hodnota
představující hranici mezi negativním ovlivněním řidičských schopností a
vyloučením schopnosti pachatele řídit motorové vozidlo v případě THC 10 ng/ml,
je koncentrace 3 ng/ml jen nepatrně nad dolní hranicí, kdy se řidič teprve
považuje za ovlivněného návykovou látkou podle nařízení vlády č. 41/2014 Sb.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává a poukazuje na podobnost věci, že z chování
obviněného v této věci ani obviněného stíhaného ve věci Okresního soudu v Chebu
pod sp. zn. 6 T 11/2014 při kontrole policií, nebyly zjištěny takové příznaky
požití návykové látky jako je tomu zpravidla u požití alkoholu. Nelze tedy
dospět k závěru, že by způsobilost obviněného byla zcela vyloučena tak, aby s
ohledem na okolnosti případu naplnil znaky skutkové podstaty přečinu podle §
274 tr. zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 7 Tdo 979/2015). Na základě těchto okolností se proto Nejvyšší soud
ztotožnil se závěry soudů nižších stupňů, které správně rozhodly o postoupení
věci k řízení o přestupku, a námitku nejvyššího státního zástupce shledal
zjevně neopodstatněnou.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku
je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli
o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky nejvyššího státního zástupce proti hodnocení důkazů soudu
prvního stupně a z něj vycházejících skutkových zjištění nejsou námitkami,
které by bylo možné podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce v této souvislosti argumentoval tzv. extrémním
nesouladem mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními.
Na tomto místě je nutné zdůraznit, že námitka extrémního nesouladu, příp.
extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je námitkou,
která se dotýká porušení základních práv obviněného ve smyslu čl. 36 a násl.
Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces v souladu s čl.
6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V takovém případě má
zásah Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení podklad v čl. 4, čl. 90 Ústavy
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo
448/2010). Tato práva však chrání obviněného, jakožto slabší procesní stranu a
nejvyšší státní zástupce se jich proto nemůže na úkor této slabší procesní
strany dovolávat, neboť pravidla plynoucí z práva obviněných na obhajobu byla
stanovena na jejich ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10.
2016, sp. zn. 5 Tdo 1163/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017,
sp. zn. 6 Tdo 450/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2017, sp.
zn. 5 Tdo 486/2017). Nejvyšší soud dále připomíná, že ve smyslu ustanovení §
265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k
nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi
skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k
přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Výjimečně sice může Nejvyšší soud
přistoupit k zásahu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů, ale podle
judikatury Ústavního soudu tak může učinit toliko v případě zjištění, že
nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty
spravedlivého procesu. Právo na spravedlivé trestní řízení nicméně nesvědčí
nejvyššímu státnímu zástupci, nýbrž pouze obviněnému. Na základě uvedeného by
tedy Nejvyšší soud ani nemohl z podnětu námitky extrémního nesouladu nejvyšším
státním zástupcem v projednávaném případě zasáhnout do skutkového stavu
zjištěného soudem prvního stupně.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán, jestliže bylo
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 256b
odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud shledal dovolání nejvyššího
státního zástupce zjevně neopodstatněným z hlediska dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. f) tr. ř., a jeho námitky se míjí s obsahem dovolacího
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je namístě jeho dovolání
shledat zjevně neopodstatněným i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b
odst. 1 písm. l) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání
nejvyššího státního zástupce odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako
zjevně neopodstatněné.
P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 5. 2018
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.