7 Tdo 723/2025

7 Tdo 723/2025-5251

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 1. 10. 2025 o dovolání obviněného F. H. a o dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněných M. V. a M. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2024, sp. zn. 6 To 22/2023, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 T 5/2022, takto:

I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného F. H. odmítá.

II. Z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce se podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 6. 2024, sp. zn. 6 To 22/2023, a to jednak v části výroku I., kterou byl ve vztahu k obviněnému M. H. podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. 42 T 5/2022, jednak ve výroku II. bod 2., kterým bylo stran tohoto obviněného postupem podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodnuto o trestu, a jednak v části výroku III., kterou bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněné M. V. proti výroku o trestu.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. 42 T 5/2022, byli obvinění shledáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku, a to obviněný F. H. ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, obviněná M. V. jako hlavní pachatel a obviněný M. H. ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a obviněný Ing. Václav Třeštík, který nevyužil svého práva podat dovolání a ani v jeho prospěch nebo neprospěch nepodal dovolání nejvyšší státní zástupce, ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

2. Obvinění se těchto trestných činů měli v podstatě, zjednodušeně a velmi zkráceně dopustit následujícím způsobem. Pro úplné znění popisu skutku Nejvyšší soud odkazuje na skutkovou větu výroku o vině prvostupňového rozhodnutí.

3. Obviněný Ing. Václav Třeštík, společně s další osobou, kterou prvostupňový soud označil jako „XY“ a která je pro tuto trestnou činnost stíhána v samostatné věci, zosnovali v období od počátku roku 2011 do 22. 4. 2013 plán, jehož cílem bylo vylákání finančních prostředků ve výši 130 000 000 Kč z Metropolitního spořitelního družstva ve prospěch společnosti AGE Advisors, s. r. o. Do tohoto plánu zapojili obviněného F. H., jeho dceru obviněnou M. V. a obviněného M. H., přičemž jednotlivým osobám svěřili specifické úlohy.

Obviněná M. V. dne 22. 3. 2011 z prostředků obviněného F. H. odkoupila obchodní podíl společnosti AGE Advisors, s. r. o., a stala se tak jediným společníkem a jednatelem společnosti, která v té době nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost. V návaznosti na to pak dne 27. 4. 2012 založila společnost AGE Advisors Slovakia, s. r. o., jejímž jediným účelem mělo být převádění finančních prostředků a zajištění úvěru, nikoli reálná podnikatelská činnost. Obviněný M. H. dne 5. 4. 2012 na pokyn osoby XY účelově založil společnost HMT Prešov, s.

r. o., kde vystupoval jako jediný společník a jednatel, aniž by hodlal funkci fakticky vykonávat. Obviněný F. H., ve spolupráci s obviněným Ing. Václavem Třeštíkem zajistil vypracování podnikatelského záměru a podkladů k žádosti o úvěr, současně spolu s osobou XY obstarali účelové zajištění úvěru nemovitostmi náležejícími společnosti HMT Prešov, s. r. o., ačkoliv si byli vědomi, že jejich skutečná hodnota zdaleka nepostačuje. Tato hodnota byla nadhodnocena prostřednictvím nepravdivého znaleckého posudku, jenž vycházel z podvržených podkladů a z fiktivní nájemní smlouvy s polskou společností.

Na základě tohoto plánu obviněná M. V. dne 15. 5. 2012 jménem AGE Advisors, s. r. o., podala žádost o poskytnutí úvěru ve výši 130 000 000 Kč, přičemž svým podpisem stvrdila pravdivost a úplnost údajů, ačkoli věděla, že takové prohlášení neodpovídá skutečnosti. Dne 21. 5. 2012 uzavřela s Metropolitním spořitelním družstvem úvěrovou smlouvu a dne 22. 5. 2012 byly finanční prostředky poukázány na účet AGE Advisors, s. r. o., zajištěné zástavou nemovitostí HMT Prešov, s. r. o. Krátce poté, dne 24. 5.

2012, obviněná M. V. převedla celou částku na účet společnosti AGE Advisors Slovakia, s. r. o. Odtud byly prostředky dále rozděleny – částka 53 500 000 Kč byla převedena na účet společnosti All Sped Trade, a. s., v níž působil obviněný Ing. Václav Třeštík a osoba XY, a částka 74 000 000 Kč byla zaslána společnosti VISTELAN, s. r. o., která byla fakticky ovládána osobou XY. Dne 22. 4. 2013 obviněná M. V. převedla 100 % obchodní podíl v obou společnostech – AGE Advisors, s. r. o., a AGE Advisors Slovakia, s.

r. o. – na tzv. bílého koně R. H., a to za symbolické částky 1 Kč a 1 EUR, s úmyslem zbavit se odpovědnosti za splácení úvěru. Výsledkem tohoto jednání bylo, že na jistině úvěru nebylo uhrazeno ničeho, hodnota zajišťovacích instrumentů byla nulová a věřiteli, aktuálně společnosti Bazcom, a. s., vznikla škoda ve výši nejméně 130 000 000 Kč.

4. Vzhledem k době spáchání trestného činu Nejvyšší soud upozorňuje, že ve prospěch pachatelů bylo užito pozdějšího znění trestního zákoníku účinného od 1. 10. 2020 (srov. bod 70 odvolacího rozhodnutí).

5. Za tyto trestné činy uložil soud prvního stupně obviněnému F. H. trest odnětí svobody ve výměře 6 let, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou, peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb v jednotlivé výši 5 000 Kč, tedy celkem 500 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních korporacích v trvání 5 let, obviněné M. V. podmíněný trest odnětí svobody uložený pod zákonnou sazbou za užití mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku ve výměře 3 let se stanovením zkušební doby v trvání 5 let, a stejný trest zákazu činnosti (viz shora) v trvání 5 let, a obviněnému M. H. trest odnětí svobody ve výměře 5 let, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou, a stejný trest zákazu činnosti (viz shora) v trvání 5 let. Obviněnému Ing. Václavu Třeštíkovi (v jeho případě i za sbíhající se trestnou činnost) pak soud prvního stupně uložil souhrnný trest ve výměře 8 let, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou, peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb v jednotlivé výši 30 000 Kč, tedy celkem 4 500 000 Kč, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních korporacích v trvání 10 let; poškozená JUDr. Kateřina Martínková, LL.M., insolvenční správkyně poškozeného Metropolitního spořitelského družstva v likvidaci, byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

6. Všichni obvinění i státní zástupce v neprospěch všech obviněných podali proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze coby soudu odvolacího ze dne 10. 6. 2024, sp. zn. 6 To 22/2023, bylo odvolání státního zástupce podle § 256 tr. ř. zamítnuto, a naopak odvolání obviněných z části vyhověno potud, pokud šlo o tvrzené vady ve výroku o trestu u obviněných F. H. a M. H., stejně jako pokud šlo ve vztahu ke všem obviněným o adhezní výrok.

7. Odvolací soud tak částečně zrušil prvostupňové rozhodnutí a obviněnému F. H. nově uložil (opět) trest odnětí svobody ve výměře 6 let, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou, avšak již mu neuložil peněžitý trest, obviněnému M. H. nově zmírnil trest tak, že mu uložil podmíněný trest odnětí svobody pod zákonnou sazbou za užití mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku ve výměře 3 let se stanovením zkušební doby v trvání 5 let, a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu či prokuristy v obchodních korporacích v trvání 5 let. Poškozenou JUDr. Kateřinu Martínkovou, LL.M., nově nepřipustil jako poškozenou v trestním řízení, a tedy (pouze) zrušil adhezní výrok, který se jí týkal a kterým soud prvního stupně tuto poškozenou odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Obsah dovolání a vyjádření k nim

Dovolání obviněného F. H.

8. Obviněný F. H. podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

9. Namítl, že z provedeného dokazování nelze považovat za prokázané, že by věděl a byl alespoň srozuměn či smířen s uváděním nepravdivých údajů při sjednávání úvěru, a tedy sporuje naplnění subjektivní stránky trestného činu.

10. Obviněný měl důvěru v podklady a informace poskytované obviněným Ing. Václavem Třeštíkem, a to i proto, že ten byl jeho důvěryhodným obchodním partnerem, s nímž měl dobré předchozí zkušenosti. Obviněný navíc vycházel ze znaleckého posudku, neboť sám nebyl odborníkem na oceňování nemovitostí; o správnosti tohoto posudku neměl důvod pochybovat. Jako laik nemohl sám zhodnotit nemovitosti, nakonec ani znalci činní v této věci se na hodnotě nemovitostí neshodli, a jejich odhady ani neodpovídaly ceně, za kterou se nemovitosti ve výsledku prodaly. Navíc poskytovatel úvěru veškeré podklady akceptoval, což jeho důvěru v existující podklad k úvěru upevnilo. Celá věc je výsledkem neobezřetnosti poškozeného družstva.

11. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací i prvostupňové rozhodnutí, a sám rozhodl o tom, že se obviněný zprošťuje obžaloby.

12. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání uvedl, že se obviněný úmyslně a zcela vědomě podílel na zosnování získání úvěru od poškozeného družstva, k čemuž řídil činnost své vlastní dcery. Státní zástupce upozornil na ekonomické vzdělání a orientaci obviněného, ze kterých mu musela být zřejmá právní závadnost celého postupu, se kterou byl alespoň srozuměn. Pokud obviněný namítl, že jako laik nemohl sám zhodnotit skutečnou cenu nemovitostí, státní zástupce reagoval, že obviněný se o žádné ověření cen zastavovaných nemovitostí ani nepokusil, tyto nemovitosti vůbec neviděl a jen slepě realizoval pokyny a plány nadřízeného obviněného Ing. Václava Třeštíka, které vykonával prostřednictvím své dcery. O úmyslu obviněného v této věci není pochyb. Státní zástupce v závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.

13. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájci obviněného k možné replice, čehož však nebylo využito.

Dovolání nejvyššího státního zástupce

14. Nejvyšší státní zástupce podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání v neprospěch obviněných M. V. a M. H., ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i), resp. v případě obviněné M. V. i písm. m) tr. ř. Směřoval je proti výrokům rozsudku, kterými soud jednak podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněné M. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze, jímž byla uznána vinnou a byl jí uložen trest, a jednak podle § 258 odst. 1 písm. d), f) tr. ř. ohledně obviněného M. H. částečně zrušil ve výroku o trestu rozsudek Městského soudu v Praze, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, a za použití § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. rozhodl znovu a uložil mu trest.

15. Nejvyšší státní zástupce za obsáhlého odůvodnění uvedl, že ve vztahu k uvedeným obviněným nebyly naplněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, resp. v případě obviněného M. H. podle § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku. Trest jim uložený tak byl uložen mimo zákonnou trestní sazbu, čímž byl naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř.

16. Podle nejvyššího státního zástupce z odůvodnění odvolacího rozhodnutí nevyplynulo nic zásadního, co by mělo svědčit o existenci mimořádných okolností umožňujících mimořádné snížení trestu odnětí svobody, nebo o tom, že by měl být trest uložený v zákonné sazbě pro obviněné příliš přísný a nepřiměřený. Obvinění se dopustili zvlášť závažného zločinu a způsobili škodu 130 000 000 Kč, což mnohonásobně převyšuje zákonnou kvalifikační hranici škody podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Byť obvinění vystupovali v roli tzv. bílých koní, byli přinejmenším srozumění s kriminální podstatou sjednání úvěru, k čemuž oba činili aktivní kroky. Ani jejich postavení v hierarchii pachatelů, ani jejich předchozí bezúhonnost a vedení řádného života (což totiž není okolnost mimořádná, ale ve společnosti standardní), ani rodinné vztahy nebo další okolnosti tohoto případu nejsou dostatečným podkladem pro postup podle § 58 odst. 1, příp. odst. 1, 6 tr. zákoníku. Za pochybný označil nejvyšší státní zástupce i přístup obviněných k trestné činnosti, kterou popírali, neprojevili upřímnou lítost ani sebereflexi, nepokusili se nahradit způsobenou škodu apod., a tak nebyla naplněna ani podmínka, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání (§ 58 odst. 1 tr. zákoníku).

17. Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací rozhodnutí v té části, ve které soud částečně zrušil výrok o trestu prvostupňového rozhodnutí ve vztahu k obviněnému M. H. a nově rozhodl o trestu pro tohoto obviněného za užití mimořádného snížení trestu odnětí svobody, a v té části, ve které zamítl dovolání státního zástupce do výroku o trestu týkající se obviněné M. V., stejně jako další rozhodnutí na tyto části obsahově navazující, pokud by vzhledem ke změně, k níž by došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.

18. Dovolání Nejvyššího státního zástupce bylo zasláno obhájcům zmíněných obviněných k možné replice, čehož využil pouze obhájce obviněného M. H. Ten zdůraznil, že odvolací soud při ukládání trestu zohlednil práva dětí obviněného a negativní dopady, které by původní trest měl na rodinu obviněného, ať už jde o dopady finanční nebo emoční. K údajně absentující lítosti uvedl, že nevnímá své jednání jako trestné, nejednal v úmyslu spáchat trestný čin, a tak nemá čeho litovat. Pochybení bylo především na zástupcích poškozeného družstva. Do celé situace se pak obviněný měl dostat zejména tím, že věřil nesprávnému člověku. Použití mimořádného snížení trestu odnětí svobody bylo v jeho případě spravedlivé a přiměřené.

III. Posouzení důvodnosti dovolání

19. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.

20. Obviněný F. H. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zatímco nejvyšší státní zástupce uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. i) a m) tr. ř.

i) Dovolání obviněného

21. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí druhého stupně spočívalo na nesprávném hmotně právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení.

22. Pod tento uplatněný dovolací důvod je podřaditelná jediná námitka obviněného F. H. týkající se naplnění subjektivní stránky trestného činu, za který byl uznán vinným. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná.

23. Soudy obou stupňů dovodily, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu. Trestný čin je podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku v takovém zavinění spáchán, jestliže pachatel věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.

24. Soud prvního stupně se zaviněním obviněného podrobně zabýval v bodech 134 až 137 svého rozhodnutí, které navazovaly na skutková zjištění popsaná zejména v předcházejícím bodě 128 stejného rozhodnutí. Soud prvního stupně uvedl, že obviněný jednal v nepřímém úmyslu, neboť věděl, že svým jednáním může porušit zájem chráněný trestním zákonem, a s tímto následkem byl přinejmenším srozuměn. Soud především upozornil na to, že obviněný řídil činnost své dcery obviněné M. V., o které věděl, že ve společnostech nevykonává žádnou smysluplnou činnost, a že společnosti, ve kterých na jeho pokyn figurovala, nenaplňovaly podnikatelský záměr a neměly žádné zaměstnance. Pokud jde o samotný úvěr, který jeho dcera podle jeho pokynů uzavřela, obviněný si k podkladům pro tento úvěr a k zastaveným nemovitostem nezjistil žádné hodnověrné informace, nijak neověřoval pravdivost poskytnutých informací. Navíc to bylo na jeho pokyn, že jeho dcera převedla částku získanou z úvěru na účty dalších společností ovládaných hlavními organizátory.

25. Stejně tak odvolací soud se s pečlivostí zavinění obviněného věnoval v bodech 62 a především 63 svého rozhodnutí, kde připojil, že peníze byly dalším společnostem odeslány bez jakékoli protihodnoty nebo právního důvodu, resp. smluvního podkladu, obviněný nedbal ani elementární opatrnosti a navzdory finančního objemu transakcí (nakládání s více než 100 mil. Kč) plnil (slovy odvolacího soudu) „bezhlavě“ zadání organizátorů postavených výše v hierarchii trestné součinnosti. Projekt, který na jeho pokyn předestřela jeho dcera poškozenému družstvu, neexistoval, rovněž musel vědět, že odměna, kterou dostával, nebyla nijak ekonomicky opodstatněna, úvěrové úroky měl platit třetí subjekt opět bez smluvního nebo ekonomického podkladu, a konečně obviněný jako osoba s ekonomickým vzděláním měl nutně ze zde uvedených a dalších okolností předpokládat, že nejde o legální podnikání, a protože dále postupoval, byl smířen s tím, že se skutečně může dopouštět bezpráví.

26. Nejvyšší soud se s hodnocením soudů v předchozím řízení plně ztotožňuje, a proto v detailu odkazuje na jejich odůvodnění. Je třeba zdůraznit, že skutkový děj vykazoval – zejména pokud jde o činnost obviněné M. V., která jednala na pokyny obviněného – zcela flagrantní znaky účelovosti a protiprávnosti, které musely být obviněnému naprosto zjevné. Právní kvalifikace zavinění ve formě nepřímého úmyslu se na těchto skutkových okolnostech jeví jako střízlivá, rozumná a zcela opodstatněná.

27. Tvrzení obviněného, že i kdyby snad si zastavené nemovitosti zkontroloval, jen stěží by mohl zhodnotit jejich hodnotu, je jednak zcela hypotetické a jednak není opodstatněné, neboť podstatné pro závěr o srozumění nebo smíření obviněného bylo (vedle mnoha dalšího) to, že se o takové zhodnocení obviněný ani nepokusil, resp. se vůbec nezajímal, v jakém stavu tyto nemovitosti jsou, jak vypadají apod. Pokud by tak učinil, ale nemovitosti zhodnotil chybně, šlo by o odlišnou otázku, která v této věci nevyvstala. Na uvedených záměrech pak ničeho nemění, že do věci zapojil vlastní dceru.

28. Tato námitka je zjevně neopodstatněná.

29. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyl naplněn.

ii) Dovolání nejvyššího státního zástupce

30. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., dílem v kombinaci s § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jak jej uplatnil nejvyšší státní zástupce, lze dovolání podat, jestliže soud druhého stupně obviněnému uložil takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu uložil trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, nebo jestliže takto vadný trest uložil obviněnému soud prvního stupně a soud druhého stupně odmítl nebo zamítl opravný prostředek proti takto vadnému výroku o trestu.

31. Pod uplatněný dovolací důvod byla podřaditelná námitka nezákonného uplatnění institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1, příp. i 6 tr. zákoníku ve vztahu k obviněným M. V. a M. H. Pokud by totiž nebyly naplněny podmínky pro uplatnění tohoto institutu, jak namítá nejvyšší státní zástupce, pak by byl trest uložen mimo zákonnou trestní sazbu, a tedy by byl naplněn uplatněný dovolací důvod. Tato námitka je ve vztahu k oběma obviněným důvodná.

Obecná východiska k námitce sporující mimořádné snížení trestu odnětí svobody

32. Jak Nejvyšší soud již dříve uvedl ve svém rozhodnutí uveřejněném pod č. 28B/2020 Sb., mimořádné snížení trestu odnětí svobody (zejména v obecné formě podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku) je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Jeho použití je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Tento postup je namístě především tehdy, jestliže určitá okolnost, která může být i znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje při porovnání s ostatními případy, že již sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi (např. se značným časovým odstupem od spáchání trestného činu) odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele, anebo pokud teprve souhrn více okolností daného případu vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí i mírnější postih pachatele k jeho nápravě. Podobně i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 631/23, vysvětluje, že institut mimořádného snížení trestu odnětí svobody představuje zvláštní prostředek soudní individualizace trestu, který umožňuje soudu zohlednit určité okolnosti či skutečnosti, v jejichž důsledku by byl trest uložený v rámci zákonné trestní sazby nepřiměřený. Pro aplikaci tohoto institutu je nutné respektovat jeho výjimečný charakter a použít ho jen v těch případech, ve kterých lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde zákonem stanovených podmínek [viz KALVODOVÁ, V. § 58 In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2022].

33. Zákonné podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pak lze rozdělit na obecné a zvláštní.

34. Obecné podmínky jsou obsaženy v § 58 odst. 1 tr. zákoníku, podle něhož, má-li soud vzhledem k okolnostem případu nebo vzhledem k poměrům pachatele za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody trestním zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání, může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby tímto zákonem stanovené.

35. Z uvedeného plyne, že podmínky obsažené v § 58 odst. 1 tr. zákoníku jsou tři, a to, že (a) jsou dány konkrétní okolnosti případu nebo poměry pachatele, které způsobují, že (b) použití zákonné (nesnížené) sazby trestu odnětí svobody – s ohledem na její dolní hranici – by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a že (c) lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Všechny tři podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí být splněny zároveň, přičemž závěr o existenci důvodů k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody nelze opírat o pouhou úvahu, která není podložena důkazy (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2016, sp. zn. 11 Tdo 15/2016; viz PÚRY, F. § 58. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1078–1079).

36. Pokud jde o poměry pachatele, rozumí se tím poměry v době ukládání trestu, které by způsobily, že trest odnětí svobody uložený v rámci normální (nesnížené) zákonné trestní sazby, by se u tohoto pachatele důvodně pociťoval jako podstatně citelnější než u jiných pachatelů a byl by pro něj příliš přísný. Jedná se zejména o osobní, rodinné či majetkové poměry pachatele. Za okolnosti případu nebo poměry pachatele odůvodňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku lze považovat především existenci více významných polehčujících okolností, ovšem při nedostatku významných přitěžujících okolností (přiměřeně rozhodnutí č. 11/1968-I.

a č. 21/1970 Sb. rozh. tr.). Okolnosti případu nebo poměry pachatele však mohou odůvodnit postup podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku pouze tehdy, pokud by použití nesnížené trestní sazby trestu odnětí svobody bylo, právě vzhledem k těmto okolnostem nebo poměrům, pro pachatele nepřiměřeně přísné a současně jeho nápravy by bylo možno dosáhnout i trestem kratšího trvání. Při posuzování těchto podmínek je třeba vycházet z odůvodněné prognózy, jak bude trest odnětí svobody v určité výši na konkrétního pachatele působit s tím, že k nápravě pachatele musí postačovat i trest kratšího trvání, než jaká je dolní hranice příslušné trestní sazby.

Dále je nutno zohlednit i všechna kritéria ovlivňující druh trestu a jeho výměru podle § 39 tr. zákoníku, včetně okolností polehčujících a přitěžujících. Vedle sníženého trestu odnětí svobody je možné uložit i jiný druh trestu nebo ochranné opatření, který by doplnil chybějící účinek té části trestu odnětí svobody, o kterou byl zkrácen podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku (případně za určitých specifických okolností i uložení citelné mimotrestní sankce v podobě povinnosti k náhradě škody, srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.

3. 2025, sp. zn. 5 Tdo 611/2024).

37. Nejvyšší soud rovněž ve své judikatuře uvedl, že pro uplatnění § 58 odst. 1 tr. zákoníku nestačí jen obecná úvaha, že by trest uložený v mezích zákonné trestní sazby byl pro obviněného příliš přísný, ale je potřeba, aby polehčující okolnosti ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivě a výjimečným způsobem snižovaly závažnost trestného činu, případně aby některá z nich byla nezvykle intenzivní povahy, takže je na místě ji hodnotit jako okolnost významně polehčující. Zpravidla půjde o okolnosti, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu. Za takové mimořádné okolnosti je možné považovat příkladem to, že obviněný trpí vážnou chorobou, konal ve věku blízkému věku mladistvých nebo pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného, je živitelem mnohačlenné rodiny, která je závislá na výdělku obviněného apod., nelze za ně však pokládat jeho dobrou pověst obviněného ani okolnost, že vedl řádný život pracujícího člověka a nebyl dosud soudně trestán apod. Mimořádné snížení trestu odnětí svobody je na místě i tam, kde některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, přičemž je nerozhodné, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty, byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost trestného činu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než ten zákonem předpokládaný. Jak již bylo výše řečeno, je přitom nutné respektovat výjimečný charakter tohoto institutu a použít ho jen v těch případech, ve kterých lze přesvědčivě dovodit splnění všech uvedených podmínek (rozhodnutí uveřejněné pod č. 24/2015 Sb. rozh. tr., rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 8. 2018, sp. zn. 5 Tdo 954/2018, bod 20).

38. Protože obvinění, v jejichž neprospěch nejvyšší státní zástupce podal dovolání, byli v této věci do jisté míry v postavení tzv. bílých koní, připomíná Nejvyšší soud ze své judikatury i závěr, že zapojení ve formě tzv. bílých koní samo o sobě neodůvodňuje uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody, pokud jednání pachatele mimořádně (viz shora) nevybočuje z typického jednání osob v tomto postavení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 4 Tdo 27/2024, bod 108).

39. Zákon pak obsahuje i řadu zvláštních podmínek mimořádného snížení trestu odnětí svobody, přičemž v této věci bylo ve vztahu k obviněnému M. H. využito i podmínek podle ustanovení § 58 odst. 6 tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 10. 2020). Obecná forma mimořádného snížení trestu odnětí svobody je nicméně vůči zvláštním formám subsidiární, a tedy ji lze uplatnit až tehdy, pokud nejsou naplněny podmínky některé z těchto zvláštních forem (srov. PÚRY, F. § 58. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1078).

40. Podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku soud může snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby též tehdy, jestliže odsuzuje pachatele za přípravu k trestnému činu nebo za pokus trestného činu nebo za pomoc k trestnému činu a má vzhledem k povaze a závažnosti přípravy nebo pokusu nebo pomoci za to, že by použití trestní sazby odnětí svobody tímto zákonem stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že lze dosáhnout nápravy pachatele i trestem kratšího trvání.

41. Zvláštní podmínky obsažené v § 58 odst. 6 tr. zákoníku tak jsou opět tři, a to, že (a) se pachatel dopustil trestného činu ve stadiu přípravy nebo pokusu, nebo jako účastník ve formě pomoci, a (b) uložení trestu v rámci zákonné trestní sazby by pro něj bylo vzhledem k povaze a závažnosti činu nepřiměřeně přísné, pokud (c) lze jeho nápravy dosáhnout i trestem kratšího trvání. Všechny tři podmínky jsou stanoveny kumulativně a musí být splněny zároveň.

42. Odborná literatura [např. PÚRY, F. § 58. In: ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 1087; shodně KALDOVÁ, V. § 58. In: ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025] k tomuto institutu vysvětluje, že trestní zákoník umožňuje mimořádné snížení trestu odnětí svobody za přípravu trestného činu, jeho pokus a pomoc k trestnému činu jen za předpokladu, že vzhledem k jejich povaze a závažnosti by uložení trestu odnětí svobody v rámci jeho zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání, resp. nedosahují v konkrétním případě takové závažnosti, jaké odpovídají trestní sazby trestu odnětí svobody stanovené na dokonaný trestný čin, resp. za trestný čin spáchaný pachatelem. Byť uplatnění § 58 odst. 6 tr. zákoníku není (na rozdíl od § 58 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku) výslovně vázáno na okolnosti případu ani na poměry pachatele, nebylo by bez jejich zhodnocení možné stanovit, jak vysoký trest odnětí svobody je schopen splnit účel trestu a jaká výměra tohoto trestu by byla pro pachatele nepřiměřeně přísná. I proto Nejvyšší soud ve svém dřívějším rozhodnutí uveřejněném pod č. 12/2023 Sb. uvedl, že nepostačuje, že se pachatel dopustil trestného činu ve stadiu přípravy nebo pokusu nebo jako účastník ve formě pomoci, ale soud musí posoudit všechny okolnosti významné pro stanovení povahy a závažnosti trestného činu, tj. konkrétní okolnosti případu, jakož i osobu pachatele a jeho osobní a jiné poměry. Teprve na základě jejich komplexního zhodnocení lze odůvodnit postup podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Nadále pak přiměřeně platí i závěry vyjádřené zejména v rozhodnutí uveřejněném pod č. 24/2015-I. Sb. rozh. tr., tedy že je nutné respektovat výjimečný charakter ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobodu a že jde k tomuto institutu přistoupit až v případě, ve kterém lze přesvědčivě dovodit splnění všech podmínek. Posouzení důvodnosti námitky sporující mimořádné snížení trestu odnětí svobody

43. Nejvyšší soud po prostudování trestního spisu a rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně dospěl k závěrům, že k uplatnění institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle příslušných ustanovení nebyly naplněny zákonné podmínky.

44. Pokud jde o obviněnou M. V., té byl – jak zmíněno shora – trest odnětí svobody mimořádně snížen soudem prvního stupně podle obecných podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Soud konstatoval, že obviněná je dosud netrestanou a bezúhonnou matkou dvou malých dětí, kterou do trestné činnosti zapletl její otec, v něhož měla plnou důvěru, což bylo podle soudu dostatečně mimořádným podkladem pro snížení trestu odnětí svobody pod zákonnou trestní sazbu (bod 158 a násl. prvostupňového rozhodnutí). S názorem a postupem soudu prvního stupně se ztotožnil i soud odvolací, který zdůraznil i nízký věk obviněné činící 22 let v době skutku, což mělo být pro tento typ trestné činnosti nezvyklé a jen dále to mělo podtrhovat, že obviněná byla řízena svým otcem, zmínil dobu, jež uplynula od spáchání trestné činnosti (11 let), a rovněž připomněl a dále rozvedl, že obviněná je matkou a živitelkou dvou dětí, jejichž nejlepší zájem je třeba zohlednit, k čemuž odkázal na bohatou judikaturu Ústavního soudu i na Úmluvu o právech dítěte a související prameny.

45. V návaznosti na výše blíže vyjádřené zákonné podmínky podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku Nejvyšší soud především konstatuje, že soud prvního stupně ve svém odůvodnění nepostupoval příliš strukturovaně a nevyjádřil se k jednotlivým podmínkám zvlášť, na místo toho uvedl spíše výčet polehčujících (resp. i přitěžujících) okolností, u kterých již nedoplnil, které z nich a jakým způsobem jsou relevantní pro posouzení které ze tří shora zmíněných zákonných předpokladů. I proto nejvyšší státní zástupce v podstatě správně namítl, že soud blíže nevysvětlil, jak byla naplněna zejména podmínka, že jsou dány takové okolnosti případu nebo poměry obviněné, na jejichž podkladě by bylo možné dovodit nepřiměřenou přísnost trestu stanoveného v rámci zákonné trestní sazby a možnost dosažení nápravy obviněné i trestem kratšího trvání. To ve svém odůvodnění nenapravil ani odvolací soud.

46. Nejvyšší soud samozřejmě současně zdůrazňuje, že uvedené ještě bez dalšího neznamená nenaplnění uvedených zákonných podmínek, ale je třeba posoudit, z jakých okolností soudy v předchozím řízení vycházely a zda tyto skutečně nenaplňují zákonné podmínky podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy zda naplnění jednotlivých předpokladů z odůvodnění rozhodnutí soudů učiněných v předchozím řízení nevyplývá alespoň implicitně. Po zvážení všech okolností, které soudy v předchozím řízení ve vztahu k obviněné zmínily, však dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tyto nejsou dostatečným podkladem pro naplnění zákonných podmínek podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku (navíc pokud takto snížený trest odnětí svobody nebyl doplněn dalším citelným trestem, jímž vzhledem k okolnostem není, byť jinak správně uložený, trest zákazu činnosti).

47. Je zřejmé, že obviněná jako jediná hlavní pachatelka trestné činnosti způsobila svým jednáním enormní škodu, která byla třináctinásobkem výše škody velkého rozsahu coby znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 221 odst. 6 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s § 138 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 10. 2020). Způsob jejího jednání i související okolnosti zcela zjevně indikovaly protiprávnost celé transakce, což se také projevilo v dovození jejího zavinění a v návaznosti na to ve výroku o vině, konstatujícím její plnou trestní odpovědnost. Nelze ani přehlédnout, že trestná činnost nespočívala v ojedinělém aktu, ale jejich souboru, prováděných po delší dobu. Rovněž je třeba připomenout, že obviněná nejednala ve věku blízkém věku mladistvých, a musela rozpoznat, k čemu její úkony s vysokou pravděpodobností vedou a vést mohou, a jednala tak přinejmenším v nepřímém úmyslu takto vysokou škodu způsobit. Ačkoli obviněná vypověděla o relevantních okolnostech, neprojevila lítost a sebereflexi nad svým jednáním a vinou, a naopak se ve své obhajobě snažila vinit poškozené družstvo z jeho neopatrnosti, což se nadále projevovalo i v odvolacím řízení vedeném v roce 2024 (a tedy relativně dlouhá doba od spáchání trestného činu se na nápravě pachatelky z hlediska její sebereflexe neprojevila). Uvedené okolnosti významnou měrou negují naplnění zákonných podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a to vzhledem k absentující sebereflexi a lítosti včetně podmínky toho, že by trest nižšího trvání mohl být dostačující pro nápravu obviněné. Použití zmíněného ustanovení totiž sice bez dalšího a obecně nebrání skutečnost, že se pachatel k trestné činnosti nedoznal, neboť takový požadavek zákon výslovně neuvádí, nicméně lze mít za to, že splnění podmínky, že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání než v rámci zákonné trestní sazby, nepochybně souvisí s tím, jaký je postoj pachatele ke spáchanému trestnému činu.

48. Současně je třeba akceptovat, že obviněná jednala v postavení tzv. bílého koně, byla navedena svým otcem, v něhož měla důvěru, byť, jak již bylo řečeno, je plně dáno její zavinění. Zároveň od spáchání trestného činu uběhlo nyní cca 12 let, obviněná předtím ani potom nespáchala jiný trestný čin a v době od spáchání trestného činu založila rodinu a má dvě malé děti (aktuálně ve věku 7 a 10 let). Ke zmíněné době od spáchání trestného činu Nejvyšší soud připojuje, že trestní stíhání obviněné bylo zahájeno až v roce 2019, tj. přibližně 7 let po spáchání trestného činu, přičemž odvolací soud konstatoval, že trestní stíhání nebylo s ohledem na okolnosti věci nepřiměřeně dlouhé.

49. Po zvážení všech okolností případu, ať už pozitivních nebo negativních, došel Nejvyšší soud k závěru, že nedosahují kvality pro to, aby mohly být ve vztahu k obviněné podkladem pro naplnění podmínek mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, jak popsány shora.

50. Je třeba především zdůraznit již zmíněnou absentující lítost a sebereflexi obviněné nad jí spáchaným trestným činem a způsobeným následkem (který byl, jak zmíněno, enormní), z něhož viní zejména samotné poškozené družstvo, přičemž tento přístup obviněné trvá v podstatě dodnes, jak lze soudit z obsahu jejího odvolání; v tomto směru nepřispěla ani doba od spáchání trestného činu. Okolnost, že se v této době nedopustila dalšího trestného činu, je z hlediska hodnocení mimořádnosti věci a závažnosti trestného činu jen stěží relevantní, neboť jde o běžnou okolnost v životě většiny lidí (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 35/1963 Sb. rozh.

tr.). Za mimořádné nelze označit ani postavení obviněné v roli tzv. bílého koně, neboť v této věci se nejeví, že jednání obviněné nějak významně vybočilo z typického počínání osob v tomto postavení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2025, sp. zn. 4 Tdo 27/2024, bod 108), ale spočívalo zejména až v neuvěřitelném nakládání (více úkony) s vysokými finančními částkami bez zřetelného opodstatnění, resp. smysluplného využití. Ani její věk, který se již v době skutku neblížil věku mladistvým, nemá, a to ani ve spojení s dalšími okolnostmi, v této věci mimořádnou povahu, pro kterou by významným způsobem odlišoval tento případ od jiných obdobných případů spáchání tohoto trestného činu, resp. nelze dovodit naplnění některého ze zjištěných znaků aplikované skutkové podstaty neobvykle nízkou intenzitou.

51. Citlivou okolností ve vztahu k obviněné pak je, že od spáchání trestného činu založila rodinu a má dvě malé děti. Jak vyplynulo z obsahu spisu, obviněná pečuje a dílem finančně zajišťuje dvě nezletilé děti, a to společně se svým druhem. Odvolací soud v bodě 81 svého rozhodnutí pregnantně vysvětlil, proč by byl výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody pro děti a rodinu složitý, jednak z finanční stránky a jednak z hlediska péče o děti. K tomu odvolací soud odkázal na bohatou judikaturu Ústavního soudu a uvedl, že nejlepší zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, včetně soudního rozhodování.

Nejvyšší soud vnímá tíži, kterou by výkon trestu odnětí svobody znamenal pro rodinu obviněné, tedy pro její děti a jejího druha, kteří nemají zásluhu na její trestné činnosti. Nakonec v minulosti Nejvyšší soud jako jednu z mimořádných okolností pro zhodnocení naplnění podmínek § 58 odst. 1 tr. zákoníku aproboval skutečnost, že je pachatel živitelem mnohačlenné rodiny (rozhodnutí č. 35/1963 Sb. rozh. tr.). Je také pravda, že soudy musejí při ukládání trestu zohlednit zájmy pachatelových dětí, jak argumentoval odvolací soud a jak vychází i z judikatury Ústavního soudu (např. nález uveřejněný pod č. 137/2017 Sb. n.

a u. a další). Ústavní soud však ve své judikatuře zdůraznil, že ohled na nejlepší zájem dítěte neznamená, že by konkurující veřejný zájem na přiměřeném potrestání pachatele nemohl v konkrétním případě převážit. Je třeba totiž zvážit určitá kritéria, zejména míru péče pachatele o dítě (zejména jde-li o výlučnou pečující osobu, či nikoliv), míru faktické závislosti dítěte na pachateli (s ohledem na věk, zvláštní potřeby dítěte atd.), hloubku emočního vztahu dítěte k pachateli, míru, v jaké byl čin spáchán vůči dítěti nebo míru ohrožení řádného vývoje dítěte v případě, že rodič zůstane na svobodě atd.

Všechna tato kritéria je třeba následně vážit proti dalším konkurujícím kritériím, jako je závažnost činu, jeho následky atd. Ačkoliv je trest odnětí svobody prostředkem ultima ratio v systému trestů, je-li jeho uložení nevyhnutelné, veřejný zájem na ochraně společnosti je v takovém případě značný a zpravidla může převážit nad nejlepším zájmem dítěte (nález uveřejněný pod č. 70/2020 Sb. n. a u.).

52. Jakkoli se tak odvolací soud obsáhle věnoval popisu obtíží, které by výkon odnětí svobody obviněné mohl znamenat pro její rodinu, v podstatě nezvážil (stejně jako soud prvostupňový), nakolik v této věci skutečně převáží nejlepší zájem dětí obviněné nad veřejným zájmem na jejím spravedlivém potrestání, a to zejména s přihlédnutím k výrazně vysoké škodě, kterou obviněná svým jednáním jako hlavní pachatelka způsobila, její zcela chybějící sebereflexi nad pácháním trestné činnosti; takové převážení ve prospěch zájmu dětí (při zohlednění existenci jejího partnera) přitom dáno není. Je třeba zdůraznit, což z citované judikatury Ústavního soudu nepřímo vyplývá, že pachatelé, kteří jsou rodiči nezletilých dětí, nemají automatickou imunitu před veřejnoprávními zásahy do jejich rodinného života a tím i do života jejich dětí, neboť okolnosti jejich rodičovství a rodinných poměrů musejí být dostatečně citlivé a významné pro to, aby převážily nad obecně prosazovaným veřejným zájmem, což se opět zcela propisuje do podmínek institutu mimořádného snížení trestu odnětí svobody, jak popsány shora. Je běžné a logické, že výkon odnětí svobody jednoho z rodičů se negativně promítne do života pachatelovy rodiny, a z hlediska podmínek § 58 odst. 1 tr. zákoníku je tak třeba posuzovat, zda by tyto projevy byly zejména pro děti pachatele mimořádně náročné. Při tomto hodnocení lze přihlédnout ke shora zmíněným okolnostem vyplývajícím z nálezu uveřejněného pod č. 70/2020 Sb. n. a u.

53. Nejvyšší soud proto ve vztahu k obviněné M. V. uzavírá, že v této věci na podkladě doposud učiněných skutkových zjištění nebyly dány takové okolnosti případu nebo poměry obviněné, na jejichž podkladě by bylo možné dovodit nepřiměřenou přísnost trestu stanoveného v rámci zákonné trestní sazby a možnost dosažení nápravy obviněné i trestem kratšího trvání, které by byly dostatečným podkladem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, dovozené (uplatněné) soudy činnými dříve ve věci. Okolnosti, které prozatím hodnotil odvolací soud, nemohou samy o sobě tento postup odůvodnit, neboť obviněná svým jednáním nenaplnila zákonné znaky zločinu, kterým byla uznána vinnou, neobvykle nízkou intenzitou, ani nebyla shledána významná převaha okolností polehčujících na její straně, ani takové mimořádné snížení trestu odnětí svobody nebylo odvolacím soudem vyváženo významným zostřením důsledků trestního odsouzení v jiných směrech, zejména pak nebyl obviněné uložen žádný významně ji postihující vedlejší trest (byť je otázkou, jaké možnosti se v daném směru nabízejí).

54. Pokud jde o obviněného M. H., tomu byl – jak zmíněno shora – trest odnětí svobody mimořádně snížen odvolacím soudem za naplnění jednak obecných podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr. zákoníku jednak zvláštních podmínek podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Tento soud uvedl, že obviněný je dosud netrestaným a bezúhonným otcem dvou dětí, malé dcery a staršího syna (aktuálně 6 let a 20 let), které finančně zajišťuje, a k tomu splácí 2 hypotéky se svou manželkou, je hlavním živitelem rodiny a jeho uvěznění by znamenalo značně negativní dopad jak na život zejména jeho dcery, tak na finanční a existenční situaci samotné rodiny. Podobně jako obviněná M. V., i obviněný M. H. byl v rámci trestné činnosti v podřízeném postavení a podobně byl do trestné činnosti získán další osobou. Navíc se obviněný trestného činu dopustil jako účastník ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, což také naplnilo jednu z podmínek postupu podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Odvolací soud tak přihlédl k těmto i dalším okolnostem a posoudil, že trest odnětí svobody uložený v zákonné trestní sazbě by byl nepřiměřeně přísný, a proto využil svého práva mimořádně snížit obviněnému trest odnětí svobody pod tuto zákonnou trestní sazbu (body 85 a násl. odvolacího rozhodnutí).

55. Již před samotným věcným přezkumem lze odvolacímu soudu vytknout, pokud nerespektoval subsidiární vztah ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku vůči § 58 odst. 6 tr. zákoníku. Subsidiární vztah vylučuje uplatnit tyto dvě ustanovení zároveň, přičemž přednost má druhé citované ustanovení. I zde lze navíc zmínit, že se soud nevyjádřil zvlášť k jednotlivým zákonným podmínkám mimořádného snížení trestu odnětí svobody, zejména k podmínce možnosti nápravy i trestem kratšího trvání.

56. Podobně jako v případě obviněné M. V. (a v detailu proto Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění shora) je to i u obviněného M. H. právě absentující sebereflexe a lítost, které podstatně zpochybňují naplnění podmínek mimořádného snížení trestu odnětí svobody. Nakonec již soud prvního stupně při ukládání trestu zvažoval mimořádné snížení trestu i ve vztahu k tomuto obviněnému, ovšem právě s přihlédnutím k postoji obviněného došel k závěru, že podmínky pro uplatnění tohoto institutu naplněny nejsou (bod 166 prvostupňového rozhodnutí), s čímž se Nejvyšší soud ztotožňuje, a naopak se neztotožňuje s postupem odvolacího soudu, který se s touto okolností ve svém odůvodnění nijak nevypořádal. Podobně jako obviněná M. V. přitom i obviněný svou vinu odmítal ještě v odvolacím řízení.

57. Pokud jde o podmínku nepřiměřené přísnosti podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku, lze v omezeném smyslu přisvědčit, že výkon trestu odnětí svobody, k němuž by při nepoužití mimořádného snížení trestu odnětí svobody došlo, by měl na život obviněného, jeho dcery i manželky, dopady zejména z pohledu finanční stránky; odvolací soud také v zásadě správně opět poukázal na hledisko nejlepšího zájmu dítěte, které by mělo být zohledněno (viz shora). Nadále však platí, že samotná obecná přísnost (nikoli nepřiměřená) trestu způsobená rozsahem zákonné trestní sazby není sama o sobě podkladem pro uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody, a to ani podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku.

58. Nejvyšší soud tak opět zdůrazňuje, že při úvahách nad uplatněním mimořádného trestu odnětí svobody nadále platí, že jde o mimořádný institut, k jehož uplatnění mají vést mimořádné okolnosti případu, které skutečně v případě § 58 odst. 6 tr. zákoníku vedou nejen k tomu, že je trest v rámci zákonné trestní sazby pro pachatele nepřiměřeně přísný, ale také, že nápravy pachatele by mohlo být, vzhledem k povaze a závažnosti pomoci, dosaženo i mírnějším trestem, což snižuje společenský zájem na represivním trestání pachatele, neboť se snižuje potřeba preventivního působení takové represe. Přitom je třeba připomenout, že obviněný v rámci skutkového děje zcela rezignoval na jakékoli povinnosti vyplývající z jeho postavení jednatele a za odměnu činil, opět až neuvěřitelně, opakované úkony (znovu nešlo o jediný akt) směřující k nakládání s obrovskými hodnotami, a tak, byť to sám nepřipouští, za svého zavinění napomohl – ovšem významným způsobem, jako jednatel společnosti vystupující jako obchodní partner společnosti ovládané obviněnou M. V. jako hlavní pachatelkou, v rámci údajného obchodního případu, který vytvářel podklad pro vylákání úvěru – k dokonání celé trestné činnosti. Této pomoci se přitom dopustil v zásadě standardním způsobem, aniž by bylo možné přesvědčivěji dovodit, že vzhledem k její povaze a závažnosti by uložení trestu odnětí svobody v rámci jeho zákonné sazby bylo nepřiměřeně přísné a že nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem kratšího trvání.

59. Podklad odvolacího soudu k uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody spočíval zjednodušeně v tom, že obviněný má dceru, syna z prvního manželství, kterému přispívá na studium, manželku a hypotéku, přičemž v trestné činnosti, od jejíhož spáchání uplynula delší doba, vystupoval jako pomocník. Takové okolnosti lze jen stěží považovat za mimořádné. Z hlediska nejlepšího zájmu dítěte se odvolací soud také nevěnoval žádným mimořádnostem, které by odpovídaly např. zvýšené citové vázanosti dítěte na osobu pachatele apod. (srov. nález uveřejněný pod č. 70/2020 Sb. n. a u.), a svědčily by tak o převažujícím zájmu dítěte nad společenským zájmem na potrestání pachatele, přičemž tento veřejný zájem je naopak umocněn chybějící sebereflexí a lítostí obviněného nad jeho trestnou činností (viz shora).

60. Ani ve vztahu k obviněnému M. H. (viz také obdobný závěr k obviněné M. V. v bodu 53) proto Nejvyšší soud neshledal, že by v této věci na podkladě skutkových zjištění byly dány takové okolnosti, které by byly dostatečným podkladem pro takové mimořádné snížení trestu odnětí svobody, tentokrát podle § 58 odst. 6 tr. zákoníku.

61. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. byl naplněn.

62. Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání odkázal i na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, pokud byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé (srov. § 265a odst. 2 tr. ř.), aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo protože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.

63. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal námitku nejvyššího státního zástupce týkající se uplatnění mimořádného snížení trestu odnětí svobody soudem prvního stupně ve vztahu k obviněné M. V. jako důvodnou, přičemž odvolací soud odvolání státního zástupce přes shora uvedené vady při posuzování podmínek podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku zamítl, byl naplněn i tento dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě.

64. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl naplněn.

IV. Závěrečné shrnutí

65. Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud dovolání obviněného F. H. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, naopak potom přisvědčil dovolání nejvyššího státního zástupce. Proto podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. částečně zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jednak v části, kterou byl ve vztahu k obviněnému M. H. zrušen výrok o trestu prvostupňového rozhodnutí a v části, kterou bylo stran tohoto obviněného nově rozhodnuto o trestu, a jednak v části, kterou bylo zamítnuto odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněné M. V. proti výroku o trestu.

66. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že naopak nezrušil výrok odvolacího soudu v bodu III., a to v té části, kterou bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného M. H., neboť tento výrok dovoláním nejvyššího státního zástupce napaden nebyl (narozdíl od téhož výroku týkajícího se obviněné M. V.).

67. Věc se tak vrací do stadia řízení před odvolacím soudem, který se jí v rozsahu zrušení bude znovu zabývat. Tento soud přitom musí zohlednit shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a závěry nutné pro dovození splnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody, jak bylo zevrubně vysvětleno. Při svém novém projednání a rozhodnutí věci je pak soud druhého stupně vázán právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v tomto usnesení (§ 265s odst. 1 tr. ř.).

68. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 1. 10. 2025

JUDr. Radek Doležel předseda senátu