USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. 8. 2019 v neveřejném zasedání o dovolání
obviněného J. F., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 3.
2019, sp. zn. 11 To 65/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově
pod sp. zn. 3 T 153/2018, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. F. odmítá.
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 1. 2019, č. j. 3 T 153/2018-38,
byl obviněný uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §
274 odst. 1 tr. zákoníku a podle téhož ustanovení, za použití § 67 odst. 2
písm. a), § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku, odsouzen k peněžitému trestu v celkové
výši 20 000 Kč, a pro případ, že by tento nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl
obviněnému podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí
svobody na dva měsíce. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na jeden
rok.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného
přečinu v podstatě tím, že dne 22. září 2018 v 15:24 hod. na silnici č.
III/3012 v XY-XY, okr. Trutnov, řídil motocykl bez přidělené registrační
značky, a to po předchozím požívání alkoholických nápojů, kdy si měl a mohl být
vědom, že není schopen řízení motorového vozidla bezpečně ovládat, přičemž
dechovými zkouškami provedenými přístrojem zn. Alcotest 7510 Dräger, bylo v
jeho dechu naměřeno v 15:25 hod. 1,51 ‰ alkoholu, v 15:31 hod. 1,63 ‰ alkoholu
a rozborem vzorku krve, která mu byla odebrána téhož dne v 16:30 hod. bylo
metodou plynové chromatografie prokázáno 1,60 g/kg alkoholu v krvi.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v
Hradci Králové usnesením ze dne 12. 3. 2019, č. j. 11 To 65/2019-52, podle §
256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce
dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a
namítl, že v rozhodnutích soudů spatřuje libovůli a porušení práva na
spravedlivý proces, což je podle něj dovolacím důvodem. Soudu prvního stupně
vytkl, že se nevypořádal s jeho návrhem na podmíněné zastavení trestního
stíhání, resp. neshledal důvody pro jeho aplikaci. Dále rozvedl okolnosti,
které měly opodstatnit podmíněné zastavení jeho trestního stíhání. Hodnocení
jeho osoby odvolacím soudem je nemístně zjednodušující s cílem jej
znevěrohodnit. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že na podmíněné
zastavení trestního stíhání není nárok proto, že se jedná o fakultativní
institut.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů
a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného
vyjádřil a zdůraznil, že obviněný opakuje svůj požadavek na aplikaci § 307 tr.
ř., který soustavně uplatňoval již od řízení před nalézacím soudem a rovněž ve
svém odvolání. S námitkami obviněného se vypořádal již odvolací soud, který
uvedl, že obviněný na podmíněné zastavení trestního stíhání nemá nárok. S
odkazem na judikaturu poukázal na to, že cestou dovolání se nelze domoci
podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř. Absence
fakultativního postupu obecně vylučuje uplatnění v dovolání, neboť všechny
dovolací důvody jsou založeny na porušení obligatorních postupů a dovolání
obviněného proto zjevně neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Právo na
spravedlivý proces obviněného nemůže být porušeno tím, že se proces dále vede,
namísto toho aby byl podmíněně zastaven.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného
podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je
uveden v § 265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je
přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako
osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr.
ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr.
ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr.
ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku
je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti
skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b
tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud
východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy
vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze
namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován
jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin,
než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního
posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“.
Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci
skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z
hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost
skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost
provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř.,
poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv
hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli
o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Obviněný ve svém dovolání uplatnil toliko námitku, že soudy obou stupňů
nepostupovaly podle § 307 a násl. tr. ř. a jeho trestní stíhání podmíněně
nezastavily, ačkoli k tomu podle něj byly splněny veškeré zákonné podmínky. Na
tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že podmíněné zastavení trestního stíhání
je pouze alternativou k standardnímu řešení trestní věci a není na něj tedy
nárok, což vyplývá i z formulace zákonného ustanovení § 307 odst. 1 tr. ř.,
podle kterého v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v
přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání. Tento
postup je tedy postupem fakultativním. Posouzení, zda byly splněny předpoklady
pro podmíněné zastavení trestního stíhání (příp. schválení narovnání podle §
309 tr. ř.), je přitom v řízení před soudem prvního či druhého stupně výlučně v
kompetenci rozhodujícího soudu a pokud ten takový fakultativní postup
nevyužije, není dovolací soud oprávněn v tomto směru jeho negativní závěry
jakkoli přehodnocovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1.
2016, sp. zn. 3 Tdo 53/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp.
zn. 6 Tdo 734/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 4
Tdo 1276/2015 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 3 Tdo
1264/2016). Je proto namístě uzavřít, že námitka obviněného, že soudy
nepostupovaly podle § 307 a násl. tr. ř. a trestní stíhání podmíněně
nezastavily, je námitkou striktně procesního charakteru a nelze ji právně
relevantně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
ale ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř.
Pouze nad rámec uvedeného lze doplnit, že stran podmíněného zastavení trestního
stíhání podle § 307 a násl. tr. ř. lze v dovolacím řízení brojit toliko proti
pozitivnímu rozhodnutí soudu o podmíněném zastavení trestního stíhání, a to pro
případ, že bylo učiněno, aniž byly splněny zákonné podmínky pro jeho vydání, a
to prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Ani
tento dovolací důvod však není naplněn námitkou ohledně nevyužití tzv. odklonů
soudem prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004, sp.
zn. 11 Tdo 426/2004).
Obiter dictum je namístě ještě doplnit, že obviněný obdobnou argumentaci
uplatnil již v rámci své obhajoby před soudem prvního stupně a ve svém odvolání
a soud druhého stupně se s touto otázkou v rámci odůvodnění svého rozhodnutí
spolehlivě vypořádal (str. 2 odst. 9 usnesení soudu druhého stupně).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
odmítl, neboť bylo podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 8. 2019
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu