USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 8. 8. 2018 v neveřejném zasedání o dovoláních
obviněných M. M., a právnické osoby SUNPEMA ENERGY, s. r. o., IČ: 285 81 806,
se sídlem Pod Humny 308, Hustopeče nad Bečvou, okres Přerov, proti rozsudku
Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 4 To 70/2017, v trestní
věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 2/2016, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. M. a právnické
osoby SUNPEMA ENERGY, s. r. o., odmítají.
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017, č. j. 50 T 2/2016-2081, byl
obviněný M. M. uznán vinným pomocí zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c),
§ 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle § 209 odst. 5, § 58 odst. 1
tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na tři roky, přičemž podle § 81 odst. 1, §
82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na
zkušební dobu pěti let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen
trest zákazu činnosti, a to výkonu činnosti revizního technika elektrických
zařízení na dobu čtyř let. Dále byla obviněná právnická osoba SUNPEMA ENERGY,
s. r. o., uznána vinnou pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1, § 209 odst.
1, 5 písm. a) tr. zákoníku a odsouzena podle § 19 zákona č. 418/2011 Sb., § 70
odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí věci, a to finančních prostředků ve
výši 3 437 055,43 Kč a podle § 18 odst. 1, 2 zákona č. 418/2011 Sb., § 67 odst.
1, § 68 odst. 1 tr. zákoníku jí byl uložen peněžitý trest v celkové výši 800
000 Kč. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle § 229 odst. 1 tr. ř.
Obviněný M. M. se podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil
uvedené pomoci zločinu v podstatě tím, že jako revizní technik dne 29. 11. 2009
vyhotovil nepravdivou Zprávu o výchozí revizi elektrického zařízení (dále také
„Zpráva“) s předmětem revize elektroinstalace a napojení rozvodů fotovoltaické
elektrárny (dále také „FVE“) na volném poli u obce H. n. B., jež měla
dokazovat, že zařízení je schopno bezpečného provozu, a ve které nepravdivě
uvedl, že elektroinstalace fotovoltaického systému sestává z fotovoltaických
panelů E1 – E4424, jež jsou instalovány ve 13 řadách a vzájemně propojeny v
sériovém zapojení a svedeny do rozjišťovacích a propojovacích String Boxů
instalovaných na konstrukci pod panely, přičemž String Boxy jsou napojeny
vodiči ze samostatných jisticích skříní, které jsou dále napojeny každá na
samostatný měnič, přestože v době vyhotovení revizní zprávy popisované
fotovoltaické panely, String Boxy ani měniče instalovány ani napojeny nebyly,
takže nebylo možné posoudit, zda je popisovaný systém schopen bezpečného
provozu, přičemž si byl vědom, že zpráva může sloužit jako jeden z podkladů
licenčního řízení, vedeného u Energetického regulačního úřadu (dále také
„ERÚ“), kdy následně byla na jejím základě tímto úřadem dne 17. 12. 2009
neoprávněně vydána licence opravňující právnickou osobu SUNPEMA ENERGY, s. r.
o., k výrobě elektřiny z fotovoltaických zdrojů na výkon 1,3 MW po dobu 25 let,
čímž umožnil uvedení elektrárny do provozu již v roce 2009 a právnické osobě
SUNPEMA ENERGY, s. r. o., tak umožnil nezákonně získat oprávnění k výrobě
elektrické energie a tím i nárok na výkupní cenu ve výši 13 050 Kč/MWh, a to
oproti výkupní ceně ve výši 12 150 Kč/MWh, na jejíž úhradu by vznikl nárok v
případě, že by elektrárna byla uvedena do provozu v roce 2010, takže za období
od ledna 2010 do května 2015 byla neoprávněně vyplacena právnické osobě SUNPEMA
ENERGY, s. r. o., v rámci výkupní ceny částka 5 649 566,15 Kč, a to od
společností ČEZ Distribuce, a. s., (v letech 2010 – 2012) a ČEZ Prodej, s. r.
o., (v letech 2013 – 2015), a pokud jde o další období od června 2015 do
prosince 2030, tj. po celkovou dobu předpokládané životnosti FVE 20 let, se
právnická osoba SUNPEMA ENERGY, s. r. o., pokusila získat další neoprávněný
prospěch ve výši nejméně 1 819 947,38 Kč ke škodě provozovatelů distribuční
sítě.
Obviněná právnická osoba SUNPEMA ENERGY, s. r. o., se podle skutkových zjištění
soudu prvního stupně dopustila pokusu uvedeného zločinu v podstatě tím, že
ačkoliv věděla, že protiprávním jednáním získala dne 17. 12. 2009 neoprávněně
licenci opravňující ji k výrobě elektřiny z fotovoltaických zdrojů na výkon 1,3
MW po dobu 25 let, a to již v průběhu roku 2009, a tím i nárok na výkupní cenu
ve výši 13 050 Kč/MWh, jenž byl přiznán elektrárnám uvedeným do provozu v roce
2009, a to oproti výkupní ceně ve výši 12 150 Kč/MWh, na jejíž úhradu by vznikl
nárok v případě, že by elektrárna byla uvedena do provozu v roce 2010, od ledna
2012 do dubna 2015 využívala omylu pracovníků ERÚ, kteří vydali licenci k
výrobě dotované elektřiny, a prostřednictvím pověřených osob, které jednaly v
zájmu obviněné a v rámci její činnosti, úmyslně účtovala výkupní cenu za
vyrobenou elektřinu z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2009,
a to od ledna 2012 do prosince 2012 společnosti ČEZ Distribuce, a. s., a od
ledna 2013 do dubna 2015 společnosti ČEZ Prodej, s. r. o., kdy jí takto bylo
oproti částkám, jež odpovídaly nároku na výkupní cenu stanovené pro elektrárny
uvedené do provozu v roce 2010, neoprávněně vyplaceno společnostmi ČEZ
Distribuce, a. s., 1 111 077,18 Kč a ČEZ Prodej, s. r. o., 2 325 978,25 Kč,
celkem 3 437 055,43 Kč ke škodě těchto společností, a pokud jde o další období
od května 2015 do prosince 2030, tj. po celkovou dobu předpokládané životnosti
FVE 20 let, se obviněná pokusila získat další neoprávněný prospěch ve výši
nejméně 1 917 082,74 Kč ke škodě provozovatelů distribuční sítě.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli odvoláními obvinění M. M. a právnická
osoba SUNPEMA ENERGY, s. r. o., státní zástupce v neprospěch obou obviněných a
poškozená společnost ČEZ Distribuce, a. s. Z podnětu odvolání obviněného M. M.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 20. 2. 2018, č. j. 4 To 70/2017-2238,
částečně zrušil napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného, a to ve výroku o
trestu a nově mu uložil podle § 209 odst. 5, § 58 odst. 1, 5 tr. zákoníku trest
odnětí svobody na tři roky, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let. Podle § 73 odst. 1, 3 tr.
zákoníku mu dále uložil trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti
revizního technika elektrických zařízení na čtyři roky. Odvolání státního
zástupce, obviněné právnické osoby SUNPEMA ENERGY, s. r. o., a poškozené
společnosti ČEZ Distribuce, a. s., byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný M. M. prostřednictvím
obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. V dovolání z převážné části zopakoval svoji dosavadní obhajobu a
odvolací námitky. Mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu je podle
něj extrémní nesoulad. Nelze shledat naplnění subjektivní stránky trestného
činu. Závěr o tom, že vyhotovil úmyslně nepravdivou revizní zprávu, je
nesprávným hmotně právním posouzením skutku, neboť se mohlo jednat maximálně o
nedbalost. Nemohlo dojít k vyvolání omylu na straně zaměstnanců ERÚ, neboť při
řádné kontrolní činnosti by zjistili, že předmětná FVE v době žádosti o udělení
licence nebyla dokončena. Skutek kladený mu za vinu měl být posouzen jako
příprava ve smyslu § 20 odst. 1 tr. zákoníku. Absentuje také příčinná
souvislost mezi jeho jednáním a škodlivým následkem. Z provedeného dokazování
nevyplývá, že by měl vědět, že jeho revizní zpráva bude sloužit jako podklad
pro licenční řízení, popř. přinejmenším že bude předložena jako jediná revizní
zpráva FVE.
Závěrem obviněný Marek Minařík navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený
rozsudek a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu
projednal a rozhodl.
Rozsudek soudu druhého stupně napadla dovoláním včetně dvou doplnění podanými
prostřednictvím obhájce obviněná právnická osoba SUNPEMA ENERGY, s. r. o., a
opřela jej o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V podstatné
části zopakovala svoji obhajobu, odvolací námitky a rozvedla polemiku s
konkrétními částmi odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, a to způsobem
vytrhávání jednotlivých myšlenek z kontextu. Vlastním způsobem hodnocení důkazů
a přehodnocením závěrů soudů dovodila existenci extrémního rozporu mezi
provedenými důkazy a právními závěry soudů, jakož i nepřezkoumatelnost a
nesrozumitelnost rozhodnutí. Skutek kladený ji za vinu nevykazuje znaky pokusu
zločinu podvodu. Z popisu skutku není zřejmý úmysl, a to ani nepřímý, když
subjektivní stránka nebyla provedeným dokazováním prokázána. K vydání licence
došlo bez aktivní účasti obviněné a osob jednajících v jejím zájmu. Sama měla
zájem získat bezvadné plnění ze smlouvy o dílo bez jakéhokoli motivu získat
licenci již v roce 2009 a celá situace by měla být posouzena z pohledu zásady
ultima ratio. Získání licence až v roce 2010 by ji nezpůsobilo žádnou finanční
ztrátu, neboť rozdíl výkupních cen mezi lety 2009 a 2010 byl nevýznamný a tuto
ztrátu si mohla kompenzovat uplatněním práva na náhradu škody včetně práva na
smluvní pokuty vůči dodavateli. Jednání svědků I. Č. a M. S. nelze přičítat
obviněné právnické osobě ve smyslu § 8 odst. 1,2 zákona č. 418/2011 Sb., neboť
tyto osoby nebyly k ní v pracovněprávním ani jiném obdobném vztahu a tuto
přičitatelnost nelze shledat ani u svědků P. M. a Š. T.. Skutkový stav nebyl
zjištěn bez důvodných pochybností, nebylo prokázáno spáchání skutku osobou,
jejíž jednání by bylo přičitatelné obviněné právnické osobě, čímž byla porušena
zásada in dubio pro reo a důkazní řízení se dostalo do kolize s postuláty
spravedlivého procesu.
Závěrem obviněná právnická osoba SUNPEMA ENEGRY, s. r. o., navrhla, aby
Nejvyšší soud ve vztahu k ní zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal soudu
prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněných
vyjádřil a poukázal na to, že oba obvinění v dovoláních uvedli argumentaci,
kterou uplatnili již ve své obhajobě před soudy nižších stupňů, přičemž soudy
se s těmito otázkami dostatečně vypořádaly. Ve věci není extrémní rozpor mezi
skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Zcela správný je i závěr soudů,
že obviněný M. M. naplnil subjektivní stránku pomoci zločinu podvodu v nepřímém
úmyslu, neboť si musel být rozhodných okolností skutku vědom. Nelze přisvědčit
ani námitce, že by jednání obviněného mělo být posouzeno spíše jako příprava,
neboť v souvislosti s jeho jednáním vznikla škoda a trestný čin, na němž se
jako pomocník podílel, byl dokonán. K námitce ohledně příčinné souvislosti
státní zástupce zdůraznil, že obviněný si musel být od počátku vědom, z jakého
důvodu je revizní zpráva vyžadována, k jakému účelu bude použita, a proč bylo
po něm požadováno vypracování revize zařízení, které se v podstatě teprve
začalo stavět. Co se týče námitky obviněné právnické osoby ohledně znaku
zavinění, státní zástupce poukázal na to, že její trestní odpovědnost je
vybudována na fikci přičitatelnosti jednání a zavinění fyzické osoby právnické
osobě. Osoby v obdobném postavení jako zaměstnanci při plnění rozhodnutí,
schválení nebo pokynu statutárního orgánu obchodní společnosti jednající v
jejím zájmu musely vědět o skutečném stavu dokončenosti stavby v době
vypracování revizní zprávy a taktéž o předložení této zprávy v řízení o udělení
licence. Skutkovým zjištěním soudů neodpovídá tvrzení, že zájmem obviněné
právnické osoby bylo pouze získat bezvadné plnění ze smlouvy o dílo bez
jakéhokoli motivu získat licenci v roce 2009, tudíž nelze akceptovat ani
námitku stran ultima ratio. Každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky
uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a jednání obviněné právnické
osoby nelze považovat za čin společensky méně škodlivý.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl
jako zjevně neopodstatněná.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána
obviněnými jako osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců [§ 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§
265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené
v § 265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných jsou
zjevně neopodstatněná.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné
dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových
zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř.
zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem
pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze
skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že
skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný
čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým
byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení
skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím
zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v
právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného
práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem
namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve
smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a
správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost
soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních.
Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky
skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá
existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení
takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na
příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Námitky, kterými obvinění soudům vytýkají nesprávná skutková zjištění, stejně
jako další výtky směřující proti hodnocení provedených důkazů a polemiku se
závěry soudů ohledně toho, kdo, v jaké míře se podílel na podkladech pro
licenční řízení a následné vydání licence, kdo jaké měl informace o skutečném
průběhu stavby, nelze s ohledem na výše uvedené podřadit pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod jiný dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 tr. ř. Ačkoli obvinění namítli, že nebylo prokázáno naplnění všech
znaků zločinu podvodu (jeho pokusu), nebyla zjištěna osoba jejíž jednání by
bylo přičitatelné obviněné právnické osobě, tyto námitky postavili výhradně na
vlastní verzi skutkového děje, která je však diametrálně odlišná od skutkových
závěrů soudu prvního stupně. Takto postavené námitky by tedy formálně byly s to
naplnit uplatněný dovolací důvod, avšak materiálně se s jeho obsahem zcela
míjí, a proto je nelze pod tento dovolací důvod podřadit. Soudy obou stupňů se
přitom s naplněním všech znaků předmětného trestného činu zcela správným a
vyčerpávajícím způsobem vypořádaly v odůvodněních svých rozsudků, na která lze
pro stručnost odkázat (str. 61-62 rozsudku soudu prvního stupně a str. 16-17
rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je
dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených
procesních a hmotně právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných
soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného
dokazování. Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně může Nejvyšší
soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi
provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě
je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces
a zásah Nejvyššího soudu má podklad v čl. 4 a 90 Ústavy (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010). Nejvyšší soud
však v hodnocení důkazů soudy prvního a druhého stupně neshledal žádné rozpory,
natož extrémní, neboť soudy zcela v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. provedly
veškeré důkazy potřebné pro meritorní rozhodnutí a následně je podle § 2 odst.
6 tr. ř. pečlivě hodnotily jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech v
souladu s pravidly formální logiky a zásadou volného hodnocení důkazů, čímž
dospěly ke správným skutkovým závěrům odpovídajícím výsledkům dokazování.
Obhajoba obviněných byla spolehlivě vyvrácena znaleckým posudkem a výslechem
znalce Ing. Milana Tomeše, CSc., a listinnými důkazy jako stavebním deníkem,
fakturami a dodacími listami subdodavatelů stran dodávek potřebných dílů pro
elektrárny, protokolem o prohlídce ze dne 18. 12. 2009 i fotografiemi
pořízenými při této prohlídce a rovněž samotným obsahem předmětné revizní
zprávy ze dne 29. 11. 2009. Protože Nejvyšší soud ve věci neshledal ani
porušení práva na spravedlivý proces, nebyl zde důvod k zásahu Nejvyššího soudu
do zjištěného skutkového stavu. Popis skutku ve skutkové větě obsahuje všechny
znaky uvedeného trestného činu (jeho pokusu).
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplňuje námitka obviněného
M. M., že jeho jednání mělo být kvalifikováno toliko jako příprava k trestnému
činu podvodu, nikoli jako trestný čin podvodu dílem dokonaný a dílem ve stadiu
pokusu, neboť nebyl dán znak bezprostředního směřování k dokonání trestného
činu. Této argumentaci obviněného však nelze přisvědčit. Obviněný musel být od
počátku svého jednání, tedy od vypracování předmětné zprávy o výchozí revizi
elektrického zařízení, přinejmenším srozuměn s tím, že tato zpráva bude sloužit
jako podklad, na základě kterého se bude pro obviněnou právnickou osobu SUNPEMA
ENERGY, s. r. o., rozhodovat o udělení licence k výrobě elektřiny z
fotovoltaických zdrojů. Zprávu přitom obviněný vypracoval a záměrně koncipoval
tak, aby vyvolala dojem, že je elektrárna dokončená a jako celek schopna
bezpečného provozu a tudíž musel vědět, že za pomoci této zprávy bude možné
požadovanou licenci získat a s tímto srozuměním ji předal osobě vyřizující
zmiňovanou licenci. Právní kvalifikace zvolená soudem prvního stupně je tedy i
podle Nejvyššího soudu správná, a proto byla tato námitka shledána zjevně
neopodstatněnou.
Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze s jistou mírou
benevolence podřadit ne zcela konkretizovanou námitku obviněné právnické osoby
SUNPEMA ENERGY, s. r. o., stran zásady ultima ratio. Na tomto místě Nejvyšší
soud připomíná, že úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu
subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné
společenské škodlivosti případu, se uplatní v případech, v nichž posuzovaný
skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím
trestným činům dané skutkové podstaty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
28. 1. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1634/2014). Na druhé straně je potřeba uvést, že
princip ultima ratio nelze vykládat v tom smyslu, že trestní postih závisí
pouze na tom, zda byly či nebyly, příp. jakým způsobem, uplatněny i mimotrestní
právní prostředky. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje
všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a proto ho obecně
nelze považovat za čin, který není společensky škodlivý (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2015, sp. zn. 3 Tdo 883/2015). Jednání obviněné
právnické osoby, které bylo kvalifikované jako pokus trestného činu podvodu,
nijak nevybočuje z běžného rámce trestné činnosti tohoto charakteru a jeho
společenská škodlivost není pod tuto úroveň ničím snižována. Naopak je
zvyšována mimo jiné sofistikovaným způsobem provedení a dlouhou dobou, po
kterou právnická osoba využívala omylu pracovníků ERÚ. Na základě uvedeného
shledal Nejvyšší soud tuto námitku zjevně neopodstatněnou.
Obiter dictum je namístě poznamenat, že obvinění většinu námitek obsažených v
dovoláních uplatnili ve své obhajobě před soudem prvního stupně i v odvoláních.
V této souvislosti lze poukázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5.
2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, z něhož vyplývá, že opakuje-li obviněný v dovolání
v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudy prvního a druhého
stupně, se kterými se soudy obou stupňů v dostatečné míře a správně vypořádaly,
jde zpravidla o dovolání, které je zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst.
1 písm. e) tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání
obviněných odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněná.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. 8. 2018
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.
předseda senátu