7 Tdo 957/2025-1136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 11. 2025 o dovolání obviněného V. J. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 2 To 30/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 108/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. J. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. 6 T 108/2024, byl obviněný shledán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1 alinea 2, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2024 a přečinu ohrožení výchovy dítěte podle § 201 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku (bod I), a dále ze spáchání přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, 3 tr. zákoníku (bod II).
2. Vzhledem k tomu, že obviněný v rovině viny svou argumentaci směřuje pouze proti kvalifikaci druhého ze skutků spojeného s dětskou pornografií a její výrobou (ve vztahu k bodu I výroku o vině, tedy k trestnému činu znásilnění a ohrožení výchovy dítěte a jejich skutkovému podkladu, prohlásil vinu podle § 206c tr. ř.), bude Nejvyšší soud rekapitulovat pouze s nimi související skutková zjištění pod bodem II tzv. skutkové věty.
3. Tam uvedených dvou přečinů se měl obviněný dopustit v podstatě tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně však od 9. 2. 2019, zneužívaje toho, že pravidelně pečoval o poškozenou AAAAA (pseudonym), jejíž věk znal (a vůči níž se dopustil znásilnění uvedeného v bodu I), tuto poškozenou fotografoval na svůj mobilní telefon, a to částečně obnaženou, pózující v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgán. Činil tak v místě bydliště poškozené a na dalších místech. Tyto fotografie následně v počtu celkem osmi fotografií v mobilním telefonu a ve svém stolním počítači úmyslně přechovával až do 11. 5. 2022, kdy věci vydal policejnímu orgánu. Následně provedeným znaleckým zkoumáním Kriminalistického ústavu bylo zjištěno, že obviněný ve svém mobilním telefonu a ve svém stolním počítači od blíže nezjištěné doby do 11. 5. 2022 přechovával i celkem 578 souborů ve formě fotografií, včetně fotografií poškozené a GIF souborů, tj. rastrových animačních grafických formátů, zachycujících osoby prepubertální (tzn. osoby mladší 18 let, resp. 15 let) a pubertální (tzn. mladší 18 let), a to nahé nebo eroticky pózující děti bez sexuální aktivity, sexuální aktivity mezi dětmi nebo sebemasturbaci dítěte, nepenetrativní sexuální aktivity mezi dospělým a dítětem a penetrativní sexuální aktivity mezi dospělým a dítětem.
4. Za veškeré trestné činy soud prvního stupně uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 4 let, a to za použití mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, k jehož výkonu ho zařadil do věznice s ostrahou. Zároveň s tím mu uložil podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to harddisku, na němž se nacházela dětská pornografie, a podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Poškozenou pak s jejím nárokem na náhradu nemajetkové újmy odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Obviněný, státní zástupce i poškozená se proti prvostupňovému rozhodnutí odvolali. Vrchní soud v Praze coby odvolací soud svým rozsudkem ze dne 26. 6. 2025, sp. zn. 2 To 30/2025, zčásti vyhověl odvolání obviněného a státního zástupce, a to ve výroku o trestu, který zrušil a nově rozhodl o uložení zmíněných trestů, a to identického druhu a v identické výměře, příp. i ve vztahu k identickému předmětu zabrání, ovšem tentokrát odvolací soud při snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné sazby nepostupoval podle § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, ale podle § 40 odst. 2 tr. zákoníku (obviněný byl v době skutku zmenšeně příčetný); s odkazem na toto ustanovení pak byla i naplněna podmínka uložení ochranného léčení podle § 99 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Odvolání poškozené bylo naopak podle § 256 tr. ř. zamítnuto.
II. Obsah dovolání a vyjádření k nim
6. Obviněný podal proti druhostupňovému rozhodnutí dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
7. K prvnímu z nich obviněný namítl, že ve věci není dán dostatečný skutkový podklad pro navazující závěr o jeho úmyslném zavinění ve vztahu ke znakům trestných činů spojených s dětskou pornografií. Orgány činné v trestním řízení se totiž nezabývaly okolnostmi vzniku fotografií. Sama poškozená se o pořizování fotografií nevyjádřila negativně, ani na to nebyla tázána, stejně jako její rodiče, jezdili spolu na výlety. Poškozená se fotila ráda, což plyne i ze samotných fotografií, obviněný ji k tomu nenutil ani ji nijak do žádných poloh nearanžoval. Koláž z fotografií, kterou si vytvořil, nebyla znaleckým posudkem označena za pornografické dílo. Soudy také měly porušit zásadu in dubio pro reo.
8. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že nejednal úmyslně, tedy že není naplněna subjektivní stránka skutkových podstat přečinů zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku ani výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Pouze se snažil pořídit hezký portrét poškozené na památku; nechtěl vyrobit pornografické dílo. Koláž, kterou nosil u sebe, navíc ani pornografickým dílem podle jeho názoru není. V rovině trestu pak byl obviněný názoru, že by bylo možné jeho nápravy dosáhnout i podmíněným trestem odnětí svobody, a to v kombinaci s ochranným léčením.
9. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil odvolací i prvostupňové rozhodnutí, a přikázal prvostupňovému soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se s obsahem dovolání neztotožnil, přičemž uvedl, že námitky obviněného odpovídají spíše jen jeho polemice s dokazováním a se skutkovými závěry. V posuzovaném případě je zjevné, že obviněný vyhotovil materiál, který odpovídá znakům pornografického díla, jak je dovozuje odborná literatura a judikatura; navíc přechovával i množství dalších materiálů, které beze sporu pornografickým dílem rovněž byly (v některých případech přímo vyobrazovaly penetraci). Pokud obviněný naznačuje, že jeho jednání nemělo sexuální motivaci, pak státní zástupce připomněl, že obviněný se cíleně zaměřil na snímky, které mají eroticky dráždivý charakter, přičemž nemusel – mohl poškozenou fotografovat v běžných situacích, ve kterých nebyla svlečená a neodhalovala intimní partie. Obviněný však místo toho využil důvěry poškozené, aby pro něj pózovala k tvorbě pornografického díla. Sexuální motivace jeho jednání je dokreslena i tím, že dalším skutkem (bod I výroku o vině) poškozenou znásilnil. Snad jedinou námitkou, kterou lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, je pak podle státního zástupce námitka nenaplnění subjektivní stránky trestného činu, nicméně ta je zjevně neopodstatněná. Obviněný totiž věděl, že pořizuje materiál, který odpovídá znakům pornografického díla, navíc zobrazující dítě (a z podstaty jeho jednání chtěl takové dílo vytvořit, jinak by takto nejednal). U přechovávání pornografických děl je úmysl zcela zjevný.
11. V závěru svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné.
12. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájkyni obviněného k možné replice, čehož bylo využito. Obviněný uvedl, že poškozenou zachytil i na stovkách dalších fotografií, které mají běžný charakter, ale zůstaly mimo zájem orgánů činných v trestním řízení. Doslovně uvedl „nelze tedy uzavřít, že [obviněný poškozenou] fotil pouze cíleně veden sexuální motivací“. Ve vztahu k přechovávání připojil, že nevěděl, že mít u sebe dětskou pornografii je trestné. Připomněl i nepříznivou rodinnou situaci poškozené a toleranci ze strany její matky.
III. Důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
14. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
i) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
15. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první alternativu, na kterou také odkázal obviněný v dovolání, je naplněna případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Jde o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně může být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily.
16. Pod uplatněný dovolací důvod nebyla podřaditelná žádná z dovolacích námitek, neboť obviněný ve svém dovolání nenamítl žádnou shora uvedenou vadu důkazního řízení, ale spíše předkládal vlastní skutkovou polemiku, a to navíc v míře, která v podstatě ani nesouvisela se skutkovým zjištěním, jež by bylo významné z hlediska naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu [viz textace § 265b odst. 1 písm. g) tr. zákoníku a rozhodnutí publikované pod č. 19/2023 Sb. rozh. tr.], např. že jezdil s poškozenou na společné výlety, že se poškozené líbilo pořizování fotografií a nenutil ji k tomu, má poškozenou rád apod. Uvedené momenty jsou, i s ohledem na velmi nízký věk poškozené, nepodstatné.
17. Jinak řečeno, aplikované skutkové podstaty nezohledňují způsob, jakým došlo k přesvědčení dítěte k vytvoření pornografického díla (jde-li o alternativu spočívající ve výrobě), neboť jejich objektem je ochrana morálních hodnot před pornografií zobrazující děti (nebo osoby jako děti se jevící) bez dalšího. Tím spíše takový přístup musí platit, pokud bylo dílo vyráběno v době, v níž byla tatáž poškozená bezbranná vůči obviněnému, jenž se na ní za využití tohoto jejího stavu (ve kterém si poškozená ani nemohla uvědomit smysl a dosah fotografování) dopustil útoků ve smyslu § 185 tr. zákoníku. Pokud by dítě bylo k výrobě pornografického díla (k fotografování jako takovému nebo třeba k zaujetí určitých poloh) nuceno, bylo by takový závažnější útok pachatele nutné vyjádřit souběhem více trestných činů (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2412), pro nějž by skutkové okolnosti, naznačené obviněným již mohly být, na rozdíl od nyní projednávaného případu, relevantní.
18. K tvrzení obviněného, že soudy nepostupovaly podle zásady in dubio pro reo, Nejvyšší soud jen nad rámec přezkumu uvádí, že obviněný tuto námitku, rovněž míjející se s tvrzeným dovolacím důvodem, uvedl jako samostatné prohlášení bez odkázání na konkrétní skutkové zjištění. Jen v obecné rovině tak soud připomene, že zásada in dubio pro reo není imperativ obviněnému věřit, neboť to by bylo v příkrém rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů. V důkazním řízení se tato zásada projevuje v tom, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny v daném kontextu důvodné pochybnosti, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Taková situace, ve které by soud stál před důvodnou pochybností o některém skutkovém zjištění, však nenastala.
19. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn.
ii) Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
20. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné dovolání úspěšně podat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Předmětem právního posouzení je nicméně skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje obviněný v dovolacím řízení. Proto se v rámci zmíněného dovolacího důvodu nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění učiněných soudem ani přezkoumávání jím provedeného dokazování.
21. Pod uplatněný dovolací důvod byla podřaditelná (1) námitka nenaplnění znaku pornografického díla, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě ve smyslu § 192 odst. 1 tr. zákoníku a (2) námitka nenaplnění subjektivní stránky trestných činů zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 193 odst. 1 tr. zákoníku a výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Tyto námitky jsou zjevně neopodstatněné.
22. K první námitce, která se podle obsahu dovolání týkala fotografií poškozené pořízených obviněným (nikoli dalšího materiálu nalezeného na jeho harddisku, tedy dalších téměř šesti set fotografií, u nichž obviněný tento znak ani nezpochybňoval), Nejvyšší soud vysvětluje, že pornografickým dílem, které zobrazuje nebo jinak využívá dítě nebo osobu, jež se jeví být dítětem, ve smyslu § 192 odst. 1 tr. zákoníku, se rozumí zejména snímky obnažených dětí nebo osob, které se jimi jeví být, v polohách vyzývavě předvádějících pohlavní orgány za účelem sexuálního uspokojení, dále pak snímky dětí nebo osob, které se jimi jeví být, zachycující polohy skutečného či předstíraného sexuálního styku s nimi, popř. i jiné obdobně sexuálně dráždivé snímky dětí nebo osob, které se jimi jeví být (rozhodnutí č. 35/2005 Sb. rozh. tr.). Soud prvního stupně v tomto směru uvedl, že fotografie poškozené pořízené obviněným byly mj. té povahy, že na nich poškozená eroticky pózuje, resp. je obnažená, a tedy jsou evidentně použitelné k sexuálnímu uspokojení, a lze je považovat za pornografické dílo (bod 7 prvostupňového rozhodnutí). Takové hodnocení aproboval i odvolací soud (bod 20 odvolacího rozhodnutí), a aprobuje ho bez jakýchkoli výhrad i Nejvyšší soud. Sám obviněný navíc ani nevysvětlil, proč by v objektivní rovině neměly fotografie poškozené představovat pornografické dílo, a námitky tak směřoval spíše až do roviny zavinění (viz níže).
23. Pokud obviněný zmínil, že povaha fotografií coby pornografického
díla nebyla konstatována znalcem, pak Nejvyšší soud uvádí, že se jedná o právní posouzení, které náleží soudu, nikoli znalci, nicméně podpůrně byly ze strany soudů zohledněny i shodně vyznívající znalecké závěry (typologie SAP).
24. Tato námitka je zjevně neopodstatněná.
25. Pokud jde o druhou námitku sporující naplnění subjektivní stránky, je neopodstatněná už proto, že ji obviněný nijak relevantně neodůvodnil. Úlohou dovolacího soudu pak není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, sp. zn. 8 Tdo 705/2015).
26. Pokud nicméně obviněný uvedl, že při pořizování fotografií nepociťoval sexuální vzrušení, pak Nejvyšší soud vysvětluje, že vlastní sexuální motivace pachatele není znakem ani trestného činu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku, ani trestného činu zneužití dítěte k výrobě pornografie § 193 odst. 1 tr. zákoníku, rovněž nejde o složku znaku pornografického díla ve smyslu citovaných ustanovení. Důvodem toho je i to, že pachatel těchto trestných činů může pornografické dílo vytvářet, přechovávat apod. pro někoho jiného, přičemž logicky jeho trestní odpovědnost v takovém případě není vyloučena jen proto, že sám by takové dílo neshledal za pudově stimulující (třeba proto, že mu nejsou osoby v díle vyobrazené sexuálně přitažlivé). Pornografické dílo tak sice má obecně z jeho podstaty směřovat k sexuálnímu uspokojení (srov. rozhodnutí č. 35/2005 Sb. rozh. tr.), ale ne nutně k sexuálnímu uspokojení pachatele. Tato během řízení opakující se námitka tak není z hlediska naplnění znaků trestného činu relevantní.
27. Navíc zejména odvolací soud správně dovodil, že i ve vztahu k těmto fotografiím byla dána sexuální motivace obviněného, neboť vzhledem k okolnostem případu si lze jen stěží představit jiný důvod, proč by obviněný takové fotografie pořizoval, k čemuž je třeba připomenout, že obviněný poškozenou opakovaně znásilnil, a tedy k ní evidentně byl sexuálně přitahován (bod 7 odvolacího rozhodnutí). Argumentace obviněného, že si fotil obnaženou poškozenou jen na památku a zároveň bez sexuální motivace, je zcela absurdní (byť si z týchž fotek po ořezu vyhotovil i koláž zachycující spíše jen obličeje poškozené, která pornografickým dílem nebyla).
28. Pokud obviněný uvedl, že nechtěl vytvořit pornografické dílo, pak jde nejen o námitku zcela nepodloženou (a jak zmíněno shora, úlohou dovolacího soudu není domýšlet, čím případně dovolatel chtěl argumentovat, a dotvářet tak za něj jeho podání), ale opět i o námitku spíše absurdní. Obviněný si musel být vědom, a to i s přihlédnutím k jeho infantilismu, že dané fotografie malého dítěte představují pornografické dílo. Navíc lze opět připomenout, že obviněný poškozenou opakovaně znásilňoval, a jeho evidentní sexuální zájem o ni tak jen dokresluje intence obviněného při pořizování těchto fotografií.
29. Tato námitka je zjevně neopodstatněná.
30. Jestliže obviněný ve své reakci na vyjádření státního zástupce zmínil, že se měl nacházet v právním omylu, resp. že nevěděl, že je jeho jednání trestné, Nejvyšší soud se této námitce nebude věnovat, neboť byla uplatněna po uplynutí lhůty k podání dovolání (srov. rozhodnutí č. 40/2024 Sb. rozh. tr.). Jen nad rámec přezkumu však Nejvyšší soud uvede, že by tato námitka byla zjevně neopodstatněná, neboť právní omyl se nemůže týkat deskriptivních znaků obsažených v trestním zákoně (např. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 421).
31. Pod uplatněný dovolací důvod pak nebyla podřaditelná námitka, podle které by k nápravě pachatele stačil podmíněný trest odnětí svobody v kombinaci s ochranným léčením. Tato námitka totiž v podstatě míří na problematiku přiměřenosti trestu, která je nepodřaditelná pod kterýkoli dovolací důvod.
32. K tomu Nejvyšší soud dále vysvětluje, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze – s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí – v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Tento dovolací důvod však může být naplněn pouze v případech, kdy soudy uloží druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem. Takové tvrzení ovšem obviněný nepředkládá (a ani by pro něj nebyl dán podklad), resp. o tento dovolací důvod svoji argumentaci neopírá. S odkazem na (obviněným uplatněný) dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze potom ve vztahu k výroku o trestu namítat jen pochybení v jiných, specifických případech porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu (viz rozhodnutí publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a navazující, např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2015, sp. zn. 4 Tdo 737/2015).
33. Zásah dovolacího soudu by ve vztahu k adekvátnosti trestu byl výjimečně možný, pokud by ovšem byl napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným tak, že by to již představovalo porušení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces včetně spravedlivosti jeho výsledku, jímž je v nejkoncentrovanější podobě právě uložený trest, nicméně ani při zohlednění tohoto výjimečně možného postupu v dovolacím řízení není namístě dovodit jakékoli pochybení. Obviněnému byl uložen trest pod dolní hranicí zákonné sazby za užití § 40 odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud, který obviněnému trest uložil, své úvahy při výměře trestu zcela řádně odůvodnil (body 23 an. odvolacího rozhodnutí); narušení ústavních práv obviněného nelze shledat ani v uložení ochranného léčení, což obviněný ani nenamítá.
34. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nebyl naplněn.
IV. Závěr
35. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům Nejvyšší soud dovolání obviněného V. J. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
36. Nejvyšší soud rozhodl podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 11. 2025
JUDr. Radek Doležel předseda senátu