8 As 129/2022- 20 - text
8 As 129/2022-21 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 10. 2021, čj. 39436/21/5100 31462
708633, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 5. 2022, čj. 59 Af 10/2022 59,
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamítá.
II. Kasační stížnost se zamítá.
III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
I. Vymezení věci
[1] Žalobce se žalobou domáhá zrušení nebo vyslovení nicotnosti shora uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj (dále „správce daně“) ze dne 29. 4. 2021, čj. 714750/21/2601 70461
507184. Tímto rozhodnutím správce daně zastavil řízení ve věci dodatečného daňového přiznání žalobce na zdaňovací období roku 2019.
[2] V řízení o žalobě žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu byl ustanoven zástupce. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným usnesením tuto žádost i návrh zamítl z důvodu, že žalobce neunesl své břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, neboť údaje, které poskytl soudu pro účely posouzení své nemajetnosti, nejsou úplné a neposkytují ucelený přehled o jeho majetkové situaci. Žalobce stejně jako v jiných svých věcech v minulosti uvedl, že nemá žádný majetek větší hodnoty, který by mohl být zpeněžen a použit k zaplacení soudního poplatku a právního zastoupení, neboť je nezákonně obstaven a je na něj nařízena exekuce.
Podle krajského soudu ale bylo povinností žalobce, aby soudu sdělil pravdivě a úplně veškerý majetek větší hodnoty, byť je takový majetek předmětem výkonu rozhodnutí nebo exekuce, a případně doplnil, na základě kterého rozhodnutí správního nebo soudního orgánu, na základě kterého titulu, a pro jakou výši dlužné částky, s ním nemůže disponovat. Soud již v minulosti zjistil, že žalobce vlastní či spoluvlastní celou řadu dalších nemovitostí, jejichž zatížení exekucemi nedoložil.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) usnesení krajského soudu napadl kasační stížností. Namítl, že krajský soud rozhodl na základě domněnek a uměle konstruovaného skutkového a právního stavu, který je v rozporu s řádně a včas předloženými podklady. Stěžovatel nedostal příležitost se k tomu vyjádřit. Bylo mu účelově upřeno právo na věcné hodnocení jeho problému po právní a faktické stránce, a to navíc v době nouzového či pandemického stavu a s ním spojených omezení proti šíření pandemie covid 19. Nejen jeho žaloba, ale i nárok na osvobození od soudních poplatků a na ustanovení zástupce byly krajskému soudu řádně a včas prokázány. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[4] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a to z důvodu, že jej uplatnil jako zcela blanketní bez jakéhokoliv odůvodnění, přičemž důvody nedoplnil ani posléze v průběhu řízení. O kasační stížnosti navíc soud rozhodl bez zbytečného odkladu.
[5] Stěžovatele v nynějším řízení o kasační stížnosti netíží poplatková povinnost a ani povinnost být zastoupen advokátem, jelikož podává kasační stížnost proti procesnímu usnesení krajského soudu, kterým se nekončí řízení o žalobě (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, čj. 1 As 196/2014 19, č. 3271/2015 Sb. NSS). Stěžovatel v kasační stížnosti požádal o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby jí soud ustanovil zástupce. S ohledem na výše uvedené nebylo třeba rozhodovat o žádosti o osvobození od soudních poplatků.
[6] Co se týče návrhu na ustanovení zástupce, soud jej výrokem I. zamítl z následujících důvodů. Podle § 35 odst. 10 věty první před středníkem s. ř. s. navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Soud v souvislosti s posuzováním toho, zda je splněna podmínka nezbytnosti ustanovení zástupce k ochraně práv navrhovatele, přihlíží k charakteru projednávané věci, k osobnostním poměrům žalující osoby, k úrovni žaloby, případně dalších podání, z nichž lze dovodit úroveň povědomí žalobce (stěžovatele) o jeho právech v soudním procesu a vůbec právních poměrech v České republice, a také i k tomu, zda je účastník řízení českým občanem a ovládá český jazyk (srov. např. rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2003, čj. 1 Azs 5/2003, č. 108/2004 Sb. NSS, a ze dne 26. 2. 2004, čj. 6 Azs 19/2003 45, č. 492/2005 Sb. NSS). Jak bylo výše již uvedeno, zastoupení stěžovatele advokátem v tomto řízení není povinné. Stěžovatel je českým občanem a ve svých podáních je schopen v rámci právně jednoduchého řízení (týkajícího se otázky doložení majetkových poměrů pro účely osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce) hájit svá práva a vysvětlit, proč považuje napadené usnesení za nesprávné. To prokázal jak v této věci, kde podal bezvadnou kasační stížnost, tak v řadě předcházejících řízení u Nejvyššího správního soudu, jichž zahájil již 120. V jejich rámci rovněž byl opakovaně seznámen také se základními judikaturními východisky rozhodnými pro posouzení sporných otázek. Ustanovení zástupce proto není v případě stěžovatele nezbytně třeba k ochraně jeho práv.
[7] S ohledem na existující praxi Nejvyšší správní soud přešel po zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce rovnou k rozhodnutí věci (srov. rozsudky NSS ze dne 10. 2. 2022, čj. 1 As 8/2022 21, ze dne 29. 10. 2020, čj. 4 As 307/2020 22, ze dne 3. 6. 2020, čj. 6 As 72/2020 21, ze dne 17. 2. 2021, čj. 7 As 379/2020 15), neboť rozhodovat samostatně o návrhu na ustanovení zástupce by v případě stěžovatele nebylo účelné. Takový postup by mu sice hypoteticky umožnil, aby si sám na své náklady zajistil právní zastoupení, nicméně stěžovateli již byla v minulosti tato příležitost opakovaně poskytnuta a zastoupení si přesto nezajistil, a to ani v řízeních, ve kterých bylo zastoupení povinné a stěžovatel byl k předložení plné moci udělené advokátovi vyzýván (viz usnesení NSS ze dne 20. 5. 2021, čj. 1 Afs 26/2021 33, ze dne 25. 6. 2020, čj. 1 Afs 398/2019 51, ze dne 15. 10. 2021, čj. 10 Afs 286/2021 36, bod 6, nebo ze dne 6. 11. 2019, čj. 6 Afs 199/2019 15, bod 7).
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v mezích kasační stížnosti a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[9] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[10] Z judikatury Nejvyššího správního soudu plyne, že povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních poplatků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, čj. 1 As 23/2009 95, č. 2163/2011 Sb. NSS, a usnesení NSS ze dne 25. 1. 2005, čj. 7 Azs 343/2004
50, č. 537/2005 Sb. NSS). Ani soud ale nemůže při posuzování žádosti zůstat zcela pasivní. Pokud z předložených důkazů není možné náležitě posoudit majetkové a sociální poměry žadatele a ověřit si jeho tvrzení, je soud povinen žadatele poučit, jakým způsobem může svá tvrzení doplnit a prokázat, aby v řízení neutrpěl újmu (viz rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2008, čj. 1 As 63/2008
34). Pokud existují pochyby o žadatelem tvrzené nemajetnosti, je na soudu, aby si, pokud možno v součinnosti s účastníkem, dalším šetřením učinil co možná nejpřesnější obraz o tom, jaké jsou jeho skutečné majetkové poměry (viz rozsudek NSS ze dne 24. 7. 2015, čj. 2 As 153/2015 27). Pokud jsou žadatelova tvrzení nevěrohodná či neúplná, soud žádost o osvobození od soudního poplatku zamítne (srov. rozsudky NSS ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009 88, č. 1962/2010 Sb. NSS, ze dne 1. 3. 2013, čj. 9 As 7/2013 12, ze dne 9. 12. 2010, čj. 1 As 81/2010 185, ze dne 27. 10. 2015, čj. 8 As 88/2015 21, anebo ze dne 9. 12. 2021, čj. 8 As 272/2021 30).
[11] Nejvyšší správní soud z předloženého spisu ověřil, že krajský soud stěžovateli zaslal k vyplnění formulář „Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech“ a vyzval jej k jeho vyplnění a sdělení důvodů, proč je ustanovení zástupce třeba k ochraně jejích práv. Stěžovatel na tuto výzvu zareagoval podáním, ve kterém odkázal na obsah svého podání v jiné věci. Krajský soud proto vyšel z vyplněného formuláře, který stěžovatel soudu zaslal v jím odkazované věci sp. zn. 59 Af 11/2022.
[12] Stěžovatelovy kasační námitky Nejvyšší správní soud neshledal důvodné. Nelze přisvědčit tomu, že by krajský soud vyšel z domněnek či uměle konstruovaného skutkového stavu, jak tvrdí stěžovatel. Krajský soud vyšel z tvrzení stěžovatele, nicméně učinil závěr, že tato tvrzení nebyla úplná, neboť stěžovatel soudu nesdělil potřebné informace o vlastněných či spoluvlastněných nemovitostech ani o svých dluzích. Je pak na soudu a nikoliv na stěžovateli, aby relevanci těchto skutečností posoudil. Proti těmto závěrům stěžovatel nepředestřel žádnou ucelenou argumentaci.
Pouze zcela obecně tvrdí, že jsou v rozporu s řádně a včas předloženými podklady, aniž uvedl, o jaké podklady se jedná a kdy je soudu předložil či prokázal. Pokud stěžovatel namítá, že nedostal příležitost se k závěrům krajského soudu vyjádřit, v obecné rovině platí (jak bylo již výše uvedeno), že by soud měl žadateli umožnit doplnění chybějících tvrzení či vyjasnění konkrétních nejasností, které vyplynou z jeho tvrzení. V nyní posuzované věci nicméně krajský soud vyložil, že v případě stěžovatele již žádosti o osvobození od soudních poplatků opakovaně zamítl z důvodu neunesení důkazního břemene ohledně majetkových poměrů.
Na tento závěr stěžovatel v kasační stížnosti rovněž nijak nereaguje, přičemž lze pouze nad rámec nutného odůvodnění stručně uzavřít, že zdůvodnění postupu krajského soudu v tomto směru nelze považovat za excesivní a neodůvodněné vybočení z judikaturních požadavků na postup soudu v obdobných situacích.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji dle § 110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[14] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o § 60 odst. 1 větu první ve spojení s § 120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně 30. června 2022
Jitka Zavřelová předsedkyně senátu