8 Tdo 1014/2024

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání obviněné Veroniky Zachariášové, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 2 To 8/2024, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 5/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Veroniky Zachariášové odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 3. 2023, sp. zn. 37 T 5/2022, byl obviněný Petr Zachariáš uznán vinným v bodech 1)–8) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, v bodech 9)–12) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a v bodech 13)–47) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 a § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněná Veronika Zachariášová byla uznána vinnou v bodech 1)–4), 6), 7) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.

zákoníku a v bodech 13)–42), 44)–47) zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 a § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Za to byl obviněný Petr Zachariáš odsouzen podle § 209 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky Apple iPhone 12 Pro Max s vloženou SIM kartou s označením XY, XY.

Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu u obchodních korporací, družstev, zapsaných spolků, obecně prospěšných společností a prokuristy, včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva na dobu 5 let. Obviněná Veronika Zachariášová byla podle § 209 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr.

zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu u obchodních korporací, družstev, zapsaných spolků, obecně prospěšných společností a prokuristy, včetně zákazu jejich zastupování na základě plné moci, mandátní smlouvy, smlouvy komisionářské, smlouvy o obchodním zastoupení nebo jiné smlouvy umožňující jednat jménem nebo na účet obchodní korporace či družstva na dobu 3 let.

Výroky podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1, 2 tr. ř. rozhodl soud prvního stupně o nárocích celé řady poškozených na náhradu způsobené škody. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byli obvinění zproštěni obžaloby ze spáchání dalších útoků popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, v nichž byl spatřován zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění odvolání; odvolání obviněného Petra Zachariáše směřovalo proti výroku o trestu, obviněná Veronika Zachariášová brojila proti všem jeho výrokům. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 2 To 8/2024, byla odvolání obou obviněných podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná Veronika Zachariášová společně s obviněným Petrem Zachariášem dopustili shora definovaných zločinů podvodu zkráceně tím, že v bodě I. v období od 7. 2. 2014 do 9. 4. 2019 v Praze a Ústí nad Labem, se záměrem získat finanční prostředky, vylákali půjčky od E. K., jednatelky obchodní společnosti DOPRASPED, s. r. o., na své domnělé podnikatelské aktivity tak, že zneužili důvěry E. K. ve své osoby, když ve skutečnosti financovali ze zapůjčených finančních prostředků zejména svůj nákladný životní styl spočívající v dlouhodobých pobytech v zahraničí, nákupu luxusního spotřebního zboží, financování estetických zákroků, úhrady nájmů v luxusních bytech, s nepravdivým příslibem vrácení finančních prostředků a vědomím toho, že nejsou schopni s ohledem na jejich majetkové poměry a s ohledem na nejisté výdělky poskytnuté půjčky splatit, když po určitou dobu pouze hradili smluvený úrok, a takto uzavřeli s E. K. smlouvy o půjčkách:

1) dne 7. 2. 2014 pod záminkou půjčky na rozvoj společnosti LOANIS INVESTMENT, a. s., ve které manželé Petr a Veronika Zachariášovi byli členy představenstva, uzavřeli s E. K. Smlouvu o zápůjčce č. 20140201_PZ_VZ na částku 2 500 000 Kč, splatnou do 6. 2. 2017, na podkladě níž E. K. převedla dne 7. 2. 2014 ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet Petra Zachariáše č. XY finanční částku ve výši 2 500 000 Kč, a dále dne 18. 4. 2014 pod záminkou další půjčky na rozvoj společnosti LOANIS INVESTMENT, a.

s., uzavřeli s E. K. Smlouvu o zápůjčce finanční částky ve výši 3 500 000 Kč, splatné do 6. 2. 2017, která nahradila předchozí smlouvu o zápůjčce č. 20140201_PZ_VZ, na podkladě čehož E. K. převedla dne 23. 4. 2014 ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet Petra Zachariáše č. XY finanční částku ve výši 1 000 000 Kč, přičemž ani část ze zapůjčených finančních částek nevložili do společnosti LOANIS INVESTMENT, a. s., ale užili k jiným účelům, a to na úhradu svých dřívějších závazků a závazků rodinných příslušníků, kdy manželé Zachariášovi hradili toliko úroky z uvedené smlouvy do listopadu 2016, dále úroky přestali hradit a půjčku ani přes její prodlouženou splatnost nevrátili, čímž způsobili E.

K., bytem XY, škodu ve výši 3 500 000 Kč,

2) dne 17. 12. 2014 pod záminkou půjčky na rozvoj společnosti LOANIS INVESTMENT, a. s., uzavřeli s E. K. Smlouvu o zápůjčce č. 20141201 finanční částky ve výši 4 500 000 Kč, splatné do 20. 12. 2021, na podkladě čehož E. K. převedla dne 17. 12. 2014 ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet Petra Zachariáše č. XY finanční částku ve výši 4 500 000 Kč, kterou však manželé Zachariášovi nevložili do společnosti LOANIS INVESTMENT, a. s., ale užili na úhradu svých dřívějších závazků u Komerční banky, a. s., a dále téhož dne, poté co Petr Zachariáš uzavřel s E. K. Smlouvu o převodu 1 000 ks akcií společnosti LOANIS INVESTMENT, a. s., z převodce E. K. na nabyvatele Petra Zachariáše za finanční částku ve výši 2 000 000 Kč, pod nepravdivým příslibem vrácení zapůjčených financí, uzavřeli za účelem úhrady kupní ceny za převáděné akcie s E. K. Smlouvu o zápůjčce č.

20141202 finanční částky ve výši 2 mil. Kč, splatné do 20. 12. 2021, na podkladě čehož E. K. převedla dne 17. 12. 2014 ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet Petra Zachariáše č. XY finanční částku ve výši 2 000 000 Kč a Petr Zachariáš touto finanční částkou téhož dne uhradil kupní cenu za převedené akcie společnosti LOANIS INVESTMENT, a. s., když tuto odeslal zpět na bankovní účet č. XY E. K., kdy manželé Zachariášovi hradili toliko úroky z uvedených smluv o zápůjčce, a to pouze do listopadu 2016 a finanční částku v celkové výši 6 500 000 Kč nehodlali vrátit, když uvedené smlouvy o zápůjčkách nahradila dne 26.

9. 2017 Smlouva o zápůjčce č. 20170925 finanční částky ve výši 26 800 000 Kč, nahrazující všechny předchozí smlouvy o zápůjčkách, podle které se manželé Petr Zachariáš a Veronika Zachariášová zavázali splácet E. K. po dobu 60 měsíců měsíční splátku ve výši 518 119 Kč, čímž způsobili E. K., bytem XY, škodu ve výši 6 500 000 Kč, 3) v období od 9. 9. 2015 do 10. 2. 2016 pod záminkou půjček na dotočení filmu Vánoční řezy společností ZACHARY PICTURES, s. r. o., ve které byl Petr Zachariáš jednatelem, a v úmyslu finance z těchto půjček nevrátit, vylákali od E.

K. postupně finanční částky v celkové výši 6 000 000 Kč, když - dne 9. 9. 2015 vyhotovili mezi zapůjčitelem E. K. a vydlužiteli Petrem Zachariášem a Veronikou Zachariášovou Smlouvu o zápůjčce č. 20150901 finanční částky ve výši 3 000 000 Kč, splatné do 30. 10. 2018, na podkladě čehož E. K. převedla dne 17. 9. 2015 ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet Petra Zachariáše č. XY finanční částku ve výši 3 000 000 Kč, - dne 6. 1. 2016 vyhotovili mezi zapůjčitelem E. K. a vydlužiteli Petrem Zachariášem a Veronikou Zachariášovou Smlouvu o zápůjčce č. 20160101 finanční částky ve výši 1 000 000 Kč, splatné do 28.

2. 2017, na podkladě čehož E. K. převedla dne 15. 1. 2016 ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet Petra Zachariáše č. XY finanční částku ve výši 1 000 000 Kč, - dne 9. 2. 2016 vyhotovili mezi zapůjčitelem E. K. a vydlužiteli Petrem Zachariášem a Veronikou Zachariášovou Smlouvu o zápůjčce č. 20160201 finanční částky ve výši 2 000 000 Kč, splatné do 31. 3. 2017, na podkladě čehož E. K. převedla dne 10. 2. 2016 ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet Petra Zachariáše č. XY finanční částku ve výši 2 000 000 Kč, kdy uvedené finanční prostředky Petr Zachariáš s vědomím své manželky Veroniky Zachariášové neužil v celé výši na dotočení filmu „Vánoční řezy“, ale k jiným účelům, když z půjčky ve výši 3 000 000 Kč převedl dne 17.

9. 2015 finanční částku ve výši 2 900 000 Kč na bankovní účet č. XY společnosti futuristic development, spol. s r. o. (nyní ORIGIN Real Estate, spol. s r. o.), ve které byl a nadále je jednatelem, a z půjčky ve výši 1 000 000 Kč převedl toliko 500 000 Kč na bankovní účet č. XY společnosti ZACHARY PICTURES, s. r. o., přičemž manželé Zachariášovi hradili toliko úroky z uvedených smluv o zápůjčce, a to pouze do listopadu 2016, když uvedené smlouvy o zápůjčkách nahradila dne 26. 9. 2017 Smlouva o zápůjčce č.

20170925 finanční částky ve výši 26 800 000 Kč, nahrazující všechny předchozí smlouvy o zápůjčkách, podle které se manželé Petr Zachariáš a Veronika Zachariášová zavázali splácet E. K. po dobu 60 měsíců měsíční splátku ve výši 518 119 Kč, čímž způsobili E. K., bytem XY, škodu ve výši 6 000 000 Kč,

4) dne 10. 2. 2017 po předchozí telefonické domluvě, pod záminkou krátkodobé půjčky na dobu jednoho až dvou měsíců na nákup zboží za účelem jeho následného ziskového prodeje a nepravdivého příslibu jejího vrácení, uzavřeli s E. K. ústní smlouvu o půjčce finanční částky ve výši 300 000 Kč s 10% úrokem, kterou téhož dne E. K. převedla ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet Petra Zachariáše č. XY, kdy uvedenou finanční částku Petr Zachariáš s vědomím své manželky Veroniky Zachariášové nepoužil na nákup zboží, ale na úhradu nájmu bytu na celý rok 2017, přičemž manželé Zachariášovi uhradili E.

K. pouze úrok ve výši 30 000 Kč, a to dne 20. 3. 2017, a dlužnou částku nevrátili ani nehodlali vrátit, když uvedenou ústní smlouvu o půjčce nahradila dne 26. 9. 2017 Smlouva o zápůjčce č. 20170925 finanční částky ve výši 26 800 000 Kč, nahrazující všechny předchozí smlouvy o zápůjčkách, podle které se manželé Petr Zachariáš a Veronika Zachariášová zavázali splácet E. K. po dobu 60 měsíců měsíční splátku ve výši 518 119 Kč, čímž způsobili E. K., trvale bytem XY, škodu ve výši 300 000 Kč,

6) dne 25. 9. 2017 pod záminkou další půjčky ve výši 3 000 000 Kč na dotočení filmu „Vánoční řezy“ společností ZACHARY PICTURES, s. r. o., v úmyslu finance z půjčky nevrátit a z důvodu falešného ujištění E. K. o pravdivosti jejich úmyslu vrátit všechny dříve poskytnuté půjčky, vyhotovil Petr Zachariáš mezi zapůjčitelem E. K. a vydlužiteli Petrem Zachariášem a Veronikou Zachariášovou Smlouvu o zápůjčce č. 20170925 finanční částky ve výši 26 800 000 Kč, splatné v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 518 119 Kč, nahrazující všechny předchozí smlouvy o zápůjčkách, jištěnou ručitelským prohlášením společnosti ZACHARY PICTURES PRODUCTION LLC.

Se sídlem v USA, která však ve skutečnosti nedisponovala majetkem v uvedené výši, kdy jeden výtisk prostřednictvím České pošty zaslal E. K., na podkladě čehož E. K. převedla ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet Petra Zachariáše č. XY dne 26. 9. 2017 finanční částku ve výši 1 700 000 Kč, dne 17. 10. 2017 finanční částku ve výši 500 000 Kč a dne 21. 11. 2017 finanční částku ve výši 800 000 Kč, přičemž manželé Zachariášovi uvedené finanční částky užili k jiným účelům než k dotočení filmu "Vánoční řezy", a to na obchodování na kapitálových trzích u společností X-TRADE BROKERS, L.F.

INVESTMENT LIMITED a nákup kryptoměny u spol. COINBASE UK, Ltd., přičemž zapůjčené finance nesplatili ani částečně nehodlali splatit, čímž způsobili E. K., nar. XY, trvale bytem XY, společně a nerozdílně škodu v celkové výši 3 000 000 Kč,

7) dne 9. 4.

2019 v zištném úmyslu vylákat finanční prostředky na on-line obchodování na kapitálových trzích, s vědomím rizikovosti tohoto obchodování a se spoléháním se na nejistý výnos, ze kterého by mohli být schopni půjčku splatit, vylákali od E. K. finanční částku ve výši 1 000 000 Kč, když dne 9. 4. 2019 Petr Zachariáš vyhotovil mezi zapůjčitelem E. K. a vydlužiteli Petrem Zachariášem a Veronikou Zachariášovou Smlouvu o zápůjčce č. 20190409 finanční částky ve výši 1 000 000 Kč, splatné do 31. 12. 2019, na podkladě čehož E.

K. převedla 9. 4. 2019 ze svého bankovního účtu č. XY na bankovní účet Petra Zachariáše č. XY v měně EUR finanční částku ve výši 1 000 000 Kč, což činilo 38 147,55 EUR, ze které téhož dne Petr Zachariáš převedl finanční částku ve výši 37 000 EUR na bankovní účet společnosti CB PAYMENTS, LTD. na obchodování s kryptoměnou XRP, přičemž manželé Zachariášovi tuto finanční částku do dnešního dne E. K. nevrátili, čímž způsobili E. K., bytem XY, škodu ve výši 1 000 000 Kč; v bodech III. 13)–42), 44)–47) v období od 16.

5. 2021 do 3. 6. 2021 v Praze a na jiných místech České republiky, se záměrem se neoprávněně obohatit a zboží nedodat, pod nepravdivou legendou o dodání grafických karet nabízených prostřednictvím inzerátu č. 136545729 ze dne 16. 5. 2021 na internetovém portálu Bazoš.cz, jménem obchodní společnosti ZACHARIAS FMG, a. s., IČ 08652881, se sídlem Hybernská 1012, Praha 1, ve které obviněný Petr Zachariáš vystupoval jako její předseda představenstva a obviněná Veronika Zachariášová jako její člen představenstva, ač již dne 23.

7. 2020 a 24. 7. 2020 deklarovali odstoupení z funkce předsedy představenstva a člena představenstva v této společnosti, vylákali od objednatelů finanční prostředky, které tito poukázali za objednané grafické karty oproti vystavené zálohové faktuře či konečné faktuře podle požadavku Petra Zachariáše předem jako zálohu ve výši 30 % na úhradu kupní ceny nebo jako doplatek kupní ceny, na bankovní účet ZACHARIAS FMG, a. s., číslo účtu XY, přičemž grafické karty nedodali, a finanční prostředky určené ke koupi grafických karet, po jejich připsání na bankovní účet společnosti ZACHARIAS FMG, a.

s., obviněný Petr Zachariáš převáděl na bankovní účty své matky J. Z., ke kterým měl dispoziční právo a které sám aktivně užíval, a na bankovní účet E. Š., ke kterému měla dispoziční právo obviněná Veronika Zachariášová a která jej aktivně užívala, a tyto finanční prostředky použili pro své osobní potřeby, v bodech 13)–47) na str. 7 až 20 rozsudku soudu prvního stupně jsou pak detailně popsány jednotlivé dílčí útoky, kterými obviněný Petr Zachariáš způsobil celkovou škodu ve výši 6 516 222 Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 369 991,55 Kč, obviněná Veronika Zachariášová způsobila celkovou škodu ve výši 6 408 222 Kč a pokusila se způsobit škodu ve výši 369 991,55 Kč.

II. Dovolání a vyjádření k němu

4. Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 4. 2024, sp. zn. 2 To 8/2024, podala obviněná Veronika Zachariášová (dále též jen „obviněná nebo „dovolatelka“) prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém odkázala na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

5. Dovolatelka v úvodu svého obsáhlého mimořádného opravného prostředku citovala judikaturní závěry Ústavního i Nejvyššího soudu, které podle jejího názoru dopadají i na posuzovaný případ a upravují především otázky opomenutých důkazů, deformace obsahu důkazů a jejich svévolného hodnocení, povinnosti soudů vypořádat se s obhajobou obviněných a řádně odůvodnit jejich závěry, stejně jako požadavek, aby poškození dodržovali alespoň elementární zásady opatrnosti při ochraně svých práv a majetkových zájmů.

6. Dále dovolatelka namítla zjevný rozpor skutkových zjištění rozhodných pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů a současně také vytkla, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V této souvislosti nejprve zrekapitulovala klíčové skutkové závěry obou soudů a poté poukázala na dva základní okruhy skutečností, které soudy pominuly, ač z provedeného dokazování vyplývají a v konečném důsledku jsou způsobilé ovlivnit posouzení, zda se obvinění dopustili trestného činu. Za prvé dovolatelka připomněla, že nikdy neměla přístup k finančním prostředkům poskytnutým ze strany poškozené E. K. (dále též jen „poškozená“), sama s ní nekomunikovala a poskytnutí finančních prostředků ani jejich užití s ní žádným způsobem nedojednávala. V rozhodné době nemohla ani samostatně jednat za žádnou z obchodních společností jejího tehdejšího manžela, obviněného Petra Zachariáše (dále též jen „spoluobviněný“). Vždy navíc plnila pouze jeho pokyny, k nimž přistupovala jako k běžné podnikatelské činnosti. Neměla přístup k finančním prostředkům daných společností, neměla dispoziční právo k jejich účtům. Pouze vystavovala faktury a zpracovávala účetní doklady, případně se starala také o telefonní linku a agendu klientů. Za společnosti nevykonávala nijak nestandartní činnosti a nikdy neuvažovala tak, že by ona nebo spoluobviněný jakoukoli trestnou činnost páchali.

7. Za druhé dovolatelka zdůraznila z jejího pohledu zásadní skutečnosti (které pak ještě mnohokrát zopakovala v dalších pasážích svého podání), a to že poškozená znala dobře majetkovou situaci obviněných, věděla, kde bydlí, že v rámci bydlení mají zřízeny i kanceláře, jakým podnikatelským činnostem se věnují a věděla dokonce i to, že za účelem podnikatelských aktivit tráví čas v zahraničí. Především ale věděla, že se věnují výhradně podnikatelským záměrům, které jí vždy předem avizovali, a nemají žádný jiný zdroj příjmů. Poškozená tedy znala všechny rozhodné skutečnosti, věděla jaké mají obvinění příjmy i závazky. Rozhodně nelze tvrdit, že by si myslela, že jí uhradí poskytnuté částky z běžného zaměstnání. Naopak věděla, že jedině z úspěšně rozjetých podnikatelských projektů budou do budoucna schopni poskytnuté částky vrátit. Soudy opominuly fakt, že poškozená jednala jako podnikatelka, znalá podnikatelské branže a navazování obchodních vztahů, a mohla tak plně zvážit veškerá podnikatelská rizika a okolnosti. Dovolatelka na podporu svých tvrzení citovala vybrané části výpovědi poškozené, která mimo jiné uvedla, že vrácení zapůjčených finančních prostředků očekávala právě z výnosu z podnikatelských projektů obviněných. Z těchto skutečností je zcela patrné, že v daném případě není přítomno žádné podvodné jednání, neboť jeho podstatou je zamlčení nebo zatajení určitých skutečností, k čemuž ovšem nedošlo.

8. V další části svého podání dovolatelka v podrobnostech adresovala konkrétní zjevné rozpory mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními, kterých se soudy obou instancí podle jejího mínění dopustily. V obecné rovině nejprve vytkla, že soudy byly k osobám obviněných zaujaty, když dospěly k závěru o jejich vadném charakteru. To bylo důvodem deformace, jednostranné interpretace a vadného hodnocení důkazů výlučně v neprospěch obviněných, čímž bylo zasaženo do jejich práva na spravedlivý proces.

9. Dovolatelka polemizovala s vybranými úvahami odvolacího soudu vtělenými do bodů 24.–28. jeho usnesení. Uvedl-li soud, že činnost obviněných neměla reálnou šanci vygenerovat zisk, z něhož by mohly být hrazeny jejich závazky, popisovala dovolatelka jednotlivé záměry, z nichž bylo možno vytvořit fungující podnikatelské projekty, pokud by se jim podařilo zajistit více kapitálu. V této souvislosti vysvětlovala, že jejich uskutečnění záviselo na celé řadě předem neplánovaných faktorů. Zdůraznila také, že obvinění svou činností nějaké finanční prostředky vydělali (některé půjčky, které nejsou předmětem tohoto řízení, poškozené vrátili).

K závěrům ohledně rentability projektů doplnila, že soud hodnotil odborné ekonomické otázky, k čemuž není příslušný. Proto nemohl ani tvrdit, že obvinění používali své společnosti jako způsob získávání finančních prostředků, ač věděli, že negenerují žádný zisk. Podle názoru dovolatelky neznamená absence zisku automaticky naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu. V daném směru zpochybnila i tvrzení soudu o absenci jakékoli činnosti předmětných společností s tím, že ta byla naopak z toku finančních prostředků prokázána.

Záměr natočit film Vánoční řezy označil soud za pochybný a nereálný a nevěřil tomu, že v rámci tohoto projektu bylo proinvestováno 6 mil. Kč. Dovolatelka oponovala, že k realizaci projektu bylo vynaloženo úsilí i finanční prostředky, vyjmenovala všechny kroky, jež byly za tímto účelem učiněny, přičemž neúspěch byl důsledkem opakovaného selhání lidského faktoru. Skutečnost, že celou uvedenou částku obvinění nepoužili na dotočení filmu, ale na jiné účely, dovolatelka odůvodnila tím, že část financí byla po dohodě s poškozenou přesměrována z jiného projektu, který se nepodařilo zrealizovat.

Na film byla poskytnuta částka 4,8 mil. Kč, přičemž obvinění na něj vynaložili i vlastní prostředky. Podrobný rozpis všech výdajů dovolatelka prezentovala v přehledných tabulkách. K poznámce soudu, že obvinění věděli, že v jejich situaci si nemohou dovolit luxusní bydlení, připomněla, že jejich byty mnohdy sloužily i jako kancelářské prostory pro rozvíjené projekty, kde v případě společnosti LOANIS INVESTMENT, a. s., žili za účelem úspory nákladů společně se svými zaměstnanci. Nadto byli sami zaměstnáni na pracovní smlouvu a pobírali jen minimální mzdu.

10. Odvolací soud také hodnotil působení obviněných na kapitálových trzích. V tomto směru poukazoval na jejich nedostatečné znalosti a zkušenosti, zejména v případě dovolatelky, pro niž to bylo jen „klikání, které brala jako videohru“. Též upozornil, že obvinění svalovali své neúspěchy při burzovních či investičních aktivitách na jiné osoby nebo události, ačkoli sami porušili v mnoha ohledech pravidla obchodování. Dovolatelka naproti tomu konstatovala, že obchodováním se zabýval prakticky pouze spoluobviněný, jenž se v této činnosti v průběhu 4 let (tedy až poté, co jej posuzoval finanční arbitr) velmi zdokonalil.

Trvala i na tom, že při obchodování byli úspěšní a ztrátu jim opravdu způsobila platforma XTB, čemuž odpovídá právě i nález finančního arbitra. Dovolatelka nesouhlasila ani s tím, jak soud vyhodnotil skutečnost, že založila účet na jméno své sestry E. Š., a transakce, které na něm proběhly. Namítala, že založení účtu nemělo žádnou souvislost s trestnou činností (nabízením grafických karet). Převod finančních prostředků neučinila ona, nýbrž spoluobviněný po svém zadržení. Tyto finance navíc pocházely od společnosti ZACHARIAS FMG, a.

s., takže jí nelze vyčítat snahu o účelové odklonění peněz z majetkové podstaty. Tvrzení soudu o statisícových platbách mezi účty J. Z. a E. Š. je podle jejího názoru zavádějící, neboť ve skutečnosti se jednalo o převody nižších částek, které nebyly ani podrobně zkoumány. Dovolatelka se ohradila rovněž proti stanovisku soudu, že obvinění byli naprosto lhostejní k ostatním lidem, jejich potřebám a majetku, ignorovali svou situaci, schopnost ji řešit a eliminovat ztráty jiných osob. K tomu zopakovala, že finanční prostředky poskytnuté poškozenou byly vkládány na chod společností s tím, že poškozená očekávala jejich navrácení pouze na základě úspěchů jednotlivých projektů, nikoli z běžných zaměstnání.

11. Dovolatelka sporovala také úvahy soudu druhého stupně týkající se bodu III. výroku o vině prvoinstančního rozsudku. K závěru, že byla seznámena se všemi okolnostmi „obchodování“ s grafickými kartami, dospěl soud na základě nesprávného vyhodnocení komunikace mezi obviněnými, kdy některá její tvrzení vytrhl z kontextu, jiná naopak účelově nezmínil. Dovolatelka se proto snažila uvést obsah předmětné komunikace na pravou míru a přesvědčit zdejší soud, že obvinění měli skutečně v úmyslu karty dodat.

Jejich záměr však zmařily orgány činné v trestním řízení, které spoluobviněného zadržely a vzaly do vazby. On se jí i poté snažil přimět k dořešení těchto obchodů, ona to ale ze strachu neučinila. K prokázání svých tvrzení požadovala zajistit obsah telefonních hovorů z vazební věznice v Ostravě, který soud opominul. Desinterpretace provedené elektronické komunikace se pak týkala rovněž tématu rigů pro těžbu kryptoměn, které měl spoluobviněný sám sestavovat a jako kompletní prodávat. Fotografie své tehdejší manželce zasílal proto, aby věděla, že jejich finanční situaci řeší.

Poukázal-li soud na skutečnost, že oba byli v kontaktu i po zadržení obviněného (a ona na jeho pokyny převáděla peníze), nebral v potaz jejich faktický vztah, kdy už jako manželé nežili, vztahy byly udržovány jen v důsledku jejich jednání z minulosti, které vyústilo v zahájení insolvenčního řízení. Měl-li soud za to, že obviněný činil kroky k opuštění České republiky a přitom zajišťoval letenky pro dvě osoby, nemohla být tou druhou osobou

12. Poté dovolatelka přesunula pozornost k argumentaci soudu prvního stupně. Tomu vyčetla, že na jednu stranu považoval finanční prostředky plynoucí ze smluv o zápůjčkách za poskytnuté bezúčelově, na druhou stranu obviněným ovšem vytkl částečné využití těchto peněz pro osobní potřebu. Pravdou nicméně je, že poskytnutí finančních prostředků vždy předcházela domluva, na co je chtějí obvinění užít a že je budou schopni vrátit pouze v případě úspěšnosti přednesených projektů. Dovolatelka taktéž poukázala na první smlouvu o zápůjčce, která nebyla předmětem tohoto řízení, jako jediná však byla poskytnuta na rozvoj společnosti LOANIS INVESTMENT, a. s., další částky (uvedené v rozsudku soudu prvního stupně) již neměly jít do označené společnosti, ale šlo o osobní půjčky obviněným.

13. K hodnocení skutku pod bodem I. 1) dovolatelka zpochybnila závěr, že finanční prostředky měly být použity na rozvoj společnosti LOANIS INVESTMENT, a. s. Rovněž vytkla, že k danému bodu nebyla zajištěna internetová komunikace, ač to obvinění navrhovali. Ohledně účelu poskytnutí finančních prostředků dovolatelka vyjadřovala pochybnosti i u skutku pod bodem I. 2). Současně rozporovala skutkové zjištění, že poškozená převedla na obviněného zpět akcie společnosti LOANIS INVESTMENT, a. s., kterou on uhradil prostřednictvím peněz půjčených od poškozené.

Ve shodě s výše uvedenými námitkami dovolatelka podrobně rozebírala, že půjčení finančních prostředků spadajících pod skutek v bodě 3) výroku o vině nebylo od počátku a v celém rozsahu určeno na filmový projekt. První z částek poskytnutých poškozenou ve výši 3 mil. Kč měla původně sloužit na rozvoj online e-shopové platformy, nicméně po změně podnikatelských plánů došlo po vzájemné dohodě i k přesměrování toku financí směrem k filmu Vánoční řezy. Rovněž v rámci skutku pod bodem 4) dovolatelka polemizovala se zjištěným účelem poskytnutí finančních prostředků.

Konkrétně uvedla, že tyto neměly sloužit k nákupu zboží za účelem následného ziskového prodeje, nýbrž (v souladu s dohodou s poškozenou) na úhradu nájmu firemního bytu, užívaného jako reprezentativní prostory a kanceláře filmové produkční společnosti ZACHARY PICTURES, s. r. o. Obdobně dovolatelka argumentovala také ke skutku v bodě I. 6), kde opět zmínila, že finanční částka nebyla poskytnuta pro potřeby natáčení filmu Vánoční řezy, ale pro on-line obchodování na kapitálových trzích. K tomu dovolatelka zdůraznila, že nejen obvinění, nýbrž i poškozená byli plně srozuměni s rizikovostí obchodování na těchto trzích.

Dále vytkla, že soud k tomuto bodu opomenul provést navrhované důkazy. Soud dovodil podvodný úmysl obviněných také u skutku pod bodem I. 7), přestože byl prokázán skutečný účel poskytnutí finančních prostředků, a to obchodování na kapitálových trzích, tedy na poli obchodu s kryptoměnami. Není tedy jasné, v čem byla poškozená uvedena obviněnými v omyl, když věděla o rizikovosti operací a navíc znala jejich majetkovou situaci (v té době jí dlužili již více než 20 mil. Kč). Ani k tomuto bodu nebyly provedeny navrhované důkazy.

V neposlední řadě dovolatelka adresovala téma dílčích skutků pod body III. 13)–42) a 44)–47) rozsudku soudu prvního stupně. Zde (jak již bylo uvedeno shora) nesouhlasila se zjištěním, že obvinění neměli nikdy v úmyslu dodat poškozeným nabízené grafické karty. Opět se věnovala obsahu komunikace mezi nimi a vybrané pasáže předestřela. Na to zopakovala své přesvědčení, že karty nebyly dodány pouze vinou orgánů činných v trestním řízení. Též namítla opomenutí důkazu.

14. Dovolatelka namítla ještě další rozpory ve skutkových zjištěních oproti provedeným důkazům, kterých se měly dopustit soudy obou instancí. Skutečnost, že projekty obviněných negenerovaly zisk, nemohla sama o sobě naplnit ani základní skutkovou podstatu trestného činu podvodu, poněvadž nebylo jejich úmyslem dostat se do ztráty a mít vysoké dluhy. Dále dovolatelka poukázala na zjevně účelově zkreslenou výpověď poškozené z přípravného řízení ze dne 7. 6. 2021. Celá konstrukce obvinění spočívá na užití poskytnutých financí v rozporu se vzájemným ujednáním, nicméně poškozená ve svých následujících výpovědích nedokázala k účelu poskytnutí finančních prostředků říci nic bližšího, anebo jej lživě zaměňovala. Poškozená měla motiv k poškození dobrého jména obviněných, a to zejména z důvodu její snahy vyvázat se ze své finanční povinnosti vůči společnosti ZACHARIAS FMG, a. s. Motivem podat trestní oznámení by však měla být mimo jiné snaha domoci se vrácení finančních prostředků, nicméně to poškozená neučinila, když neposkytla potřebnou součinnost insolvenčnímu správci. Dovolatelka poukázala i na rozpory ve výpovědi poškozené s listinnými důkazy (zejména e-mailovou komunikací). Ty ovšem soudy nijak nehodnotily.

15. Obviněná se dále zaměřila na procesní pochybení nalézacího i odvolacího soudu. Prvním z nich byla vada opomenutých důkazů. Návrhy obviněných směřovaly k prokázání jejich reálných podnikatelských aktivit a záměrů. Nemohlo se tudíž jednat o nadbytečné důkazy, neboť jejich provedením by byla prokázána absence subjektivní stránky. Jednalo se o e-mailovou komunikaci z roku 2017 týkající se konsolidační půjčky ve výši 26 800 000 Kč, emailovou komunikaci z ledna a února 2014, výpisy od společností X-Trade Brokers, Purple Trading (XRP) a Coinbase UK (vše ohledně investování na kapitálových trzích), lustraci exekucí svědka S. a telefonní hovory mezi obviněnými z Vazební věznice Ostrava. Dovolatelka následně namítla, že odvolací soud se nevypořádal s jejími námitkami, především ale zaujala stanovisko o nerovném přístupu k důkazům doloženým obžalobou a důkazům doloženým obhajobou. K tomu upřesnila, že soud prvního stupně provedl k důkazu množství listin předložených obhajobou, avšak nejenže z nich nedovodil žádná skutková zjištění, ale ani v rámci odůvodnění rozsudku nekonstatoval jejich obsah. Přitom z několika šanonů listinných materiálů, včetně harddisku, vyplývají podle názoru dovolatelky zcela zásadní skutečnosti. Stejně je tomu i u e-mailové komunikace mezi obviněným a poškozenou ze dne 13. 12. 2014. Soud prvního stupně však přistupoval k důkazům navrhovaným obhajobou a priori jako k důkazům nepotřebným, čímž porušil zásadu rovnosti stran trestního řízení.

16. Za další procesní pochybení označila dovolatelka deformaci obsahu důkazů a jejich svévolné hodnocení. Veškeré tyto vady pak vyzněly výhradně v neprospěch obviněných. Linie desinterpretace provedeného dokazování podle jejího mínění probíhá celým rozhodnutím soudu prvního stupně, kdy každá, byť i neutrální skutečnost, je vykládána v neprospěch obviněných bez kontextu. Nato dovolatelka citovala některá konkrétní hodnocení soudu prvního stupně, která považovala za nesprávná a zkreslená, z nichž čiší předpojatost soudu vůči osobám obviněných (zejména obviněného Petra Zachariáše), kdy každá nepřesnost nebo domnělý rozpor jim byl pečlivě kladen k tíži. Soud nešetřil ani citově zabarvenými výrazy, jimiž dával najevo svůj negativní vztah k obviněným a zdůrazňoval jejich nedobrý charakter. Ve stručnosti lze doplnit, že konkrétní příklady namítaného svévolného hodnocení se týkaly otázek v dovolání již dříve adresovaných, např. existence úmyslu nedodat grafické karty, závěrů finančního arbitra, dále též tunelování finančních prostředků společnosti ZACHARIAS FMG, a. s., nekontaktnosti obviněných vůči poškozené, jednání s ní, hodnocení věrohodnosti její výpovědi apod.

17. Následující pasáže svého mimořádného opravného prostředku věnovala dovolatelka otázce nesprávného právního posouzení věci. Prvním tématem v této sekci se stal právní názor, že i když poškozený nevnímá podvodné jednání pachatele jako podvodné, jde o jednání podvodné, a to i přesto, že poškozená v této trestní věci měla veškeré potřebné informace pro své rozhodnutí. Dovolatelka vyjádřila přesvědčení, že názor poškozeného je v tomto ohledu nutno považovat za zásadní, stejně jako je tomu u některých nemajetkových trestných činů. Na to pamatuje § 30 tr. zákoníku týkající se svolení poškozeného. Dovolatelka znovu vyzdvihla, že poškozená se jednáním obviněných necítila podvedena a trestním oznámením pouze reagovala na situaci, kdy spoluobviněný zveřejnil její údaje věřitelům z objednávek grafických karet. Finanční prostředky půjčovala obviněným v letech 2014 až 2019 jako podnikatelka s vědomím, že oni měli půjčky u Komerční banky. Poskytnutí financí z její strany souviselo s podnikatelskými záměry, resp. investicemi do různých projektů. Přitom byla poškozená srozuměna i s použitím části peněz pro osobní potřebu obviněných. Podle svých slov poškozená obviněnému fandila a stále věřila, že jeho záměry byly skutečné, vždy to něčím podložil. Soudy však zaměnily rizika spojená s investicemi za argument o počáteční nereálnosti projektů a úmyslu obviněných peníze nevrátit. Poškozená ovšem věděla, že finanční prostředky mohou obvinění splatit pouze v případě úspěchu realizovaných projektů.

18. V návaznosti na předchozí námitky dovolatelka vytkla nenaplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu. Z provedeného dokazování totiž nevyplývá, že by obvinění úmyslně uvedli poškozenou v omyl, využili jejího omylu nebo zamlčeli skutečnosti podstatné pro její rozhodnutí. Podle obou soudů měli obvinění uvést poškozenou v omyl ohledně jejich majetkové situace i tím, že jejich proklamované aktivity byly pouze domnělé, přičemž výkon jakési činnosti měl v očích poškozené pouze udržovat zdání řádného podnikání.

Dovolatelka naopak považovala za zcela nelogické, aby obvinění schválně investovali finanční prostředky tak, aby z nich neměli žádný zisk a zůstaly jim pouze vysoké dluhy vůči poškozené. Poznamenala, že finanční prostředky investovali přesně podle domluvy s ní. Pokud by měli skutečně úmysl se na její úkor obohatit, proč by investovali vysoké sumy, kdyby své podnikatelské záměry nemysleli vážně. O jejich úmyslu uhradit dluhy ze zisku ostatně hovořila i sama poškozená. Soudy však dospěly k závěru o zištném úmyslu obviněných, přestože nebyl přítomen omyl na straně poškozené ani obohacení v případě obviněných.

Soudy se nezabývaly důkazy o subjektivní stránce trestného činu, zejména podmínkou, zda byl zištný úmysl pojat ihned na počátku jejich jednání. Ten podle mínění dovolatelky prokázán nebyl, neboť poškozenou vždy seznámili se svým podnikatelským záměrem a ona zvážila šanci na úspěch a následně souhlasila s poskytnutím finančních prostředků nebo nikoli. Absenci zištného úmyslu pak dokládá i skutečnost, že obvinění poškozené vrátili minimálně 11 mil. Kč.

19. Dovolatelka odkázala na ustálenou judikaturu týkající se soukromoprávních vztahů a ochrany majetkových zájmů v jejich rámci (konkrétně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 4 Tdo 85/2017, a ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010), podle nichž je od účastníků soukromoprávního vztahu nutno požadovat, aby postupovali obezřetně a dodržovali alespoň elementární zásady opatrnosti, zvláště když jsou pro to snadno dosažitelné prostředky. Poškozená v této trestní věci byla plně obeznámena s majetkovou situací obviněných, měla přehled o tom, kolik jim půjčila a kolik jí splatili. Věděla, že se plně věnují podnikání a že nemají žádný jiný zdroj příjmů. Finanční prostředky poskytovala z pozice podnikatelky, investorky, a to s odpovídajícími znalostmi. I podle poškozené měly být poskytnuté finanční prostředky spláceny z úspěšných výstupů podnikatelských projektů. Na druhou stranu když ale získala dojem, že projekt není úspěšný dostatečně rychle, odmítla do něj vkládat další finanční prostředky, zároveň však ponechala obviněné v tom, aby nadále hradili úroky z poskytnutých půjček, čímž je dostala do dluhové spirály. Fakticky poskytovala finanční prostředky na projekty formou investice, nicméně nebyla jako investor dostatečně trpělivá a ochotná posečkat na vývoj a následný zisk. Proto apelovala na obviněné, aby veškerá jejich spolupráce probíhala nikoli na základě smluv o investici, ale smluv o zápůjčkách, z nichž jí plynul úrok. Nechtěla tedy nést odpovědnost za neúspěch podnikatelských projektů, bylo pro ni smysluplnější přenášet odpovědnost na obviněné, a vyhýbat se tak finanční ztrátě. Na ně přenášela celé podnikatelské riziko, a to za situace, kdy věděla, že sami nemají dostatečný příjem, aby v případě neúspěchu projektu peníze vrátili. Poskytování osobních půjček pro ni znamenalo alespoň jistotu hrazených úroků. Soudy tedy pominuly základní schéma, kdy poškozená věděla, že investované prostředky nezíská od obviněných zpět, pokud se jim nevydaří žádný z podnikatelských projektů.

20. Úvahu o aplikaci závěru o nutnosti dodržení alespoň elementární opatrnosti v obchodních vztazích lze vztáhnout i na skutek týkající se grafických karet a s nimi spojených poškozených. Zásadu obezřetnosti je ve zvýšené míře nutno dodržet právě při nakupování přes internet, nadto přes neoficiální stránky. Dvojnásob to platí za situace, kdy se kupující rozhoduje zaslat část kupní ceny za nabízené zboží předem. Poškození mohli snadno ovlivnit své rozhodnutí, zda kupní cenu zašlou předem či nikoli. Vzhledem k tomu, že v některých případech šlo o transakce v řádu stotisíců korun, dala by se potřebná míra elementární opatrnosti na straně poškozených předpokládat.

21. Nesprávné posouzení věci dovolatelka shledala také v tom, že při ukládání trestu bylo přihlédnuto k výši způsobené škody jakožto ke zvlášť přitěžující okolnosti. Nicméně zmíněná skutečnost je již součástí kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku. Proto lze výši způsobené škody hodnotit jako přitěžující okolnost podle § 42 písm. k) tr. zákoníku pouze při podstatném překročení požadovaného rozsahu, jinak se uplatní omezení podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku.

22. Závěrem dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně, a to jak ve vztahu k ní, tak na základě § 261 tr. ř. i spoluobviněnému Petru Zachariášovi. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. navrhla, aby dovolací soud přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl v jiném složení senátu. Podle § 265o odst. 1 tr. ř. učinila podnět k přerušení výkonu trestu odnětí svobody.

23. V souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Úvodem se zabýval dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K jeho první variantě připomněl, že není naplněna námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. Žádný takový rozpor však není v posuzované věci dán. Naopak dovolací námitky obviněné jsou podle mínění státního zástupce ve zjevném rozporu s provedenými důkazy. Její výhrady, že nemohla jednat za společnosti spoluobviněného, že půjčky od poškozené E. K. nedojednala nebo že neměla přístup k finančním prostředkům, jsou ve zjevném rozporu s funkcemi, které ve společnostech svého manžela zastávala, dále s tím, že při získávání peněz od poškozené podepisovala smlouvy o zápůjčkách, a také s bankovními údaji týkajícími se účtu zřízeného pro její sestru, na který byly převáděny finanční prostředky z trestné činnosti a ke kterému měla obviněná dispoziční právo.

24. Dovolací námitku týkající se nedůvodného neprovedení navržených podstatných důkazů hodnotil státní zástupce jako neopodstatněnou. Připomenul, že obviněná žádný důkazní návrh na výslech osob při hlavním líčení dne 12. 10. 2022 neučinila a ani nemohla učinit, protože dne 12. 10. 2022 nebylo konáno žádné hlavní líčení v její trestní věci (první hlavní líčení bylo konáno dne 26. 9. 2022, další hlavní líčení bylo konáno dne 24. 11. 2022). Obviněná neučinila a ani nemohla učinit žádný důkazní návrh na lustraci exekucí svědka S. při hlavním líčení dne 8. 2. 2023, protože dne 8. 2. 2023 nebylo konáno žádné hlavní líčení v její trestní věci (hlavní líčení byla konána dne 2. 2. 2023 a 13. 2. 2023). Údajné důkazní návrhy ze dne 20. 9. 2022, které předcházejí konání prvního hlavního líčení, neobsahují návrhy na provedení podstatných důkazů ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebo na provedení existujících důkazů. Je tomu tak proto, že emailová komunikace zajištěná za předmětné období policejním orgánem byla jako důkaz provedena a je popsána v bodě 134. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, byť emailová zpráva z konce roku 2017 a e-mailová zpráva z přelomu ledna a února 2014 mezi e-mailovými zprávami z předmětného období nejsou uvedeny. Pokud naposledy uvedené emailové zprávy neexistují, nelze je ani jako důkaz zajistit a provést. Stran zjištění účelu poskytnutí finančních prostředků však lze vycházet z provedené e-mailové komunikace. Výpisy z investičních účtů nejsou podstatným důkazem proto, že objem a výsledek investování na investičních účtech prokazují jiné provedené důkazy, a to jednak výpis z účtu společnosti FMG vedený u ČSOB a jednak zpráva Finančního analytického úřadu. Podstatným důkazem ve vztahu k obviněné nejsou ani telefonní hovory mezi ní a obviněným realizované ve věznici, které mají prokázat instruktáž obviněné k dořešení smluvních vztahů se zákazníky, kteří uhradili faktury za grafické karty. Instruktáž o náhradě škody způsobené spáchaným podvodným jednáním nebyla pro rozhodnutí o uplatněných nárocích na náhradu škody významná, když o náhradě škody bylo rozhodnuto na podkladě jiných důkazů.

25. Dále státní zástupce rozebral zákonné vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Posléze konstatoval, že námitky obviněné uplatněné v jeho rámci jsou neopodstatněné, poněvadž jsou založeny na odlišných skutkových zjištěních než těch, které učinily soudy na podkladě provedených důkazů. K tématu právní kvalifikace, k němuž se vztahovaly totožné odvolací námitky obviněné stran zištného záměru získat finanční prostředky k osobní potřebě, resp. úmyslného zavinění, státní zástupce odkázal především na body 23. až 31. odůvodnění usnesení odvolacího soudu.

26. Podle státního zástupce v posuzovaném případě neabsentují znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu spočívající v uvedení poškozených v omyl a v zamlčení podstatných skutečností. Obviněná poškozeným minimálně zatajila podstatné skutečnosti. Těmi byly ve vztahu k poškozené E. K. pravdivé informace o tom, že již od roku 2012 obvinění dlouhodobě vykovávají činnosti bez naděje na úspěch a že finanční prostředky fakticky využívají pro osobní potřeby, ve vztahu k poškozeným kupujícím nové grafické karty pravdivé informace o tom, že nedisponují dostatečným množstvím grafických karet, o záměru použít nakoupené grafické karty k vlastní činnosti a nepředat kupujícím nové grafické karty. Neabsentuje ani další ze znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu, tedy způsobení škody. Nic na tom nemění ani slova poškozené E. K., že se necítí být poškozena. Podstatné totiž je, že poškozená po náležitém poučení řádně a včas uplatnila nárok na náhradu škody způsobené projednávaným trestným činem. Uplatněný nárok nebyl přiznán pouze proto, že bylo zahájeno insolvenční řízení obviněných, bylo rozhodnuto o jejich úpadku, jehož účinky stále trvaly a v trestním řízení nebyl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka. Z provedených důkazů nelze logicky vyvodit ani svolení poškozené, které by bylo možné vyhodnotit jako okolnost vylučující protiprávnost. Poškozená finanční prostředky obviněným neposkytovala se svolením k jejich využití jako nenávratné investice, svolení k takovému využití finančních prostředků jim nedala ani dodatečně. Naopak poškozená opakovaně požadovala finanční prostředky ze smluv o půjčce vrátit, přičemž její jednání odpovídá nejen uzavřeným smlouvám o půjčce, ale také navazující komunikaci mezi ní a obviněným.

27. Neopodstatněná je také námitka, že poškození nedbali obezřetnosti a elementárních zásad opatrnosti. V této souvislosti se státní zástupce zabýval rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010, dospěl ovšem k závěru, že odkaz na něj je v posuzované trestní věci nepřípadný. V daném případě je klíčová skutečnost, že poškození neměli (na rozdíl od judikované věci) k dispozici snadno dosažitelné prostředky, kterými by mohli odhalit, že je obvinění uvádějí v omyl a v rozporu s realitou jim zamlčují, že od roku 2012 podnikatelskou činnost s výdělkem nerealizovali, že nové grafické karty kupujícím nedodají a že vylákané finanční prostředky využijí především pro svou osobní potřebu. Poškození elementární zásady opatrnosti dodrželi, žádné snadno dosažitelné prostředky (např. elektronicky dosažitelnou pravdivou evidenci o stavu podnikání nebo stavu zásob grafických karet, do níž by měli přístup), jak ověřit úspěšnost podnikatelské činnosti či stav skladových zásob grafických karet neměli, proto na posuzovanou věc nelze aplikovat zmíněný judikát, resp. požadavek na poškozené, aby dbali obezřetnosti a dodrželi elementární zásady opatrnosti.

28. K námitce nesprávného posouzení věci ve vztahu k uloženým trestům státní zástupce vysvětlil, proč nespadá pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů. Vyslovil také názor, že otázka nepřiměřenosti trestů jako dovolací důvod by byla v rozporu s konceptem dovolání jako mimořádného opravného prostředku. V podrobnostech proto odkázal na bod 35. usnesení odvolacího soudu, kde byla předmětná výhrada dostatečně vypořádána.

29. Po zvážení shora uvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

30. Obviněná v replice k vyjádření státního zástupce (vypracované a zaslané jejím obhájcem Nejvyššímu soudu výrazně po skončení lhůty, kterou si pro tento účel sám stanovil), s postojem státního zástupce nesouhlasila. Měla za to, že pomíjí podstatu formulovaných dovolacích důvodů a většinu z jejích argumentů. Vytkla, že názor státního zástupce, že její výhrady směřující proti správnosti učiněných skutkových zjištění jsou jen prostou polemikou s hodnocením důkazů soudem prvního stupně, je nepodložený a namítla, že státní zástupce se nevypořádal ani s podstatou námitky, že soudy nesprávně zjistily, že poškozená E. K. byla uvedena v omyl nebo bylo jejího omylu využito nebo jí byly zamlčeny podstatné skutečnosti. Za vadu označila, že státní zástupce ignoroval, že obvinění předložili množství listinných důkazů, které nebyly bez bližšího vysvětlení vyhodnoceny, a opakovala i své výhrady proti úplnosti dokazování, nerozhodnutí o jejím důkazním návrhu. Námitky soustředila i k závěrům o naplnění subjektivní stránky trestného činu. Z hlediska jí namítané absence všech znaků skutkové podstaty trestného činu státní zástupce opomněl, že poškozená věděla o tom, na jaké podnikatelské aktivity hodlají obvinění zapůjčené peníze použít a že je zčásti použijí také na osobní potřeby; v tomto ohledu tedy nebyla uváděna v omyl. Připomněla také, že poškozená se necítí být poškozena jednáním, jako nepřípadné označila i okomentování usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010. V podrobnostech pak odkázala na text dovolání, jakož i její návrh zde učiněný. III. Přípustnost dovolání

31. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné. IV. Důvodnost dovolání

32. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněná odkázala na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.

33. Podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175.): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (tzv. první alternativa), nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (tzv. druhá alternativa). S ohledem na způsob rozhodnutí odvolacího soudu i konkrétní dovolací námitky je zcela zřejmé, že obviněná prostřednictvím tohoto důvodu dovolání brojila proti řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo, tedy především rozsudku soudu prvního stupně, za pomoci dalších dovolacích důvodů, a to podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

34. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.

35. Obviněná uplatnila citovaný dovolací důvod v první a třetí alternativě. Pokud jde o zjevný rozpor skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů, dovolatelka zpochybnila prakticky celý průběh skutkového děje ustáleného v té podobě, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. V tomto ohledu podrobně rozebírala hodnotící pasáže soudů obou stupňů, poukazovala na konkrétní příklady, které považovala za rozpory, desinterpretaci obsahu důkazů nebo jejich svévolné hodnocení. Uvedená pochybení měla být podle jejího názoru důsledkem zaujatosti soudů (především soudu prvního stupně) vůči osobám obviněných. Nesprávné zjištění skutkového děje však pramenilo také z opomenutí podstatných navrhovaných důkazů, které – pokud by byly provedeny – by musely dovést soudy k závěru, že obvinění se trestné činnosti nedopustili.

36. Nejvyšší soud po věcné stránce posoudil jednotlivé uplatněné námitky. V kontrastu s názorem obviněné ovšem shledal, že soud prvního stupně (podpořen následně i soudem odvolacím) hodnotil provedené důkazy zcela v souladu s jejich skutečným obsahem a z nich dovodil naprosto logická a úplná skutková zjištění, o jejichž správnosti nemá ani dovolací soud sebemenší pochybnosti. Všechny základní principy trestního procesu, zejména tedy § 2 odst. 5, 6 tr. ř., byly jeho postupem beze zbytku dodrženy.

Pokud jde o výhrady obviněné, nelze než se ztotožnit s poznámkou státního zástupce, že právě ty jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Nutno dodat, že tomu tak je bez výjimky ve všech ohledech. Podstatná je rovněž skutečnost, že shodnými námitkami se již detailně zabývaly soudy obou nižších stupňů s tím, že takto uplatněnou obhajobu důsledně vyvrátily. Dovolatelka předložila Nejvyššímu soudu velmi obsáhlé podání, v jehož rámci polemizovala nejprve s vybranými hodnotícími pasážemi uvedenými v usnesení odvolacího soudu, následně podrobně rozebírala závěry nalézacího soudu k jednotlivým dílčím útokům posuzované trestné činnosti a současně poukazovala na příklady údajně svévolného hodnocení důkazů z jeho strany.

Jak již ovšem bylo zmíněno výše, její argumentace jako celek (ale i každá v ní zakomponovaná dílčí výhrada) zcela postrádá na opodstatněnosti. Žádná z obviněnou uváděných skutečností není (samostatně ani ve svém souhrnu) způsobilá doložit existenci namítaného zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a rozhodnými skutkovými zjištěními. V takovém případě nelze hovořit o naplnění podmínek první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

37. Na obdobné situace pak lze aplikovat závěry Nejvyššího soudu vyslovené v usnesení ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021, v němž byl probírán mimo jiné rozsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a s tím souvisejícího dovolacího přezkumu. Nejvyšší soud zdůraznil, že „ani po 1. 1. 2022, kdy nabyla účinnosti novela trestního řádu (zákonem č. 220/2021 Sb.), která zavedla výše zmíněný nový dovolací důvod, se Nejvyšší soud jako soud dovolací nestává jakousi třetí instancí plného skutkového přezkumu.

To by bylo v rozporu s povahou dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který neplní funkci „dalšího odvolání“, což se projevuje mimo jiné i tím, že na rozdíl od odvolání není možné podat dovolání z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého důvodu výslovně uvedeného v § 265b tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu pouze za předpokladu, že mu obsahově odpovídají. Uváží-li se povaha dovolacích důvodů, jak jsou v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr.

ř. taxativně stanoveny, je zřejmé, že dovolání je i nadále určeno především k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla detailně přezkoumávána ještě třetí instancí. Není smyslem řízení o dovolání a úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, zda soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, nedopustily se žádné zásadní deformace důkazů a ani jinak zjevně nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr.

ř. a své hodnotící úvahy srozumitelně a logicky přijatelně vysvětlily. Za takového stavu nepřichází v úvahu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na skutkových zjištěních, která se stala podkladem výroku o vině. Zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění by přicházel v úvahu jen v případech uvedených v judikatuře Ústavního soudu a v citovaném ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022. Zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů by mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co je obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení.“

38. Lze tedy ještě jednou zopakovat, že v této konkrétní trestní věci není přítomen žádný, natož dokonce zjevný rozpor mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Naopak lze konstatovat, že skutková zjištění jsou plně podložena obsahem provedených důkazů a zcela jednoznačně z nich vyplývají. Za daného stavu je povinností Nejvyššího soudu z nich bez dalšího vycházet. To současně znamená, že zdejší soud není povinen a fakticky ani povolán k tomu, aby opětovně reprodukoval a vyhodnocoval provedené důkazy a vyvozoval z nich své vlastní závěry.

Stejně tak není nezbytné, aby podrobně analyzoval veškeré výňatky z odůvodnění napadených rozhodnutí, s nimiž obviněná z různých důvodů nesouhlasila. Postačuje, aby ve stručnosti adresoval základní okruhy skutkových závěrů, proti nimž ve svém mimořádném opravném prostředku brojila. Za situace, kdy (stejně jako odvolací soud) v celém rozsahu akceptoval skutková zjištění soudu prvního stupně, mu nic nebrání ani na příslušné závěry některého z nižších soudů v podrobnostech odkazovat. Jeho přístup k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura Evropského soudu pro lidská práva (dále „ESLP“), s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19.

12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci G. R. proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.). Lze doplnit, že uvedené požadavky splnil v posuzovaném řízení již soud odvolací, kterému opravdu nelze vyčítat (jak činila dovolatelka), že by se nevypořádal s námitkami uplatněnými v podaném odvolání.

39. Svou první obecnou námitkou, vztahující se ke všem projednávaným skutkům, se dovolatelka snažila umenšit svůj podíl na trestné činnosti, resp. se úplně vyvinit. Tvrdila, že plnila jen pokyny svého tehdejšího manžela a spoluobviněného v jedné osobě. Přistupovala k nim jako k běžné podnikatelské činnosti. Sama nekomunikovala s poškozenou E. K., poskytnutí finančních prostředků nesjednávala, neměla k nim ani přístup, stejně jako nemohla jednat za žádnou z obchodních společností spoluobviněného.

Soudy obou stupňů se však již s danou argumentací odpovídajícím způsobem vypořádaly. Správně přitom poukázaly na skutečnost, že dovolatelka aktivně působila ve všech společnostech a z titulu jejích funkcí musela vědět o jejich činnosti i finanční situaci. Rovněž osobně uzavírala smlouvy o zápůjčkách s poškozenou, takže byla seznámena s jejich obsahem a především povinnostmi z nich plynoucími. Zároveň sdílela společnou domácnost s druhým obviněným, a nemohlo jí tedy uniknout, jaké mají příjmy a jaké výdaje, jaký je stav jejich závazků, jaké jsou možnosti jejich splácení, na co používají peníze z poskytnutých půjček atd.

(dále srov. především bod 23. usnesení odvolacího soudu). Rovněž její podíl na „obchodování“ s grafickými kartami oba soudy správně vyhodnotily jako vědomou účast na dané trestné činnosti, přičemž v této souvislosti zcela správně posoudily obsah WhatsApp komunikace jak ohledně grafických karet samotných, tak plánu spoluobviněného na útěk z České republiky, dále i následné jednání dovolatelky po zadržení jejího tehdejšího manžela. Zcela logické je i hodnocení přesunu finančních prostředků a jejich pohyby mezi účty založenými na jména rodinných příslušníků obou obviněných (dále srov. body 129.

a 193. rozsudku soudu prvního stupně a bod 28. usnesení odvolacího soudu).

40. Druhou obecnou námitkou dovolatelka tvrdila, že poškozená dobře znala majetkovou situaci obviněných (včetně závazků) a věděla, že nemají jiná zaměstnání. Z tohoto důvodu jí muselo být známo, že půjčené peníze jí obvinění mohou vrátit pouze z rozjetých podnikatelských projektů, jinak ne. Tato argumentace ovšem není zcela v souladu se skutečností. Je pravdou, že obviněný poškozené na začátku jejich spolupráce (počátkem roku 2014) ukázal potvrzení z Komerční banky, a. s., o řádně a včas splacených půjčkách, aby doložil svou dobrou platební morálku.

Také lze souhlasit s tím, že poškozená očekávala vrácení svých peněz z úspěchu projektů, které jí byly obviněným představeny. To ale rozhodně neznamená, že byla plně obeznámena se všemi okolnostmi, za kterých jim své finanční prostředky půjčovala. Nebylo jí známo, jaká část peněz byla zužitkována na tvrzené projekty a jaká k osobní potřebě obviněných, včetně toho, jaké měli nároky na uspokojení jejich (nejen základních) životních potřeb. Rovněž nemohla tušit, z čeho obvinění z počátku spláceli úroky z půjčených částek.

Nemohla vědět ani to, jakým stylem byly některé projekty (např. film Vánoční řezy) realizovány (pokud lze vůbec tento výraz použít). Neměla přehled o aktivitách obviněných na kapitálových trzích či obchodu kryptoměnami, nevěděla o jejich schopnostech a úspěšnosti v daných činnostech. Neměla k dispozici pravdivé informace o obchodních vztazích obviněných s dalšími osobami (v tomto směru nelze pominout, že obviněný jí opakovaně předložil falešné listiny), jejich další závazky atd. Jinými slovy, poškozená nebyla seznámena s celou řadou okolností, které však měly velmi podstatný význam pro posouzení schopnosti obviněných splácet jejich dluhy.

41. Soudu prvního stupně dovolatelka vyčetla, že nesprávně zjistil účel poskytnutí finančních prostředků. K jednotlivým bodům výroku o vině pak uváděla pravé důvody pro uzavření jednotlivých smluv o zápůjčkách. V tomto kontextu vyjádřila přesvědčení, celá konstrukce obvinění spočívá v užití poskytnutých financí v rozporu se vzájemným ujednáním s poškozenou. Lze doplnit, že zmíněný přístup úzce souvisí s následující dovolací argumentací, podle které měly být poskytnuté finanční částky fakticky investicemi do jednotlivých projektů (byť učiněné formou smluv o zápůjčkách), jejichž návratnost (tj. vrácení půjčených peněz) bylo možno očekávat pouze a jedině v případě úspěchu toho kterého projektu, s čímž měla být srozuměna i sama poškozená. Tak tomu ovšem vůbec není. Z výsledku provedeného dokazování jasně vyplynulo, že poskytnuté finanční prostředky nebyly žádnými investicemi, ale opravdu půjčkami, které poškozená chtěla vrátit (ve smlouvách bylo sjednáno datum splatnosti) a obvinění to velice dobře věděli. Celá konstrukce obvinění tudíž ve skutečnosti spočívá v tom, že obvinění vylákali z poškozené finanční prostředky (bez ohledu na to k jakému to mělo být účelu), ačkoli věděli, že jejich majetkové poměry jim neumožňují zapůjčené částky vrátit. Polemika dovolatelky vztahující se účelu poskytnutí peněžních prostředků tedy nemá z hlediska posouzení naplnění znaků trestného činu podvodu žádný zásadní význam, a v tom případě nelze hovořit ani o rozhodném skutkovém zjištění ve smyslu prvé alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

42. Dovolatelka napadla také řadu úvah vyjádřených v odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Společným jmenovatelem převážené většiny těchto výhrad je odpor proti zjištění obou soudů, že obvinění nevyvíjeli žádnou reálnou činnost, resp. jejich projekty neměly naději na dosažení zisku. Přesto však obvinění používali své společnosti jako záminku pro vylákání stále dalších finančních prostředků s tím, že půjčené peníze nezřídka používali pro svou osobní potřebu (tj. na krytí nákladů svého luxusního životního stylu). Dovolatelka ve svém podání oponovala, že vykonávali reálnou podnikatelskou činnost, do které vkládali i vlastní finanční prostředky, nicméně nebyli ve svém snažení úspěšní. K tomu je třeba uvést, že nadnesenou tématikou se již důsledně zabývaly soudy obou instancí (soud prvního stupně v obecné rovině v bodě 181. rozsudku, v konkrétní rovině lze odkázat i na bod 194., v němž jsou podrobně popsány jednotlivé půjčky a navazující finanční toky, odvolací soud se pak vypořádal s touto otázkou v bodech 24. a 25. napadeného usnesení).

43. Nejvyšší soud připouští, že obvinění jistou činnost vykonávali, figurovali v několika obchodních společnostech, přesto však měly všechny jejich aktivity poměrně daleko k regulérní podnikatelské činnosti. Ač obviněný dovedl podle slov poškozené E. K. chystaný projekt vždy velmi dobře prezentovat, pravdou zůstává, že on i jeho manželka se vrhali do činností, na které zkrátka neměli kapacitu (ať již finanční, odbornou, časovou atd.). To je poměrně kritická kombinace s další zjištěnou skutečností, a to že se rozhodně nehodlali vzdát svého rozmařilého životního stylu. Společnost LOANIS INVESTMENT, a. s., sice byla ve ztrátě, přesto ji však obvinění vedli podle slov svědkyně I. M. dosti nehospodárně (bod 115. rozsudku), a kromě toho použili finanční prostředky, které si v danou dobu zapůjčili, spíše pro osobní potřeby než na rozvoj tohoto podnikání a eliminaci ztrát (bod 194. rozsudku). Filmový projekt, který se měl točit v samotném Hollywoodu, byl za situace, kdy obvinění neměli prakticky žádné příjmy a k tomu vysoké dluhy, od počátku prakticky nerealizovatelný. To samé platí pro projekt filmové banky, na který je podle výpovědi svědka A. S. potřeba velké množství peněz a času (bod 113. rozsudku). V případě obchodování na kapitálových trzích bylo zjištěno, že ani jeden z obviněných nedisponoval potřebnými znalostmi a s tímto druhem aktivit neměl ani žádné zkušenosti (srov. bod 159. a 160. rozsudku, zejména zpráva finančního arbitra ze dne 28. 1. 2021, dále též výpověď svědkyně N. M., bod 106. rozsudku), proto jejich „projekt“ skončil finanční ztrátou, stejně jako obchod s kryptoměnami. Lze tedy zcela souhlasit s náhledem obou soudů, které podnikatelské aktivity obviněných vůbec nepovažovaly za životaschopné.

44. Je možno zopakovat, že průběh skutkového děje byl soudem prvního stupně zjištěn zcela správně a následně byl důvodně potvrzen soudem odvolacím. Soudy obou stupňů se rovněž vypořádaly s uplatněnou obhajobou obviněné, a to ve všech jejích aspektech. Nejvyšší soud sdílí veškeré jejich závěry, proto na ně lze v detailech odkázat i ve vztahu k námitkám zopakovaným v mimořádném opravném prostředku. Za daného stavu nebyly soudy povinny jakkoli doplňovat dokazování, které bylo provedeno v dostatečném rozsahu pro přijetí všech rozhodujících skutkových závěrů. V této souvislosti je vhodné uvést, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu lze neakceptování důkazního návrhu obviněného založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

45. V posuzované trestní věci věnoval soud prvního stupně důkazním návrhům obhajoby řádnou pozornost, což je patrné z bodů 177. až 179. jeho rozsudku, z uvedených důkazů však nevyplynuly žádné relevantní poznatky, neboť obvinění se jejich prostřednictvím pokoušeli prokázat, že nějakou podnikatelskou činnost vykonávali. O tom ovšem nebylo v řízení sporu. Co se týče návrhů uvedených v dovolání, je nutno nejprve uvést, že soud prvního stupně provedl k důkazu veškerou e-mailovou komunikaci, která byla orgány činnými v trestním řízení zajištěna a kterou měl v hlavním líčení k dispozici. Pokud jde o výpisy od různých kapitálových společností, jedná se opět o snahu dovolatelky prokázat něco, o čem nevznikly v řízení žádné pochybnosti, tedy že obvinění skutečně obchodovali na kapitálových trzích (resp. tak spíše činil spoluobviněný sám). Způsob, jakým tak konali (na platformě XTB), byl v řízení rovněž prokázán, a to ze zprávy Finančního analytického úřadu a příloh (bod 159. rozsudku) a zprávy Finančního arbitra (bod 160.). K tomu je vhodné poznamenat, že dovolatelka se ve svém podání snažila vykreslit předmětné obchodování úplně v jiném světle, než jak tomu bylo ve skutečnosti, a druhému z právě zmíněných důkazů připsat zcela jiný význam, než jaký doopravdy měl. S tímto jejím náhledem se nižší soudy zcela opodstatněně neztotožnily, a neučinil tak ani soud zdejší. Lze proto shrnout, že také otázka obchodování na předmětných trzích byla v řízení dostatečně důkazně podložena a po skutkové stránce správně vyřešena. Zcela nadbytečné byly rovněž důkazní návrhy týkající se „obchodu“ s grafickými kartami. Jinými důkazy totiž bylo jednoznačně vyvráceno, že by svědek J. S. odcizil grafické karty po zadržení obviněného, obdobně bylo vyvráceno, že by měl obviněný někdy v úmyslu tyto karty poškozeným dodat. Z tohoto pohledu tudíž nemělo žádný smysl provádět důkaz exekucemi jmenovaného svědka, případně telefonními hovory mezi obviněnými z Vazební věznice Ostrava. Lze tedy uzavřít, že provedené dokazování bylo nejen rozsáhlé, ale též úplné.

46. Obviněná dále odkázala na důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

47. V rámci uvedeného důvodu dovolání obviněná připomenula svoji verzi skutkového děje, podle níž měly být půjčky od poškozené E. K. ve skutečnosti investicemi do jednotlivých projektů s tím, že i samotné poškozené bylo zřejmé, že finanční prostředky mohou obvinění splatit pouze v případě úspěchu realizovaných projektů. Poškozená navíc velmi dobře znala jejich majetkovou situaci. Podnikatelským záměrům obviněného věřila a považovala je za skutečné. Sami obvinění pak do projektů investovali své vlastní finanční prostředky.

Poškozená se proto necítila jejich jednáním oklamána, dokonce i trestní oznámení podávala z jiného důvodu. Na základě uvedených skutečností dovolatelka vytkla, že jednali fakticky se svolením poškozené, na jejíž straně nebyl přítomen vůbec žádný omyl, jakožto znak skutkové podstaty trestného činu podvodu. Proto nemohl být dovozen ani jakýkoliv zištný, podvodný úmysl u obviněných, kteří měli snahu dovést své projekty do konce a investovali k tomu i své vlastní finanční prostředky. Na tomto základě dovolatelka vyslovila přesvědčení, že nebyla naplněna skutková podstata § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.

zákoníku u skutků v bodě I.

48. Citovaná argumentace se nachází na rozhraní dovolacích důvodů podle písmen g) a h) § 265b odst. 1 tr. ř., neboť do určité míry požaduje modifikaci učiněných skutkových zjištění. Shora však již bylo konstatováno (srov. bod 41. tohoto usnesení Nejvyššího soudu), že zapůjčené finanční prostředky poškozená rozhodně nepovažovala za investice, které se jí navrátí toliko v případě úspěchu rozjetého projektu. Tomu odpovídá již zvolená smluvní forma, na jejímž základě byly peníze půjčovány. Kromě toho soudy z celého řetězce provedených důkazů správně zjistily, že poškozená své peníze chtěla vrátit (koneckonců opakovaně se toho dožadovala) a obvinění to moc dobře věděli.

Také již bylo probráno (srov. bod 40. tohoto usnesení Nejvyššího soudu), že u poškozené byl přítomen omyl ohledně celé řady skutečností, které byly zcela zásadní při jejím rozhodování, zda finanční prostředky obviněným poskytne či nikoli. Ten vyvolal svým (zcela vědomým a záměrným) jednáním obviněný, když poškozené (s využitím svých dobrých rétorických schopností a někdy i poskytnutím lživých informací) představoval různé projekty, které měly údajně přinést velké finanční zisky, ačkoli ve skutečnosti oba obvinění potřebovali další finance na svůj nákladný životní styl, úhradu předchozích dluhů nebo na rozjetí zcela nerealistických projektů, které měly od samého počátku buď minimální, anebo vůbec žádnou naději úspěch.

Dovolatelka přitom obviněného v těchto aktivitách bez výjimky podporovala a z vylákaných peněz pak sama těžila. Oba obvinění přitom již na samém počátku sjednávání všech půjček věděli, jak špatná je ve skutečnosti jejich finanční situace a hlavně, že nemají k dispozici žádný stabilní zdroj příjmů, který by jim umožnil zapůjčené finanční prostředky vrátit. Je tedy zřejmé, že jednáním obviněných byly naplněny všechny zákonné znaky trestného činu podvodu, a to jak po stránce objektivní, tak i subjektivní (dále srov. body 200., 203.

a 206. rozsudku soudu prvního stupně, 31. usnesení odvolacího soudu).

49. Ve vztahu ke všem dílčím skutkům spadajícím pod body I. a III. výroku o vině namítla dovolatelka také nedostatečnou obezřetnost na straně poškozených, přičemž odkázala na související judikaturu Nejvyššího soudu. Ani v této záležitosti jí ovšem nelze dát za pravdu. Jak již správně připomenul státní zástupce, závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 486/2010, nejsou na posuzovaný případ aplikovatelné. Je tomu tak proto, že poškození neměli k dispozici žádný snadno přístupný zdroj informací, s jehož pomocí by zjistili, že jsou obviněnými uváděni v omyl.

V očích poškozené E. K. působil obviněný zpočátku zcela důvěryhodně a za životaschopné považovala i jeho projekty. Navíc obvinění až do konce roku 2016 pravidelně spláceli alespoň úroky z poskytnutých půjček, takže u ní zprvu nezazněly ani žádné varovné signály, které by indikovaly, že obvinění nebudou s to své závazky dodržet. Co se týče její pozdější spolupráce s nimi, lze pochopit, že poškozená se snažila vystupovat vůči obviněným smířlivě, aby se jí dostalo alespoň částečné uspokojení jejích pohledávek.

Nelze ani podceňovat, že poškozená měla vůči obviněnému důvěru, která se zejména v době, dokud obvinění spláceli úroky, mohla zdát i oprávněná. Tuto skutečnost proto nelze klást poškozené k tíži, a jakkoli tím omlouvat podvodné jednání obviněných. Nedostatečnou míru obezřetnosti nelze vysledovat ani u objednatelů grafických karet. Inzerát na serveru Bazoš.cz se nijak nevymykal z ostatních nabídek daného druhu. Žádný z poškozených přitom neměl možnost si ověřit, zda má obviněný skutečně grafické karty na skladě, případně v jakém množství.

Pokud posílali zálohy z kupní ceny dopředu, není to v rámci nákupu a prodeje přes internet vůbec nic neobvyklého (právě naopak). Lze tedy konstatovat, že závěr soudů o naplnění skutkové podstaty § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku v bodě I. i skutkové podstaty § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku v bodě III. nemůže být odkazem na údajné nedodržení elementární míry opatrnosti dotčen.

50. Žádný dovolací důvod nenaplňuje poslední výhrada obviněné vztahující se k uloženému trestu. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. sice lze ve vztahu k výroku o trestu namítat tzv. jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, které umožňuje vytýkat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod. Dovolatelka nicméně žádnou takovou vadu v napadeném rozhodnutí neoznačila.

Naopak brojila proti tomu, že jí byla přičtena výše způsobené škody i v rámci úvah o trestu – jako přitěžující okolnost podle § 42 písm. k) tr. zákoníku, ačkoli tato okolnost již zakládala naplnění kvalifikovaných skutkových podstat podle § 209 odst. 4 písm. d) a odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Tím obviněná fakticky brojila proti délce uloženého trestu. Námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr.

ř., který je v soustavě dovolacích důvodů § 265b odst. 1 tr. ř. v určitém ohledu dovolacím důvodem speciálním vůči důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je možno dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.

Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

51. Z uvedeného je zcela zřejmé, že obviněná nemohla žádný z potenciálních dovolacích důvodů naplnit, jelikož požadovala odlišné vyhodnocení přitěžujících okolností v rámci úvah o výměře uloženého trestu odnětí svobody. Nad rámec toho lze doplnit, že se ve svém podání s uplatněnou námitkou v podstatě sama vypořádala, když připustila, že jako s přitěžující okolností podle § 42 písm. k) tr. zákoníku lze s výší škody uvažovat pouze při podstatném překročení hranice škody velkého rozsahu. Přesně k tomu ovšem v projednávané trestní věci došlo, poněvadž obviněnými způsobená škoda přesáhla přibližně trojnásobně hranici škody velkého rozsahu. Podle konstantní judikatury přitom platí, že soudy jsou při ukládání trestu oprávněny v rámci příslušné trestní sazby přihlížet k intenzitě, s jakou je zákonný znak základní či kvalifikované skutkové podstaty trestného činu naplněn (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2013, sp. zn. 7 Tdo 155/2013).

52. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky dovolatelky jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

53. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněné na přerušení výkonu rozhodnutí, poněvadž dovolatelka není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinila podnět). Předsedkyně senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledala.

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15.01.2025

JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu