8 Tdo 1086/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném
dne 8. září 2010 o dovolání obviněného V. Ch., proti usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 35/2008, t a k t
o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v
Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze p ř i k a z u j e ,
aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 3 T 35/2008, byl
obviněný V. Ch. uznán vinným v bodě 1) trestným činem ublížení na zdraví podle
§ 224 odst. 1, 2 tr. zák. a v bodě 2) pokusem trestného činu neposkytnutí
pomoci podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 208 tr. zák., kterých se podle skutkových
zjištění dopustil tím, že
1) dne 31. 3. 2008 kolem 21.50 hodin v K. jako řidič osobního automobilu tov.
zn. Mercedes SLK 200, ve směru jízdy po ulici J. H. nepřizpůsobil rychlost
jízdy situaci, že se nachází v uzavřené obci, dále svým schopnostem a
vzdálenosti, na kterou měl při rozsvícených tlumených světlech rozhled, a po
průjezdu pravotočivé zatáčky při rychlosti 92 – 99 km/h po spatření chodce,
poškozeného P. K., který přecházel vozovku zprava doleva ve směru jízdy
obviněného, v blízkosti domu vjel do levé poloviny vozovky, kde po snížení
rychlosti vozidla v důsledku brzdění na rychlost kolem 80 km/h narazil levou
přední částí svého vozidla do chodce, přičemž mu způsobil mnohačetná zranění
hlavy, mozku, hrudníku a břicha, kterým poškozený na místě dopravní nehody
podlehl,
2) dne 31. 3. 2008 kolem 21.50 hodin v K. v ulici J. H. před domem jako řidič
osobního automobilu tov. zn. Mercedes SLK 200, po dopravní nehodě, na níž měl
účast, se nepřesvědčil o zdravotním stavu poškozeného Petra Košaře, který při
střetu s vozidlem obviněného utrpěl mnohačetná zranění hlavy, mozku, hrudníku a
břicha, na místo dopravní nehody nepřivolal lékařskou pomoc, ač tak mohl učinit
bez nebezpečí pro sebe nebo jiného a z místa nehody uprchl, přičemž poškozený
P. K. utrpěným zraněním na místě dopravní nehody podlehl.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. za
použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří
roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s
dohledem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. a § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen
trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho
druhu na dobu sedmi roků. Podle § 72 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému
uloženo ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. Rovněž bylo
rozhodnuto o náhradě škody.
Proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně obviněný podal odvolání,
které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To
555/2009, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce Mgr. Tomáše Výborčíka z důvodů podle §
265b odst. 1 písm. c), d), g) tr. ř. dovolání, protože jednomu ze dvou jeho
obhájců nebylo umožněno odvolacím soudem, aby se zúčastnil veřejného zasedání
dne 1. 12. 2009, a protože napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení skutku.
Ve vztahu k prvním dvěma dovolacím důvodům obviněný souhrnně nejprve
poukázal na ustanovení § 37 odst. 3 tr. ř., které stanoví, že v případě, kdy si
obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu činnému v trestním řízení zároveň
neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k přijímání písemností a k
vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí jej předseda senátu, své
rozhodnutí oznámí všem zvoleným obhájcům. Nesplněním této povinnosti dochází k
porušení práva na obhajobu, což podle obviněného v projednávaném případě v
řízení před odvolacím soudem nastalo. Obviněný zdůraznil, že si jako obhájce
nejprve zvolil Mgr. Tomáše Výborčíka, a poté v době, než bylo konáno odvolací
řízení, si navíc za obhájce zvolil ještě dalšího obhájce, a to JUDr. Romana
Anděla. Oba tito obhájci byli na základě plných mocí zmocněni k přebírání
písemností, přičemž v souvislosti s převzetím obhajoby JUDr. Romanem Andělem
nedošlo k vypovězení plné moci prvnímu ze zvolených obhájců, a tak byl obviněný
od 14. 10. 2009 zastupován dvěma obhájci. Předvolání k veřejnému zasedání
nařízeném odvolacím soudem na 1. 12. 2009 za účelem projednání odvolání však
bylo doručeno pouze JUDr. Romanu Andělovi. Obhájce Mgr. Tomáš Výborčík se o
konání tohoto veřejného zasedání vůbec nedověděl, protože se ho v důsledku toho
neúčastnil, došlo před Krajským soudem v Praze k porušení práva na obhajobu z
důvodu nepřítomnosti jednoho z obhájců, a to přesto, že sám obviněný tuto vadu
namítal, k čemuž však nebylo přihlédnuto.
K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný uvedl,
že nenaplnil svým jednáním všechny zákonné znaky skutkové podstaty jakéhokoli
trestného činu. Poukázal zejména na to, že soudy ve svých rozhodnutích neuvedly
tu skutečnost, že u poškozeného byla zjištěna přítomnost alkoholu v objemu 2,97
promile, a že poškozený rovněž jako účastník silničního provozu, porušil
především § 4 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) [dále jen „zák. č.
361/2000 Sb.], neboť přecházel v místě křižovatky, mimo přechod pro chodce.
Obviněný se s ohledem na tuto skutečnost neztotožnil s právními úvahami soudů o
existenci příčinné souvislosti mezi zaviněním obviněného a způsobeném následku,
neboť se soudy dostatečně nezabývaly otázkou, proč poškozený nevyužil přechodu.
Nedaly pak ani tuto skutečnost do souvislosti s tím, že poškozený byl opilý.
Pokud by soudy k těmto faktům přihlížely, nemohly by shledat příčinné
souvislosti mezi počínáním poškozeného a fatálním následkem. Dovolatel se
domníval, že soudy měly také věnovat větší pozornost právní kvalifikaci jednání
z hlediska naplnění materiálního znaku zvažovaného trestného činu, když za
porušení důležité povinnosti ve smyslu § 224 odst. 2 tr. zák. není možno
mechanicky považovat jakékoli porušení dopravního předpisu, nýbrž jen porušení
takové povinnosti, jež má za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví.
Obviněný z obsahu spisu zopakoval skutečnosti vyplývající ze znaleckých posudků
znalců z oboru silniční dopravy, a to jak znalce, který byl přibrán orgány
činnými v trestním řízení, tak i znalce, který zpracoval posudek na žádost
obviněného, jakož i z protokolu o ohledání místa dopravní nehody, a dovodil, že
soudy obou stupňů při posuzování míry zavinění obviněného a naplnění okolnosti
podmiňující použití vyšší trestní sazby, nevzaly dostatečně a komplexně v úvahu
všechna rozhodná hlediska. Především míra spoluzavinění poškozeného na vzniku
jejího následku nebyla dostatečně zohledněna, neodrazila se ve výsledných
úvahách, což vyvolává pochybnosti o správnosti použité právní kvalifikace. K
trestnému činu pod bodem 2) obviněný rovněž shledal pochybení, jestliže soudy
dospěly k závěru, že obviněný za uvedený čin nese trestní odpovědnost, a této
jeho odpovědnosti ho nezprostily z důvodu jeho nepříčetnosti. Obviněný zmínil i
to, že znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví bylo zjištěno, že ovládací
schopnosti obviněného byly podstatně sníženy, což je jednoznačným ukazatelem,
že míra schopnosti obviněného ovládat své jednání, byla zcela jiná, než pokud
by bylo zjištěno, že byla zcela zachována. Soudy obou stupňů se k otázce
případné nepříčetnosti omezily pouze na závěry znaleckého posudku, aniž by
zkoumaly celkovou anabázi vývoje osobnosti obviněného a zjištěné závěry daly do
souvislosti se závěry znaleckého posudku a předloženými lékařskými zprávami.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen
„Nejvyšší soud“) zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009,
sp. zn. 10 To 555/2009, a s ohledem na důvody zrušení zrušil též jemu
předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 3 T
35/2008, a tomuto soudu vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí. Současně
obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu rozsudku Okresního
soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 3 T 35/2008, ve spojení s usnesením
Krajského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009.
K dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřil státní
zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že první
část dovolací argumentace byla uplatněna relevantně s dovolacím důvodem podle §
265b odst. 1 písm. c) tr. ř., avšak nelze z ní nijak dovodit naplnění
dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a to ani za užití
analogie, neboť zde uvedený důvod je výslovně vázán na porušení pravidel
týkajících se přítomnosti obviněného u hlavního líčení a veřejného zasedání,
nikoli přítomnosti obhájce (tedy jiné osoby) u těchto úkonů. V případě
obviněného však nastala situace přepokládána § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. s
ohledem na nesprávný postup při vedení řízení předcházejícího vydání napadeného
usnesení, jak obviněný v dovolání vytýkal. Za vadu proto označil, že odvolací
soud ze dvou obhájců, jež měl obviněný v době konání veřejného zasedání
zvolené, ač nebylo určeno, který z nich je zmocněn k přijímání písemností a k
vyrozumívání o úkonech, vyrozuměl nesprávně jen jednoho z nich. Za této
situace, kdy je řízení před odvolacím soudem zatíženo uvedenou procesní vadou,
nepovažoval za vhodné předběžně posuzovat správnost hmotně právních závěrů
tohoto soudu, protože řízení před odvolacím soudem bude konáno znovu a nové
rozhodnutí v meritu věci nelze předjímat k námitkám obviněného, které napadají
právní posouzení skutku. V závěru vyjádření státní zástupce navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského
soudu v Praze a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. vrátil věc jmenovanému soudu k
novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání
obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. a že bylo
podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné
lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Když Nejvyšší soud ve smyslu § 265i odst. 1 tr. ř. neshledal podmínky pro
odmítnutí dovolání, podle § 265i odst. 3 tr. ř., přezkoumal zákonnost a
odůvodněnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno v rozsahu a z důvodů
uvedených v dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat pouze z důvodů taxativně vymezených v §
265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu
dovolacím soudem, Nejvyšší soud nejprve k jednotlivým dovolacím důvodům
posuzoval, zda námitky dovolatelem uplatněné splňují zákonná hlediska podle §
265b odst. 1 písm. c), d), g) tr. ř.
Podle důvodu vymezeného v § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je možné dovolání
podat, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, podle
§ 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání podává, jestliže byla porušena
ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo veřejném zasedání.
Důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, když rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním
posouzení.
Pokud jde o dovolání obviněného, argumenty, jimiž proti napadeným
rozhodnutím a jim předcházejícímu řízení brojil, s označenými důvody
korespondují jen částečně, a lze je považovat za relevantní pouze ve vztahu k
důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., protože obviněný v souladu s ním
namítal, že k odvolacímu řízení, ač si ho řádně zvolil, nebyl přizván druhý
obhájce, což je výhrada, která na označený dovolací důvod, jak je v zákoně
vymezen, dopadá. Rovněž v případě důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
obviněným vznesené námitky proti nesprávnosti použité právní kvalifikace v
rámci nichž vytýkal nedostatek příčinné souvislosti mezi svým jednáním a
vzniklým následkem a domáhal se závěru, že byl v případě činu pod bodem 2)
nepříčetný, s tímto důvodem korespondují.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uplatnil
mimo jeho zákonné vymezení, protože z dikce tohoto ustanovení plyne, že ho lze
použít jedině tehdy, když došlo k porušení práv o přítomnosti u hlavního líčení
nebo veřejného zasedání toliko ohledně obviněného. Nepřítomnost jiných osob,
tedy ani obhájce, u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, jako možnost pro
použití tohoto dovolacího důvodu zákon nepřipouští. Vzhledem k tomu, že
obviněný tento dovolací důvod uplatnil ve vztahu k obhájci Mgr. Tomáši
Výborčíkovi, který u veřejného zasedání přítomen nebyl, nemohl být uvedený
dovolací důvod naplněn, a proto Nejvyšší soud se zřetelem na něj napadená
rozhodnutí nepřezkoumával.
Nejvyšší soud dále posuzoval, zda se zřetelem na uplatněný důvod
dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., je dovolání důvodné a
konstatuje, že o zmíněný dovolací důvod, jak byl shora konstatován, jde v
souladu se zákonem jednak tehdy, když obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho
podle zákona mít měl, což dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní
věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř., tzn. obviněný
musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.) nebo
ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl, nebo obhájce
ustanoveného či zvoleného měl, ale nebyla mu dána možnost se účastnit úkonu
nebo řízení, jehož má právo se účastnit nebo mu být přítomen. O tento dovolací
důvod se však jedná i tehdy, když sice nebyly splněny podmínky nutné obhajoby,
ale obviněný si se zřetelem na své právo ve smyslu § 33 odst. 1 tr. ř., že
obviněný má právo si zvolit obhájce a radit se s ním i během úkonů prováděných
orgánem činným v trestním řízení (viz čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv
svobod), obhájce zvolí. Jestliže tímto způsobem obviněný své právo obhájce si
zvolit realizuje, jsou orgány činné v trestním řízení povinny tuto skutečnost
respektovat. Tudíž i v takovém případě, pokud orgány činné v trestním řízení
vůči tomuto obhájci neplní povinnosti natolik, aby zajistily, že obhájce svá
zákonná oprávnění a povinnosti splní, což je např. tehdy, když jej o konaných
úkonech nevyrozumějí, jedná se o situaci předpokládanou v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. c) tr. ř., tedy, že obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona
měl mít (obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp.
zn. 11 Tdo 636/2002, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč.
2003 svazek č. 22, č. T-513).
Možnost zvolit si více jak jednoho obhájce, upravuje ustanovení § 37 odst. 3
tr. ř. podle kterého, jestliže si obviněný zvolí dva nebo více obhájců a orgánu
činnému v trestním řízení zároveň neoznámí, kterého z těchto obhájců zmocnil k
přijímání písemností a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení, určí jej
předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce; své rozhodnutí oznámí
všem zvoleným obhájcům. Rozhodnutí se zde činí usnesením, proti kterému není
stížnost přípustná, a je třeba ho oznámit všem zvoleným obhájcům. V případě, že
si obviněný zvolil dva nebo více obhájců a současně příslušnému orgánu činnému
v trestním řízení neoznámil, kterého z nich zmocňuje k přijímání písemností,
pak v případě, že ani předseda senátu nerozhodl, který z nich je k tomu určen,
je třeba vyrozumění o konání veřejného zasedání, jakož i rozhodnutí odvolacího
soudu doručit všem obhájcům obviněného (srov. usnesení nejvyššího soudu ze dne
21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 509/2004, uveřejněné v Souboru trestních
rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, seš. 9, č. T-727).
Rovněž je potřeba připomenout, že k porušení práva na obhajobu ve
smyslu § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze považovat pouze situaci, kdy v
případech nutné obhajoby obviněný obhájce neměl, anebo si ho nezvolil, příp. mu
nebyl ustanoven, ale také případy, kdy v řízení před soudem neměl jednoho ze
dvou či více obhájců, např. již jen proto, že tento obhájce nebyl o
prováděném úkonu vyrozuměn (nedošlo k tomu, že by obviněný jednoho obhájce k
přijímání písemností zmocnil, či byl určen předsedou senátu), neboť
nepřítomnost tohoto druhého obhájce za situace, kdy nebyl o úkonu vyrozuměn,
má pro obviněného v řízení ten důsledek, že nemůže realizovat prostřednictvím
tohoto obhájce, kterého podle zákona měl, svá obhajovací práva (viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 927/2002).
Nejvyšší soud v souladu s uvedenou soudní praxí považoval námitky obviněného
ohledně vady řízení, že nebyl o veřejném zasedání odvolacím soudem vyrozuměn i
druhý z obhájců obviněným zvolený, za správně podřazené pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., a proto dále posuzoval na podkladě obsahu
spisu průběh řízení. Shledal, že v daném případě nebyly dány důvody nutné
obhajoby podle § 36 tr. ř. Obviněný v přípravném řízení udělil plnou moc
nejprve Mgr. Janu Maškovi, již však dnem 18. 8. 2008 vypověděl, neboť ke svému
zastupování zplnomocnil na základě plné moci ze dne 4. 8. 2008 obhájce Mgr.
Tomáše Výborčíka (č. l. 281), a to k veškerým právním úkonům, písemným i
ústním, k přijímání doručovaných písemností mimo jiných i podle trestního řádu.
Tomuto obhájci obviněný až do pravomocného skončení této trestní věci plnou moc
nevypověděl a neučinil tak ani jmenovaný obhájce. Dne 14. 10. 2009 obviněný
udělil rovněž generální plnou moc obhájci JUDr. Romanu Andělovi, jehož tím též
zmocnil ke všem úkonům s jeho obhajobou v uvedené trestní věci spojených (č. l.
623). Tento obhájce, jehož si obviněný zvolil až poté, co byl dne 6. 8. 2009
vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, obviněnému sepsal odvolání, jež bylo
odvolacímu soudu dne 3. 11. 2009 podáno.
Odvolací soud, který z podnětu tohoto odvolání nařídil na dne 1. 12. 2009
veřejné zasedání, o tomto vyrozuměl toliko obhájce JUDr. Romana Anděla, o čemž
svědčí předkládací zpráva na č. l. 626, kde je obsažen přípis o tom, že o
veřejném zasedání konaném dne 1. 12. 2009 v 10.45 hodin má být mimo obviněného
vyrozuměn také obhájce JUDr. Roman Anděl, za jehož účasti (též za přítomnosti
obviněného), bylo uvedené veřejné zasedání provedeno a v jeho závěru bylo
vyhlášeno dovoláním napadené rozhodnutí. Je tak patrné, že druhý obhájce o
veřejném zasedání vyrozuměn nebyl.
Nejvyšší soud dále podle obsahu spisu zkoumal, zda byly ze strany obviněného
nebo soudu splněny podmínky § 37 odst. 3 tr. ř., avšak shledal, že do doby
konání veřejného zasedání před odvolacím soudem dne 1. 12. 2009 obviněný
neoznámil, kterého ze dvou uvedených obhájců zmocnil k přijímání písemností a
vyrozumívání o úkonech tohoto řízení, a ani Okresní soud v Kladně ani odvolací
soud v Praze toto neurčil. Okresní soud v Kladně tak učinil až později, na
základě upozornění Nejvyššího soudu, usnesením ze dne 11. 5. 2010, kdy určil
podle § 37 odst. 3 tr. ř. obhájce Mgr. Tomáše Výborčíka k přijímání písemností
a k vyrozumívání o úkonech trestního řízení (č. l. 689).
Na základě těchto zjištění Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v době,
kdy probíhalo odvolací řízení a též i dne 1. 12. 2009, kdy se konalo veřejné
zasedání o odvolání obviněného, měl obviněný dva obhájce, jimž udělil generální
plnou moc a nebylo jím oznámeno, ani soudem určeno, kdo z nich bude vyrozumíván
o úkonech trestního řízení. Přestože odvolací soud takové rozhodnutí vydal dne
11. 5. 2010, učinil tak poté, co uvedený úkon proběhl. Takové rozhodnutí však
působí ex nunc, tedy od nynějška, nikoli do minulosti (ex tunc), a proto
uvedeným postupem nemohla být předmětná vada zhojena, a bylo povinností
odvolacího soudu o veřejném zasedání konaném dne 1. 12. 2009 vyrozumět oba
jmenované obhájce. Takto však odvolací soud nepostupoval.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud, když
vyrozuměl o konání veřejného zasedání dne 1. 12. 2009 pouze obhájce JUDr.
Romana Anděla a nikoli též obhájce Mgr. Tomáše Vyborčíka, porušil právo
obviněného na obhajobu vyjádřené v § 33 odst. 1 tr. ř., garantované čl. 40
odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Jedná se o tak závažnou vadu řízení
předcházejícího vydání napadeného rozhodnutí, pro kterou toto rozhodnutí
nemohlo obstát. Když z tohoto důvodu dovolací soud shledal dovolání obviněného
důvodným, rozhodl tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského
soudu v Praze ze dne 1. 12. 2009, sp. zn. 10 To 555/2009, jakož i další
rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně,
k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému
soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odvolací soud, jemuž se předmětná věc vrací k novému projednání a
rozhodnutí odvolání obviněného, bude povinen dodržet všechna zákonná práva
obviněného na jeho obhajobu a ve věci znovu o odvolání obviněného podaném proti
rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 3 T 35/2008,
rozhodnout.
S ohledem na to, že Nejvyšší soud věc zrušil a odvolacímu soudu ji
vrátil jen pro nedostatky v procesním postupu předcházejícím vydání napadeného
usnesení, a toto řízení pro uvedenou vadu bude nutné provést znovu, nebylo
namístě, aby zkoumal věcně námitky obviněného podřazené pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., týkající se hmotně právních otázek.
Pokud by totiž za stávající situace uvedené výhrady zkoumal a činil závěry,
předjímal by řešení otázek, které budou znovu projednávány v rámci řízení,
které znovu proběhne. Přesto v této souvislosti považuje za vhodné jen
poznamenat, že za současného stavu neshledal s ohledem na obviněným uplatněné
právní námitky takové vady, pro které by bylo nutné též dovoláním napadená
rozhodnutí zrušit. Jedinou vadou, kterou shledal, bylo zjištěné porušení práva
na obhajobu, kdežto u dalších výhrad obviněného takové zjištění Nejvyšší soud
neučinil.
Nejvyšší soud v době svého rozhodnutí shledal, že obviněný se prozatím
nenachází ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého shora uvedeným rozhodnutím,
které bylo zrušeno, neboť do výkonu tohoto trestu prozatím nenastoupil.
Nepřicházelo tudíž do úvahy rozhodnutí podle 265l odst. 4 tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 8. září 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová