8 Tdo 125/2020

8 Tdo 125/2020-1611

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 3. 2020 o dovolání obviněného D. V., nar. XY, trvale bytem XY, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 14 To 178/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 5 T 167/2016, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného D. V. odmítá.

1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 5 T 167/2016, byl obviněný D. V. uznán vinným pod body 2) přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 3) přečinem krádeže podle § 205 odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, pod body 3) a 5) přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku, pod body 4), 6) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, pod bodem pod body 7), 11), 12), 13), 14), 16), 17), 18) přečinem krádeže podle 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku, pod body 7), 11), 12), 16), 17), 18) přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, pod bodem 8) přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 9), 10) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a), písm. f) tr. zákoníku.

2. Za tuto trestnou činnost a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 30. 1. 2017, sp. zn. 2 T 1/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2017, sp. zn., 10 To 125/2017, mu byl uložen podle § 205 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věcí specifikovaných ve výroku uvedeného rozhodnutí. Rovněž bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody, jakož i o vině a trestu spoluobviněného Z. D. a dalších osob v této trestní věci projednávaných.

3. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 14 To 178/2019, jako soud odvolací z podnětu odvolání obviněných D. V. a Z. D. podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o trestu ohledně D. V., a ve výroku o vině, trestu a náhradě škody u spoluobviněného Z. D. (body 14. a 17. rozsudku soudu prvního stupně), a podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že u obviněného D. V. při nezměněném výroku o vině jej odsoudil jak již učinil i soud prvního stupně podle § 205 odst. 3 tr.

zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon ho zařadil do věznice s ostrahou, avšak nikoli jen za sbíhající se trestnou činnost vymezenou soudem prvního stupně, nýbrž i za další sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterým byl obviněný uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 1. 6. 2017, č. j. 21 T 20/2017 – 133. V rámci nově uloženého souhrnného trestu odvolací soud shodně zopakoval v nezměněném rozsahu výrok o trestu propadnutí věcí.

Na základě odvolání obviněného Z. D. rozhodl o jeho vině tak, že jej z trestné činnosti pod body 14. a 18. rozsudku soudu prvního stupně, jíž se měl dopustil společně s obviněným D. V., zprostil podle § 226 písm. c) tr. ř. obžaloby.

4. Trestná činnost obviněného D. V. podle rozsudku soudu prvního stupně v souladu s rozsudkem odvolacího soudu spočívala v tom, že ve všech případech sám ad 2) v blíže nezjištěné době od 13. 4. 2015 do 22. 11. 2015 v lékárnách v Písku a v Protivíně zakoupil nejméně v 37 případech, nejméně 80 krabiček léku Nurofen Stopgrip a Modafen, v balení 24 tablet v jedné krabičce, obojí obsahující pseudoefedrin, a z těchto léků poté v obci Neznašov, v objektu č. p. XY, a dále v obci Jetětice, a na dalších místech na okrese Písek, bez příslušného povolení vyrobil drogu zvanou pervitin v množství nejméně 60 g pervitinu, přičemž pervitin, jehož hlavní psychoaktivní složkou je metamfetamin, jak je uvedeno v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, k zákonu č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů v platném znění, označen jako psychotropní látka zařazená do seznamu II.

podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), ad 3) v blíže přesně nezjištěné době od 19:30 hodin dne 22. 9. 2015 do 05:15 hodin dne 23. 9. 2015 v Písku, v XY, se za pomoci shodného klíče zmocnil nákladního automobilu značky Citroen Jumper, registrační značky XY, v hodnotě 32.000,- Kč, v úmyslu dočasně ho užívat bez vědomí a souhlasu vlastníka S. P., nar. XY, s vozidlem následně odjel do ulice XY v Písku, kde kontaktoval J. K., nar. XY, který mu následně pomáhal a doprovázel jej v jiném vozidle do obce Neznašov, okres České Budějovice, kde vozidlo zanechal na místě, kdy mezitím ze zavazadlovém prostoru automobilu odcizil věci, jež v něm byly uloženy, čímž způsobil vlastníku S.

P., nar. XY, škodu na odcizených věcech celkem ve výši 59.383,- Kč, ad 4) v blíže nezjištěné době od 19:30 hodin dne 22. 9. 2015 do 05:15 hodin dne 23. 9. 2015 nejméně po pozemní komunikaci č. I/20 a č. II/159 z Písku do obce Neznašov řídil odcizený nákladní automobil značky Citroen Jumper, registrační značky XY, a to přesto, že mu byl rozhodnutím Městského úřadu Týn nad Vltavou ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. MÚT/16667/2015/OD/KOK, které nabylo právní moci dne 16. 9. 2015, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 měsíců, do 16.

3. 2017, a rozhodnutím Městského úřadu Písek ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. MUPI/2015/28111, které nabylo právní moci dne 18. 8. 2015, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 24 měsíců, do 18. 8. 2017, ad 5) v blíže nezjištěné době od 20:00 hodin dne 4. 11. 2015 do 07:15 hodin dne 5. 11. 2015 v Písku, ve XY, na parkovišti před objektem čp. XY, se zmocnil, po rozbití trojúhelníkového okna pravých zadní dveří, zde zaparkovaného osobního automobilu tovární značky Seat Toledo, registrační značky XY, v úmyslu dočasně ho užívat bez vědomí a souhlasu vlastníka V.

K., nar. XY, a poté jej přechodně užíval do 12. 11. 2015 do 23:57 hodin, kdy jej po pronásledování hlídkou policie České republiky, Obvodní oddělení Zvíkovské Podhradí, zanechal odstavené na lesní cestě v k. ú. obce XY, okres Písek, ad 6) v blíže nezjištěné době od 5. 11. 2015 do 12. 11.

2015 nejméně po pozemních komunikacích č. I/29, č. I/4 a dálnici D4, na trase Jetětice – Záhoří – Zvíkovské podhradí - Čimelice – Dobříš - Beroun a zpět, po pozemní komunikaci č. I/29 na trase Jetětice - Podolí – Temešvár – Záhoří - Písek a zpět, a na různých dalších místech na okres Písek a jinde, řídil osobní automobil tovární značky Seat Toledo, registrační značky XY, a to přesto, že mu byl rozhodnutím Městského úřadu Týn nad Vltavou ze dne 18. 8. 2015, sp. zn. MÚT/ 16667/2015/OD/KOK, které nabylo právní moci dne 16.

9. 2015, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 měsíců, do 16. 3. 2017, a rozhodnutím Městského úřadu Písek ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. MUPI/2015/28111, které nabylo právní moci dne 18. 8. 2015, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 24 měsíců, do 18. 8. 2017, a rozhodnutím Městského úřadu Dobříš ze dne 7. 9. 2015, sp. zn. MDOB 23401/2015/Vlč, který nabyl právní moci dne 6. 10. 2015 uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 24 měsíců, do 10.

10. 2017, ad 7) v blíže přesně nezjištěné době dne 2. 1. 2016, ve večerních hodinách, v obci Jetětice – Samoty, okres Písek, vnikl do objektu čp. XY tak, že nejprve přelezl plot ohraničující pozemek objektu, kde u obytné části domu rozbil skleněnou výplň okna, křídlo okna vypáčil, vzniklým otvorem vlezl do domu, který prohledal a odcizil z něj nejméně střelnou zbraň Walter PPK, ráže 7,65 mm, se dvěma zásobníky a jiné věci specifikované ve výroku odsuzujícího rozsudku, a následně vnikl, poté co nezjištěným předmětem odstranil visací zámek, kterým byly zajištěny dveře, do přízemního sklepa u domu, kde odcizil další věci, čímž vlastníku objektu A.

Š., nar. XY, způsobil škodu na poškozených věcech celkem ve výši 1 610,- Kč, a uživateli objektu V. G., nar. XY, celkovou škodu na odcizených věcech ve výši 28 910,- Kč, ad 8) v blíže nezjištěné době od 2. 1. 2016 do 8. 3. 2016 na různých místech okresu Písek a jinde, přechovával střelbyschopnou krátkou střelnou zbraň značky WALTER PPK, ráže 7,65 mm, kterou odcizil dne 2. 1. 2016 v obci Jetětice – Samoty, v objektu č. p. XY, okres Písek, a ze které nejméně jednou vystřelil, když v blíže přesně nezjištěné době prostřelil v obci Semice, v XY, kovová vrata do garáže objektu č. p.

XY, a to přesto, že nevlastní zbrojní průkaz pro žádnou skupinu zbraní či jiné povolení pro přechováváni nebo manipulaci se zbraněmi a střelivem podle zákona č. 119/2002 Sb. o zbraních a střelivu, ad 9) v době od 00.00 hodin dne 3. 2. 2016 do 06:05 hodin dne 10. 3. 2016 se úmyslně zdržoval na blíže nezjištěných místech okresu Písek, a bez vážného důvodu nenastoupil výkon trestu odnětí svobody uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 22. 9. 2015, č. j. 5 T 138/2015-46, ve znění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7.

1. 2016, č. j. 14 To 297/2015-69, v právní moci dne 7. 1.

2016, jímž mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců se zařazením do věznice dozorem, a to přesto, že byl k nastoupení trestu vyzván Okresním soudem výzvu Okresním soudem v Písku ze dne 22. 1.2016, č. j. 5 T 138/2015-75, kterou osobně převzal dne 2. 2. 2016, kdy výkon trestu odnětí svobody nastoupil až dne 10. 3.2016, ad 10) v blíže nezjištěné době od 16. 2. 2016 do 9. 3. 2016 na různých komunikacích i jiných místech na okresu Písek a jinde, řídil osobní automobil tovární značky Opel nezjištěného typu, a nezjištěné registrační značky, osobní automobil tovární značky Peugeot 406, nezjištěné registrační značky, a různá další vozidla, a to přesto, že mu byl rozhodnutím Městského úřadu Týn nad Vltavou ze dne 18.

8. 2015, sp. zn. MÚT/16667/2015/OD/KOK, které nabylo právní moci dne 16. 9. 2015, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 18 měsíců, do 16. 3. 2017, rozhodnutím Městského úřadu Písek ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. MUPI/2015/28111, které nabylo právní moci dne 18. 8. 2015, uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 24 měsíců, do 18. 8. 2017, rozhodnutím Městského úřadu Dobříš ze dne 7. 9. 2015, sp. zn. MDOB 23401/2015/Vlč, který nabyl právní moci dne 6.

10. 2015 uložen zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 24 měsíců, do 10. 10. 2017, a rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 5 T 138/2015, ve znění rozsudku Krajského soudu České Budějovice ze dne 7. 1. 2016, sp. zn. 17 To 297/2015, který nabyl právní moci dne 7. 1. 2016, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání 24 měsíců, do 7. 9. 2018, ad 11) v blíže přesně nezjištěné době od 16. 2. 2016 do 27.

2. 2016 ve večerních hodinách, v obci Semice, v XY, okres Písek, vnikl do objektu čp. XY, tak, že nejprve přelezl nejméně 2 metry vysokou obvodovou zeď ohraničující pozemek objektu, kde otevřel nezajištěné dveře vedoucí z pozemku objektu do garáže, následně vnikl otevřeným oknem do obytné části domu, odkud odcizil věci, které naložil do přistaveného osobního automobilu značky Opel nezjištěného typu, a nezjištěné registrační značky, a odvezl, čímž vlastníkům O. M., nar. XY a N. F., nar. XY, způsobil škodu na odcizených věcech ve výši 8 100,- Kč, ad 12) v blíže přesně nezjištěné době dne 28.

2. 2016, ve večerních hodinách, v obci Protivín – Krč, okres Písek, vnikl do objektu čp. XY, tak, že nejprve přelezl plot okolo pozemku objektu, zevnitř otevřel vrata, odstranil štítek kliky a za pomoci přinesených kleští rozlomil cylindrickou vložku zámku, vnikl do obytné části domu, kde v obývacím pokoji a následně, poté co nezjištěným předmětem vypáčil dveře zajištěné petlicí s visacím zámkem, v kůlně, nacházející se na pozemku objektu, odcizil různé věci, čímž vlastníku M. B., nar. XY, způsobil škodu celkem ve výši 6 030,- Kč a poškozením zámku s cylindrickou vložkou a visacího zámku škodu ve výši 435,- Kč, ad 13) v blíže nezjištěné době od 17:00 hodin dne 1.

3. 2016 do 10:00 hodin dne 5. 3. 2016 v kempu Údraž v k.ú.

obce XY, z volně přístupného pozemku, okres Písek, odcizil zde zaparkovanou čtyřkolku značky Polaris Sportsman 500 HO, v.č. XY, tak, že za pomoci přivezených pákových kleští přestřihl řetěz, jímž byla čtyřkolka zabezpečena, a následně ji za pomoci nezjištěného vozidla odtáhl pryč, čímž vlastníku D. D., nar. XY, způsobil na odcizené věci celkem škodu ve výši 52 000,- Kč, ad 14) v blíže nezjištěné době v době od 21:00 hodin dne 2. 3. 2016 do 06:00 hodin dne 3. 3. 2016 v obci Albrechtice nad Vltavou, okres Písek, se pokusil vniknout vstupními dveřmi na pozemek objektu čp.

XY, kdy u těchto dveří vyhnul štítek kliky a nezjištěným předmětem poškodil cylindrickou vložku zámku v souhrnné hodnotě 700,- Kč, což se mu nepodařilo, vnikl do předmětného objektu tak, že přelezl plot ohraničující pozemek u domu a z vnitřní části odstranil závoru vedlejších dvoukřídlých vrat, tato vrata otevřel, následně rozlomil pomocí přinesených sikových kleští zámek s cylindrickou vložkou u vstupních dveří do obytné části domu, kam vnikl a kde odcizil rádio, poté za pomoci přinesených sikových kleští rozlomil zámek dveří s cylindrickou vložkou vedoucích na půdu obytné části domu, kam vnikl, a následně poté, co se vrátil zpět na pozemek objektu, otevřel neuzamčené dveře vedoucí do stodoly, z níž odcizil různou zahradní techniku, čímž vlastníku R.

W., nar. XY, způsobil škodu na odcizených věcech celkem ve výši 19 500,- Kč a poškozením dveří a zámků s cylindrickou vložkou škodu ve výši 3 800,- Kč, ad 16) obviněný D. V. sám v blíže nezjištěné době dne 7. 3. 2016, v odpoledních hodinách, v obci Semice, v XY, okres Písek, po předchozí domluvě, vnikl do objektu čp. XY, tak, že nejprve D. V. přelezl nejméně 2 metry vysokou obvodovou zeď ohraničující pozemek objektu, kdy z pozemku vnikl otevřeným oknem do obytné části domu, odkud si vzal oblečení, které měl on a jeho partnerka v domě uloženy z dřívější doby, poté si otevřel nezajištěné dveře vedoucí z pozemku do garáže, odkud odcizil nejméně jeden kus výfuku v hodnotě 300,- Kč, čímž vlastníku O.

M., nar. XY, způsobil škodu na odcizených věcech celkem ve výši 300,- Kč, ad 17) v blíže nezjištěné době od 18:00 hodin do 23:00 hodin dne 9. 3. 2016 v Písku, v ulici XY, v objektu čp.

XY - rekreační chalupy, do něhož vnikl tak, že nezjištěným způsobem odstranil řetěz zajišťující dveře v oplocení ohraničující pozemek, kdy rozbil vnější i vnitřní skleněnou výplň špaletového okna do ložnice obytné části rekreační chalupy, následně u jedné ze stodol, nacházející se na pozemku u chalupy, vylámal nosné trámky vstupních vrat a stodolu bez úspěchu prohledal, kdy se posléze vrátil k obytné části chalupy, kde za pomoci kleští rozlomil zámek s cylindrickou vložkou u vstupních dveří do chalupy a odstranil visací zámek, kterým byly tyto dveře také zajištěny, vnikl do obytné části chalupy a odcizil z ní ruční svítilnu, a drobné potraviny, poté za pomoci ve stodole nalezeného krumpáče vypáčil dveře vedoucí z obytné části na půdu chalupy, přičemž poškodil tyto dveře, zámek s cylindrickou vložkou a zárubně dveří, kam vnikl a nic zde nenalezl, kdy se poté vrátil zpět na pozemek u domu, kde u další ze stodol nacházejících se na pozemku u chalupy vylámal nosné trámky vstupních vrat, stodolu bez úspěchu prohledal, kdy dále nezjištěným předmětem vypáčil dveře do garáže, nacházející se na pozemku u chalupy, přitom poškodil tyto dveře i dózický zámek ve dveřích, následně vytrhal latě dřevěného plotu ohraničující pozemek a vzniklým otvorem pozemek opustil, čímž vlastníku V.

F., nar. XY způsobil škodu na odcizených věcech ve výši 370,- Kč a další škodu poškozením nemovitosti ve výši celkem 9 300,- Kč, ad 18) v blíže nezjištěné době od 20:30 hodin dne 9. 3. 2016 do 06:00 hodin dne 10. 3. 2016 v obci Záboří, v objektu č. p. XY - rekreační chalupy, okres Písek, do něhož vnikl, kdy si otevřel vrátka v oplocení ohraničující pozemek objektu, došel ke stodole, a u té otevřel vrata zajištěná pouze kovovým háčkem, kde odcizil zahradní techniku, nářadí a další věci, poté vnikl do další části stodoly, kde odcizil dvě motorové pily a křovinořez, čímž vlastníku I.

J., nar. XY způsobil škodu na odcizených věcech ve výši 12 550,- Kč,

5. Proti citovanému rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., které zaměřil, vyjma bodu 2) (v němž s výrokem o vině souhlasí), proti učiněným skutkovým zjištěním, proti výroku o trestu i výroku o náhradě škody. Soudům nižších stupňů vytkl, že učiněné skutkové závěry stran všech ostatních činů, jimiž byl uznán vinným, a následné na to navazující právní hodnocení účelově dovodily z tzv. jeho doznání. Obviněný poukázal na to, že není zřejmé, jak se soudy vypořádaly s jeho doznáním, když není zřejmé, zda šlo o doznání v rámci výpovědi z přípravného řízení či u hlavního líčení konaného dne 18.

4. 2017, s tím, že se doznal toliko ke skutku pod bodem 2), k ostatním skutkům se nebyl schopen detailně vyjádřit. Poukázal na to, že ve způsobu, jak soudy jeho výpovědi interpretovaly, shledává libovůli, neboť jejich obsah nebyl vykládán konkrétně, jednoznačně a logicky, ani přesvědčivě v kontextu ostatních důkazů. Tvrzení, že se doznal „k trestné činnosti, která je mu kladena za vinu“, není jasné, byla-li rozhodná výpověď z přípravného řízení nebo před soudem, čímž nebyl vyjasněn rozdíl v obsahu obou výpovědí, které obviněný v obsahu dovolání podrobně rozvedl a zopakoval, včetně způsobu, jakým na ni soud reagoval.

Nedostatky obviněný shledal v postupu soudu prvního stupně, jímž podle § 207 odst. 2 tr. ř. jeho výpovědi přečetl, ač byl u tohoto hlavního líčení přítomen. Uzavřel proto, že pokud soudy dovodily jeho vinu, stalo se tak jen díky kombinaci zmíněného doznání a řetězce nepřímých důkazů, které by bez vyjádření obviněného nemohly odůvodnit závěr o vině, avšak vyjádřil, že část jeho výpovědi ignorovaly a nevypořádaly se s ní. Soudy z těchto důvodů nemohly jemu za vinu kladené činy opírat o jeho doznání.

V těchto souvislostech namítal extremitu nesouladu obsahu dokazování se skutkovými závěry soudu prvního stupně demonstrativně u bodu 3), jímž byl uznán vinným, ač původní spolupachatel (J. K. – pozn. soudu), byl obžaloby zproštěn. Obviněný vytýkal nedostatečně zjištěný popis skutku, který nebyl správně formulován, ve vztahu k tomu, když došlo ke zproštění spoluobviněného a obviněný byl uznán vinným spácháním skutku samostatně, v té souvislosti podle něj nebyla zachována totožnost skutku. Ilustrativním je též vyhodnocení nevěrohodnosti části výpovědi obviněného, kterou se snažil vyvinit spoluobviněnou V.

S. [byla uznána vinnou pod bodem 1) obsahově totožnou trestnou činností jako obviněný D. V. pod bodem 2), tedy obstaráváním léčiv za účelem výroby pervitinu], kdy ve zbytku byl rozsah výpovědi hodnocen jako věrohodný a sloužící k usvědčení.

6. Dovolatel tedy činí sporným, jaký rozsah žalované trestné činnosti vlastně jeho údajné doznání pokrývá, a zda se v případě doznání vůbec může jednat o usvědčující důkaz, když se k jednotlivým skutkům nevyjádřil, ale uvedl jen, „že se doznává“. Důkazy tak nebyly hodnoceny ve vzájemných souvislostech s rovnocenným důrazem na to, zda jsou ve prospěch či neprospěch obviněného. S přihlédnutím k bodům 1) a 3) výrokové části odsuzujícího rozsudku je tak dán onen „extrémní rozpor“ a vada odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů. Rozsudek soudu prvního stupně nesplňuje náležitosti odůvodnění podle § 125 odst. 1 tr. ř., odvolací soud sice neměl výhrady ke skutkovým závěrům, avšak s odvolacími námitkami obviněného se dostatečně nevypořádal. Dovolatel se pak domáhal zrušení rozsudku odvolacího soudu, jakož i rozsudku Okresního soudu v Písku.

7. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením § 265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které sdělilo, že se k opravnému prostředku obviněného nebude věcně vyjadřovat.

III. Přípustnost a další podmínky dovolání

8. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).

9. Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející mohou být podrobena přezkumu Nejvyšším soudem jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů taxativně vypočtených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., bylo nutné zkoumat, zda dovolání obsahuje výhrady naplňující označené dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

10. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podle obsahu podaného dovolání a též vzhledem k tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť současně v dovolání uvedl i důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

11. O dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné dovolání opřít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

12. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Uvedená zásada je spojena s požadavkem, aby označený důvod byl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).

13. Důvodem dovolání ve smyslu uvedeného ustanovení nemůže být samotné

nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění (srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr. či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 16 pod č. T 396).

14. Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002). Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94). Takový přezkum skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05).

15. Povinností Nejvyššího soudu je i přes uvedené zákonné vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.). V takovém případě jde o výjimku ze shora vymezených obecných zásad představovanou zjištěním extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle kterých mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).

IV. K námitkám obviněného

16. Podle obsahu podaného dovolání obviněný soudům vytýkal, že nesprávně posuzovaly jeho doznání, toto nesprávně vyhodnotily jako důkaz v jeho neprospěch, ač se s výjimkou činu pod bodem 2), proti němuž dovolání nezaměřil, k trestné činnosti nevyjádřil, resp. toho údajně nebyl schopen pro časový odstup. S přihlédnutím k nesprávnému skutkovému vymezení skutku pod bodem 3) a hodnocení obsahu výpovědi obviněného týkající se bodu 2) spatřoval extrémní rozpor mezi důkazním řízením a skutkovými závěry nalézacího soudu. Z takto vyjádřené argumentace je zřejmé, že obviněný, ač formálně dovolání opíral o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vytýkal toliko porušení procesních zásad hodnocení důkazů vymezených zejména v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., což je v rozporu s podmínkami zákonem stanovenými pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu. Dovolání ve své obsahové podstatě nepoukazuje na žádné konkrétní hmotněprávní vady, jimiž by byl odsuzující výrok zatížen, a jde toliko o polemiku s učiněnými skutkovými zjištěními a především se způsobem, jak se soud vypořádal s jeho doznáním a jak hodnotil provedené důkazy. Je tedy zřejmé, že obviněný označený dovolací důvod obsahově nenaplnil, protože na základě vlastních tvrzení a svého výkladu a hodnocení provedených důkazů dovozoval skutkové okolnosti odlišné od těch, k nimž na podkladě výsledků provedeného dokazování soudy dospěly.

17. S ohledem na shora vymezené zásady uvedené námitky proti vadnosti procesních postupů v obecné rovině nekorespondují s důvody vymezenými v § 265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud nad rámec zákonných hledisek § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v intencích zásad spravedlivého procesu posuzoval (srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.), zda nedošlo k extrémnímu nesouladu, jenž je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, protože jen tehdy je Nejvyšší soud povolán korigovat skutkové závěry, které vykazují nejextrémnější excesy (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nebo nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).

18. Ve smyslu těchto zásad je třeba předeslat, že pokud jde o obviněným vytýkané vady, Nejvyšší soud z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že soudy nižších stupňů na obhajobu obviněného reagovaly, s námitkami uplatněnými v předchozích stadiích řízení před soudem prvního stupně i v odvolání se zabývaly a vypořádaly se s nimi, o čemž svědčí zejména odůvodnění jak rozsudku soudu prvního stupně, tak i rozhodnutí odvolacího soudu. Zároveň lze konstatovat, že dovolatelem vznesené námitky jsou zcela totožné s námitkami odvolacími, jak se s nimi vypořádal již odvolací soud (viz strany 6 až 9 a 12 až 13 jeho rozsudku).

19. Ke konkrétní výhradě obviněného, že soudy vadně posuzovaly jeho doznání a dostatečně neobjasnily všechny okolnosti, za nichž k trestné činnosti došlo, je třeba uvést, že podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v trestním řádu a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného orgány činné v trestním řízení nezbavuje povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu.

Z uvedeného tedy vyplývá, že i v případě doznání obviněného jsou soudy povinny provádět důkazy za tím účelem, aby řádně objasnily všechny okolnosti případu. K tomu je třeba připomenout, že obsah doznání obviněného se považuje za věrohodný, jen je-li jeho věrohodnost přezkoumána dalšími věrohodnými důkazy (srov. rozhodnutí č. 38/1968-III Sb. rozh. tr.). V přezkoumávané věci je podle obsahu odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí zřejmé, že zejména soud prvního stupně uvedeným povinnostem dostál, protože v rámci posuzování okolností případu na doznání obviněného reagoval, ale pro své závěry o vině nevycházel toliko z toho, že obviněný uvedl, že se trestné činnosti dopustil.

Ve stručnosti lze zmínit, že soud vycházel z výpovědi původně spoluobviněného Z. D. o manipulaci s odcizenými věcmi, které byly u spoluobviněného i zajištěny [srov. body 11), 18)], z výpovědí svědků M. K. a K. V. ve vztahu k činu pod bodem 8). Podkladem pro závěry soudů byly i další důkazy, např. listiny v podobě dokladu o výkupu odcizeného materiálu ohledně činu pod bodem 3), nebo odborná vyjádření o zajištění stop DNA obviněného na místě činu u skutků v bodech 5), 14), nálezy a vyhodnocení pachových stop.

Z uvedeného je patrné, že pokud obviněný v přípravném řízení nevypovídal, opírala se obžaloba právě o důkazy ve věci shromážděné, které vinu obviněného prokazovaly. Jestliže obviněný výpověď učinil až u hlavního líčení konaného dne 18. 4. 2017, jeho doznání v ní obsažené pouze dokreslovalo to, co již z jiných ve věci provedených důkazů vyplynulo. Za situace, kdy obviněný u hlavního líčení opakovaně, dvakrát bezprostředně za sebou zopakoval, že se doznává k trestné činnosti vymezené obžalobou v plném rozsahu, pouze se nechce detailně vyjadřovat pro časový odstup, s kým a jak konkrétně se trestné činnosti dopustil, vyjádřil svůj postoj k projednávané trestné činnosti na základě své svobodné vůle.

20. Za zásadní pochybení nelze považovat postup soudu prvního stupně, jestliže podle § 207 odst. 2 tr. ř. přečetl výpověď obviněného z přípravného řízení, v níž obviněný využil svého práva a nevypovídal, neboť pokud byl obviněný přítomen hlavnímu líčení, kde uvedeného práva již nevyužil, slouží toto ustanovení k odstranění rozporů v jeho výpovědi. Uvedené ustanovení soud použil s ohledem na uvedený postoj obviněného v přípravném řízení, jde však o zcela nevýznamnou okolnost u úkonu, jenž je bez významu pro výsledek provedeného dokazování (srov. strany 23 až 26 jeho rozsudku). Ve stručnosti lze poukázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, jenž se s námitkou obviněného vypořádal a v souhrnu dokazování provedené soudem prvního stupně shledal správným.

21. Na základě uvedených skutečností Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám dovolatele, že byl uznán vinným výhradně na základě doznání, když nalézací soud vysvětlil, jakými úvahami byl veden v závěru o vině obviněného, lze poukázat na logickou návaznost mezi majetkovou trestnou činností za zneužití motorového vozidla a porušením pravomocně uloženého zákazu řízení motorových vozidel. Doznání obviněného tedy není osamocené, ale skutečnosti z něj vyplývající byly objasněny i dalšími ve věci provedenými důkazy, s nimiž tvoří ucelený řetězec. Z uvedených důvodů nalézací soud dostál své zákonné povinnosti zjistit skutkový stav o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.), a důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř.

22. Mimo dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byla obviněným uplatněna i výhrada o nesprávném popisu skutku pod 3), poukazující na to, že pokud byl rozsudkem soudu prvního stupně spoluobviněný J. K. zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. (tedy z důvodu neprokázání, že se skutku s obviněným D. V. dopustil právě on), měla se tato skutečnost projevit i ve formulaci skutku ve vztahu k obviněnému D. V., jehož se v důsledku tohoto závěru soudu oproti podané obžalobě dopustil sám. Nalézací soud však popis skutku nemodifikoval v duchu tohoto rozhodnutí, a podle obviněného tak nebyla zachována totožnost skutku. K tomu je třeba uvést, že uvedená skutečnost nemá vliv na samotný závěr o vině obviněného, zásadně však neznamená ani nezachování tzv. totožnosti skutku. Ta je zakotvena v řízení před soudem prvního stupně ustanovením § 2 odst. 8 tr. ř., podle kterého je trestní stíhání před soudy možné jen na základě mj. obžaloby, kterou podává státní zástupce, a ustanovením § 220 odst. 1 tr. ř., podle kterého soud může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu. V popisu skutku pod bodem 3) ve vztahu k dovolateli k žádným změnám oproti podané obžalobě nedochází a i pokud po provedeném dokazování není možno spáchání skutku přičíst jednomu ze dvou pachatelů, ve vztahu k obviněnému byly zachovány jak jednání, tak i následek, neboť případná nepřesnost či důsledná nevýstižnost popsaných skutkových okolností nejsou pro zachování totožnosti skutku podstatné.

23. Nejvyšší soud na podkladě naznačených odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí shledal, že soud prvního stupně si provedením zajištěných důkazů vytvořil dostatečný skutkový základ pro rozhodnutí o vině obviněného. Při hodnocení důkazů respektoval zásady plynoucí z ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., jednotlivé důkazy dal do vzájemných souvislostí a podrobně popsal, jakými úvahami se řídil při posuzování jejich obsahu při zohlednění doznání obviněného. Soudy v rámci prováděného dokazování neopomněly ani další ve věci provedené důkazy, které vzájemně posuzovaly a všechny důkazní prostředky hodnotily ve vzájemných souvislostech, tedy nejenom samostatně, ale i ve spojení s dalšími důkazy, které jejich závěry podporují.

24. S ohledem na námitky obviněného Nejvyšší soud zdůrazňuje, že soudy dostály všem svým povinnostem, neboť měly dostatek podkladů pro rozhodnutí věci, nalézací soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu k tomu, aby při volném zhodnocení důkazů dospěl k závěru o vině dovolatele a naplnění konkrétních skutkových podstat trestných činů. Důkazní postup detailně popsaly a přesvědčivě své závěry odůvodnily (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 463/2000). Dovoláním napadená rozhodnutí jsou logická, postrádají prvky svévole, což svědčí zejména o neexistenci extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry (srov. přiměřeně obdobný postup např. v usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. I. ÚS 701/09). Nedošlo v nich ani k opomenutí či nehodnocení stěžejních důkazů (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97, ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. I. ÚS 413/02, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09, či ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04, a další).

25. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud v postupech soudů obou stupňů neshledal obviněným tvrzené vady. Způsob, jakým své závěry vysvětlily, v posuzované věci plně koresponduje s pravidly vymezenými v § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a § 125 tr. ř., učiněné skutkové a z nich pramenící právní závěry jsou logické, ucelené, obsahují racionální zhodnocení a reagují na všechna zjištění, jež se ve věci nabízela.

V. Závěr

26. Na základě této argumentace Nejvyšší soud dovolání obviněného jako podané mimo označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože v dovolání nebyly namítány vady, které by se týkaly porušení zásad spravedlivého procesu, a neobsahuje ani jiné hmotněprávní argumenty. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání za splnění zákonných podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu

Vypracoval: Mgr. Pavel Göth