U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2017 o dovolání
obviněného P. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2017, sp.
zn. 10 To 98/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského
soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 11/2014, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2015, sp.
zn. 1 T 11/2014, byl obviněný P. K. v bodě 1. uznán vinným zločinem znásilnění
podle § 185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě 2. zločinem pohlavního
zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 3. zločinem obchodování s
lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a) alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3
písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle
§ 21 odst. 1 tr. zákoníku ve zněním účinném do 31. 7. 2014, v bodě 4. přečinem
ohrožování východy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem
svádění k pohlavnímu styku podle § 202 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 5. přečinem
nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s
jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 6. přečinem kuplířství podle §
189 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku, a v bodě 7. přečinem výroby a
jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku ve
znění účinném do 31. 7. 2014.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 185 odst. 3 tr.
zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání
deseti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do
věznice s ostrahou. Rovněž bylo podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku
rozhodnuto o zabrání věci.
3. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 10 To
98/2015, proti němuž nyní podané dovolání směřuje, rozhodl na podkladě rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, tak, že z podnětu
odvolání obviněného podaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně
podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině rozsudku soudu prvního
stupně [pod bodem 3.] zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a)
alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem
dokonaným, dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve
znění účinném do 31. 7. 2014 a při nezměněném výroku o vině rozsudku soudu
prvního stupně [pod bodem 6.] přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea
první a druhá tr. zákoníku rozsudku soudu prvního stupně obviněného P. K.
odsoudil za tyto trestné činy, a dále za zločin znásilnění podle § 185 odst. 1,
3 písm. a) tr. zákoníku [bod 1.], za zločin pohlavního zneužití podle § 187
odst. 1 tr. zákoníku [bod2.], za přečin ohrožování východy dítěte podle § 201
odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin svádění k pohlavnímu styku podle § 202
odst. 1 tr. zákoníku [bod 4.], za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s
omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku
[bod 5.], jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze
dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014, a za přečin výroby a jiného nakládání s
dětskou pornografií podle § 192 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 7.
2014 (jímž byl uznán vinným pod bodem II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 10. 11. 2015, sp. zn. 10 To 98/2015, [bod 7. rozsudku Krajského soudu v
Hradci Králové ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014], a jejichž vina nebyla
dotčena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016,
podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému
trestu odnětí svobody trvání devíti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon
obviněného podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
Současně podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, jakož i všechna
další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k
níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím
obhájce podle § 265b odst. 1 písm. b), g), k) tr. ř. dovolání, protože odvolací
soud porušil pravidla spravedlivého procesu, pro nesprávné právní hodnocení
činů pod body 3. a 6. (označení podle rozsudku soudu prvního stupně), s pro
nesprávné obsazení soudu a chybějící výrok.
5. Obviněný s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp.
zn. II ÚS 669/05, a nález ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, k
nedostatkům spatřovaným v porušení zásad spravedlivého procesu vytýkal, že se
soudy nevypořádaly s jeho návrhy na doplnění dokazování a nereagovaly na jeho
námitky, a zdůraznil, že tak soudy činily přesto, že ve svých opakovaných
podáních i při veřejném zasedání poukazoval na nutnost provést jím navrhované
důkazy. Za nesprávné považoval, že nebyly opětovně vyslechnuty svědkyně YYYYY
*) a ZZZZZ *). Všechny odposlechy opatřené v trestním řízení nebyly nikdy
předloženy obviněnému, ale mělo je k dispozici pouze státní zastupitelství,
čímž byla porušena zásada „rovnosti zbraní“ v trestním řízení, neboť státní
zastupitelství si vybralo ty odposlechy, které podporovaly jeho verzi událostí,
a zbytek nechalo utajený. Skutečnost, že se mimo spis nachází část odposlechů,
vyplývá i ze žádosti předsedy senátu prvního stupně ze dne 15. 6. 2016 na č. l.
2994 a odpovědi státního zastupitelství ze dne 20. 6. 2016. Opomenuté důkazy
přitom měly vyvrátit naplnění subjektivní stránky trestných činů, které jsou
obviněnému kladeny za vinu, tedy že měl v úmyslu, aby byly poškozené osoby
následně užity k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání či
prostituci. Ve smyslu judikatury Ústavního soudu se tak jedná o tzv. pominuté
důkazy, které zakládají nejenom nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí, ale
také jejich protiústavnost (nálezy Ústavního soudu 18. 3. 2010, sp. zn. III ÚS
3320/09, a ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96). Tím, že pochybení soudu
prvního stupně neodstranil ani soud odvolací, došlo k porušení práva obviněného
na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy (nález
Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV ÚS 802/02).
6. Za vadu obviněný ve vztahu k použité právní kvalifikaci považoval, že
byl uznán vinným zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a)
alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem
dokonaným a dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve
zněním účinném do 31. 7. 2014 (viz bod 3. rozsudku soudu prvního stupně) a
přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1, alinea první a druhá tr. zákoníku (viz
bod 6. rozsudku soudu prvního stupně), neboť u žádného z popsaných skutků
nebyla naplněna subjektivní stránka. Vytknul rovněž, že tato právní kvalifikace
byla nesprávná i proto, že skutek popsaný v první odrážce bodu 3. rozsudku
soudu prvního stupně nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného trestného činu.
7. Ze skutkových zjištění podle dovolatele plyne, že poškozená ZZZZZ *)
nevykonávala prostituci ani pohlavní styk nebo jiný sexuální styk na základě
iniciativy obviněného, ale ze své vlastní vůle, neboť, jak sama uváděla, mnohdy
tak činila i jemu navzdory. To je patrné i z existujících a provedených důkazů,
včetně odposlechů, a platí to i v případě poškozené XXXXX *) a YYYYY *).
Obviněný nejednal se záměrem svést poškozené na cestu prostituce. Vždy se
jednalo o jejich iniciativu, on se jim to snažil rozmluvit. Ve vztahu k
trestným činům podle § 168 a § 189 tr. zákoníku tak není dáno jeho zavinění.
8. Ohledně činu v rozsudku soudu prvního stupně označeném v bodě 3.
posouzeném podle § 168 tr. zákoníku namítal, že pro naplnění znaků trestného
činu obchodování s lidmi je nezbytná absence projevu vůle poškozeného. Proto je
tento znak vyjádřen v trpném rodě „bylo užito“, tj. formou pasivního
přistoupení poškozeného na zjednání, svedení, zlákaní, apod. pachatelem bez
souhlasu nebo dobrovolného zapojení ze strany poškozeného, což odpovídá i
objektu citovaného trestného činu, kterým je ochrana osobní svobody, a zařazení
trestného činu do hlavy druhé trestního zákoníku. Naopak v případě trestného
činu kuplířství poškozený provozuje prostituci sám o své vůli a tuto vůli také
realizuje, ze strany pachatele se tak jedná nanejvýše o prvotní impulz k jejímu
provozování, se kterým poškozený souhlasí a dobrovolně a bez nátlaku ho
akceptuje.
9. Podle obviněného bylo třeba vycházet i u trestného činu podle § 189
tr. zákoníku z toho, a tuto právní kvalifikaci bylo nutné aplikovat i v případě
poškozeného, který je dítětem, protože jde o jednání vůči „jinému“, nikoli vůči
„osobě jiné, než je dítě“. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu vyloučit aplikaci
§ 189 tr. zákoníku vůči dětem, pak by mohl použít formulaci, kde by bylo
uvedeno přímo dítě. Protože se tak nestalo, je třeba vycházet z toho, že
trestný čin podle § 189 tr. zákoníku lze spáchat i vůči dítěti, a rozdíl oproti
§ 168 tr. zákoníku je podle názoru dovolatele výlučně v míře dobrovolnosti a
srozumění poškozeného s jeho sexuální aktivitou případně jím vykonané
prostituci.
10. U skutkového zjištění pod bodem 3. u útoku v první odrážce nedošlo k
naplnění znaků žádného trestného činu, jak o tom správně rozhodl Vrchní soud ve
svém prvním rozsudku. Obviněný opakovaně uváděl, že zejména podle výpovědi
svědků a poškozených se jednalo o iniciativu poškozené XXXXX *) a svědka P. V.,
jednání ze strany poškozené XXXXX *) bylo dobrovolné a bez iniciativy
obviněného. Pro absenci znaku nedobrovolnosti nebo vůle ze strany poškozené
XXXXX *) nemohlo jít o obchodování s lidmi podle § 168 tr. zákoníku, ale ani o
kuplířství podle § 189 tr. zákoníku, protože je zde nedostatek znaku
provozování prostituce jako pohlavního styku za úplatu provozovanou poškozenou
XXXXX *).
11. V další části dovolání obviněný vytýkal vady na podkladě důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který spatřoval v tom, že soudce JUDr.
Zdeněk Šulc jako předseda senátu, jenž rozhodoval jako soud prvního stupně, v
přípravném řízení nařídil některé sledovací akce vůči obviněnému, a byl tak v
souladu s § 30 odst. 2 tr. ř. per analogiam vyloučen z vykonávání úkonů tohoto
trestního řízení. V rámci nařízení sledovacích akcí vůči odsouzenému se tento
soudce musel seznámit ještě před zahájením hlavního líčení v projednávané věci
se soudním spisem, předběžně si učinit úsudek o meritu věci včetně úsudku o
vině obviněného. Nemohl proto následně s touto znalostí a s již učiněným
názorem jako člen senátu v meritu věci nestranně rozhodovat a posuzovat
správnost a oprávněnost nařízení jím nařízených sledovacích akcí. Smyslem
ustanovení § 30 odst. 2 tr. ř. je vyloučení možnosti vzniku pochybností o
nestrannosti soudu a dále zajištění, aby soudce vždy vycházel z bezprostředního
hodnocení důkazů provedených v jednací síni při hlavním líčení, a nikoli z
hodnocení důkazů učiněných ještě před zahájením dokazování v meritu věci, což
bylo uvedeným postupem popřeno. Tato skutečnost nebyla v řízení brána v potaz
ani přes to, že obviněný na ni upozorňoval.
12. Výhrady obviněného podle důvodu § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se
týkaly výroku rozsudku odvolacího soudu, jenž je nyní přezkoumáván, a jeho
neúplnost spatřoval v tom, že neobsahuje jasné vymezení skutku, u něhož byl
uznán vinným zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a) alinea
první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a
dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve zněním
účinném do 31. 7. 2014 a přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1, alinea první
a druhá tr. zákoníku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Tím bylo porušeno
pravidlo v ustanovení § 120 odst. 3 tr. ř., podle kterého musí výrok, jímž se
obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, obsahovat přesné
označení trestného činu, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním
a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin
nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných
skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným,
jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou
trestní sazbu.
13. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek
Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 10 To 98/2017, ve výroku,
jímž byl uznán vinným v bodě 3. a 6. rozsudku soudu prvního stupně, zrušil,
jakož i v této části rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9.
2015, sp. zn. 1 T 11/2014, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu
znovu projednat a rozhodnout.
14. K podanému dovolání se v souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila
státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství, která
poukázala na předchozí rozsudek Nejvyššího soudu v této věci. S ohledem na něj
zdůraznila, že je dovolací soud na podkladě dalšího dovolání proti novému
rozhodnutí v téže věci oprávněn přezkoumávat pouze ty výroky napadeného
rozhodnutí a jim předcházející část řízení, které následovaly po předchozím
rozhodnutí o dovolání (srov. rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr.). Připomněla,
že právním názorem vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu je v téže věci
vázán nejen ten orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc dovolacím soudem
přikázána k novému projednání a rozhodnutí (§ 265s odst. 1 tr. ř.), ale i sám
soud dovolací.
15. Podle těchto principů bylo možné podávat dovolání i v této věci,
která navazovala na předcházející rozhodnutí, v němž Nejvyšší soud část
dřívějšího rozsudku odvolacího soudu zrušil a vyložil zákonné znaky zejména
skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 tr.
zákoníku a přečinu kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea první a druhá tr.
zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku. V uvedeném rozsahu je tak podle státní zástupkyně názor Nejvyššího
soudu ve smyslu § 265s odst. 1 tr. ř. právním názorem závazným, který nemůže
být žádným způsobem v dalším řízení korigován.
16. Předmětem dovolání v posuzované trestní věci může být pouze
odvolacím soudem původně vypuštěná část skutku původně popsaná v bodě 3.
rozsudku soudu prvního stupně v první odrážce. Pokud byl i v této části nyní
obviněný uznán vinným, jde o správné rozhodnutí, protože bylo důkazy prokázáno,
že poškozená přivolila a přistoupila k souloži s P. V., nikoli však z vlastního
svobodného rozhodnutí, ale na žádost obviněného, který neměl v úmyslu s
poškozenou navázat hlubší partnerský vztah, protože se poškozené chtěl zbavit,
neboť na něj údajně žárlila a dělala mu scény, dokonce kontaktovala jeho
partnerku, a obviněný ji tedy nabízel jiným mužům. Poškozená byla vmanipulována
do situace, kdy na podkladě falešných předpokladů a očekávání souhlasila s tím,
že se podrobí pohlavnímu styku s cizí osobou. Obviněný ji dopravil na místo a
vydal ji jinému muži k pohlavnímu styku, aniž bral zřetel na to, že není
zletilá, přičemž poškozená pouze proto, aby mu vyhověla, souložila s neznámým
mužem.
17. Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) a k) tr. ř. státní zástupkyně
označila za nepřípustné, neboť obviněný uplatnil jiné dovolací důvody, než ve
svém prvním dovolání, podané výlučně z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř., a zpochybnil tu část řízení, která již byla ze strany Nejvyššího soudu v
rámci dovolacího řízení přezkoumána. Opětovné přezkoumání výroků a řízení,
které vydání dřívějšího rozhodnutí dovolacího soudu předcházely a jež zůstaly
nedotčeny, by totiž znamenalo jejich nepřípustnou revizi.
18. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud
dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
19. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci
obviněného k případné replice, kterou však Nejvyšší soud do okamžiku konání
neveřejného zasedání o podaném dovolání neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je
přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou
oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na
místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
21. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud již jednou v této věci o
dovoláních obviněného i státního zástupce rozhodoval, a dovolání obviněného
odmítl, kdežto z podnětu nejvyššího státního zástupce rozsudkem ze dne 16. 11.
2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, dříve přezkoumávané rozhodnutí odvolacího soudu
zrušil, byl nyní oprávněn přezkoumávat jen tu část řízení, která následovala po
předchozím rozhodnutí o dovolání. V rámci svého současného přezkumu byl vázán
zásadou, že opětovné přezkoumávání správnosti řízení by znamenalo nepřípustnou
revizi, což zákon ani na podkladě nového dovolání nepřipouští [srov. § 265n tr.
ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1407/2003
(uveřejněné pod č. 29/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
22. Z hlediska těchto zásad Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání bylo
podáno proti té části řízení a přezkoumávaného rozhodnutí, která následovala po
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, a zda
uplatněné důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), g), k) tr. ř. s jejich zákonným
vymezením korespondují.
IV. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
23. Dovolání lze podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. podat, když ve
věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost
byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před
rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
24. Jestliže uvedený dovolací důvod podle jeho zákonného vymezení
předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek, je třeba uvést, že
splněna byla druhá z nich, neboť obviněnému jako osobě, která dovolání podala
již v původním řízení, byla skutečnost o možné podjatosti soudce známa, a také
ji před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítl, a to dne 28. 5. 2014 (viz č.
l. 2526), podáním adresovaným odvolacímu soudu.
25. Z obsahu dovolání lze zmínit, že obviněný namítal podjatost soudce
JUDr. Zdeňka Šulce, který předsedal senátu ve věci 1 T 11/2014, v níž byl
vynesen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, nyní přezkoumávaný. Důvod
spatřoval ve smyslu § 30 odst. 2 tr. ř., protože v přípravném řízení tento
soudce nařídil některé sledovací akce uskutečněné vůči obviněnému.
26. Podle povahy této námitky je zřejmé, že nesměřuje proti řízení,
které následovalo poté, co rozhodl v této věci Nejvyšší soud rozsudkem ze dne
16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016 (srov. rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh.
tr.), ale týká se podjatosti soudce soudu prvního stupně, která podle
obviněného nastala v době, kdy soudu prvnímu stupně napadla obžaloba a věc byla
předložena senátu 1 T, a k vyřízení JUDr. Zdeňku Šulcovi. Přestože byla uvedená
okolnost dovolateli známa již v době podání prvního dovolání, jak z obsahu
spisu plyne, stejně tak z původně přezkoumávaného dovolání, jakož i reakce na
dovolací námitky obviněného v rozsudku Nejvyššího soudu, tato námitka jím v
prvním dovolání vznesena nebyla (srov. část D bod 25. až 32. rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016). Z těchto důvodů Nejvyšší soud není
oprávněn se touto skutečností nyní, když o dovolání obviněného rozhoduje již
podruhé a jde o podjatost soudce na počátku soudního řízení, zabývat.
27. I přesto jen pro úplnost lze uvést, že šlo o iniciativu předsedy
senátu JUDr. Zdeňka Šulce, který vyjádřil obavu o své podjatosti usnesením
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 1 T 11/2014,
shledávanou podle § 30 odst. 1 tr. ř. (č. l. 2101 až 2102). Za důvod označil
skutečnost, že v této věci vydal příkazy k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, jehož uživatelem účastnické stanice byl obviněný, a
rovněž rozhodnutí o povolení sledování osob a věcí, které se týkalo e-mailové
adresy, na které byl taktéž obviněný, a proto podle soudce mohly tyto úkony
zpochybnit do určité míry jeho nestrannost. Byla to státní zástupkyně Krajského
státního zastupitelství v Hradci Králové, která proti tomuto usnesení podala
stížnost, jíž Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2014 usnesení soudu
prvního stupně zrušil a podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. ř. nově rozhodl, že
předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Zdeněk Šulc není podle §
30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci
obviněného P. K. (č. l. 2108 až 2110). Tento závěr stížnostní soud opřel o
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 598/2012, s tím, že
důvody pro jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení podle § 30 odst.
1 tr. ř. nebyly dány, přičemž krajský soud sám konstatoval, že nejsou naplněny
ani důvody zmiňované v § 30 odst. 2 tr. ř.
28. Je tedy zřejmé, že se otázka podjatosti vyřešila již v době, než
jmenovaný soudce ve věci vedl řízení před soudem prvního stupně, které skončilo
i nyní přezkoumávaným rozsudkem. Je vhodné zmínit, že i když JUDr. Zdeněk Šulce
v přípravném řízení vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu, nebyl po podání obžaloby bez dalšího vyloučen z vykonávání úkonů
trestního řízení, protože jeho vystupování v přípravném řízení, není obecně
samo o sobě důvodem vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení ve
stadiu po podání obžaloby, protože nešlo o taxativně stanovené důvody podle §
30 odst. 2 tr. ř. Ze souvislostí, které vyplývající z obsahu usnesení, jímž
svou podjatost soudce vyslovil, je třeba uvést, že neuváděl žádné skutečnosti,
z nichž by bylo zřejmé, že byl ovlivněn tak, aby u něho vznikly důvodné
pochybnosti, že nemůže nestranně rozhodovat, a to ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř.
[srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 7 Tdo 1182/2006-I
(uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 965),
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 7 Tdo 630/2005, a usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 598/2012].
29. Nejvyšší soud proto i přesto, že šlo o námitku, již nyní obviněný
uplatňovat nemohl, shledal, že taková překážka, jíž se obviněný domáhal v
přezkoumávaném řízení, ani objektivně nenastala. Z uvedených skutečností
obviněný důvod podle § 2165b odst. 1 písm. b) tr. ř. uplatnil v rozporu s
okolnostmi, za nichž takovou námitku mohl v rámci nyní podaného dovolání
uplatnit.
V. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
a) Obecně k možnosti jeho uplatnění
30. Dovolání na podkladě důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné
podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Pro další formální podmínky jeho
uplatnění postačí odkaz na body 21. až 24. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16.
11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, kde jsou všechna rozhodná hlediska rozvedena,
neboť mají platnost i pro tento přezkum, a není proto nutné je opět opakovat.
31. Argumenty obviněného podřazené pod důvod podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. ř. jsou zčásti uplatněné v rozporu s tím, že již o předchozím jeho
dovolání bylo rozhodováno, a proto se nelze zabývat výhradami, jimiž namítal
provedení jen některých odposlechů, existenci opomenutých důkazů, nebo jinak
brojil proti správnosti učiněných skutkových zjištění. Touto skupinou námitek
jen opakoval své požadavky na procesní stránku věci, zejména na rozsah
provedeného dokazování, jíž vytýkal porušení svého práva na spravedlivý proces
již ve svém v pořadí prvním podaném dovolání. Nejvyšší soud výhrady obviněného
obdobné povahy přezkoumával a v rozsudku ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo
439/2016 se s nimi vypořádal, přičemž je shledal, byť byly podány mimo označený
dovolací důvod, neakceptovatelnými. Podrobněji úvahy o procesním postupu soudů
nižších stupňů při dokazování a zjišťování skutkového stavu věci rozvedl v
části D zmíněného rozhodnutí, kde konstatoval, že přezkoumávaná rozhodnutí
vytýkanými nedostatky netrpí (srov. body 27 až 32 rozsudku Nejvyššího soudu ze
dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016).
32. Z těchto důvodů lze shrnout, že Nejvyšší soud nemůže v tomto řízení
se zřetelem na podmínky vyjádřené v rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr. (viz
výše bod 21) posuzovat výhrady obviněného proti nedostatečnému rozsahu
provedeného dokazování neprovedeným důkazům, anebo nesprávnému posouzení
věrohodnosti důkazů, které byly podkladem pro skutkové a právní závěry soudů
nižších stupňů v bodech 1., 2., 4., 5., 6., 7., jak byly učiněny v rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014, soudem
prvního stupně. Nejvyšší soud po svém předchozím přezkumu v části D. a E.
rozsudku sp. zn. 8 Tdo 439/2016 vysvětlil, proč považoval přezkoumávaná
rozhodnutí z podnětu obdobných námitek po skutkové stránce za správná.
33. Za jedinou vadu, avšak toliko se zřetelem na její procesní povahu
Nejvyšší soud v části F. rozsudku sp. zn. 8 Tdo 439/2016, považoval v rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 10 To 98/2015, za vadný jen
postup ohledně bodu 3., to, že z něj odvolací vypustil dílčí útok pod první
odrážkou, a s ohledem na tam vyložené výhrady odvolacímu soudu uložil další
procesní postup (srov. bod 66. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016,
sp. zn. 8 Tdo 439/2016).
34. Z tohoto důvodu, jestliže obviněný nyní v této části namítal,
nedostatky ohledně neúplnosti provedeného dokazování, mohl v tomto směru
dovolání podat, protože jde o řízení, které následovalo po rozhodnutí Nejvyšším
soudem ve věci sp. zn. 8 T do 439/2016. Ve vztahu k nim je avšak třeba
připomenout, že pokud jde o výhrady procesní povahy, na jím označený důvod
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, protože tento dovolací důvod
slouží jen k přezkumu vad právní povahy.
35. I přesto, že obviněný uvedenými výhradami označený důvod dovolání
nenaplnil, Nejvyšší soud považuje za vhodné zmínit, že odvolací soud v nyní
přezkoumávaném rozsudku o vině obviněného pod bodem 3. rozhodl „při nezměněném
výroku o vině zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a),
alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem
dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění
účinném do 31. 7. 2014“. Tím vyjádřil svůj respekt k pokynům plynoucím z
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, a
znovu původně vypuštěnou část skutku pod bodem 3. ponechal v původní podobě,
jak o ní rozhodl v rozsudku soud prvního stupně.
36. Rozhodl proto o tomto skutku ve znění, že „obviněný v období od jara
2012 do května 2013 na různých místech okresu N., Královéhradecký kraj, a na
dalších přesně nezjištěných místech dopravil, zlákával pod příslibem finančního
zisku a sváděl nezletilé dívky k pohlavním stykům s jinými osobami zdarma i za
úplatu a takto,
- v přesně nezjištěný den jara 2012 vzbudil svým návrhem v nezletilé poškozené
XXXXX *), jejíž věk znal, neboť mu jej sdělila, rozhodnutí vykonat s jeho
kamarádem P. V., soulož, kterou sám se jmenovaným domluvil, a k níž následně
došlo v obci B., okres N., kam obviněný nezletilou přivezl,
- v období od září do prosince 2012 na blíže nezjištěných místech opakovaně pod
příslibem finančního zisku nabízel nezletilé poškozené XXXXX *), jejíž věk
znal, neboť mu jej sdělila, nafocení jejích erotických fotografií a následné
založení internetového profilu, který by byl jím spravován a který by sloužil k
zajišťování klientů pro účely poskytování pohlavních styků za úplatu
nezletilou, která by mu předávala jednu třetinu svého výdělku, přičemž
nezletilá jeho návrhy odmítla,
- v přesně nezjištěné době v měsících květnu či červnu a na podzim 2013 na
autobusovém nádraží v B., okres N., a na nezjištěném místě okresu N., vše
Královéhradecký kraj, nejméně ve dvou případech pod příslibem finančního zisku
nabízel nezletilé poškozené YYYYY *), jejíž věk znal, neboť mu jej k jeho
dotazu sdělila, že jí zajistí klienty pro účely poskytování pohlavních styků za
úplatu, přičemž nezletilá jeho návrhy odmítla,
- v přesně nezjištěné době v měsíci květnu 2013 na blíže nezjištěném místě
doporučoval nezletilé poškozené ZZZZZ *), jejíž věk znal, aby za účelem
snadného finančního zisku poskytovala pohlavní styky za úplatu a aby si pro
tyto účely založila internetový profil, s jehož založením a úpravou jí posléze
pomohl tím, že jí sdělil, na jaké internetové adrese jej má vytvořit, jakým
způsobem se má zaregistrovat a vložit fotografie, a pomáhal jí s úpravou
popisků, a následně poté, co nezletilá ve dvou případech poskytla pohlavní
styky za peníze v bytě, který obýval v ulici Ž. v T., Královéhradecký kraj, od
ní inkasoval částky 100 a 300 Kč. Odvolací soud tak do popsaného činu zahrnul
dílčí útok spočívající v tom, že obviněný - v přesně nezjištěný den jara 2012
vzbudil svým návrhem v nezletilé poškozené XXXXX *), jejíž věk znal, neboť mu
jej sdělila, rozhodnutí vykonat s jeho kamarádem P. V., soulož, kterou sám se
jmenovaným domluvil, a k níž následně došlo v obci B., okres N., kam obviněný
nezletilou přivezl. Uvedený skutkový a na něj navazující i právní závěr
odvolací soud v nyní napadeném rozsudku vysvětlil tím, že k vypuštění útoku
alinea prvá bodu 3. ho nevedla neúplnost či nesprávnost skutkových zjištění,
ale toliko odlišný názor na právní kvalifikaci posuzovaného jednání. Přitom,
když posoudil všechny rozhodné skutečnosti a respektoval pokyny Nejvyššího
soudu, došel k závěru, že původní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo správné,
a proto rozhodl nyní v souladu s ním (srov. strany 14 až 16 nyní
přezkoumávaného rozsudku odvolacího soudu).
37. K tomu Nejvyšší soud zmiňuje, že odvolací soud nyní nepochybil,
pokud skutkový stav, který zjistil soud prvního stupně, považoval za správně
zjištěný. Lze jen znovu zdůraznit, že odvolací soud akceptoval názory a pokyny,
jež Nejvyšší soud v předchozím rozhodnutí v části F. rozsudku sp. zn. 8 Tdo
439/2016 uvedl, čímž zjištěné procesní vady napravil. Popsal rovněž i důvody,
pro které skutková zjištění považoval i v bodě 3. za správná. Nejvyšší soud
podle těchto závěrů, jež odvolací soud v přezkoumávaném rozhodnutí vyjádřil,
neshledal v procesním postupu soudů vady, které by svědčily o
nepřezkoumatelnosti nyní uvedené části rozsudku odvolacího soudu, ale naopak
skutková zjištění ve vztahu k bodu 3. shledal řádně objasněna. Přezkoumávaná
rozhodnutí jsou odůvodněna v této části v souladu se zákonnými hledisky s
důrazem na skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících
nepřímých důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013,
sp. zn. IV. ÚS 2228/2012).
38. Z hlediska právního posouzení uvedeného skutku v bodě 3. Nejvyšší
soud své závěry vyjádřil v předchozím rozhodnutí, a pokud nyní i původně
vypuštěný dílčí útok se stal nyní rovněž jeho součástí, jde o závěry zcela
správné ve smyslu zásad o pokračování v trestném činu.
39. Jestliže obviněný totiž ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 3.
spočívajícím v tom, že obviněný - v přesně nezjištěný den jara 2012 vzbudil
svým návrhem v nezletilé poškozené XXXXX *), jejíž věk znal, neboť mu jej
sdělila, rozhodnutí vykonat s jeho kamarádem P. V., soulož, kterou sám s
jmenovaným domluvil a k níž následně došlo v obci B., okres N., kam obviněný
nezletilou přivezl - vytýkal, že se o trestné jednání nejedná, namítal, že toto
jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného trestného činu, neboť z jeho
výpovědi a výpovědi svědků a poškozených a dalších okolností vyplynulo, že se
jednalo o výlučnou iniciativu poškozené XXXXX *) a P. V., a že veškeré jednání
bylo ze strany poškozené dobrovolné a bez iniciativy obviněného.
40. Obviněný tyto výhrady zaměřil proti jiným skutkovým okolnostem, než
které byly soudy obou stupňů prokázány a v uvedené části skutkových zjištěních
popsány. Tím obviněný nerespektoval, že podkladem pro posouzení správnosti
právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný
soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná
skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění
dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení
provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV.
ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), a dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp.
zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12.
2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U
23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445),
aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné
skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné
hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především
ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho
odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp.
zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp.
zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních
rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
41. Přestože Nejvyšší soud nemohl z ohledem na takto stanovené zásady
uvedenou část dovolání obviněného přezkoumávat, je vhodné jen stručně uvést, že
se soudy na objasnění toho, za jakých okolností k činu došlo, v rámci
prováděného dokazování zabývaly všemi rozhodnými skutečnostmi, a znak
nedobrovolnosti, tak i vůle poškozené XXXXX *) zkoumaly. Soud prvního stupně
konstatoval, že obviněný si vybíral dívky mladší, které měly nějaké problémy,
ať již ve svém vlastním životě nebo se svou rodinou, tyto vyslechl, věc s nimi
prodiskutoval a příp. i poradil, čímž si u nich získal značnou důvěru, která u
většiny z nich přerostla v lásku. Soud prvního stupně vzal v potaz i to, že u
XXXXX *) znalec z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, se
specializací dětská klinická psychologie PhDr. Karel Nosek zjistil její snadnou
manipulovatelnost a odevzdanost vůči sexuálním požadavkům opačného pohlaví.
Obviněný poškozené naváděl, přesvědčoval je či jim vysvětloval princip
prostituce, k XXXXX *) se jako k prostitutce i choval (strany 31, 33, 34, 35
rozsudku soudu prvního stupně).
b) K námitkám proti právnímu hodnocení
42. Pokud obviněný v dovolání vytýkal nedostatky právní povahy, které
zásadně korespondují s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.,
je třeba zdůraznit i v této souvislosti, že jde již o druhé dovolání, a že
obviněný v něm brojí proti právním závěrům, které odvolací soud učinil na
podkladě pokynu Nejvyššího soudu v jeho předchozím rozhodnutí, a směřuje proti
trestným činům, podle nichž byly právně posouzeny skutky pod body 3. a 6.
Obviněný totiž v dovolání vytýkal, že byl v uvedené části přezkoumávaných
rozhodnutí uznán vinným zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm.
a) alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem
dokonaným, dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve
znění účinném do 31. 7. 2014 pod bodem 3. výroku rozsudku soudu prvního stupně,
a při nezměněném výroku o vině přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea
první a druhá tr. zákoníku pod bodem 6., když je tato právní kvalifikace
odvolacím soudem nyní použita plně v souladu s právními hledisky, která v
rozsudku ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, rozvedl a vyjádřil
Nejvyšší soud v části E. Obviněný proto nebyl oprávněn znovu tuto právní
kvalifikaci zpochybňovat, neboť právní názor, který k této otázce Nejvyšší soud
vyjádřil, je závazný jak pro soud, tak i pro obviněného [přim. srov. § 265s
odst. 1 tr. ř. a usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004,
sp. zn. 15 Tdo 44/2004 (publikováno v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího
soudu pod č. T 686, svazek 5/2004)].
43. Z uvedených důvodů byly mimo uvedená pravidla uplatněny výhrady
obviněného proti tomu, že neměla být použita právní kvalifikace uvedeného
jednání jako trestného činu obchodování s lidmi podle § 168 tr. zákoníku a že
nepřipadá v úvahu ani posouzení jako trestného činu kuplířství podle § 189 tr.
zákoníku, nebo že schází naplnění znaku provozování prostituce, jako
provozování pohlavního styku poškozenou za úplatu.
44. Jen pro úplnost Nejvyšší soud v souladu se svým předcházejícím
rozhodnutím připomíná, že odvolací soud nepochybil, pokud posoudil jednání, jak
je shora popsáno pod bodem 3. rozsudku soudu prvního stupně jako zločin
obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a) alinea první a odst. 1 alinea
druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stádiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 2014, a když
dříve vypuštěný dílčí útok nyní ponechal jako součást pokračujícího trestného
činu (§ 116 tr. zákoníku). Jde o čin, který korigován závazným právním názorem
Nejvyššího soudu vychází z toho, že poškozená má status dítěte ve smyslu § 126
tr. zákoníku, proto při respektu k pokynům Nejvyššího soudu shledal, že její
jednání skutečně naplňuje všechny formální znaky trestného činu obchodování s
lidmi z hlediska výkladu učiněného Nejvyšším soudem. Odvolací soud nyní správně
uvedl, že další jednání popsaná v ostatních alineách téhož bodu výroku naplňují
znaky trestného činu učinil závěr i o společenské škodlivosti, a o tom, že
nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (strany 15 a
16 rozsudku odvolacího soudu).
45. Ze všech těchto důvodů námitky obviněného směřující proti právnímu
posouzení skutků v bodech 3. a 6. v rozsudku soudu prvního stupně, jak ho nyní
v přezkoumávaném rozsudku učinil odvolací soud, jsou zcela nedůvodné.
VI. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
46. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. slouží k nápravě vad v
případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O tento důvod se
jedná, když určitý výrok nebyl vůbec učiněn, a tak v napadeném rozhodnutí chybí
a činí jeho výrokovou část neúplnou, což znamená, že výrok v napadeném
rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu
některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí (typicky např.
neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně
podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v
rozhodnutí napadeném dovoláním). Druhou alternativou je, že určitý výrok sice
byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok
napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost
stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní
kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně
příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta
vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád
II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3174, 3175).
47. Obviněný prostřednictvím tohoto důvodu vytýkal, že odvolací soud
neuvedl ve výroku přezkoumávaného rozsudku popis skutku s uvedením místa, času
a způsobu spáchání, popřípadě i jiné skutečnosti, jichž je třeba k tomu, aby
skutek nemohl být zaměněn s jiným, a to u skutku, pro nějž ho uznal vinným
zločinem obchodování s lidmi podle § 168 odst. 1 písm. a) alinea první a odst.
1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem
ukončeným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku ve zněním účinném do
31. 7. 2014 a přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1, alinea první a druhá tr.
zákoníku.
48. Nejvyšší soud k této námitce obviněného shledal, že s ohledem na
její obsah na uvedený dovolací důvod dopadá, protože obviněný jejím
prostřednictvím brojil proti neúplnosti výroku, jímž odvolací soud o odvolání
rozhodl, avšak ji shledal zcela nedůvodnou, neboť se o chybějící ani neúplný
výrok nejedná.
49. Přezkoumávaným rozsudkem ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 10 To 98/2015
odvolací soud rozhodoval poté, co mu byla věc vrácena rozhodnutím Nejvyššího
soudu, jímž byl jeho předchozí rozsudek z 10. 11. 2015 zrušen ve výroku o vině
pod bodem I. Tímto rozhodnutím se věc vrátila odvolacímu soudu, aby v uvedené
části znovu o odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové jako soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014,
rozhodl.
50. Tím se řízení ohledně skutku pod bodem I. rozsudku soudu prvního
stupně vrátilo do stadia po podání odvolání, o němž měl odvolací soud
rozhodnout, a to podle pokynů, které mu dal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16.
11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016. Tím byl odvolací soud v pozici, že
přezkoumával uvedený výrok tak, jak o něm rozhodl soud prvního stupně.
51. Napadeným rozsudkem odvolací soud znovu rozhodoval o vině obviněného
pouze u skutků pod body 3. a 6., a to tak, že skutková zjištění, jež soud
prvního stupně učinil, neměnil, ale ponechal je beze změny a na jejich podkladě
znovu tyto činy právně posoudil. Tento postup je plně v souladu s § 259 odst. 3
tr. ř. Rozhodoval sám rozsudkem na podkladě skutkového stavu, který byl v
napadeném rozsudku správně zjištěn, nebyl jím nijak měněn, vycházel z důkazů
provedených před soudem prvního stupně. V takovém případě zcela správně
skutkové zjištění znovu ve svém rozsudku nekonstatoval.
52. Jen pro úplnost je třeba zdůraznit, že skutková zjištění jsou
uvedena v rozsudku soudu prvního stupně, který trestné činy popsal v bodech 3.
a 6. výroku o vině svého rozsudku, plně v souladu s požadavky uvedenými v § 120
odst. 3 tr. ř., kde popsal místo a čas i způsob spáchání činů, a to dostatečným
způsobem tak, aby skutky nemohly být zaměněny s jinými, přitom v popisu těchto
skutků vyjádřil dostatečně všechny okolnosti, významné z hlediska naplnění
znaků trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, a to nejen ohledně
základní skutkové podstaty, ale i pro závěr o okolnostech podmiňujících použití
vyšší trestní sazby.
53. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto nejen správné, ale i úplné a
netrpí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.,
protože se o chybějící ani neúplný výrok v přezkoumávaném rozsudku odvolacího
soudu nejedná.
VII. Závěr
54. Ze všech těchto důvodů, když Nejvyšší soud v projednávané trestní
věci shledal, že soudy obou stupňů na základě zjištěných skutkových okolností
při respektu k předchozímu rozhodnutí Nejvyššího soudu a tam uvedených
závazných právních názorů řádně posoudily všechny významné procesní i právní
otázky, a to i z hlediska obviněným vznesených námitek, dovolání obviněného
jako celek neshledal důvodným. Vzhledem k tomu, že tento závěr mohl učinit na
základě napadených rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že
napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami,
dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e)
tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 12. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.