8 Tdo 1565/2016-72
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 12. 2016 o
dovolání obviněného A. K. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 29. 4. 2016, sp. zn. 5 To 141/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 25 T 182/2013, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. 25
T 182/2013, byl obviněný A. K. („dovolatel“) v bodech 11), 12), 15), 16), 22),
24) uznán vinným zločinem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu
pokusu podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, přečinem
poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, a přečinem porušování
domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím,
že
jednak společně s obviněným A. K. mladším, po předchozí domluvě a přípravě, kdy
obviněný A. K. mladší na základě inzerátů nabízejících prodej terénních
motocyklů či čtyřkolek telefonicky kontaktoval jejich majitele, od kterých pod
záminkou zájmu o koupi nabízených věcí zjistil adresu, kde jsou tyto uloženy,
za využití vozidla Mercedes Benz Vito zelené barvy, které při vědomí, že jedou
tyto předem vytipované věci odcizit, řídil dovolatel,
v bodě 11) v době od 2.45 hodin do 2.58 hodin dne 4. 10. 2012 v D. na ulici M. bez použití násilí nejprve otevřeli uzamčená vrata vedoucí z ulice B. na
pozemek u domu, vnikli na pozemek rodinného domu v ulici M. v D., kde po
odvrtání a rozlomení cylindrické vložky zámku vnikli do samostatně stojící
garáže poškozeného K. J., ze které nic neodcizili, avšak způsobili škodu
poškozením ve výši 200 Kč, a dále prostříhali plot vedoucí na sousední pozemek
domu v ulici M. poškozeného V. K., kde poškodili zdivo nad oknem do garáže a po
rozbití skleněné výplně okna vnikli do garáže u domu, jejíž vrata si poté
zevnitř otevřeli, a z garáže odcizili motorovou pilu zn. Stihl 021 v hodnotě
1.500 Kč a Gola sadu v hodnotě 3.000 Kč, a dále v úmyslu odcizit věci
jmenovaného poškozeného a jeho syna V. K., si z garáže vyndali nůžky na živý
plot zn. Bosch v hodnotě 1.500 Kč, 4 ks náhradních kol ke čtyřkolce s
pneumatikami zn. DUNLOP v hodnotě 11.400 Kč, a z přístavku u domu vytlačili
čtyřkolku zn. Yamaha Raptor 700 v hodnotě 130.000 Kč, tedy věci v celkové
hodnotě 142.900 Kč, avšak byli vyrušeni majiteli domu, takže připravené věci
zanechali na místě a z místa činu utekli, přičemž způsobili škodu poškozením ve
výši 3.211 Kč,
v bodě 12) v době od 16.00 hod. dne 13. 10. 2012 do 09.30 hod. dne 14. 10. 2012
v obci B. na okres B. přestříhali drátěné oplocení o výšce 160 cm pozemku, na
který vnikli, a dále přestříhali drátěné oplocení o stejné výšce vedoucí k
domu, čímž způsobili škodu ve výši 500 Kč K. C., vnikli na dvorek domu, kde ku
škodě J. H., z neuzamčené garáže odcizili závodní motokrosový motocykl zn. Yamaha YZ 450F v hodnotě 62.000 Kč, 2 motokrosové helmy zn. LS2 v celkové
hodnotě 3.500 Kč, motokrosový chránič krční páteře zn. Alpin Star v hodnotě
8.000 Kč, 2 páry motokrosových bot zn. FOX a zn. SIDI v celkové hodnotě 4.500
Kč, motokrosové kalhoty v hodnotě 2.000 Kč a motokrosový chránič hrudníku zn. Thor v hodnotě 2.000 Kč, tedy věci v celkové hodnotě 82.000 Kč,
v bodě 15) v době od 21.15 hod. dne 27. 10. 2012 do 07.30 hod. dne 28. 10. 2012
v K. na okrese R.
po vypáčení kovové brány vnikli na oplocený pozemek u domu,
kde vypáčili vstupní dveře kůlny, ze které odcizili čtyřkolku zn. Suzuki
LTR450, barvy žluté, a tím způsobili poškozenému T. R. škodu odcizením ve výši
100.000 Kč a škodu poškozením ve výši 900 Kč,
v bodě 16) v době od 16.00 hod. dne 2. 11. 2012 do 11.50 hod. dne 3. 11. 2012
hod. v J. na okres R. po odjištění neuzamčených vjezdových vrat na pozemek u
domu vstoupili na pozemek u domu, kde po vystřižení otvoru do uzamčených vrat
garáže otevřeli vrata garáže, ze které ku škodě A. T. odcizili čtyřkolku zn. Bombardier Can-Am, žluté barvy, v hodnotě 150.000 Kč, a čtyřkolku zn. Yamaha, v
hodnotě 165.000 Kč, 4 ks originálních litých kol o rozměru 225/40 včetně
letních pneumatik na vozidlo zn. Škoda Superb v hodnotě 40.000 Kč, 4 ks
originálních litých kol na vozidlo zn. Mercedes Benz včetně zimních pneumatik v
hodnotě 32.000 Kč, 4 ks originálních litých kol na vozidlo zn. Audi A8 včetně
letních pneumatik 85.000 Kč, a dále po odstranění plechu kryjícího dříve
rozbité okno vnikli do neobydleného domu, odkud odcizili pánské horské kolo zn. Merida v hodnotě 6.000 Kč, křovinořez zn. Oleo-Mac v hodnotě 3.000 Kč, 2
okružní pily zn. Narex v celkové hodnotě 7.500 Kč, vrtačku zn. Black-Decker v
hodnotě 1.000 Kč, aku vrtačku zn. Bosch v hodnotě 3.000 Kč, plazmovou televizi
zn. LG v hodnotě 4.000 Kč, 50 m prodlužovacího elektrického kabelu na černé
cívce v hodnotě 400 Kč, tedy věci v celkové hodnotě 496.900 Kč, a dále
poškozenému způsobili škodu poškozením věcí ve výši 15.193 Kč,
dále dovolatel s obviněnými A. K. mladším a s V. S. po předchozí domluvě a
přípravě, kdy obviněný A. K. mladší na základě inzerátů nabízejících prodej
terénních motocyklů či čtyřkolek telefonicky kontaktoval jejich majitele, od
kterých pod záminkou zájmu o koupi nabízených věcí zjistil adresu, kde jsou
tyto uloženy, za využití vozidla Mercedes Benz Vito zelené barvy, společně při
přesně nezjištěné dělbě rolí, kdy jeden ze spolupachatelů při vědomí, že jedou
odcizit předem vytipované věci, toto vozidlo řídil a podle instrukcí
spolupachatelů poté přistavil na místo, kde zbývající spolupachatelé, kteří
samotné vloupání prováděli, odcizené věci naložili, a takto:
v bodě 22) v době od 20.00 hod. dne 10. 1. 2013 do 13.00 hod. 11. 1. 2013 v
obci S. na okrese M. nezjištěným způsobem vnikli na pozemek u domu poškozeného
M. K., kde z dílny odcizili 4 ks litých kol o velikosti 16“ včetně letních
pneumatik v celkové hodnotě 16.000 Kč, dále rozbili skleněnou výplň u okna
garáže náležící k domu poškozeného M. Č., vnikli dovnitř, kde ke škodě majitele
garáže odcizili bourací kladivo zn. Bosch v ceně 10.000 Kč a motocykl zn. Honda, modré barvy, v hodnotě 80.000 Kč poškozeného M. K., následně za použití
nástrojů nalezených v garáži vylomili zámek vrat garáže a tímto jednáním
způsobili poškozenému M. Č. škodu odcizením ve výši 10.000 Kč škodu poškozením
ve výši 1.000 Kč a škodu ve výši 96.000 Kč poškozenému M. K.,
dále v bodě 24) v době od 6. 2. 2013 20.00 hod. do 7. 2. 2013 07.20 hod. v obci
Č., okres K.
vnikli na pozemek u domu, kde po přeštípnutí visacího zámku u vrat
do garáže z garáže ku škodě V. J. odcizili přívěsný vozík domácí výroby v
hodnotě 1500 Kč, a způsobili škodu poškozením ve výši 400 Kč, následně přes
pozemek domu, kde přestříhali úchyty jednoho pole kovového oplocení, čímž
způsobili škodu ve výši 600 Kč M. P. po vytrhání planěk a vyvrácení jednoho
pole dřevěného oplocení a sešlapání živého plotu ze 4 ozdobných thují vnikli na
sousedící pozemek u domu majitele P. V., kde ku škodě majitele pozemku odcizili
čtyřkolku tov. zn. Polaris ZX 8, v hodnotě 190.000 Kč a poškozením způsobili
škodu ve výši 1.800 Kč, a dále po vylámání planěk dřevěného plotu u pozemku
vnikli na pozemek M. V., kterému zde odcizili jízdní kolo zn. Vector v hodnotě
1.900 Kč a způsobili škodu poškozením ve výši 500 Kč.
2. Za uvedené trestné činy byl dovolatel odsouzen podle § 205 odst. 4
tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí
svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr.
zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Rovněž bylo rozhodnuto o jeho zproštění
podle § 226 písm. c) tr. ř. ve vztahu k činům popsaným v obžalobě v bodech ad 1
až 6), rozhodnuto bylo též o vině a trestech spoluobviněných A. K. mladšího a
V. S.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29.
4. 2016, sp. zn. 5 To 141/2015, o odvolání obviněných A. K. staršího, A. K.
mladšího a V. S. a poškozeného M. K. podaných proti uvedenému rozsudku rozhodl
tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání
poškozeného M. K. tento rozsudek zrušil ve výrocích o náhradě škody týkající se
tohoto poškozeného a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu o jeho nároku na náhradu
škody rozhodl. Odvolání všech obviněných podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná
zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný A. K.
prostřednictvím obhájce z důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
dovolání, které zaměřil proti výroku o vině, trestu i povinnosti k náhradě
škody, protože v řízení, jež předcházelo vydání přezkoumávaného rozsudku, byly
porušeny zásady trestního řízení podle § 2 odst. 5, 6 tr. ř. i spravedlivého
procesu. Poukázal též na existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými
zjištěními a provedenými důkazy, čímž došlo k nesprávnému právnímu posouzení
skutku. Dovolatel výslovně uvedl, že dovoláním namítá vady skutkové, a v té
souvislosti brojil proti správnosti domovní prohlídky ze dne dne 19. 2. 2013,
která byla provedena před zahájením trestního stíhání bez toho, aby bylo v
protokolu o ní uvedeno, zda se jednalo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon ve
smyslu § 160 odst. 4 tr. ř., a tato skutečnost nebyla řádně odůvodněna nejen v
protokole o jejím provedení, ale ani v usnesení a příkazu soudce okresního
soudu ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 1083/2013, neboť ani tam nebylo
přesvědčivě rozvedeno, proč byla prováděna před zahájením trestního řízení. S
ohledem na to, že v té době byli obvinění v cele předběžného zadržení,
nehrozilo nebezpečí zničení či ukrytí důkazů, pokud by prohlídka byla provedena
až po zahájení trestního stíhání, tudíž nebyla uskutečněna v souladu s trestním
řádem, a nebylo k ní jako k důkazu možné vůbec přihlížet.
5. Dovolatel dále vytýkal i způsob, jakým došlo k zajištění nemovitosti
podle § 79f tr. ř. a náhradní hodnoty podle § 79d odst. 1 tr. ř., a že při
vyhlášení rozsudku dne 3. 12. 2014 byl soudem zamítnut návrh státního zástupce
na zajištění nemovitosti jako nároku poškozených, aniž by soud o zrušení
zajištění rozhodl v souladu s podmínkami stanovenými v § 79 odst. 7 tr. ř. a
nerozhodl o zajištěných věcech ani podle § 79d odst. 8 tr. ř., přestože takové
rozhodnutí musí být učiněno bezodkladně. Ačkoliv pominuly důvody trvání
zajištění, žádný soud jej dosud nezrušil, čímž je porušován trestní řád a také
dovolatelovo právo vlastnit a nakládat se svým majetkem.
6. Další námitky obviněný rozvedl k jednotlivým skutkům tak, že u bodu
11) vytýkal, že jej soudy uznaly vinným, přestože se v inkriminované době
nacházel na jiném místě. Brojil proti obsahu svědeckých výpovědí, z nichž soud
při svých skutkových závěrech vycházel, když ani z výpovědi poškozeného V. K.
nevyplývá nic o tom, že by se na místě činu nacházel, ani to, že by se měl
jakýmkoliv způsobem podílet na jednání, jímž byl uznán vinným. Takový závěr
nelze učinit ani ze zprávy Městské policie D. o nalezení občanského průkazu ve
vozidle Mercedes, protože datum narození (rok 1950) nekoresponduje s jeho datem
narození. Uvedené zjištění není možné opírat ani o výpis z telekomunikačního
provozu a jeho vyhodnocení, neboť nebylo zjištěno, že by zmíněné hovory
realizoval právě dovolatel. Za usvědčující důkaz nemůže být považováno, že byl
Městskou policií v D. kontrolován jako řidič. Pro závěr o tom, že ke skutku
nedošlo tak, jak byl soudy popsán, svědčí i to, že se měl udát během 13 minut,
což je podle obviněného nerealizovatelné. Ani další důkazy provedené v průběhu
hlavního líčení ho ze spáchání uvedeného skutku neusvědčují, proto soudy měly
postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo.
7. Dovolatel ve vztahu k dílčím útokům pod body 12), 15), 16), 22 a 24)
uvedl, že v hlavním líčení nebyl proveden jediný důkaz, který by ho usvědčoval
z jakéhokoliv podílu či účasti na těchto trestných jednáních, a proto i u nich
měly soudy postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo. Skutku pod bodem
22) vytýkal, že kromě toho, že není podložen žádným důkazem, došlo k porušení
pravidel obsažených v § 104b tr. ř. o rekognici podle fotografií, když nic
orgánům trestního řízení nebránilo v tom, aby provedly rekognici in natura,
jestliže tak nepostupovaly, byl protokol ze dne 19. 2. 2013 nepoužitelným
důkazem, k němuž nemělo být soudy přihlíženo.
8. Vzhledem k tomu, že u všech skutků nebylo prokázáno, že by dovolatel
byl jejich pachatelem, měl být obžaloby zproštěn, protože soudy nedodržely
pravidla daná ustanoveními § 2 odst. 2, 5 tr. ř. V té souvislosti namítal
nerespektování zásady in dubio pro reo a presumpce neviny v reakci na obsah
nálezu Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/2011.
9. Obviněný z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k
odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4.
2016, sp. zn. 5 To 141/2015, a rozsudek Okresního soudu v Chomutově ze dne 3.
12. 2014, sp. zn. 25 T 182/2013, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu
soudu v Chomutově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl, eventuálně aby Nejvyšší soud sám rozhodl tak, že ho podle § 226 písm.
c) tr. ř. zprostí obžaloby. Rovněž požádal o přerušení výkonu trestu odnětí
svobody, v němž se nachází.
10. Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání podle § 265h
odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření, prostřednictvím u něj působícího státního
zástupce Nejvyššímu soudu sdělilo, že po seznámení s jeho obsahem a s obsahem
soudních rozhodnutí se k němu nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost a další podmínky dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že zkoumané
dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno
osobou oprávněnou podle § 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné
lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných
dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející
podrobena věcnému přezkoumání, dovolací soud dále zkoumal, zda dovolání
obviněného obsahuje takové skutečnosti, které obsahově naplňují jím označený
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
12. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li
rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti
rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž
byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo
přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b
odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Podle obsahu podaného dovolání a též i vzhledem k
tomu, že odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu § 254 odst. 1 tr. ř.
přezkoumal, je zřejmé, že uvedený dovolací důvod byl použit v jeho druhé
alternativě, neboť současně je v dovolání uveden i důvod podle § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř.
13. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže
rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze dovoláním
vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního
posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, tedy to,
že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako
trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým
byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006,
sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího
soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Tato zákonná podmínka je spojena s
požadavkem, aby označený důvod byl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn
konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení
skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové
tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková
zjištění. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální
poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by
byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované
(srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
14. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu
posuzovaného dovolacího důvodu je zásadně skutkový stav zjištěný soudy prvního,
příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech
ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS
732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn.
III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U
22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání podle tohoto ustanovení nemůže být
samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení
(kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková
zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku
a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu
ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne
23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru
trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Tato zásada je však limitována
případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti
dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy
České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda
dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko
Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU
599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.]. V takovém případě jde o výjimku ze shora
vymezených obecných zásad představovanou zjištěním extrémního nesouladu mezi
skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy,
kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o
zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené
postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do
uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS
578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N
167/42 SbNU 407)], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence
srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových
zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení
stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000,
sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III.
ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4
SbNU 255) nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS
376/03 (U 1/32 SbNU 451)].
15. Nejvyšší soud se zřetelem na obsah dovolatelem vytýkaných nedostatků
shledal, že jeho námitky se v ničem neshodují s dovolacím důvodem podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., protože dovoláním brojil jen proti skutkovým vadám,
kterými popíral veškerá soudy učiněná skutková zjištění, neboť tvrdil, že se
činu, jak je skutkově vymezen v rozsudku soudu prvního stupně, nedopustil, když
ho vůbec nespáchal. Namítal tedy výhradně vady v procesním postupu soudů a
dovolával se porušení pravidel stanovených trestním řádem, čímž poukazoval na
procesní nedostatky, nikoliv na vady v hmotněprávním smyslu. Toto dovolání
uplatnil zcela mimo jím označený, ale i jakýkoliv jiný dovolací důvod podle §
265b odst. 1, 2 tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp.
zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních
rozhodnutí Nejvyššího soudu)]. Nejvyšší soud konstatuje, že výhrady obviněného
proti nesprávnosti skutkových zjištění, vadnosti provedené domovní prohlídky i
rekognice in natura stojí mimo zákonné podmínky stanovené pro dovolání, nicméně
vzhledem k tomu, že obviněný se domáhal ústavně zaručených zásad, Nejvyšší soud
považuje za vhodné zmínit důvody, pro které o porušení zásad spravedlivého
procesu v této věci nedošlo.
IV. K námitkám obviněného
16. K výhradě obviněného o nedostatcích v písemných podkladech o
povolení a provedení domovní prohlídky ze dne 19. 2. 2013, jak je rozvedl v
obsahu podaného dovolání, je nutné poukázat na obsah odůvodnění rozhodnutí
soudu prvního stupně, který na straně 42 svého rozsudku uvedl, že domovní
prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků tam uvedené, mezi které se řadí
i dovolatelem rozporovaná domovní prohlídka, byly provedeny na základě příkazů
k provedení těchto úkonů, přičemž je vyhodnotil jako zákonné, neboť odůvodnění
jejích charakteru, tj. neodkladnosti, bylo v dostatečném rozsahu uvedeno jak v
návrzích policejního orgánu, státního zástupce, tak v samotném odůvodnění
vydaných příkazů. Rovněž soud druhého stupně na obdobné námitky obviněného
reagoval na straně 37 svého rozsudku, kde závěry soudu prvního stupně týkající
se provedených domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků
potvrdil. Lze tedy konstatovat, že oba soudy okolnosti, které jsou v dovolání
vytýkány, posuzovaly a dostatečně vyhodnotily formální stránku rozhodnutí o
povolení domovních prohlídek, a tyto samotné shledaly jako provedené v souladu
se zákonem.
17. Nejvyšší soud k těmto skutečnostem jen pro úplnost připomíná, že
námitka dovolatele nekoresponduje s obsahem jím zpochybňovaných úkonů, ale i
přesto je třeba připomenout, že pokud je neodkladnost a neopakovatelnost
takového úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. jen formálně neuvedená, není
faktickou překážkou v použitelnosti těchto úkonů jako důkazů v soudním řízení,
jde-li skutečně o úkony, které jsou buď neodkladné nebo neopakovatelné, a tato
skutečnost je zřejmá ze spisového materiálu a z okolností případu, a je tak v
daném případě možné dovodit věcné důvody pro takový postup. Tehdy absence
výslovného označení daného úkonu za neodkladný nebo neopakovatelný není
pochybením dosahujícím ústavněprávní intenzity. Naopak, v případě, že by jinak
formálně bezvadně vyjádřená neodkladnost a neopakovatelnost domovní prohlídky
nebyla v konkrétním případě řádně věcně odůvodněna, znamenal by takový úkon
porušení základního práva (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp.
zn. Pl. ÚS 47/13).
18. Neodkladnost je ve spisovém materiálu zřejmá, když vyplývá jak z
okolností rozsáhlé majetkové trestné činnosti, tak z procesní charakteristiky
této fáze řízení, kdy právě domovní prohlídka měla být podkladem pro případné
zahájení trestního stíhání. Orgány činné v trestním řízení neodkladnost domovní
prohlídky vysvětlily, a to ať státní zástupce v návrhu na vydání příkazu k
domovním prohlídkám ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. ZN 4435/2012 (č. l. 1636 až
1637), tak také soud ve svém příkazu k provedení domovní prohlídky ze dne 14.
2. 2013, sp. zn. 0 Nt 1083/2013 (č. l. 1638). Pokud pak policejní orgán
neoznačil domovní prohlídku jako neodkladnou, resp. neopakovatelnou, a tuto
okolnost neodůvodnil, nejedná se v souladu se shora citovanou judikaturou
Ústavního soudu o porušení práva obviněného na spravedlivý proces. V
projednávaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že domovní prohlídka
proběhla v souladu s podmínkami stanovenými zákonem a okolnosti, za kterých k
ní došlo, korespondují i s citovanou judikaturou.
19. Ohledně námitky obviněného, že rekognice podle fotografií
nesplňovala kritéria vymezená v ustanovení § 104b tr. ř., je třeba je ve
stručnosti uvést, že soud prvního stupně se touto otázkou zabýval na straně 48
svého rozsudku, přičemž dospěl k závěru, že je zřejmé, že k identifikaci
obviněného došlo ze strany svědka M. K. naprosto spontánně na chodbě v budově
policie, bez předchozí přípravy či zinscenování (viz také úřední záznam
policejního orgánu ze dne 19. 2. 2013, č. j KRPU-239395-193/TČ-2012-040371, na
č. l. 2031). Vzhledem k takto náhodné shodě okolností, vlivem kterých poškozený
dovolatele potkal, by bylo provedení rekognice podle § 104b tr. ř. naprosto
bezpředmětné, jelikož její účel již byl naplněn (srov. Šámal, P. a?kol.:
Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1541). Podstatné
pro určení totožnosti pachatele byla bezprostřední reakce poškozeného, který v
něm poznal a určil osobu, jíž viděl na místě činu (viz č. l. 2026).
20. Dovolatelem namítané nedostatky v postupech orgánů činných v
trestním řízení, a to jak státního zastupitelství, tak event. i soudu ve vztahu
k zajištění nemovitosti podle § 79d tr. ř. či náhradní hodnoty podle § 79f tr.
ř., jsou skutečnosti, které se týkají výhradně předběžných opatření podle hlavy
čtvrté trestního řádu a vztahují se k zajištění věcí, a nemají samy o sobě
dopad na meritorní rozhodnutí o vině, a proto jsou uplatněny zcela mimo
jakákoliv pravidla dovolacího řízení. Jejich nápravy se lze domáhat toliko
cestou stížnostního řízení v rámci postupů stanovených v téže hlavě trestního
řádu, konkrétně v ustanoveních § 79d či 79f tr. ř. v rámci postupů orgánů,
které jsou o těchto předběžných opatřeních oprávněny rozhodovat.
21. Podstata výhrad obviněného zaměřených proti skutkovým zjištěním
učiněným v rámci jednotlivých dílčích útoků pod body 11), 12), 15), 16), 22) a
24) se týká v zásadě shodné námitky, že skutkové zjištění neodpovídá obhajobě
dovolatele, podle které se na uvedených činech vůbec nepodílel, a tedy je
nespáchal. S takovou argumentací se však Nejvyšší soud neztotožnil, protože z
výsledků provedeného dokazování naopak vyplynuly okolnosti, jak jsou popsané ve
výroku rozsudku soudu prvního stupně, i to, že soud je učinil na podkladě velmi
obsáhlého a pro objasnění všech rozhodných skutečností i potřebného dokazování.
Jen ve stručnosti je vhodné zmínit, že soud prvního stupně své závěry ustálil
na podkladě výslechu svědků či poškozených a i listinných důkazů, ze kterých
lze zmínit např. záznamy o uskutečněných telefonických hovorech, protokoly o
domovních prohlídkách, při kterých byly i v domě dovolatele zajištěny věci
pocházející z trestné činnosti, a fotodokumentace (č. l. 1639 až 1642, 1644 až
1646, 1648 až 1669, 1720 až 1730). Na podporu svých zjištění soud užil i
odbornou analýzu zajištěné autonavigace BECKER (č. l. 2563-2578). Na základě
provedených důkazů dospěl nalézací soud ke skutkovým zjištěním, jež náležitě
popsal, a rozvedl, na pokladě jakých úvah postupoval. Jednotlivé důkazy soud
prvního stupně rozepsal na stranách 21 až 42 svého rozhodnutí. Konkrétně k bodu
11) vylíčil své úvahy na stranách 24 až 26, k dílčímu útoku pod bodem 12)
vysvětlil na stranách 26 až 27. Závěry ohledně viny dovolatele podal k dílčím
skutkům pod body 15) a 16) na stranách 29 až 31 svého rozsudku a důkazy, o něž
opíral závěr o jeho vině u činu v bodě 22) na stranách 36 až 37. Obdobné
námitky, jež dovolatel vznesl v dovolání, soud prvního stupně objasňoval při
hlavním líčení, a své závěry o jeho obhajobě, jíž považoval za vyloučenou,
vyjádřil k bodu 24) na stranách 38 až 39.
Odvolací soud v tomto postupu soudu prvního stupně žádné vady neshledal, jak
podrobně vyjádřil ve svém rozsudku.
22. Nejvyšší soud po shrnutí všech uvedených zjištění konstatuje, že
způsob, jakým zejména soud prvního stupně důkazy hodnotil, plně koresponduje s
podmínkami stanovenými v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., když i s dostatečnou
mírou odpovědnosti popsal a vysvětlil závěry, ke kterým následně dospěl.
Jestliže soud prvního stupně na základě provedeného dokazování uzavřel, že
skutek se stal tak, jak je popsáno ve výroku jeho rozhodnutí, pak takový závěr
nejeví známky libovůle či ničím nepodloženého zjištění. Byl zjištěn skutkový
stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro jeho
rozhodnutí, a k tomu způsobem podle § 2 odst. 6 tr. ř. všechny provedené důkazy
hodnotil jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech.
23. Na základě všech rozvedených skutečností je třeba shrnout, že
rozhodnutí soudů obou stupňů jsou dostatečně odůvodněna a reagují na zásadní
výhrady obviněného vznášené v předchozích stadiích trestního řízení. V postupu
soudů obou stupňů Nejvyšší soud neshledal žádné známky snahy vyhnout se plnění
svých povinností ve vztahu k rozsahu a způsobu provedeného dokazování, a proto
uzavírá, že v projednávané věci se nejedná ani o případnou existenci tzv.
deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu
nevyplývají z provedeného dokazování [srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7.
2010, sp zn. IV. ÚS 1235/09 (N 144/58 SbNU 207), či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn.
III. ÚS 398/97 (N 64/11 SbNU 125)]. Soudy ve věci stanovený rozsah provedeného
dokazování je dostatečný k řádnému objasnění všech rozhodných skutečností, a
opatřené důkazy vinu obviněného v potřebné míře bez pochybností prokázaly, když
je soudy posuzovaly ve vzájemném kontextu a dodržely všechny postupy předepsané
§ 2 odst. 5, 6 tr. ř., což plně koresponduje i s tím, že vedení důkazního
řízení a hodnocení důkazů patří k výlučným pravomocem soudů prvního, případně
též druhého stupně, do nichž může Nejvyšší soud zasáhnout zcela výjimečně,
toliko při určitých druzích pochybení [srov. zejména nález Ústavního soudu ze
dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377)]. V takovém případě
nebyl prostor pro aplikaci zásady in dubio pro reo, protože ji nelze vykládat
tak, že by jakékoli nejasnosti ohledně skutkového děje, plynoucí zejména z
drobných, nepodstatných rozporů ve výpovědích svědků, musely vždy nutně vést ke
zproštění obžaloby. Není porušením presumpce neviny, jestliže obecný soud
srozumitelným a logickým způsobem vysvětlí, proč např. výpovědi svědka či
obžalovaného uvěřil či nikoli; rozpory ve výpovědích lze překlenout v rámci
hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. [srov. přiměřeně usnesení
Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/2009 (U 6/66 SbNU
441)], což soudy obou stupňů v projednávané věci důsledně dodržely.
24. V postupech obecných soudů Nejvyšší soud nezjistil vady, když bylo
přihlíženo ke konkrétním zvláštnostem tohoto případu, a právě obecný soud je
tím soudem, jejž má na mysli ustanovení článek 40 odst. 1 Listiny, které
stanoví, že jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy (srov. usnesení
Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3169/09), jakož i to, že z
rámce dokazování vedeného v souladu s požadavky § 2 odst. 5 tr. ř. musejí soudy
vycházet i tehdy, je-li skutkový stav třeba zjišťovat toliko na základě důkazů
nepřímých, jež nedokazují přímo vinu či nevinu určité osoby, ale dokazují
skutečnost, z níž lze na vinu či nevinu takové osoby usuzovat. Trestní řád
neobsahuje žádná pravidla, pokud jde o míru a hodnotu důkazů k prokázání určité
skutečnosti. Odůvodnění rozhodnutí opřené o skutkový stav zjištěný na základě
řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů nelze a priori považovat za
méně přesvědčivé, než takové, které by vyplývalo z přímých důkazů, a to ani
tehdy, bylo-li možno dokazování doplnit ještě o další nepřímé důkazy (srov.
usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/2012).
25. Jelikož obviněný svými námitkami nedostál požadavkům zákonem i
judikaturou Ústavního soudu kladeným na naplnění důvodu dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž svůj mimořádný opravný prostředek opřel,
Nejvyšší soud jeho dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako
podané z jiného než zákonem vymezeného důvodu.
26. Vzhledem k výsledku dovolacího řízení se jevil jako bezpředmětný
požadavek obviněného o přerušení výkonu rozhodnutí ve smyslu § 265o odst. 1 tr.
ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně 21. 12. 2016
JUDr. Milada
Šámalová
předsedkyně senátu