8 Tdo 282/2023-339
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. Š., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2022, č. j. 7 To 306/2022-310, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 3 T 35/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Obviněný J. Š. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. dovolatel”) byl rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 6. 2022, č. j. 3 T 35/2020-285, uznán vinným přečinem nebezpečného pronásledování podle § 354 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku. Za tento trestný čin (jednání popsané ve výroku citovaného rozsudku) byl podle § 354 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvaceti (20) měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Z podnětu odvolání poškozených byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2022, č. j. 7 To 306/2022-310, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Děčíně ze dne 1. 6. 2022, č. j. 3 T 35/2020-285, zrušen ve výroku, jímž byli poškození odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních a odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný povinen zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené J. Č., nar. XY, bytem XY, částku 150 000 Kč a poškozenému K. Č., nar. XY, bytem XY, částku 50 000 Kč; se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy byli poškození podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
I. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 10. 2022, č. j. 7 To 306/2022-310, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. – že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Na podporu oprávněnosti své argumentace uvedl, že podle jeho mínění „nebyla spolehlivě prokázána výše nemajetkové újmy a příčinná souvislost mezi jeho útoky ve vztahu k uplatněnému nároku na úhradu nemajetkové újmy“. Podle obviněného již přípravné řízení vykazovalo vady procesního charakteru, když mj. poukázal na to, že až v hlavním líčení byl předložen znalecký posudek, ze kterého mělo vyplynout, že „poškození trpí posttraumatickým stresem, avšak za příčinu označil jak útoky odsouzeného, tak smrt jejich dcery“. Dále konstatoval, že „vznik nemajetkové újmy není v příčinné souvislosti s trestným činem, neboť nemajetková újma nevznikla jednoznačně jako následek projednávaného trestného činu“. S ohledem na shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadený rozsudek a soudu druhého stupně vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
4. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného uvedla, že toto navrhuje odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť dovolání obviněného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým tento výlučně na podkladě odvolání poškozených zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody a sám o náhradě škody rozhodl.
II. Přípustnost dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací [§ 265c tr. ř.] při svém postupu musí předně zkoumat, zda dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 tr. ř.], zda bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.]. a zda dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř.
6. Ze znění § 265a odst. 1 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou potom taxativně uvedena soudní rozhodnutí, která se považuji pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé.
III. Důvodnost dovolání
7. Na základě shora uvedeného musí Nejvyšší soud konstatovat, že podané dovolání není přípustné, a to z níže uvedených důvodů. Jak již bylo výše konstatováno (bod 6.), ze znění § 265a odst. 1 tr. ř. jednoznačně vyplývá, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V ustanovení § 265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou potom taxativně uvedena soudní rozhodnutí, která se považuji pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř. lze podat dovolání proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, případně ochranné opatření, nebo jímž bylo upuštěno od potrestání. Takovýmto odsuzujícím rozsudkem pak může být i rozsudek odvolacího soudu vydaný podle § 259 odst. 3 tr. ř. po zrušení rozsudku soudu prvního stupně z některého z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 tr. ř., vždy však musí jít o odsuzující rozsudek v uvedeném smyslu. Z výše uvedeného ustanovení, stejně jako znění § 265a odst. 2 písm. b) tr. ř. je patrno, že jde o dva případy přípustnosti dovolání, kdy bylo rozhodováno formou rozsudku.
8. Z uvedené chronologie je nezpochybnitelné, že obviněný proti rozsudku soudu prvního stupně opravný prostředek (odvolání) nepodal. U hlavního líčení dne 1. 6. 2022 uvedl, že se vzdává odvolání a nepřeje si, aby v jeho prospěch podaly odvolání jiné osoby. Státní zástupce uvedl, se se vzdává práva odvolání a zmocněnec poškozených si ponechal lhůtu – viz čl. l. 283. Správně proto soud druhého stupně v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že „citovaný rozsudek soudu prvního stupně je ve výroku o vině pravomocný, neboť byl napaden včasným odvoláním toliko ze strany poškozených, kteří zpochybňují správnost výroku, jímž byli s uplatněnými nároky na náhradu nemajetkové újmy odkázáni na řízení občanskoprávní“. Rovněž správně konstatoval, že na základě toliko jejich (myšleno poškozených) odvolání přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost jen toho oddělitelného výroku rozsudku, proti němuž bylo podáno odvolání, tedy výroku o náhradě nemajetkové újmy poškozených J. Č. a K. Č.
9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti, kdy soudem druhého stupně bylo formou rozsudku rozhodováno pouze o odvolání poškozených proti výroku o náhradě nemajetkové újmy, když o výroku o vině a trestu bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Děčíně, nezbylo Nejvyššímu soudu než dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako dovolání nepřípustné [srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2026, sp. zn. 3 Tdo 489/2006, publikované v souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, ročník 2006, svazek 26, pod T 899; dále rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 615/2015, sp. zn. 5 Tdo 266/2012, sp. zn. 438/2017; závěry vyslovené Nejvyšším soudem byly shledány správnými např. v rozhodnutích Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1435/2011, I. ÚS 3456/15]. Nad rámec rozhodných skutečností, které plně odůvodňují postup Nejvyššího soudu podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., považuje tento za potřebné, a to s ohledem na argumentaci obviněného uplatněnou v dovolání, že „vznik nemajetkové újmy není v příčinné souvislosti s trestným činem, neboť nemajetková újma nevznikla jednoznačně jako následek projednávaného trestného činu“, uvést, že obviněný patrně přehlédl tu část odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně (viz body 16. – 18. jeho rozsudku), kde se tento soud zabýval otázkou příčinné souvislosti a rovněž vysvětlil a odůvodnil na základě, kterých zákonných ustanovení dospěl k závěru o povinnosti obviněného k náhradě nemajetkové újmy.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 12. 4. 2023 JUDr. Jan Engelmann předseda senátu