USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o dovolání obviněného P. P., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 14 To 180/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 7 T 66/2020, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Písku ze dne 3. 10. 2022, sp. zn. 7 T 66/2020, byl obviněný P. P. uznán vinným zločinem pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil tím, že v době nejméně od července 2019 nejméně do 29. 12. 2019 v XY, v době, kdy při Základní škole XY vedl kroužek basketbalu a zároveň vypomáhal při rekonstrukci školních chodeb, se začal stýkat s nezletilou „AAAAA“ (použit pseudonym), se kterou v úmyslu uspokojit svůj sexuální pud navázal bližší vztah tím způsobem, že jí slovně lichotil, že se mu líbí, má krásné vlasy, líbal ji na tvář a na vlasy, sahal jí na prsa, na zadek a do rozkroku, začal za ní docházet domů v době, kdy matka nezletilé nebyla doma, kde s ní byl v jednom případě zamčený v jejím dětském pokoji, na jedné ze schůzek za hřištěm u lesa v XY pořídil fotografii, kde stojí, drží v náručí nezletilou, která na něj obkročmo vyskočila a jejich obličeje se dotýkají v polibku, kterou následně umístil na svůj instagramový profil pod názvem XY, kdy k této fotce přidal popisek „XY“, což bylo profilové jméno instagramu nezletilé „AAAAA“ dne 15. 12. 2019 ji vzal osobním automobilem na výlet do města XY, kde se s ní po ulici vodil za ruku, a dále se s ní sešel venku u školy dne 29. 12. 2019, kdy se s ní ukryl do výklenku budovy základní školy XY, kde se s ní intenzivně objímal a osahával ji přes oblečení po celém těle, přičemž dobře znal věk nezletilé.
2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle § 81 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Rovněž byl jiného skutku obžaloby podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn.
3. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, jako odvolací soud usnesením ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 14 To 180/2022, odvolání obviněného a státního zástupce směřující do všech částí rozsudku v neprospěch obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. dovolání, protože závěry o vině podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku považoval za nesprávné, neboť nebyly dostatečně objasněny všechny znaky objektivní stránky a soudy řádně neposoudily zavinění k nim se vztahující ani příčinnou souvislost mezi jednáním a následkem. Zdůraznil, že v jeho případě nebyly splněny předpoklady pro použití této právní kvalifikace, protože souloží je spojení pohlavních orgánů a za jiný způsob pohlavního zneužití jsou v praxi považovány intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených, např. jako je ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů, které směřovaly k sexuálnímu vzrušení pachatele, což však v jeho jednání soudy nezjistily.
5. Nesprávné hmotněprávní posouzení obviněný spatřoval pro existenci extrémního nesouladu mezi právními závěry a učiněnými skutkovými zjištěními, protože soudy v rozporu s § 2 odst. 5, 6 tr. ř. důkazy hodnotily jednostranně. Především vytýkal, že ze skutkové věty rozsudku nevyplývá, jakého konkrétního protiprávního jednání, které by mělo znaky zločinu podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, se měl vůči poškozené dopustit. Kromě toho, že byl v jednom případě zamčený v pokoji s poškozenou, uskutečnil s ní schůzku za hřištěm u lesa, pořídil si s ní fotografii, měl ji vést za ruku a ve výklenku se s ní líbat a objímat a osahávat ji, nebylo uvedeno nic, co by posuzovanou skutkovou podstatu naplňovalo. Za jiný způsob pohlavního zneužití se považuje intenzivní ohmatávání prsou či pohlavních orgánů, líbání přirození atd., nic z toho se však obviněnému za vinu neklade, navíc gynekologickým vyšetřením ze dne 15. 6. 2020 bylo zjištěno, že u poškozené k pohlavnímu styku nedošlo. Kdyby skutečnosti tvrzené soudem, že šlo o jednání trvající více než půl roku a že z jeho strany docházelo k sexuálním atakům vůči poškozené, byly skutečně takové intenzity, jíž uvedená skutková podstata předpokládá, musel by se u poškozené projevit tzv. posttraumatický stresový syndrom, jenž však v této trestní věci nebyl prokázán. Rovněž se závěry soudů nekoresponduje, že obviněný netrpí žádnou duševní poruchou ani deviací.
6. Výhrady obviněný vznesl i proti tomu, jak soudy posoudily některé situace, např. to, že byl zamčen v pokoji poškozené, a poukázal na její výpověď, podle níž důvodem tohoto jejich jednání bylo, že bratr poškozené dělal hluk, poškozená chtěla být s obviněným sama v klidu a hovořit s ním o svých problémech. Z ničeho nevyplynulo, že by ji v té době sexuálně obtěžoval nebo pohlavně zneužíval. Fotografie, o kterou se soud opírá, se podle poškozené dělala s ohledem na šikanu, jíž byla ve škole vystavena, a jejím prostřednictvím chtěla ukázat, že není pravda, že jí nemá nikdo rád. K polibku tam naznačenému však nedošlo. Stejně nevinný byl i jejich společný výlet do XY, kde chtěla nakoupit dárky, v čemž jí obviněný pomáhal, chytla ho sice za ruku, ale šlo jen o krátkodobé uchopení, z něhož nelze nic dovozovat. V úkrytu výklenku u budovy školy intenzivní objímání a líbání či osahávání prsou přes oblečení poškozená nepotvrdila s tím, že ani takové jednání nebylo pro špatné počasí možné. Video pořízené svědkem M. M., které mělo dokumentovat sexuální praktiky obviněného a poškozené neobsahovalo sdělovaný záznam, neboť na něm nebylo nic pořádně vidět.
7. V závěru dovolání obviněný poukázal na svou obhajobu, že důvodem jeho kontaktů s poškozenou byla snaha jí pomoci v její svízelné rodinné situaci vyvolané nedobrým vztahem s matkou. Nikdy však neměl úmysl ji pohlavně zneužít. Napadaná rozhodnutí jsou nesprávná, a proto navrhl, aby je Nejvyšší soud zrušil a obžaloby jej v plném rozsahu zprostil.
III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (§ 265h odst. 2 tr. ř.) k dovolání uvedla, že argumentace obviněného odpovídá jím dosud vedené obhajobě před soudy nižších stupňů, s níž se v dostatečné míře vypořádaly a své závěry uvedly v přezkoumávaných rozhodnutích. Obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením státní zástupkyně neshledala s tím, že výhrady nepřekračují rámec polemiky s názorem soudů na jednotlivé důkazy.
9. Ke skutkovým zjištěním, proti nimž obviněný brojil a v nichž vady nezjistila, uvedla, že korespondují zejména s výsledky provedeného dokazování, v jehož rámci je obviněný usvědčován řadou přímých i nepřímých důkazů, které ve svém souhrnu vedou k závěru o jeho vině. Svědčí o ní zejména zprávy zaznamenané v rámci korespondence mezi obviněným a poškozenou, v nichž jí lichotil a sliboval, že se kvůli ní rozvede. Svědkyně N. Ch. některá zprávy četla, vyhodnotila jejich obsah jako hovořící o sexu. O jejich vztahu vypovídají i další skutečnosti, na něž obviněný v dovolání poukazuje v rámci své polemiky (fotografie, cesta do XY, atd.). Otec poškozené potvrdil, jak jeho dcera skočila obviněnému kolem pasu, J. F. je viděla, jak se v XY vedou za ruce. Státní zástupkyně poukázala i na svědectví M. M. a H. K., kteří detailně popsali intimní chování obviněného a poškozené dne 29. 12. 2019 ve výklenku u školy, kde pozorovali, jak se líbali, objímali, osahávali, obviněný sahal poškozené na prsa, mezi nohy, poškozená mu seděla na klíně. Bez ohledu na špatnou kvalitu nahrávky, jíž se snažil M. M. uvedené počínání dokumentovat, považovala za dostatečně prokázané, že čin se udál soudy zjištěným způsobem a že naplňuje znaky zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku.
10. Vzhledem k tomu, že státní zástupkyně nezjistila žádné vady namítané v dovolání, navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. toto dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl v neveřejném zasedání.
11. Obviněný na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství do dne konání neveřejného zasedání písemně nereagoval.
IV. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle § 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. Obecně k důvodům dovolání
13. Obviněný v dovolání odkázal na důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu.
14. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení vykazují vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Tento důvod slouží k přezkoumání správnosti právního posouzení činu, tj. právní kvalifikace skutku, jak byla v původním řízení zjištěna a její souladnosti s příslušnými ustanoveními hmotného práva anebo vadnosti jiného hmotně právního posouzení. Soud na základě tohoto důvodu posuzuje, zda jsou učiněná skutková zjištění správně kvalifikována, tzn., zda jsou v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Východiskem pro zjištění existence dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je popis skutku obsažený v příslušném výroku napadeného rozhodnutí ve věci samé. Posouzení podle uvedeného důvodu spočívá na tom, zda z hlediska hmotněprávních podmínek trestnosti stanovených v obecné a zvláštní části trestného zákoníku jde o trestný čin.
15. Dovolání je možné podat jen na základě důvodů zákonem vymezených v § 265b odst. 1 a) až m), odst. 2 tr. ř., přičemž Nejvyšší soud je těmito důvody a jejich odůvodněním v rámci své přezkumné rozhodovací činnosti vázán (§ 265f odst. 1 tr. ř.), neboť není povolán k revizi přezkoumávaných rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
VI. K námitkám obviněného
16. Na podkladě těchto zásad Nejvyšší soud posuzoval dovolání obviněného, jehož těžiště spočívá v tvrzení, že nespáchal zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku, protože jednáním, jak bylo zjištěno, nenaplnil znaky této skutkové podstaty, neboť v činu, který mu je kladen za vinu, nelze shledávat naplněným znak „jiným způsobem pohlavně zneužije“. Obviněný má za to, že okolnosti, podle kterých soudy na tento znak usuzovaly, nesvědčily o tom, že by poškozenou zákonem předpokládaným způsobem pohlavně zneužíval. Poukazoval rovněž na nedostatek zavinění, protože způsob, jak se s poškozenou stýkal, nesměřoval k jejímu sexuálnímu zneužití, ale byl veden snahou pomoci jí v rodině, kde neměla pevné zázemí a nerozuměla si s matkou. Zdůrazňoval malou intenzitu za vinu mu kladeného jednání, pro kterou svědčí i to, že se u poškozené nerozvinul tzv. posttraumatický stresový syndrom. Vzhledem k tomu, že obviněný brojil proti nesprávnosti použité právní kvalifikace, odpovídají jeho námitky hlediskům důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a proto Nejvyšší soud na jejich základě posuzoval, zda je dovolání i důvodné.
17. Z uvedených výhrad je zjevné, že obviněný nesouhlasí s použitou právní kvalifikací. Je proto vhodné uvést, že zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let, nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije.
18. Objektem tohoto trestného činu je mravní a tělesný vývoj dětí, čímž je zaručena ochrana všech osob mladších patnácti let před jakýmikoli útoky na jejich pohlavní nedotknutelnost. Ke spáchání tohoto trestného činu není vyžadováno žádné donucení. Rovněž není rozhodná ani sexuální orientace pachatele, takže není třeba, aby se jednalo o čin, který spáchala osoba pod vlivem deviace (pedofilie). Po objektivní stránce se rozlišuje jednak vykonání soulože a jednak pohlavní zneužití provedené jiným způsobem (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1861 a násl.). S ohledem na tzv. právní větu byl obviněný P. P. uznán vinným v alternativě, že „jiným způsobem pohlavně zneužil“ osobu mladší patnácti let.
19. Za jiný způsob pohlavního zneužití jsou považovány toliko intenzivnější zásahy do pohlavní sféry poškozených, jež jsou v širším pojetí označovány za pohlavní styk. Jsou jimi např. orální pohlavní styk, ale i ohmatávání prsou nebo pohlavních orgánů, líbání přirození, které směřují k sexuálnímu vzrušení pachatele. Naplnění uvedeného znaku se spatřuje nejen v jednostranné aktivní činnosti pachatele, ale i při aktivním jednání poškozené osoby (např. ohmatávání pachatelova pohlavního údu). Podle soudní praxe tento jiný způsob pohlavního zneužití musí být svým dopadem na oběť srovnatelný s alternativou spočívající v pohlavním styku, avšak přitom nemusí představovat natolik intenzivní zásah do pohlavní sféry poškozeného, jakým je vykonání soulože (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.
5. 2009, sp. zn. 3 Tdo 550/2009). Tuto srovnatelnost je třeba posuzovat v každém jednotlivém případě podle tam konkrétně zjištěných skutečností zejména proto, že způsob provedení soulože je obvykle dán její povahou, kdežto u jiného způsobu pohlavního zneužití může jít o různá jednání zasahující erotogenní zóny >1< a pohlavní orgány (prsa, dámské přirození, pohlavní úd atd.), proto zásah (jejich dráždění či jejich jiná stimulace). Tato alternativa pohlavního zneužití představuje velkou škálu možností, jejichž prostřednictvím pachatel oběť pohlavně zneužije či zneužívá, a proto je třeba posuzovat jejich povahu i zásah do pohlavní integrity konkrétní oběti.
Poněvadž v intenzitě jednotlivých případů může být značný rozdíl, je třeba se zabývat všemi rozhodnými skutečnostmi, za kterých byl čin spáchán, a to především tehdy, když bylo pohlavního zneužití nepříliš intenzivní např. ohmatávání prsou přes oděv (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. 8 Tdo 709/2007). Tehdy je nutné se soustředit na náležité zkoumání ostatních okolností, za nichž ke spáchání činu došlo, a pečlivě posuzovat povahu a závažnost spáchaného trestného činu, zejména délku doby, vztah mezi pachatelem a obětí, zda si jsou věkově blízcí, či existuje mezi nimi vzájemný citový vztah.
Musí jít o uspokojování pohlavního pudu, což je nezbytné prokázat výsledky provedeného dokazování vyplynout.
20. S ohledem na okolnosti zjištěné v přezkoumávané věci a na výhrady obviněného Nejvyšší soud připomíná, že dosavadní soudní praxe v trestních věcech, v nichž byly posuzovány činy pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku shledala naplnění znaku jiného pohlavního zneužití ve smyslu tohoto trestného činu v různých případech, a to jak ve velmi závažných, tak i s menší škodlivostí, a proto se pro přehlednost a případnou možnou srovnatelnost s činem kladeným za vinu obviněnému P. P., především se zřetelem na jeho námitky, jeví vhodným poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
3. 2016, sp. zn. 3 Tdo 373/2016, jímž bylo jako uvedený zločin posouzeno jednání spočívající v tom, že pachatel „opakovaně nenásilně sexuálně obtěžoval nezletilou, která za ním jako pubertálně zamilovaná docházela a přespávala u něj se souhlasem své matky, a to mimo jiné tím způsobem, že ji líbal a osahával na zádech, stehnech, prsou i přirození, přičemž se jeho jednání podrobila, neboť se jí snažil namluvit, že takto jí nahrazuje otcovskou lásku“. V rozhodnutí ze dne 13. 4. 2016, sp. zn. 8 Tdo 402/2016, Nejvyšší soud stejně posoudil jednání pachatele spočívající v osahávání poškozené přes oděv na přirození, třebaže trvající krátkou dobu.
V usnesení ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 8 Tdo 796/2017, za jiný způsob pohlavního zneužití označil čin spočívající v tom, že „pachatel líbal na ústa nezletilou, kterou následně osahával pod oblečením na prsou i na přirození“, a v usnesení ze dne 17. 9. 2013, sp. zn. 4 Tdo 936/2013, předmětný znak shledal naplněný u činu, jímž „pachatel nejméně v jednom případě nezletilou osahával přes ošacení na těle, a to tak, že v obývacím pokoji při hře, kdy se vzájemně požďuchovali a lechtali, sjel svou rukou do jejího rozkroku a zatlačil jí na přirození“.
Judikatura Nejvyššího soudu rovněž vymezila, kdy se o naplnění uvedeného znaku nejedná, což je v případě letmého dotyku na přirození dítěte, který učinila osoba vykonávající nad dítětem dozor, s cílem dítě zklidnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 3 Tdo 1179/2013). O uvedený znak v této věci nešlo proto, že čin pachatele nesvědčil o aktivním a intenzivním jednání pachatele, ani o tom, že by směřoval k sexuálnímu vzrušení.
21. Z tohoto vzorce rozhodnutí lze seznat, že kritériem pro to, aby šlo o jiný způsob pohlavního zneužití než souloží ve smyslu § 187 odst. 1 tr. zákoníku, je zájem pachatele či jeho snaha ukojit pohlaví pud, tzn., že jeho jednání musí být podmíněno sexuální pohnutkou, přičemž však ukájení pohlavního pudu, jímž je jednání pachatele podmíněno, nemusí být doprovázeno přímo jeho vzrušením ani jiným faktickým projevem vybuzené sexuality, protože postačí, že takový cíl jeho chování má a pod jeho vlivem sexuální praktiky na nezletilé provádí.
Proto uvedený znak nenaplňují situace, když se rodič při ošetřování dítěte v zájmu jeho zdraví či ošetřování dotýká jeho přirození (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2022, sp. zn. 8 Tdo 80/2022, nebo ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 5 Tdo 2/2023), nebo jen o zcela nahodilý dotyk, který není podmíněn žádným zájmem. Proto, aby uvedený znak byl naplněn, vedle tohoto motivu se musí jednak o takové chování, které spočívá v zásahu do pohlavní sféry nezletilé osoby. Jeho formy mohou být různé povahy, jak bylo naznačeno shora, nejčastěji jde o ohmatávání pohlavních orgánů prsou, přirození.
Rozhodná je jejich intenzita a dopad, jaký na osobu mladší patnácti let má. Takového charakteru mohou být i dotyky, osahávání, mačkání apod., prováděné na genitáliích přes oděv, pokud jsou realizovány ze sexuální pohnutky a nikoliv nahodile. Podle jejich intenzity a dopadu na nezletilého se může jednat i o jednorázové chování. Ve všech hraničních případech je však třeba vždy zkoumat okolnosti, za kterých k činu došlo, osobu oběti především s ohledem na její věk a vyzrálost, ale zabývat se i pachatelem a celkovou závažností spáchaného jednání, a to nejen z hlediska subjektivního prožitku oběti.
K tomu lze uvést, že např. u zamilované nezletilé dívky není rozhodné, že počínání pachatele pociťovala jako příjemné, a vzrušení, které u ní nastalo, jí bylo milé. V tomto případě je třeba brát na vědomí důsledek trestného jednání pachatele z hlediska obecného zájmu na ochraně mravního a tělesného vývoje dětí, který je narušen v případech příliš časného vzbuzení zájmu o sex, čímž může dojít k narušení přirozené sexuality, rovněž může evokovat přichýlení se k promiskuitnímu způsobu života, případně vytvářet v podvědomí nevyzrálé osoby jiné nevhodné přístupy v erotických a sexuální oblastech života, byť se neprojeví okamžitě, apod.
22. Posoudí-li se čin obviněného P. P., jde právě o takové jednání, které působilo libě na pocity a prožitky nezletilé a je zjevné, že poškozeného měla ráda, avšak nikoliv dětským způsobem, jak by jejímu věku odpovídalo, ale tento cit u ním byl eroticky a sexuálně podmíněn. Právě z tohoto důvodu je zřejmé, že splňuje kritéria znaku „jiného způsobu pohlavního zneužití“. Podle skutkových zjištění, kde jsou mimo jiné popsány různé projevy sympatií mezi obviněným a poškozenou, které by nepochybně samy o sobě zákonná hlediska tohoto znaku nezaznamenal, jsou zjištěny i sexuální praktiky, k nimž ve vymezené docházelo v době docházelo.
Ty spočívaly v tom, že se obviněný poškozenou osahával. Začal se s ní stýkat v úmyslu uspokojit svůj sexuální pud a navázal s ní bližší vztah slovními projevy, jimiž jí lichotil, líbal ji na tvář a na vlasy. Později ji však sahal na prsa, na zadek a do rozkroku. Tyto jeho aktivity doprovázelo to, že za ní začal docházet domů v době, kdy matka nebyla doma, v jednom případě s ní byl zamčený v jejím dětském pokoji, pořídil fotografii, kde ji drží v náručí a jejich obličeje se dotýkají v polibku, vodil se s ní za ruku a dále se s ní sešel u školy dne 29.
12. 2019, ukryl se s ní do výklenku, kde se s ní intenzivně objímal a osahával ji přes oblečení po celém těle. Vše konal při znalosti jejího věku a všech dalších souvislostí s její osobností spojených.
23. Nejvyšší soud nepřisvědčil obhajobě obviněného, že soudy zjištění plynoucí z výpovědí svědků, případě jiných důkazů, vadně vyložily a na tomto nesprávném výkladu založily i své chybné právní závěry. Takové námitky s výsledky provedeného dokazování nekorespondují, protože soudy v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí rozvedly, z čeho čerpaly pro prokázané skutečnosti, a na jakém podkladě na rozhodné okolnosti usuzovaly. Zdůraznily, jaké závěry a úvahy svědčí pro naplnění uvedeného znaku a co jej vedlo k závěru o povaze aktivit obviněného vůči poškozené (viz body 3.
až 26. rozsudku soudu prvního stupně). Podle poznatků podávajících se z odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí je zjevné, že se soud zabýval rozhodnými skutečnostmi i s ohledem na námitky obhajoby, ve vztahu k níž prováděl i obviněným navrhované důkazy. Z obsáhlého rozsahu dokazování a četnosti provedených důkazů je zjevné, že se soud této trestní věci věnoval s nutnou pečlivostí a objasňoval podrobně jak rodinné poměry nezletilé, tak i její vztah s kamarády, duševní stav obviněného, zejména se však soustředil na jeho vztah k nezletilé, který budil pozornost pro důvěrnost a vzájemnou náklonost, s níž se na veřejnosti netajili.
Je třeba však připustit, že mnoho zjišťovaných epizod, jako je držení za ruce, letmé polibky, hlazení po vlasech, slovní lichotky, by samy o sobě nesvědčily pro naplnění znaku „jiného způsobu pohlavního zneužití“ ve smyslu § 187 odst. 1 tr. zákoníku, ale jsou důležité pro dokreslení celého kontextu, v němž se jednání obviněného odvíjelo. Proto, byť u nich samotných nejde o závažnější a intenzivnější zásad do sexuální integrity poškozené, představují důvodné zjištění okolností, za kterých k činu došlo.
Rovněž tyto milostné aktivity svědčí právě o tom, že obviněný jimi delší dobu působil na poškozenou, tj. dítě ve věku 12 let, která byla zcela nevyzrálou osobou navíc nespokojenou ve svém rodinném zázemí, libými projevy v ní navozoval vztah přátelství a důvěry, jež zneužíval právě k jejímu pohlavnímu zneužívání, o němž svědčí další konkrétní jednání ve skutkových zjištěních popsané. Tím je „sahání jí na prsa, na zadek a do rozkroku“, stejně jako intenzivní objímání, „za současného líbání a osahávaní přes oblečení po celém těle“.
Právě tato činnost ze strany téměř čtyřicetiletého muže ve vztahu k dvanáctileté dívce je tím konáním, které předpokládá ustanovení § 187 odst. 1 tr. zákoníku ve smyslu znaku „jiného způsobu pohlavního zneužití“, a jak bylo uvedeno výše, dosavadní praxe taková jednání v obdobných případech shledala trestnými činy a trestnost pachatelů v nic dovodila (viz body 20. až 22. shora).
24. Podle Nejvyššího soudu v přezkoumávaných rozhodnutích nelze spatřovat vytýkané nedostatky, neboť soudy logicky vysvětlily, jakými úvahami byly vedeny při posuzování právních otázek. S jejich závěry je možné se ztotožnit, protože nevybočují z názorů vyjádřených v soudní rozhodovací praxi v jiných obdobných případech a odpovídají obecným vymezením znaku „jiného způsobu pohlavního zneužití“ u § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Je třeba podotknout, že podstatným pro závěr o jeho naplnění je konkrétní zjištění, že obviněný v rámci své sexuální touhy poškozené sahal na prsa a do rozkroku, což poškozená akceptovala a obdobně se i ona k němu chovala. Tyto skutečnosti byly konkrétně popsány ve výpovědi svědka M. M., jenž jejich počínání dne 29. 12. 2019 sledoval a toto ve své výpovědi popsal (viz č. l. 181 až 182 spisu Okresního soudu v Písku, sp. zn. 7 T 66/2020). Podstatné je jeho vyjádření, že viděl obviněného a poškozenou, jak se „objímali a osahávali…, stáli nebo ona mu seděla na klíně…dávali si pusy,…drželi se kolem pasu normálně jako milenci, obviněný jí sahal na prsa, všude možně, sahal jí mezi nohy a na prsa… poškozená reagovala, jako by ho chtěla“. Dobu, po níž se oba takto chovali, svědek odhadl asi na dvě hodiny. Obdobně popsala uvedenou situaci i svědkyně H. K., která oba milence sledovala společně se svědkem M. M. a uvedla, že si nejdřív mysleli, že „nějaký chlap mučí nějaké dítě“, ale když se podívali lépe, zjistili, že je to obviněný a poškozená, které znali. Uvedla kromě toho, co uváděl její druh, i to, že obviněný „ji držel za hlavu, různě si ji nakláněl… osahávání bylo přes oděv, sahal jí na prsa, na zadek, na ta intimní místa, v rozkroku taky…“.
25. Uvedená svědectví soudy braly za podklad svého rozhodnutí. Popsané jednání obviněného svědčí o tom, že sexuální pud tímto způsobem ukájel, a to nejen u sebe, ale též u nezletilé, která milostné projevy nejen akceptovala, ale i je vracela. Obviněný tak činil ve zcela přirozené touze po ženském heterosexuálním objektu, protože u něj podle znaleckého ústavního posudku i posudku zpracovaného znalcem MUDr. Jaroslavem Zvěřinou, z nichž soud pro své závěry vyšel, nebyla zjištěna žádná deviace ani preference dospívajících dívek. Přestože ve věci nebyl zpracován odborný posudek na nezletilou, z provedeného dokazování vyplynulo, že ona obviněnému důvěřovala, byla do něj zřejmě zamilovaná, o čemž svědčí její chování. Z něho vyplynulo, že aktivity obviněného přijímala a podvolovala se jim se zřejmou dobrovolností a v rámci své výpovědi jeho jednání bagatelizovala a zdůrazňovala jeho ochranitelskou roli, snahu řešit jí pociťované problémy, což v jejich vztahu zcela upřednostňovala.
26. Odvolací soud, jenž závěrům soudu prvního stupně přisvědčil, neboť považoval obhajobu obviněného, že o uvedený zločin nešlo, za vyvrácenou výsledky provedeného dokazování i vyhodnocením zjištěných skutečností, doložil, že právní hodnocení soudu prvního stupně i se zřetelem na to, že obviněný poškozené sliboval, že se se svou manželkou rozvede, je správné (viz body 13., 14. odůvodnění odvolacího soudu).
27. Učiněná skutková zjištění je třeba brát do úvahy i v souladu s odůvodněním přezkoumávaných rozhodnutí, kde jsou uvedené skutkové závěry rozvedeny v jejich detailnější podobě, z níž povaha a závažnost popisovaného jednání obviněného vůči poškozené podstatněji svědčí o jeho intenzitě, jíž lze hodnotit ve větší míře, a to právě ve všech zjištěných okolnostech posuzovaných ve vzájemných souvislostech. Korespondují i s časovými a místními souvislostmi, jak je soudy obou stupňů správně zvažovaly. Soud učinil závěr, že ze zjištěných skutečností vyplynul sexuální záměr obviněného, a to i přesto, že u poškozené nebyly prokázány známky o proběhlém pohlavním styku a že u obviněného nebyla zjištěna žádná deviace ani jiná abnormita v jeho duševním stavu. Tyto skutečnosti však uvedeným právním závěrům, jak bylo výše v obecné formě poukázáno, nebrání, neboť nejsou z rozvedených důvodů rozhodné.
28. V popsaném vysvětlení soudů obou stupňů Nejvyšší soud neshledal vytýkané nedostatky, protože provedené dokazování nevykazuje vady, jež by učiněná skutková zjištění činily neopodstatněnými, naopak na základě souhrnu všech skutkových okolností vyplývá soudy popsané jednání obviněného, které naplňuje po objektivní i subjektivní stránce všechny znaky skutkové podstaty zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku (srov. body 30. až 33. rozsudku soudu prvního stupně).
29. Obviněnému nebylo při uvedených skutkových i právních závěrech o objektivní stránce možné přisvědčit ani v tom, že by jednání nebylo úmyslné. Naopak vše svědčí o úmyslném zavinění. Jde o trestný čin úmyslný (srov. § 13 odst. 2 tr. zákoníku) a soudy jeho jednání shledaly spáchaným v přímém úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Pro úplnost je vhodné dodat, že trestný čin je spáchán v přímém úmyslu, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§ 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku]. Obviněný tento závěr zpochybňoval tím, že jeho jednání nebylo vůči poškozené intenzivní a že jeho aktivity vůči ní nesměřovaly k jeho sexuálnímu vzrušení. Takové tvrzení však je v rozporu s učiněnými skutkovými zjištěními, z nichž plyne, jak bylo vysvětleno výše, opak. Chování obviněného v jeho celém kontextu, jak byl rovněž shora rozveden, svědčí o tom, že jeho záměrem bylo uspokojování pohlavního pudu v intenzitě znaku vyjádřeného v § 187 odst. 1 tr. zákoníku, k němuž celým svým chování vůči poškozené směřoval. Nebylo ve věci zjištěno nic, co by o správnosti závěru soudů obou stupňů i ohledně naplnění znaku zavinění svědčilo.
30. Pokud obviněný směřoval tvrzeními o tom, že sám netrpí duševní poruchou a u poškozené nenastal žádný očividný následek jeho jednání, např. posttraumatická stresová reakce, k závěru, že o uvedený zločin nejde pro jeho malou škodlivost, je třeba uvést, že mu Nejvyšší soud ani v této námitce nepřisvědčil. V této věci nejde o případ, na nějž by dopadala pravidla o korigování trestní odpovědnosti obviněného použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, v dané trestní věci není namístě (srov. stanovisko č. 26/2013 Sb. rozh. tr.). Je třeba zdůraznit, že čin, jak je obviněnému kladen za vinu, je závažným deliktem a tato vyšší škodlivost je dána zejména intenzitou vztahu a chování obviněného vůči poškozené, jejich věkovým rozdílem, tím, že jí sliboval, že se kvůli ní rozvede, čímž jí utvrzoval o tom, že je předmětem jeho touhy po ní jako dospělé partnerce a sliboval ji roli jakou má dospělá žena v postavení manželky, což je zcela mimo dosah reálného vnímání a chování dvanáctileté dívky. Se zřetelem na předčasnost takového vztahu lze v obecné rovině seznat, že u ní narušil její přirozený dětský vývoj. Lze zdůraznit, že s ohledem na všechny okolnosti, za kterých k činu došlo, je zřejmé, že jednání obviněného zásadním způsobem vybočilo z rámce běžných vztahů mezi dospělým mužem, navíc trenérem, a dvanáctiletou dívkou, jíž eroticky dráždil a vzbuzoval nejen v sobě sexuální touhy, u ní zcela nevhodné a předčasné. Za těchto skutečností nelze než s ohledem na ostatní okolnosti případu trvat na nutnosti trestního postihu obviněného (pro úplnost srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. I. ÚS 558/01, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 372/03, či ze dne 12. 10. 2006, sp. zn. I. ÚS 69/06). VII. Závěr
31. Nejvyšší soud na základě všech uvedených úvah a zjištění dospěl k závěru, že námitky obviněného nejsou opodstatněné, protože soudy nepochybily, jestliže uzavřely, že popsaným jednáním naplnil znaky zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku. Tento závěr mohl dovolací soud učinit podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, z nichž vyplynuly všechny rozhodné skutkové i právní okolnosti, z nichž shledal, že napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení:Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2023
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu
_______________________________________________________ Poznámky pod čarou jsou v textu odkazovány následovně: >číslo<
1) Erotogenní zóny se u každého jedince liší. Pro někoho je už jemný dotek velice vzrušující a někdo potřebuje delší hlazení a dráždění určitých partií. Tyto zóny jsou po celém lidském těle a u každého člověka jsou různé. Pro muže i ženy je asi nejvíc vzrušující dráždění pohlavních orgánů, ale podobná místa se nacházejí i na hlavě. V některé literatuře se uvádí, že nejvýznamnější mužskou erotogenní zónou je žalud a že prožitky z dráždění ostatních erotogenních zón nejsou tak intenzivní [viz Erotogenní zóna – Wikipedie (wikipedia.org)].