8 Tdo 340/2025-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. 6. 2025 o dovolání nejvyššího státního zástupce ve prospěch obviněného L. P. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 55 To 274/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 77/2022, takto:
I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 55 To 274/2023.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle § 265l odst. 4 tr. ř. se obviněný L. P. bere do vazby.
1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 11. 2022, sp. zn. 33 T 77/2022 byl obviněný L. P. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za který byl podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 55 To 274/2023, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání obviněného
3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší statní zástupce s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. dovolání, protože odvolací soud porušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a obviněný neměl obhájce, ač ho podle zákona měl mít.
4. V obsahu podaného dovolání státní zástupce poukázal na to, že odvolací soud nařídil veřejné zasedání na 19. 11. 2024 v 9.15 hodin, které proběhlo bez přítomnosti obviněného, jenž se nedostavil ani nesdělil důvod své nepřítomnosti. Důvod pro odročení veřejného zasedání neshledal, protože obviněný byl řádně vyrozuměn tzv. fikcí doručení na adresu trvalého bydliště i na adresu určenou pro doručování u matky K. P., zásilky si nepřevzal, tyto byly dne 30. 10. 2024 uloženy na poště, a tedy lhůta k přípravě obviněného na veřejné zasedání byla zachována. Odvolací soud bral do úvahy, že v době nařízení veřejného zasedání se obviněný nacházel, po předchozím omezení osobní svobody v Německu, již na svobodě, a proto podle § 39 odst. 1 tr. ř. rozhodl o zrušení ustanovení obhájce.
5. Státní zástupce však zmínil s ohledem na podmínky vymezené v § 263 odst. 3, § 202 odst. 4 věty druhé a § 263 odst. 4 tr. ř. a rovněž s odkazem na § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř., že je odvolací soud nedodržel proto, že obviněný byl na území Spolkové republiky Německo od 21. 10. 2024 opětovně omezen na osobní svobodě, jak vyplynulo ze zprávy Ministerstva spravedlnosti České republiky, podle které byl dne 21. 10. 2024 zadržen v Berlíně a zde odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody [sp. zn. 285 Js 5980/24 (29105) V]. K datu uvedeného sdělení se měl nacházet ve věznici Berlin Juvenile Penal Institution, Friedrich-Olbricht-Damm 40 in 13627 Berlin, s předpokládaným termínem propuštění dne 5. 3. 2025.
6. Uvedená skutečnost, byť nebyla v den konání veřejného zasedání o odvolání odvolacímu soudu známa, vedla k nutnosti zachovat zákonem stanovená pravidla a při veřejném zasedání konaném o odvolání měl mít obviněný obhájce a zároveň bez jeho přítomnosti nebylo možné veřejné zasedání konat, protože obviněný neučinil prohlášení, že se účasti u veřejného zasedání vzdává. Takové prohlášení ovšem fakticky ani učinit nemohl, neboť z časové posloupnosti je zřejmé, že ve Spolkové republice Německo byl zadržen (21. 10. 2024) dříve, než byl odvolacím krajským soudem vůbec vyrozuměn (30. 10. 2024) o konání veřejného zasedání (19. 11. 2024).
7. Z těchto důvodů dovolatel shledal, že bylo veřejné zasedání odvolacího soudu dne 19. 11. 2024 konáno v rozporu s trestním řádem. Zmínil sice usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 6 Tdo 23/2006, podle něhož výkon vazby v zahraničí nezakládá sám o sobě existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., avšak s tím, že uvedený názor zcela na projednávanou věc užít nelze, protože je vydán ve věci, v níž byl obviněný řádně vyrozuměn a netýkala se porušení práva na obhajobu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Z tohoto důvodu se dovolatel opíral o závěr vyjádřený v pozdějším rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 8 Tz 99/2023, a v souladu s ním shledal, že odvolací soud konáním veřejného zasedání dne 19. 11. 2024 bez účasti obviněného, který byl v danou dobu omezen na osobní svobodě v zahraničí, a při absenci zvoleného nebo ustanoveného obhájce, zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu důvodů podle § 265b odst. 1 písm. c) a d) tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 55 To 274/2023, i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
8. K tomuto dovolání, které bylo zasláno obhájci obviněného, obviněný uvedl, že se k argumentům i návrhu dovolatele připojuje. Rovněž reagoval na poučení, které mu bylo uděleno Nejvyšším soudem ohledně jeho práva vyjádřit se ve smyslu § 265r odst. 4 tr. ř. k možnosti výslovně prohlásit, zda se vzdává účasti na veřejném zasedání u Nejvyššího soudu a k právu uvést své stanovisko k případnému vzetí do vazby podle § 265l odst. 4 tr. ř. K tomu výslovně uvedl, že práva vyjádřit se k vzetí do vazby nevyužívá a vzdává se přítomnosti na projednání věci ve veřejném zasedání (viz č. l. 15 a 23 spisu Nejvyššího soudu).
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání státního zástupce je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.).
IV. Důvodnost dovolání
10. Když bylo zjištěno, že dovolání je přípustné a splňuje i další formální náležitosti, Nejvyšší soud posuzoval, zda argumenty v něm uvedené dopadají na označené dovolací důvody, protože jen tehdy mohl po věcné stránce dovolání přezkoumat. Jen faktická existence některého z důvodů uvedených v § 265b odst. 1, 2 tr. ř. je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§ 265i odst. 3 tr. ř.). Pro rozsah přezkumné povinnosti v dovolacím řízení je Nejvyšší soud vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
11. Dovolání bylo podáno s odkazem na důvody podle § 265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř.
12. Důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Uvedený důvod dopadá především na situace, kdy v příslušné trestní věci byly dány podmínky nutné obhajoby ve smyslu § 36 tr. ř., tzn. obviněný musel být v řízení zastoupen obhájcem, ať již zvoleným (§ 37 tr. ř.) nebo ustanoveným (§ 38 tr. ř.), a přitom žádného obhájce neměl. Jeho prostřednictvím je tak poskytována možnost zjednání nápravy, jestliže došlo k porušení práva na obhajobu jako jednoho ze základních práv garantovaných v článku 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále „Úmluva“) [srov. např. Magee proti Spojenému království, rozsudek z 6. 6. 2000, č. 288135/95] a také článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále „Listina“). Uvedený důvod je naplněn v případě, kdy obviněný po určitou část řízení neměl obhájce a orgány činné v trestním řízení v této době skutečně prováděly úkony trestního řízení směřující k vydání meritorního rozhodnutí napadeného dovoláním (srov. rozhodnutí č. 48/2003 Sb. rozh. tr.). Tento dovolací důvod je tak dán, např. když v odvolacím řízení se obhájce obviněného neúčastnil veřejného zasedání odvolacího soudu, v němž bylo učiněno rozhodnutí o podaném odvolání, protože o veřejném zasedání nebyl vůbec vyrozuměn (k tomu srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2002, sp. zn. 11 Tdo 636/2002).
13. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, pokud byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tento důvod předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž byl obviněný zkrácen na svém právu ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Podle tohoto článku má každý právo, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Podle § 12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena.
14. Podle ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. lze v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obžalovaný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. V případě, že je obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, musí být zásadně při veřejném zasedání odvolacího soudu osobně přítomen, přičemž tato podmínka se uplatní vždy, kdy se na obviněném vykonává vazba či trest odnětí svobody, a není určující, zda je tomu tak v České republice nebo v zahraničí, a to, pokud obviněný výslovně nepožádal, aby se veřejné zasedání konalo v jeho nepřítomnosti, tzn. neprohlásil, že se účasti na veřejném zasedání vzdává. Bez takového prohlášení obviněného je třeba respektovat jeho právo ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny, podle něhož má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům.
15. Z hlediska aplikace ustanovení § 263 odst. 4 tr. ř. totiž není rozhodné, zda je obviněný na svobodě omezen v tuzemsku či v cizině, ale to, že nemůže vykonávat svá obhajovací práva zaručená mu čl. 38 odst. 2 Listiny, pokud se jich dobrovolně výslovným prohlášením nevzdá. I v takovém případě však musí být přítomen obhájce obviněného, neboť je dán důvod nutné obhajoby podle § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. V posuzované věci postupem Městského soudu v Praze došlo návazně i k porušení uvedeného ustanovení, avšak primární porušení zákona spočívalo v § 263 odst. 4 tr. ř., jehož podmínky odvolací soud nesplnil. V tomto směru se Nejvyšší soud ztotožnil s názorem dovolatele, že rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2006, sp. zn. 6 Tdo 23/2006, není pro posuzovanou věc rozhodné, protože obviněný byl o veřejném zasedání tehdy řádně vyrozuměn, což neplatí v posuzované věci, v níž obviněný navíc ani neměl obhájce. Nutno též podotknout, že jak uváděl dovolatel, uvedený názor o procesní otázce byl k obdobným podmínkám jako v projednávané trestní věci vyložen v jiném, pozdějším, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 8 Tz 99/2023, které koresponduje s okolnostmi, z nichž vzešlo, a které navíc dřívější názor v obecné rovině překonalo.
16. Nejvyšší soud, když s ohledem na skutečnosti uvedené v dovolání a zákonné vymezení označených důvodů dovolání shledal, že nejsou dány podmínky pro to, aby podle § 265i odst. 1 tr. ř. dovolání odmítl, v souladu s § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
17. Z obsahu spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 33 T 77/2022 bylo zjištěno, že hlavní líčení v posuzované věci bylo konáno dne 1. 11. 2022 v nepřítomnosti obviněného, jemuž předvolání na toto hlavní líčení bylo doručeno při vazebním zasedání v jiné trestní věci (sp. zn. 5 Tm 8/2022 dne 19. 9. 2022), v jehož závěru bylo rozhodnuto, že se obviněný propouští ze zadržení (viz č. l. 50, 52 spisu sp. zn. 33 T 77/2022). Při hlavním líčení dne 1. 11. 2022 byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, jenž byl obviněnému po realizovaném pátrání (viz č. l.
59 až 70) doručen do věznice Juvenile Penitentiary v Berlíně Friedrich-Olbricht-Damm 40, Berlin dne 12. 6. 2023, poté, co byl zadržen v Německu 2. 3. 2023 (viz č. l. 55). Proto byl obviněnému dne 26. 4. 2023 ustanoven obhájce (viz č. l. 71), jenž podal proti zmíněnému rozsudku odvolání (srov. č. l. 76), které bylo odvolacímu soudu předloženo dne 26. 7. 2023 (viz č. l. 80). K pobytu obviněného odvolací soud dne 1. 8. 2024 zjistil ze zprávy Ministerstva spravedlnosti, mezinárodního odboru, že byl dne 14.
6. 2023 odsouzen Okresním soudem Tiergarten (Tiergarten District Court in Berlin) pro mladistvé k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku a 7 měsíců za trestný čin krádeže v sedmi případech, poškození cizí věci, porušování domovní svobody a ublížení na zdraví a byl ve výkonu trestu od 2. 3. 2023 do 27. 9. 2023, s tím, že o aktuálním pobytu neměla německá strana žádné informace. Podle úředního záznamu na č. l. 118 spisu se podává, že dne 11. 10. 2024 v 10 hodin byl hlídkou policie v Ústí nad Labem ve společném centru Petrovice - Bahratal převzat od orgánů policie Německa a po odvolání příkazu k jeho zatčení Okresním soudem v České Lípě byl propuštěn ze zadržení na svobodu s tím, že se bude zdržovat u své matky K.
P na adrese XY. Odvolací soud nařídil dne 17. 10. 2024 veřejné zasedání na 19. 11. 2024, o němž obviněného vyrozuměl (vzorem č. 14) na adresu trvalého i nově uvedeného bydliště, a za dané situace rozhodl o zrušení obhájce (viz č. l. 119, 121). Předmětná vyrozumění o veřejném zasedání byla obviněnému zaslána na obě uvedené adresy, na kterých je nepřevzal, byla mu pouze zanechána výzva dne 30. 10. 2024 (č. l. 124, 125 spisu). Ze zprávy ze dne 19. 11. 2024 bylo zjištěno, že se nenachází v žádné věznici v České republice (č. l.
129). Podle protokolu o veřejném zasedání ze dne 19. 11. 2024 bylo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného s tím, že lhůta na přípravu k němu byla zachována a doručení bylo vykázáno dnem 30. 10. 2024 (č. l. 130). Při tomto veřejném zasedání bylo vyhlášeno dovoláním napadené usnesení, jímž bylo odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně zamítnuto. Poté bylo ze zprávy zaslané Okresnímu soudu v České Lípě obdržené od policejních orgánů Německa zjištěno, že obviněný byl dne 21.
10. 2024 zadržen v Berlíně a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody rozhodnutím sp. zn. 285 Js 5980/24 (29105) V, a nachází se ve Věznici Juvenile Penitentiary v Berlíně, Friedrich-Olbricht-Damm 40, Berlin, s tím, že bude propuštěn nejpozději dne 5. 3. 2025 (viz zpráva na č. l. 155).
Podle zprávy ze dne 6. 3. 2025 byl obviněný po odpykání uvedeného trestu v Německu dne 5. 3. 2025 propuštěn, po předání český úřadům byl dodán do výkonu trestu odnětí svobody v této nyní projednávané trestní věci.
18. Na podkladě těchto zjištění Nejvyšší soud shledal, že když byl obviněný dne 21. 10. 2024 zadržen policejními orgány v Berlíně a vzat do vazby, nebyl na svobodě a nemohl dne 30. 10. 2024 převzít odvolacím soud doručovaná vyrozumění o veřejném zasedání, proto ani fikce doručení v takovém případě nemohla nastat. Odvolací soud proto nemohl objektivně vycházet pro svůj závěr, že obviněný byl řádně a včas o konání veřejného zasedání vyrozuměn, z předmětné fikce doručení. V tomto případě se lze ztotožnit s dovolatelem, že veřejné zasedání nemohlo být uskutečněno v nepřítomnosti obviněného, neboť v té době byl omezen na osobní svobodě, byť se tak stalo v cizím státě a odvolací soud o tom v rozhodné době nevěděl. Proto je dovolání nejvyššího státního zástupce důvodné.
19. Nejvyšší soud k tomu rovněž v souladu s dovoláním zdůrazňuje, že se z obsahu spisového materiálu podává, že odvolací soud sice dodržel pravidla stanovená v § 233 odst. 1, 2 tr. ř., nepostupoval však zejména při doručování vyrozumění obviněného při plném respektu k povinnostem plynoucím z ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř., protože i pro zajištění účasti obviněného na veřejném zasedání je třeba objasnit všechny rozhodné skutkové okolnosti významné z hlediska posuzovaných skutečností, byť lze připustit, že uvěznění obviněného v cizině tuto skutečnost ztěžuje. K tomu je třeba připomenout, že doručenka není jediným důkazním prostředkem, jímž lze prokázat okolnost řádného doručení písemnosti. Nemohou-li údaje na doručence vést spolehlivě k závěru, že písemnost byla doručena, je nutno učinit ohledně této skutečnosti další šetření (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 2. 2011, sp. zn. I. ÚS 2849/07). Nejvyšší soud připouští, že v posuzované věci soud zjišťoval, kde by se obviněný mohl nacházet, avšak omezil se na podmínky České republiky, a tedy nebylo dostačující se zřetelem na skutečnosti zjišťované k obviněnému v průběhu celého řízení, že se, když obviněný nebyl na obou jím uvedených adresách zastižen, neobrátil na Policejní prezidium České republiky, Ředitelství pro mezinárodní policejní spolupráci, aby ověřilo případný pobyt ve vězeňském zařízení mimo území naší republiky, kde se bezprostředně před tím obviněný opakovaně zdržoval.
20. Rozvedené skutečnosti svědčí o tom, že odvolání je ve vztahu k výhradám podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. důvodné, protože došlo k porušení práva obviněného na jeho přítomnost u veřejného zasedání.
21. Je v té souvislosti též zcela zjevné, že postupem, jak je shora popsán, odvolací soud současně naplnil i důvod podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., protože tím, že konal řízení v trestní věci obviněného v nepřítomnosti obviněného bez přítomnosti jeho obhájce v době, kdy obviněný byl omezen v cizím státě na osobní svobodě, porušil i ustanovení § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. stanovící, že obviněný musí mít obhájce (už v přípravném řízení), je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody, ve výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu (§ 116 odst. 2 tr. ř.), přičemž obhajoba je nutná i v případě, že obviněný byl vzat do vazby v jiné trestní věci (srov. č. 16/1970 Sb. rozh. tr.). Tím, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít [§ 265b odst. 1 písm. c) tr. ř.], došlo k porušení ustanovení o přítomnosti ve veřejném zasedání [§ 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.]. Rozhodná je skutečnost, že v době, kdy krajský soud obviněnému doručoval vyrozumění o veřejném zasedání dne 30. 10. 2024, které se doručit nepodařilo, obviněný se již nacházel od 21. 10. 2024 v zadržení v Berlíně, tedy již v té době nebyl na svobodě, a proto v tento moment nastal důvod nutné obhajoby. I když soud o důvodech nutné obhajoby ani o tom, že se obviněný nachází v zadržení v cizím státě, nevěděl, fakticky ho zkrátil na jeho procesních právech vyplývajících z § 36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a § 263 odst. 4 tr. ř. (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 11 Tdo 548/2013, aj.).
22. Z těchto důvodů napadené usnesení odvolacího soudu nemohlo obstát a Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch obviněného rozhodl v souladu s tímto dovoláním tak, že podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 11. 2024, sp. zn. 55 To 274/2023, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V. K rozhodnutí o vazbě
23. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce tímto usnesením zrušil usnesení, na jehož podkladě obviněný v současně době vykonává trest odnětí svobody, byl povinen podle § 265l odst. 4 tr. ř. zároveň rozhodnout o vazbě.
24. Při zkoumání okolností významných pro rozhodnutí o tom, zda obviněný bude po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody omezen na osobní svobodě v rámci vazby i nadále, anebo bude z výkonu tohoto trestu propuštěn na svobodu, Nejvyšší soud zkoumal, zda jsou v projednávané věci dány důvody vazby podle § 67 písm. a) až c) tr. ř., a dospěl k závěru, že s ohledem na dosavadní chování obviněného, jak je shora rozvedeno, jeho opakovanou trestnou činnost páchanou jak v České republice, tak zejména v Německu, kam se opakovaně vracel za účelem páchání další trestné činnosti, jsou dány důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř. Obviněný i přesto, že má v České republice trvalé bydliště a měl se zdržovat na adrese u své matky, jak po propuštění ze zadržení po předání německými orgány po odpykání trestu a předání zpět z předposledního výkonu trestu v Německu českým orgánům činným v trestním řízení slíbil, záhy Českou republiku opustil. Pobýval v Německu, kde páchal trestnou činnost i přesto, že věděl, že je ve věci nyní projednávané českými soudy odsouzen a bude konáno odvolací řízení. Uvedené časové návaznosti i povaha jím opakovaně páchané trestné činnosti svědčí o obavě ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř., že by uprchl nebo se skrýval, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul zejména proto, že nemá stálé bydliště. Současně je dána i obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, protože od doby, kdy se dopustil trestného jednání, pro které je vedena tato nyní posuzovaná trestní věc (přečin krádeže spáchaný dne 1. 11. 2022), byl v Německu již dvakrát odsouzen mimo jiné i za pokračující majetkovou trestnou činnost, jak dokladují informace obsažené ve spisovém materiálu rozvedené výše.
25. Ze všech takto zjištěných skutečností Nejvyšší soud v současném stadiu řízení, kdy je rozhodováno o mimořádném opravném prostředku, dospěl k závěru, že jsou dány důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. ř., a proto ve smyslu § 265l odst. 4 tr. ř. rozhodl, že se obviněný L. P. bere do vazby. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 6. 2025
JUDr. Milada Šámalová předsedkyně senátu