8 Tdo 353/2024

8 Tdo 353/2024-1364

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 5. 2024 o dovolání obviněného L. L., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 9 To 433/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 31/2022, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. L. odmítá.

1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 11 T 31/2022, byl pod bodem I. podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině o pokračujících přečinech krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i o sbíhajícím se zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2022, č. j. 3 To 187/2022-655, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, jímž byl zrušen výrok o vině a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 22.

9. 2021, č. j. 4 T 41/2021-418, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2021, č. j. 3 To 377/2021-518, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Pod bodem II. byl obviněný L. L. (dále též jen „obviněný“ nebo také „dovolatel“) shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 tr. zákoníku (ad 1/–8/, 14/, 15/, 20/–22/), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.

zákoníku (ad 13/, 16/ a 17/), přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (ad 4/, 5/, 19/, 21/, 22/) a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (ad 22/), za což byl podle § 175 odst. 2, § 43 odst. 1 a § 45 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let a 10 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr.

zákoníku byl obviněnému uložen také trest propadnutí věci, a to kapesního nožíku, pilky, nůžek, dvou otvíráků a čepele nože ve výroku rozsudku specifikovaných. V dalším bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit na náhradě škody poškozeným B. N. částku 1 350 Kč, Z. D. částku 890 Kč, L. D. částku 3 950 Kč, Z. K. částku 1 300 Kč, M. K. částku 250 Kč, O. L. částku 3 800 Kč, S. B. částku 2 300 Kč, M. M. částku 630 Kč, M. H. částku 250 Kč, A. L. částku 3 800 Kč, M. H.

částku 300 Kč, S.

V. částku 1 300 Kč, společnosti Kooperativa pojišťovna, a. s., částku 11 810 Kč a společnosti Dopravní zdravotnictví, a. s., částku 890 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly se zbytkem nároků na náhradu škody poškozené B. N., Z. D., L. D., O. L., S. V., Kooperativa pojišťovna, a. s., a Dopravní zdravotnictví, a. s., odkázány na řízení ve věcech občanskoprávních. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou pod bodem 12) spatřován přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a zločin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný.

2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání zaměřené proti jeho odsuzující části, a to proti výrokům o vině, trestu i náhradě škody. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 9 To 433/2023, podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.

3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný označené trestné činnosti dopustil tím, že ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 23. 3. 2018, sp. zn. 3 T 69/2016, s nabytím právní moci dne 24. 7. 2018, a následným usnesením odvolacího Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. 8 To 220/2018, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody nepodmíněně s výměrou 60 měsíců, který vykonal dne 4. 12. 2020, tak

1/ dne 26. 1. 2021 v době od 08:38 do 08:42 hodin v XY v XY na ulici XY č. XY odcizil z volně přístupné šatny oddělení centrální sterilizace z dámské kabelky šedostříbrnou peněženku v hodnotě 50 Kč, která obsahovala finanční hotovost ve výši 1 300 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz a kartičku České průmyslové zdravotní pojišťovny 205, vše na jméno B. N., a kartičku České průmyslové zdravotní pojišťovny 205 na jméno O. K., čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši 1 350 Kč ke škodě B. N.,

dále ve stejný den na stejném místě a stejnou dobu odcizil z dámské kabelky modrou peněženku z umělé hmoty ve vysokém lesku v hodnotě 190 Kč, která obsahovala finanční hotovost ve výši 700 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz a kartičku zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra 211, vše na jméno Z. D., čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši 890 Kč ke škodě Z. D.,

dále ve stejný den na stejném místě a stejnou dobu odcizil z dámské kabelky koženkovou peněženku černé barvy v hodnotě 50 Kč, která obsahovala kartičku zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra 211 na jméno L. D. a finanční hotovost ve výši nejméně 3 900 Kč, čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši 3 950 Kč ke škodě L. D.,

2/ dne 26. 1. 2021 v dosud přesně nezjištěné době od 05:30 do 09:30 hodin z volně přístupné šatny prodejny XY na ulici XY č. XY v XY odcizil dámskou látkovou peněženku černo bílé barvy s květinovým motivem bez hodnoty, která obsahovala finanční hotovost ve výši 1 300 Kč, občanský průkaz, kartičku zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra 211, vše na jméno Z. K., čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši 1 300 Kč ke škodě Z. K.,

a dále ve stejný den a stejnou dobu odcizil dámskou koženkovou peněženku černé barvy se zapínáním na zip, s šedými třpytivými pruhy na obou stranách v hodnotě 320 Kč, která obsahovala občanský průkaz, řidičský průkaz, kartičku zdravotní pojišťovny její i dětí, kartu zdravotního kurzu, finanční hotovost ve výši 50 Kč, čímž způsobil škodu odcizením ve výši nejméně 370 Kč ke škodě M. K.,

3/ dne 26. 1. 2021 v době od 09:18 do 09:26 hodin z volně přístupné neuzamčené šatny v budově XY, a. s., na ulici XY č. XY v XY odcizil mobilní telefon značky Samsung ALIO, černé barvy, IMEI XY, se SIM kartou nezjištěného operátora, tel. čísla XY (UKR), který byl uložen v látkovém pouzdře, čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši nejméně 3 800 Kč poškozené jménem O. L.,

4/ v době od 15:00 hodin dne 5. 2. 2021 do 12:00 hodin dne 7. 2. 2021 v Brně na ulici XY č. XY v areálu XY v budově XY v XY. patře na infekčním oddělení odcizil z volně přístupné šatny doktorů z volně odloženého batohu dámskou peněženku černé barvy, značky WITTSEN, v hodnotě 1 500 Kč, ve které byl uložen občanský průkaz, řidičský průkaz, platební karta Komerční banky, a. s., č. XY, která nebyla zneužita, průkaz MHD s čtvrtletním kuponem s platností do konce února 2021, vše na jméno L. J., a finanční hotovost ve výši 1 000 Kč, čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši 2 500 Kč ke škodě L. J.,

5/ dne 5. 2. 2021 v době od 06:30 do 17:30 hodin v Brně na ulici XY č. XY v areálu XY z pobytové místnosti oddělení urgentního příjmu odcizil dámskou peněženku černé barvy s červeným pruhem a písmenem M v hodnotě 600 Kč, která obsahovala občanský průkaz, řidičský průkaz, kartičku zdravotní pojišťovny VZP na jméno S. B., finanční hotovost ve výši 2 300 Kč a platební kartu Komerční banky, a. s., č. XY, která nebyla zneužita, čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši 2 900 Kč S. B.,

6/ v době od 07:00 hodin dne 5. 2. 2021 do blíže nezjištěné doby dne 9. 2. 2021 v Brně na ulici XY č. XY v areálu XY na klinice infekčních chorob z pánské šatny, která je v XY patře budovy XY, odcizil vnitřní pánskou bundu značky North Face Mountain Light Futurelight Triclimate žlutočerné barvy, čímž způsobil škodu odcizením ve výši nejméně 2 500 Kč poškozenému R. S.,

7/ v blíže nezjištěné době dne 5. 2. 2021 ve XY v Brně na ulici XY na oddělení urologie odcizil z šatny, která se nachází v budově XY, z dámské kabelky peněženku tmavě růžové barvy v hodnotě 50 Kč, která obsahovala povolení k trvalému pobytu v České republice a měsíční jízdenku na MHD v hodnotě 630 Kč, čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši 680 Kč ke škodě poškozené jménem M. M.,

8/ v blíže nezjištěné době dne 5. 2. 2021 ve XY v XY na ulici XY v covidovém centru v budově XY odcizil z dámské peněženky růžové barvy značky Mango finanční hotovost ve výši 250 Kč, čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši 250 Kč poškozené M. H.,

11/ dne 17. 2. 2021 v 12:09 hodin v XY na ulici tř. XY na XY, ze šatny čekárny kožní ambulance dveře č. XY, odcizil z neuzamčené volně přístupné šatny a zde volně odložené dámské kabelky peněženku růžové barvy, v provedení imitace krokodýlí kůže v hodnotě 100 Kč, která obsahovala finanční hotovost ve výši 3 700 Kč, čímž způsobil škodu odcizením v celkové výši 3 800 Kč A. L.,

13/ dne 8. 3. 2021 v době kolem 10:00 hodin v Olomouci na XY č. XY vešel ve XY. patře budovy na kožní oddělení XY, zde s úmyslem odcizení cizí věci vstoupil do kanceláře vrchní sestry D. P., kde prohledal jednu ze zde situovaných skříní, přičemž nalezl její kabelku, ze které vytáhl její růžovou peněženku, kterou měl v úmyslu prohledat, avšak než do této peněženky stačil nahlédnout, byl ze strany vrchní sestry vyrušen a od svého úmyslu upustil, D. P. tak nebyla způsobena žádná hmotná škoda,

14/ v době od 15:00 hodin dne 8. 3. 2021 do 07:15 hodin dne 9. 3. 2021 v Olomouci na ulici XY č. XY v areálu XY, v suterénu budovy XY na klinice XY, nezjištěným způsobem překonal zámek dveří pracovny s označením XY a z pracovního stolu odcizil notebook značky Acer Aspire E1-531, výr. čísla XY, v hodnotě 3 800 Kč, čímž způsobil škodu odcizením ve výši 3 800 Kč ke škodě Fakultní nemocnici Olomouc, IČ: 00098892, se sídlem I. P. Pavlova 185/6, 779 00 Olomouc-Nová,

15/ dne 11. 3. 2021 v době od 09:54 do 09:56 hodin nezjištěným způsobem, zřejmě za použití funkčního klíče, vniknul přes zavřené dveře do uzavřené denní místnosti náležející k zubní ordinaci A. B. v budově XY, XY č. XY, XY, kde ze skříně odcizil hodinky značky Apple Watch Series 6, sériového čísla XY, v hodnotě 9 250 Kč, čímž způsobil škodu odcizením ve výši 9 250 Kč ke škodě A. B.,

16/ v době od 08:00 do 09:00 hodin dne 11. 3. 2021 nezjištěným způsobem bez zjevného poškození otevřel dveře zadního vchodu pro personál do budovy XY na ulici XY č. XY v XY, následně vnikl odemčenými dveřmi do místnosti s kuchyňkou, kde otevřel skříňku s úmyslem odcizit nalezené věci, ale byl vyrušen zaměstnankyní V. V., která ho oslovila, L. L. jí sdělil, že hledá Městskou knihovnu a následně odešel,

17/ dne 29. 3. 2021 v době od 12:00 do 13:05 hodin v XY na ulici XY č. XY na dětském oddělení místní XY pomocí nožíku překonal střelku uzamykání dveří do denní místnosti ordinace, kterou vytlačil a otevřel dveře do ordinace opatřené koulí, ordinaci chtěl prohledat, ale byl vyrušen dětskou lékařkou R. a její zdravotní sestřičkou J. F., které jej oslovily, co tam dělá, na což jim odpověděl, vy mě chcete obviňovat, já zde hledám primáře ortopedie, a s lamentováním odešel, přičemž nic neodcizil,

18/ dne 29. 3. 2021 v době od 12:00 do 14:45 hodin v obci XY na ulici XY č. p. XY, na interním oddělení XY, odcizil z volně odložené kabelky, která byla v denní místnosti, dámskou peněženku černé barvy v hodnotě 230 Kč, která obsahovala občanský průkaz, řidičský průkaz, kartičky Průmyslové zdravotní pojišťovny vedené na jméno M. H. a L. K., a finanční hotovost ve výši 300 Kč, čímž vznikla škoda odcizením ve výši 530 Kč M. H.,

dále ve stejnou dobu a na stejném místě odcizil dámskou koženkovou peněženku růžové barvy v hodnotě 420 Kč, která obsahovala finanční hotovost ve výši 350 Kč, lístek od vratných lahví z Penny Marketu v hodnotě 320 Kč, občanský průkaz č. XY, řidičský průkaz č. XY, benefitní kartu Edenred, vše na jméno K. P., čímž vznikla škoda odcizením ve výši 1 090 Kč K. P.,

19/ dne 29. 3. 2021 v době od 17:00 do 19:00 hodin v XY na ulici XY na Covid JIP oddělení ve XY patře z denní místnosti sester odcizil černou koženou peněženku se zelenou látkou v hodnotě 60 Kč, která obsahovala platební kartu České spořitelny, a. s., č. XY, a benefitní kartu Edenred Benefits Card od zaměstnavatele, ke zneužití platebních karet nedošlo, občanský průkaz, řidičský průkaz, kartičku zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra, vše na jméno L. Š., kartičku zdravotní pojišťovny Ministerstva vnitra na jméno A. Š. a finanční hotovost ve výši 2 500 Kč, čímž vznikla škoda odcizením ve výši 2 560 Kč L. Š.,

ve stejný den, stejnou dobu a na stejném místě odcizil dámskou peněženku starorůžové barvy, značky Michael Kors, v hodnotě 1 450 Kč, která obsahovala finanční hotovost ve výši 4 000 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz, platební kartu Komerční banky č. XY, ke zneužití platební karty nedošlo, benefitní kartu NO a kartičku zdravotní pojišťovny VZP, vše na jméno V. T., čímž vznikla škoda odcizením ve výši 5 450 Kč ke škodě V. T.,

ve stejný den, stejnou dobu a na stejném místě odcizil dámskou látkovou peněženku šedočerné barvy bez hodnoty, která obsahovala finanční hotovost ve výši 700 Kč a platební kartu Československé obchodní banky, a. s., č. XY, která nebyla zneužita, kdy uvedeným jednáním vznikla škoda odcizením v celkové výši 700 Kč M. V.,

dále ve stejný den, stejnou dobu a na stejném místě odcizil dámskou peněženku v hodnotě 480 Kč, která obsahovala osobní doklady, platební kartu VISA České spořitelny, a. s., č. XY, která nebyla zneužita, finanční hotovost ve výši 300 Kč a stravenky v hodnotě 800 Kč, kdy uvedeným jednáním vznikla škoda odcizením v celkové výši 1 580 Kč S. V.,

dále ve stejný den, stejnou dobu a na stejném místě odcizil dámskou peněženku tmavě modré barvy v hodnotě 720 Kč, která obsahovala občanský průkaz, řidičský průkaz, platební kartu banky ČSOB, a. s., č. XY, které nebyla zneužita, platební kartu České spořitelny, a. s,. č. XY, která nebyla zneužita, kartičku do drogerie DM, kartičku zdravotní pojišťovny VZP, vše na jméno I. S., a finanční hotovost ve výši 600 Kč, kdy uvedeným jednáním vznikla škoda odcizením v celkové výši 1 320 Kč ke škodě I. S.,

dále ve stejný den, stejnou dobu a na stejném místě odcizil z dámské peněženky finanční hotovost ve výši 1 000 Kč ke škodě J. Š.,

ve stejný den, stejnou dobu a na stejném místě odcizil dámskou koženkovou peněženku hnědé barvy značka Anekke v hodnotě 580 Kč, která obsahovala finanční hotovost ve výši 900 Kč, kartu ke sporožirovému účtu, platební kartu Poštovní spořitelny č. XY, ke zneužití platební karty nedošlo, platební kartu UniCredit Bank, a. s., č. XY, ke zneužití platební karty nedošlo, a platební kartu zaměstnavatele Edenred, ke zneužití platební karty nedošlo, kdy uvedeným jednáním vznikla škoda odcizením v celkové výši 1 480 Kč ke škodě J. M.,

20/ v době od 14:28 hodin dne 1. 4. 2021 do 14:37 hodin dne 7. 4. 2021 v XY na ulici XY čp. XY, v objektu XY, na oddělení XY, nezjištěným způsobem bez použití násilí vnikl do místnosti popisovny RTG snímků, zde u kancelářského stolku nezjištěným předmětem za použití násilí překonal a poškodil zámek vrchní zásuvky, ve které se nacházela příruční plechová pokladna, u této pokladny nezjištěným předmětem za použití násilí překonal a poškodil zámek a z pokladny odcizil 20 Kč v drobných mincích, následně v objektu polikliniky, rovněž nezjištěným předmětem a za použití násilí, poškodil štítek kování na vstupních dveřích oddělení rehabilitace, čímž způsobil škodu poškozením ve výši 870 Kč a odcizením ve výši 20 Kč poškozené společnosti Dopravní zdravotnictví, a. s.,

21/ dne 6. 4. 2021 v blíže nezjištěné době od 10:07 hodin do 10:54 hodin, v okrese XY, v XY, na ulici XY, vstoupil do hlavní budovy XY, příspěvkové organizace, a pohyboval se v přízemí budovy, na oddělení XY, kde za přesně nezjištěných okolností vstoupil dveřmi do lékařského pokoje, přičemž z neuzamčené šatní skříně patřící L. M. odcizil z odložené kabelky dámskou peněženku v nezjištěné hodnotě obsahující finanční hotovost ve výši nejméně 2 000 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz a dvě bezhotovostní platební karty vydané společností Raiffeisen bank, a. s., a ČSOB, a. s., na jméno poškozené L. M. čímž poškozené způsobil škodu ve výši nejméně 2 000 Kč,

22/ dne 6. 4. 2021 v době kolem 11:30 hodin, v okrese XY, v XY, na ulici XY, ve XY, příspěvkové organizaci, v přízemí hlavní budovy, na oddělení magnetické resonance, nezjištěným způsobem za užití násilí otevřel uzavřené dveře, z vnější strany zajištěné tzv. koulí, vedoucí do lékařského pokoje, kde otevřel zaměstnaneckou skříňku J. M. pomocí neznámo kde opatřeného klíče, a z batohu uloženého v uvedené skříňce, odcizil pánskou peněženku značky Crumpler, bez hodnoty, obsahující finanční hotovost ve výši 3 700 Kč, občanský průkaz, řidičský průkaz a bezkontaktní platební kartu VISA vydanou společností mBank, č. XY, na jméno poškozeného, během čehož však byl přistižen poškozeným a M. Č., kdy se pokusil z místa utéct, avšak poškozený jej omezil na svobodě pomocí různých hmatů, během čehož se přesunuli do nemocniční chodby, kde jej poškozený chytil oběma rukama zezadu kolem těla, L. L. však zůstaly volné ruce, díky čemuž pravou rukou vyjmul ze svého oděvu kapesní zavírací kovový nůž, a levou rukou se jej snažil otevřít, zároveň zvýšeným hlasem řekl: Pusť mě, nebo tě popíchám, což v poškozeném vzbudilo silnou obavu o jeho zdraví, a proto mu nůž z ruky vykroutil, přičemž během fyzického přetahování L. L. z kapsy vypadla odcizená peněženka, která byla následně poškozenému navrácena,

uvedeným jednáním tak způsobil celkovou škodu odcizením ve výši nejméně 55 770 Kč a poškozením ve výši 870 Kč.

4. Pro úplnost je vhodné doplnit, že soudy nižších stupňů se věcí obviněného nezabývaly poprvé. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 9. 2022, sp. zn. 11 T 31/2022, byl pod bodem I. podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině o pokračujících přečinech krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku, jakož i o sbíhajícím se zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr.

zákoníku z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2022, č. j. 3 To 187/2022-655, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, jímž byl zrušen výrok o vině a výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 22. 9. 2021, č. j. 4 T 41/2021-418, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2021, č. j. 3 To 377/2021-518, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.

Pod bodem II. byl obviněný shledán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2 (ad 9/, 12/, 14/, 15/, 16/, 17/, 20/, 21/, 22/), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 13/, 16/ a 17/), přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (ad 4/, 5/, 9/, 10/, 12/, 19/, 21/, 22/) a zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (ad 22/), za což byl podle § 175 odst. 2, § 43 odst. 1 a § 45 odst. 1 tr.

zákoníku odsouzen k úhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen také trest propadnutí věci, a to kapesního nožíku, pilky, nůžek, dvou otvíráků a čepele nože tam specifikovaných. V dalším bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. c) tr.

ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl obžalobou pod bodem 12) spatřován dílčí útok přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku a zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený tímto skutkem odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech

občanskoprávních. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání zaměřené proti odsuzujícímu výroku o vině a výroku o trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 2. 2023, sp. zn. 9 To 372/2022, podle § 263 odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně. Dále soudy rozhodovaly tak, jak bylo rekapitulováno v úvodu tohoto usnesení.

II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. 9 To 433/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, v němž odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zejména jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

6. Měl za to, že rozhodnutí porušuje pravidlo in dubio pro reo a zde předestřená argumentace je v podstatných bodech zcela v rozporu s formální logikou, je vnitřně rozporná a nesprávná. Soudy nepostupovaly ani v souladu se základními zásadami trestního řízení. Z důvodu procesní opatrnosti dovolatel poukázal na nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 55/04, IV. ÚS 565/02, IV. ÚS 216/04, v nichž bylo opakovaně konstatováno, že v řízení o dovolání lze uplatnit i takovou právní vadu, která je důsledkem nesprávného skutkového zjištění. Dále poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, v němž soud připustil naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (pozn. ve znění do 31. 12. 2021) v případech existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry. Napadeným usnesením pak bylo podle dovolatele zasaženo také do jeho základních práv a svobod, zejména čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, 2, 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

7. Za procesně nepoužitelný důkaz obviněný nadále považoval úřední záznamy. Upozornil, že soud prvního stupně v bodě 25. odůvodnění svého rozhodnutí označil úřední záznamy podle § 61 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“), za tzv. trestní oznámení, která nepodléhají režimu jako podání vysvětlení podle § 158 tr. ř. Zcela v rozporu se zákonem a rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. 1 As 34/2010, je konstatoval v odůvodnění svého rozhodnutí a postavil je na roveň důkazům. Takto bylo soudem učiněno i přesto, že z tohoto důvodu bylo jeho první rozhodnutí odvolacím soudem zrušeno a nařízeno, aby svědka, který podával vysvětlení na úřední záznam, případně učinil trestní oznámení, vyslechl, je-li to potřeba, neboť jinak není důkazní prostředek procesně správně použitý. Přestože soud prvního stupně tyto osoby vyslechl, nadále úřední záznamy v odůvodnění rozsudku konstatoval a označil je jako důkaz, což je podle dovolatele nepřípustné. Odvolacímu soudu pak vytkl, že proti tomuto postupu nezasáhl. Neztotožnil se s jeho argumentací, že soud prvního stupně sice opakovaně konstatoval úřední záznamy, což je však procesně narovnáno tím, že svědky předvolal a následně odkazováním na obsah úředních záznamů pouze reflektoval obsahy výpovědí v hlavních líčeních.

8. Za další vadu obviněný považoval použití důkazů získaných v jiných trestních řízeních a znaleckých posudků z jiných trestních spisů. Jednalo se o spis vedený u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 4 T 132/2008 (viz body 8., 10., 11. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), další závěry byly převzaty ze spisu vedeného u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 39/2007 (viz bod 14. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Dovolatel však zdůraznil, že stavět na závěrech znaleckých posudků z jiných trestních řízení je v rozporu se zákonem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 7 Tdo 388/2021, podle něhož znalecký posudek opatřený v jiné věci by mohl mít v některých případech jen povahu listinného důkazu v tom smyslu, že by mohl být podnětem k doplnění dokazování či k prověření některého z dosud opatřených důkazů). Odvolací soud toto pochybení soudu prvního stupně nenapravil. V návaznosti konstatoval, že jeho vina byla prokazována podrobným konstatováním listin z jednotlivých připojených spisů, kdy byly konkretizovány úřední záznamy z kamer, byl specifikován jejich obsah, byly uvedeny záznamy z vytěžení osob, identifikace či rekognice obviněného aj. Dovolatel nenamítal nic proti závazným závěrům rozhodnutí z těchto spisů, ale nesouhlasil s tím, jakým způsobem byly důkazy z těchto spisů užity, když obhajoba neměla vliv na jejich interpretaci. Ani toto pochybení odvolací soud nenapravil. Ke garanci práva na soudní ochranu při dokazování obsahem připojeného spisu poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2022, sp. zn. III. ÚS 808/22.

9. Dovolatel brojil i proti způsobu, jakým došlo k výslechu svědků, když tito nebyli vyslechnuti odděleně, ale byli v rámci videokonference slyšeni před sebou navzájem za přítomnosti vyslechnutých i nevyslechnutých svědků, přestože zásada, že nevyslechnutý svědek nemá být přítomen při výslechu jiných svědků a obviněného, patří mezi základní požadavky výslechu. To mělo za následek nezákonnost tohoto důkazu.

10. Ve věci podle dovolatele došlo i k opomenutí důkazu, když soudy se dostatečně nevypořádaly s odůvodněním odmítnutí jeho návrhu na doplnění dokazování vyhotovením znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, což mohlo mít zásadní vliv na hodnocení jeho odpovědnosti a příčetnosti.

11. Závěrem shrnul, že soudy v rozporu se zásadami trestního řízení a s ustálenou judikaturou na základě připojených spisů sestavily jeho profil a odkázaly na tvrzený modus operandi.

12. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2024, č. j. 9 To 433/2023-1307, jakož i vadné řízení jemu předcházející, tj. rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2023, sp. zn. 11 T 31/2022, a přikázal věc Městskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí podle § 265l odst. 1 tr. ř.

13. Nejvyšší státní zástupce se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil.

III. Přípustnost dovolání

14. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.

IV. Důvodnost dovolání

15. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

16. K akcentu dovolatele na porušení jeho ústavně zaručených práv Nejvyšší soud poznamenává, že si je vědom své povinnosti zabývat se v rámci řízení o dovolání věcí i z hlediska respektování práva dovolatele na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Jak uvedl Ústavní soud ve svém stanovisku pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14: „Dovolací řízení se nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Úmluvou a Listinou. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání. Nejvyšší soud je v této fázi řízení povinen při posuzování příslušného dovolacího důvodu toto pravidlo uplatňovat bezvýjimečně a nepřenášet tuto odpovědnost na Ústavní soud“.

17. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání tedy spočívá na třech alternativách, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Pod tento dovolací důvod tak lze podřadit námitky dovolatele, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, zejména jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech a ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.

18. Pochybení podřaditelná pod shora zmíněné vady relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však Nejvyšší soud v projednávané věci nezjistil.

19. Obviněný měl za to, že soudy pochybily, pokud nevyhověly jeho návrhu na vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by mohl mít zásadní vliv na posouzení jeho odpovědnosti a příčetnosti. K tomu dovolací soud připomíná, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.

20. Návrh obviněného na doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, ke zhodnocení příčetnosti obviněného byl soudem prvního stupně zamítnut usnesením podle § 216 odst. 1 tr. ř. pro jeho nadbytečnost. Tento soud pod bodem 166. odůvodnění svého rozsudku podrobně odůvodnil, jaké skutečnosti jej k závěru o nadbytečnosti navrženého důkazu vedly, přičemž zejména zdůraznil, že neakceptoval návrh obhajoby na doplnění dokazování o znalecký posudek, když otázku příčetnosti v době skutku má za spolehlivě vyřešenou obsahem rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.

12. 2021, sp. zn. 3 To 377/2021, z něhož vyplynulo, že v dané věci nebyly shledány žádné relevantní důvody pro znalecké zkoumání duševního stavu obviněného. Soud prvního stupně pod body 8.–15. odůvodnění svého rozhodnutí podrobně rozvedl skutečnosti vyplývající z jednotlivých odsuzujících rozsudků soudů (zejména Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 4 T 132/2008, Okresního soudu v Opavě ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 2 T 39/2007), týkající se duševního stavu obviněného a jeho znaleckého zkoumání, k němuž bylo danými soudy přistoupeno, a které rovněž soud prvního stupně vedly k závěru o nadbytečnosti předmětného důkazního návrhu.

S názorem nalézacího soudu o nadbytečnosti navrženého doplnění dokazování se ztotožnil i odvolací soud, který rovněž vysvětlil, proč považoval provedené dokazování za dostatečné (viz str. 6–7 odůvodnění jeho usnesení). Konstatoval, že soud prvního stupně mohl vycházet z jiných trestních spisů, jejichž obsah nenasvědčoval tomu, že by měl být nepříčetný či měl mít podstatně sníženou příčetnost. Z těchto jiných rozhodnutí, ale také z toho, jak se obviněný projevoval v rámci posuzované trestné činnosti, se podává, že obviněný jedná promyšleně, s určitou rutinou, nebojácně, je orientován v prostoru, čase, osobách, dobře ví, co dělá, a má zkušenosti.

Odvolací soud poukázal i na usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 6. 10. 2023, jehož prostřednictvím se také seznámil se zdravotním stavem obviněného, z něhož vyplynulo, že obviněný má stabilizovaný zdravotní stav, psychiatrem je sledován pro smíšenou poruchu osobnosti a lehkou mentální retardaci, což však nemůže vést k omezení či vymizení schopnosti rozpoznat společenskou „nebezpečnost“ (pozn.: správně škodlivost) jednání a jednání ovládat.

21. Nejvyšší soud v dané souvislosti připomíná, že příčetnost se u fyzické osoby zásadně presumuje, a proto její objasňování přichází v úvahu v případech, v nichž o ní vzniknou pochybnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 4 Tdo 423/2014). Nasvědčují-li však konkrétní okolnosti, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost (typicky tomu tak bude, jestliže v minulosti v souvislosti s předchozí trestnou činností byl již znalecky zkoumán a byla u něj duševní porucha zjištěna, anebo se již v minulosti léčil pro duševní nebo jinou nemoc, která může mít za následek duševní poruchu, ale i to je třeba hodnotit v souvislosti s konkrétními okolnostmi daného případu – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6.2015, sp. zn. 5 Tdo 732/2015, uveřejněné pod č. 26/2016 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1167/2013, ze dne 9. 3. 2016, sp. zn. 8 Tdo 192/2016, ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 8 Tdo 224/2019; nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2012, sp. zn. ÚS 54/2012, či usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 7. 2022, sp. zn. I. ÚS 1431/22), musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to zásadně podle § 105 odst. 1 a § 116 tr. ř. (srov. i § 109a a 110 tr. ř.) přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (ŠÁMAL, P. a?kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, str. 625).

22. S ohledem na výše rozvedená východiska lze dospět k závěru, že nalézací soud postupoval správně, když zamítl návrh obviněného na vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k objasnění psychického stavu obviněného v době páchání trestné činnosti, když v rámci trestního řízení nevyvstaly žádné pochybnosti o tom, že obviněný byl v době činu příčetný. K tomu soudu sloužila nejen zjištění vyplývající v této trestní věci, tj. způsob páchání trestné činnosti, ale i vystupování obviněného před soudem, konečně pak tomu nenasvědčovaly ani skutečnosti uvedené v předcházejících odsuzujících rozsudcích (zejména Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 4 T 132/2008, Okresního soudu Opava ze dne 21. 10. 2008, sp. zn. 2 T 39/2007, Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2021, sp. zn. 3 To 377/2021), které byly soudem prvního stupně provedeny jako listinné důkazy podle § 213 odst. 1 tr. ř. a v nichž tyto soudy vycházely také ze znaleckých závěrů, které byly v tamějších věcech k duševnímu stavu obviněného vypracovány. Nebyly tak získány žádné poznatky zpochybňující, že obviněný byl způsobilý v době činu rozpoznat jeho protiprávnost nebo své jednání ovládat.

23. Lze uzavřít, že oba soudy nižších stupňů se podrobně návrhu obviněného na doplnění dokazování znaleckým posudkem, jímž by byl zkoumán duševní stav obviněného, zabývaly, a závěr o jeho nadbytečnosti, s nímž se ztotožnil i Nejvyšší soud, řádně odůvodnily. Takové odůvodnění zamítnutí provedení důkazu je zcela v souladu s kritérii pro zamítnutí důkazních návrhů vymezených judikaturou Ústavního soudu (viz výše), proto postupu soudu nižších stupňů nelze v daném ohledu ničeho vytknout.

24. K otázce případné procesní nepoužitelnosti důkazů, a to znaleckých posudků podaných v jiných trestních věcech obviněného, úředních záznamů o trestních oznámeních a výpovědí svědků prostřednictvím videokonferenčního zařízení, kterou obviněný nastolil v dovolání, je zapotřebí předeslat, že jako procesně nepoužitelný je v souladu s judikaturou Ústavního soudu označován důkaz, resp. informace v něm obsažená, která není získána co do jednotlivých dílčích fází procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučena z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci.

25. Dovolatel vytkl, že soud prvního stupně k prokázání jeho duševního stavu použil znalecké posudky vypracované v jiných jeho trestních řízeních. V obecné rovině lze nejprve připomenout, že ačkoliv znalecký posudek podaný v jiné trestní věci nemůže být znaleckým důkazem ve smyslu § 105 a násl. tr. ř., lze důkaz takovým posudkem provést jako důkaz listinný (§ 213 odst. 1, 2 tr. ř.). Podle § 211 odst. 5 tr. ř. lze totiž přečíst jen znalecký posudek podaný v téže věci, nikoli v jiné trestní věci. Znalecký posudek opatřený v jiné věci by mohl mít v některých případech povahu jen listinného důkazu v tom smyslu, že by mohl být podnětem k doplnění dokazování či k prověření některého z dosud opatřených důkazů; na jeho podkladě může soud také posoudit, zda je v projednávané věci potřeba zkoumat duševní stav obviněného či nikoli (srov. ŠÁMAL, P. a?kol.: Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 2656, 2667, či dovolatelem zmiňované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 7 Tdo 388/2021).

26. Ze spisového materiálu v nyní projednávané věci je však evidentní, že žádné znalecké posudky ve smyslu § 105 tr. ř. v této věci čteny podle § 211 odst. 5 tr. ř. nebyly, jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 9. 2023 (č. l. 1233–1244 a verte), v němž byly obsahy jiných spisů provedeny toliko jako důkazy listinné podle § 213 odst. 1 tr. ř. Tyto důkazy, zejména již opakovaně zmíněné rozsudky Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 4 T 132/2008, Okresního soudu v Opavě ze dne 21.

10. 2008, sp. zn. 2 T 39/2007, Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2021, sp. zn. 3 To 377/2021, případně i obsahy spisů v těchto věcech (tzn. např. i znalecké posudky), pokud byly jako listinné důkazy rovněž provedeny, sloužily soudu nikoliv pro učinění závěru o duševním stavu obviněného, nýbrž zcela v souladu s výše rozvedenými teoretickými i judikatorními východisky k posouzení, zda je v projednávané věci potřeba zkoumat duševní stav obviněného či nikoli. Soudy tak nečinily závěr o duševním stavu obviněného jako takovém, ale o tom, že ve věci nevyvstávají pochybnosti o příčetnosti obviněného, které by vyvolávaly potřebu bližšího duševního zkoumání obviněného.

Lze proto uzavřít, že soud prvního stupně se dovolatelem vytýkaného pochybení, tj. čtení znaleckých posudků podaných v jiné trestní věci podle § 211 odst. 5 tr. ř., nedopustil.

27. Pokud jde o úřední záznamy obsahující trestní oznámení podle § 61 odst. 1 zákona o policii, pak z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je zjevné, že na těchto žádná rozhodná skutková zjištění mající význam pro naplnění souzeného trestného činu založena nebyla. Soud prvního stupně z úředních záznamů o podaných trestních oznámení čerpal toliko informace o tom, kdo, kdy, kde a ohledně čeho učinil trestní oznámení, z jejich samotného obsahu k prokázání relevantních skutečností týkajících se viny obviněného však relevantně nevycházel (postupoval tedy v souladu se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. Tpjn 300/2019, uveřejněném pod č. 1/2019 Sb. rozh. tr.). K prověření skutečností, které byly poškozenými policii oznámeny a které svědčily o vině právě obviněného, pak byly provedeny jiné důkazy, zejména výpovědi svědků provedené v hlavním líčení v konfrontaci s kamerovými záznamy potvrzujícími přítomnost obviněného na místě činu, úřední záznamy o ztotožnění osoby podezřelé policisty, aj. Z toho vyplývá, že pokud by byly úřední záznamy obsahující trestní oznámení z řetězce důkazů svědčících o vině dovolatele vyňaty, pak by se důkazní situace prakticky nijak nezměnila a řetězec důkazů zůstal ucelený. Námitku dovolatele proto pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze vytýkat vady dokazování, včetně provedení procesně nepoužitelných důkazů, pouze vůči těm důkazům, na nichž jsou založena rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu, ale ani jiný zákonem vymezený dovolací důvod podle § 265b tr. ř. podřadit nelze. Nejvyšší soud se tedy zákonnosti a procesní použitelnosti předmětných úředních záznamů podrobněji věnovat nebude. Nadto lze poznamenat, že procesní použitelnosti předmětných úředních záznamů se věnovaly oba soudy nižších stupňů, přičemž i nalézací soud si již byl vědom omezené důkazní použitelnosti trestních oznámení (viz bod 25. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, včetně odkazu na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. Tpjn 300/2019), při hodnocení důkazů se tímto východiskem řídil, když rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu založil na důkazech procesně použitelných.

28. Nezákonnost provedení výslechu svědků prostřednictvím videokonferenčního zařízení pak dovolatel spatřoval v přítomnosti jednotlivých ještě nevyslechnutých svědků při provádění výslechu dalších svědků.

29. Lze poznamenat, že přítomnost dosud nevyslechnutého svědka po dobu provádění jiných důkazních prostředků v jednací síni skutečně není žádoucí (viz § 209 odst. 1 tr. řádu), nicméně ani tato skutečnost nevylučuje možnost takovou osobu jako svědka vyslechnout, pouze je třeba ji zohlednit při hodnocení důkazu z tohoto důkazního prostředku vyplývajícího. Smyslem ustanovení § 209 odst. 1 tr. ř. totiž mimo jiné je, aby výpověď svědka a tím i její důkazní hodnota nebyla nepříznivě ovlivněna předchozím průběhem hlavního líčení. Výslech svědka při nedodržení § 209 odst. 1 tr. ř. tak neznamená procesní nepoužitelnost získané výpovědi, tato skutečnost však nesmí být soudem opomenuta při hodnocení věrohodnosti dané výpovědi. V tomto ohledu je z hlediska zajištění zásady materiální pravdy a obecně zachování práva na spravedlivý proces proto podstatné, že výpovědi svědků nebyly nepříznivě ovlivněny předchozími výpověďmi ostatních svědků, jimž byli dosud nevyslechnutí svědci přítomni.

30. Z protokolu o hlavním líčení ze dne 27. 6. 2023 (č. l. 1187 a násl.) vyplývá, že po společném zákonném poučení svědků byli prostřednictvím videokonferenčního zařízení vyslýchány ve své přítomnosti svědkyně S. V., I. S., J. M., L. Š., V. T., M. V. a N. H., všechny zaměstnankyně Nemocnice Náchod, v době projednávaného činu pracující na oddělení covidové intenzivní péče, které vypovídaly ke skutku pod bodem 19/. Z výpovědí svědkyň, shrnutých pod body 131., 132., 133., 134., 135., 137. a 138. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, je zjevné, že tyto přítomností při výslechu předcházejících svědkyň ovlivněny nebyly. S výjimkou svědkyň M. V. a N. H. se výpovědi svědkyň týkaly prakticky toliko informací o tom, kde daného dne pracovaly, co které z nich bylo odcizeno a jak se o tom, že jim bylo něco odcizeno, dozvěděly. Svědkyně vypovídaly spontánně, navíc se nejednalo o žádné zásadní usvědčující výpovědi. Pokud jde o výpovědi svědkyň M. V. a N. H., které jako jediné měly pachatele na místě činu vidět, pak je zjevné, že ani tyto na sebe svými výpověďmi nikterak nepůsobily, když každá z nich popsala jiné okolnosti, za nichž měla pachatele při místě činu spatřit, každá popsala jiné prvky, které na pachateli pozorovala. Svědkyně M. V. popsala oblečení, které měl pachatel na sobě, zatímco svědkyně N. H. vypověděla, že si nevzpomíná na oblečení pachatele, ale vzpomněla si, že pachatel měl šedé nebo našedlé vlasy. Z uvedeného je evidentní, že svědkyně vypovídaly každá za sebe a v souladu s tím, co která z nich pozorovala, přičemž vzpomínkami ostatních svědkyň se nenechaly ovlivnit.

31. Dále bylo ze spisového materiálu, konkrétně z protokolu o hlavním líčení ze dne 12. 9. 2023 (č. l. 1233 a násl.), zjištěno, že po zákonném poučení svědků byli prostřednictvím videokonferenčního zařízení vyslýcháni ve své přítomnosti svědci M. H., K. P., zaměstnankyně interního oddělení Nemocnice v Rychnově nad Kněžnou, a J. K. a A. G., zaměstnanci chirurgické ambulance Nemocnice v Rychnově nad Kněžnou, kteří vypovídali ke skutkům pod body 17/ a 18/. Z výpovědí svědků shrnutých pod body 112., 113., 117. a 118. rozsudku soudu prvního stupně se však podává, že tito vypovídali každý k vlastní činnosti, kterou v daný moment v nemocnici konali, a svědkyně M. H. a K. P. pak především k tomu, co bylo které z nich odcizeno, jak na to přišly, kde měly odcizené věci uloženy a jak probíhal příjezd policie. Kromě svědka J. K. obviněného daného dne na místě činu nikdo z těchto svědků neviděl. Z jednotlivých výpovědí nevyplynuly žádné specifické informace, jimiž by se svědci mohli jakkoliv významně ovlivnit. Detaily, které k osobě podezřelého na místě činu uvedl svědek J. K., nikdo jiný nezopakoval. Výpovědi předmětných svědkyň tedy neměly žádný zásadní usvědčující význam a s ohledem na jejich obsah nemohly nijak ovlivnit výpovědi dalších přítomných svědků, tj. A. G. a J. K., když tito pracovali na pozicích sanitářů, a to pro jinou budovu a vypovídali o odlišných okolnostech a místech. Výslech těchto svědků při vzájemné přítomnosti tak neznamenal porušení pravidel spravedlivého procesu a nelze jej označit ani za nezákonný.

32. Byť obviněný ve svém dovolání formálně deklaroval naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. také z důvodu tvrzené existence zjevného rozporu rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů, ve svém podání však nevyzdvihl jedinou konkrétní skutečnost, která by měla být s provedenými důkazy ve zjevném rozporu. Naopak dovolatel takový zjevný rozpor vyvozoval z jiných vad napadených rozhodnutí spočívajících v nedůvodném neprovedení jím navrhovaného důkazu a užití procesně nepoužitelných důkazů, které však Nejvyšší soud, jak již bylo uvedeno, ve věci nezjistil; neshledal proto opodstatněnou ani obecně vyjádřenou námitku dovolatele stran existence zjevného rozporu.

33. Pouze pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší soud nezaznamenal žádný, už vůbec ne zjevný rozpor skutkových zjištění majících určující význam pro naplnění znaků trestného činu s obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se odvolací soud zcela ztotožnil (zejména str. 16–45 body 25.–165. rozsudku soudu prvního stupně, str. 4–7 usnesení odvolacího soudu), vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů.

Je zjevné, že nalézací soud, s jehož rozhodnutím se odvolací soud zcela ztotožnil, postupoval při hodnocení důkazů důsledně podle § 2 odst. 6 tr. ř. a učinil skutková zjištění, která řádně zdůvodnil. Soudy důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky § 125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Nelze nevidět, že opřely své rozhodnutí o vině obviněného u části jednotlivých dílčích útoků toliko o nepřímé důkazy, což ale v posuzované konkrétní věci nikterak nekoliduje s právem na spravedlivý proces či pravidlem in dubio pro reo.

Principu práva na spravedlivý proces odpovídá povinnost soudů důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit. Soudy nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo, jelikož v daném kontextu nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněného. Souhrn (nepřímých) důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku nejen spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětného skutku, objektivní i subjektivní stránku v této věci relevantních označených přečinů a usvědčují z jeho spáchání obviněného, ale současně rozumně vylučují reálnou možnost jakéhokoliv jiného závěru, tj. že by pachatelem mohla být i jiná osoba (k tomu srov. př.

rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.). Nikterak nepochybily ani odkazem na modus operandi, který byl stejný v nyní projednávaných případech i v jiných případech, za něž již byl obviněný pravomocně odsouzen. Soudy samozřejmě nemohou označit modus operandi jako zásadní důkaz o vině, obzvlášť když se dovolatel páchání trestné činnosti nedopouští žádným originálním způsobem, rozhodně pak s odkazem na něj nemohou ani předpokládat vinu obviněného, tento však může spáchání trestné činnosti dokreslovat a bylo by nedůsledné jej v rámci úvah při hodnocení důkazů zcela opomenout.

Z odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů je zjevné, že jednotlivé dílčí útoky byly prokázány konkrétními důkazy, zejména výpověďmi svědků a kamerovými záznamy, kdy modus operandi užitý obviněným v jiných případech důkazní situaci toliko podporoval, rozhodně výlučně na něm soudy nestavěly vinu obviněného, ani ji s ohledem na profil obviněného předpojatě bez opory v důkazech nepředpokládaly.

34. Nutno podotknout, že není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem, neznamená porušení presumpce neviny, pravidla in dubio pro reo či obecně práva na spravedlivý proces a samo o sobě závěr o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.

35. Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal, že dovolání obviněného je jako celek zjevně neopodstatněné, proto je podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. 5. 2024 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu