USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2024 o dovolání obviněného Mgr. Otakara Hrubého, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 12 To 48/2023, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 13/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Mgr. Otakara Hrubého odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 20 T 13/2021, byl obviněný Mgr. Otakar Hrubý uznán vinným pod bodem I. přečinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Pod body II. a III. byl obviněný Jan Dolejší uznán vinným pokračujícím zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Pod bodem III. byl obviněný Martin Šlapák uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Obviněný Mgr. Otakar Hrubý byl za přečin pod bodem I. podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, jeho člena, prokuristy a osoby zmocněné k obchodnímu vedení v obchodních korporacích a družstvech na dobu 3 let. Obviněný Jan Dolejší byl za zločin pod body II. a III. a sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 18. 6.
2014, č. j. 4 T 56/2014-379, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2014, č. j. 3 To 470/2014-417, pravomocným týmž dnem, podle § 240 odst. 3 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, jeho člena, prokuristy a osoby zmocněné k obchodnímu vedení v obchodních korporacích a družstvech na dobu 7 let.
Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 18. 6. 2014, č. j. 4 T 56/2014-379, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2014, č. j. 3 To 470/2014-417, pravomocným týmž dnem, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný Martin Šlapák byl za zločin pod bodem III. podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 84 a § 85 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, přičemž nad obviněným byl vysloven dohled probačního úředníka, podle § 85 odst. 2 tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená povinnost probačnímu úředníkovi průběžně dokládat své příjmy a výdaje. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr.
zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb po 3 750 Kč, tedy v celkové výši 750 000 Kč, podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku mu bylo povoleno hradit uložený peněžitý trest ve splátkách po 12 500 Kč měsíčně, a to vždy k 15. dni v daném měsíci pod ztrátou výhody splátek peněžitého trestu, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl rovněž uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, jeho člena, prokuristy a osoby zmocněné k obchodnímu vedení v obchodních korporacích a družstvech na dobu 5 let.
2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění Mgr. Otakar Hrubý, Jan Dolejší i Martin Šlapák. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 12 To 48/2023, byla podle § 256 tr. ř. všechna podaná odvolání zamítnuta.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný Mgr. Otakar Hrubý dopustil přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku jako spolupachatel podle § 23 tr. zákoníku tím, že
obvinění Mgr. Otakar Hrubý, Jan Dolejší a Martin Šlapák, každý v různé míře spoluúčasti a v různých zdaňovacích obdobích, které jsou konkretizovány v další části rozsudku, jednak spolu s původně spoluobviněným Josefem Hanzalíkem, nar. dne XY, v jehož případě bylo usnesením policejního orgánu ze dne 13. 3. 2020, č. j. KRPC-13088-807/TČ-2013-020080, rozhodnuto podle § 23 odst. 1 tr. ř. o vyloučení k samostatnému projednání, jednak spolu s M. P., nar. XY, který dne 18. 8. 2015 zemřel, ohledně něhož tudíž bylo rozhodnuto o odložení věci podle § 159a odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. e) tr. ř., a to usnesením policejního orgánu ze dne 2. 12. 2019, č. j. KRPC-13088-800/TČ-2013-020080,
obviněný Josef Hanzalík v období od 3. 12. 2007 do 10. 12. 2012, jako předseda představenstva společnosti JIP – Papírny Větřní, a. s., IČ: 45022526, se sídlem Papírenská 2, 382 11 Větřní, zapsané v obchodním rejstříku u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 1. 2. 1992 v oddíle B, vložka 477, s předmětem podnikání obchod s elektřinou (od roku 2007), zámečnictví, nástrojářství (od roku 2009), obráběčství (od roku 2009), výroba, instalace, opravy elektrických strojů a přístrojů, elektronických a telekomunikačních zařízení (od roku 2009), montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení (od roku 2009), montáž, opravy, revize a zkoušky zdvihacích zařízení (od roku 2009), truhlářství, podlahářství (od roku 2009), hostinská činnost (od roku 2009), výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona (od roku 2009), registrované u Specializovaného finančního úřadu, sídlem nábřeží Kpt. Jaroše 1000/7, Praha 7, jako měsíční plátce daně z přidané hodnoty s přiděleným daňovým identifikačním číslem CZ45022526, na jejíž majetek byl s účinností od 18. 10. 2013 prohlášen konkurs (dále jen společnost „JIP – PV“), zneužil systém fungování daně z přidané hodnoty a vytvořil řetězec účelově spolupracujících obchodních společností, v jejichž rámci byly vytvářeny podmínky pro předstírání vzájemné obchodní činnosti s neexistujícím nebo nadhodnoceným zbožím za účelem navození takového stavu věci, který by vedl k nároku na odpočet daně z přidané hodnoty v případě JIP – PV, konkrétně:
I. obviněný Mgr. Otakar Hrubý společně s Josefem Hanzalíkem, v záměru zneužít systém fungování daně z přidané hodnoty, a to čerpání odpočtů daně z přidané hodnoty z deklarovaných přijatých zdanitelných plnění, úmyslně zastřeli skutečný pohyb zboží a skutečnou hodnotu zboží, přičemž nejméně takto učinili za zdaňovací období září 2009, kdy s cílem neoprávněného vylákání odpočtu daně z přidané hodnoty ze státního rozpočtu, za vzájemné spolupráce, předstírali řádnou obchodní činnost, a to nákup a prodej zboží, konkrétně počítaček archů, proběhlý mezi společností JIP – PV jako kupujícím a společností DA UNION, s.
r. o., IČ: 26950014, jako prodávajícím, přičemž společnost DA UNION, s. r. o., deklarované zdanitelné plnění – dodání 1 ks mechanické a 1 ks automatické počítačky archů – neuskutečnila, přesto však dne 31. 8. 2009 vystavila daňový doklad, a to fakturu č. 0900000439, znějící na částku 4 983 000 Kč tvořící základ daně, a 946 770 Kč coby DPH, a dodací list č. 0900000439, vystavený na 1 mechanickou a 1 automatickou počítačku archů, přičemž Mgr. Otakar Hrubý byl v předmětném období jednatelem a společníkem společnosti DA UNION, s.
r. o., IČ 26950014, se sídlem Králova 279/9, 616 00 Brno-Žabovřesky (v uvedeném období se sídlem Holická 1173/49a, 779 00 Olomouc), zapsané v obchodním rejstříku u Krajského soudu v Brně dne 9. 11. 2010 v oddíle C, vložka 47725, s předmětem podnikání opravy silničních vozidel, výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, silniční motorová doprava – nákladní, vnitrostátní, provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti do 3,5 tuny včetně, nákladní, vnitrostátní, provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny, nákladní, mezinárodní, provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti do 3,5 tuny včetně, nákladní, mezinárodní, provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny, registrované u Finančního úřadu Brno IV jako plátce daně z přidané hodnoty s přiděleným daňovým identifikačním číslem CZ 26950014, a společnost JIP – PV u společnosti DA UNION, s.
r. o., dne 26. 6. 2009 objednala 2 ks počítačky archů v celkové ceně 4 983 000 Kč bez DPH (objednávka V1148 26728083 ze dne 26. 6. 2009, resp. další, stejného čísla a obsahu, ze dne 15. 7. 2009), načež dne 31. 8. 2009 byl společností DA UNION, s. r. o., vystaven formální předávací protokol na dodávku 2 ks počítačky archů s tím, že se jedná o kompletní zařízení a že prodávající provedl montáž zařízení a jeho seřízení, resp. že byla předvedena kompletnost a funkčnost zařízení, který byl stvrzen dodavatelem i odběratelem, společnost DA UNION, s.
r. o., poté adresovala objednávku subjektu Vacuumatic Maschinen GmbH, Wesel, Německo, na zařízení 0066007 Vicount 3 Pin and Blade LFS (objednávka bez uvedení data a čísla), a společnost Vacuumatic Maschinen GmbH dne 27. 10. 2009 objednávku potvrdila, načež dne 27. 11. 2009 dodala jeden počítací stroj Vicount 3 Pin and Blade společnosti DA UNION, s. r. o., za cenu 27.950 € (faktura č. 50017972 z 27. 11.
2009, což činí při kurzu 26,18 Kč/€ představuje celkem 731 731 Kč jako základ daně), avšak fyzicky bylo zboží podle předávacího protokolu Vacuumatic Maschinen GmbH dne 10. 12. 2009 dodáno JIP – PV, načež JIP – PV, plátce daně z přidané hodnoty s měsíčním zdaňovacím obdobím, s daňovým identifikačním číslem CZ 45022526, zahrnula níže uvedený daňový doklad jako nárok na odpočet daně na vstupu do přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2009, podaného elektronicky u Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Českém Krumlově, v podobě specifikované v rozsudku, přičemž hlavním účelem uvedené předstírané obchodní činnosti s počítačkami archů bylo neoprávněné uplatnění odpočtu daně z přidané hodnoty na úkor státního rozpočtu, jelikož za tímto účelem, v rozporu s § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, JIP – PV zahrnula výše uvedený daňový doklad od společnosti DA UNION, s.
r. o., jako nárok na odpočet daně na vstupu do řádného daňového přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období měsíce září 2009, přestože vykázaná přijatá zdanitelná plnění od plátce nebyla přijatým zdanitelným plněním plátce v rámci jeho ekonomických činností, ale byla plněním podvodným, pouze formálního charakteru, s nadhodnocenou cenou zboží, a v přiznání k dani z přidané hodnoty ze dne 21. 10. 2009 za zdaňovací období září 2009, podaném u správce daně, Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Českém Krumlově, byl vykázán nadměrný odpočet ve výši 10 250 551 Kč, ačkoliv skutečný nárok na odpočet daně měl činit 9 303 781 Kč, a neoprávněně byl tedy nárokován odpočet ve výši 946 770 Kč, tudíž výše uvedeným jednáním Mgr.
Otakar Hrubý spolu s Josefem Hanzalíkem na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období září 2009 úmyslně a neoprávněně vylákali výhodu ve výši nejméně 946 770 Kč, ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Českém Krumlově.
4. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2024, sp. zn. 12 To 48/2023, podal obviněný Mgr. Otakar Hrubý (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání, ve kterém odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř.
5. Dovolatel vytkl porušení zásad spravedlivého procesu spočívající v opomenutí důležitých důkazů navržených obhajobou. Nejprve se v obecné rovině (s odkazy na příslušnou judikaturu Ústavního soudu) věnoval problematice opomenutých důkazů. Posléze označil konkrétní důkazy, jejichž provedení soud prvního stupně zamítl, případně je opomenul náležitě zhodnotit. V prvé řadě se jednalo o kopie rámcové smlouvy o dodávce papíru mezi společnostmi JIP – PV a HARGO, a. s., a smlouvy o zprostředkování mezi společnostmi JIP – PV a DA UNION, s. r. o. Obviněný ve stručnosti shrnul důvody, pro které soud prvního stupně uvedené důkazní návrhy zamítl, stejně jako úvahy odvolacího soudu, jenž postup soudu prvního stupně posvětil. Jejich odůvodnění dovolatel označil za zcela liché a účelové a vyjádřil přesvědčení, že nalézací soud vůbec nepřipustil, že by se skutek mohl odehrát jinak, než jak tvrdila obžaloba. V důsledku toho obviněný přišel o možnost se účinně hájit.
6. Dovolatel rozporoval konkrétní argumenty obou soudů, jimiž ospravedlnily neprovedení výše zmíněných listinných důkazů. Odkaz odvolacího soudu na zásady rychlosti a hospodárnosti řízení hodnotil jako zcela odtržený od reality. V době projednání věci před odvolacím soudem totiž uběhla od zahájení trestního stíhání obviněného doba 6 let a byl stíhán za skutek, který se měl stát před 15 lety. Provedení důkazu listinami o rozsahu 4 listů formátu A4 by tedy prodloužilo řízení o jednotky minut, což je s ohledem na popsané časové parametry věci zcela marginální protažení. Ani nevyjasněný původ kopií smluv není překážkou provedení důkazů, zvláště když se jedná o jediný důkaz prokazující nevinu dovolatele. Fakt, že spolupráce mezi společnostmi JIP – PV a HARGO, a. s., skončila po uzavření rámcové smlouvy pouze u první, zkušební dodávky nijak nevylučuje samotné uzavření rámcové smlouvy. Vedle toho bylo pro pořízení počítaček archů zcela irelevantní, zda dojde k navýšení výroby z důvodu plnění závazku vůči společnosti HARGO, a. s., nebo ne, protože jejich pořízení odůvodňovala potřeba racionalizace výroby, jak uvedl svědek M. M. Skutečnost, že svědek Z. Š. neznal společnost HARGO, a. s., obviněného nijak nepřekvapila. Naopak mu nebylo jasné, na jakém základě soud prvního stupně implicitně vyžadoval, aby vedoucí údržby a investic společnosti JIP – PV znal každého obchodního partnera svého zaměstnavatele, zvláště za situace, kdy spolupráce s ním nakonec ani nebyla navázána a jednalo se o záležitost v době výslechu svědka 14 let starou. Podle názoru dovolatele soud významně přecenil vypovídající hodnotu svědectví Z. Š., jenž si na nákup počítaček archů nevzpomněl, ale zároveň poznal svůj podpis na jejich objednávce.
7. Soud prvního stupně nakonec uzavřel, že ani originály předkládaných smluv by nebyly přínosné, protože jiné důkazy prokazovaly, že se skutek stal, jak tvrdila obžaloba. K tomu obviněný poznamenal, že pokud aktivně vedené obhajobě není vůbec umožněno, aby zpochybnila skutkový stav věci předkládaný obžalobou, včetně prokázání svých tvrzení, potom je celé řízení před nalézacím soudem zbytečné a může v něm jen stěží dojít k naplnění práva na spravedlivý proces. Jestliže by k provedení uvedených opomenutých důkazů kopiemi smluv došlo, existovaly by o skutkové verzi předkládané obžalobou důvodné pochybnosti. Tyto pochybnosti by bylo třeba buď rozptýlit, nebo rozhodnout o nevině dovolatele. Konkrétně by bylo zřejmé, že cena počítaček archů nebyla nadhodnocená, jak tvrdil správce daně i orgány činné v trestním řízení. V této ceně totiž byla zahrnuta provize za zprostředkování obchodů mezi společnostmi JIP – PV a HARGO, a. s., která byla splatná nehledě na skutečnost, že tato obchodní spolupráce nebude nakonec provozována, přičemž bylo od počátku počítáno s tím, že provize za zprostředkování bude součástí ceny za počítačky archů.
8. Za opomenuté důkazy označil dovolatel také předávací protokoly ke dvěma kusům počítaček archů ze dne 31. 8. 2009. Ty sice byly před soudem prvního stupně provedeny, avšak již nedošlo k jejich řádnému vyhodnocení jednotlivě ani v souvislostech s dalšími důkazy. Jejich věrohodnost nebyla v řízení žádným způsobem zpochybněna a je otázkou, jak jinak měl obviněný u hlavního líčení konaného po 13 letech od doby, kdy se měl skutek stát, dokazovat, že svému obchodnímu partnerovi dodal zboží, které si u něj objednal.
9. Dále dovolatel poukázal na důkazy zaplacením DPH a odvedením DPH. Zdůraznil, že pokud společnost JIP – PV zaplatila společnosti DA UNION, s. r. o., daň z přidané hodnoty spojenou s nákupem počítaček a zároveň druhá jmenovaná společnost zaplacenou daň odvedla státu, pak celá konstrukce obvinění postrádá logiku. V takovém případě by o úmyslném jednání majícím za cíl vylákat výhodu v souvislosti s placením daně z přidané hodnoty nemohla být vůbec řeč. Není totiž možné, aby se společnost JIP – PV obohatila na státním rozpočtu neoprávněným nadměrným odpočtem daně, když tuto daň ve výši uplatněného odpočtu dříve zaplatila svému dodavateli, který ji navíc řádně odvedl státu. Opomenutí těchto důkazů si obviněný vysvětloval účelovým postupem soudů, který nepřipouštěl prokázání skutkové verze věci prezentované obhajobou, rozporným s právem na spravedlivý proces.
10. Dovolatel namítl také zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů. V této souvislosti konstatoval, že k uskutečnění dodávky nejméně 1 ks počítaček archů společností DA UNION, s. r. o., došlo. To bylo prokázáno protokolem specializovaného finančního úřadu ze dne 4. 12. 2012, podle něhož svědek Z. Š. potvrdil, že v roce 2009 skutečně k dodání počítaček došlo. V rámci daňové kontroly, která probíhala s odstupem ani ne 3 let od dodání počítaček, bylo také vícekrát uvedeno, že počítačky dodala společnost DA UNION, s. r. o., v roce 2009. Dodání počítaček ve svých výsleších potvrdili i svědci D. G. a M. M, členové představenstva společnosti JIP – PV. Přílohou zmíněného protokolu jsou mj. fotografie z roku 2012 dokazující, že ve společnosti JIP – PV byly umístěny dvě počítačky archů, které dodala společnost DA UNION, s. r. o. Soud prvního stupně měl za to, že jedna z počítaček archů nemohla být společností DA UNION, s. r. o., dodána ke dni 31. 8. 2009, protože v řízení bylo prokázáno, že společnost Vacuumatic Maschinen GmbH dodala společnosti JIP – PV počítačku Vicount 3 až koncem roku 2009. Jakkoliv s tímto závěrem obviněný nesouhlasil, měl se v takovém případě soud prvního stupně vypořádat také s dodáním druhé počítačky archů.
11. Jestliže v řízení byly provedeny důkazy, které prokazují, že ve společnosti JIP – PV byly 2 počítačky archů, není možné uzavřít dokazování s tím, že dovolatel nedodal této společnosti žádnou počítačku s odůvodněním, že v řízení bylo prokázáno, že jedna z nich byla do společnosti JIP – PV dodána německým výrobcem až koncem roku 2009. Nad rámec toho soud prvního stupně zcela ignoroval logické zdůvodnění průběhu celého obchodu. V důsledku reklamace totiž došlo k výměně jednoho z původně dodaných strojů za stroj nový. Novou počítačku společnost DA UNION, s. r. o., objednala u německého výrobce a z důvodu minimalizace nákladů nechala doručit a zprovoznit přímo v provozu společnosti JIP – PV, pro kterou byla počítačka určena. V rozporu s prokázaným skutkovým stavem byl dovolatel soudem prvního stupně odsouzen za nedodání 2 ks počítaček archů a způsobení škody dosahující 946 770 Kč, ačkoliv bylo spolehlivě prokázáno (z více zdrojů – písemných i výpovědí svědků), že došlo k dodání nejméně jedné počítačky. Tato skutečnost snižuje rozsah způsobené škody o rovnou polovinu, což se nutně musí projevit i v úvahách o výměře trestu.
12. S ohledem na shora uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2024, č. j. 12 To 48/2023-4725, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 3. 2023, č. j. 20 T 13/2021-4624, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
13. V souladu s § 265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Nejprve se v teoretické rovině věnoval zákonnému rozsahu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. i problematice opomenutých důkazů. K uplatněným dovolacím námitkám poznamenal, že obviněný nesprávně považoval za opomenuté ty důkazní návrhy, jejichž neprovedení nalézací soud poměrně podrobně zdůvodnil. Za takové situace nelze hovořit o nedůvodném neprovedení navrhovaných podstatných důkazů. Podmínky § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemohou být splněny jen na podkladě toho, že dovolatel nesouhlasí s konkrétním a kvalifikovaně podaným zdůvodněním toho, proč soud konkrétní důkazní návrh odmítl provést.
14. Jen okrajově k nespokojenosti obviněného státní zástupce uvedl, že samozřejmě nevyjasněný původ kopií listinného důkazu není sám o sobě překážkou jeho provedení, tato skutečnost se ovšem dostává do kolize se zásadou bezprostřednosti, a především značně snižuje důkazní hodnotu takového důkazu. I to pochopitelně soud musel zmínit při odůvodnění nevyhovění důkazního návrhu obviněného, přičemž se ovšem nejednalo zdaleka o osamocený argument. Co se týče výhrad dovolatele vůči vyhodnocení výpovědi svědka Z. Š. ze strany prvoinstančního soudu, tyto již nemají vůbec charakter námitek, jež by bylo možno vztáhnout pod ono nedůvodné neprovedení důkazního návrhu [ovšem ani pod úvodní variantu dovolacího důvodu podle písmene g), neboť se jedná o prosté přehodnocení jednotlivého důkazu ze strany obviněného]. Jde-li o nadhodnocení ceny počítaček archů, jejichž dodávka byla deklarována, na tomto závěru by případné provedení obou kopií smluv jako listinného důkazu nemohlo přinést žádné jiné zjištění a revidovat zcela správný a také zdůvodněný závěr o účelovém a neopodstatněném navýšení kupní ceny. Soudy si přitom zjevně při odmítnutí provedení předmětného listinného důkazu byly vědomy obsahu dotčených kopií dokumentů, a i při přihlédnutí k jejich nedůvěryhodnosti musely při svém posouzení uvážit, zda by případné provedení takového důkazu mohlo mít vliv na způsob hodnocení důkazů a výsledné skutkové zjištění. Zjevně dospěly k negativnímu stanovisku v tomto ohledu.
15. Za nedůvodně opomenutý důkaz není podle názoru státního zástupce možno vyhodnotit ani z pohledu dovolatele nedostatečný prostor, který byl v odůvodnění soudních rozhodnutí věnován vyhodnocení významu k důkazu provedených předávacích protokolů k počítačkám archů ze dne 31. 8. 2009. Jedná se totiž o důkaz maximálně jen doplňující jinak zcela dostatečně v rozsudku soudu prvního stupně posouzený daňový doklad č. 0900000439, a to v souvislostech tohoto listinného důkazu k dalším provedeným důkazům.
16. Učinil-li obviněný součástí dovolání i kritiku logičnosti konstrukce v obvinění s tím, že společnosti DA UNION, s. r. o., DPH spojenou s prodejem počítaček odvedla státu, v podstatě namítl nenaplnění znaku zkrácení daně ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten ovšem ve svém dovolání neuplatnil. Přesto státní zástupce danou námitku stručně odmítl s tím, že ve vztahu k trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1 tr. zákoníku je třeba brát v úvahu daňovou povinnost a navazující jednání týkající se určitého konkrétního daňového subjektu a jeho povinnosti přiznat a zaplatit daň. Jinými slovy, pro daný případ je relevantní pouze to, jaké kroky obviněný v součinnosti se spolupachatelem Josefem Hanzalíkem učinil v případě daňové povinnosti společnosti JIP – PV.
Proto není namístě při rozsahu zkrácení daně odečítat výstupy z daňových přiznání jiných daňových subjektů. Nehledě na to, že pokud byl soudy dovozen skutkový děj, že k žádnému naplňování účelu smlouvy o dodání dvou počítaček archů nedošlo a jednalo se ve skutečnosti o fiktivní obchodní případ, jemuž se nedostalo reálného naplnění, ten samý výstup musí být logicky učiněn i k obchodní aktivitě společnosti DA UNION, s. r. o., ve vztahu k jemu případnému dodavateli. Lze pak jen doplnit, že dovolatel ani nevedl úvahy v tom směru, že ze strany společnosti DA UNION, s.
r. o., případně v daňových přiznáních vykazovaný (ovšem zjevně fiktivní) nákup zboží a jeho následný prodej by byl minimálně z podstatné části daňově neutrální (zcela pak pouze za podmínky, že by vykazovala prodej zboží jinému plátci DPH za stejnou cenu, za niž je fakturačně pořídila). Pokud by společnost DA UNION, s. r. o., v posuzovaném zdaňovacím období dané zboží skutečně pořídila, pak by jí sice vznikla povinnost odvést DPH, ale zároveň by mohla uplatnit nárok na odpočet daně.
17. K námitkám ohledně zjevného rozporu skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů státní zástupce podotkl, že se jedná o prostou polemiku s hodnocením důkazů, v jejímž rámci obviněný izolovaně vyzdvihoval vybrané důkazy, pro trestní řízení zjevně nižší důkazní váhy a tyto bez návaznosti na další důkazy v řízení provedené (a soudy řádně hodnocené jednotlivě, a především ve všech vzájemných souvislostech) následně sám interpretoval způsobem, aby odpovídal jím zastávané skutkové verzi. Způsob hodnocení nevykazuje podle názoru státního zástupce žádný deficit ve vztahu k procesním ustanovením trestního řádu, zejména § 2 odst. 6 tr. ř. Odůvodnění odsuzujícího rozsudku splňuje požadavky na něj kladené v § 125 odst. 1 tr. ř. a státní zástupce na ně v plném rozsahu odkázal, aniž by zde uvedené hodnocení důkazů považoval za nutné opakovat či jakkoli revidovat. O rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovým zjištěním soudu o tom, že společnost DA UNION, s. r. o., reálně ke zdaňovacímu období 2009 nedodala daňovému subjektu JIP – PV ani jednu počítačku archů, se v posuzovaném případě nejedná, natož pak že by měl být konstatován rozpor zjevný. Úvahy prvoinstančního soudu nevykazují žádných očividných nelogičností, zjevně nelogická a provedeným důkazům neodpovídající je naopak verze o údajné reklamaci jednoho stroje.
18. Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
III. Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle § 265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu § 265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
20. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř.
21. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Tento dovolací důvod tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175.): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle § 148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle § 253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle § 253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
22. Obviněný výslovně zvolil posledně uvedenou alternativu, když brojil i proti rozhodnutí soudu prvního stupně prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ten je dán, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento důvod dovolání je tedy charakterizován třemi alternativními situacemi, kdy rozhodná skutková zjištění mající určující význam pro naplnění znaků trestného činu nemohou obstát. Stane se tak: a) protože jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, b) jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, c) ve vztahu k nim nebyly bez konkrétních důvodů provedeny navrhované podstatné důkazy. Postačí, když je naplněna alespoň jedna z těchto tří alternativ. Platí také, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu nelze napadat jakákoliv skutková zjištění, ale jen ta, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen.
23. Veškerými námitkami uplatněnými v podaném dovolání podporoval obviněný svou obhajobu, že k dodání dvou počítaček archů společnosti JIP – PV dne 31. 8. 2009 skutečně došlo. V této souvislosti vyjádřil nesouhlas s postupem soudu prvního stupně, který buď vůbec neprovedl, anebo nedostatečně vyhodnotil důkazy svědčící o uskutečnění právě uvedeného obchodu. Rozhodné skutkové zjištění soudů obou stupňů, že se jednalo o transakci fiktivní, učiněnou toliko za účelem vylákat nadměrný odpočet ze strany společnosti JIP – PV označil za zjevně rozpornou s obsahem provedených důkazů. Lze tedy konstatovat, že obviněný uplatnil především třetí a podpůrně také první alternativu odkazovaného dovolacího důvodu. Tím sice formálně naplnil zákonný rámec ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nicméně s jeho konkrétními argumenty nebylo možno se po věcné stránce ztotožnit a hodnotit je jako opodstatněné.
24. K problematice opomenutých důkazů je v obecné rovině nejprve vhodné uvést, že právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10.
10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí.
Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
25. Z tohoto vymezení je patrné, že dovolatelem označené důkazy, popř. důkazní návrhy, nelze považovat za opomenuté ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Pokud jde o kopie dvou smluv, a to rámcové smlouvy o dodávce papíru mezi společnostmi JIP – PV a HARGO, a. s., a smlouvy o zprostředkování mezi společnostmi JIP – PV a DA UNION, s. r. o., soud prvního stupně v bodě 77. odůvodnění jeho rozsudku jasně, srozumitelně a logicky vysvětlil, proč předmětné důkazní návrhy obhajoby zamítl. Tím splnil veškeré požadavky na něj v této souvislosti kladené, a jeho postupem tudíž nemohlo dojít k žádnému zásahu do základních práv a svobod dovolatele.
Nejvyšší soud souhlasí zejména s jeho závěrem, že navržené listinné důkazy by nemohly přinést žádná nová zásadní zjištění, která by jakkoli zvrátila skutkový stav spolehlivě prokázaný na základě jiných důkazů. V tomto ohledu je vhodné připomenout, že soud prvního stupně provedl další důkazy, které měly dokládat skutkovou verzi obviněného o reálnosti obchodu se dvěma počítačkami archů z léta 2009. Šlo zejména o daňový doklad č. 0900000439 ze dne 31. 8. 2009, stejně jako v podaném dovolání vyzdvihované předávací protokoly k počítačkám archů z téhož dne.
Nicméně z obsahu jiných důkazních prostředků (hlavně zjištění o skutečném pohybu jednoho z předmětných strojů od německého výrobce až ke společnosti JIP – PV i jeho reálné ceně) nalézací soud dospěl bez důvodných pochybností k závěru, že údaje vtělené do listinných důkazů, majících prokazovat nákup dvou počítaček archů od společnosti DA UNION, s. r. o., dne 31. 8. 2009 za deklarovanou (vysoce nadhodnocenou) cenu, nemohou odpovídat skutečnosti. Z tohoto důvodu nebylo nutné, natož povinné, provádět další dokazování kopiemi shora definovaných smluvních dokumentů.
Za opomenutý důkaz již vůbec nelze považovat zmíněný předávací protokol, který proveden byl a soud prvního stupně jej zcela správně také vyhodnotil. Skutečnost, že obviněný se způsobem jeho hodnocení nesouhlasil, nezakládá vadu opomenutého důkazu ani jakékoli jiné pochybení spadající do zákonného vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
26. Za opomenuté nelze považovat ani důkazy údajným zaplacením DPH a odvedením DPH. Soud prvního stupně totiž provedl důkazy, které vypovídají o zcela jiných skutečnostech. Podstatný význam měla např. zpráva specializovaného finančního úřadu o daňové kontrole (č. l. 1180 a násl. spisu), ze které mimo jiné vyplynulo, že finanční prostředky ve výši 5 929 770 Kč představující částku deklarovaného zdanitelného plnění si společnosti JIP – PV a DA UNION, s. r. o., přeposílaly v několika platbách (následně vybíraných v hotovosti z účtů) v období od 9. 12. 2009 do 10. 3. 2010. Podle údajů specializovaného finančního úřadu však byla společnost DA UNION, s. r. o., pro správce daně nekontaktní, nespolupracovala s ním a její sídlo bylo toliko virtuální. Za třetí a čtvrté čtvrtletí roku 2009 a období od dubna až do srpna 2010 nepodala souhrnné hlášení, v prosinci 2009 vykázala jen minimální daňovou povinnost. Za zdaňovací období leden 2010 až březen 2010 nepodala daňové přiznání. Dovolatel byl finančním úřadem vyzván k podání svědecké výpovědi, avšak nedostavil se. Jeho tvrzení o údajném zaplacení a odvedení DPH nelze ve světle uvedených skutečností akceptovat, navíc s ohledem na další nesporná zjištění svědčící o fiktivnosti celé transakce.
27. Obviněný namítal, že k uskutečnění dodávky nejméně 1 ks počítaček archů společností DA UNION, s. r. o., došlo. Přitom poukazoval na dodávku jednoho stroje Vicount 3 Pin and Blade v prosinci 2009. Namítaná skutečnost ovšem nic nemění na tom, že dne 31. 8. 2009 nebyl uskutečněn žádný obchod a tím pádem ani jakékoli zdanitelné plnění. Nic tedy neopravňovalo společnost JIP – PV žádat za zdaňovací období září 2009 odpočet DPH z plnění poskytnutého společností DA UNION, s. r. o., které bylo v danou dobu toliko fingované. To již nemůže zhojit skutečnost, že o několik měsíců později, v jiném zdaňovacím období, došlo k jinému obchodu za úplně jiných podmínek, především s výrazně nižší hodnotou zdanitelného plnění i DPH. Lze usuzovat, že předmětný obchod mohl mít funkci jakéhosi zastíracího manévru, jenž měl (přinejmenším zčásti) zakrýt fiktivnost obchodu ze dne 31. 8. 2009 a podpořit opodstatněnost nároku společnosti JIP – PV na odpočet daně. I v tomto případě bylo ovšem zcela zřejmé, že účast společnosti DA UNION, s. r. o. (která již v tu dobu nekomunikovala se správcem daně a neplnila své povinnosti) byla zcela formální. Koneckonců i platby německému výrobci posílala společnost DA UNION, s. r. o., až poté, co byly příslušné částky převedeny na její účet od společnosti JIP – PV.
28. Právě z porovnání obou výše zmiňovaných obchodních transakcí se ukazuje naprostá ekonomická nesmyslnost a zároveň čirá účelovost deklarovaného obchodu ze srpna 2009. Z provedených důkazů (např. zprávy specializovaného finančního úřadu nebo výpovědi svědka Z. Š.) jasně vyplynulo, že společnost JIP – PV byla v dané době schopná si dojednat i zafinancovat nákup počítaček archů sama, aniž by byla nucena získávat požadované zboží za více než trojnásobek ceny pomocí společnosti DA UNION, s. r. o., jakožto zprostředkovatele (ostatně v srpnu 2009 si obdobný stroj od společnosti Vacuumatic Maschinen GmBH koupila bez jakéhokoli prostředníka). Účast společnosti DA UNION, s. r. o., na celé obchodní transakci tak byla zcela účelová, když zařazení tohoto formálního mezičlánku mezi německého výrobce a společnost JIP – PV umožnilo naposledy jmenované obchodní společnosti vyhnout se povinnosti přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu a následně se výrazně obohatit při neoprávněném vylákání nadměrného odpočtu. Tomuto schématu plně odpovídá několikanásobné navýšení ceny fiktivně poskytnutého plnění a tím i výše nárokovaného odpočtu daně.
29. Za této situace není od rozsahu vylákané výhody na dani možno odečíst ani hodnotu, která by představovala DPH z dodání stroje Vicount 3 Pin and Blade dne 10. 12. 2009. Je potřeba si uvědomit, že pokud by společnost JIP – Papírny Větřní, a. s., postupovala v souladu se zákonem a nevyužila „služeb“ společnosti DA UNION, s. r. o., bylo by nabytí označeného stroje daňově zcela neutrální, kdy výše povinnosti odvést DPH za zboží dodané z jiného členského státu by se rovnala výši odpočtu za zboží pořízené za účelem provádění další ekonomické činnosti. Vedle toho je zřejmé, že obchodní vztah mezi společnostmi JIP – PV a DA UNION, s. r. o., byl v daném případě vytvořen pouze a jedině ve snaze spáchat daňový trestný čin a v takovém případě je za rozsah neoprávněné výhody na dani třeba považovat celou vylákanou částku (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu, ze dne 28. 2. 2024, sp. zn. 8 Tdo 1198/2023, přiměřeně i ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 3 Tdo 613/2022– jde sice o skutkově poněkud odlišný případ, nicméně uvedené pravidlo je aplikovatelné i na posuzované jednání dovolatele a jeho spolupachatelů).
30. Ani fakt, že jednu ze svých počítaček archů nabyla společnost JIP – PV zcela formálně prostřednictvím společnosti DA UNION, s. r. o., proto nezakládá vadu zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a závěrem soudů obou instancí o fiktivním charakteru obchodu ze dne 31. 8. 2009. V této souvislosti Nejvyšší soud rovněž neshledal žádné pochybení v hmotněprávním posouzení skutku, a to ani stran dovolatelem namítaného „rozsahu způsobené škody“ (přesněji „rozsah vylákané výhody na dani“), což by spadalo již do zákonného rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
31. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky dovolatele jsou zjevně neopodstatněné. Proto podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 10. 2024 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu