USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2023 o
dovoláních, která podali obvinění P. M., nar. XY, trvale bytem XY, Z. O., nar.
XY, trvale bytem XY, Z. B., nar. XY, trvale bytem XY, J. M., nar. XY, trvale
bytem XY, a L. Z., nar. XY, trvale bytem XY, a obviněná právnická osoba T.,
IČO: XY, se sídlem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 1.
2022, sp. zn. 5 To 42/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 6/2019, a obviněný
K. K., nar. XY, trvale bytem XY, M. K., nar. XY, trvale bytem XY, a obviněná
právnická osoba C. C., IČO: XY, se sídlem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v
Olomouci ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 5 To 48/2021, jako soudu odvolacího v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61
T 3/2021, takto:
I. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. M.
odmítá.
II. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. O.
odmítá.
III. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. B.
odmítá.
IV. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M.
odmítá.
V. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Z.
odmítá.
VI. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické
osoby T., odmítá.
VII. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného K. K.
odmítá.
VIII. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. K.
odmítá.
IX. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné právnické
osoby C. C. odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 29. 4.
2021, sp. zn. 61 T 6/2019, byli obvinění O. H. (jednání pod bodem I. skutkové
věty), Z. T. (jednání pod bodem II. skutkové věty) uznáni vinnými zvlášť
závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240
odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve
znění účinném do 30. 6. 2016 (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve formě
spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, obvinění P. M. (jednání pod bodem
III. skutkové věty), Z. O. (jednání pod bodem IV. skutkové věty) a Z. B.
(jednání pod bodem V. skutkové věty) zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné
povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku,
spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, a obvinění J. M.
(jednání pod bodem VI. skutkové věty), R. K. (jednání pod bodem VII. skutkové
věty) a L. Z. (jednání pod bodem VIII. skutkové věty) a obviněné právnické
osoby T. (jednání pod bodem IV.b a IV.d skutkové věty), E. (jednání pod bodem
V.b a V.d skutkové věty) a Z. S. C. (jednání pod bodem VII.a skutkové věty)
zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1,
odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23
tr. zákoníku.
2. Těchto trestných činů se uvedení obvinění dopustili tím, že
po vzájemné předchozí domluvě s úmyslem zkrátit daň z přidané hodnoty a daň z
příjmů právnických či fyzických osob za zdaňovací období let 2009 až 2012 za
účelem obohacení se na úkor České republiky, se níže popsaným jednáním, každý
svým dílem, podíleli na neoprávněném uplatňování daňově účinných nákladů a
nároků na odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu u daňových subjektů P. M.,
IČO: XY, T., IČO: XY, J. M., IČO: XY, A., IČO: XY, C. C., IČO: XY, E., IČO: XY,
V., IČO: XY, Z. S. C., IČO: XY, a to na základě faktur za reklamní služby,
které daňovým subjektům měly zajistit obchodní společnosti C. p., IČO: XY B.,
IČO: XY, I. p., IČO: XY, a H., IČO: XY, když O. H., IČO: XY, jako vlastník
závodních vozů Honda Civic, a z tohoto důvodu účelově pronajímal reklamní
plochu na závodních vozidlech společnostem C. p., B. a I. p., které měly
následně na této reklamní ploše zajistit, ať už přímo nebo prostřednictvím
společnosti H., reklamní služby pro výše uvedené daňové subjekty, a tím účelově
mnohonásobně navýšit hodnotu poskytované reklamní služby, kterou ve skutečnosti
zajišťoval převážně O. H., přičemž společnosti C. p., B., I. p. ani H., u
kterých k navýšení ceny docházelo, daň z přidané hodnoty z takto navýšených
hodnot uskutečněných zdanitelných plnění neuhradily. Konkrétně se jednotliví
obžalovaní vytýkaného jednání účastnili takto:
I.
O. H. jako podnikající fyzická osoba a majitel soutěžních motorových vozidel
značky Honda Civic nabídl přesně nezjištěným způsobem sám nebo prostřednictvím
jiné osoby, či osob, daňovým subjektům:
- P. M.,
- T.,
- J.,
- A.,
- C. C.,
- E.,
- V.,
- Z. C.,
snížení jejich daňové povinnosti uplatněním daňově účinných výdajů a nároků na
odpočet daně z přidané hodnoty na vstupu tím způsobem, že jim prostřednictvím
dodavatelských společností C. p., B., I. p. a H. poskytl reklamní služby na
svých vozidlech k propagaci obchodního jména a služeb při automobilových
soutěžích v rallye a sprint rallye konaných v České republice v letech 2009 až
2012, přičemž z důvodu umělého navýšení hodnoty této služby, a tedy i daňově
účinných výdajů na odpočet daně, uzavřel nejprve:
- dne 2. 1. 2008 smlouvu o pronájmu reklamních ploch se společností B.
na dobu neurčitou na částku 80.000 Kč za rok bez DPH,
- dne 30. 4. 2009 smlouvu o pronájmu reklamních ploch se společností C.
p. na částku 60.000 Kč za rok 2009 bez DPH,
- dne 2. 1. 2010 smlouvu o pronájmu reklamních ploch se společností C.
p. na částku 80.000 Kč za rok 2010 bez DPH,
- dne 1. 3. 2011 smlouvu o pronájmu reklamních ploch se společností C.
p. na částku 160.000 Kč za rok 2011 bez DPH,
- dne 1. 3. 2012 smlouvu o pronájmu reklamních ploch se společností C.
p. na částku 90.000 Kč za rok 2012 bez DPH,
- dne 1. 3. 2012 smlouvu o pronájmu reklamních ploch se společností I.
p. na částku 45.000 Kč za rok 2012 bez DPH.
Následně O. H. prostřednictvím společností B., C. p. a I. p., ve spolupráci se
Z. T., jako zástupcem těchto společností, a prostřednictvím společnosti H.
uzavřel s uvedenými daňovými subjekty smlouvy o reklamě, na základě kterých
dodavatelské společnosti B., C. p., I. p. a H. vystavily dotčeným daňovým
subjektům faktury v hodnotě několikanásobně převyšující částku za pronájem
reklamních ploch sjednanou s O. H., a to přesto, že společnosti B., C. p., I.
p. ani H. nevyvíjely řádnou ekonomickou činnost, a že deklarovaná reklamní
činnost nebyla těmito společnostmi řádně provedena, jelikož tato reklamní
činnost, spočívající ve výrobě reklamních polepů a jejich umístění na soutěžní
vozidla, byla provedena většinou přímo O. H., přičemž jediným účelem pronájmu
reklamních ploch bylo právě snížení daňové povinnosti příslušných daňových
subjektů a nikoli tedy jejich propagace a zviditelnění. Takto se obžalovaný O.
H. podílel na způsobení škody České republice, zastoupené Finančním úřadem pro
Zlínský kraj, v období let 2009 až 2012 v celkové výši 10.908.830 Kč, která je
tvořena neoprávněným snížením daně z přidané hodnoty, daně z příjmů právnických
osob a daně z příjmů fyzických osob o celkem 8.632.841 Kč a vylákáním
nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v celkové výši 2.275.989 Kč,
II.
Z. T.
a) vystavil či jako jednatel společnosti C. p. jménem této společnosti
nechal vystavit:
1. faktury č.:
- 2009002 ze dne 22. 4. 2009 na celkovou částku základ daně (dále jen
ZD) 100.000 Kč,
- 2009007 ze dne 15. 5. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009020 ze dne 15. 7. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009028 ze dne 14. 8. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010010 ze dne 4. 2. 2010 na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- 2010015 ze dne 4. 3. 2010 na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- 2010025 ze dne 5. 4. 2010 na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- 2010033 ze dne 4. 5. 2010 na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- 2010042 ze dne 4. 6. 2010 na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- 2010054 ze dne 2. 7. 2010 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- 2010068 ze dne 4. 8. 2010 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- 2010080 ze dne 3. 9. 2010 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- 2010095 ze dne 4. 10. 2010 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- 2010111 ze dne 4. 11. 2010 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF911 ze dne 10. 2. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF1711 ze dne 10. 3. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF2911 ze dne 11. 4. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF3811 ze dne 10. 5. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF4811 ze dne 10. 6. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF5911 ze dne 11. 7. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF6711 ze dne 21. 7. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF7411 ze dne 10. 8. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF8611 ze dne 9. 9. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF9311 ze dne 20. 9. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF9911 ze dne 10. 10. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF11011 ze dne 10. 11. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF12211 ze dne 9. 12. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
pro odběratele P. M.,
2. faktury č.:
- 2009008 ze dne 15. 5. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009019 ze dne 15. 7. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009027 ze dne 14. 8. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009033 ze dne 15. 9. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009042 ze dne 15. 10. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009048 ze dne 13. 11. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009056 ze dne 15. 12. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010002 ze dne 4. 1. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- 2010006 ze dne 4. 2. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- 2010013 ze dne 4. 3. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- 2010026 ze dne 5. 4. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- 2010032 ze dne 4. 5. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- 2010041 ze dne 4. 6. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- 2010052 ze dne 2. 7. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- 2010066 ze dne 4. 8. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- 2010078 ze dne 3. 9. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- 2010093 ze dne 4. 10. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- 2010109 ze dne 4. 11. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- 2010124 ze dne 3. 12. 2010 na celkovou částku 200.000 Kč,
- VF311 ze dne 10. 1. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF611 ze dne 10. 2. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF1511 ze dne 10. 3. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF2611 ze dne 11. 4. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF3511 ze dne 10. 5. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF4511 ze dne 10. 6. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF5611 ze dne 11. 7. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF7111 ze dne 10. 8. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF8311 ze dne 9. 9. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF9611 ze dne 10. 10. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF10711 ze dne 10. 11. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF12111 ze dne 9. 12. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč
pro odběratele T.,
3. faktury č.:
- 2009014 ze dne 8. 6. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009035 ze dne 21. 9. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010037 ze dne 10. 5. 2010 na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010061 ze dne 9. 7. 2010 na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010101 ze dne 11. 10. 2010 na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010127 ze dne 10. 12. 2010 na celkovou částku ZD 50.000 Kč,
pro odběratele J. M.,
4. faktury č.:
- 2010005 ze dne 2. 2. 2010, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010024 ze dne 5. 4. 2010, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010055 ze dne 2. 7. 2010, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010097 ze dne 4. 10. 2010, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
pro odběratele A.,
5. faktury č.:
- 2010009 ze dne 4. 2. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010028 ze dne 5. 4. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010046 ze dne 4. 6. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010058 ze dne 2. 7. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010083 ze dne 3. 9. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010115 ze dne 4. 11. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010126 ze dne 3. 12. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
pro odběratele C. C.,
6. faktury č.:
- 2010003 ze dne 4. 1. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010007 ze dne 4. 2. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010014 ze dne 4. 3. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010027 ze dne 5. 4. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010038 ze dne 10. 5. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010047 ze dne 4. 6. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010053 ze dne 2. 7. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010067 ze dne 4. 8. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010079 ze dne 3. 9. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010094 ze dne 4. 10. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010110 ze dne 4. 11. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010125 ze dne 3. 12. 2010, na celkovou částku ZD 400.000 Kč,
- VF411 ze dne 10. 1. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF711 ze dne 10. 2. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF1411 ze dne 10. 3. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF2711 ze dne 11. 4. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF3611 ze dne 10. 5. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF4611 ze dne 10. 6. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF5711 ze dne 11. 7. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF7211 ze dne 10. 8. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF8411 ze dne 9. 9. 2011, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF9711 ze dne 10. 10. 2011, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF10811 ze dne 10. 11. 2011, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF12311 ze dne 9. 12. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
pro odběratele E.,
b) vystavil či jako jednatel společnosti B., IČO: XY, jménem této
společnosti nechal vystavit:
1. faktury č.:
- 90003 ze dne 15. 1. 2009 na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 90010 ze dne 13. 2. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
pro odběratele P. M.,
2. fakturu č.:
- 90027 ze dne 20. 3. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
pro odběratele J. M.,
c) vystavil či jako zplnomocněný zástupce společnosti I. p., IČO: XY,
jménem této společnosti nechal vystavit:
1. faktury č.:
- 01411 ze dne 10. 5. 2011 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 03311 ze dne 10. 8. 2011 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
pro odběratele J. M.,
2. faktury č.:
- 01711 ze dne 10. 6. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 02511 ze dne 11. 7. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 03111 ze dne 10. 8. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 03811 ze dne 1. 9. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 04411 ze dne 10. 10. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF212 ze dne 12. 1. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF512 ze dne 13. 2. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF1112 ze dne 12. 3. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF1812 ze dne 12. 4. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF2612 ze dne 11. 5. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF3112 ze dne 12. 6. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF3912 ze dne 12. 7. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF4512 ze dne 13. 8. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF5212 ze dne 12. 9. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF5712 ze dne 12. 10. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF6412 ze dne 12. 11. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF7012 ze dne 12. 12. 2012, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
pro odběratele V.,
3. faktury č.:
- 00611 ze dne 10. 3. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 00711 ze dne 10. 4. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 01111 ze dne 10. 5. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 01811 ze dne 10. 6. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 02311 ze dne 11. 7. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 03611 ze dne 10. 8. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 04211 ze dne 9. 9. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 04811 ze dne 10. 10. 2011, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 05211 ze dne 10. 11. 2011, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- VF312 ze dne 13. 2. 2012, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF1212 ze dne 12. 3. 2012, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF1912 ze dne 12. 4. 2012, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF3212 ze dne 12. 6. 2012, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
pro odběratele C. C.,
4. faktury č.:
- 00311 ze dne 10. 2. 2011, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 00811 ze dne 10. 4. 2011, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 01911 ze dne 1. 6. 2011, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 03011 ze dne 10. 8. 2011, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 04911 ze dne 10. 10. 2011, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
pro odběratele Z. C.,
Uvedené daňové doklady přitom Z. T. vystavil či nechal vystavit přesto, že
věděl, že na základě těchto daňových dokladů deklarovaná reklamní činnost
společnostmi C. p., B. a I. p. nebyla řádně provedena, neboť tyto společnosti
ve skutečnosti nevyvíjely řádnou ekonomickou činnost, a že důvodem vystavení
těchto faktur nebyla propagace a zviditelnění příslušných daňových subjektů,
ale umělé navýšení daňově účinných výdajů a nároků na odpočet DPH na vstupu s
cílem snížení daňových povinností, když na základě těchto faktur byla výše
uvedenými daňovými subjekty způsobena škoda České republice, zastoupené
Finančním úřadem ve XY, v období let 2009 až 2012, v celkové výši 10.752.830
Kč, která je tvořena neoprávněným snížením daně z přidané hodnoty, daně z
příjmů právnických osob a daně z příjmů fyzických osob o celkem 8.476.841 Kč a
vylákáním nadměrného odpočtu DPH v celkové výši 2.275.989 Kč,
III.
P. M. jako podnikající fyzická osoba podal u Finančního úřadu ve XY
a) přiznání k dani z příjmů fyzických osob (dále jen DPFO) takto:
1. dne 30. 3. 2010 za zdaňovací období roku 2009, ve kterém neoprávněně
uplatnil v daňově účinných nákladech faktury vydané společností C. p., IČO: XY,
na základě smlouvy o reklamě ze dne 20. 4. 2009:
- 2009002 ze dne 22. 4. 2009 na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2009007 ze dne 15. 5. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009020 ze dne 15. 7. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009028 ze dne 14. 8. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
a faktury vydané společností B. na základě smlouvy o reklamě ze dne 3. 1. 2009:
- 90003 ze dne 15. 1. 2009 na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 90010 ze dne 13. 2. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
čímž snížil základ DPFO o 1.000.000 Kč a vlastní daňovou povinnost o částku
150.000 Kč,
2. dne 30. 3. 2011 za zdaňovací období roku 2010, ve kterém uplatnil v
daňově účinných nákladech faktury vydané společností C. p. na základě smlouvy o
reklamě ze dne 20. 1. 2010:
- 2010010 ze dne 4. 2. 2010 na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- 2010015 ze dne 4. 3. 2010 na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- 2010025 ze dne 5. 4. 2010 na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- 2010033 ze dne 4. 5. 2010 na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- 2010042 ze dne 4. 6. 2010 na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- 2010054 ze dne 2. 7. 2010 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- 2010068 ze dne 4. 8. 2010 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- 2010080 ze dne 3. 9. 2010 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- 2010095 ze dne 4. 10. 2010 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- 2010111 ze dne 4. 11. 2010 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
čímž snížil základ DPFO o 2.000.000 Kč a vlastní daňovou povinnost o částku
300.000 Kč,
3. dne 16. 3. 2012 za zdaňovací období roku 2011, ve kterém uplatnil v
daňově účinných nákladech faktury vystavené společností C. p. na základě
smlouvy o reklamě ze dne 5. 1. 2011:
- VF911 ze dne 10. 2. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF1711 ze dne 10. 3. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF2911 ze dne 11. 4. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF3811 ze dne 10. 5. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF4811 ze dne 10. 6. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF5911 ze dne 11. 7. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF6711 ze dne 21. 7. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF7411 ze dne 10. 8. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF8611 ze dne 9. 9. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF9311 ze dne 20. 9. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF9911 ze dne 10. 10. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF11011 ze dne 10. 11. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF12211 ze dne 9. 12. 2011 na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
čímž snížil základ DPFO o 3. 250.000 Kč a vlastní daňovou povinnost o částku
487.500 Kč,
b) přiznání k dani z přidané hodnoty (dále jen DPH) takto:
1. dne 25. 2. 2009 za zdaňovací období měsíce ledna 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 19 000 Kč na základě daňového dokladu č. 90003,
2. dne 23. 3. 2009 za zdaňovací období měsíce února 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 90010,
3. dne 25. 5. 2009 za zdaňovací období měsíce dubna 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 19.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2009002,
4. dne 25. 6. 2009 za zdaňovací období měsíce května 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2009007,
5. dne 25. 8. 2009 za zdaňovací období měsíce července 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2009020,
6. dne 25. 9. 2009 za zdaňovací období měsíce srpna 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2009028
7. dne 18. 3. 2010 za zdaňovací období měsíce února 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010010,
8. dne 26. 4. 2010 za zdaňovací období měsíce března 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010015,
9. dne 26. 5. 2010 za zdaňovací období měsíce dubna 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010025,
10. dne 25. 6. 2010 za zdaňovací období měsíce května 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010033,
11. dne 26. 7. 2010 za zdaňovací období měsíce června 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010042,
12. dne 25. 8. 2010 za zdaňovací období měsíce července 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010054,
13. dne 27. 9. 2010 za zdaňovací období měsíce srpna 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010068,
14. dne 25. 10. 2010 za zdaňovací období měsíce září 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010080,
15. dne 25. 11. 2010 za zdaňovací období měsíce října 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010095,
16. dne 27. 12. 2010 za zdaňovací období měsíce listopadu 2010, ve
kterém uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010111,
17. dne 18. 3. 2011 za zdaňovací období měsíce února 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF911,
18. dne 26. 4. 2011 za zdaňovací období měsíce března 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF1711,
19. dne 25. 5. 2011 za zdaňovací období měsíce dubna 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF2911,
20. dne 27. 6. 2011 za zdaňovací období měsíce května 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF3811,
21. dne 25. 7.
2011 za zdaňovací období měsíce června 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF4811,
22. dne 25. 8. 2011 za zdaňovací období měsíce července 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 100.000 Kč na základě daňových dokladů č. VF5911
a VF6711,
23. dne 26. 9. 2011 za zdaňovací období měsíce srpna 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF7411,
24. dne 25. 10. 2011 za zdaňovací období měsíce září 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF9311,
25. dne 23. 11. 2011 za zdaňovací období měsíce října 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF9911,
26. dne 23. 12. 2011 za zdaňovací období měsíce listopadu 2011, ve
kterém uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF11011,
27. dne 25. 1. 2012 za zdaňovací období měsíce prosince 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF12211,
přičemž uvedené daňové doklady do daňových přiznání zahrnul přesto, že důvodem
vystavení těchto daňových dokladů nebyla propagace a zviditelnění jeho
podnikatelské činnosti, ale umělé navýšení daňově účinných výdajů a nároků na
odpočet DPH na vstupu s cílem snížení daňových povinností, když na základě
těchto faktur si P. M. snížil svou daňovou povinnost u daně z příjmů fyzických
osob celkem o 937.500 Kč, u daně z přidané hodnoty celkem o 790.734 Kč a
současně vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 449.266 Kč, tedy celkem způsobil
České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, škodu ve výši
2.177.500 Kč,
IV.
a) Z. O. jako jednatel společnosti T. podal u Finančního úřadu ve XY
přiznání k dani z příjmů právnických osob (dále jen DPPO) takto:
1. dne 21. 6. 2010 za zdaňovací období roku 2009, ve kterém neoprávněně
uplatnil v daňově účinných nákladech faktury vydané společností B. na základě
smlouvy o reklamě ze dne 3. 1. 2009:
- 90002 ze dne 15. 1. 2009, částka ZD 200.000 Kč,
- 90009 ze dne 13. 2. 2009, částka ZD 200.000 Kč,
a dále faktury vydané společností C. p. na základě smlouvy o reklamě ze dne 20.
4. 2009:
- 2009008 ze dne 15. 5. 2009, částka ZD 200.000 Kč,
- 2009019 ze dne 15. 7. 2009, částka ZD 200.000 Kč,
- 2009027 ze dne 14. 8. 2009, částka ZD 200.000 Kč,
- 2009033 ze dne 15. 9. 2009, částka ZD 200.000 Kč,
- 2009042 ze dne 15. 10. 2009, částka ZD 200.000 Kč,
- 2009048 ze dne 13. 11. 2009, částka ZD 200.000 Kč,
- 2009056 ze dne 15. 12. 2009, částka ZD 200.000 Kč,
čímž snížil základ DPPO o 1.800.000 Kč a vlastní daňovou povinnost společnosti
T. o částku 360.000 Kč,
2. dne 29. 6. 2011 za zdaňovací období roku 2010, ve kterém neoprávněně
uplatnil v daňově účinných nákladech faktury vydané společností C. p. na
základě smlouvy o reklamě ze dne 4. 1. 2010:
- 2010002 ze dne 4. 1. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
- 2010006 ze dne 4. 2. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
- 2010013 ze dne 4. 3. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
- 2010026 ze dne 5. 4. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
- 2010032 ze dne 4. 5. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
- 2010041 ze dne 4. 6. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
- 2010052 ze dne 2. 7. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
- 2010066 ze dne 4. 8. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
- 2010078 ze dne 3. 9. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
- 2010093 ze dne 4. 10. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
- 2010109 ze dne 4. 11. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
- 2010124 ze dne 3. 12. 2010, částka ZD 200.000 Kč,
čímž snížil základ DPPO o 2.400.000 Kč a vlastní daňovou povinnost společnosti
T. o částku 456.000 Kč,
b) Z. O. jako jednatel společnosti T. a společnost T., v rámci jejíž
činnosti a v jejímž zájmu jednal, podal u Finančního úřadu ve XY dne 28. 6.
2012 přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2011,
ve kterém byly v daňově účinných nákladech uplatněny faktury vydané společností
C. p. na základě smlouvy o reklamě ze dne 5. 1. 2011:
- VF311 ze dne 10. 1. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF611 ze dne 10. 2. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF1511 ze dne 10. 3. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF2611 ze dne 11. 4. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF3511 ze dne 10. 5. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF4511 ze dne 10. 6. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF5611 ze dne 11. 7. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF7111 ze dne 10. 8. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF8311 ze dne 9. 9. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF9611 ze dne 10. 10. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF10711 ze dne 10. 11. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF12111 ze dne 9. 12. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
čímž byl snížen základ DPPO o 2.400.000 Kč a vlastní daňová povinnost
společnosti T. o částku 456.000 Kč,
c) Z. O. jako jednatel společnosti T. podal u Finančního úřadu ve XY
přiznání k DPH takto:
1. dne 25. 2. 2009 za zdaňovací období měsíce ledna 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 90002,
2. dne 24. 3. 2009 za zdaňovací období měsíce února 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 90009,
3. dne 25. 6. 2009 za zdaňovací období měsíce května 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2009008,
4. dne 25. 8. 2009 za zdaňovací období měsíce července 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2009019,
5. dne 23. 9. 2009 za zdaňovací období měsíce srpna 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2009027,
6. dne 22. 10. 2009 za zdaňovací období měsíce září 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2009033,
7. dne 24. 11. 2009 za zdaňovací období měsíce října 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2009042,
8. dne 28. 12. 2009 za zdaňovací období měsíce listopadu 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2009048,
9. dne 22. 1. 2010 za zdaňovací období měsíce prosince 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2009056,
10. dne 25. 2. 2010 za zdaňovací období měsíce ledna 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010002,
11. dne 24. 3. 2010 za zdaňovací období měsíce února 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010006,
12. dne 22. 4. 2010 za zdaňovací období měsíce března 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010013,
13. dne 24. 5. 2010 za zdaňovací období duben 2010, ve kterém uplatnil
nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010026,
14. dne 21. 6. 2010 za zdaňovací období měsíce května 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010032,
15. dne 25. 8. 2010 za zdaňovací období měsíce července 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010041
a nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010052,
16. dne 24. 9. 2010 za zdaňovací období měsíce srpna 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010066,
17. dne 22. 10. 2010 za zdaňovací období měsíce září 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010078,
18. dne 25. 11. 2010 za zdaňovací období měsíce října 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010093,
19. dne 23. 12. 2010 za zdaňovací období měsíce listopadu 2010, ve
kterém uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010109,
20. dne 24. 1.
2011 za zdaňovací období měsíce prosince 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010124,
21. dne 24. 2. 2011 za zdaňovací období měsíce ledna 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF311,
22. dne 24. 3. 2011 za zdaňovací období měsíce února 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF611,
23. dne 21. 4. 2011 za zdaňovací období měsíce března 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF1511,
24. dne 24. 5. 2011 za zdaňovací období měsíce dubna 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF2611,
25. dne 22. 6. 2011 za zdaňovací období měsíce května 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF3511,
26. dne 21. 7. 2011 za zdaňovací období měsíce června 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF4511
27. dne 26. 8. 2011 za zdaňovací období měsíce července 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF5611,
28. dne 27. 9. 2011 za zdaňovací období měsíce srpna 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF7111,
29. dne 24. 10. 2011 za zdaňovací období měsíce září 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF8311,
30. dne 24. 11. 2011 za zdaňovací období měsíce října 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF9611,
31. dne 22. 12. 2011 za zdaňovací období měsíce listopadu 2011, ve
kterém uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF10711,
d) Z. O. jako jednatel společnosti T. a společnost T., v rámci jejíž
činnosti a v jejímž zájmu jednal jednatel, podal u Finančního úřadu ve XY dne
24. 1. 2012 přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce prosince 2011, ve kterém
byl uplatněn nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č.
VF12111 s DUZP 9. 12. 2011,
přičemž uvedené daňové doklady do daňových přiznání společnosti T., Z. O.
zahrnul přesto, že důvodem vystavení těchto daňových dokladů nebyla propagace a
zviditelnění společnosti, ale umělé navýšení daňově účinných výdajů a nároků na
odpočet DPH na vstupu s cílem snížení daňových povinností, když na základě
těchto faktur Z. O. snížil daňovou povinnost společnosti T. u daně z příjmů
právnických osob o 1. 272.000 Kč, u daně z přidané hodnoty o 1.142.000 Kč, a
současně vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 160.000 Kč, tedy celkem způsobil
České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, škodu ve výši
2.574.000 Kč. Společnosti T. je vytýkané jednání přičítáno v bodech IV.b) a
IV.d) s výší způsobené škody u DPPO v částce 456.000 Kč a u DPH v částce 40.000
Kč,
V.
a) Z. B. jako jednatel společnosti E. podal dne 27. 6. 2011 u Finančního
úřadu ve XY přiznání k DPPO za zdaňovací období roku 2010, ve kterém uplatnil v
daňově účinných nákladech faktury vydané společností C. p. na základě smlouvy o
reklamě 2010 ze dne 4. 1. 2010 takto:
- 2010003 ze dne 4. 1. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010007 ze dne 4. 2. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010014 ze dne 4. 3. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010027 ze dne 5. 4. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010038 ze dne 10. 5. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010047 ze dne 4. 6. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010053 ze dne 2. 7. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010067 ze dne 4. 8. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010079 ze dne 3. 9. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010094 ze dne 4. 10. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010110 ze dne 4. 11. 2010, na celkovou částku ZD 300.000 Kč,
- 2010125 ze dne 3. 12. 2010, na celkovou částku ZD 400.000 Kč,
čímž snížil základ DPPO o 3.400.000 Kč a vlastní daňovou povinnost společnosti
E. o částku 646.000 Kč,
b) Z. B. jako jednatel společnosti E. a společnost E., v rámci jejíž
činnosti a v jejímž zájmu jednal jednatel Z. B., podala dne 29. 6. 2012 u
Finančního úřadu ve XY přiznání k DPPO za zdaňovací období roku 2011, ve kterém
byly v daňově účinných nákladech uplatněny faktury vydané společností C. p. na
základě smlouvy o reklamě ze dne 5. 1. 2011 takto:
- VF411 ze dne 10. 1. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF711 ze dne 10. 2. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF1411 ze dne 10. 3. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF2711 ze dne 11. 4. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF3611 ze dne 10. 5. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF4611 ze dne 10. 6. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF5711 ze dne 11. 7. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF7211 ze dne 10. 8. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
- VF8411 ze dne 9. 9. 2011, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF9711 ze dne 10. 10. 2011, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF10811 ze dne 10. 11. 2011, na celkovou částku ZD 250.000 Kč,
- VF12311 ze dne 9. 12. 2011, na celkovou částku ZD 150.000 Kč,
čímž byl snížen základ DPPO o 2.100.000 Kč a vlastní daňová povinnost
společnosti E. o částku 399.000 Kč,
c) Z. B. jako jednatel společnosti E. podal u Finančního úřadu ve XY
přiznání k DPH takto:
1. dne 25. 2. 2010 za zdaňovací období měsíce ledna 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010003,
2. dne 25. 3. 2010 za zdaňovací období měsíce února 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 60.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010007,
3. dne 26. 4. 2010 za zdaňovací období měsíce března 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010014,
4. dne 25. 5. 2010 za zdaňovací období měsíce dubna 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010027,
5. dne 24. 6. 2010 za zdaňovací období měsíce května 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 60.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010038,
6. dne 26. 7. 2010 za zdaňovací období měsíce června 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 60.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010047,
7. dne 25. 8. 2010 za zdaňovací období měsíce července 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 60.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010053,
8. dne 27. 9. 2010 za zdaňovací období měsíce srpna 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 60.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010067,
9. dne 25. 11. 2010 za zdaňovací období měsíce října 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 60.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010079
a nárok na odpočet daně 60.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010094,
10. dne 22. 12. 2010 za zdaňovací období měsíce listopadu 2010, ve
kterém uplatnil nárok na odpočet daně 60.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010110,
11. dne 26. 1. 2011 za zdaňovací období měsíce prosince 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 80.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010125,
12. dne 25. 3. 2011 za zdaňovací období měsíce února 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF411,
13. dne 26. 4. 2011 za zdaňovací období měsíce března 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF711 a
nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF1411,
14. dne 25. 5. 2011 za zdaňovací období měsíce dubna 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF2711,
15. dne 24. 6. 2011 za zdaňovací období měsíce května 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF3611,
16. dne 25. 7. 2011 za zdaňovací období měsíce června 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF4611,
17. dne 25. 8. 2011 za zdaňovací období měsíce července 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF5711,
18. dne 26. 9. 2011 za zdaňovací období měsíce srpna 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF7211,
19. dne 25. 10. 2011 za zdaňovací období měsíce září 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF8411,
20. dne 25. 11.
2011 za zdaňovací období měsíce října 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF9711,
21. dne 22. 12. 2011 za zdaňovací období měsíce listopadu 2011, ve
kterém uplatnil nárok na odpočet daně 50.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF10811,
d) Z. B. jako jednatel společnosti E. a společnost E., v rámci jejíž
činnosti a v jejímž zájmu jednal jednatel Z. B., podala u Finančního úřadu ve
XY dne 25. 1. 2012 přiznání k DPH za zdaňovací období měsíce prosince 2011, ve
kterém byl uplatněn nárok na odpočet daně 30.000 Kč na základě daňového dokladu
č. VF12311 ze dne 9. 12. 2011,
přičemž uvedené daňové doklady do daňových přiznání společnosti E. Z. B.
zahrnul přesto, že důvodem vystavení těchto daňových dokladů nebyla propagace a
zviditelnění společnosti, ale umělé navýšení daňově účinných výdajů a nároků na
odpočet DPH na vstupu s cílem snížení daňových povinností, když na základě
těchto faktur Z. B. snížil daňovou povinnost společnosti E. u daně z příjmů
právnických osob o 1.045.000 Kč a u daně z přidané hodnoty o 543.555 Kč, a
současně vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 556.445 Kč, tedy celkem způsobil
České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, škodu ve výši
2.145.000 Kč. Společnosti E. je vytýkané jednání přičítáno v bodech VI.b) a
VI.d) s výší způsobené škody u DPPO v částce 399.000 Kč a u DPH v částce 30.000
Kč (tvořené neoprávněným snížením DPH ve výši 12.238 Kč a vylákáním nadměrného
odpočtu DPH ve výši 17.762 Kč),
VI.
J. M. jako podnikající fyzická osoba podal u Finančního úřadu ve XY
a) přiznání k DPFO takto:
1. dne 24. 2. 2010 za zdaňovací období roku 2009, ve kterém neoprávněně
uplatnil v daňově účinných nákladech fakturu vydanou společností B. na základě
smlouvy o reklamě ze dne 3. 3. 2009:
- 90027 ze dne 20. 3. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
a faktury vydané společností C. p. na základě smlouvy o reklamě ze dne 24. 4.
2009:
- 2009014 ze dne 8. 6. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2009035 ze dne 21. 9. 2009 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
čímž snížil základ DPFO o 600.000 Kč a vlastní daňovou povinnost o částku
46.170 Kč,
2. dne 7. 3. 2011 za zdaňovací období roku 2010, ve kterém neoprávněně
uplatnil v daňově účinných nákladech faktury vydané společností C. p. na
základě smlouvy o reklamě ze dne 9. 4. 2010:
- 2010037 ze dne 10. 5. 2010 na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010061 ze dne 9. 7. 2010 na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010101 ze dne 11. 10. 2010 na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010127 ze dne 10. 12. 2010 na celkovou částku ZD 50.000 Kč,
čímž snížil základ DPFO o 350.000 Kč a vlastní daňovou povinnost o částku
16.875 Kč,
3. dne 7. 3. 2012 za zdaňovací období roku 2011, ve kterém uplatnil v
daňově účinných nákladech faktury vydané společností I. p. na základě smlouvy o
reklamě ze dne 20. 4. 2011:
- 01411 ze dne 10. 5. 2011 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 03311 ze dne 10. 8. 2011 na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
čímž snížil základ DPFO o 400.000 Kč a vlastní daňovou povinnost o částku
36.285 Kč,
b) přiznání k DPH takto:
1. dne 22. 4. 2009 za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38 000 Kč na základě daňového dokladu č. 90027,
2. dne 22. 7. 2009 za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38 000 Kč na základě daňového dokladu č.
2009014,
3. dne 21. 10. 2009 za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 38 000 Kč na základě daňového dokladu č.
2009035,
4. dne 21. 7. 2010 za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č.
2010037,
5. dne 22. 10. 2010 za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č.
2010061,
6. dne 21. 1. 2011 za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010101
ze dne 11. 10. 2010 a nárok na odpočet daně 10.000 Kč na základě daňového
dokladu č. 2010127,
7. dne 14. 7. 2011 za zdaňovací období 2. čtvrtletí 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 01411,
8. dne 19. 10. 2011 za zdaňovací období 3. čtvrtletí 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 03311,
9. dne 23. 1. 2012 za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 05111,
přičemž uvedené daňové doklady do daňových přiznání zahrnul přesto, že důvodem
vystavení těchto daňových dokladů nebyla propagace a zviditelnění jeho
podnikatelské činnosti, ale umělé navýšení daňově účinných výdajů a nároků na
odpočet DPH na vstupu s cílem snížení daňových povinností, když na základě
těchto faktur si J. M. snížil svou daňovou povinnost u daně z příjmů fyzických
osob o 99.330 Kč a u daně z přidané hodnoty o 304.000 Kč, celkem tedy způsobil
České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, škodu ve výši
403.330 Kč,
VII.
a) R. K. jako předseda představenstva společnosti Z. C. v rámci jejíž
činnosti a v jejímž zájmu jednal předseda představenstva R. K., podala u
Finančního úřadu ve XY dne 27. 3. 2012 přiznání k DPPO za zdaňovací období roku
2011, ve kterém byly v daňově účinných nákladech uplatněny faktury vydané
společností I. p. na základě smlouvy o reklamě ze dne 31. 1. 2011:
- 00311 ze dne 10. 2. 2011, částka ZD 100.000 Kč,
- 00811 ze dne 10. 4. 2011, částka ZD 100.000 Kč,
- 01911 ze dne 1. 6. 2011, částka ZD 100.000 Kč,
- 03011 ze dne 10. 8. 2011, částka ZD 100.000 Kč,
- 04911 ze dne 10. 10. 2011, částka ZD 100.000 Kč,
čímž byl snížen základ DPPO o 500.000 Kč a vlastní daňová povinnost společnosti
Z. C. o částku 95.000 Kč,
b) R. K. jako předseda představenstva společnosti Z. C. podal u
Finančního úřadu ve XY přiznání k DPH takto:
1. dne 24. 3. 2011 za zdaňovací období měsíce února 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č. 00311
2. dne 25. 5. 2011 za zdaňovací období měsíce dubna 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č. 00811
3. dne 20. 7. 2011 za zdaňovací období měsíce června 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č. 01911
4. dne 23. 9. 2011 za zdaňovací období měsíce srpna 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č. 03011
5. dne 22. 11. 2011 za zdaňovací období měsíce října 2011, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č. 04911,
přičemž uvedené daňové doklady do daňových přiznání společnosti Z. C. R. K.
zahrnul přesto, že důvodem vystavení těchto daňových dokladů nebyla propagace a
zviditelnění společnosti, ale umělé navýšení daňově účinných výdajů a nároků na
odpočet DPH na vstupu s cílem snížení daňových povinností, když na základě
těchto faktur R. K. snížil daňovou povinnost společnosti Z. C. u daně z příjmů
právnických osob o 95.000 Kč a u daně z přidané hodnoty o 100.000 Kč, tedy
celkem způsobil České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj,
škodu ve výši 195.000 Kč.
VIII.
L. Z. jako jednatel společnosti A. podal u Finančního úřadu ve XY
a) přiznání k DPPO takto:
1. dne 31. 3. 2010 za zdaňovací období roku 2009, ve kterém uplatnil v
daňově účinných nákladech faktury vydané společností H. na základě smlouvy o
reklamě ze dne 2. 3. 2009:
- 290100014 ze dne 5. 5. 2009, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 290100026 ze dne 3. 7. 2009, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 290100039 ze dne 11. 9. 2009, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 290100062 ze dne 12. 11. 2009, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
čímž snížil základ DPPO o 400.000 Kč a vlastní daňovou povinnost společnosti A.
o částku 80.000 Kč,
2. dne 30. 3. 2011 za zdaňovací období roku 2010, ve kterém uplatnil v
daňově účinných nákladech faktury vydané společností C. p. na základě smlouvy o
reklamě ze dne 20. 1. 2010:
- 2010005 ze dne 2. 2. 2010, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010024 ze dne 5. 4. 2010, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010055 ze dne 2. 7. 2010, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 2010097 ze dne 4. 10. 2010, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
čímž snížil základ DPPO o 400.000 Kč a vlastní daňovou povinnost společnosti A.
o částku 72.580 Kč,
b) přiznání k DPH takto:
1. dne 25. 6. 2009 za zdaňovací období měsíce května 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 19.000 Kč na základě daňového dokladu č.
290100014,
2. dne 29. 9. 2009 za zdaňovací období měsíce srpna 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 19.000 Kč na základě daňového dokladu č.
290100026,
3. dne 26. 10. 2009 za zdaňovací období měsíce září 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 19.000 Kč na základě daňového dokladu č.
290100039,
4. dne 22. 12. 2009 za zdaňovací období měsíce listopadu 2009, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 19.000 Kč na základě daňového dokladu č.
290100062,
5. dne 5. 3. 2010 za zdaňovací období měsíce ledna 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č.
2010005,
6. dne 24. 5. 2010 za zdaňovací období měsíce dubna 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č.
2010024,
7. dne 3. 9. 2010 za zdaňovací období měsíce července 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č. 2010055,
8. dne 26. 11. 2010 za zdaňovací období měsíce října 2010, ve kterém
uplatnil nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č.
2010097,
přičemž uvedené daňové doklady do daňových přiznání společnosti A. L. Z.
zahrnul přesto, že důvodem vystavení těchto daňových dokladů nebyla propagace a
zviditelnění společnosti, ale umělé navýšení daňově účinných výdajů a nároků na
odpočet DPH na vstupu s cílem snížení daňových povinností, když na základě
těchto faktur L. Z. snížil daňovou povinnost společnosti A. u daně z příjmů
právnických osob o 152.580 Kč a u daně z přidané hodnoty o 155.722 Kč, a
současně vylákal nadměrný odpočet DPH ve výši 278 Kč, tedy celkem způsobil
České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj, škodu ve výši
308.580 Kč.
3. Za to byl obviněný O. H. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za
použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře 3 let,
jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně
odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1,
odst. 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen peněžitý trest ve výměře 200 denních
sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 2 000 Kč, celkem tedy ve
výši 400 000 Kč.
4. Obviněný Z. T. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 240
odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí
svobody ve výměře 3 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Podle § 73 odst. 1
tr. zákoníku tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající
v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu v
obchodních korporacích, prokuristy a zástupce obchodních korporací, a to na
dobu 7 let.
5. Obviněný P. M. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 240
odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, odst. 2 tr.
zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, kdy výše jedné denní
sazby byla stanovena na 10 000 Kč, celkem tedy ve výši 2 000 000 Kč.
6. Obviněný Z. O. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 240
odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, odst. 2 tr.
zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 250 denních sazeb, kdy výše jedné denní
sazby byla stanovena na 10 000 Kč, celkem tedy ve výši 2 500 000 Kč.
7. Obviněný Z. B. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 240
odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, odst. 2 tr.
zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, kdy výše jedné denní
sazby byla stanovena na 7 000 Kč, celkem tedy ve výši 1 400 000 Kč.
8. Obviněný J. M. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 240
odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, odst. 2 tr.
zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní
sazby byla stanovena na 4 000 Kč, celkem tedy ve výši 400 000 Kč.
9. Obviněný R. K. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 240
odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, odst. 2 tr.
zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní
sazby byla stanovena na 2 500 Kč, celkem tedy ve výši 250 000 Kč.
10. Obviněný L. Z. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 240
odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, odst. 2 tr.
zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní
sazby byla stanovena na 4 000 Kč, celkem tedy ve výši 400 000 Kč.
11. Obviněná právnická osoba T. (dále jen „T.“), byla odsouzena podle §
240 odst. 2 tr. zákoníku a § 18 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o
trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „zákon o
trestní odpovědnosti právnických osob“), k peněžitému trestu ve výměře 100
denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 5 000 Kč, celkem
tedy ve výši 500 000 Kč.
12. Obviněná právnická osoba E. (dále jen „E.“), pak byla odsouzena
podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku a § 18 odst. 1, odst. 2 zákona o trestní
odpovědnosti právnických osob k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb,
kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 4 000 Kč, celkem tedy ve výši 800
000 Kč.
13. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 29.
4. 2021, sp. zn. 61 T 6/2019, podali odvolání obvinění O. H., P. M., Z. O., Z.
B., J. M., R. K. a L. Z. a obviněné právnické osoby T. a E.
14. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze
dne 19. 1. 2022, sp. zn. 3 To 42/2021, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o
trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), z podnětu odvolání obviněné
právnické osoby E. napadený rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve
výroku o trestu uloženém této obviněné právnické osobě, a podle § 259 odst. 3
tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku a § 18 odst. 1,
odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob uvedené právnické osobě
uložil peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby
byla stanovena na 4 000 Kč, celkem tedy ve výši 400 000 Kč. Odvolání obviněných
O. H., P. M., Z. O., Z. B., J. M., R. K. a L. Z. a obviněné právnické osoby T.
pak Vrchní soud v Olomouci podle § 256 tr. ř. zamítl a jinak ponechal napadený
rozsudek nezměněn.
15. Rozsudkem Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 8. 6.
2021, sp. zn. 61 T 3/2021, pak byli obvinění M. K. a K. K. uznáni vinnými
zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1,
odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, spáchaného ve formě spolupachatelství
podle § 23 tr. zákoníku, a obviněná právnická osoba C. C. zločinem zkrácení
daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a)
tr. zákoníku, formou spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr.
zákoníku. Těchto trestných činů se jmenovaní obvinění dopustili tím, že
po vzájemné předchozí domluvě nejméně s O. H. s úmyslem zkrátit daň z přidané
hodnoty a daň z příjmů právnických či fyzických osob za účelem obohacení se na
úkor České republiky, když O. H., IČO: XY, jako vlastník závodních vozů Honda
Civic, a z tohoto důvodu účelově pronajímal reklamní plochu na závodních
vozidlech společnostem C. p., B. a I. p., které měly následně na této reklamní
ploše zajistit, ať už přímo nebo prostřednictvím společnosti H., reklamní
služby pro výše uvedené daňové subjekty, a tím účelově mnohonásobně navýšit
hodnotu poskytované reklamní služby, kterou ve skutečnosti zajišťoval převážně
O. H., přičemž společnosti C. p., B., I. p. ani H., u kterých k navýšení ceny
docházelo, daň z přidané hodnoty z takto navýšených hodnot uskutečněných
zdanitelných plnění neuhradily. Konkrétně se jednotliví obžalovaní vytýkaného
jednání účastnili takto:
a) K. K. a M. K. jako jednatelé společnosti C. C., podali u Finančního
úřadu ve XY dne 23. 3. 2011 přiznání k DPPO za zdaňovací období roku 2010, ve
kterém neoprávněně uplatnili v daňově účinných nákladech faktury vydané
společností C. p. na základě smlouvy o reklamě 2010 ze dne 20. 1. 2010 takto:
- 2010009 ze dne 4. 2. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010028 ze dne 5. 4. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010046 ze dne 4. 6. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010058 ze dne 2. 7. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010083 ze dne 3. 9. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010115 ze dne 4. 11. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 2010126 ze dne 3. 12. 2010, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
čímž snížili základ DPPO o 1.400.000 Kč a vlastní daňovou povinnost společnosti
C. C. o částku 266.000 Kč,
b) K. K. a M. K. jako jednatelé společnosti C. C. a společnost C. C., v
rámci jejíž činnosti a v jejímž zájmu jednali jednatelé K. K. a M. K., podali u
Finančního úřadu ve XY dne 26. 3. 2012 přiznání k DPPO za zdaňovací období roku
2011, ve kterém byly v daňově účinných nákladech uplatněny faktury vydané
společností I. p. na základě smlouvy o reklamě ze dne 31. 1. 2011:
- 00611 ze dne 10. 3. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 00711 ze dne 10. 4. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 01111 ze dne 10. 5. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 01811 ze dne 10. 6. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 02311 ze dne 11. 7. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 03611 ze dne 10. 8. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 04211 ze dne 9. 9. 2011, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- 04811 ze dne 10. 10. 2011, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
- 05211 ze dne 10. 11. 2011, na celkovou částku ZD 100.000 Kč,
čímž byl snížen základ DPPO o 1.600.000 Kč a vlastní daňová povinnost
společnosti C. C. o částku 304.000 Kč,
c) K. K. a M. K. jako jednatelé společnosti C. C. a společnost C. C., v
rámci jejíž činnosti a v jejímž zájmu jednali jednatelé K. K. a M. K., podali u
Finančního úřadu ve XY dne 13. 3. 2013 přiznání k DPPO za zdaňovací období roku
2012, ve kterém byly v daňově účinných nákladech uplatněny faktury vydané
společností I. p. na základě smlouvy o reklamě ze dne 5. 1. 2012:
- VF312 ze dne 13. 2. 2012, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF1212 ze dne 12. 3. 2012, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF1912 ze dne 12. 4. 2012, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
- VF3212 ze dne 12. 6. 2012, na celkovou částku ZD 200.000 Kč,
čímž byl snížen základ DPPO o 800.000 Kč a vlastní daňová povinnost společnosti
C. C. o částku 152.000 Kč,
d) K. K. a M. K. jako jednatelé společnosti C. C. podali u Finančního
úřadu ve XY přiznání k DPH takto:
1. dne 25. 3. 2010 za zdaňovací období měsíce února 2010, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č.
2010009,
2. dne 25. 5. 2010 za zdaňovací období měsíce dubna 2010, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č.
2010028,
3. dne 22. 7. 2010 za zdaňovací období měsíce června 2010, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č.
2010046,
4. dne 24. 9. 2010 za zdaňovací období měsíce srpna 2010, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č.
2010058,
5. dne 22. 10. 2010 za zdaňovací období měsíce září 2010, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č.
2010083,
6. dne 22. 12. 2010 za zdaňovací období měsíce listopadu 2010, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č.
2010115,
7. dne 24. 1. 2011 za zdaňovací období měsíce prosince 2010, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu 2010126,
8. dne 19. 4. 2011 za zdaňovací období měsíce března 2011, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 00611,
9. dne 24. 5. 2011 za zdaňovací období měsíce dubna 2011, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 00711,
10. dne 23. 6. 2011 za zdaňovací období měsíce května 2011, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 01111,
11. dne 25. 7. 2011 za zdaňovací období červen 2011, ve kterém uplatnili
nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 01811,
12. dne 25. 8. 2011 za zdaňovací období měsíce července 2011, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 02311,
13. dne 26. 9. 2011 za zdaňovací období měsíce srpna 2011, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. 03611,
14. dne 25. 11. 2011 za zdaňovací období měsíce října 2011, ve kterém
uplatnili nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č. 04811,
15. dne 28. 12. 2011 za zdaňovací období měsíce listopadu 2011, ve
kterém uplatnili nárok na odpočet daně 20.000 Kč na základě daňového dokladu č.
05211,
e) K. K. a M. K. jako jednatelé společnosti C. C. a společnost C. C., v
rámci jejíž činnosti a v jejímž zájmu jednali jednatelé K. K. a M. K., podali u
Finančního úřadu ve XY přiznání k DPH takto:
1. dne 25. 1. 2012 za zdaňovací období měsíce prosince 2011, ve kterém
byl uplatněn nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č.
04211,
2. dne 26. 3. 2012 za zdaňovací období měsíce února 2012, ve kterém byl
uplatněn nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF312,
3. dne 25. 4. 2012 za zdaňovací období měsíce března 2012, ve kterém byl
uplatněn nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF1212,
4. dne 23. 5. 2012 za zdaňovací období měsíce dubna 2012, ve kterém byl
uplatněn nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF1912,
5. dne 24. 7. 2012 za zdaňovací období měsíce června 2012, ve kterém byl
uplatněn nárok na odpočet daně 40.000 Kč na základě daňového dokladu č. VF3212,
přičemž uvedené daňové doklady do daňových přiznání společnosti C. C. K. K. a
M. K. zahrnuli přesto, že důvodem vystavení těchto daňových dokladů nebyla
propagace a zviditelnění společnosti, ale umělé navýšení daňově účinných výdajů
a nároků na odpočet DPH na vstupu s cílem snížení daňových povinností, když na
základě těchto faktur K. K. a M. K. snížili daňovou povinnost společnosti C. C.
u daně z příjmů právnických osob o 722.000 Kč, u daně z přidané hodnoty o
400.000 Kč, a současně vylákali nadměrný odpočet DPH ve výši 360.000 Kč, tedy
celkem způsobili České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Zlínský kraj
škodu ve výši 1.482.000 Kč. Společnosti C. C. je vytýkané jednání přičítáno s
výší způsobené škody u DPPO v částce 456.000 Kč a u DPH v částce 200.000 Kč
(tvořené neoprávněným snížením DPH ve výši 120.000 Kč a vylákáním nadměrného
odpočtu ve výši 80.000 Kč).
16. Za to byl obviněný M. K. odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku a
§ 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému
trestu ve výměře 200 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena
na 5 000 Kč, celkem tedy ve výši 1 000 000 Kč.
17. Obviněný K. K. byl za uvedenou trestnou činnost odsouzen podle § 240
odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, odst. 2 tr.
zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, kdy výše jedné denní
sazby byla stanovena na 5 000 Kč, celkem tedy ve výši 1 000 000 Kč.
18. Obviněná právnická osoba C. C. (dále jen „C. C.“), pak byla za
uvedenou trestnou činnost odsouzena podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku a § 18
odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických
osob a řízení proti nim (dále jen „zákon o trestní odpovědnosti právnických
osob“), k peněžitému trestu ve výměře 200 denních sazeb, kdy výše jedné denní
sazby byla stanovena na 5 000 Kč, celkem tedy ve výši 1 000 000 Kč.
19. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 8.
6. 2021, sp. zn. 61 T 3/2021, podali odvolání obvinění M. K. a K. K. a obviněná
právnická osoba C. C.
20. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze
dne 26. 1. 2022, sp. zn. 5 To 48/2021, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e),
odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání všech obviněných napadený rozsudek soudu
prvního stupně částečně zrušil ve výroku o trestech ohledně všech obviněných.
Podle § 259 odst. 3 tr. ř. pak odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněnému
M. K. podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst.
1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb, kdy
výše jedné denní sazby byla stanovena na 5 000 Kč, celkem tedy ve výši 750 000
Kč, obviněnému K. K. podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 1 tr.
zákoníku, § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest ve výměře
150 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 5 000 Kč,
celkem tedy ve výši 750 000 Kč, a obviněné právnické osobě C. C. podle § 240
odst. 2 tr. zákoníku a § 18 odst. 1, odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti
právnických osob uvedené právnické osobě uložil peněžitý trest ve výměře 100
denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby byla stanovena na 5 000 Kč, celkem
tedy ve výši 500 000 Kč. Jinak ponechal napadený rozsudek nezměněn.
21. Jednalo se již o opakované rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci v
této trestní věci, kdy napoprvé rozsudkem ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 5 To
101/2019, zrušil první odsuzující rozsudek nalézacího soudu ze dne 3. 10. 2019,
sp. zn. 61 T 6/2019, a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Uvedeným prvním rozsudkem odvolacího soudu byla rovněž obviněná právnická osoba
Z. S. C. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěna obžaloby.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
22. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 1. 2022, sp. zn.
5 To 42/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně
pod sp. zn. 61 T 6/2019, podali prostřednictvím svých obhájců dovolání obvinění
P. M., Z. O., Z. B., J. M., L. Z. a obviněná právnická osoba T. a proti
rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 5 To 48/2021, v
trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61
T 3/2021, podali dovolání obvinění M. K. a K. K. a obviněná právnická osoba C.
C. Pro úplnost Nejvyšší soud uvádí, že dovolání první skupiny obviněných byla u
Nejvyššího zaevidována pod sp. zn. 3 Tdo 613/2022 a dovolání M. K. a K. K. a
obviněné právnické osoby C. C. pod sp. zn. 3 Tdo 612/2022. Vzhledem ke splnění
podmínek uvedených v § 23 odst. 3 tr. ř., tedy podmínek pro konání společného
projednání a rozhodnutí, Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 7. 2022, sp. zn. 3
Tdo 612/2022, obě trestní věci spojil ke společnému řízení a všechna podaná
dovolání projednal pod sp. zn. 3 Tdo 613/2022.
23. Obviněný P. M. své dovolání opřel o dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť má za to, že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
24. Jmenovaný obviněný je přesvědčen, že splnil veškeré zákonem
stanovené podmínky pro možnost snížení svých daňových povinností a že tedy
nemohl způsobit České republice žádnou škodu. Odmítá, že by věděl o tom, že
společnosti B. a C. p. nevyvíjí ekonomickou činnost. Se zástupci těchto
společností platně uzavřel smlouvy o reklamě, na jejichž základě došlo k
požadovanému plnění, se kterým byl spokojen, jehož kvalita byla obviněným
ověřena a které mělo pozitivní hospodářský vliv na jeho podnikání. Obviněný
nesouhlasí s tím, že prostředky zaplacení uvedeným společnostem za reklamu byly
nadhodnocené. Uvádí, že v prostředí závodních aut pohybuje více než deset let a
má dobrý přehled o cenách za reklamu umístěnou na závodních autech. Poukazuje
rovněž na znalecký posudek zpracovaný dr. Vítězslavem Hálkem, z něhož vyplývá,
že částka jím vynaložená na pronájem reklamních ploch v letech 2009 až 2011
zcela odpovídala cenám obvyklým. Návrhy obhajoby na zadání znaleckého posudku
soudem přitom byly odmítnuty a soudy danou otázku posoudily pouze laickým
pohledem, a to navzdory opačným závěrům dr. Hálka. Obviněný podle svého
přesvědčení uplatnil daňově uznatelné výdaje v dobré víře, že má na toto
snížení daňových povinností právo. Poukazuje na to, že o správnosti tohoto
postupu se stále vedou správní řízení, kdy bylo Nejvyšším správním soudem
rozhodnuto, že obviněný legálně uplatnil snížení své daňové povinnosti u daně z
příjmu fyzických osob. Řízení o oprávněnosti snížení daňové povinnosti u daně z
přidané hodnoty (dále také jen „DPH“) pak nebyla ke dni podání dovolání
ukončena. Poukazuje i na to, že od žádných zainteresovaných subjektů neobdržel
vyjma objednané reklamy žádné protiplnění, jeho jediným cílem bylo vynaložit
náklady na zajištění a udržení zdanitelných plnění. I pokud tedy došlo ze
strany ostatních subjektů ke spáchání trestného činu, nemůže za to být obviněný
odpovědný. Jeho údajné zapojení do řetězce směřujícího k nelegálnímu snížení
daňové povinnosti zůstalo neprokázané a založené na pouhých domněnkách soudů a
na známosti obviněného s obviněným H. Obviněný H. přitom řadu subjektů
využívajících jím pronajaté plochy k vylepení reklamy ani neznal, a proto je
nemohl odkázat na spoluobviněného T. se záměrem snížení jejich daňové
povinnosti. Orgány činné v trestním řízení přitom nepodnikly žádné kroky k
objasnění tvrzené konstrukce údajného trestného činu a např. proti osobám A. a
M. M., kteří měli mít z jednání obviněných prospěch, a do dnešního dne
nezahájily trestní stíhání ani tyto osoby neprověřovaly.
25. Obviněný brojí i proti způsobu stanovení výše škody způsobené
trestným činem. Nemohlo totiž podle něj dojít ke spáchání přisouzeného
trestného činu u daně z příjmu fyzických osob, a to z toho důvodu, že Nejvyšší
správní soud ve věci vedené pod sp. zn. 5 Afs 132/2017 pravomocně rozhodl, že
obviněný M. uplatnil vynaložené náklady na propagaci a zviditelnění své
podnikatelské činnosti v souladu se zákonem a že tedy oprávněně snížil svoji
daňovou povinnost. Přinejmenším v této části tak skutek nemůže být trestným
činem, neboť státu nebyla způsobena škoda. Vzhledem k tomu, že podle obviněného
bylo v trestním řízení nesporné, že peníze obviněného byly použity na vylepení
reklamy na závodních autech, přičemž obviněnému byla kladena za vinu toliko
neadekvátní výše vynaloženého plnění na tuto reklamní činnost, musela být podle
názoru obviněného do určité míry výše plnění obvyklá alespoň do určité míry a
teprve nad tuto obvyklou výši mohlo dojít ke způsobení škody. V každém případě
však nemohla být České republice způsobena značná škoda.
26. Obviněný M. soudům konečně vytýká, že své závěry o jeho vině
založily na pouhé pravděpodobnosti. Soudům se totiž nezdálo pravděpodobné, že
by obviněný společně s dalšími osobami vynakládal podle jejich názoru vysoké
finanční prostředky na propagaci svých podnikatelských činností, a naopak se
jim zdálo nepravděpodobné, že by došlo k propagaci způsobem uváděným obhajobou.
Podle obviněného je naopak zcela nelogické, aby vynaložil částku ve výši 6 250
000 Kč jen proto, aby se obohatil na České republice částkou 2 177 500 Kč.
Závěry soudů o tom, že nejspíše muselo dojít k nějaké zištnosti pospaných
jednání, které však soudy nedokázaly popsat ani prokázat, je pak podle
obviněného v rozporu se základními zásadami trestního řízení, kdy vina musí být
prokázána nade vší pochybnost. Mělo proto být postupována podle zásady in dubio
pro reo a obviněný měl být obžaloby zproštěn. Soudy se nevypořádaly ani se závěry
znalce dr. Hálka, který dospěl k závěru, že vynaložené částky na propagaci
obviněných byly zcela přiměřené a obvyklé. Vzhledem k tomu, že uvedenému
posudku neuvěřily, měl být přibrán znalec jiný. Další vadu spatřuje obviněný v
tom, že soudy vytvořily v odůvodnění svých rozhodnutí příběh, podle kterého
mělo dojít ke společnému obohacení obviněných tak, že prostředky vynaložené
obviněným i dalšími osobami byly po uhrazení vybrány z účtu jejich smluvních
partnerů a neznámým způsobem rozděleny mezi obviněné. Toto tvrzení se však
nepodařilo prokázat, přičemž i nalézací soud uvedl, že tento scénář lze pouze
předpokládat. Nešlo však o praktickou jistotu.
27. Soudům nižších stupňů obviněný dále vytýká, že vycházely pouze z
podle něj účelových doznání Z. T. a J. Š. Tyto osoby se však podle jeho názoru
doznaly pouze z osobních důvodů, kdy J. Š. postihly po zahájení trestního
stíhání značné zdravotní komplikace a sjednal proto raději se státním zástupcem
dohodu o vině a trestu, pro což však musel doznat všechny činy kladené mu za
vinu, a Z. T. tak učinil čistě účelově kvůli zmírnění trestu, jelikož se obával
nepodmíněného trestu odnětí svobody a čistě racionálně tak raději přiznal vše,
co mu bylo kladeno za vinu, přičemž jeho doznání vneslo do řízení další
nejasnosti, se kterými se soudy odmítly vypořádat. Obě doznání jsou proto podle
obviněného nepoužitelné.
28. Poslední výtka obviněného se týká neprovedení důkazu svědeckou
výpovědí zástupců obviněným neznámých subjektů, které si od společnosti B. a C.
p. rovněž objednávali reklamu na závodních vozidlech. Provedením těchto důkazů
by podle obviněného došlo k vyvrácení konstrukce soudu o organizování trestné
činnosti obviněným H. a na něj navázanými subjekty investujícími finanční
prostředky na propagaci. Soudy přitom předjímaly, jak by se tito navrhovaní
svědci vyjadřovali.
29. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
rozhodnutí soudů obou stupňů a aby nalézacímu soudu přikázal věc znovu
projednat a rozhodnout.
30. Obviněný P. M. své dovolání doplnil podáním ze dne 16. 8. 2022, ve
kterém poukázal na to, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6.
2022, sp. zn. 9 Afs 388/2018, bylo vyhověno jeho kasační stížnosti a rozsudek
Krajského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 31 Af 10/2015, i rozhodnutí
Odvolacího finančního ředitelství ze dne 14. 1. 2015, č. j.
874/15/5200-20444-706033, byly zrušeny. Nejvyšší správní soud tak přisvědčil
argumentaci obviněného, opakovaně namítané i v trestním řízení, že nároky na
odpočet nejen daně z přidané hodnoty, ale i DPH na základě daňových dokladů
vystavených společností C. p. za zajištění reklamy na závodních vozech uplatnil
oprávněně. České republice tak nemohla být způsobena žádná škoda. Obviněný
proto nad rámec veškeré dříve uplatněné argumentace požádal, aby Nejvyšší soud
„přezkoumal“ i rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci oprávněného
uplatnění nároku na odpočet DPH i daně z přidané hodnoty a rozhodl o nevině
obviněného, případně rozsudky obou nižších stupňů zrušil a vrátil věc k novému
projednání a rozhodnutí.
31. Obviněný Z. O. a obviněná právnická osoba T. ve společném dovolání
uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění
účinném od 1. 1. 2022.
32. Namítají přitom jednak nepřezkoumatelnost obou rozsudků, která je
podle nich dána tím, že si soudy neujasnily skutkový stav. Mají za to, že oba
soudy pracují se dvěma navzájem neslučitelnými skutkovými základy, což
obviněným znemožňuje formulovat řádnou dovolací argumentaci. V rozsudcích obou
soudů lze nalézt jak skutkový základ založený na tom, že dodavatelé reklamy z
řad společností C. p. a B. nebyli skuteční dodavatelé reklamy (tím byl obviněný
H.), v důsledku čehož se tak jedná o fiktivní fakturaci, tak i skutkový základ
založený na tom, že ti stejní dodavatelé reklamy sice reklamu dodali, avšak
jejím jediným cílem byla účast na daňovém podvodu, v důsledku čehož nelze
přiznat nárok na odpočet u DPH ani náklad u daně z příjmu. Neslučitelnost
těchto skutkových základů vyplývá podle obviněného z judikatury Nejvyššího
správního soudu, kterou v dovolání cituje. Je podle něj evidentní, že zatímco v
prvním případě (daňový subjekt neprokázal přijetí zdanitelného plnění od
deklarovaných plátců a odpočet nebyl uplatněn v souladu se zákonem) nárok pro
nenaplnění hmotněprávních podmínek vůbec nevzniká, ve druhém případě (podvodné
jednání daňového subjektu) sice vzniká, ale tento lze za splnění dalších
okolností odejmout. Příslušný orgán veřejné moci si tak musí při postihu
takovýchto případů vždy ujasnit, zda je rozporováno přijetí plnění od
dodavatele uvedeného na daňovém dokladu, či zda se jedná o dodání zinscenované
výlučně za účelem spáchání daňového podvodu. Každá z těchto skutkových variant
se totiž posuzuje a postihuje naprosto odlišně a i obhajoba je odlišná.
Obvinění tak neví, proti jakým skutkovým závěrům mají v dovolání brojit, na což
marně poukazovali před soudy obou stupňů. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí má tak
za následek naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
33. Pro účely dalších částí dovolání uvedení obvinění vycházejí ze
skutkového stavu, podle kterého skutečným dodavatelem reklamních plnění nebyly
deklarované společnosti C. p. a B., který se mu jeví jako „lehce
pravděpodobnější“.
34. Stran nesprávného právního posouzení skutku obvinění uvádějí, že
postupy orgánů činných v trestním řízení nereflektují závěry vycházející z
evropského práva, které postihování daňových podvodů ovlivňuje. Nesouhlasí s
tím, že postupy v daňovém a trestním řízení jsou naprosto odlišné, neboť
zjištění správné daňové povinnosti je nezbytným předpokladem jak pro doměření
daně, tak pro odsouzení za trestný čin. Orgány činné v trestním řízení tak musí
ke správné daňové povinnosti dojít stejným postupem jako správce daně. Obvinění
citují judikaturu, podle které je povinností příslušného orgánu veřejné moci
při vyvrácení deklarovaného dodavatele posoudit, zda skutečným dodavatelem
nemohl být jiný plátce DPH. Pokud ano, je nárok na odpočet zachován. Je-li
skutečným dodavatelem v řetězovém dodání předešlý článek, který je zároveň
plátcem DPH, zůstává odpočet DPH zachován. V souvislosti s nyní projednávanou
věcí obvinění upozorňují na to, že obviněný H., který reklamní plnění fakticky
poskytl, byl v té době rovněž plátcem DPH, a tudíž v celé věci je odpočet
zachován. Správná daňová povinnost u DPH je pak shodná s tou, kterou obviněná
právnická osoba vykázala ve svém daňovém přiznání. V takovém případě k žádnému
zkrácení daně nedošlo. Tyto závěry platí též u daně z příjmu. K podobným
závěrům dospěl podle obviněných i Nejvyšší soud ve věci vedené pod sp. zn. 4
Tdo 381/2019.
35. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními
obvinění spatřují u závěrů o tom, že věděli o podvodném pozadí transakce a že
jejich jednání bylo vedeno pouze snahou neoprávněně snížit daňové odvody.
Obvinění uvádějí, že nevěděli o výběrech v hotovosti, o placení pohledávek
obviněného H. ze strany společností C. p. a B. v hotovosti ani o tom, že osoby
podílející se na chodu uvedených společností odmítly vypovídat. Jedná se navíc
o nepřímé důkazy, které nijak nevyvrací možnost, že i legitimní společnosti
nepáchající krácení daně mohou k financování svého chodu používat namísto
bezhotovostního styku hotovost. Stejně tak využití práva nevypovídat nelze
považovat za důkaz, že tato osoba určitě páchala činnost, na kterou se jí
orgány činné v trestním řízení chtěly doptat. Nicméně i kdyby tomu tak skutečně
bylo, tak i společnost, která krátí daně, může mít legitimní zákazníky, kteří
od ní v dobré víře odebírají služby. Obdobně doznání obviněného T. nic nemění
na tom, že jeho výpověď ukazuje pouze na podvodný základ u vztahů mezi
obviněným H. a společnostmi C. p. a B., jakož i na to, že o faktický chod
těchto společností se staral pan M. Jeho výpověď je tak určující pro osvětlení
vnitřního chodu společností směrem k obviněnému H. Směrem k obviněným ale z
jeho výpovědi nevyplývá nic a tato neprokazuje, že by obvinění měli o podvodech
H. a M. vědět či se jich aktivně účastnit. Rovněž dřívější spolupráce
obviněných B. a K. s obviněným H. a teprve pozdější přechod ke společnostem C.
p. a B. může být relevantní pouze k těm osobám, ke kterým se vztahují, mezi
které obvinění nespadají. Obviněná právnická osoba reklamní služby od
obviněného H. nikdy předtím neodebírala, takže jí nelze vytýkat znalost cen,
resp. nepokračování spolupráce s obviněným H.
36. K otázce, proč obviněná právnická osoba neodebírala služby přímo od
obviněného H., obvinění uvádí, že pokud obviněný H. stál u zrodu celé
struktury, tak bylo v jeho zájmu všechny obchody činit skrze prostředníky z řad
společností C. p., B., H. a I. p., které pro něj odvedly černou práci (zkrátily
daň), jejímž výsledkem pro něj byl čistý hotovostní příjem nezdaněných peněz.
Za těchto okolností by byl obviněný H. sám proti sobě, pokud by některé své
zákazníky účtoval napřímo, jelikož by veškeré takovéto příjmy musel danit,
jakož by i snižoval svůj výnos z trestné činnosti. V jeho ekonomickém zájmu tak
bylo nejenom všechny odběratele odkazovat na prostředníky, ale i oněm
prostředníkům sám účtovat velmi nízké ceny, čímž maximalizoval svůj výnos z
trestné činnosti, jakož i snižoval svou vlastní daňovou povinnost. Proto není
důkazem o zapojení obviněným do podvodů zjištění, že obviněná právnická osoba
nenakupovala reklamní služby přímo u obviněného H. Tato varianta totiž nebyla
možná, pakliže se obviněný H. choval ekonomicky.
37. K doznání obviněného Š. obvinění uvádějí, že ohledně jeho pozadí a
věrohodnosti odkazují na již v řízení namítané. Osoba na smrtelné posteli,
která špatně snáší trestní řízení, může být podle nich ochotna za účelem
ukončení celé věci doznat i to, co neudělala. Nicméně ani doznání není důkazem
toho, že každý odběratel společností C. p., B., H. a I. p. byl s krácením daně
srozuměn a vědomě se jej účastnil. V tomto ohledu tak byl případný důkazní
návrh ztotožnit z fotografií závodních vozů všechny společnosti mající na
vozidlech obviněného H. reklamu a jejich zástupce předvolat k výslechu. Tento
důkaz by mohl vést k potvrzení či vyvrácení toho, zda se všichni odběratelé
vědomě účastnili krácení daně či zda mezi nimi jsou i další na podvodu
nezúčastněné subjekty, mezi které patří i obvinění. Je totiž zcela nesprávný
předpoklad odvolacího soudu, že do daňových podvodů nemohou být zataženy žádné
neznalé subjekty. Tento chybný závěr je zatížen argumentačním klamem
„unáhleného zobecnění“, resp. „nereprezentativního vzorku“. Proto ani přiznání
obviněného Š. neprokazuje, že by spolupachatelem byl zákonitě každý, kdo od
jmenovaných společností odebíral služby.
38. Obvinění uzavírají, že veškeré důkazy, které měly prokazovat jejich
vinu, jsou s prokazovanou skutečností zcela mimoběžné, případně jsou nepřímé a
nijak nevylučující legitimní zapojení do obchodů, aniž by obviněným bylo známo
podvodné pozadí. Nijak proto nebyla vyvrácena obhajoba obviněných, že jejich
účast na obchodech byla bez znalosti podvodného pozadí. Skutkové zjištění
odvolacího soudu vyjádřené v bodě 16. jeho rozsudku je proto ve zjevném rozporu
s provedenými důkazy, jakož i ve vztahu k němu nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy, čímž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
39. Z těchto důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadený
rozsudek odvolacího soudu a aby tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a
rozhodnout.
40. Obviněný Z. B. v rámci svého dovolání uplatnil dovolací důvody podle
§ 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť má
za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že
napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
41. Jmenovaný obviněný má za to, že z provedeného dokazování nelze
dovodit uzavření dohody zaměřené na krácení daní, jejímž účastníkem měl být
obviněný anebo společnost E., z jakých konkrétních zdanitelných plnění
společnosti C. p., B., I. p. a H. nebyla odvedena DPH, že by do trestní
činnosti společnosti C. p. byl zapojen obviněný (toto podle obviněného
nevyplynulo ani z doznání Z. T., který ve své výpovědi usvědčoval maximálně M.
M., ani z doznání J. Š.), že peníze vybírané z bankovního účtu společnosti C.
p. byly předávány obviněnému nebo dalším obviněným jako podíl na trestné
činnosti, že obviněný věděl nebo měl možnost vědět o tom, jak je nakládáno s
jeho úhradami za poskytnutou reklamu (tzn. zda jsou peníze z účtu vybírány, zda
jsou hrazeny daně nebo hrazeny závazky z podnikatelské činnosti), ani že by se
jednalo o spolupachatelství ve smyslu § 23 tr. zákoníku.
42. Obviněný poukazuje též na to, že ohledně obchodní činnosti a přínosu
předmětné reklamy soudy neprovedly žádné dokazování, nevysvětlily, co považují
za běžné obchodní vztahy a kde je hranice vztahů mimo běžnou obchodní činnost.
Nepovažuje za srozumitelné, proč soudy dospěly k závěru, že ačkoliv reálně
docházelo k reklamě či sponzoringu na automobilech O. H., nedělo se tak s
obchodními operacemi deklarovanými doklady (fakturami) uvedenými ve výroku
rozsudku. Poukazuje na to, že na základě faktur vystavených společností C. p.
provedl obviněný platby a byla realizována předmětná reklama. Není mu tedy
jasné, na základě jakých skutečností mělo dojít k reklamě. Nesouhlasí ani se
závěrem, že všechny subjekty, které reklamu se společnostmi C. p., B. a I. p.
pořídily, jednaly pouze v úmyslu zkrátit daňovou povinnost a nikoliv za účelem
poskytnutí reklamy a zviditelnění společností. Ani J. Š. neuvedl, že by
obviněný nebo jiní obvinění jednali se stejným záměrem jako společnost V. anebo
že by obviněný měl stejné informace jako obviněný Š. ohledně skupiny podílející
se na trestné činnosti.
43. Další okruh námitek obviněného B. se týká závěrů znalce dr. Hálka
ohledně toho, že cena reklamy měla být obvyklá. Stejně jako obviněný M. má i
obviněný B. za to, že soud měl za dané situace přibrat znalce jiného a že bez
jednoznačně odborného stanovení výše škody nelze konstatovat nadhodnocení
reklamy a tudíž ani naplnění objektivní stránky přisouzeného trestného činu.
Postup soudů, které toliko srovnaly cenu reklamy bez sprostředkovatele,
vylučuje možnosti zprostředkování coby legálního prostředku práva i podnikání.
Motivace pro najmutí prostředníka prodeje reklamy přitom může být různá.
44. Obviněný nesouhlasí ani se závěrem soudů ohledně vybírání
předmětných finančních prostředků v hotovosti z bankovních účtů coby primární
charakteristiky obdobné daňové trestné činnosti. Soudy podle obviněného
příslušné závěry dovozuje pouze z toho, že finanční prostředky byly ze
společností poskytujících reklamu vybírány v hotovosti. Z výpovědi obviněného
T. však vyplynulo, že tyto peníze předával M. M. Nic dalšího stran rozdělení
těchto prostředků mezi další obviněné z výpovědi obviněného T. dovozovat nelze.
Nalézací soud přesto konstatoval, že má tuto skutečnost za jistou, aniž by pro
takový závěr existoval jakýkoliv důkaz. Uvedený závěr by podle obviněného mohl
vést až k absurdním závěrům, kdy, ačkoliv nejsou platby v hotovosti zakázány,
mohly by být kdykoliv orgány činnými v trestním řízení shledány kriminálními,
pokud by bylo zároveň konstatováno, že souvisí s transakcemi mimo běžnou
obchodní činnost. Informace o osudu vybraných peněž přitom nejsou žádné. Stran
pochybností o užití peněz z výběrů z banky se podle obviněného nabízí také
možnost, že si hotovost pan M. ponechal pro sebe nebo ji rozdělil mezi jiné
osoby než obviněné. Tato skutečnost podle něj mohla být důvodem odmítnutí jeho
výpovědi. Uzavírá, že jen samotný výběr v hotovosti z banky, o kterém neměl
obviněný žádné informace, nemůže vést soud k jistému závěru, že se tak stalo
právě proto, aby byly peníze předány obviněným. Bylo proto podle něj
postupováno v rozporu s principem presumpce neviny a zásadou in dubio pro reo.
Obviněný má proto za to, že soudy přijaly své závěry o vině obviněného pouze na
základě domněnek, předpojatém přesvědčení a spekulací, a to bez odpovídajícího
dokazování. Došlo tedy i k nesprávnému právnímu posouzení skutku jako trestného
činu, přestože nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že by jednáním obviněného
byla naplněna objektivní a subjektivní stránky přisouzeného trestného činu.
45. Z těchto důvodů obviněný B. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě
soudní rozhodnutí a aby nalézacímu soudu přikázal věc znovu projednat a
rozhodnout, popř. aby obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
46. Obviněný J. M. v rámci svého dovolání uplatnil dovolací důvody podle
§ 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, přičemž
namítá rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a obsahem provedených zjištění a
47. Podle obviněného M. ani jeden ze soudů dostatečně neprokázal
skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti. Nalézací soud si
přitom byl vědom mezer v dokazování a prokázaných skutečnostech, i přesto však
v rozporu se zásadami trestního řízení uznal obviněné vinnými.
48. Obviněný M. konkrétně namítá, že reklama byla vždy a v očekávaném
rozsahu provedena. Obviněný přitom neměl ani objektivní důvod, proč by
zjišťoval, kdo konkrétně vyrábí polepy na vozidla, kdo je lepí a jaké má
smluvní vztahy jeho přímý smluvní partner. Spokojil se s tím, že závody byly
absolvovány a že zde byl i ohlas jeho klientů. Setkal se přímo s obviněným T.,
obviněného H. však nikdy neviděl a nejednal s ním. Verze obviněného T. o tom,
že neměl žádný kontakt s partnery společností, které zastupoval, je nevěrohodná
a účelová. Nejméně tři další svědci potvrdili, že tento obviněný se smluvními
partnery ve věcech reklam běžně osobně jednal. Reklama byla podle obviněného
účinná a bylo dosaženo očekávaného efektu, kdy obviněný v letech 2009 až 2012
více než zdvojnásobil svůj obrat a zisk. Reklama podle obviněného byla
nakoupena za tržní cenu, což prokazuje znalec dr. Hálek, jehož závěry soudy
ignorovaly. O žádné levnější možnosti obviněný nevěděl. Obvyklost ceny
potvrdilo i rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství. Soudy však toto
rozhodnutí nezohlednily stejně jako to, že byla zrušena všechna rozhodnutí
správce daně ve vztahu k dani z příjmu. Obviněný nevěděl o kriminálním vztahu
obviněného T. a H. Žádný důkaz o tom nebyl proveden. Stejně tak nebyl proveden
důkaz o tom, že by obviněný M. znal nákupní cenu reklamní plochy a tedy věděl o
vysoké marži zprostředkovatele. Obviněný H. navíc prodával reklamní plochu
levněji oproti běžné tržní ceně. Doznání obviněného Š. je bezobsažné a ve
vztahu k ostatním obviněným z něj nelze činit žádné relevantní závěry, a to i s
ohledem na okolnosti uzavření dohody o vině trestu (závažná nemoc obviněného).
Z doznání obviněného H. pak soudy učinily závěry, které z něj nevyplývaly,
neboť jmenovaný obviněný se doznal a jako trestné vnímal to, že do daňových
přiznání společností zahrnoval fiktivní nákladové faktury, čímž snižoval
vlastní daňovou povinnost; nezpochybnil přitom uskutečňování reklamy v hodnotě
uvedené na vydaných fakturách, ale jako trestné považoval to, že uposlechl
pokyny bratrů M. týkající se fiktivních nákladů; příjmovou stránku však
nezpochybnil a nepotvrdil, že by o této jeho trestné činnosti věděl kdokoliv z
obviněných. Závěry soudů o redistribuci hotovosti zpět objednatelům reklamy
jsou čistou spekulací a nelze je dovodit z žádných důkazů. Nebylo provedeno
dokazování k možnému nastrčení dalšího fiktivního subjektu do řetězce, který by
podal nepravdivé daňové přiznání, popř. daň neodvedl, čímž by získala prospěch
skutečná existující společnost; v takovém případě však neexistuje prospěch pro
zadavatele reklamy. Pochybný a důkazně nepodložený je podle obviněného i závěr
o tom, že primárním účelem nebylo sjednání reklamy, ale získání odpočtu na DPH
a snížení základu daně z příjmu. Reálný efekt reklamy totiž nelze pominout.
Obviněný nesouhlasí ani s tím, že za škodu je považován prostý součet daní,
které by byly státu odvedeny bez uplatnění předmětných daňových dokladů.
49. Další okruh dovolacích námitek obviněného M. se týká naplnění
subjektivní stránky ve vztahu k předmětné trestné činnosti. V tomto ohledu
podle něj nebyl proveden žádný důkaz. Není patrné, z čeho soudy přímý úmysl u
jeho osoby dovozují. Obviněný dojednal reklamu s obviněným T., reklamu zaplatil
a tato byla úměrně své ceně provedena. Žádný další aspekt jeho jednání nebyl
prokazován, dokonce ani motivace, kterou měl být finanční zisk, nebyla
přesvědčivě popsána a v řízení zjišťována.
50. Soudy se podle obviněného nijak nevypořádaly ani s argumentací, že
reklama byla skutečně provedena a měla pro obviněného také výsledky, které se
projevily ve vyšších obratech. S ohledem na toto a výše uvedené má obviněný za
to, že je dán rozpor mezi obsahem důkazů a skutkovými zjištěními, což vedlo k
nesprávnému právnímu posouzení věci ohledně viny obviněného. Byl tak naplněn
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
51. Obviněný M. závěrem svého dovolání poukázal na vady trestního
řízení. Soudy podle obviněného činily závěry z toho, že svědci bratři M. a G.
L. odmítli vypovídat s tím, že by svojí výpovědí mohli způsobit trestné stíhání
sobě nebo osobám blízkým. Z toho soudy dovodily, že lze předpokládat obdobný
charakter jejich výpovědi jako u svědka T. a že je tím nepřímo prokázána
věrohodnost výpovědi svědka T. Takový postup je však podle obviněného v rozporu
se zásadami trestního řízení a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu.
Odepření výpovědi je právem svědků a nelze uplatnění práv jednoho klást k tíži
druhého. Ze samotného odepření výpovědi navíc není možné usuzovat, jaký by byl
její případný obsah.
52. Z těchto důvodů obviněný M. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba
rozsudky soudů nižších stupňů a aby nalézacímu soudu přikázal věc znovu
projednat a rozhodnout.
53. Obviněný L. Z. svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací
důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1.
2022, neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, jsou podle něj ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů
nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy a i
přesto došlo k zamítnutí opravného prostředku.
54. Obviněný Z. uznává, že předmětné platby za reklamu proběhly tak, jak
je zjištěno, nebylo ale prokázáno, že by věděl o tom, že by reklama neproběhla
dohodnutým způsobem. Uvádí, že se o tom osobně přesvědčil. Obviněný dále uvádí,
že jednal pouze s jednou osobou a s tou uzavíral smlouvy. V celém trestním
řízení nebylo přitom vůbec specifikováno, s kterou osobou měl uzavírat smlouvy.
Pakliže by jeho jednání bylo skutečně provedeno tak, jak je soudy uváděno, tj.
že by chtěl dosáhnout majetkového prospěchu v podobě nižší daňové povinnosti a
vrácení DPH, tak by muselo být vysvětleno, proč obviněný za účelem profitu vy
výši cca 300 000 Kč vynaložil částku ve výši 800 000 Kč. Podle soudů tato
skutečnost nehraje žádnou roli, obviněný je naopak přesvědčen, že je to pro
posouzení celé věci podstatné. Podle obviněného je navíc celý případ řešitelný
pouze v rovině daňového řízení a nemá žádný trestněprávní přesah, o čemž svědčí
i rozhodnutí finančních úřadů a soudů ve správním soudnictví.
55. Z těchto důvodů obviněný Z. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba
rozsudky nižších soudů a nalézacímu soudu přikázal věc znovu projednat a
rozhodnout, popř. aby obviněného podle § 226 písm. b) tr. ř. sám zprostil
obžaloby. Vyjádřil přitom souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání.
56. Obviněný L. Z. své dovolání doplnil podáním ze dne 1. 10. 2022, kdy
stejně jako obviněný M. poukázal na to, že v daňovém řízení týkajícím se
předmětného skutku Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 6. 2022, sp. zn.
9 Afs 388/2018, zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i
rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství a tomuto věc vrátil k dalšímu
řízení. Podle obviněného může mít toto rozhodnutí význam pro dovolací řízení.
57. Obviněný M. K. a K. K. a obviněná právnická osoba C. C. ve společném
dovolání uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.,
ve znění účinném od 1. 1. 2022, neboť podle názoru obviněných nebyla jejich
jednáním naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestného činu podle § 240
tr. zákoníku, spáchaného formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku.
58. Nalézací soud nemohl podle obviněných z provedeného dokazování
učinit zjištění vedoucí k závěru, že ke zkrácení daně došlo a v jaké se tak
stalo výši, neboť nebyl proveden žádný důkaz směřující ke zjištění obvyklé ceny
předmětné reklamní služby; tuto pak stanovil způsobem rozporným se zákonem i
judikaturou. Bylo rovněž porušeno jejich právo na spravedlivý proces, neboť
nalézací soud zjevně vycházel z presumpce jejich viny a skutkový stav
přizpůsoboval rozhodnutím daňových orgánů nebo tento skutkový stav převzal bez
provedení potřebného dokazování. Rovněž dovozoval vinu obviněných na základě
kolektivní odpovědnosti s odůvodněním, že se k trestné činnosti a úmyslu
zkrátit daň doznal jeden z odběratelů reklamy (J. Š.).
59. Z provedených důkazů podle obviněných jednak nevyplývá účelovost
pronájmu reklamní plochy ve vztahu k obviněným (realizaci reklamy přitom
nezpochybňuje) ani vědomí obviněných o této účelovosti. Účastníkem těchto smluv
nebyl nikdo z obviněných a obvinění nebyli s obsahem smluv seznámeni. Není ani
specifikován obsah dohody mezi obviněným H. a obviněnými K. Obvinění ani nebyli
seznámeni s tím, že daňovými doklady deklarovaná reklamní činnost nebyla
provedena společnostmi C. p. a I. p., ale že ji technicky zajišťoval jiný
subjekt. Obvinění nevěděli ani o tom, že uvedené společnosti jako poskytovatelé
reklamních služeb neodvedly finanční prostředky do státního rozpočtu. Skutková
verze obviněných týkající se motivace k sjednání reklamních služeb nebyla
vyvrácena a byla naopak výpovědí obviněného H. a T. potvrzena. Vyslechnutí
svědci se navíc k osobám obviněných nevyjadřují, což odpovídá tomu, že obvinění
kromě O. H., P. M., R. D. a Z. O. nikoho z nich neznali. Rovněž nebyla
prokázána žádná dohoda mezi obviněnými a obviněným H., naopak tato je vyloučena
ve výpovědi obviněného T. Existuje proto extrémní nesoulad dokazování a
skutkových zjištění.
60. V další části podaného dovolání obvinění obsáhle rozebírají důkazy
provedené v trestním řízení a zpochybňují závěry soudů, které z nich byly
učiněny. Jde o výpověď obviněného T. Z ní podle obviněných nevyplývají skutková
zjištění týkající se viny obviněných. To stejné platí podle obviněných i o
výpovědi obviněného Š., které navíc podle obviněných vyznívá nereálně.
Obviněných se netýkají ani další výpovědi v trestním řízení, které obvinění
podrobně vypočítávají. Obvinění zpochybňují i závěry učiněné z toho, že svědci
M. odmítli k věci vypovídat. Obvinění dále obsáhle popisují okolnosti, za
kterých uzavírali smlouvy o reklamě, a podrobně rozebírají jednotlivá skutková
zjištění soudů, která podle nich nemohou vést k závěru o jejich vině. Mají za
to, že jejich vina je založena na tom, že společnost C. C. se stala smluvním
partnerem problematických společností C. p. a I. p., a že se stali bez svého
vědomí součástí podvodného záměru A. a M. M. Poukazují také na závěry uvedené v
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 3 Tdo 596/2018, které
jsou podle jejich názoru přiléhavé z důvodu podobnosti obou věcí, přičemž v
citované věci dospěl Nejvyšší soud k závěru o absenci subjektivní stránky.
Upozorňují rovněž na to, že v případě některých jiných obviněných byly nakonec
náklady na reklamu umístěnou na soutěžních vozech uznány jako daňově uznatelný
náklad a že příslušný finanční úřad v rámci kontroly správnosti uplatnění
daňově účinných výdajů a uplatnění nároků na odpočet DPH v závěrečném
stanovisku z místního šetření nijak nezpochybnil uplatnění výdajů na reklamu
společnosti C.C.
61. Obvinění brojí i proti tomu, že nebyl proveden důkaz znaleckým
posudkem dr. Hálka, který ceny za předmětnou reklamu označil za obvyklé.
Namítají tedy nesprávné stanovení výše škody.
62. Odvolací soud podle názoru obviněných nedostál svým povinnostem,
neboť odkázal na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, bez dalšího přijal
jeho závěry a nevyjádřil se k obviněnými uplatněným odvolacím námitkám.
63. Obvinění konečně uvedli, že i výše trestů odpovídá zásadě
přiměřenosti a individualizace trestu.
64. Z těchto důvodů obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud napadené
rozsudky soudů nižších stupňů zrušil a aby nalézacímu soudu přikázal věc znovu
projednat a rozhodnout.
65. Dovolání všech obviněných bylo ve smyslu § 265h odst. 2 věty první
tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovoláním
se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále
jen „státní zástupce“), a to nejprve podáním ze dne 24. 5. 2022 k dovolání
obviněného L. Z., podáním ze dne 8. 7. 2022 k dovolání obviněných P. M., J. M.,
Z. O. a Z. B. a obviněné právnické osoby T., a konečně podáním ze dne 12. 7.
2022 k dovolání obviněných M. K. a K. K. a obviněné právnické osoby C. C.
66. Ve vyjádření ze dne 24. 5. 2022 k dovolání obviněného L. Z. státní
zástupce stran namítaného nedůvodného neprovedení navržených podstatných důkazů
je dovolací argumentace poměrně stručná, neboť obviněný vůbec nezmiňuje, které
navržené podstatné důkazy neměly být provedeny, přičemž v navazující pasáži
svého opravného prostředku jen krátce a na podkladě nesouhlasu se skutkovými
závěry soudů v podstatě rozporuje jejich zjištění, podle kterých se z jeho
strany jednalo o předem dohodnuté účelové jednání motivované snahou získat
profit na úkor fiskálních zájmů České republiky. Státní zástupce zastává názor,
že takové námitky sice pod shora uvedený dovolací důvod podřadit lze, považuje
je ale za neopodstatněné. Nalézací soud podle státního zástupce provedl
komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen pokud jde o jeho rozsah, ale rovněž
co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem
současně dostál taktéž Vrchní soud v Olomouci, který odvolání obviněného (i
zbylých spoluobviněných) řádně přezkoumal a s uplatněnými námitkami se – byť
stručně a zčásti za využití odkazu na výstižné argumenty nalézacího soudu –
vypořádal. Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu přitom vyplývá, že v
průběhu trestního řízení skutečně byly některými z obviněných učiněny návrhy na
doplnění dokazování, jejichž části soud nevyhověl. K tomu je ale zapotřebí
doplnit, že v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných,
předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr ostatně vyplývá z čl.
82 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z
uvedeného principu lze dovodit mj. to, že obecné soudy musí v každé fázi
trestního řízení – a to i bez případných návrhů stran – zvažovat, zda a v jakém
rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně
posuzují důvodnost případných návrhů na doplnění dokazování. Rozhodně není
povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Odmítne-li nicméně
navržený důkaz provést, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Této
povinnosti přitom nalézací soud nepochybně dostál, neboť odmítl-li provedení
nově navrženého důkazu, stalo se tak zpravidla pro jeho nadbytečnost, přičemž
soud tento svůj závěr také přesvědčivě odůvodnil. Namátkou lze odkázat
kupříkladu na jeho úvahy v odstavcích 40. či 67. odůvodnění odsuzujícího
rozsudku, se kterými se stání zástupce beze zbytku ztotožňuje. Za daných
okolností tudíž neprovedením dalších důkazů právo obviněného na spravedlivý
proces garantované v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod porušeno
být nemohlo, neboť faktická nadbytečnost důkazu je uznávaným důvodem pro
zamítnutí důkazního návrhu, a tedy neprovedení nadbytečného důkazu vadu
opomenutých důkazů nezakládá.
67. Státní zástupce je současně přesvědčen, že v projednávané trestní
věci nelze dovodit ani obviněným vytýkaný zjevný rozpor rozhodných skutkových
zjištění určujících pro naplnění znaků stíhaného trestného činu a provedených
důkazů, neboť skutkový děj tak, jak ho vymezil nalézací soud, respektive jím
zjištěný princip trestné činnosti, z provedených důkazů jednoznačně vyplývá.
Jinak řečeno, na podkladě takto provedených a nalézacím soudem řádně
vyhodnocených důkazů bylo v souladu se zásadami formální logiky nepochybně
možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě a v odůvodnění
odsuzujícího rozsudku, které se také staly dostatečným podkladem pro soudem
vyslovený závěr o vině a pro právní kvalifikaci. Připomíná, že podle § 24 odst.
1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, lze jako náklady ze základu daně z
příjmů odečíst výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných
příjmů. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty, je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného
plnění, které v rámci svých ekonomických činností použije pro uskutečňování
zdanitelných plnění, dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v
tuzemsku. Ani jedna z citovaných podmínek v případě fakturací reklamních služeb
nebyla u obviněného (jako „sponzora“) splněna, neboť finanční prostředky, které
ze svého majetku vydal, nesměřovaly k dosažení zdanitelných příjmů, ani nebyly
použity v rámci ekonomických činností toho kterého daňového subjektu pro
uskutečňování zdanitelných plnění. Totéž platí také v případě zbývajících
spoluobviněných. Uvedený závěr přitom vychází ze samotného průběhu obchodního
vztahu mezi „sponzory“ a zprostředkovateli, z výše finančních prostředků, která
byla ze strany „sponzorů“ na údajnou propagaci vydávána, aniž by – kromě
formální kontroly fotografií a letáků z rallye – byla jakkoli ověřována
návratnost takto vynaložených finančních prostředků, jakož i ze skutečnosti, že
někteří ze „sponzorů“ již dříve za reklamu platili přímo poskytovateli této
služby, tj. spoluobviněnému O. H., a to výrazně nižší částku.
68. Podstata projednávané trestné činnosti nespočívá podle státního
zástupce v tom, že by služba (tedy reklama či sponzoring) vůbec provedena
nebyla. Naopak, k reklamě čisponzoringu na automobilech provozovaných H.
skutečně docházelo, což mělo sloužit k zastření trestné činnosti tak, aby bylo
ztíženo či znemožněno její odhalení daňovými úřady. Zásadní je ale zjištění, že
smyslem sjednaných reklamních služeb nebylo navýšení obratu jednotlivých
daňových subjektů a propagace a zvýšení povědomí o firmě či výrobku, ale pouze
snížení daňových povinností a dosažení profitu na úkor fiskálních zájmů České
republiky. Za tím účelem proto obvinění – obviněného Z. nevyjímaje – v rámci
poměrně sofistikované kriminální sítě uzavírali smlouvy nikoli se samotným
spoluobviněným H., na jehož automobilech měla být reklama prezentována, ale se
„zprostředkovatelskými společnostmi“, kterým na jejich účet řádně hradily
vystavené faktury. Faktické náklady na samotnou reklamu či sponzoring H.
závodních automobilů však byly v porovnání s částkami zaplacenými na vystavené
faktury jen nepatrné, přičemž všechny peněžní prostředky zaslané na účet
„zprostředkovatelských společností“ byly poté obratem vybrány v hotovosti, bylo
s nimi naloženo nezjištěným způsobem, přičemž z účtů nebyly hrazeny žádné
faktury – a to ani H., ani jednotlivým subdodavatelům (např. dodavatelům
polepů, poskytovatelům energií, a podobně). Tuto praxi potvrdil mj. i
spoluobviněný T., který jednal za většinu „zprostředkovatelských subjektů“ a
jehož výpověď byla – na rozdíl od vyjádření většiny zbylých spoluobviněných –
shledána věrohodnou. Ten mj. uvedl, že veškerá činnost společností B., C. p. a
I. p. byla pouze fiktivní, on sám ani tyto společnosti žádné reklamní služby
pro jakékoli další subjekty nezprostředkovávaly, smlouvy byly uzavírány v
podstatě jen na oko, a stejně tak byly podle těchto smluv (a nikoli tedy podle
faktického plnění) vystavovány faktury, přičemž po jejich proplacení T. na
žádost A. či M. M. veškeré finanční prostředky poukázané na účty společností,
jménem kterých jednal, v hotovosti vybral a předal je M. M. T. současně
potvrdil, že společnosti neměly s údajnou reklamní činností žádné výdaje, a
proto údaje pro daňová přiznání sestavoval tak, aby platily nízkou daňovou
povinnost.
69. Shora uvedená zjištění nalézacího soudu jsou jednoznačná a z
provedených důkazů spolehlivě vyplývají, přestože se nalézacímu soudu
nepodařilo jednoznačně rozkrýt, kdo konkrétně byl vůdčí osobností či
organizátorem trestné činnost, jakým způsobem bylo naloženo s penězi vybranými
v hotovosti z účtů, jaká část peněz a kdy byla vrácena jednotlivým obviněným
fyzickým a právnickým osobám, eventuálně jak byl rozdělen zisk. Již ze samotné
podstaty věci, kdy trestné činnosti všech pachatelů musela předcházet předchozí
domluva pak všichni obvinění – obviněné nevyjímaje – nepochybně znali všechny
stěžejní okolnosti a zákonitosti přezkoumávaného protiprávního jednání. Je tak
namístě uzavřít, že vytýkal-li obviněný do jisté míry absenci obsahové vazby
učiněných skutkových zjištění na provedené důkazy, a to případně v podobě
zjevného nesouladu mezi nimi, není možné mu přisvědčit, neboť zjištění
nalézacího soudu z provedených důkazů nepochybně vyplývají.