Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky SPACE Cars, s. r. o., se sídlem Petřínská 572/14, Praha 5, zastoupené Mgr. Renatou Ćavarovou, advokátkou, se sídlem Národní 416/37, Praha 1, proti výroku III rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. dubna 2024, č. j. 74 Co 242/2022-190, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Krajský soud napadeným výrokem rozhodl, že v řízení o zaplacení částky 15 041 Kč s příslušenstvím náleží stěžovatelce jako úspěšné straně sporu právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6 892 Kč. Stěžovatelka považuje tento výrok za protiústavní, a proto proti němu podala ústavní stížnost.
2. Stěžovatelka tvrdí, že napadený výrok porušuje její právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tento závěr opírá o následující argumenty: * Ačkoli stěžovatelka předložila soudu vyčíslení nákladů odvolacího řízení v celkové výši 9 632,37 Kč, napadeným výrokem jí bylo přiznáno pouze 6 892 Kč. * Částka přiznaná napadeným výrokem (6 892 Kč) je o 1 740 Kč nižší, než kolik činí součet výše uznaných nákladů uvedených v jeho odůvodnění (8 632 Kč).
* Soud stěžovatelce nepřiznal skutečnou výši náhrady za promeškaný čas její zástupkyně a náhrady jejích cestovních výdajů. Soud její zástupkyni pokrátil promeškaný čas a neodůvodněně jí přiznal cestovné z Prahy, ačkoli zástupkyně účtovala a vykonala cestu na soud až z obce Kly.
* Soud neodůvodnil, proč stěžovatelce jako plně úspěšnému účastníkovi nepřiznal plnou náhradu nákladů řízení. Pokud soud nepovažoval tvrzení její zástupkyně za prokázaná, měl ji vyzvat k jejich doplnění.
3. Podstatou řízení o projednávané ústavní stížnosti je otázka, zda nákladovým výrokem a jeho odůvodněním nebyla porušena stěžovatelčina ústavně zaručená základní práva.
4. Ústavní soud vystupuje v řízení o ústavních stížnostech jako orgán ochrany ústavnosti (viz čl. 83 Ústavy). Napadené rozhodnutí proto může zrušit pouze tehdy, pokud má toto rozhodnutí či jemu předcházející řízení vadu, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu [viz § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
5. Ústavní soud přezkoumal napadený výrok s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že důvody k jeho zrušení dány nejsou.
6. Ústavní soud souhlasí se stěžovatelkou v tom, že je rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení zatíženo nedostatky. Z rozhodnutí nevyplývá, proč soud při výpočtu výše nákladů řízení vycházel z toho, že stěžovatelčina zástupkyně cestovala na soud z Prahy, a nikoli z obce Kly, jak podle svých slov soudu doložila. Soud stěžovatelce přiznal napadeným výrokem o 1 740 Kč méně, než kolik jí podle odůvodnění tohoto výroku náleželo. Správný součet výše soudem uznaných nákladů totiž činí 8 632 Kč, nikoli 6 892 Kč (viz bod 46 rozhodnutí).
7. Ústavní soud považuje tyto nedostatky za nežádoucí. Žádný z nich však není natolik závažný, aby dosáhl ústavněprávní úrovně. Význam nedostatků napadeného výroku a jeho odůvodnění oslabuje to, že se týkají nákladů řízení (viz bod 8 tohoto usnesení), a dále to, že je spor o tyto náklady z hlediska svého významu i výše nepřiznané částky bagatelní (viz body 9 až 14 tohoto usnesení).
8. K přezkumu rozhodnutí obecných soudů o náhradě nákladů řízení Ústavní soud přistupuje zdrženlivě. Ačkoli i tato rozhodnutí mohou mít dopad do stěžovatelovy majetkové sféry, sama o sobě zpravidla nedosahují intenzity způsobilé porušit základní práva či svobody (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 2174/20 , bod 20; II. ÚS 3627/18, bod 15; II. ÚS 3776/16, bod 12). Ke zrušení výroku či rozhodnutí o náhradě nákladů řízení proto Ústavní soud přistupuje jen ve výjimečných případech (viz např. nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22 , bod 15; IV. ÚS 105/23, bod 23).
9. Nutnost silných důvodů k případnému zásahu je v daném sporu o to významnější, že je jeho předmětem peněžní částka v bagatelní výši. Rozdíl mezi tím, co krajský soud stěžovatelce přiznal a co jí podle ní přiznat měl, činí pouze 2 740,37 Kč: zatímco soud jí na náhradě nákladů odvolacího řízení přiznal částku 6 892 Kč, podle vyúčtování stěžovatelky jí měl přiznat částku 9 632,37 Kč (viz bod 7 ústavní stížnosti).
10. Předmětem sporu je tedy částka ve výši 2 740,37 Kč, která je z hlediska judikatury Ústavního soudu bagatelní (viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 , body 29 až 33). Tato skutečnost je přitom pro posouzení ústavnosti napadeného výroku podstatná.
11. Ústavní soud nepovažuje peněžní částky v bagatelní výši za bezvýznamné. Při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci však dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2062/18 , bod 16; I. ÚS 3906/17, body 6 až 7; IV. ÚS 2728/17, bod 30; usnesení sp. zn. III. ÚS 2412/23 , bod 9; I. ÚS 2055/21, bod 5; II. ÚS 1967/21, bod 6).
12. Nepřiznání bagatelního nároku již kvůli své výši zpravidla nedosahuje intenzity, která by byla schopna porušit ústavně zaručená základní práva či svobody. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 65/20 , body 17 až 18; I. ÚS 1707/17, bod 15; IV. ÚS 2728/17, bod 30).
13. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu ústavněprávní rozměr - ať už proto, že je z hlediska ústavnosti natolik významný, že přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo například proto, že je napadeným rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20 , bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24 , bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6).
14. Stěžovatelka žádné takové okolnosti neuvedla a bagatelností předmětu sporu se ve své ústavní stížnosti nezabývala. Důvody pro svůj výjimečný zásah přitom neshledal ani Ústavní soud.
15. To, že Ústavní soud stěžovatelce nevyhověl, nelze vykládat tak, že je jím napadený výrok a jeho odůvodnění bezchybné (viz bod 6 tohoto usnesení). Ne každá nezákonnost či věcná nesprávnost napadeného rozhodnutí však způsobuje i jeho protiústavnost (viz např. nález sp. zn. IV. ÚS 950/19 , bod 72; I. ÚS 643/06, bod 69; usnesení sp. zn. III. ÚS 227/24 , bod 19). O to víc přitom tento závěr platí v případě bagatelních sporů o náklady řízení.
16. Ústavní soud dospěl z výše popsaných důvodů k závěru, že krajský soud neporušil stěžovatelčino ústavně zaručené základní právo či svobodu. Její ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu