Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti JOHNNY HOLDING, s. r. o., se sídlem Miroslava Hajna 740/4, Praha 18, zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Klepšem, advokátem, se sídlem náměstí Svobody 50, Sušice, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2025, č. j. 30 Co 102/2025-255, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 21. listopadu 2024, č. j. 98 C 226/2023-220, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9 jako účastníků řízení a SAGA PRAHA, s. r. o., se sídlem Daimlerova 2296/2, Praha 11, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatelka se na základě leasingové smlouvy stala nájemkyní automobilu. Později si u právní předchůdkyně vedlejší účastnice objednala výměnu disků na tomto automobilu. Stěžovatelka a její pojišťovna uhradily většinu částky za tuto opravu.
2. Stěžovatelka poslala právní předchůdkyni vedlejší účastnice e-mail, v němž ji požádala o vrácení původních disků ("buďte tak laskaví a vraťte mi mé kolo, dodnes jsem nedostala toto kolo"). Předchůdkyně však odpověděla, že jí disky nevrátí a že jí stěžovatelka dluží na opravě ještě 48 740 Kč. Stěžovatelka jí tuto částku neuhradila.
3. Právní předchůdkyně vedlejší účastnice proto vůči stěžovatelce podala žalobu, kterou se domáhala zaplacení zbývajících 48 740 Kč s příslušenstvím.
4. Obvodní soud žalobě vyhověl a uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 48 740 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení ve výši 40 755 Kč. Stěžovatelka se proti žalobě bránila námitkou, že na žalovanou částku započítává cenu původních disků, které vedlejší účastnice zadržuje. Tato námitka však není oprávněná. Stěžovatelce disky nikdy nepatřily, protože nebyla jejich vlastnicí. Disky jsou podle vyjádření dvou servisů nepoužitelné a neopravitelné. Stěžovatelka navíc uplatnila zápočet na neurčitou a spornou pohledávku a předběžně nevyzvala vedlejší účastnici k vydání bezdůvodného obohacení v hodnotě disků. Obrácení důkazního břemene nebo uložení vysvětlovací povinnosti ohledně hodnoty disků nebylo na místě.
5. Městský soud zastavil odvolací řízení ve vztahu k části přiznaného příslušenství, ve zbytku rozhodnutí obvodního soudu potvrdil a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 8 494 Kč. Námitka započtení je podle soudu neurčitá, protože stěžovatelka nevymezila, co, kolik a proti čemu započítává, a ani nevymezila konkrétní výši své údajné pohledávky. Tato pohledávka navíc není splatná, protože stěžovatelka dříve nežádala o vydání peněžité částky, ale o vydání samotných disků. Městský soud se nezabýval otázkou, zda má stěžovatelka právo na vydání disků. Pro závěr o žalobě to nebylo významné, protože stěžovatelka řádně neuplatnila započtení.
6. Stěžovatelka podala ústavní stížnost proti rozhodnutí městského i obvodního soudu.
7. Napadená rozhodnutí podle stěžovatelky porušují její právo na spravedlivý proces a na ochranu vlastnictví (čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
8. Proti výrokům o věci samé stěžovatelka vznesla tyto námitky: a) Stěžovatelka má nárok na vydání vyměněných disků a vedlejší účastnice se jejich nevydáním na její úkor obohatila. Stěžovatelka proto uplatnila námitku započtení pohledávky v hodnotě disků. Soudy však tuto námitku chybně zamítly jako neurčitou a stěžovatelčino právo na vydání disků neuznaly. Původní disky však stěžovatelce náležely a stěžovatelka jasně uvedla, že svůj nárok započítává proti žalované částce. Stěžovatelka navíc oprávněně požadovala přenesení důkazního břemene ohledně přesné hodnoty disků na vedlejší účastnici. b) Obvodní soud měl stěžovatelku poučit, že způsob uplatnění její pohledávky shledává nedostatečným. Obvodní soud tak ale neučinil, kvůli čemuž jí neumožnil se proti pochybení soudu bránit. Výsledné rozhodnutí tak pro ni bylo překvapivé. c) Obvodní soud chybně a nepodloženě uvedl, že jsou původní disky bezcenné a neopravitelné. Obvodní soud v tomto ohledu vycházel z vyjádření jím oslovených autoservisů, které nebyly seznámeny se stavem disků. Soud chybně nevyzval vedlejší účastnici, aby zadržované disky poskytla ke zhodnocení. d) Odůvodnění napadených rozhodnutí jsou nedostatečná a nevyplývá z nich vztah mezi skutkovými otázkami a právním posouzením. Městský soud se nezabýval klíčovými námitkami ohledně vydání disků z důvodu, že nejsou pro posouzení věci podstatné. Obvodní soud protiústavně odůvodnil své závěry ohledně práva na vydání bezdůvodného obohacení a započitatelnosti pohledávky.
9. Proti výrokům o náhradě nákladů řízení stěžovatelka nevznesla žádné námitky.
10. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím či postupem neporušily ústavně zaručené právo či svobodu stěžovatelky [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
11. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelčiny námitky a dospěl k závěru, že její ústavně zaručená práva či svobody porušeny nebyly.
1. Ústavní stížnost ve vztahu k výrokům o věci samé
12. Předmětem řízení před obecnými soudy i Ústavním soudem je peněžní částka ve výši 48 740 Kč. Z hlediska své výše je tato částka podle judikatury Ústavního soudu bagatelní (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 331/24 , bod 20; III. ÚS 3725/13, body 29 až 33).
13. Tato skutečnost je pro hodnocení možné protiústavnosti napadených rozhodnutí zásadní. Ústavní soud totiž při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2062/18 , bod 16; I. ÚS 3906/17, body 6 až 7; IV. ÚS 2728/17, bod 30; usnesení sp. zn. III. ÚS 2412/23 , bod 9; I. ÚS 2055/21, bod 5; II. ÚS 1967/21, bod 6).
14. Tento závěr neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné nebo bezvýznamné. Uložení povinnosti zaplatit bagatelní částku však zpravidla nedosahuje intenzity schopné porušit ústavně zaručené základní právo či svobodu. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (např. nálezy sp. zn. II. ÚS 65/20 , body 17 až 18; I. ÚS 1707/17, bod 15; IV. ÚS 2728/17, bod 30).
15. Vyloučení bagatelnosti případu je pevnou součástí judikatury Ústavního soudu již řadu let (např. již usnesení sp. zn. IV. ÚS 342/98 ,
,
IV. ÚS 59/99 ,
IV. ÚS 126/01 či pozdější nálezy sp. zn. I. ÚS 3143/08 , bod 14,
III. ÚS 137/08 , část III; II. ÚS 1612/09, body 11 až 12). Závěry týkající se bagatelnosti sporu Ústavní soud mnohokrát zopakoval a ke stručnému odmítnutí ústavních stížností z tohoto důvodu přistupuje poměrně běžně (z poslední doby např. usnesení sp. zn. III. ÚS 1164/25 ,
II. ÚS 1550/25 ,
I. ÚS 1744/25 ).
16. Při posouzení bagatelnosti výše sporné částky se nepřihlíží k příslušenství pohledávky - podobně jako se k ní obecně nepřihlíží při posuzování přípustnosti odvolání a dovolání. Podstatná je výše jistiny bez ohledu na výši jejího příslušenství [např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2668/15 , bod 12; IV. ÚS 803/19; IV. ÚS 3917/18; § 202 odst. 2 a § 238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu].
17. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu významný ústavněprávní rozměr. Ten může být dán například tím, že případ přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo že je stěžovatel napadeným rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20 , bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24 , bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6).
18. Ačkoli i spor o bagatelní částku může mít výjimečně ústavní přesah, v této věci tomu tak není. Stěžovatelka ve své argumentaci nijak nezohledňuje bagatelnost předmětu sporu a neuvádí žádnou zvláštní okolnost, která by jejímu případu dodávala potřebný ústavněprávní rozměr. Žádnou takovou okolnost přitom neshledal ani Ústavní soud. K jednotlivým námitkám stěžovatelky se proto vyjádří jen stručně.
19. Soudy stěžovatelce řádně vysvětlily, proč není její údajná pohledávka splatná a že námitka jejího započtení není dostatečně určitá a proč není obrácení důkazního břemene nebo uložení vysvětlovací povinnosti na místě. Toto posouzení Ústavní soud nepovažuje z hlediska jeho závěru za protiústavní [námitka a) bod 8 rozhodnutí městského soudu a body 43 až 44 rozhodnutí obvodního soudu].
20. Procesní poučení nebylo z ústavního hlediska nezbytné. Napadená rozhodnutí nestojí na závěru, že stěžovatelka neunesla břemeno tvrzení či břemeno důkazní, ale na závěru, který byl podložen zjištěným skutkovým stavem (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3813/2022, body 39 až 42; usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1884/23 , část V.C) [námitka b)].
21. Obvodní soud skutečně uvedl, že jsou původní disky bezcenné a neopravitelné. Šlo však pouze o jeden z několika samostatných důvodů, na základě kterých námitce započtení nevyhověl. Navazující rozhodnutí městského soudu navíc na tomto závěru nezávisí ani zčásti. Napadená rozhodnutí by proto ve svém celku obstála i tehdy, kdyby bylo tvrzení o bezcennosti a neopravitelnosti disků chybné. Ani tato námitka proto neopodstatňuje zrušení napadených rozhodnutí [námitka c)].
22. Ústavní soud nepovažuje za protiústavní ani odůvodnění napadených rozhodnutí. Z jejich odůvodnění je zřejmý vztah mezi skutkovými otázkami a právním posouzením. Městský soud se přípustným způsobem nezabýval existencí práva na vydání disků, neboť to nebylo pro posouzení případu nezbytné [námitka d)].
2. Ústavní stížnost ve vztahu k výrokům o náhradě nákladů řízení
23. Stěžovatelka formálně podala ústavní stížnost nejen proti výrokům napadených rozhodnutí o věci samé, ale i proti jejich výrokům o nákladech řízení. Proti nákladovým výrokům však nevznesla žádnou námitku. Její ústavní stížnost je proto v tomto rozsahu bez dalšího zjevně neopodstatněná.
IV. Závěr
24. Ústavní soud shrnuje, že napadená rozhodnutí neporušila stěžovatelčino ústavně zaručené právo či svobodu. Ústavní soud proto její ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 25. září 2025
Milan Hulmák v. r. předseda senátu