Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti Mgr. Lukáše Jirsy, zastoupeného Mgr. Alenou Tlapovou, advokátkou, se sídlem Lublaňská 1731/19, Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. července 2024, č. j. 18 C 7/2024-17, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2 jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Správa služeb hlavního města Prahy se proti stěžovateli soudně domáhala zaplacení částky 2 150 Kč, která se skládala z poplatku za odtah jeho vozidla ve výši 1 900 Kč a parkovného ve výši 250 Kč.
2. Obvodní soud jí napadeným rozhodnutím vyhověl. Stěžovateli uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč s úroky z prodlení (výrok I) a nahradit jí náklady řízení ve výši 600 Kč (výrok II).
3. Jedinou spornou otázkou v řízení bylo, zda má výše poplatku za úplný nucený odtah vozidla odpovídat skutečně vynaloženým nákladům na odtah (jak tvrdí stěžovatel), nebo maximální ceně ve výši 1 900 Kč uvedené v nařízení hlavního města Prahy (jak rozhodl obvodní soud s odkazem na nařízení č. 2 ze dne 12. 2. 2013 o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti).
4. Stěžovatel tvrdí, že napadené rozhodnutí porušilo jeho právo vlastnit majetek (čl. 11 Listiny základních práv a svobod) a právo na soudní ochranu a spravedlivý proces (čl. 36 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 90 Ústavy České republiky).
5. Cena za odtah uvedená v nařízení není částkou paušální, ale maximální. Pro určení ceny mají být rozhodující reálné náklady na odtah vozidla, které se odvíjí od konkrétních okolností (např. času odtahu, typu vozidla, vzdálenosti odtahu či počasí). V této věci šlo o odtah osobního vozidla za běžných podmínek a na velmi krátkou vzdálenost, a proto by měla být cena za odtah nižší.
6. Obvodní soud se s těmito námitkami řádně nevypořádal a namísto toho tautologicky uvedl, že je výše částky správná, jelikož odpovídá nařízení. Tím porušil svou ústavní povinnost se vypořádat se vším, co v řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci (viz nález sp. zn. IV. ÚS 563/03 ).
7. Podstatou řízení o této ústavní stížnosti je, zda obvodní soud ústavně souladným způsobem vyložil nařízení hlavního města Prahy a odůvodnil své rozhodnutí.
8. Ústavní soud vystupuje v řízení o ústavní stížnosti jako orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Napadené rozhodnutí je proto oprávněn zrušit jen tehdy, pokud je zatíženo vadou, která je natolik závažná, že porušila stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
9. Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí s ohledem na stěžovatelovy námitky a dospěl k závěru, že důvody k jeho zrušení dány nejsou.
10. Předmětem sporu je peněžní částka v bagatelní výši. Napadené rozhodnutí uložilo stěžovateli povinnost zaplatit částku 600 Kč na nákladech řízení a částku 2 150 Kč s příslušenstvím na úhradu parkovného a poplatku za odtah vozidla. Ve sporu jde tedy o částku, která je z hlediska judikatury Ústavního soudu jednoznačně bagatelní (podrobněji viz např. nález sp. zn. III. ÚS 3725/13 , body 29 až 33). Tato skutečnost je přitom pro hodnocení možné protiústavnosti napadeného rozhodnutí zásadní.
11. Ústavní soud při posuzování ústavnosti rozhodnutí orgánů veřejné moci dlouhodobě a ustáleně zohledňuje to, jak intenzivně jejich případná pochybení zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele (viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 2062/18 , bod 16; I. ÚS 3906/17, body 6 až 7; IV. ÚS 2728/17, bod 30; usnesení sp. zn. III. ÚS 2412/23 , bod 9; I. ÚS 2055/21, bod 5; II. ÚS 1967/21, bod 6).
12. Výše uvedené neznamená, že Ústavní soud považuje peněžní částky v bagatelní výši za zanedbatelné či bezvýznamné. Nepřiznání bagatelního nároku však již kvůli jeho výši zpravidla nedosahuje intenzity, která by byla schopna porušit ústavně zaručená základní práva či svobody. Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelních částkách proto Ústavní soud obvykle odmítá jako zjevně neopodstatněné (viz např. nálezy sp. zn. II. ÚS 65/20 , body 17 až 18; I. ÚS 1707/17, bod 15; IV. ÚS 2728/17, bod 30).
13. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu je zejména na stěžovateli, aby vysvětlil, proč má jeho případ navzdory bagatelní výši předmětu sporu ústavněprávní rozměr - ať už proto, že je z hlediska ústavnosti natolik významný, že přesahuje jeho vlastní zájmy, že se soud dopustil zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo například proto, že je napadeným rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (viz např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20 , bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24 , bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6).
14. Stěžovatel se však bagatelností předmětu sporu v ústavní stížnosti vůbec nezabývá a na žádnou z podobných okolností v ní nepoukazuje. Žádnou okolnost, která by jeho případu dodávala ústavněprávní rozměr, přitom neshledal ani Ústavní soud.
15. Otázka, jak vykládat nařízení hlavního města Prahy o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, je otázkou výkladu podzákonného práva. Tato úloha však Ústavnímu soudu obecně nepřísluší. Skutečnost, že proti napadenému rozhodnutí není kvůli bagatelnosti předmětu sporu přípustné odvolání, přitom na tomto závěru nic nemění (shodně viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 195/17 , bod 3; III. ÚS 1468/14; I. ÚS 2907/11). Pro Ústavní soud je z hlediska ústavnosti podstatné, že obvodní soud svůj právní závěr v napadeném rozhodnutí odůvodnil, na stěžovatelovu argumentaci reagoval a nedopustil se při tom žádného protiústavního pochybení, které by v tomto bagatelním případu opodstatňovalo jeho zrušení.
16. Ústavní soud dospěl z popsaných důvodů k závěru, že obvodní soud neporušil stěžovatelovo ústavně zaručené základní právo či svobodu. Jeho ústavní stížnost proto odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 3. října 2024
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu