Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti obchodní společnosti UNITED BAKERIES a. s., sídlem Pekařská 598/1, Praha 5 - Jinonice, zastoupené JUDr. Pavlem Dejlem, Ph.D., LL.M., advokátem, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti výrokům III., IV. a V. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2024 č. j. 16 Co 158/2024-931 a výrokům III., IV. a V. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 9. října 2023 č. j. 28 C 267/2014-876, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení a obchodní společnosti Sallerova výstavba Emporium II k. s., sídlem Obchodní zóna 266, Otvice, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě a čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 3 Ústavy.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici 9 221 592 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se vedlejší účastnice domáhala po stěžovatelce 23 504 243,96 Kč s příslušenstvím (výrok II.), uložil vedlejší účastnici nahradit stěžovatelce náklady řízení ve výši 582 182 Kč (výrok III.), uložil vedlejší účastnici nahradit státu náklady řízení ve výši 17 067 Kč (výrok IV.) a uložil stěžovatelce povinnost nahradit státu náklady řízení ve výši 6 637 Kč (výrok V.).
3. Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") rozsudek obvodního soudu ve výroku I. v napadeném rozsahu 1 027 019 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu v rozsahu 574 110 Kč s příslušenstvím zamítl, v rozsahu 452 909 Kč s příslušenstvím jej potvrdil (výrok I.), ve výroku II. rozsudek obvodního soudu potvrdil (výrok II.), vedlejší účastnici uložil povinnost nahradit stěžovatelce náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 614 684 Kč (výrok III.), ve výroku IV. změnil rozsudek obvodního soudu tak, že výše náhrady nákladů řízení státu je 17 541 Kč (výrok IV.) a ve výroku V. změnil rozsudek obvodního soudu tak, že výše náhrady nákladů řízení státu je 6 163 Kč (výrok V.).
4. Stěžovatelka ústavní stížností napadá výroky soudů o náhradě nákladů řízení. Uvádí, že městský soud nesprávně aplikoval zásadu úspěchu ve věci pro odvolací řízení, protože nesprávně určil předmět odvolacího řízení. Poměr úspěchu a neúspěchu stěžovatelky v odvolacím řízení byl 96 %, městský soud ale dovodil poměr úspěchu a neúspěchu stěžovatelky v odvolacím řízení 48 %. Svůj závěr nijak neodůvodnil. Městský soud navíc přiznal stěžovatelce náhradu nákladů pouze za 2 úkony právní služby, právní zástupce stěžovatelky však prokazatelně vykonal 3 úkony právní služby. Obvodní soud přiznal stěžovatelce náhradu za 18 úkonů právní služby, ačkoli právní zástupce stěžovatelky vykonal 25 úkonů právní služby. Ani tento postup soudy nijak neodůvodnily.
5. Ústavní soud se před posouzením opodstatněnosti ústavní stížnosti zabýval otázkou, zda jsou k tomu splněny procesní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není možná.
7. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí, že proti výroku I. rozsudku městského soudu v části, v níž potvrdil rozsudek obvodního soudu v rozsahu 452 909 Kč s příslušenstvím, podala dovolání. Ačkoli si byla vědoma omezení přípustnosti dovolání proti rozhodnutí v části týkající se výroku o nákladech řízení, napadla dovoláním z opatrnosti i výroky rozsudku městského soudu o nákladech řízení. Ústavní soud si potvrdil podání dovolání i z databáze infoSoud.cz.
8. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. stanoví, že dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
9. Ústavní soud neshledal ústavní stížnost proti výrokům rozsudku městského soudu a obvodního soudu o náhradě nákladů řízení přípustnou. Podle ustanovení § 243e odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení, přičemž takto může zrušit rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí závislá. Závislým výrokem je takový výrok, který při zrušení nebo změně napadeného výroku nemůže sám o sobě obstát. Takovým závislým výrokem na rozhodnutí o věci samé je nákladový výrok. Nejvyšší soud by v případě zrušení napadených rozhodnutí otevřel prostor k tomu, aby se soudy opětovně zabývaly i náklady řízení a aby v rámci rozhodování o nich přihlédly k námitkám uplatněným stěžovatelkou v ústavní stížnosti. I případné měnící rozhodnutí dovolacího soudu podle § 243d o. s. ř. obsahuje výrok o náhradě nákladů všech stupňů řízení (§ 243c o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř.).
10. Pokud tedy stěžovatelka podala dovolání k Nejvyššímu soudu, Ústavní soud nemůže již nyní přezkoumávat ústavnost tzv. nákladových výroků. Nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, ale také by tím, byť jen nepřímo, předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. například usnesení ze dne 18. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 1700/18 , ze dne 10. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 1033/19 , ze dne 24. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 870/19 , ze dne 13. 5. 2024 sp. zn. III. ÚS 722/24 , ze dne 26. 6. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1060/24 , ze dne 25. 7. 2024 sp. zn. III. ÚS 1920/24 , ze dne 31. 7. 2024 sp. zn. III. ÚS 1980/24 a další). K samotné podstatě věci by se nemohl vyjádřit, avšak při posuzování nákladů řízení nelze pominout úspěšnost jednotlivých účastníků řízení v meritu věci, od které se odvíjí otázka nákladů řízení (srov. usnesení ze dne 15. 11. 2018 sp. zn. II. ÚS 2075/18 a další).
11. V dané situaci tedy platí, že "má-li účastník řízení za to, že k porušení jeho základního práva nebo svobody došlo nejen výrokem rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, ale také výrokem o nákladech řízení, přičemž proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podal dovolání, jehož přípustnost může být dána při splnění předpokladů podle § 237 o. s. ř., pak je s ohledem na oprávnění dovolacího soudu toto rozhodnutí zrušit i ve výroku o nákladech řízení, případně o nákladech řízení nově rozhodnout, takovéto dovolání procesním prostředkem, který zákon poskytuje účastníkovi řízení k ochraně jeho práva (§ 72 odst. 3 zákona Ústavním soudu) i ve vztahu k tomuto výroku." (srov. usnesení ze dne 30. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 941/19 ).
12. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její nepřípustnost stěžovatelku nijak nepoškozuje, neboť k ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv má k dispozici zákonné procesní prostředky, a teprve po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčena, že k tomu má důvody.
13. Ústavní soud proto rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako nepřípustné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 16. října 2024
Josef Baxa v. r. soudce zpravodaj