Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti JUDr. Adama Zítka, advokáta, se sídlem náměstí Republiky 57, Tachov, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2024, č. j. 64 Co 452/2024-137, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a Martiny Horákové a Pavla Horáka, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Vedlejší účastnice podala dne 31. 5. 2023 žalobu proti vedlejšímu účastníkovi. Touto žalobou se domáhala toho, aby soud uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost jí poskytovat výživné mezi manžely ve výši 25 000 Kč měsíčně. Stěžovatel byl soudem ustanoven zástupcem vedlejší účastnice pro toto řízení.
2. Dne 27. 6. 2023, tj. o necelý měsíc později, vedlejší účastník podal k soudu návrh na rozvod manželství. Jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 21. 12. 2023.
3. Okresní soud dne 20. 2. 2024 rozhodl, že je vedlejší účastník povinen poskytnout vedlejší účastnici výživné ve výši 12 500 Kč měsíčně - a to za období od podání žaloby na výživné (31. 5. 2023) až do jejich pravomocného rozvodu (21. 12. 2023).
4. Stěžovatel následně zaslal soudu vyúčtování své odměny a náhrad za zastupování vedlejší účastnice v řízení o výživném v celkové výši 156 622,40 Kč. Vyúčtování se týkalo období od podání žaloby na výživné (31. 5. 2023) do rozhodnutí o výživném (20. 2. 2024). Stěžovatel vycházel z toho, že do doby pravomocného rozvodu nebylo známo období placení výživného, a proto v této fázi řízení šlo o "plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou". Tarifní hodnota tak měla činit pětinásobek hodnoty ročního plnění (§ 8 odst. 2 věty za středníkem advokátního tarifu). Po pravomocném rozvodu již byla doba plnění známa, a proto v této fázi řízení šlo o "opětující se plnění" na dobu kratší než pět let. Tarifní hodnota tak měla činit součet hodnot těchto plnění (§ 8 odst. 2 věty před středníkem advokátního tarifu).
5. Okresní soud přiznal stěžovateli odměnu a náhrady pouze ve výši 63 304 Kč. Krajský soud změnil toto rozhodnutí tak, že stěžovateli přiznal odměnu a náhrady ve výši 83 696 Kč. Podle krajského soudu je třeba ve vztahu k celému řízení vycházet z toho, že v něm šlo o "opětující se plnění" na dobu kratší než pět let (§ 8 odst. 2 věty před středníkem advokátního tarifu). V podstatě po celou dobu řízení o výživném bylo zřejmé, že v něm nejde o "plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou" (§ 8 odst. 2 věty za středníkem). Necelý měsíc po zahájení řízení o výživném (31. 5. 2023) totiž bylo zahájeno řízení o rozvodu (27. 6. 2023). Celkovou spornou částku tak bylo možné zjistit jednoduchým početním úkonem.
6. Stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozhodnutí krajského soudu. Napadené rozhodnutí podle něj porušuje jeho právo na spravedlivý proces a ochranu vlastnictví (čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
7. Protiústavnost napadeného rozhodnutí je dána chybným určením tarifních hodnot podle advokátního tarifu. Do doby právní moci rozhodnutí o rozvodu šlo v řízení o "plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou", a proto měla tarifní hodnota činit pětinásobek hodnoty ročního plnění (§ 8 odst. 2 věty za středníkem). Po právní moci rozhodnutí o rozvodu šlo o "opětující se plnění" na dobu kratší než pět let, a proto měla tarifní hodnota činit součet hodnot těchto plnění (§ 8 odst. 2 věty před středníkem).
Tento závěr stěžovatel podporuje následujícími argumenty: a) Závěry soudů jsou nedůvodně retroaktivní, nespravedlivé a v rozporu s § 8 odst. 1 advokátního tarifu. Krajský soud vycházel z toho, že při rozhodování o nákladech řízení již bylo známo, kdy má vedlejší účastník platit výživné (od podání žaloby do pravomocného rozvodu). Tato skutečnost však nebyla známá v době zahájení řízení, nýbrž až zpětně. b) Soudy vycházely z toho, že v řízení nebylo požadováno plnění na dobu delší než pět let a že řízení o rozvodu této doby obecně nedosahuje.
Soudy to však řádně neodůvodnily, neopřely to o žádné statistiky či studie a nezohlednily, že výživné na nerozvedenou manželku není časově omezeno. c) Řízení o rozvodu zahájil vedlejší účastník, učinil tak až po podání žaloby na výživné a obě řízení spolu věcně nesouvisí. Zahájení rozvodového řízení automaticky neznamená i jeho skončení. Mohlo dojít k tomu, že by návrh na rozvod byl vzat zpět nebo by soud mohl rozhodovat o nákladech řízení ještě před rozhodnutím o rozvodu. Za těchto okolností by soudy musely rozhodnout odlišně než nyní - a to přestože by šlo o stejné množství stejných úkonů.
Takový přístup je nelogický, nespravedlivý a nepředvídatelný.
8. Podstatou tohoto řízení je, zda obecné soudy ústavně souladným způsobem rozhodly, že v posuzovaném řízení o výživném nešlo o "plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou" (§ 8 odst. 2 advokátního tarifu věty za středníkem), ale jen o opětující se plnění na dobu kratší než pět let (§ 8 odst. 2 věty před středníkem).
9. Posouzení výše tarifní hodnoty je především otázkou výkladu podústavního práva. Tento úkol přitom náleží zejména obecným soudům, nikoli Ústavnímu soudu. Ústavní soud je jako orgán ochrany ústavnosti oprávněn posuzovat pouze to, zda obecné soudy svým rozhodnutím nebo postupem neporušily stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody [čl. 83 Ústavy a § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
10. Ústavní soud posoudil napadená rozhodnutí s ohledem na stěžovatelovy námitky a dospěl k závěru, že jeho ústavně zaručená práva a svobody porušeny nebyly.
11. V této věci je předmětem sporu použití § 8 odst. 1 a odst. 2 advokátního tarifu: (1) Není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká [...]. (2) Je-li předmětem právní služby opětující se plnění, stanoví se tarifní hodnota součtem hodnot těchto plnění; jde-li však o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou, stanoví se jen pětinásobkem hodnoty ročního plnění.
12. Ústavní soud připomíná, že vedlejší účastnice podala žalobu na výživné (31. 5. 2023) a zhruba měsíc poté vedlejší účastník zahájil řízení o jejich rozvodu (27. 6. 2023). Jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno zhruba o půl roku později (21. 12. 2023). O výživném bylo poté rozhodnuto dva měsíce po jejich rozvodu (20. 2. 2024).
13. Krajský soud nahlížel na řízení o výživném jako na jeden celek a určil tarifní hodnotu podle § 8 odst. 2 věty před středníkem. Krajský soud zároveň své závěry dostatečně, srozumitelně a v souvislostech vysvětlil a jeho rozhodnutí tak nelze považovat za projev svévole či libovůle (např. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 11; nálezy sp. zn. II. ÚS 838/25 , body 27 až 28; IV. ÚS 1391/24, bod 10; II. ÚS 1824/24, bod 14). Napadené rozhodnutí tak z tohoto pohledu splňuje parametry, jimiž Ústavní soud podrobuje rozhodnutí o nákladech řízení.
14. Ústavní soud však přesto podrobil napadené rozhodnutí dalšímu přezkumu a to z hlediska toho, zda není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 11). V posuzovaném případě totiž vykrystalizoval jeden z problémů pramenící z toho, že advokátní tarif není a nebyl původně určen k výpočtu náhrady nákladů řízení, o níž rozhoduje soud, ale je primárně normou pro stanovení nesmluvní výše odměny ve vztahu mezi klientem a advokátem.
15. Úprava pro určení rozhodného okamžiku pro posouzení tarifní hodnoty při výpočtu náhrady nákladů řízení se v průběhu času změnila. Původně § 16 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. stanovil, že pro určení sazeb odměn je rozhodný stav "v době vyhlášení (vydání) rozhodnutí". Tato úprava byla určena pro výpočet odměny advokáta při rozhodování o nákladech soudního řízení a v soudní praxi nečinila žádný výkladový problém.
16. Vyhláška č. 484/2000 Sb. byla jako celek ke dni 7. 5. 2013 zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (důvod zrušení nijak nesouvisel s určením rozhodného okamžiku pro posouzení tarifní hodnoty). Od té doby se tedy výše náhrady nákladů řízení začala plně řídit advokátním tarifem. Podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu je pro určení tarifní hodnoty rozhodný okamžik "započetí úkonu právní služby" (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 302/2014)
17. Přestože Ústavní soud v nálezu, kterým byla zrušena uvedená vyhláška, avizoval nutnost přijetí nové vyhlášky, která by upravovala stanovení náhrady nákladů soudních řízení, nestalo se tak. Důsledkem je stav, kdy advokátní tarif je pro soudy jedinou pomůckou pro výpočet odměny advokáta v rámci náhrady nákladů řízení, a to i přes vědomí problémů z toho vyplývajících. Výpočet odměny advokáta pro účely ohodnocení jeho činnosti pro klienta má svá specifika, která se v určitých ohledech mohou lišit od potřeby soudů kvantifikovat náhradu, která má být advokátu přiznána v soudním řízení.
18. V projednávané věci se zmíněná specifika projevují. Advokátní tarif zcela logicky stanoví v § 8 odst. 1, že okamžikem, podle něhož se určuje tarifní hodnota úkonu, je započetí úkonu právní služby, neboť advokát činí úkon v danou chvíli, s vědomím skutečností, které má v tento okamžik k dispozici. Oproti tomu soud rozhoduje o náhradě nákladů řízení v naprosté většině případů na konci řízení, tedy s plnou znalostí vývoje věci.
19. Pokud však soud za současné legislativní situace aplikuje při rozhodování o výši odměny advokáta v rámci náhrady nákladů řízení advokátní tarif, je povinen jej použít jako celek, ledaže by použití určitého ustanovení bylo zjevně vyloučeno, případně by vedlo ke zcela nespravedlivému rozhodnutí o nákladech řízení.
20. Na základě těchto úvah Ústavní soud dospěl k závěru, že v dané věci je nezbytné přezkoumat závěry krajského soudu samostatně ve vztahu k dvěma fázím tohoto řízení: období po podání návrhu na rozvod (III.1) a období před podáním návrhu na rozvod (III.2). III.1 K výši tarifní hodnoty po podání návrhu na rozvod
21. Krajský soud vycházel z toho, že ve vztahu k období po podání návrhu na rozvod muselo být všem zúčastněným jasné, že předmětem úkonů bylo plnění na dobu kratší než pět let (§ 8 odst. 2 věta před středníkem advokátního tarifu). Ústavní soud považuje tento závěr za ústavně obhajitelný.
22. Od okamžiku podání návrhu na rozvod totiž bylo vysoce pravděpodobné a objektivně očekávatelné, že bude manželství do pěti let rozvedeno, a výživné tedy nebude poskytováno po dobu delší než pět let. Rozvodové řízení patří mezi typově kratší řízení (body 16 až 17) a v drtivé většině případů končí pravomocným rozvodem (bod 18). Tento závěr potvrzuje praktická zkušenost i data Ministerstva spravedlnosti.
23. Mediánová délka rozvodového řízení, jemuž předchází řízení o úpravě poměrů nezletilého dítěte pro dobu po rozvodu, činí 127 dní. V obvodu Krajského soudu v Plzni, kde probíhalo posuzované řízení, je navíc mediánová délka tohoto řízení druhá nejnižší v zemi a činí jen 96 dní (strany 36 až 37 zprávy "České soudnictví 2022"). Pro ilustraci lze uvést, že i kdyby byla tato doba desetinásobná, stále by činila zhruba jen dva a půl roku - tedy asi polovinu doby uvedené v § 8 odst. 2 advokátního tarifu.
24. Ústavní soud si uvědomuje, že tato data pochází z roku 2022, zatímco rozvodové řízení mezi vedlejšími účastníky probíhalo v roce 2023. Novější data však nejsou veřejně dostupná a Ústavnímu soudu není známa žádná skutečnost, kvůli níž by se mediánová délka rozvodového řízení v roce 2023 jakkoli významně prodloužila.
25. Celkem 93,32 % ze všech rozvodových řízení zahájených v roce 2023 přitom skončilo rozvodem. Jinými slovy, pokud už jeden z manželů či oba manželé požádali o rozvod, bylo v daném roce na 93,32 % pravděpodobné, že řízení skutečně skončí rozvodem. Takto vysoká hodnota plně odpovídá údajům z dřívějších let. Například v období mezi lety 2014 až 2022 činila tato míra v průměru 92,93 % (viz interaktivní dashboard Ministerstva spravedlnosti k netrestní agendě).
26. Po podání návrhu na rozvod tedy bylo vysoce pravděpodobné a objektivně očekávatelné, že řízení skončí rozvodem a že se tak stane do pěti let. Od zahájení rozvodového řízení proto bylo téměř jisté, že výživné na manželku bude poskytováno po dobu kratší než pět let (§ 8 odst. 2 věta před středníkem advokátního tarifu).
27. Napadené rozhodnutí ve své podstatě uvádí, že § 8 odst. 2 věty za středníkem advokátního tarifu se nemá uplatnit, pokud je již v době učinění úkonu právní služby objektivně zřejmé, že plnění s vysokou mírou pravděpodobnosti nebude poskytováno na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou. Ústavní soud považuje takový výklad podzákonného předpisu za ústavně souladný. Ústavní soud tímto neuvádí, že výše uvedený výklad je z podústavního hlediska jediný nebo nejlepší možný. Taková úloha mu v řízení o ústavní stížnosti nepřísluší. Z ústavního hlediska je však takový výklad obhajitelný. Stejně tak je proto ústavně konformní na to navazující závěr krajského soudu, že odměna za úkony učiněné v době po podání návrhu na rozvod manželství bude stěžovateli určena podle § 8 odst. 2 věta před středníkem advokátního tarifu. III.2 K výši tarifní hodnoty před podáním návrhu na rozvod
28. Krajský soud vycházel z toho, že i v období před podáním návrhu na rozvod bylo předmětem úkonů plnění na dobu kratší než pět let (§ 8 odst. 2 věta před středníkem advokátního tarifu). Ústavní soud nepovažuje toto posouzení za správné. Kvůli bagatelnosti sporné částky však nepřistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí.
29. Řízení o výživném bylo zahájeno 31. 5. 2023 a návrh na rozvod byl podán 27. 6. 2023. Stěžovatel učinil v tomto období podle svého vyúčtování čtyři úkony právní služby.
30. Ústavní soud nyní nehodnotí, zda stěžovateli náleží odměna za všechny tyto úkony. Z hlediska určení výše tarifní hodnoty je však podstatné, že stěžovatel v době započetí těchto úkonů nevěděl, že vedlejší účastník podá dne 27. 6. 2023 návrh na rozvod. Vyživovací povinnost mezi manželi přitom trvá po celou dobu manželství (§ 697 občanského zákoníku). V době započetí úkonů však nebylo známo, kdy a na základě jaké skutečnosti k zániku manželství dojde - na rozdíl od doby, kdy krajský soud o náhradě nákladů řízení o výživném rozhodoval.
31. Tato skutečnost je pro posouzení tarifní hodnoty podstatná. Jak je již rozebráno výše (viz body 13 - 16 tohoto usnesení), podle advokátního tarifu není pro posouzení výše tarifní hodnoty rozhodný stav v době vyhlášení či vydání rozhodnutí (jako tomu bylo v případě dřívějšího § 16 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb.). Rozhodným okamžikem pro určení tarifní hodnoty je okamžik započetí úkonu právní služby (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu a např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 302/2014).
32. Při provádění úkonů, které stěžovatel učinil před zahájením rozvodového řízení, mohl stěžovatel důvodně vycházet z toho, že výživné může být a bude poskytováno na dobu delší než pět let (§ 8 odst. 2 věta za středníkem advokátního tarifu). Podle Ústavního soudu tedy mělo stěžovateli za tyto úkony náležet odměna podle § 8 odst. 2 věty za středníkem advokátního tarifu - nikoli podle § 8 odst. 2 věty před středníkem.
33. Krajský soud ostatně sám nepřímo připustil, že vůči těmto úkonům je jeho právní posouzení nepřiléhavé. Ve svém rozhodnutí totiž uvádí, že bylo "v podstatě" po celou dobu řízení zřejmé, že v něm nejde o plnění na dobu delší než pět let nebo na dobu neurčitou (bod 13 jeho rozhodnutí). Skutečnost, že v okamžiku započetí několika úkonů tento fakt zřejmý nebyl, však krajský soud ve svých závěrech nijak nezohlednil.
34. Ústavní soud jeho rozhodnutí přesto nezrušil - a to kvůli bagatelnosti sporné částky. Stěžovatel se domáhal odměny za zmíněné čtyři úkony v celkové výši 70 664 Kč včetně DPH. Krajský soud mu v tomto rozsahu přiznal odměnu ve výši 24 744,50 Kč včetně DPH. Odlišnost těchto částek přitom není dána jen různou výší tarifní hodnoty, ale i tím, že krajský soud označil jeden úkon za zjevně neúčelný a za jeden další úkon přiznal stěžovateli jen poloviční odměnu (bod 15 jeho rozhodnutí). Protiústavnost nebo nesprávnost tohoto postupu stěžovatel v ústavní stížnosti nenamítá.
35. Rozdíl mezi nárokovanou a přiznanou částkou tedy činí 45 919,50 Kč včetně DPH. Podle judikatury Ústavního soudu je tato částka z hlediska své výše bagatelní (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 331/24 , bod 20; III. ÚS 3725/13, body 29 až 33).
36. Ústavní stížnosti proti rozhodnutím o nákladech řízení jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, pokud věc nedoprovází takové mimořádné okolnosti, které ji činí dostatečně ústavně významnou. O to mimořádnější okolnosti musí být dány tehdy, když sporná výše nákladů nepřevyšuje hranici bagatelnosti (např. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, body 11 a 34, nález sp. zn. III. ÚS 1143/25 , bod 15).
37. Významný ústavněprávní rozměr může být dán například tím, že případ přesahuje stěžovatelovy vlastní zájmy, že se soud dopustí zvlášť kvalifikovaného ústavněprávního pochybení nebo že je stěžovatel rozhodnutím podstatně dotčen kvůli svým osobním, sociálním, majetkovým či jiným poměrům (např. nálezy sp. zn. IV. ÚS 3502/20 , bod 25; III. ÚS 1866/23, bod 12; usnesení sp. zn. IV. ÚS 1050/24 , bod 6; I. ÚS 844/24, bod 7; IV. ÚS 322/24, bod 10; III. ÚS 1161/14, bod 6). Žádná z podobně závažných situací však podle Ústavního soudu i přes popsaná pochybení nenastala.
38. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí neporušilo stěžovatelova ústavně zaručená práva a svobody. Ústavní soud proto jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. října 2025
Daniela Zemanová v. r. předsedkyně senátu