K interpretaci a aplikaci důvodu vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu
Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu
Jménem republiky
Nález
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Vlasty Formánkové a Pavla Holländera - ze dne 1. listopadu 2007 sp. zn. IV. ÚS 1770/07
ve věci ústavní stížnosti J. B. proti usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67, jimiž byl stěžovatel vzat do vazby. Ústavní stížnost se zamítá.
Odůvodnění
Stěžovatel dotčení v základním právu podle čl. 8 odst. 5 Listiny ze strany obecných soudů spatřuje v nesprávné interpretaci a aplikaci ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu ze strany obecných soudů. Vyslovuje názor, dle něhož podmínka uvedeného ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu, prolamující zákaz vazby osob stíhaných pro tzv. bagatelní delikty, je splněna tehdy, jestliže v časové posloupnosti nejprve dojde k zahájení trestního stíhání obviněného pro určitý skutek a poté, co takovým aktem veřejné moci je důrazně upozorněn na protiprávnost svého jednání, obviněný v téže trestné činnosti spácháním dalšího skutku nebo skutků pokračuje.
Stěžovatel v návaznosti na uvedené připomíná, že v dané věci k zahájení trestního stíhání vůči němu došlo teprve doručením návrhu na jeho potrestání soudu, a to v době, když jeho osobní svoboda byla omezena zadržením, takže dle něj nebyla splněna zákonná podmínka vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu. Dodává zároveň, že soudní výklad ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu suspenduje ustanovení § 68 odst. 2 trestního řádu, neboť klade fakticky na roveň ustanovení § 67 písm. c) a ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu.
Pro uvedené, tj. pro porušení ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) a § 147 trestního řádu, zakládající dotčení v základním právu podle čl. 8 odst. 5 Listiny, domáhá se stěžovatel zrušení usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67.
Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal dne 31. srpna 2007 Krajský soud v Českých Budějovicích k předmětné ústavní stížnosti vyjádření, v němž předseda senátu krajského soudu uvádí, že se v obecné rovině s námitkami uplatněnými stěžovatelem v ústavní stížnosti v zásadě ztotožňuje. Takovýmto ztotožněním rozumí výklad stěžovatele ohledně ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu. Účastník řízení poukazuje v této souvislosti na skutečnost, že ve svém rozhodnutí (obdobně, jak to učinil i soud okresní) se otázkou naplnění uvedených zákonných ustanovení v trestní věci stěžovatele zabýval.
S ohledem na konkrétní okolnosti případu a reálnou obavu či hrozbu z možného dalšího násilnického jednání stěžovatele vůči poškozené pak došel k závěru, že vazba stěžovatele je pro obavu z pokračování v trestné činnosti důvodná a ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu je naplněno. Krajský soud v tomto směru založil odůvodnění svého rozhodnutí na úvaze, dle níž ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu není možné vykládat jednotlivě a izolovaně bez přihlédnutí ke konkrétním okolnostem jednotlivého případu a především smyslu těchto ustanovení, resp. smyslu ustanovení § 67 písm. c) trestního řádu a § 68 odst. 1 trestního řádu, a dále při interpretaci ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu nutno dle něj vážit i obecná ustanovení trestního řádu, především pak ustanovení § 1 odst. 1 trestního řádu ohledně účelu tohoto procesního předpisu.
S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl krajský soud ve svém vyjádření k závěru, dle něhož ústavní stížností napadenými rozhodnutími Okresního soudu v Jindřichově Hradci a Krajského soudu v Českých Budějovicích nebyla porušena ústavní práva a svobody stěžovatele, pročež navrhuje předmětnou ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout. K výzvě Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, vedlejší účastník, Okresní státní zastupitelství v Jindřichově Hradci, ve svém vyjádření ze dne 27.
srpna 2007 kromě krátké rekapitulace věci uvádí, že by bylo skutečně paradoxní, pokud by trestní řád fungoval tak, že by nemohl zamezit páchání trestné činnosti za situace, kdy u podezřelého je dána reálná obava, že v trestné činnosti bude pokračovat, resp. ji opakovat. V daném konkrétním případě by při formální aplikaci ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu dle vedlejšího účastníka skutečně hrozilo, že by obviněný mohl uskutečnit výhrůžky, které adresoval své manželce, pokud by jej soud nevzal do vazby.
Upozornil na případy, kdy soudy striktně dodržely uvedené zákonné ustanovení a následně došlo ze strany obviněných k útoku na život poškozené osoby. Vedlejší účastník v této souvislosti vyslovuje názor, dle něhož by bylo nepochybně vhodné, aby ustanovení trestního řádu do budoucna, pokud jde o § 68 odst.
2 a 3 trestního řádu, doznalo změn tak, aby orgány činné v trestním řízení si takovýmto způsobem nemusely "vypomáhat" k tomu, aby nebezpečného pachatele omezily na svobodě. K dalšímu průběhu vazby stěžovatele pak okresní státní zastupitelství sdělilo, že v mezidobí nebylo postupováno podle § 71 odst. 3 trestního řádu, samosoudkyně Okresního soudu v Jindřichově Hradci dne 29. června 2007 rozhodovala v intencích § 72 odst. 3 trestního řádu, tedy o žádosti stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu, kterou zamítla, a současně nepřijala jeho písemný slib. Vzhledem k tomu, že proti tomuto usnesení si obviněný podal v zákonné lhůtě stížnost a současně podal i odvolání do rozsudku tamního okresního soudu, kterým byl uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, ve věci bude rozhodovat Krajský soud v Českých Budějovicích.
Dle ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, může Ústavní soud se souhlasem účastníků od ústního jednání upustit, nelze-li od něj očekávat další objasnění věci. Vzhledem k tomu, že oba účastníci, tj. stěžovatel v ústavní stížnosti doručené Ústavnímu soudu dne 1. září 2004, účastník řízení v podání doručeném Ústavnímu soudu dne 31. října 2007, vyjádřili svůj souhlas s upuštěním od ústního jednání, a dále vzhledem k tomu, že Ústavní soud má za to, že od jednání nelze očekávat další objasnění věci, bylo od ústního jednání v předmětné věci upuštěno.
ve věci relevantního jednoduchého práva Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod se skládá z několika komponentů [ sp. zn. III. ÚS 102/94
,
sp. zn. III. ÚS 114/94
,
sp. zn. III. ÚS 84/94
,
sp. zn. III. ÚS 142/98
,
sp. zn. III. ÚS 224/98
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 2, nález č. 61, svazek 3, nálezy č. 9 a 34, svazek 11, nález č. 65, svazek 15, nález č. 98) a další]. Prvním je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (což vyplývá z § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dalšími komponenty jsou hodnocení dodržení ústavních procesních práv a konečně posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva. Z pohledu jednoduchého práva relevantního v rozsahu ústavněprávního posouzení na předmětnou věc dopadají ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu. V předmětné věci Ústavní soud ve smyslu § 68 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, důvod k posuzování ústavnosti aplikovaného hmotného a procesního práva neshledal.
Podle § 68 odst. 2 trestního řádu nelze vzít do vazby obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje dva roky a v případě nedbalostních trestných činů tři roky. Trestní řád upravuje v § 68 odst. 3 písm. a) až e) výjimky z tohoto ustanovení pro případy, kdy jsou sice obvinění stíháni pro méně závažnou trestnou činnost, ale z důvodů uvedených v označeném ustanovení je nutné, aby u nich došlo k omezení osobní svobody. U stěžovatele měl být dán důvod uvedený v § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu, tedy že by pokračoval v trestné činnosti, pro niž je stíhán. V daném případě se přitom jednalo o pokračování v trestné činnosti před zahájením trestního stíhání.
Doktrína reflektuje nejednoznačnost výkladu ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu, nicméně při srovnání odlišných interpretací daného zákonného ustanovení dochází k závěru, dle něhož "v případě, kdy pachatel bezprostředně po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody navázal dalším trestným činem na předchozí trestnou činnost, byť za ni byl již odsouzen, zvláště když se tato situace již opakuje poněkolikáté, bylo by možné připustit, že z hlediska teleologického výkladu jde také o případ pokračování v trestné činnosti, pro niž je stíhán (teleologický výklad zdůrazňuje smysl a funkci zákona, kterým je třeba proti takovým obviněným vazebně zasáhnout a tím jim zabránit v pokračování nebo v opakování trestné činnosti)".
(P. Šámal a kol., Trestní řád. Komentář, díl I., 5. vydání, Praha 2005, s. 481.) Teoretické stanovisko přitom k pojmu "pokračování v trestné činnosti" podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu obsahuje konstatování, dle kterého "jde o širší pojem než opakování trestné činnosti, kterým novela provedená zákonem č. 265/2001 Sb. nahradila v § 67 písm. c) trestního řádu původní pojem pokračování v trestné činnosti" (tamtéž, s. 481). K interpretaci ustanovení § 68 odst. 2 a § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu se vyslovil rovněž Ústavní soud, a to v nálezech sp. zn. I.
ÚS 783/04
,
I. ÚS 98/05
a
I. ÚS 695/06
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 42, nález č. 140, svazek 39, nález č. 229, svazek 45, nález č. 63). V nálezech
sp. zn. I. ÚS 98/05
ze dne 15. prosince 2005 a
I. ÚS 783/04
ze dne 20. července 2006 Ústavní soud vyšel ze zásady ústavně konformního výkladu a maximy restriktivní, příp. doslovné interpretace trestního práva spolu s akceptací i výkladu rozšiřujícího, ale pouze nezmění-li se v "analogii k tíži pachatele". Vzhledem ke shora uvedenému, zejména s ohledem na nutnost restriktivního výkladu trestněprávních norem omezujících osobní svobodu, dospěl Ústavní soud v daném nálezu k závěru, dle něhož pojem "pokračoval" užitý zákonodárcem v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu je nutné interpretovat restriktivně, tzn. že dopadá pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání, a nikoli před jeho zahájením.
Výklad opačný dle soudu zakládá porušení základního práva obviněného podle čl. 8 odst. 5 Listiny. Důvod vazby podle § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu dále dle Ústavního soudu nelze vztahovat ani na případy zahájení trestního stíhání proti obviněnému, který byl v minulosti odsouzen pro stejnou trestnou činnost [např. nálezy sp. zn. II. ÚS 317/04
(Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 34, nález č. 124) a sp. zn. I. ÚS 98/05
].
V nálezu
sp. zn. I. ÚS 695/06
ze dne 11. dubna 2007 Ústavní soud opakovaně potvrdil již vyslovený závěr, dle něhož pojem "pokračoval" užitý zákonodárcem v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu je nutno interpretovat restriktivně, tzn. že dopadá pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání, a nikoliv před jeho zahájením. Z citovaného zákonného ustanovení tedy vyplývá - podle názoru Ústavního soudu - nutnost brát v úvahu při rozhodování o vazbě jen takové pokračování trestné činnosti, které následuje po zahájení trestního stíhání, a z hlediska uvedených ústavněprávních zásad není možné tyto hranice překračovat.
Jestliže k takovému překročení dojde, je tím porušeno základní právo obviněného podle čl. 8 odst. 5 Listiny. V konfrontaci s argumentací obecných soudů v dané věci Ústavní soud dále svoji úvodní tezi rozvinul a doplnil. Konstatoval, že obecné soudy svá rozhodnutí odůvodnily konkrétními okolnostmi případu a nutností zvažovat při výkladu trestněprávních norem nejen práva obviněného, ale též potřebu ochrany osob trestnou činností ohrožených a postižených. Ztotožnil se s jejich tvrzením, dle něhož nemohly zintenzivňující se hrozbě (v rozhodované věci založení požáru domu obývaného řadou osob včetně dětí) pouze nečinně přihlížet; připomenul ale požadavek proporcionality, který se prolíná celou ustálenou judikaturou Ústavního soudu.
Pro daný případ pak dospěl k závěru, dle kterého vazba uvalená na stěžovatele v testu proporcionality neobstojí, neboť, byť sledovala legitimní cíl, nepředstavovala přiměřeně šetrný prostředek, kterým bylo možno tohoto cíle dosáhnout - orgány činné v trestním řízení měly k dispozici i další možnosti, např. vyšetření (v řízení zpochybňovaného) duševního stavu stěžovatele, včetně vyšetření ve zdravotnickém ústavu podle § 116 odst. 2 trestního řádu.
Judikatura Ústavního soudu je při interpretaci a aplikaci ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) ve vazbě na ustanovení § 68 odst. 2 trestního řádu vedena tudíž prioritou teleologického výkladu jednoduchého práva, zásadou restriktivního výkladu trestněprocesních norem omezujících základní práva a svobody a dále principem proporcionality.
Pojem "pokračoval" užitý zákonodárcem v ustanovení § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu dopadá proto pouze na situace, kdy obviněný pokračoval v trestné činnosti po zahájení trestního stíhání, a nikoliv před zahájením trestního stíhání, ledaže vazba uvalená podle uvedeného zákonného ustanovení na obviněného za skutek bezprostředně navazující na předchozí, zvláště pak poněkolikáté opakovanou trestnou činnost, obstojí v testu proporcionality, neboť sleduje legitimní cíl a není dán jiný přiměřeně šetrný prostředek, kterým bylo možno tohoto cíle dosáhnout.
V rozhodované věci obecné soudy v obou napadených rozhodnutích uvedené maximy aplikace § 68 odst. 3 písm. e) trestního řádu plně akceptovaly. Respektovaly teleologii uvedeného zákonného ustanovení, akceptovaly prima facie nutnost jeho interpretace ve smyslu pokračování v trestné činnosti obviněného po zahájení trestního stíhání, načež testem proporcionality poměřovaly hrozící následek nevzetí obviněného do vazby vzhledem k požadavku bezprostřednosti spáchání předmětného skutku navazujícího na předchozí trestnou činnost, na četnost opakování trestné činnosti, její intenzitu, jakož i intenzitu z ní plynoucího hrozícího následku. V testu proporcionality posoudily i eventuality použití základní práva a svobody v menší míře omezujících a účel odvrácení hrozícího následku srovnatelně dosahujících opatření.
Vycházeje z takto vyložených důvodů, Ústavní soud návrh na zrušení usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 9. května 2007 č. j. 11 T 67/2007-56 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. května 2007 č. j. 3 To 407/2007-67 zamítl (§ 82 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.).