Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Milanem Hulmákem o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Mělnická zdravotní a. s., sídlem Pražská 528/29, Mělník, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou, sídlem Velkopřevorské náměstí 644/1a, Praha 1, proti výrokům I., II., VI. a VII. rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. června 2024 č. j. 25 Co 77/2024-246, za účasti Krajského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a a) nezletilé V. A., b) M. A. a c) D. A., jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, domáhá zrušení výroků I., II., VI. a VII. v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 14. 12. 2023 č. j. 15 C 25/2023-209 zamítl žalobu vedlejších účastníků, kterou se domáhali náhrady nemajetkové újmy, která jim vznikla v souvislosti s porodem nezletilé V. A. Ve vztahu k vedlejší účastnici a) shledal okresní soud podmínky pro aplikaci moderačního práva podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). O nákladech řízení ve vztahu s vedlejšími účastníky b) a c) a stěžovatelkou rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 o. s. ř.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozsudek okresního soudu změnil ve výrocích VI., VII. a XI. týkajících se nákladů řízení. Ve vztahu k vedlejším účastníkům b) a c) aplikoval moderační právo a změnil výroky okresního soudu tak, že náhradu nákladů snížil na 50 % (výrok I. a II.). Vůči vedlejší účastnici a) náhradu nákladů řízení České republice nepřiznal (výrok III.). Co se týče nákladů odvolacího řízení, moderační právo již vůči vedlejším účastníkům b) a c) neaplikoval a uložil jim povinnost hradit stěžovatelce náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok VI. a VII.)
4. Stěžovatelka ústavní stížností napadá výroky I., II., VI. a VII. rozsudku krajského soudu. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu dochází k závěru, že u sporů týkajících se náhrady nemajetkové újmy nelze automaticky přistupovat ke stanovení tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). To ani tehdy, pokud při započetí úkonů právních služeb skutečná tarifní hodnota známa nebyla, jestliže v průběhu sporu dojde k vyčíslení tarifní hodnoty, ze které již lze odvodit odměnu za právní služby na základě § 7 a § 8 advokátního tarifu. Soudy tak nepostupovaly v souladu s judikaturou Ústavního soudu.
5. Ústavní soud se před posouzením opodstatněnosti ústavní stížnosti zabýval otázkou, zda jsou k tomu splněny procesní předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4). V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost představuje tedy krajní prostředek k ochraně práva nastupující až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není možná.
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. stanoví, že dovolání podle § 237 občanského soudního řádu není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
8. Podle § 243e odst. 2 o. s. ř. platí, že zruší-li dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, vrátí mu věc k dalšímu řízení, přičemž takto může zrušit rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně. Dovolací soud zruší též další rozhodnutí vydaná v řízení v prvním stupni nebo v odvolacím řízení, která jsou na zrušovaném rozhodnutí závislá. Závislým výrokem je takový výrok, který při zrušení nebo změně napadeného výroku nemůže sám o sobě obstát. Takovým závislým výrokem na rozhodnutí o věci samé je nákladový výrok. Nejvyšší soud by v případě zrušení napadených rozhodnutí otevřel prostor k tomu, aby se soudy opětovně zabývaly i náklady řízení a aby v rámci rozhodování o nich přihlédly k námitkám uplatněným v ústavní stížnosti. I případné měnící rozhodnutí dovolacího soudu podle § 243d o. s. ř. obsahuje výrok o náhradě nákladů všech stupňů řízení (§ 243c o. s. ř. ve spojení s § 224 o. s. ř.).
9. V dané situaci tedy platí, že ,,má-li účastník řízení za to, že k porušení jeho základního práva nebo svobody došlo nejen výrokem rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, ale také výrokem o nákladech řízení, přičemž proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé podal dovolání, jehož přípustnost může být dána při splnění předpokladů podle § 237 o. s. ř., pak je s ohledem na oprávnění dovolacího soudu toto rozhodnutí zrušit i ve výroku o nákladech řízení, případně o nákladech řízení nově rozhodnout, takovéto dovolání procesním prostředkem, který zákon poskytuje účastníkovi řízení k ochraně jeho práva (§ 72 odst. 3 zákona Ústavním soudu) i ve vztahu k tomuto výroku." (srov. usnesení ze dne 30. 5. 2019 sp. zn. III. ÚS 941/19
).
10. Pokud je tedy podáno dovolání k Nejvyššímu soudu, Ústavní soud nemůže přezkoumávat ústavnost tzv. nákladových výroků. Nejenže by nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti k jiným zákonným procesním prostředkům k ochraně práva, ale také by tím, byť jen nepřímo, předjímal i výsledek řízení o dovolání, což mu nepřísluší (srov. například usnesení ze dne 18. 2. 2019 sp. zn. II. ÚS 1700/18
, ze dne 10. 4. 2019
sp. zn. II. ÚS 1033/19
, ze dne 24. 4. 2019
sp. zn. II. ÚS 870/19
, ze dne 13. 5. 2024
sp. zn. III. ÚS 722/24
, ze dne 26. 6. 2024
sp. zn. IV. ÚS 1060/24
, ze dne 25. 7. 2024
sp. zn. III. ÚS 1920/24
, ze dne 31. 7. 2024
sp. zn. III. ÚS 1980/24
a další). K samotné podstatě věci by se nemohl vyjádřit, protože při posuzování nákladů řízení nelze pominout úspěšnost jednotlivých účastníků řízení v meritu věci (srov. usnesení ze dne 15. 11. 2018 sp. zn. II. ÚS 2075/18
a další).
11. Závěr, že ústavní stížnost účastníka řízení podaná proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení předtím, než Nejvyšší soud rozhodne o dovolání proti výroku ve věci samé, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, lze plně vztáhnout i na situaci, kdy dovolání do věci samé podá (jiný) účastník, jehož zájem na výsledku řízení ve věci samé je v kolizi se zájmem stěžovatele.
12. Ústavní soud v projednávané věci z databáze infoSoud.cz a dotazem na Okresní soud v Mělníku zjistil, že proti rozsudku krajského soudu bylo podáno dovolání. Ústavní stížnost podanou proti výrokům rozsudku krajského soudu o náhradě nákladů řízení proto neshledal přípustnou.
13. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti pro její nepřípustnost stěžovatelku nijak nepoškozuje, neboť k ochraně proti tvrzeným zásahům do základních práv má k dispozici zákonné procesní prostředky, a teprve po jejich vyčerpání se může s ústavní stížností obrátit na Ústavní soud, bude-li i nadále přesvědčena, že k tomu má důvody.
14. Ústavní soud proto rozhodl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelky jako nepřípustné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2024
Milan Hulmák v. r.
soudce zpravodaj