Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelů Aleny Bajcurové a Romana Bajcura, zastoupených JUDr. Janem Růžkem, advokátem, sídlem Moskevská 12, Most, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 20 Cdo 110/2024-285 ze dne 15. 5. 2024, usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 84 Co 120/2023-259 ze dne 19. 7. 2023 a usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. 11 EXE 4726/2020-243 ze dne 25. 4. 2023, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti usnesení soudního exekutora Mgr. Ing. Jiřího Proška č. j. 134 EX 03913/20-384 ze dne 17. 7. 2024, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, a města L., jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
1. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily jejich základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelé rovněž navrhují odložení vykonatelnosti v záhlaví označeného rozhodnutí soudního exekutora.
2. Městský úřad Louny ("stavební úřad") v červnu 2017 zjistil, že na pozemcích ve Smolnici u Loun se nachází nově umístěná stavba rodinné rekreace, která byla provedena bez stavebního povolení. Jde o přízemní zděnou stavbu zastřešenou sedlovou střechou o půdorysu zhruba 60 m2, jež se nachází na pozemku ve vlastnictví třetí osoby (pana Miroslava Jánského); pozemek je vymezen jako lesní pozemek v chatové oblasti v chráněném přírodním parku Džbán. Stavební úřad v září 2018 stěžovatelům jako stavebníkům, kteří stavbu svépomocí postavili, nařídil stavbu odstranit podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona ("SZ") rozhodnutím č. j. MULNCJ 69301/2018 ze dne 17. 9. 2018, potvrzeným rozhodnutím Krajského úřadu Ústeckého kraje č. j. KUUK/98256/2019/UPS ze dne 30. 7. 2019.
3. Pan Miroslav Jánský (vlastník pozemku) proti uvedenému rozhodnutí stavebního úřadu brojil ve správním soudnictví, avšak neúspěšně, jelikož nevyčerpal dostupné opravné prostředky (nepodal odvolání, nýbrž podal přímo správní žalobu) [viz usnesení sp. zn. II. ÚS 2453/22 ze dne 15. 11. 2022]. Jelikož stavba nebyla následně odstraněna, proti stěžovatelům bylo zahájeno exekuční řízení. Stěžovatelé (povinní) a pan Miroslav Jánský následně v prosinci 2022 navrhli exekuci zastavit, protože exekuční titul byl vadný, neboť stavební úřad v průběhu řízení nejednal s panem Miroslavem Jánským jako s účastníkem řízení, byť byl vlastníkem pozemku, na kterém byla nemovitost postavena. Exekuční titul (správní rozhodnutí) je podle stěžovatelů zároveň nevykonatelný, neboť jim jako stavebníkům "černé stavby" byla uložena povinnost k jejímu odstranění, aniž by s tím vyslovil souhlas její vlastník - pan Miroslav Jánský.
4. Okresní soud v Lounech ("exekuční soud") ústavní stížností napadeným usnesením návrh stěžovatelů a pana Miroslava Jánského na zastavení exekuce zamítl. Krajský soud v Ústí nad Labem ("odvolací soud") ústavní stížností napadeným usnesením prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Soudy v odůvodnění svých rozhodnutí uvedly, že exekuční soudy nejsou oprávněny zabývat se věcnou správností exekučních titulů ani případnými vadami nalézacího řízení, a proto měly být namítané vady uplatněny již v podkladovém řízení. Za zjevnou nespravedlnost či postup v rozporu s principem právního státu nelze považovat uložení povinnosti odstranit "černou stavbu" osobám, které ji vystavěly, účastnil-li se vlastník stavby a pozemku řízení o odstranění stavby. Ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) SZ umožňovalo nařídit odstranění stavby provedené bez příslušného stavebního povolení nejen jejímu vlastníku, ale i osobě odlišné, která stavbu provádí. Ani případný nedostatek souhlasu vlastníka stavby nelze považovat za takovou vadu nalézacího řízení či exekučního titulu, která by zakládala rozpor s principy právního státu či zjevnou nespravedlnost; nebrání ani výkonu rozhodnutí a není důvodem pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. Nejvyšší soud následně ústavní stížností napadeným usnesením dovolání stěžovatelů odmítl jako nepřípustné.
5. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatelé namítají, že soudy porušily jejich základní právo na soudní ochranu, neboť rezignovaly na věcnou kontrolu exekučního titulu z hlediska jeho souladnosti se základními principy demokratického právního státu. Stavebníkům lze podle § 129 odst. 1 písm. b) SZ uložit povinnost odstranit stavbu pouze tehdy, souhlasí-li s tím její vlastník. Stěžovatelé vlastníkem stavby nejsou a nikdy nebyli, neboť spornou stavbu nevybudovali s úmyslem mít ji pro sebe, ale toliko s příslibem budoucího možného užívání. Stavební úřad si souhlas vlastníka nikdy neopatřil a ani s ním nejednal jako s hlavním účastníkem správního řízení. Pochybením stavebního úřadu nebyla založena pasivní legitimace stěžovatelů k tomu, aby jim byla uložena povinnost odstranit spornou stavbu; stavební úřad jednal svévolně a v rozporu se zásadou, že státní moc lze uplatňovat pouze zákonným způsobem.
6. Exekuční titul nadto není materiálně vykonatelný, aniž by bylo porušeno vlastnické právo vlastníka pozemku a stavby: stěžovatelům nelze uložit povinnost odstranit "černou stavbu" na cizím pozemku, jelikož nebylo nikde vysloveno, že takový zásah musí vlastník pozemku strpět a stěžovatelům umožnit přístup na pozemek. Již v usnesení sp. zn. II. ÚS 2453/22 Ústavní soud vyslovil pochybnosti o vykonatelnosti exekučního titulu; uvedl, že: "s ohledem na užitou právní argumentaci se budou muset správní orgány v případě výkonu rozhodnutí předně vypořádat s tím, zda lze vykonat rozhodnutí, jímž byla uložena povinnost osobě odlišné od vlastníka nemovitosti, jíž se výkon rozhodnutí týká". Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že v exekučním řízení soudům přísluší zabývat se zásadními vadami exekučního titulu a že jsou soudy povinny výkon rozhodnutí zastavit podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu v případech, v nichž by výkon vedl ke zjevné nespravedlnosti nebo byl v rozporu s principy demokratického právního státu; jinak soudy poruší základní právo povinných na soudní ochranu.
7. Stěžovatelé nad rámec výše uvedeného navrhují podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odložit vykonatelnost usnesení č. j. 134 EX 03913/20-384 ze dne 17. 7. 2024, kterým soudní exekutor rozhodl, že práce směřující k provedení exekuce vymožením prací a výkonů - odstranění stavby pro rodinou rekreaci - budou zahájeny dne 21. 8. 2024. Proti citovanému rozhodnutí dne 2. 8. 2024 zároveň podal ústavní stížnost pan Miroslav Jánský. Ústavní soud vykonatelnost citovaného usnesení odložil usnesením sp. zn. II. ÚS 2167/24 ze dne 7. 8. 2024.
8. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnými osobami [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatelé jsou řádně zastoupeni advokátem.
9. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatelů a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.
10. Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti znovu opakují svoji argumentaci ohledně vad exekučního titulu. Podle Ústavního soudu se však se všemi jejich námitkami již ústavně konformním způsobem vypořádal Nejvyšší soud v napadeném usnesení.
11. Nejvyšší soud především uvedl, že si je vědom závazné judikatury Ústavního soudu, ze které vyplývá, že ve výjimečných případech, kdy výkonem rozhodnutí dochází k popření základních principů právního státu a ke zjevné nespravedlnosti, se lze i v exekučním řízení zabývat zásadními vadami exekučního titulu [s odkazem na nález sp. zn. II. ÚS 2230/16 ze dne 1. 11. 2016 (N 206/83 SbNU 281) či nález sp. zn. II. ÚS 3194/18 ze dne 1. 4. 2019 (N 44/93 SbNU 119)]. Prostor pro zastavení exekuce se nicméně vytváří pouze tehdy, je-li "nespravedlnost" plnění přisouzeného exekučním titulem již s ohledem na základní okolnosti případu natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu.
12. Posuzovanou věc však mezi judikaturou akceptované výjimečné případy zařadit podle Nejvyššího soudu nelze. Stěžovatelům nic nebránilo namítat vadu nedostatku souhlasu vlastníka s odstraněním "černé" stavby již v rámci nalézacího řízení a v řízeních o opravných prostředcích jim dostupných, především ve správním soudnictví. Námitky týkající se protiústavního zásahu do práva vlastníka (pana Miroslava Jánského) či jeho práva "odepřít" vstup na vlastní pozemek a zabránit faktickému provedení exekuce přísluší vlastníku stavby, který ovšem nebyl v nalézacím řízení aktivní a nebyl ani důsledný v následných opravných prostředcích. Důvod k mimořádnému či nezbytnému zásahu exekučního soudu ve prospěch vlastníka, který není účastníkem exekučního řízení, nelze dovodit. Nejvyšší soud zároveň uvedl, že není-li pochyb o tom, že formulovanou povinnost odstranit stavbu lze vykonat provedením prací a výkonu; exekuční titul je proto materiálně vykonatelný.
13. Uvedenému posouzení věci nemá Ústavní soud z ústavněprávního hlediska co vytknout. Stěžovatelé ani v ústavní stížnosti neuvedli žádné konkrétní argumenty, proč by v důsledku absence souhlasu vlastníka s odstraněním stavby mělo provedení exekuce představovat "zjevnou nespravedlnost" vůči nim.
14. Postup exekučních soudů ve vztahu ke stěžovatelům Ústavní soud nepovažuje za rozporný s principy demokratického právního státu, především za situace, kdy samotný vlastník nemovitosti měl a stále má možnost brojit proti faktickému odstranění stavby příslušnými právními prostředky.
15. Miroslav Jánský podal proti usnesení soudního exekutora vykonávajícímu faktické odstranění stavby ústavní stížnost. Ústavní soud vykonatelnost tohoto rozhodnutí odložil. V případě, že Ústavní soud ve věci sp. zn. II. ÚS 2167/24 dospěje k závěru, že by faktické provedení exekuce bylo v rozporu se základním právem vlastníka pozemku na ochranu jeho vlastnictví, budou exekuční soudy rozhodnutí povinny respektovat a exekuční řízení zastavit ex offo. To ovšem nemění nic na závěru, že ve vztahu k námitkám stěžovatelů soudy svůj závěr o zásadní věcné nepřezkoumatelnosti exekučního titulu v exekučním řízení ústavně konformním způsobem odůvodnily.
16. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatelů, jejich ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Protože vykonatelnost usnesení č. j. 134 EX 03913/20-384 ze dne 17. 7. 2024 již byla odložena usnesením sp. zn. II. ÚS 2167/24
ze dne 7. 8. 2024 k návrhu pana Miroslava Jánského, návrhem stěžovatelů na odklad vykonatelnosti se již nebylo třeba samostatně zabývat.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 21. srpna 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu