Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatele R. V., t. č. Vazební věznice, Praha-Pankrác, zastoupeného JUDr. Tomášem Chlebounem, advokátem, sídlem Paprsková 333/16, Praha, proti výroku 11. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 43 Nt 29/2023 ze dne 8. 5. 2023 a proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 61 To 443/2023 ze dne 13. 7. 2023 v části týkající se stěžovatele, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Městského státního zastupitelství v Praze, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces a právo na osobní svobodu v řízení o jeho vzetí do útěkové a koluzní vazby. Proti stěžovateli a dalším obviněným bylo zahájeno trestní stíhání usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství hl. m. Prahy č. j. KRPA-77904/TČ-2023-000097 ze dne 6. 5. 2023, pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. a) trestního zákoníku v souběhu se zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 4 písm. b) trestního zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku.
Státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze podala u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 7. 5. 2023 návrh na vzetí stěžovatele a dalších obviněných do vazby podle § 67 písm. a), b) a c) trestního řádu. Obvodní soud napadeným usnesením rozhodl, že se stěžovatel bere do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) a b) trestního řádu.
2. V odůvodnění obvodní soud uvedl, že po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že je zde důvodné podezření, a to v míře vyšší než obecné, že skutek, pro který byly zahájeny úkony trestního řízení, byl spáchán, naplňuje znaky výše specifikovaných trestných činů a jsou zřejmé důvody k podezření, že tyto trestné činy spáchali obvinění (blíže odst. 24 a 25 usnesení obvodního soudu). Konstatoval, že stěžovatel byl zadržen při prohlídce jiných prostor, a to litevské soupravy, ve které byly nalezeny komponenty pro výrobu neznačených tabákových výrobků a nákladový list, ve kterém byl jako návěs uveden návěs polské imatrikulace, do kterého byly naloženy neznačené tabákové výrobky v místě, kde byli zadrženi ostatní obvinění při policejním zásahu dne 5. 5. 2023. Obvodní soud ve vztahu ke stěžovateli a dalším obviněným dovodil, že existuje důvodná obava, že uprchnou nebo se budou skrývat, aby se tak vyhnuli trestnímu stíhání nebo trestu, který jim v případě uznání viny a odsouzení hrozí, nebo že budou pro orgány činné v trestním řízení nedostupní. Naplnění podmínek stanovených v § 67 písm. a) trestního řádu, soudce obvodního soudu shledal u stěžovatele zejména v tom, že stěžovatel nemá na území České republiky trvalý pobyt, který má v Litvě, kde se nacházejí i jeho další rodinní příslušníci a v tom, že stěžovatel současně nemá na českém území trvalé rodinné ani sociální vazby. Odkázal na skutečnost, že stěžovatel a další obvinění jsou stíháni pro jednání právně kvalifikované jako zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. a) trestního zákoníku v souběhu se zločinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, 4 písm. b) trestního zákoníku, spáchaných ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku, z čehož dovodil, že jim hrozí trest odnětí svobody ve výši 5 roků až 10 let. Důvodnou obavu, že by stěžovatel mohl uprchnout, obvodní soud dovodil z povahy trestné činnosti v celém jejím kontextu, i ze závažnosti, rozsahu a množství zapojených osob. Dále se obvodní soud vyjadřoval k důvodům vzetí do koluzní vazby (odst. 26), a závěrem uvedl, že v případě vazby koluzní zákon vylučuje možnost orgánu rozhodujícího o vazbě ponechat obviněného na svobodě nebo jej propustit za užití jiných opatření ve smyslu § 73 a § 73a trestního řádu, a proto v daném případě nezvažoval, zda by nebylo možné vazbu nahradit jiným opatřením (srov. odst. 28 usnesení obvodního soudu).
3. Městský soud stížnost stěžovatele proti usnesení o vzetí do vazby podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu zamítl, když dospěl k závěru, že řízení nebylo zatíženo žádnou podstatnou procesní vadou.
4. Stěžovatel namítá, že obvodní soud pochybil tím, že stěžovateli nezajistil tlumočníka z litevského jazyka, ale tlumočníka z ruského jazyka, ačkoliv o to stěžovatel výslovně žádal před začátkem vazebního zasedání. Uvádí, že stěžovatel až na dotaz obhájce v průběhu vazebního zasedání uvedl, že neovládá ruský jazyk v takovém rozsahu, aby byl schopen chápat rozdíly ve významu slov používaných v trestním řízení v projednávané věci. Obvodní soud podle stěžovatele porušil právo stěžovatele na právní pomoc zaručené čl. 37 odstavec 2 Listiny a právo vyjádřit se k provedeným důkazům (podmínkám vzetí stěžovatele do vazby) podle článku 38 odst. 2 Listiny, když obhájci stěžovatele a stěžovateli nezbylo nic jiného, než ustoupit a souhlasit s výslechem stěžovatele v ruském jazyce, ačkoliv stěžovatel dostatečně ruský jazyk neovládá.
5. Stěžovatel dále tvrdí, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na osobní svobodu zaručené čl. 8 Listiny. Rozporuje, že by neměl stálé bydliště ve smyslu § 67 písm. a) trestního řádu a uvádí, že skutečnost, že stěžovatel nemá bydliště v České republice, není vazebním důvodem podle § 67 písm. a) trestního řádu. Dále stěžovatel namítá, že podle usnesení o zahájení trestního stíhání, ale také podle napadených rozhodnutí měl stěžovatel způsobit škodu na spotřební dani ve výši 98 155 168 Kč. Tato částka však podle stěžovatele představuje nezaplacenou spotřební daň z tabáku a tabákových výrobků zajištěných dne 5. května 2023 v prostorách areálu v obci Černožice, přičemž tabák a tabákové výrobky byly dovezeny do České republiky před 5. 5. 2023. K tomu stěžovatel zdůrazňuje, že nikdy nebyl před 5. květnem 2023 na území České republiky, z čehož dovozuje, že mu není podle jeho názoru možné klást za vinu, že svým jednáním způsobil tak vysokou škodu na spotřební dani. Od výše škody, kterou měl údajně způsobit stěžovatel, se pak odvíjí právní kvalifikace a výše trestu, jakož i závěr, že stěžovateli hrozí vysoký trest ve smyslu § 67 písmeno a) trestního řádu. U vazebního zasedání stěžovatel uvedl, že se nedopustil jednání, které je popsané v usnesení o zahájení trestního stíhání. Orgány činné v trestním řízení podle stěžovatele nerozlišují mezi tím, jakou funkci v mezinárodní kamionové přepravě plní řidič, dopravce a přepravce. Stěžovatel tvrdí, že jako řidič neměl a nemohl mít vědomost o tom, co přepravuje. Z uvedeného podle stěžovatele plyne, že v případě stěžovatele není splněna subjektivní stránka trestného činu. Stěžovatel dále ve vazebním řízení i v řízení o stížnosti navrhl provést důkazy (listiny), přičemž městský soud a obvodní soud pak podle stěžovatele pochybily, když se nezabývaly jeho důkazními návrhy a s obsahem listin se nevypořádaly.
6. Obvodní soud odkázal na obsah napadených rozhodnutí a dodal, že si stěžovatel zvolil ruštinu sám, a teprve následně své prohlášení odvolal.
7. Městský soud ve vyjádření odkázal v plném rozsahu na odůvodnění svého usnesení.
8. Městské státní zastupitelství uvedlo, že stěžovatelova argumentace se nezakládá na pravdě, když pro vazební zasedání bylo zajištěno několik tlumočníků, a to i z ruského jazyka. Dodává, že stěžovatel před vazebním zasedáním, dne 6. 5. 2023 resp. 7. 5. 2023 (výslech započal o půlnoci), do protokolu o výslechu za přítomnosti celkem 11 obhájců výslovně prohlásil: "mému výslechu je přítomna tlumočnice jazyka ruského, Tatiana Botková, s tlumočením v ruském jazyce souhlasím, rozumím ruský slovem i písmem". Za situace, kdy obviněný prohlásil, že rozumí slovem i písmem ruskému jazyku, a výslech byl současně uskutečněn v tomto jazyce za přítomnosti jeho obhájce i obhájce spoluobviněných, je podle státního zástupce vyvráceno stěžovatelovo tvrzení (o nezajištění tlumočníka pro jazyk, který stěžovatel ovládá). V tomto směru však již bylo prokázáno, že na palubě vozu, který řídil, byl nalezen i tzv. CMR list k přepravě zboží, kterým měly být padělky cigaret. Uvádí, že tento list se standardně předává řidiči až při naložení zboží. Dodává, že stěžovatel je stíhán pro závažnou trestnou činnost a nemá k území ČR jiný vztah než ten, že zde páchal trestnou činnost. Podle městského státního zástupce je přitom dána reálná obava, že by byl nedosažitelný a vyhýbal by se úkonům trestního řízení. K návrhům na provedení důkazů pak městský státní zástupce uvádí, že tyto listiny nejsou potřebná ke zjištění skutkového stavu věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti.
9. Stěžovatel ve své replice opakuje, že obvodní soud pochybil tím, že stěžovateli nezajistil tlumočníka z litevského jazyka, když stěžovatel až na dotaz obhájce v průběhu vazebního zasedání uvedl, že neovládá ruský jazyk v takovém rozsahu, aby byl schopen chápat rozdíly ve významu slov používaných v trestním řízení v projednávané věci. Městské státní zastupitelství v Praze ve vyjádření podle stěžovatele přiznalo, že orgány činné v trestním řízení neprovedly a nemají v úmyslu provádět jakýkoliv důkaz, který navrhl stěžovatel a je ve prospěch stěžovatele. Opakuje, že nenastaly podmínky pro vzetí do vazby podle § 67 písm. a) trestního řádu, když se nedopustil skutku, pro který je stíhán.
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva; ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
11. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a spisu vedeného obvodním soudem pod sp. zn. 43 Nt 29/2023 a dospěl k závěru, že je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
12. Obsahem institutu vazby je vymezení ústavně souladných důvodů zbavení osobní svobody obviněného podle čl. 8 odst. 1 a 2 Listiny s cílem znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 4/94
ze dne 12. 10. 1994). Vždy musí jít o opatření nezbytné k tomu, aby mohly orgány činné v trestním řízení uskutečnit a ukončit toto řízení, a to při respektování presumpce neviny [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 271/96
ze dne 6. 3. 1997]. Možnost takového zbavení osobní svobody výslovně připouští čl. 8 odst. 5 Listiny i čl. 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
13. Do úvah soudů plynoucích ze skutkových zjištění známých v době jejich rozhodování se Ústavní soud považuje být oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí soudu o vazbě podloženo buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s principy vyplývajícími z ústavního pořádku (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 21/23
ze dne 18. 4. 2023). Každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoliv jistoty - pokud jde o důsledky, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, i další vývoj řízení (srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2705/07
ze dne 21. 11. 2007 nebo
sp. zn. IV. ÚS 161/16
ze dne 23. 2. 2016).
14. Jak Ústavní soud v minulosti konstatoval, útěkovou vazbu ve smyslu § 67 písm. a) trestního řádu lze uložit pouze za účelem zamezení reálného rizika, že obviněný uprchne, nebo se bude skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu. Argumenty použité soudy k odůvodnění tohoto reálného rizika, či důvodné obavy, musí mít jasnou vazbu k danému riziku (viz nález sp. zn. I. ÚS 1694/14
ze dne 28. 7. 2014). Hrozba vysokého trestu přitom sama o sobě ke zdůvodnění útěkové vazby nestačí, musí k ní přistoupit konkrétní a odůvodněná obava, že obviněný uprchne, a to s ohledem na osobní situaci a poměry obviněného (např. nález sp. zn. I. ÚS 603/07
ze dne 7. 6. 2007). Obvodní soud se neomezil pouze na konstatování hrozby vysokého trestu, ale přihlédl i k závažnosti trestné činnosti. Své rozhodnutí neodůvodnil tím, že, jak stěžovatel tvrdí v ústavní stížnosti, by stěžovatel neměl stálé bydliště (adresa je naopak uvedena i protokolu o vazebním zasedání), ale naopak poukázal na neexistenci vazeb stěžovatele na Českou republiku. Cizí státní občanství nemůže samo o sobě bez dalšího být důvodem vazby útěkové (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 645/99
ze dne 21. 6. 2000), ale i Evropský soud pro lidská práva uvádí, že ve vazebním řízení je třeba zohlednit vazby na stát, v němž probíhá trestní stíhání, jakož i mezinárodní kontakty obviněného (srov. např. rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Buzadji proti Moldávii ze dne 5. 7. 2015, stížnost č. 23755/07, bod 90). Absence zásadnějších vazeb k České republice by mohla být jednou ze skutečností podporujících nutnost užití institutu vazby (viz např. usnesení sp. zn. I. ÚS 1828/14
ze dne 4. 9. 2014), musela by však být dostatečně konkrétní a podložená. V projednávané věci tak obvodní soud v napadeném usnesení popsal stěžovatelovu výpověď (v odst. 16), ve které stěžovatel sám uvedl, že je v České republice poprvé, nemá zde žádnou adresu, ani nemá k České republice žádný vztah. Ústavní soud má za to, že v projednávaném případě obvodní soud dostatečně zdůvodnil, z jakých skutečností dovodil nutnost vzetí stěžovatele do útěkové vazby, přičemž lze dodat, že vazební důvod podle § 67 písm. b) stěžovatel výslovně ústavní stížností nenapadá.
15. Ke stěžovatelově námitce, že obvodní soud pochybil tím, že stěžovateli nezajistil tlumočníka z litevského jazyka, lze uvést, že se s touto námitkou vypořádal již městský soud ve stížnostním řízení. Městský soud uvedl, že z vyjádření stěžovatele ze dne 5. 5. 2023 vyplývá, že byl seznámen s tím, že jeho výslechu bude přítomná tlumočnice, která bude tlumočit do ruského jazyka, kterému rozumí a s tímto souhlasí. Odkázal i na druhý výslech stěžovatele konaný od půlnoci dne 6. 5. 2023 do 7. 5. 2023 do 00:44 hodin, při kterém stěžovatel, za přítomnosti svého obhájce, uvedl, že jeho výslechu je přítomna tlumočnice z ruského jazyka, s tlumočením v ruském jazyce souhlasí, rozumí rusky slovem i písmem.
Usnesení o zahájení trestního stíhání tak stěžovateli bylo přetlumočeno, přičemž stěžovatel uvedl, že tomu, co je mu kladeno za vinu, rozumí, a požaduje překlad usnesení do ruštiny. Ke stěžovatelově argumentaci lze uvést, že smyslem práva zakotveného v čl. 37 odst. 4 Listiny je zajistit, aby účastník řízení, který neovládá jazyk, v němž řízení probíhá, nebyl touto skutečností znevýhodněn a po jazykové stránce rozuměl všemu podstatnému, co je v řízení řečeno (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 394/01
ze dne 18. 7. 2002). Tohoto práva však nesmí být zneužito k záměrnému a účelovému prodlužování řízení, jeho zdržování a zvyšování jeho nákladů za situace, kdy účastník řízení zcela evidentně a bez sebemenších pochyb jazyk, v němž se vede jednání, ovládá (usnesení sp. zn. III. ÚS 1216/11
ze dne 7. 6. 2011). Skutečnost, že řízení bylo se stěžovatelem vedeno v jazyce, který ovládá, plyne již z toho, že stěžovatel sám při výslechu opakovaně prohlásil, že ruský jazyk ovládá, a to slovem i písmem, dokonce požádal o překlad písemnosti do ruštiny. Právo stěžovatele vyplývající z čl. 37 odst. 4 Listiny, obsažené i v § 2 odst. 14 trestního řádu, tedy nebylo v řízení jakkoli dotčeno, když stěžovatel v řízení užíval jazyk, o němž sám prohlásil, že ho ovládá. Podle názoru Ústavního soudu byla ústavní práva stěžovatele šetřena dostatečným způsobem, přiměřeným okolnostem řízení. Lze přisvědčit závěru městského soudu, že vzhledem k tomu, že stěžovatel sám opakovaně (ve dnech 5. 5. 2023 a 7. 5. 2023) souhlasil s vedením řízení v ruském jazyce, ke kterému uvedl, že rusky rozumí slovem i písmem, nebyl důvod, aby prvostupňový soud u vazebního zasedání konaném dne 8. 5. 2023 tj. v horizontu několika dní po tomto prohlášení, opětovně zjišťoval, zda ruský jazyk obviněný ovládá či nikoliv.
16. Lze odkázat i na závěr městského soudu, který zdůraznil, že důvodnost trestního stíhání obviněných je dána, a dodal, že dosud zjištěným skutečnostem odpovídá použitá právní kvalifikace jejich jednání. Současně městský soud uvedl, že autoritativní posouzení otázky viny obviněných není věcí vazebního soudu, jde o výhradní právo soudu nalézacího. Relevantní je, že se městský soud neopomněl vypořádat s klíčovými námitkami a argumenty stěžovatele, přičemž nelze dospět k závěru, že by rozhodl v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, vztahující se k vazebnímu řízení. Dostatečně tak odůvodnil, proč je v případě stěžovatele vazba opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení.
17. Obvodnímu soudu lze vytknout, že se nevyjádřil k stěžovatelovým důkazním návrhům, avšak v posuzovaném případě má Ústavní soud za to, že uvedený nedostatek nedosahuje ústavněprávně relevantních rozměrů. Zaprvé, důvody pro neprovedení předmětných listin ve vazebním řízení, plynou z usnesení okresního soudu minimálně implicitně. Ve vazebním řízení postačí, pokud dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný (srov. § 67 trestního řádu in fine). Zadruhé je významná i skutečnost, že stěžovatel bude mít možnost tyto důkazy navrhnout i v dalších stádiích trestního řízení, bude-li řízení proti němu dále vedeno.
18. Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 22. listopadu 2023
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu