Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem Karlovo nám. 18, Praha 2, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 1. 2017, č.j. 42 C 43/2016-53, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2018, č.j. 29 Co 119/2017-181, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Michaela Janovského, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě vedlejšího účastníka na vydání finanční náhrady za bezdůvodné obohacení získané od 1. 1. 2014 do 29. 2. 2016 užíváním pozemků vedlejšího účastníka parc. č. X1 a parc. č. X2 v k.ú. Lahovice, obec P., na kterých je umístěna veřejně přístupná pozemní komunikace, po níž je vedena páteřní cyklostezka A1 Malá Chuchle - Lahovice, vybudovaná stěžovatelem.
3. Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále také jen "městský soud") ze dne 26. 4. 2018, č.j. 29 Co 119/2017-181, byl rozsudek obvodního soudu potvrzen a bylo rozhodnuto, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi částku 16 456 Kč na náhradě nákladů odvolacího řízení.
5. Stěžovatel upozorňuje také na to, že vedlejší účastník podal vůči stěžovateli další žaloby ze stejného právního titulu, přičemž uplatňuje obdobná tvrzení i znalecká posouzení shodných znalců jako v daném případě a výsledek tohoto řízení by proto mohl ovlivnit i průběh dalších sporů mezi účastníky.
6. Navzdory tomu, že o něj Ústavní soud nežádal, obdržel také vyjádření vedlejšího účastníka k ústavní stížnosti, které následně zaslal stěžovateli k replice. Jelikož z vyjádření ani z repliky nevyplynuly žádné informace, které by byly zásadní pro posouzení ústavní stížnosti, Ústavní soud k jejich podrobnější rekapitulaci nepřistoupil.
17. Přestože je stěžovatel jiného názoru, z odůvodnění napadených rozhodnutí je zřejmé, že obecné soudy se náležitě věnovaly podstatným okolnostem případu, rozvedly, podle kterých zákonných ustanovení postupovaly, vypořádaly se s námitkami stěžovatele a své závěry opřely o přiléhavou argumentaci, na kterou lze v podrobnostech odkázat.
18. Z napadených rozhodnutí je patrné, že obecné soudy své zjištění o existenci bezdůvodného obohacení výstižně odůvodnily, řádně se zabývaly otázkou pasivní legitimace stěžovatele a srozumitelně vysvětlily, jakými úvahami se řídily při určení výše finanční náhrady. V souladu se zásadou volného hodnocení důkazů soudy adekvátně zdůvodnily i to, proč vycházely právě ze znaleckého posudku předloženého vedlejším účastníkem, a nikoliv ze znaleckého posudku předloženého stěžovatelem (viz zejména s. 3-6 rozsudku obvodního soudu a s. 7 rozsudku městského soudu). Z pohledu přezkumu, ke kterému je Ústavní soud povolán, lze přitom napadená rozhodnutí označit za ústavně konformní a jejich další přehodnocování tak Ústavnímu soudu nepřísluší.
19. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil pochybení, které by bylo třeba posoudit jako porušení základních práv stěžovatele a pro které by bylo nezbytné přistoupit ke kasaci napadených rozhodnutí, postupoval podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.
12. Obvodní soud dále konstatoval, že jde o veřejně přístupnou účelovou komunikaci dle § 2 odst. 2 písm. d) zákona o pozemních komunikacích, u níž dovodil, že je samostatnou věcí odlišnou od pozemku, na němž je umístěna, přičemž zohlednil, že nejde o pouhé zpracování povrchu pozemku (např. udusáním, pokrytím štěrkem), nýbrž jde o vybudování komunikace stavební činností (vytvoření náspu, položení asfaltové vozovky). Jelikož stěžovatel cyklotrasu za využití dotací (ohledně nichž byl žadatelem) vybudoval a k pozemní komunikaci umístěné na pozemcích vedlejšího účastníka mu svědčí vlastnické právo, dospěl obvodní soud k závěru, že je ve věci pasivně legitimován a za obohacení vzniklé užitím pozemků k umístění cyklostezky je povinen vydat dle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku finanční náhradu ve výši obvyklé ceny.
V této souvislosti odkázal na judikaturu, dle které za bezesmluvní užívání pozemku umístěním asfaltové pozemní komunikace přísluší vlastníku náhrada ze strany obce (vlastníka komunikace) a není-li poskytována, lze ji po obci vymáhat z titulu bezdůvodného obohacení (viz např. nález ze dne 19. 11. 2014 sp. zn. II. ÚS 3624/13 , nález ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 2520/15 , a usnesení ze dne 3. 11. 2015 sp. zn. II. ÚS 2314/15 , ze dne 8. 12. 2015 sp. zn. II ÚS 3919/14, ze dne 5. 4. 2016 sp. zn. III.
ÚS 861/16 , ze dne 8. 8. 2016 sp. zn. IV. ÚS 3217/15 , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2016 sp. zn. 28 Cdo 1848/2016).
13. Pokud jde o výši obvyklého nájemného za užívání pozemků v rozhodném období, obvodní soud zohlednil, že cenovými výměry Ministerstva financí č. 1/2014, č. 1/2015 a č. 1/2016 byla výše nájemného za užívání pozemku k nepodnikatelským účelům regulovanou cenou (v návaznosti na zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů) a nesměla překročit limitní hodnotu 120,- Kč na 1 m2 ročně. Vzhledem k tomu, že dle znaleckého posudku Ing. Ivany Markovské (předloženého vedlejším účastníkem) obvyklé nájemné po celé období přesahovalo tuto částku, vyhověl obvodní soud žalobnímu návrhu a výši bezdůvodného obohacení určil dle této limitní částky.
14. Městský soud označil závěr obvodního soudu, že cyklostezka nepředstavuje pouhé zpracování povrchu zemského, nýbrž že jde o stavbu, která je ve smyslu zákona o pozemních komunikacích způsobilým předmětem vlastnického práva jako samostatná věc odlišná od pozemku, za přiléhavý. Poukázal také na to, že zjištění o zastavěnosti pozemků cyklostezkou odpovídá závěrům znaleckého posudku Ing. Václava Juppy, znalce z oboru stavebnictví, odvětví dopravní stavby, který vycházel nejen z geodetického zaměření pozemku, zpracovaného oprávněným zeměměřičským inženýrem, ale také z vlastního šetření na místě samém.
Městský soud doplnil, že vybudoval-li stěžovatel předmětnou cyklostezku před 1. 1. 2014 (před účinností § 1084 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého stavba zřízená na cizím pozemku připadá vlastníkovi pozemku, a za účinnosti § 120 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., podle kterého stavba jako samostatná věc není součástí pozemku), odpovídá prohlášení stěžovatele za vlastníka této stavby tehdy účinné úpravě.
15. Pokud jde o výši obvyklého nájemného za užívání předmětných pozemků, dle městského soudu k ní obvodní soud dospěl po pečlivém, srozumitelném a logickém zhodnocení účastníky předložených důkazů - znaleckých posudků z oboru ekonomika. Dle městského soudu obvodní soud hodnotil celý proces utváření důkazu zahrnující opatřování podkladů pro posudek, průběh znaleckého zkoumání, věrohodnost teoretických východisek, jimiž znalec odůvodňoval své závěry, spolehlivost metod použitých znalcem i způsob vyvozování závěrů znalce, přičemž závěry znaleckého posudku znalkyně Ing.
Ivany Markovské přijal za správné až po ústním vysvětlení obou posudků před soudem. Výtky stěžovatele k porovnávací metodě, kterou znalkyně použila, a k výběru vzorků zvolených k porovnání, jsou dle městského soudu jen polemikou s racionálním hodnocením uvedeného posudku (a posudku předloženého stěžovatelem) obvodním soudem. Městský soud uzavřel, že rozsah "užívání" pozemků umístěním celého tělesa cyklostezky je jednoznačný, stejně jako pasivní legitimace stěžovatele. Za správný označil také závěr o získání bezdůvodného obohacení na úkor vedlejšího účastníka, včetně výše obvyklého nájemného za užívání předmětných pozemků v rozhodném období.
Rozsudek obvodního soudu proto jako věcně správný potvrdil.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 29. října 2019
David Uhlíř v. r. předseda senátu