Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Michala Procházky, MBA a 2) Ing. Miloslava Hejnáka, CSc., zastoupených Mgr. Janem Radoněm, advokátem, sídlem Kostelní 364/26, Praha 7, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 3041/2023-422 ze dne 28. 8. 2024, usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 5 Co 78/2023-391 ze dne 25. 5. 2023, usnesení Městského soudu v Praze č. j. 91 Co 413/2020-370 ze dne 24.
11. 2022, usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2493/2021-302 ze dne 10. 2. 2022, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 91 Co 413/2020-227 ze dne 31. 3. 2021, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Každý ze stěžovatelů se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 2 ("obvodní soud") domáhal proti vedlejší účastnici zaplacení 12 010 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené jim nesprávným úředním postupem notářského kandidáta. Obvodní soud rozsudkem č. j. 11 C 113/2019-151 ze dne 11. 9. 2020 uložil vedlejší účastnici zaplatit každému ze stěžovatelů 8 756 164,38 Kč s příslušenstvím a ve zbývající části žalobu zamítl. K odvolání vedlejší účastnice Městský soud v Praze ("městský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu tak, že se žaloba zamítá. Proti rozsudku městského soudu podali stěžovatelé dovolání, které odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 10. 2. 2022.
2. Proti rozsudku městského soudu podali stěžovatelé také žalobu pro zmatečnost, kterou zamítl městský soud napadeným usnesením. K odvolání stěžovatelů potvrdil rozhodnutí městského soudu Vrchní soud v Praze ("vrchní soud") napadeným usnesením. Proti usnesení vrchního soudu podali stěžovatelé dovolání, které odmítl Nejvyšší soud napadeným usnesením ze dne 28. 8. 2024.
3. Ústavní stížností se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, tvrdí, že jimi bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Namítají, že městský soud při změně rozsudku obvodního soudu dospěl k nesprávným právním závěrům, které nemají oporu ve skutkových zjištěních obvodního soudu, důkazy nehodnotil v jejich vzájemné souvislosti a nosné důkazy pominul. Závěr městského soudu je v extrémním rozporu s provedenými důkazy a odůvodnění jeho rozsudku je nepřiléhavé a nepřesvědčivé. V dané věci navíc šlo o žalobu občanů proti státu, což zvyšuje požadavky na dokazování a náležité odůvodnění. Stěžovatelé tvrdí, že jejich dovolání i žaloba pro zmatečnost byly opodstatněné; důvod zmatečnosti spatřují v tom, že rozsudek městského soudu byl nepředvídatelný.
4. Nejprve Ústavní soud zkoumal podmínky řízení (viz § 30 odst. 1, § 72 odst. 3 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní stížnost byla podána oprávněnými a řádně zastoupenými stěžovateli a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Dále se Ústavní soud zabýval včasností ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že je ve vztahu k rozsudkům obvodního i městského soudu a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2022 (tedy proti rozhodnutím v nalézacím řízení) opožděná (viz dále body 5 a 6). Ve zbývající části je ústavní stížnost včasná a přípustná, ale je zjevně neopodstatněná (viz dále bod 7).
5. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu lze ústavní stížnost podat až po efektivním vyčerpání všech dostupných procesních prostředků ochrany práv, včetně podání žaloby pro zmatečnost, je-li k dispozici [viz stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. 12. 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.)]; v takovém případě pak nemůže být ústavní stížnost odmítnuta jako opožděná, i když směřuje proti rozhodnutím vydaným v nalézacím řízení (viz např. usnesení sp. zn. III. ÚS 2094/23
ze dne 28. 11. 2023 či usnesení
sp. zn. III. ÚS 1710/15
ze dne 5. 11. 2015; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz).
6. V projednávané věci soudy zamítly žalobu stěžovatelů pro zmatečnost s odůvodněním, že jimi namítané vady (absence poučení podle § 118a o. s. ř. a překvapivosti rozhodnutí) nejsou důvodem zmatečnosti podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Námitce překvapivosti přitom nepřisvědčil Nejvyšší soud již v napadeném usnesení ze dne 10. 2. 2022 (v nalézací větvi), aniž ji považoval za námitku zmatečnosti. Jelikož stěžovatelé neuplatnili způsobilý důvod zmatečnosti, nelze jejich žalobu pro zmatečnost považovat za efektivní prostředek ochrany jejich práv (srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 956/23
ze dne 8. 8. 2023, usnesení
sp. zn. III. ÚS 1669/20
ze dne 30. 6. 2020 či usnesení
sp. zn. III. ÚS 3749/14
ze dne 24. 2. 2016). Lhůta k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím vydaným v nalézací větvi řízení jim proto počala běžet od doručení rozhodnutí o posledním - efektivně vyčerpaném - opravném prostředku (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), tedy od doručení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2022. Ústavní soud dotazem na infocentrum obvodního soudu ověřil, ačkoli to vzhledem k datu vydání usnesení nebylo nezbytné, že toto usnesení bylo doručeno stěžovatelům dne 8. 3. 2022. V této části je proto ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 25. 10. 2024, podána po lhůtě; námitkami stěžovatelů směřujícími do merita věci se proto Ústavní soud nemohl zabývat.
7. V rozhodnutích vydaných v řízení o žalobě pro zmatečnost Ústavní soud žádné ústavněprávní pochybení neshledal. Soudy s odkazem na ustálenou judikaturu srozumitelně a přesvědčivě odůvodnily, že neposkytnutí poučení podle § 118a o. s. ř. či překvapivost rozhodnutí nejsou důvodem zmatečnosti podle § 229 odst. 3 o. s. ř., ale tzv. jinými vadami řízení. Již v minulosti tento závěr Ústavní soud považoval za ústavně konformní (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 3111/22
ze dne 29. 11. 2022) a v projednávané věci nemá žádný důvod se od něj odchylovat. V této části je tak ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.
8. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem a zčásti podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. prosince 2024
Jan Wintr v. r.
předseda senátu