Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudců Jaromíra Jirsy a Jana Wintra (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Safeta Sady, zastoupeného Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2024 č. j. 23 Cdo 517/2024-322, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2023 č. j. 12 Co 204/2023-279 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 24. 2. 2023 č. j. 25 C 173/2021-225, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8 jako účastníků řízení a společnosti Česal elektro, s.r.o., se sídlem Primátorská 296/3, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.
1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tvrzením o zásahu do svých ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Obvodní soud pro Prahu 8 zamítl žalobu, kterou se stěžovatel domáhal zaplacení tvrzených pohledávek ze smlouvy o dílo, na základě níž vykonával stavební práce pro vedlejší účastnici. Konkrétně stěžovatel požadoval zaplacení dílčích pozastávek ve výši 205 000 Kč a víceprací ve výši 136 200 Kč. Obvodní soud na základě skutkových zjištění uzavřel, že stěžovatel vedlejší účastnici dílo nikdy řádně nepředal a žádné vícepráce mezi stranami nebyly sjednány v souladu se smlouvou o dílo. Ani jedno nebylo v řízení prokázáno, takže vedlejší účastnici nevznikla povinnost vyplatit stěžovateli pozastávky. Vedlejší účastnice sice některé vícepráce stěžovateli zaplatila, z toho ale nelze dovodit, že by uznal i zbytek stěžovatelem tvrzeného a žalovaného dluhu.
3. Městský soud v Praze tento rozsudek k odvolání stěžovatele potvrdil. Ztotožnil se se zjištěným skutkovým stavem v nalézacím řízení i právními závěry obvodního soudu a vypořádal odvolací námitky.
4. Nejvyšší soud nato odmítl stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné. Stěžovatel vystavěl svoji dovolací argumentaci na kritice výkladu, ke kterému odvolací soud dospěl zákonnými interpretačními pravidly při odstraňování pochybností o obsahu právního jednání. Taková kritika nepředstavuje otázku hmotného práva, kterou by bylo možné porovnávat s ustálenou rozhodovací praxí. Nejvyšší soud odmítl, že by judikatura odkazovaná odvolacím soudem nebyla přiléhavá. Městský soud totiž dovodil, že si v nynějším případě strany sjednaly, že předání díla bylo podmíněno sepsáním předávacího protokolu.
Stěžovatelovu argumentaci, že právní úkon vedlejší účastnice nepředstavoval uznání dluhu, ale jeho potvrzení, Nejvyšší soud rovněž odmítl jako zpochybnění výkladu provedeného odvolacím soudem; navíc tuto skutečnost stěžovatel poprvé uplatnil až v dovolacím řízení. Přípustnost dovolání nemohly založit ani stěžovatelova vlastní skutková verze založená na tom, že si vedlejší účastnice vícepráce objednala, ani stěžovatelova námitka neúplného a nedostatečného poučení podle § 118a občanského soudního řádu.
5. Stěžovatel v ústavní stížnosti zrekapituloval dosavadní soudní řízení. Městskému a Nejvyššímu soudu vytkl, že se nijak nevypořádaly s judikaturou, na kterou odkazoval. Z ní podle stěžovatele vyplývá, že pokud bylo ve smlouvě o dílo ujednáno, že se o předání díla sepíše předávací protokol, nejde o hmotněprávní podmínku předání a převzetí díla, které může proběhnout i fakticky. Nejvyšší soud se nezabýval jím předloženými otázkami. Odmítnutí dovolání napadeným usnesením považuje stěžovatel za odepření spravedlnosti.
6. Ústavní soud považoval ústavní stížnost za včasnou a splňující veškeré požadované náležitosti. Podal ji oprávněný stěžovatel, který je zastoupen advokátem. Stěžovatel neměl k dispozici jiné prostředky ochrany práv, jeho ústavní stížnost je proto přípustná. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.
7. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.
8. Stěžovatelova ústavní stížnost je založena především na polemice se skutkovými zjištěními a právními závěry obecných soudů, do jejichž přehodnocení se Ústavní soud nepouští. Méně už je v ústavní stížnosti obsažena ústavněprávní argumentace, na kterou by mohl Ústavní soud reagovat.
9. Výtky směrem k odůvodnění napadeného usnesení Nejvyššího soudu Ústavní soud považuje za zjevně neopodstatněné. Ústavní soud napadené usnesení považuje za adekvátně odůvodněné a je v něm možné nalézt odpovědi na stěžovatelovy námitky z dovolání (které si Ústavní soud vyžádal a seznámil se s ním).
10. Pravdou je, že v odůvodnění Nejvyššího soudu ani v odůvodnění městského soudu není výslovná reakce na stěžovatelem odkazované judikáty. Z obou (resp. ze všech tří) napadených soudních rozhodnutí je ale zjevné, jak a proč obecné soudy dospěly k nosnému závěru o podmínce soupisu předávacího protokolu pro výplatu pozastávek a proč odmítly, že by vedlejší účastnice uznala současně se započtením i zbytek dluhu. Obecné soudy také osvětlily, proč zápis v deníku nemohl stačit jako důkaz o provedených vícepracích.
11. Ústavní soud dodává, že stěžovatelem odkazované judikáty se týkají skutkově odlišných situací oproti skutkové verzi, k níž dospěly obecné soudy v nynější věci: Ve věci sp. zn. 23 Cdo 996/2018 byl předávací protokol vyhotoven a doručen druhé straně, která jej nepodepsala (zatímco v nynější věci nebyl sepsán vůbec). Ve věci sp. zn. 23 Cdo 1505/2013 měl předávací protokol sloužit jen jako důkaz o předání díla (zatímco v nynější věci představoval nedílnou podmínku pro uvolnění pozastávek společně s dalšími podmínkami, včetně výzvy stěžovatele). Konečně ve věci sp. zn. 29 Odo 104/2003 smlouva o dílo odkazovala na zákonnou úpravu (zatímco v nynější věci si strany sjednaly podrobné podmínky přímo ve smlouvě o dílo).
12. Ústavní soud shrnuje, že neshledal porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jeho ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 13. května 2025
Tomáš Langášek předseda senátu