11 Tdo 1072/2013-18
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání, konaném dne 18. prosince 2013,
dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4.
2013, sp. zn. 7 To 121/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u
Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 2 T 26/2013, a rozhodl t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. K. o d m í t
á .
Rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 3. 2013, sp. zn. 2 T 26/2013,
byl obviněný uznán vinným jednak zločinem pohlavního zneužívání podle § 187
odst. 1 tr. zákoníku a jednak přečinem svádění k pohlavnímu styku podle § 202
odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku za použití
§ 43 odst. 1 tr. zákoníku byl za tento zločin a přečin odsouzen k úhrnnému
trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1
a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu tří a půl roku.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Klatovech se obviněný dopustil
trestné činnosti tím, že v přesně nezjištěných hodinách ve dnech 6. 8., 7. 8.,
a 8. 8. 2011 opakovaně v Cafe Baru Miami v J. n. Ú., okr. K. ve třech případech
ve svém pokoji a v jednom případě v sále restaurace požadoval po nezletilých M.
B. a D. Č., aby se před ním obnažovaly a třely mu pohlavní úd, což učinily,
dále je osahával na prsou a přirození, lízal je na přirození a požadoval po
nich též felaci, a s M. B. opakovaně uskutečnil soulož, ačkoli věděl, že se
jedná o osoby mladší 15 let, přičemž dívkám za tyto praktiky poskytoval
cigarety a různé potraviny a nápoje pro ně i pro jejich příbuzné, a sliboval
jim též smazání dluhů za předchozí konzumaci v restauraci.
Proti tomuto rozsudku podala státní zástupkyně Okresního státního
zastupitelství v Klatovech v neprospěch obviněného odvolání, které zaměřila
toliko proti výroku o trestu, neboť ho považuje za nepřiměřeně mírný. Obviněný
proti tomuto rozsudku odvolání nepodal.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 7 To 121/2013, z
podnětu tohoto odvolání podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu v
napadeném rozsudku zrušil rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 14. 3.
2013, č. j. 2 T 26/2013-219, ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu
znovu rozhodl tak, že obviněný M. K. byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu
odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2
písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. V ostatních částech zůstal
napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 7 To
121/2013, podal obviněný prostřednictvím advokáta Mgr. Jakuba Steidla dovolání,
a to proti výrokům o vině i o trestu, s odkazem na důvod dovolání podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť rozhodnutí podle jeho názoru spočívá na
nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním
posouzení. Namítá, že soud při svém rozhodování nesprávně vyhodnotil důkazy
předložené v řízení a pouze zcela uvěřil tvrzením obou poškozených M. B. a D. Č. a při svém rozhodování vycházel z jejich výpovědí. Tvrdí, že výpovědi obou
poškozených byly od začátku pochybné, vzbuzující důvodnou obavu, že nejsou
pravdivé a byly navzájem si protiřečící. Dále uvádí, že mu v řízení bylo
odepřeno účinně se bránit proti nařčení, že se jednání dopustil a to tím, že
uvedl, co dělal v ony dny, kdy ke spáchání zločinu mělo dojít, hodinu po
hodině, přičemž v rozsahu tří dnů neměl na každý moment alibi, a teprve poté,
kdy byla k dispozici jeho výpověď, upřesnily poškozené svá tvrzení tak, že k
útokům došlo právě v hodinách, kdy jeho alibi bylo dle vyjádření jeho samého
slabé. Uvádí, že jeho výpověď dosvědčil svědek S., který byl s ním v práci. Poukazuje na to, že soud se vůbec nezabýval důkazy, které svědčily v jeho
prospěch, připomíná, že od začátku navrhoval, aby hned od počátku byl od
počátku proveden důkaz analýzou odebraných vzorků na přítomnost jeho DNA na
těle poškozených a až po několika dnech si policie odvezla jeho ložní prádlo,
přičemž z něj nezajistila jakékoli biologické stopy. Dále namítá, že nebylo
přihlédnuto k jeho upozornění, že výsledek lékařského vyšetření poškozené B.,
ze kterého vyplynulo, že měla pohlavní styk dávno před domnělým útokem a že v
době vyšetření, tedy bezprostředně po domnělém pondělním útoku, nebyly shledány
žádné následky pohlavního styku. Domnívá se, že při posuzování, zda se skutek
stal či nikoli, mělo být přihlédnuto i k tomu, že jeho důkazní situace byla
ztížená, když měl na svou obhajobu uvést vše, co dělal v předmětné dny a
nevěděl, na které hodiny se má soustředit. Namítá, že výpovědi poškozených jsou
málo věrohodné a závěry znaleckého posudku Mgr. Holubcové podle jeho názoru
nepřinesly nic podstatného, svědectví sestry jedné z poškozených, která slyšela
od jiného svědka, že viděl obviněného oblékat si kalhoty a posudek MUDr. Šupiny, který se otázce jeho viny netýkal. Obviněný vysvětlil, že nepodal
odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a to proto, že mu byl uložen
podmíněný trest odnětí svobody, ale nadále setrvával na tvrzení, že žalovaného
skutku se nedopustil. Namítá, že soud druhého stupně, který rozhodoval na
podkladě odvolání státního zástupce, při vyhlašování rozsudku vyhlásil, že sice
podle zákona je na obviněného nutné hledět, jako by nebyl nikdy odsouzen, ale
podle názoru odvolacího soudu nelze od jeho trestné minulosti zcela odhlédnout,
přičemž začal vyjmenovávat všechna zahlazená odsouzení a zabýval se dokonce i
řízením, ve kterém bylo rozhodnuto toliko o tom, že marně uběhla promlčecí
doba, po kterou být skutek projednán.
Odvolací soud z této skutečnosti
dovozoval, že se obviněný již dříve vyhýbal trestnímu stíhání, a mimo jiné tím
odůvodnil změnu uloženého trestu na nepodmíněný. Obviněný se domnívá, že zcela
v rozporu se zákonem uvedl jako další důvod změny trestu to, že trvale žije v
zahraničí.
Pro uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud znovu zvážil otázku viny i
trestu, zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2013, sp. zn. 7
To 121/2013, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne
14. 3. 2013, sp. zn. 2 T 26/2013.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího
státního zastupitelství ve svém vyjádření sdělil, že po seznámení s obsahem
dovolání a dostupným spisovým materiálem, nevyužívá svého oprávnění podle §
265h odst. 2 tr. řádu a nebude se k němu věcně vyjadřovat. Současně vyjádřil
výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených
v ustanovení § 265r odst. 1 tr. řádu v neveřejném zasedání, a to ve smyslu §
265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) nejprve shledal, že dovolání
je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. řádu, bylo podáno
obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce podle § 265d odst. 1
písm. b), odst. 2 tr. řádu, a to v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání
učinit (§ 265e odst.1, 2 tr. řádu).
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jenom z důvodů uvedených v ustanovení §
265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud (dále jen „dovolací soud“ ) dále posoudit
otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání
ve smyslu § 265b tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení
přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že
nepostačuje formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b písm. a) až
l) tr. řádu s odkazem na toto ustanovení, ale tento důvod musí být v podaném
dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou obviněným
spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného
rozhodnutí.
Obviněný uplatnil ve svém dovolání dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu.
Dovolací soud po posouzení uplatněných námitek však dospěl k závěru, že jsou
zjevně neopodstatněné.
Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně
právním posouzení, a tedy ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním
vytýkat výlučně vady právní. Z tohoto zákonného vymezení je zřejmé, že
předmětem přezkumu mohou být jen otázky dotýkající se právního posouzení věci.
Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit
správnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani
prověřovat úplnost provedeného dokazováním správnost hodnocení důkazů ve smyslu
§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci
ustanovení procesních nikoli hmotně právních. Dovolací soud je tak zásadně
povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (eventuálně
modifikovaných soudem odvolacím) a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje
hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění soudu prvního stupně nemůže
změnit, a to ani na základě případného doplňování dokazování (srov. přiměřeně
usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02,
II. ÚS 760/02, II. ÚS 282/03, IV. ÚS 499/03).
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně zaručeného práva na spravedlivý
proces lze o zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého
stupně v rámci dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu uvažovat
jen výjimečně v případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovými
zjištěními soudů a provedenými důkazy (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II.
ÚS 669/05, IV. ÚS 216/04, I. ÚS 55/04, I. ÚS 4/04, IV. ÚS 565/02, IV. ÚS
219/03). Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková jištění soudů
nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže
skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě
byla učiněna, dále v případě zjevné absence srozumitelného odůvodnění rozsudku,
nebo kardinálních logických rozporů ve skutkových zjištěních a z nich
vyvozených právních závěrech, jakož i v případech opomenutí a nehodnocení
stěžejních důkazů atp. (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo
1572/2011, 11 Tdo 130/2012, 3 Tdo 91/2011).
Obviněný podal dovolání proti výrokům o vině a trestu. Nejvyšší soud zjistil,
že obviněný nepodal odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně.
Tento rozsudek napadla odvoláním jen státní zástupkyně, jejíž odvolání
směřovalo proti výroku o trestu a bylo podáno v neprospěch obviněného. Odvolací
soud se proto v rámci své přezkumné povinnosti zabýval jen výrokem o trestu, a
nikoliv výrokem o vině, který obviněný též napadá dovoláním. Jestliže odvolací
soud podle § 254 odst. 1 tr. řádu přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze
tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které
mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §
254 odst. 2, 3 tr. řádu), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí
odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn
přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li dovolání přesto proti
výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle § 254 odst. 1 tr. řádu a ani
neměl povinnost jej přezkoumat podle § 254 odst. 2, 3 tr. řádu, musí být takové
dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov.
č. 20/2004 Sb. rozh. tr., dále usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo
1259/2012). K takové situaci došlo v trestní věci obviněného, a proto dovolání
v části, v níž napadá výrok o vině, je nepřípustné.
Obviněný podřadil pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
také námitku, že mu byl uložen nepřiměřený trest. Nepřiměřenost trestu (ať již
přísného nebo mírného) není dovolacím důvodem podle uplatněného dovolacího
důvodu ani dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (srov.
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1259/2012). Protože tuto námitku nelze
úspěšně vznášet prostřednictvím důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g)
tr. řádu, bylo v této části dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §
265b tr. řádu.
Protože dovolání obviněného je zčásti nepřípustné a zčásti je podáno z jiného
důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu, Nejvyšší soud jako soud dovolací
odmítl dovolání obviněného jako celek podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu,
protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 18. prosince 2013
Předseda senátu:
JUDr.
Stanislav Rizman